Vrazi, oběti, vina a trest. Skutečné příběhy zločinců, které v bývalém Československu dostihla spravedlnost (2001). Připravili: J. Novák, P. Hájek a P. Křemen
00:00:23 Nacházíme se v chodbě pankrácké věznice.
00:00:26 Zde se do r. 1989 popravovalo.
00:00:30 Trest smrti byl trestem definitivním - absolutním.
00:00:33 Podívejme se na příběh brutálně ubitého, umučeného malého chlapce,
00:00:39 k němuž došlo v polovině 60. let v kinu Metro v Praze.
00:00:44 Pachatelem byl Jaroslav Papež - brutální sexuální vrah.
00:01:03 8. června r. 1967 byl podobně horký den jako před 2 lety.
00:01:08 Podzemní chodby pankráckého vězení jsou dlouhé a chladné.
00:01:13 Obklopen svými strážci šel na svoji poslední cestu vrah a deviant
00:01:17 Jaroslav Papež.
00:01:18 Na konci chodby se před ním otevřely dveře se zvukotěsnou
00:01:22 výplní a pak ještě jedny poslední. Před ním byl stůl s bílým ubrusem.
00:01:26 Tady uslyšel, že jeho žádosti o milost nebylo vyhověno.
00:01:30 Potom jej odvedli do vedlejší místnosti, kde ze zdi trčela
00:01:33 ocelová trubka s oprátkou a pod ní šachta uzavřená propadlištěm.
00:01:46 Ahoj mámo a kluci, předem mého dopisu přijměte ode mě pozdrav
00:01:51 a mnoho vzpomínek na vás. Já jsem z toho tak nešťastný.
00:01:55 Proč zrovna mě musela potkat taková šílená nemoc.
00:01:59 Kdybych tenkrát tušil, kam mě může zavést, tak bych v Bohnicích trval
00:02:04 rozhodně na nějaké té operaci.
00:02:08 Proč mi tu operaci neudělali, na to dnes hledám marně odpověď.
00:02:14 Můj bývalý spolužák na této škole byl Jarda Papež.
00:02:19 Pokud si na něj z dětství vzpomínám, byl to hoch tichý,
00:02:25 uzavřený, málomluvný a samotář. Myslím, že tyhle povahové
00:02:30 vlastnosti u něj přetrvávaly do pozdějších let v dospělosti.
00:02:37 Učitelé hodnotí Papeže jako skromného, tichého a málomluvného.
00:02:43 Ještě si vzpomínám na zajímavou větu:
00:02:46 "Nevyhledává kamarádství, ale vůči kolektivu je otevřený a upřímný."
00:02:52 Papež žil jako samotář a to platí i o době, kdy se vyučil košíkářem
00:03:00 a začal vypomáhat v chodovském kině.
00:03:04 Pohyboval se mimo okruh chlapců i dívek.
00:03:08 V té době pochopil, že o dívky už vůbec nestojí.
00:03:14 Jaroslav Papež se narodil v r. 1942 v Chodově u Prahy.
00:03:18 Absolvoval 7 tříd základní školy a pak se vyučil košíkářem.
00:03:22 V té době pomáhal v místním kině v Chodově s promítáním filmů.
00:03:26 Když složil potřebné zkoušky,
00:03:29 nastoupil jako promítač v kinu Metro v Praze.
00:03:34 Řekl bych vzletně, že "váček se už začal plnit hadím jedem".
00:03:39 Když mu bylo 20 let, v září 1962, začal využívat funkce promítače.
00:03:47 Nabízel klukům, že jim umožní vidět nepřístupný film.
00:03:53 To je způsob provedení, který opakuje,
00:03:57 a to i při vraždě v kině Metro.
00:04:00 Vždy vlákal někam do ústraní chlapce a jeho počínání vůči
00:04:04 těm chlapcům velice gradovalo.
00:04:08 Když dovršil 20 let, začala se o jeho osobu zajímat policie.
00:04:12 Důvodem bylo opakované pohlavní zneužívání nezletilých chlapců.
00:04:17 Zpočátku tam nebyly výrazné agresivní rysy.
00:04:23 Ale potom víc přemáhal jejich odpor a nechuť k těm hrátkám,
00:04:32 což vždy pedofilové nezažívají.
00:04:36 Tady se už dala spatřit agresivní tendence.
00:04:44 Prvního vysvlékl a ohmatával, druhého bodal jehlou do ruky,
00:04:50 třetího už škrtil.
00:04:52 Za to byl nepodmíněně odsouzen k několikaměsíčnímu trestu
00:04:59 a především se léčil v Bohnicích.
00:05:03 Jaroslav Papež byl vzorným pacientem.
00:05:05 Po chvíli byla ústavní léčba změněna na ambulantní a on si
00:05:09 chodil do ústavu jen pro léky. Nebyl jeho chovancem.
00:05:13 Jeho propuštění bylo asi předčasné.
00:05:15 Krátce po tom, co byl propuštěn, opět začal obtěžovat děti.
00:05:22 A protože už měl podmíněný trest, dostal tentokrát trest natvrdo.
00:05:28 Pro nepochopení Papežovy kauzy je příznačné, že jeho činnost
00:05:33 nebyla klasifikována jako pohlavní zneužívání, ale jako výtržnictví.
00:05:39 Jeho trest zněl opět jen na několik měsíců.
00:05:44 Měl ho vykonat na Pankráci a nástup trestu byl 11. 6., což bylo pondělí
00:05:51 a o víkendu před tím došlo v kině Metro k tragédii.
00:06:03 5. června 1966 promítal Jaroslav Papež v kině Metro naposledy.
00:06:08 Den po té měl nastoupit výkon trestu.
00:06:10 V poledne byl v přilehlém bufetu, kde si dal chlebíčky a pár piv.
00:06:15 On říká, že se nechtěl opít, ale že se po pivu cítil příjemně
00:06:21 vzrušen a taky si uvědomoval nástup do věznice.
00:06:25 A najednou mu ten chlapec připadal, že přichází jak na zavolanou.
00:06:30 Pedofilové, i když nejsou chytří, se umí přiblížit k dětské duši.
00:06:36 Viděl, jak tam chlapec kouká smutně na obrázky a říká:
00:06:40 "Kdybys ten film chtěl vidět..."
