Delfíni

Delfíni jsou ozubení kytovci. Většinou žijí v mořích, ale některé druhy dokonce i ve sladkých vodách. Na svobodě denně uplavou až 60 kilometrů a potápějí se až 300 metrů hluboko. Delfíni milují velké skoky. Zřejmě tak projevují nejen svoji nezkrotnou touhu po pohybu, ale i radost ze života. Už od starověku vyprávějí námořníci, že delfíni provázejí jejich lodě a vozí se na záďové vlně. Jízda na záďové vlně jim zřejmě dodává nejen pocit blízkého kontaktu s jinými tvory, ale při svých každodenních cestách tím i docela prakticky šetří energii.

Podle jedné starořecké báje srazil bůh Dionýsos v hněvu plavce z paluby lodi a ti se potom v moři proměnili v delfíny. Také bůh Apollon prý ke konci svého života přijal podobu delfína. Zde byl počátek delfské věštírny. Po tisíciletí bývali delfíni na celém světě předmětem zbožňování anebo alespoň polidšťováni. Báje a legendy o delfínech inspirovaly mnohá umělecká díla, jako jsou například tři a půl tisíce let staří 'modří delfíni' z krétského Knossu. V Keni kupříkladu věří, že jsou to mořské panny v 'rybí podobě', v Jižní Americe zase sladkovodní delfíny považují za 'vodní Amazonky'. S láskou a sexem si delfíni doopravdy vyhrají - jedná se vlastně spíše o hru, kterou perfektně ovládají a kterou provozují i padesátkrát za den! Žádný div, že bohové plodnosti a moře od Jižní Ameriky až po Polynésii dostali v představách domorodců podobu delfínů! K poctě takového 'mořského boha' se ještě dnes na Havaji tančí 'delfíní hula'. Žádnému jinému obyvateli moří nevěnuje člověk více zájmu.

Ale proč vlastně jsou delfíni předmětem zbožňování nebo dokonce považováni za začarované lidské bytosti?

Odkud pochází ono klišé milých vodních tvorů, kteří milují lidské bytosti?