Rok na vsi
"Písně a říkanky dětského roku z lidové poesie K. J. Erbena" stojí v podtitulu partitury dnes už legendární kantáty pro dětský sbor, recitace a orchestr skladatele Jiřího Sternwalda. Vznikla ještě pro Dětské divadlo E. F. Buriana a za uplynulá desetiletí ji buďto scénicky či koncertně provozovala snad všechna známá i významná hudební tělesa, která v naší zemi existují, včetně České filharmonie, řízené tehdy Václavem Neumannem. Není to proto, že by se hudba Jiřího Sternwalda jen tradičně obracela k našim lidovým folklorním kořenům. Ba právě naopak. Skladatel sám ji nazývá "voicebandem" a jeho skladba je na počátku třetího tisíciletí živou moderní hudbou v tom nejlepším slova smyslu. Skladatel používá promyšleně vedle sebe různé techniky: symfonické, komorní, jazzové prvky i způsoby typické pro kvalitní filmovou hudbu. Je to tedy skladba neobyčejně bohatá melodicky, harmonicky i nástrojově.
Štáb České televize pod vedením producentů Radima Smetany a Vítězslava Sýkory se rozhodl vytvořit inscenaci ve všech směrech zcela novou. Začal logicky nahrávkou, ve které dirigent Leoš Svárovský ve všech směrech potvrdil výše uvedené kvality skladby. Pardubická komorní filharmonie, jejíž je šéfdirigentem, podala v hudebním studiu na Kavčích horách po všech stránkách špičkový výkon a ačkoliv dirigent na mnoha místech zbavil skladbu romantických prvků, typických pro polovinu šedesátých let a dal jí spíše klasicistní háv, patří nahrávka jistě mezi ta nejlepší zpracování v celé historii skladby. Mladý soubor Rolnička pod vedením sbormistra Karla Virglera vnesl do nahrávky velmi prosté hravé pěvecké postupy, oproštěné od snahy o "hlavové tóny" a jiné sborové manýry známe z předchozích desetiletí. Režisér Radovan Urban pak celou přípravu scénické choreografie svěřil kolektivu tanečního studia Laďky Košíkové při ZUŠ v Uherském Hradišti. Zmíněná choreografka, těsně spjatá s novými scénickými programy souboru Hradišťan (Ozvěny duše, O slunovratu atd.), která pracovala v Salcburku s dirigentem Sirem Johnem Eliotem Gardinerem na janáčkovské inscenaci, připravila pro celou takřka hodinovou hudební plochu choreografie, které stylizují ve skladbě použitá říkadla a hry. Ty často vycházejí už z dob pohanských (vynášení Mořeny, hra na Králku a Krále, na Kokše, na Vlka, Svatojánské ohně, atd.). Nastudované pevné choreografie byly natočeny ve studiu. Zároveň však tyto často původem obřadní tance byly v podobě a stylizaci hravé, bez pevné choreografie, natočeny také v exteriéru v jednotlivých ročních obdobích. Obě vzniklé roviny se pak za pomoci nejen klasického střihu, ale i nejmodernější obrazové digitální techniky kombinují, aby vytvořili jednotnou podívanou, vycházející z hudebního světa nahrávky. Kameraman Václav Svoboda nejen v průběhu celého roku natáčel různé přírodní atmosféry, ale také konzultoval a řídil veškeré barevné postupy v inscenaci, zejména pak s kostýmní návrhářkou Evou Jiříkovskou. Štáb také požádal několik výtvarných oddělení základních uměleckých škol v Čechách i na Moravě, aby děti namalovaly své představy o obřadech a hrách v jednotlivých ročních dobách. Vznikl tak docela objemný soubor půvabných malůvek, které jsou ve střihu často používány jako podklady pro scénické choreografie, ale žijí tu i vlastním životem. Výtvarné oddělení ZUŠ v Uherském Hradišti věnovalo této práci dokonce celý rok a uspořádalo samostatnou výstavu Rok na vsi. Vzhledem ke všem zmíněným inscenačním postupům vznikl tvar, který důsledně vyvěrá z krásné a bohaté hudby Jiřího Sternwalda a snad proto bude blízký i vašemu srdci.