00:06:43 Pepíček jistě věděl, že s cizími lidmi nemá nikam chodit, ale touha
00:06:48 vidět nepřístupný film z promítačovy kabiny byla silnější.
00:06:52 A chlapec tam šel.
00:06:57 Pod záminkou, že je horko, přemluvil Papež chlapce,
00:07:00 aby si svlékl kalhoty.
00:07:03 Nejprve do trenek, pak úplně a začal ho ohmatávat.
00:07:06 Nakonec mu řekl, že má dlouhé vlasy a ty mu začal stříhat.
00:07:09 Za zdí projekční kabiny netušící diváci sledují napínavý film.
00:07:13 Matka 11-letého chlapce se jej vydala hledat i do prostoru kina.
00:07:18 Ale syna nenašla.
00:07:22 Papež si uvědomil, že už by nevysvětlil,že je chlapec ostříhán.
00:07:28 Chlapec by asi vypovídal, co všechno tam Papež dělal s ním
00:07:34 a se sebou, takže by se nevyhnul dalšímu trestnímu stíhání.
00:07:38 Začal chlapce bodat nůžkami a myslel si, že ho usmrtil.
00:07:43 On mu zasadil 36 ran do těla nůžkami, především do srdeční
00:07:49 krajiny a okolo genitálu. To je nesmyslný počet ran.
00:07:56 Připustil, že při tom určitou rozkoš pocítil.
00:08:06 Začal uklízet místo činu a zjistil, že chlapec se tam
00:08:12 z posledních sil plazí a potácí.
00:08:17 Na bílé stěně byly otisky dětských ručiček.
00:08:20 Chlapec se snažil dostat nahoru ke svobodě.
00:08:25 Strhnul ho zpět a umlátil ho ranami do hlavy lepičkou na film.
00:08:36 Kolem čtvrté hodiny jsme přebírali službu.
00:08:42 Krátce po tom, co jsem nastoupil, jsme byli voláni, že v kině Metro
00:08:49 byla nalezena mrtvola.
00:08:52 Ředitelkou kina byla paní, která měla za manžela lékaře.
00:08:58 Několik dní si návštěvníci kina i ona stěžovala,
00:09:04 že tam je silný zápach.
00:09:07 V den, kdy tělo bylo nalezeno, zavolala manžela, který byl lékař.
00:09:13 Ten, když tam přišel, řekl, zavolej policii, tady je někde mrtvola.
00:09:21 Mrtvolka hocha ve značném rozkladu byla nalezena pod dřevěnou
00:09:30 podlahou promítací kabiny - v šachtě.
00:09:36 Mrtvolka byla zaházena předměty, které se v té šachtě nacházely.
00:09:46 -To muselo být tady.
-Ne, tady byla bývalá kuchyň.
00:09:52 Kabina byla v tomto prostoru, ale byla asi o 5 schodů níž.
00:09:56 Šel jsem si za kamarádem vyzvednout tašku, která byla v kabině,
00:10:02 kde se promítalo.
00:10:04 Byly zavřené dveře, i když většinou jsou otevřené.
00:10:08 Ťukal jsem a nikdo mi nepřišel otevřít.
00:10:11 Nakonec jsem šel za biletářem, který mi řekl, že do kabiny zavolá,
00:10:16 aby mi někdo otevřel.
00:10:18 Čekal jsem tam 10 minut a nikdo neotvíral.
00:10:23 Až když se biletář šel najíst do automatu, divil se, že mi ještě
00:10:29 neotevřel a zavolal tam znovu.
00:10:31 Pak přišel Papež, otevřel dveře a měl kapesník u nosu.
00:10:37 Ruce měl od krve, že prý se mu spustila krev z nosu.
00:10:41 Papež musel prokázat velkou chladnokrevnost a prokázal ji.
00:10:45 Když pak byli u výpovědi, říkali, že nic nepoznali.
00:10:49 Vzali si tašku a snad se tam s ním ještě 20 minut bavili,
00:10:54 on ale odpovídal jednoslovně, a pak teprve odešli.
00:10:58 Byl roztěkaný, ale přičítal jsem to tomu, že mu teče krev z nosu.
00:11:03 Držel si pořád u nosu mokrý ručník a nedával jsem tomu žádnou váhu.
00:11:11 Viděl jsem ho poprvé.
00:11:17 Tady byla kabina a tady se promítaly filmy.
00:11:22 Tady byly akumulátory.
00:11:24 Stůl byl asi někde tady a pod stolem jsem měl tašku.
00:11:29 Tady bylo trochu krve, koukal jsem, jestli taška není od krve.
00:11:34 Krve na nos to bylo trochu moc. Vzal jsem tašku.
00:11:41 Policajti mi říkali, že kdybych vykopl dveře, zachránil
00:11:46 bych malé dítě. Jak jsem to mohl vědět.
00:11:50 Větrací šachta, která byla pod promítací kabinou, nebyla větraná
00:11:56 a bylo tam kolem 30°. Tělo chlapce tam leželo 4 dny.
00:12:02 V kabině byl nesmírný zápach.
00:12:06 Byla to nejhorší věc, kterou jsem zažil a viděl.
00:12:12 Ohledání trvalo od 16 do 22 hodin.
00:12:18 Hodinu před tím, než jsme skončili, jsem vyšel ven, abych se nadýchal
00:12:25 čerstvého vzduchu.
00:12:27 A nemohl jsem se tam vrátit, nebyl jsem schopen ten zápach snést.
00:12:37 Případ z hlediska kriminalistického
- z hlediska obtížnosti objasňování
00:12:46 nebyl tak složitý.
00:12:49 Mrtvola byla nalezena 9.6. a 10.6. jsme měli zjištěného pachatele.
00:12:59 Doma jsme ho nalezli ukrytého v kůlně pod hromadou prken.
00:13:04 Přivezli jsme ho na úřad, vyslechli jsme ho.
00:13:09 Výslech byl zvukově dokumentován a podchycen písemně.
00:13:14 Papež byl rozrušený, ale ke všemu se přiznal.
00:13:23 -Kolikrát jsi ho bodnul?
-Nevím, ale bylo to dost.
00:13:27 -Po prvních ranách se bránil.
-Jak se bránil?
00:13:31 Rukama, že tomu chtěl zabránit.
00:13:35 Ještě jsi ho bodl nějakým způsobem nebo uhodil?
