Sokolovo

Rok 1942 je nejtěžším rokem druhé světové války. Ruská vojska porazila německou armádu před Moskvou a odrazila je o sto kilometrů zpět. Na Urale v Buzuluku v té době vzniká 1. československý samostatný prapor v SSSR. Tisícovce vojáků, kteří se rekrutují z Čechů a Slováků žijících v Rusku či z emigrantů před nacismem, velí podplukovník Ludvík Svoboda (L. Chudík), jenž se opírá o zkušenosti nemnoha důstojníků. Nejschopnější z nich je velitel první roty nadporučík Otakar Jaroš (M. Štěpánek). V Praze dojde 27. května k atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha (H. Hasse) a k následné kruté nacistické odplatě, jejímž vrcholem je vyhlazení vesnice Lidice. Čeští a slovenští vojáci v Buzuluku o to víc touží skončit s výcvikem a nastoupit na frontu. Ludvík Svoboda nakonec prosadí, aby je sovětské velení nasadilo do ostrých bojů. Jejich první misí je podílet se na obraně proti německé ofenzivě u vesnice Sokolovo nedaleko Charkova. Úkol je svěřen rotě nadporučíka Jaroše. Češi a Slováci tak 8. března 1943 poprvé přímo čelí smrtícímu obchvatu těžkých německých zbraní a pěchoty...

Prostřední část kontroverzní válečné trilogie Otakara Vávry (Dny zrady, Sokolovo, Osvobození Prahy) předkládá politický kontext událostí s patřičným ideologickým přibarvením - zcela je např. zamlčeno, že atentát na Heydricha naplánovala Benešova exilová vláda v Londýně a že atentátníci byli vycvičení v Británii. Samotná bitva o Sokolovo (ale také průběh atentátu na Heydricha) je však natočena s důrazem na autenticitu (natáčelo se ostatně ve skutečném Sokolově), podle vzpomínek účastníků a s vysokým realizačním standardem. Snímek ve své době patřil k "povinné četbě". Po emigraci Martina Štěpánka (1981) byl však stažen z distribuce.