Režisér Petr Slavík o filmu

Ani v tomto dílu cyklu Oběti nejde na prvním místě o kriminální zápletku. Je to příběh muže, který se večer vrací z hospody domů a stane se svědkem násilného činu. To, že se rozhodne svědčit, spustí lavinu událostí, které jej nakonec dovedou až na okraj společnosti. Přijde o práci, o rodinu, o byt, stane se z něj bezdomovec.

Říká se, že bezdomovec se může stát z každého. Ovšem podle psychologů je bezdomovectví sociální diagnóza a člověk pro ni musí mít určité vrozené předpoklady. Někoho může podobná životní situace položit tak, že na všechno rezignuje a skončí na nádraží, jiný se s ní dokáže vyrovnat. Jde spíš o to, že nikdo s jistotou dopředu neví, jak by obstál právě on.

Když jsem dostal do ruky scénář napadli mě tři herci, kteří by mohli takovou roli zahrát. Jaromír Hanzlík jako první. Poslali jsme mu do Švýcarska scénář, on požádal o kazety s předchozími díly, líbilo se mu to a moji nabídku přijal.

Hlavní postava – dělník Jarda Bareš je člověk jednoduchý, prostý, zároveň ale dobrák a tak trochu smolař… V zásadě jsem měl dvě možnosti – buď jít takzvaně po srsti a do role obsadit herce podle typu, anebo nespoléhat na zevnějšek, ale vybrat herce, o kterém si myslím, že dokáže dát postavě víc odstínů a vrstev, přestože dneska vypadá spíš jako intelektuál. Zvolil jsem druhou variantu a udělal jsem dobře.

S Jaromírem jsme hodně času strávili nad scénářem. Do poslední chvíle jsme něco škrtali, přepisovali, dopisovali… Na place on svou roli zvládá s neuvěřitelnou lehkostí a stále má dost energie něco nabízet a přinášet nápady.

Během natáčení jsem měl pocit, že tahle práce Jaromíra ohromě baví. Zažili jsme i pár „veselých příhod z natáčení“. Například, když Bareš jako bezdomovec nabízí na Václavském náměstí časopis (odehrávalo se to v reálu a myslím, že s komparsem bychom to lépe snad ani nenaaranžovali). Jaromír se v jednu chvíli odpojil, přešel na druhý chodník a přišoural se k nejmenovanému známému herci se slovy: „Nemáš pětikorunu, vážně, jenom pětikorunu, prosím…“ Dotyčný ho poslal do…, ale protože byl Jaromír neodbytný, málem došlo i na fyzické násilí. Pak ale Jaromír sundal beranici a nechal se poznat. Štáb vyprskl smíchy a nejmenovaný herec vypadal, že má zbytek dne zkažený…

Přes vyhrocenost situace a krajnost, do které je osud hrdiny doveden, je i tento díl cyklu Oběti stále příběhem všedního dne. Mě zajímá, jestli takový příběh dokážu vyprávět autenticky a pro diváka uvěřitelně.

Petr Slavík