00:13:40 -Potom jsem tam viděl tu lepičku.
-A co dál?
00:13:46 Pak jsem ho praštil do hlavy.
00:13:49 -A chlapec se ještě hýbal?
-Mně se zdálo, že kouká.
00:13:54 Zdálo se mi, že se ještě hýbe. Řval.
00:14:11 Existují autentické zvukové nahrávky jeho výpovědi,
00:14:16 při kterých pláče.
00:14:18 A řekl bych, že při své nízké inteligenci plakal upřímně.
00:14:23 Mně ho není líto, říkám jen, že si to celé proplakal.
00:14:30 V jeho spisu je dopis, ve kterém píše matce.
00:14:34 Je to jeden z mnoha plačtivých dopisů.
00:14:38 Píše: "...kdybych býval věděl, jaká je moje nemoc hrozná..."
00:14:44 On věděl o možnosti kastrace, ale nestál o ni.
00:14:48 Říkal: "Kdyby mi někdo řekl, jak jsem nemocný a teď mě čeká tohle."
00:14:54 Je tam hodně pláče a hodně sebelítosti, ale jen sebelítosti
00:14:59 nad sebou, vůči oběti v nejmenším.
00:15:04 Došlo ke sporu mezi znalci psychiatry,
00:15:10 pokud jde o jeho příčetnost.
00:15:13 Jedni znalci zastávali názor, že byl plně příčetný.
00:15:22 Druhý znalec byl z Bohnic a zastával opačný názor, že byl
00:15:31 nepříčetný a že by za své jednání neměl být trestně odpovědný.
00:15:45 Psychiatři se přeli o příčetnosti nebo nepříčetnosti Jar. Papeže.
00:15:52 Faktem je, že několikrát usvědčený pedofilní deviant nebyl souzen
00:15:55 pro pohlavní zneužívání a byl na svobodě.
00:15:57 Státní moci se sadistický pedofil nehodil do obrazu ideální
00:16:01 společnosti a ani na jejich léčbu nebyla důsledně připravena.
00:16:07 Otřesení občané žádali trest nejvyšší.
00:16:09 Zveřejněný případ ubodání chlapce v pražském kině Metro měl ale také
00:16:14 pozitivní dopad - upozornil na nebezpečí pedofilních deviantů.
00:16:21 Jaroslav Papež byl popraven 8. června roku 1967.
00:16:32 Vraždy dětí jsou ty nejhrůznější, s nimiž se můžeme setkat.
00:16:37 Otřesou vždy každým profesionálem. Ať je to kriminalista,
00:16:41 vyšetřovatel, státní zástupce, soudce nebo i soudní patolog.
00:16:47 Tyto vraždy vyvolají znovu diskuzi o zavedení trestu smrti.
00:16:52 Příběh, který uvidíte, se stal před 26 lety.
00:16:57 Je pravděpodobné, že oběť by dnes mohla mít stejně staré dítě,
00:17:03 jakým tehdy byla ona. Vraždu spáchal Vojtěch Běloch.
00:17:15 Datum 5. 12. 1973 se zapsal do kroniky městečka Dubňany jako
00:17:20 den vraždy 7-leté Marcely Konečné.
00:17:23 Všichni věděli, že Marcela chodí za maminkou do prodejny a Vojtěch
00:17:26 Běloch, její vrah, bydlí naproti.
00:17:28 A téměř všichni věděli, že byl trestán za zneužívání dětí.
00:17:33 Stačilo si připustit, že v osobě nemluvného a nenápadného muže
00:17:37 tiká časovaná bomba.
00:17:39 HLÁŠENÍ Z MÍSTNÍHO ROZHLASU Haló, haló, mimořádné hlášení!
00:17:44 Dnešního dne se nevrátila ze školy domů žačka Marcelka Konečná.
00:17:49 Žádáme všechny občany, kteří ji viděli nebo o ní něco vědí,
00:17:54 aby to oznámili na městském národním výboru. Konec hlášení.
00:18:04 To bylo na Mikuláše. Přiběhla k nám sestra, jestli není u nás.
00:18:11 U nás nebyla a ptala jsem se, kde by byla.
00:18:16 "Ona ještě nepřišla ze školy," řekla sestra.
00:18:25 Myslela jsem si, že je třeba někde u kamarádky.
00:18:29 Pak už se mi to nezdálo.
00:18:33 Myslela jsem si všechno možné, ale...
00:18:40 Navečer jsem k nim šla. Myslela jsem, že bude někde u kamarádky.
00:18:44 Sestra říkala, že Marcelka se nikdy netoulá, taky se netoulala,
00:18:49 protože musela hlídat malého Liborka, než švagr přišel z práce.
00:18:56 Když manžel přišel ve tři hodiny domů, přiběhla jsem a říkala jsem
00:19:01 že jsem napsala Marcelce lístek, že měla přijít po obědě domů.
00:19:07 On hned jezdil po spolužácích a šli jsme i za paní učitelkou.
00:19:18 Maminka přišla za mnou s tím, že se její dcera nevrátila
00:19:22 ze školy, jestli se něco nestalo ve škole.
00:19:26 Řekla jsem jí, že šla na oběd a odcházela cestou lesem domů.
00:19:33 Pak jsme šli společně na policii.
00:19:40 5. 12. 1973 po 16 hodině se dostavil otec Marcelky na služebnu
00:19:47 obvodního odděl. VB v Dubňanech a oznámil, že pohřešuje svou dceru.
00:19:54 Předtím ještě objížděl na kole Dubňany a pátral po ní.
00:20:01 Hned na to byla vyhlášena pátrací akce.
00:20:05 V 17 hod. byla provedena rozhlasová relace místním rozhlasem.
00:20:11 Občané se žádali, aby se podívali po malé Marcelce.
00:20:19 Jeli jsme z práce a doslechli jsme se, že Marcelka se ztratila.
00:20:24 Bylo po ranní směně, do večera se nic nedělo,
00:20:30 ale druhý den začal blázinec.
00:20:32 Dělali jsme rojnice a chodili jsme ze všech stran.
00:20:49 Marcelka se na cestě do školy zastavila u maminky
00:20:53 v prodejně pro svačinu.
00:20:55 Měla odejít ze školy po obědě a hlídat mladšího bratra.
00:20:58 Paní Konečná píše omluvenku a balí svačinu.
