Český fenomén: Homo Chalupář

Nezasvěcený pozorovatel by i podle četných filmových a televizních snímků mohl nabýt dojmu, že víkendové přesuny směrem z měst jsou v Česku povinné, při bližším poznání však zjistí, že jejich způsoby jsou různé. Společenskému chataři nevadí proměna kotce panelákového za podobně stísněnou ubikaci v chatovém sídlišti, zatímco individualistický chalupář o pár kilometrů dále svůj stejně veliký víkendhaus obehnal vysokou zdí, aby se na dva dny od okolní společnosti absolutně izoloval. Prapůvod českého chalupaření je v poválečných Sudetech, největšího rozmachu pak dosáhl ve vrcholné fázi reálného socialismu, kdy tato jediná povolená forma soukromničení byla zároveň jedinou možností úniku před vnuceným kolektivismem. Unikátnímu sociologickému jevu je věnována dokumentární esej Bernarda Šafaříka, volně navazující na úspěšný film "Český fenomén: Homo Chatař".