Film mého života: Petra Ušelová (scénář k filmu Vedlejší příznaky)

Tvůrce Nevinných lží jsme postavili před zcela hypotetickou situaci: má vzniknout film na motivy vašeho života (v případě producentské a manželské dvojice Vrabelových o jejich manželství). Velmi štědrý rozpočet vám umožňuje vybrat si vysněné spolupracovníky i herce. Zkrátka nic není nemožné.

Žánr: Pravděpodobně bych se snažila o tragikomedii, ale nejspíš by mi ze scénáře vylezlo drama s prvky zřídkavého nenápadného humoru.

Scénář: Kdyby měl film dostat tíživou depresivní atmosféru vrcholící hrdinčinou sebevraždou, asi bych si jako scenáristu (a režiséra v jedné osobě) zvolila Ingmara Bergmana. Pokud by se ovšem kvůli takové nicotnosti chtěl vrátit mezi živé. Ještě by připadal v úvahu Woody Allen. V jeho podání by hrdinka svoji sebevraždu zpackala a musela dál žít i se svými směšnými neurózami.

Režie: Pokud bych scénář nesvěřila výše jmenovaným velikánům a napsala si ho sama, rozhodně bych s ním šla za Karin Babinskou. Mluvily bychom o něm dlouhé hodiny a já bych si byla jistá, že Karin už je uvnitř příběhu a cítí ho.

Hlavní role: Otázka spíš zní, kdo by byl (i po značném přemlouvání) ochotný hrát mě ve filmu o mně…

Název filmu: Název by musel vymyslet někdo jiný. Tak jako obvykle. Názvy mi „nejdou“. Leda snad… Cesta do pavilonu č. 23 a zase zpět. Jenže to by mě Tolkienovi dědicové nařkli z plagiátorství.