00:21:02 A zatím v protějším okně vrah její dcery vypravuje do školy svého
00:21:06 malého syna Igora.
00:21:08 Marcelka mi řekla, že by chtěla jít po vyučování ze školy domů.
00:21:12 Přišla za mnou do práce a já jsem jí napsala omluvenku.
00:21:16 Děti chodily pořád za mamkou do práce.
00:21:20 Já jsem si myslela, jestli si ji nevytipoval.
00:21:23 Denně tam za mamkou byly a on chodil dolů do obchodu,
00:21:28 kde se prodávalo pivo, on tam chodil na pivo.
00:21:32 A začal chodit i pro mléko, což nikdy nedělal.
00:21:37 Myslím si, že to měl promyšlené.
00:21:42 Marcela naposledy sedí ve své lavici, je malinká,
00:21:45 proto sedí v první řadě vpravo.
00:21:48 Za pár dní už tu bude jen kytička. Teď se však učí psát "l".
00:21:55 Ten den jsem u ní stála a psali jsme nějaká písmenka.
00:22:00 Ona seděla v první lavici, protože byla nejmenší drobek ve třídě.
00:22:06 Stála jsem u ní, dívala jsem se, jak to píše a říkala jsem jí to,
00:22:13 co obyčejně: nahoru, zatočit...
00:22:18 Po skončení vyučování měla jít do družiny, ale ten den měla
00:22:22 omluvenku, že musí jít hlídat nejmladšího sourozence.
00:22:27 Po obědě odcházela lesem,
00:22:30 protože to byla nejkratší cesta na sídliště.
00:22:37 Odcházela lesem domů, ale domů se už nevrátila.
00:22:44 Marcelka odchází zkratkou přes les domů, těší se na Libora,
00:22:48 svého mladšího bratra.
00:22:50 Stejnou cestou proti ní jde Vojtěch Běloch.
00:22:53 Nikdy neřekl, proč tudy šel.
00:22:55 Nikdy nevysvětlil, jestli čekal na Marcelku nebo na jakékoliv dítě.
00:22:59 A nikdy se už nedozvíme, proč Marcelka přikývla
00:23:03 na jeho pozvání k němu domů.
00:23:07 Zrovna to bylo na Mikuláše, tak jestli slíbil Marcelce Mikuláše.
00:23:13 Nevím, na co by ji tak mohl nalákat, jedině na cukroví.
00:23:18 Opravdu nevím.
00:23:22 Ale ta paní říkala, že když se potkali, tak si spolu povídali,
00:23:26 ona se smála a on jí nesl tašku.
00:23:29 Já nevím, jak jí učaroval. Nebo se spolu museli bavit víckrát.
00:23:48 Chvíli šli spolu a vesele si vyprávěli.
00:23:52 Potom se rozešli a domluvili tak, že Marcela počká u kašny
00:23:56 a potom půjde k němu do bytu.
00:24:02 Poté, co Marcelka opustila Bělocha, když se s ním setkala v lese,
00:24:09 šla po této cestě a čekala na něho u kašny,až si ji pozve k sobě domů.
00:24:18 Vojtěch Běloch posadil Marcelku v bytě ke stolu.
00:24:22 Jedna z mnoha verzí výpovědi vraha byla, že tam na ni čeká maminka,
00:24:26 druhá, že jí slíbil číst pohádky, třetí, že jí dá cukroví,
00:24:30 čtvrtá, že tam bude jeho syn Igor a potřebuje něco do školy.
00:24:34 Ať to byla kterákoliv, byla to ta, kterou 7-letá holčička vyslyšlela.
00:24:39 Vojtěch Běloch ji však pomalu svlékl a znásilnil.
00:24:52 Snad ji měl původně pouštět ven s tím, aby to nikomu neříkala.
00:24:58 Ona prý řekla: "Akorát to řeknu..." A on ji zadusil.
00:25:05 Marcelce zavázal oči a ještě jednou ji orálně zneužil.
00:25:09 Strach z dalšího trestu ho dovedl až k jejímu uškrcení.
00:25:12 V té době jsem pracovala v obchodě, kde bydlel vrah.
00:25:15 Pamatuji si ten den.
00:25:18 Po době, kdy to udělal, si došel do obchodu na pivo,
00:25:22 nechal si ho otevřít a vypil ho.
00:25:25 Byl v bačkorách a v domácím oblečení, úplně si to pamatuji.
00:25:39 1/4 hodiny po hlášení místního rozhlasu se vrah rozhodl
00:25:43 zbavit se mrtvého dítěte.
00:25:46 Nasoukal tělo do pytle, snesl ho do sklepa a sedl na motorku.
00:25:50 Hrůzný balík ke svému tělu přivázal švihadlem a provezl velkou
00:25:53 rychlostí vesnicí až k lesu.
00:25:55 Tam tělo z pytle vyndal a ledabyle přikryl větvemi.
00:25:59 Cestou rozházel obsah školní brašny, bačkory a svrchní oblečení.
00:26:03 Aktovku pak rozřezal a hodil do potoka.
00:26:22 Tu noc, když se Marcelka nevrátila a začali dělat tu pátrací akci,
00:26:29 jsem byla doma a čekala jsem, že se třeba vrátí.
00:26:34 Manžel chodil s nimi a hledal ji.
00:26:39 Já jsem pořád doufala, že se vrátí živá, že bude žít.
00:26:47 Druhý den, 6. 12. ráno, jela jedna svědkyně do zaměstnání na kole
00:26:54 a všimla si, že vedle cesty leží dětský kabátek.
00:26:57 Zastavila se, vzala ho a odjela s ním na tehdejší NV do Mutěnic
00:27:02 a předala ho tajemníkovi.
00:27:05 Ten už byl informován o tom, že se v Dubňanech pátrá
00:27:10 po malé holčičce a oznámil tuto skutečnost Veřejné bezpečnosti.
00:27:16 Tehdy byly už poměrně velké mrazy a z toho se dalo usuzovat,
00:27:23 že si Marcelka sama ten kabát nesvlékla a nezahodila ho.
00:27:28 Nastoupila další verze,
00:27:31 že se Marcelka mohla stát obětí trestného činu.
00:27:38 Pak se to bralo až k Močidlům.
00:27:41 Došli jsme k potoku a já jsem tam našel dětskou bačkoru.
00:27:49 Ale já jsem si ještě všiml, že tam je monogram.
