Bob hazardér

Elegán Bob je legendou Montmartru. Jeho největší vášní je hazard. Při hře dokáže na všechno kolem sebe zapomenout. Toulá se po kavárnách a nočních klubech na Montmartru a kolem Pigalle, vždy pečlivě upraven. Všichni ho respektují, včetně policejního komisaře. Má chráněnce, Paola, který je synem jeho přátel. Ale Paolo je příliš mladý a lehkomyslný, než aby udržel tajemství poslední velké "rány", po níž toho Bob hazardér definitivně nechá.

Z katalogu MFF Karlovy Vary, kde byla uvedena Pocta Jeanu-Pierru Melvillovi:

Bob je symbolem nostalgické atmosféry, k níž se budou vracet kriminální filmy šedesátých a sedmdesátých let. Jean-Pierre Melville si napsal původní scénář, v němž se projevila touha, která ho už nikdy neopustila: sledovat osudy lidí, kteří mají panickou hrůzu ze zrady. Na příběhu hazardéra Boba, jenž se pouští nejen do hazardních her, ale zahrává si i s vlastním osudem, sledujeme nostalgický pohled na Paříž, jak ji režisér poznal v mládí. O to víc se soustředil na detailní vykreslení prostředí podvodníků, gangsterů a nejrůznějších postaviček podsvětí. I když původně mělo jít o obraz předválečného světa, po zhlédnutí filmu Asfaltová džungle (1950, r. John Huston) přepsal režisér scénář ve stylu komedie mravů. Film také evokuje život v ilegalitě, který režisér znal ze svého působení v odboji. Pro gangstery stejně jako pro odbojáře je totiž zrada synonymem smrti. A milovat znamená riskovat zradu, nebo se dokonce odsoudit k smrti. Snímek, který sleduje vztah policisty a zločince s hráčskou vášní, vyjadřuje svým stylem obdiv k filmu Román podvodníka (1936, r. Sacha Guitry). Přestože Melville byl v době jeho vzniku součástí produkčních i distribučních struktur, snímek neztrácí nic ze svého osobitého rukopisu. Ve snímku Bob hazardér sledujeme první neopominutelné znaky budoucího autora formálně vytříbených filozofujících žánrových snímků.