Apokalypsa

Téma vietnamské války bylo v americkém filmu po dobu její eskalace (1965–75) prakticky tabu, což také potvrzuje jen hrstka nepříliš podařených výjimek (např. Kazanovi Hosté z roku 1972). Francis Coppola začal Apokalypsu připravovat už na sklonku šedesátých let, od kdy se datují první verze scénáře, ale jeho další projekty a boj o vlastní ekonomickou nezávislost na Hollywoodu komplikovaný snímek neustále odsouvaly. K natáčení ve filipínských exteriérech přistoupil teprve na počátku roku 1976, ovšem další problémy, jak logistické a zdravotní během vlastního natáčení, tak tvůrčí při postprodukci, prodloužily jeho výrobu na tři roky. Když byla Apokalypsa uvedena v roce 1979 do kin, trauma vietnamské války už bylo úspěšně zobrazeno v dílech jiných režisérů, zejména v Návratu domů Hala Ashbyho a v Lovci jelenů Michaela Cimina.

Ambiciózní film, jehož příběh volně vychází ze Srdce temnoty Josepha Conrada, se v době své premiéry dočkal rozporuplného přijetí, ale dnes je pokládán za jeden z nejpůsobivějších (proti)válečných filmů vůbec. Jeho hrdina, kapitán Willard (Martin Sheen) je pověřen tajným úkolem zlikvidovat plukovníka Kurtze (Marlon Brando), který si v odlehlé džungli vybudoval vlastní království, v němž dovedl oficiálně proklamovanou filozofii války do zrůdné, nelidské podoby. Willardovo očistné putování po řece, klikatící se do nitra divočiny, se stává symbolickou paralelou cesty na samé dno poznání. Setkání s machistickým plukovníkem Kilgorem (Robert Duvall) a jeho leteckou kavalerií, s dezorientovanými vojáky, kteří už ani nevědí, proti komu bojují, a nakonec s bolestně rozpolceným Kurtzem, dokreslují šílenost nesmyslného válečného běsnění.

Film získal Zlatou palmu na MFF v Cannes (ex aequo s Plechovým bubínkem Volkera Schlöndorffa), z osmi nominací dva Oscary (kamera, zvuk) a řadu dalších ocenění.