00:27:54 Nahlásil jsem to ještě ten den. Zavolali její matku Věru.
00:28:02 Věra řekla, že to je Marcelčina bačkůrka.
00:28:22 Zatímco svědkové přinášejí první důkazy, Vojtěch Běloch
00:28:27 má předposlední den dovolené a první den po spáchání svého činu.
00:28:33 Ještě zahlazuje stopy a zažívá strach a nejistotu.
00:28:42 Jsou to pocity, které ho provázejí od dětství.
00:28:46 Měl 4 sourozence, tátu, který pil, spolužáky, kteří se mu posmívali
00:28:52 a bili ho, celý svět byl proti němu.
00:28:56 Sám sebe vidí jako člověka, který neútočí, který se brání.
00:29:08 Další den ráno po oznámení ztráty malé Marcelky Konečné
00:29:14 byl ustaven speciální tým.
00:29:17 Bylo vytipováno 30 lidí z okolí obce Dubňany, kteří se v minulosti
00:29:22 dopustili podobné trestné činnosti, tzn. pohlavního zneužívání.
00:29:27 Osob bylo asi 30 a už tam padlo první jméno Vojtěcha Bělocha.
00:29:32 Vynikal tím, že už si za pohlavní zneužívání odseděl 10 let.
00:29:40 A navíc ten skutek spáchal 2x.
00:29:49 Bělocha přivádějí na policejní stanici a on čeká.
00:29:53 Jeho základním pocitem je strach.
00:29:58 Strach z očekávání, co se po něm bude chtít, strach z toho,
00:30:03 co jim řekne, z toho, kdo ho viděl.
00:30:07 Strach z toho, že se přijde na to, co udělal.
00:30:11 Možná bychom očekávali výčitky svědomí.
00:30:15 V této fázi u něho výčitky svědomí nejsou.
00:30:21 Další z indicií byla konfrontace s jeho synem, který byl ve věku
00:30:24 Marcely Konečné a o němž pachatel tvrdil, že jeho vezl na motorce.
00:30:28 Malý Igor jízdu popřel.
00:30:31 Bylo mi 9 a půl roku, když se to stalo.
00:30:37 Otce popravili, když mi bylo 10 let, v r. 1975.
00:30:42 Proti Vojtěchu Bělochovi bylo vzneseno obvinění a je zatčen.
00:30:46 Chybí důkazy a chybí i tělo zavražděné, první domovní prohlídka
00:30:51 byla neúspěšná.
00:30:52 Marcelina maminka se zhroutila, otec spolu s dalšími občany Dubňan
00:30:55 pátrají a prohledávají les.
00:30:58 Mnoho obyvatel nejde tento den do práce.
00:31:01 Vzali si dovolenou a hledají. Téměř v každé rodině je malé dítě.
00:31:04 Ulicemi prochází atmosféra strachu, bezmoci a vzteku.
00:31:08 Vražda v malém městě je osobní věcí každého z obyvatel.
00:31:12 Všem v Dubňanech jakoby zabili dceru, vnučku nebo neteř.
00:31:16 Vykládalo se o tom a běhal po mně mráz, měla jsem 4 děti.
00:31:23 Jeden chlapec mi zemřel.
00:31:27 Měla jsem velký strach, co se s ní stane.
00:31:32 Na stanici VB přišla Emílie Palánová, která jediná mohla
00:31:37 přímo usvědčit Vojtěcha Bělocha z jeho činu.
00:31:49 Ta paní, co ji potkala v lese, mi to pak taky vyprávěla.
00:31:57 Potkala je a on šel s ní, vedl ji za ruku a nesl jí tašku
00:32:02 a povídali si, jako kdyby k sobě patřili.
00:32:06 Ona se pak ptala, jestli má tak staré dítě, řekli jí, že ano,
00:32:10 tak se o to přestala zajímat. Řekla si, že to bylo asi jeho dítě.
00:32:16 Když slyšela, jak to vyhlásili, rozhodla se, že půjde nahlásit,
00:32:24 že je potkala, ale oni ji od toho odrazovali.
00:32:28 Říkali jí, ať tam nechodí, že kdo ví, co se může stát,
00:32:35 ale ona v neděli šla.
00:32:37 Šla tam v neděli, a v pondělí by ho jinak museli pustit,
00:32:41 protože neměli důkazy.
00:32:44 Běloch sedí v prostředí, které mu není neznámé.
00:32:47 Už 2x zažil tuto zkušenost a ví, co ho asi čeká.
00:32:51 Jediné, co by mu zachránilo život je, že přesvědčí všechny ostatní,
00:32:58 že je duševně nemocný.
00:33:00 Vina Vojtěcha Bělocha je jasná, ale on se stále odmítá přiznat.
00:33:05 Přesto, že při 2. domovní prohlídce u něj našli Marcelčiny sešity.
00:33:10 Přesto, že jeho syn popřel jízdou na motorce, přesto, že byl viděn
00:33:15 s Marcelou v lese. Chybí stále tělo oběti.
00:33:18 Běloch nespolupracuje. Jen se modlí, aby napadl sníh
00:33:24 v lese, kudy procházejí rojnice policistů i občanů Dubňan.
00:33:28 Píše dopisy své ženě, která má potvrdit, že je duševně nemocný.
00:33:49 Milovaná moje nešťastná Irenko, chceš mi pomoct?
00:33:54 Tak až k tobě přijde vyšetřovatel a psycholog, a budou se vyptávat,
00:33:59 jak jsem se choval, tak jim řekni, že jsem měl sklony k sebevraždě
00:34:04 a že trpím zvýšenou fantazií a trpím na nervové záchvaty.
00:34:14 6. den končí pátrání po Marcelce za účasti více než 200 občanů
00:34:22 městečka Dubňany, za účasti vojska, příslušníků VB a psovodů.
00:34:29 V tomto prostoru byla nalezena jedním občanem z pátrací akce
00:34:36 mrtvolka malé Marcelky, zahrabaná větvemi a chvojím.
00:34:46 Vojtěch Běloch se doznává ke spáchanému činu
00:34:51 o několik dní později.
00:34:53 Často ale mění výpověď a jeho přiznání není souvislé.
00:34:57 I přes jeho snahu o předstírání duševní choroby ho znalci uznali
00:35:02 plně zodpovědným za spáchaný skutek.
00:35:15 Přemýšlel jsem o tom, že se odstěhuji, ale nemám jediný důvod,
00:35:20 proč bych měl odtud utíkat. Vždyť já jsem to neudělal.
00:35:24 Berte to tak. A rodiče si nevybíráme.
00:35:28 Kdyby třeba dostal 20 let, asi bych ho oddělal já.
00:35:34 Městečkem Dubňany se vydal dlouhý smuteční průvod, který vyprovázel
00:35:39 7-letou Marcelku Konečnou na její poslední cestě.
00:35:42 Její vrah, Vojtěch Běloch, byl odsouzen k trestu smrti
00:35:46 a popraven o 2 roky později. Všichni cítili zadostiučinění,
00:35:50 ale smrt vraha nevrátila život malému dítěti.
00:35:53 Přitom stačilo tak málo. Chtít vidět ve 2x trestaném
00:35:58 pedofilovi časovanou bombu, kterou v sobě tihle lidé nosí.
00:36:02 Namísto zabíjení se mohl léčit
00:36:04 a Marcelka Konečná dnes mohla poslat do školy svou 7-letou dceru.
00:36:20 Do Encyklopedie zločinu se dostalo jen pár českých zločinců.
00:36:26 Kromě legendárního loupežníka Babinského a masového vraha Mrázka
00:36:31 to byl i Ladislav Hojer. Ladislav Hojer poprvé vraždil
00:36:35 ve 20 letech, spáchal celkem 5 vražd.
00:36:39 Jedna z vražd nesla známky kanibalismu.
00:36:43 Šlo o mrtvou 20-letou studentku.
00:36:46 Vraždy, které zprvu nic zdánlivě nespojovalo, se podařilo objasnit
00:36:51 díky neobvyklému vztahu mezi ním a jeho vyšetřovatelem.
00:37:01 Toto je jeho fotografie. Ladislav Hojer, rok narození 1958.
00:37:06 1. vraždu spáchal v roce 1978, ve svých 20 letech,
00:37:11 poslední v roce 1981.
00:37:15 Vůbec bych to do něj neřekla, kdybych ho potkala.
00:37:19 Řekla bych, že je to takový ubožák, který si shání ženskou a neumí to.
00:37:27 On nikdy nevěděl koho vlastně vraždí, jemu to bylo jedno,
00:37:33 jemu šlo o oběť.
00:37:37 I takový člověk, který je na okraji společnosti a skupiny,
00:37:40 někdy chce být významný a důležitý.
00:37:45 Strach z trestu smrti jsem u něj nepozoroval nikdy.
00:37:49 On o tom sice hovořil, ale neprojevoval se na něm
00:37:54 nějakým způsobem strach, spíše to zlehčoval.
00:38:07 V únoru r. 1981 přijel na kliniku major Maryška.
00:38:13 Doc. Študenta a mě naložil do auta a odvezli nás do Brna, kde se stala
00:38:23 před několika málo dny ukrutná vražda krásné dívky.
00:38:32 Moje dcera tehdy večer šla se svými kamarádkami na ples
00:38:37 zoologické zahrady tady v Brně.
00:38:41 Protože 1. cena v tombole byla živá opička, tak se domluvily s děvčaty,
00:38:48 že půjdou a třeba budou mít štěstí. Po plese se rozešly u nádraží.
00:38:55 Jedna kamarádka s ní jela tramvají až skoro k nám.
00:38:59 Ona šla tehdy bohužel sama a v té době se tady potkali
00:39:03 a došlo k oné vraždě.
00:39:11 Ráno jsem se rozhodl, že půjdu nakoupit.
00:39:17 Na zpáteční cestě jsem uviděl až zblízka něco, čemu jsem
00:39:24 ze začátku nechtěl věřit.
00:39:26 Tam leželo něco jako figurína, tak jsem přišel blíž a teprve mě
00:39:33 polila hrůza, když jsem to uviděl.
00:39:39 39 bodných ran a odřezané genitálie.
00:39:42 Takový byl závěr soudních lékařů v případě Ivany Mádlové.
00:39:45 Na vraždě, která pobouřila celé Brno,
00:39:48 začaly pracovat týmy kriminalistů.
00:39:50 Jedním z hlavních úkolů bylo stanovit psychologický profil vraha
00:39:54 Ani s posudkem, vypracovaným předními sexuology,
00:39:57 se vraha nepodařilo dopadnout.
00:39:59 V r. 83 se ozval major Markovič, že dopadli pachatele vraždy
00:40:06 asi 50-leté paní z Motola.
00:40:11 Chtěli, abychom na něj udělali posudek.
00:40:15 V té době nikdo z kriminalistů nepředpokládal, že případ motolské
00:40:18 vraždy může souviset s brněnskou vraždou Ivany Mádlové.
00:40:22 Byla nalezena mrtvola ženy, která byla uškrcená.
00:40:27 Jako škrtidlo měla několikrát kolem krku ovinuté punčochové kalhoty,
00:40:34 které byly pevně zavázané.
00:40:37 Byla svlečená a byl předpoklad, že byla sexuálně zneužita.
00:40:47 Vyšetřování motolské vraždy probíhalo standardním způsobem.
00:40:51 Týmy kriminalistů prověřily přes 3000 svědků z okolí místa činu.
00:40:55 Bezvýsledně.
00:40:56 Až když policie začala prověřovat osoby vytipované ze záznamů
00:41:00 bohnické psych. léčebny, podařilo se zatknout muže, který tvrdil,
00:41:03 že mu kamarád řekl, že oběť byla uškrcena silonovými punčochami.
00:41:07 Tyto okolnosti znala ale jen policie a vrah.
00:41:10 Mužem, který se v restauraci pochlubil touto informací
00:41:13 byl Ladislav Hojer, pracující jako sklenář.
00:41:22 Kdyby v té hospodě nežvanil, že o tom něco ví,
00:41:28 že by o tom mohl něco říkat, asi by se na to tak brzy nepřišlo.
00:41:35 Myslím, že Markovič by ho chytil, ale možná by ještě 2 vraždy byly.
00:41:42 Kluci z kriminálky, konkrétně můj kamarád Tonda Jarolímek si ho vzal
00:41:49 na oddělení a začal se ho ptát.
00:41:52 A on to začal hned od začátku říkat.
00:41:58 Ladislav Hojer přiznal motolskou vraždu bez většího zapírání.
00:42:02 Během výslechu popsal přesně detaily vraždy.
00:42:04 Vyšetřovatel Markovič měl vzhledem k preciznímu provedení vraždy
00:42:09 podezření, že nejde o 1. zkušenost Hojera s násilím na ženách.
00:42:13 Já jsem mu navrhl, aby si to do příštího výslechu promyslel.
00:42:18 On k příštímu výslechu přinesl papír, na kterém bylo
00:42:22 asi 15 různých pokusů.
00:42:26 Byl tam i pokus v Brně a u toho nakreslil křížek.
00:42:34 Zeptal jsem se ho, co to znamená a on řekl,že mu zůstala pod rukama.
00:42:45 Důležitá byla manipulace s nožem, která byla velmi zručná.
00:42:52 Udělat takovou destrukci, jaké se na té dívce dopustil, je časově
00:43:00 náročné a fyzicky namáhavé.
00:43:03 Mimo jiných charakteristik jsme uvedli, že by to mohl být chirurg,
00:43:09 pitevní laborant nebo řezník anebo myslivec.
00:43:15 Tito všichni umí nakládat s poměrně velkým tělem a rozřezávat ho.
00:43:23 Zapomněli jsme na 2 povolání.
00:43:27 Na ševce, který se umí ohánět s knejpem a na sklenáře,
00:43:35 kteří používají nůž velmi zručně při kytování oken apod.
00:43:42 Při jednom z dalších výslechů Hojer sdělil, že kromě těchto 2 vražd
00:43:52 udělal další a začal vyprávět o vraždě ve vlaku.
00:44:04 V noci z 8. na 9. února 1980 nastoupila do nočního rychlíku
00:44:08 v Praze 25-letá Ivona, aby v Děčíně navštívila své rodiče.
00:44:14 Rozloučila se s manželem a slíbila mu brzký návrat.
00:44:17 Netušila, že do vlaku nastoupil i vrah.
00:44:33 Než vlak dojel do Děčína, vstala a šla na toaletu.
00:44:38 To se jí stalo osudným. Vrah ji sledoval.
00:44:53 Vyšetřování vražedného běsnění Ladislava Hojera
00:44:57 trvalo více než 2 roky.
00:44:59 Během každodenních výslechů začal mezi vrahem a vyšetřovatelem
00:45:02 Markovičem vztah, který mnozí přirovnávali ke vztahu otce a syna.
00:45:06 Markovič věděl, že Hojer je žravý.
00:45:09 On sice byl hubený, trochu přihrblý a měl ptačí profil, vpadlé tváře,
00:45:15 vousy mu moc nerostly, nedá se říct, že byl půvabný.
00:45:21 Nicméně Jirka Markovič odhalil tu jeho velikou žravost.
00:45:30 Nevím, jestli to bylo něco nezákonného, ale vždy,
00:45:37 když ho vyslýchal přinesl mu 3/4 kg točeného salámu.
00:45:44 Hojer se najedl a pak si povídali.
00:45:51 To je historka z Lužína.
00:45:54 Prováděli jsme tam rekonstrukci, a pak jsme se vraceli autem.
00:46:00 Jel s námi i obhájce.
00:46:04 Hojer byl utahaný, tak si mi položil hlavu na rameno a usnul.
00:46:10 Obhájce se na to chvíli nedůvěřivě díval a pak říkal:
00:46:15 "Pane majore, tohle jsem viděl snad jen ve filmu."
00:46:24 On nikdy neměl žádné blízké, s výjimkou bratra.
00:46:31 Ale už i kamarádi jeho bratra ho považovali za osla.
00:46:36 Markovič se k němu choval důstojně, jako k dospělému zralému člověku.
00:46:42 Dával mu najevo úctu, která člověku přísluší, ať je to jak je to.
00:46:49 To on ocenil, zhodnotil a svým způsobem k němu přilnul.
00:46:55 Samozřejmě, že tam hraje velkou roli jeho IQ.
00:47:00 On mi pak před Vánoci napsal dopis.
00:47:04 Neměl jsem na něj čas a on byl asi 2 týdny bez výslechu.
00:47:12 Tak mi napsal dopis s tím, že mi nabídl, že chce říct všechno.
00:47:19 Když jsem s ním hovořil po tomto dopisu, on mi vyprávěl o vraždě
00:47:24 na Slovensku u Košic.
00:47:27 Ověřovali jsme si, jestli tam k nějaké vraždě došlo.
00:47:31 Zjistili jsme, že v době, kterou udal, nalezli na Ružínské
00:47:37 přehradě torzo ženy bez hlavy a bez dlaní.
00:47:41 Byla svázaná do kozelce drátem. Z fotodokumentace bylo jasné,
00:47:49 že tam bylo přivázané nějaké závaží, které ji stáhlo dolů.
00:47:56 On nám o tom závaží vyprávěl dokonce před tím,
00:47:59 než jsme to viděli.
00:48:01 On nám ukázal, jakým způsobem jí přivázal kámen na prsa.
00:48:07 A to přesně odpovídalo, když jsme přijeli na Slovensko
00:48:10 a viděli jsme to.
00:48:17 Bylo to zase v důsledku tohoto dopisu.
00:48:21 On mi řekl, že mi to dává k Vánocům.
00:48:25 Začal mi vypovídat o vraždě paní Rolenové, která byla spáchána
00:48:30 s rozdílem půl roku v Děčíně.
00:48:41 Tam se znovu potvrdilo, že si pamatuje místa naprosto přesně.
00:48:46 Místo, které označil za místo napadení, bylo v rozmezí
00:48:50 asi 1,5 metru od místa, kde byly nalezeny její poškozené brýle.
00:49:03 Ladislav Hojer je taková moje ošklivá vzpomínka z mládí.
00:49:09 Je to už 20 let.
00:49:11 Cestou domů jsem čekala na tramvaj Na Chmelnici.
00:49:18 Přešel kolem mě nějaký člověk a vlastně mě obešel.
00:49:21 Najednou jsem cítila, že mě podebral zezadu pod krkem
00:49:26 a odtáhl mě za trafiku. Tam mě povalil a začal mě škrtit.
00:49:33 Tam mě svlékl ze šatů a pokoušel se mě znásilnit.
00:49:43 Neustále mě při tom přiškrcoval a chvílemi si se mnou i povídal.
00:49:49 Bylo to celkově podivné.
00:49:53 Po 3 hodinách utrpení se mladá dívka Hojerovi vysmekla a utekla.
00:50:07 On měl záchvaty strašné brutality, kdy mě hodně škrtil, až mi tekla
00:50:16 krev z uší, z pusy a z nosu a on mi ji matlal po celém těle.
00:50:24 Pak zase chvíli oddech a nějaké povídání.
00:50:31 Vyptával se mě, jestli žiju s rodiči a vůbec na můj život.
00:50:37 Ptal se mě, jestli nechci cigaretu.
00:50:42 A pak ho zase popadly nějaké běsy a zase znovu začal.
00:50:49 Kdo vlastně byl Ladislav Hojer.
00:50:52 Narodil se do rodiny skladníka a uklízečky.
00:50:56 Otec, o kterém říkal, že byl spravedlivý, zemřel v Ladislavových
00:50:59 11 letech, matka se znovu provdala a zemřela o pár let později.
00:51:02 Ladislav zůstal se svým bratrem sám v motolském bytě.
00:51:06 Chodil do základní školy v Nepomucké ulici.
00:51:08 Taky ho mnohdy spolužáci považovali za outsidera, vyučil se sklenářem
00:51:13 a pracoval v centru Prahy. Byl nenápadný a zakřiknutý.
00:51:20 Jeho vztah k ženám byl trošku zvláštní.
00:51:27 Samozřejmě preferoval hezkou postavu.
00:51:32 Jinak si myslím, že pro něj ženy znamenaly něco míň než muži.
00:51:48 On jí uřezal prsa.
00:51:53 Uřízl jí genitál s ochlupením v jednom kusu s částí konečníku.
00:52:00 A do toho potom doma opakovaně onanoval.
00:52:07 Prsa uvařil a jeden prs snědl.
00:52:11 Je to hrozné, ale říkal, že to snědl s hořčicí
00:52:15 a že to nebylo dobré.
00:52:17 U obviněného jde o primitivní psychopatickou osobnost -
00:52:22 amorální, asociální,se schizoidními rysy a agresivními tendencemi.
00:52:28 Ale v podstatě šlo o to, že jednak byl primitivní, měl snížené IQ.
00:52:34 A ve své společnosti, pokud nějakou měl, byla to vlastně společnost
00:52:41 jeho bratra, hrál roli osla.
00:52:43 On se proto k ženám choval jako k nástrojům svého ukojení,
00:52:49 nikoliv jako k lidské bytosti, ke člověku, ke kterému by měl
00:52:54 mít nějaký vztah.
00:52:57 A všechny byly hezké, které zavraždil.
00:53:01 Ani ta paní, které bylo 50 let, na ně nevypadala, proto ji tehdy
00:53:08 napadl, myslel si, že je mladší.
00:53:11 Všechny byly hezké a on by nikdy neměl naději s nimi promluvit,
00:53:15 natož je sbalit. To umocňovalo jeho určitou nenávist k ženám.
00:53:20 U některých rekonstrukcí se dostal, nevím jak bych to nazval, do stavu,
00:53:26 kdy se začal chovat až nepřiměřeně, jako kdyby ho to vzrušilo.
00:53:35 Potom jsem se s ním setkala až u soudu a připadal mi jako
00:53:40 velký slušňák a nevinný chlapec.
00:53:48 Z Hojera rozhodně nešel strach.
00:53:52 Spíše jsou tam pocity, jak je to možné.
00:53:59 Zpracovali jsme posudek. Soudy fungovaly tak, že když jsme
00:54:08 řekli, že není šance na nápravu, tehdy mohl být vynesen trest smrti.
00:54:19 Z tohoto hlediska si myslím, že můj dominující pocit byl a doteď je,
00:54:28 že Láďa Hojer už žádné krásné 20-leté děvče nezabije.
00:54:39 7. 8. byl Hojer popravený a mě 6. 8. odvezli na JIP
00:54:47 s malou srdeční příhodou.
00:54:50 V první fázi nebylo ani jasné, kdo koho přežije.
00:54:57 Skryté titulky Alena Kardová
Třídílný dokumentární cyklus Hrdelní zločiny představuje příběhy skutečných zločinců a vrahů, kteří byli za své činy v bývalém Československu popraveni. Autoři se věnují nejen pohnutkám, které pachatele ke zločinům vedly, ale také osudům jejich obětí a okolnostem vyšetřování. Filmy jsou plné rekonstrukcí, autentických materiálů, vzpomínek kriminalistů, lékařů, svědků, příbuzných obětí a dokonce i obětí, které útoky přežily. Je to vpravdě originální dokumentární počin, jehož sledování však vyžaduje pevné nervy: smrt se tu vyskytuje ve své extrémní podobě.
Ve třetím díle budou představeny tři osudy sexuálních vrahů, jejichž oběťmi se staly malé děti a mladé dívky.
Jaroslav Papež ubodal roku 1966 v promítací kabině kina Metro nůžkami jedenáctiletého chlapce a sexuálně jej zneužil. Předtím byl několikrát usvědčen z pohlavního zneužívání dětí, pohyboval se však na svobodě, jelikož dobová společnost si s případy pedofilie nevěděla příliš rady. Vzrušení v něm vyvolával pohled na krev. Sám si také za účelem ukájení způsoboval řezné rány na těle. Byl odsouzen k trestu smrti.
Vojtěch Běloch byl rovněž vícekrát usvědčený pedofil, který v roce 1973 v Dubňanech na Hodonínsku znásilnil a zavraždil sedmiletou dívku. Po činu její tělo převezl na motorce v jutovém pytli a pohodil v lese. Byl však spatřen svědky a nález dívky po šesti dnech pro něj znamenal rozsudek smrti.
Poslední z vrahů, Ladislav Hojer, byl sklenář, který od roku 1978 do roku 1982 spáchal na území tehdejšího Československa celkem pět vražd a jeden pokus o znásilnění. Po Václavu Mrázkovi z 50. let to byl náš druhý největší sexuální vrah, navíc s kanibalistickými sklony. Každý útok měl připravený a byl si vědom toho, co působí svým obětem. Rozsudek smrti byl potvrzen soudy tří instancí, nedostal milost prezidenta republiky a i na něj nakonec čekala oprátka.
