Všichni blázní po lásce – ať už přináší radost, nebo bolest. Italský seriál (2010). Hrají: E. Solfrizzi, A. Liskova, N. Murgiaová, M. Brenno, C. Natoliová a další. Režie Riccardo Milani
00:00:03 Česká televize uvádí epizodu z italského seriálu
00:00:09 Paolo - modrá
00:00:12 Laura - zelená
00:00:15 Adriano - bílá
00:00:18 Monica - žlutá
00:00:20 Maya - žlutá
00:00:23 Rosa - bílá
00:00:26 Elio - bílá
00:01:36 BLÁZNIVÉ LÁSKY
00:01:41 Mezi tebou a mořem
00:01:58 HUDBA
00:05:31 -Ááách...
00:05:34 -Takže. Máme tady problém. Vymyslete, jak dát vědět
00:05:38 těm dvěma bláhovým lidem, že se k sobě musí vrátit.
00:05:42 Má někdo nápad?
-Je to jednoduché,
00:05:45 pokud se milují, láska všechno chápe a všechno odpouští.
00:05:51 -Jednoduché je to tady, kde existuje jiný druh lásky,
00:05:54 ale na zemi už není láska v tak čisté podobě.
00:05:57 Existuje mnoho variant... a mnoho svodů.
00:06:03 Přesně. Radši toho necháme.
00:06:06 Chci tím říct, že pokud na Zemi někdo podvede ženu, kterou miluje,
00:06:11 ona, v tomto případě Laura, ho opustí. A dobře udělá.
00:06:15 Vždyť jsem to tomu kreténovi říkal.
-Promiňte.-Ano?
00:06:19 -To slovo "podvést", co to znamená?
-Zlomit srdce někomu,
00:06:22 koho člověk miluje tím,
00:06:24 že věnuje svoji fyzickou pozornost někomu jinému.
00:06:27 -Óóó!
00:06:29 -Oooo. Já vím. Já vím. Lidé na Zemi už jsou takoví,
00:06:33 co s tím naděláte? Vy ne, vy jste naopak skvělé.
00:06:42 -Zastav se. Proč chodíš takhle?
00:06:45 Už tři hodiny slyším jen tohle šoupání nohama. To je hnus!
00:06:47 Takže s tím přestaň. Jo?
-Moje chůze vyjadřuje
00:06:50 můj duševní stav.
-Mně stačí to, jak je zničený
00:06:53 můj táta a tvoje máma,
00:06:55 když se rozešli, ale jestli se k tomu přidáš i ty, jdi do háje.
00:06:58 -Život je nicota, postavená z nicoty.
00:07:00 -Bravo! Parádní kravina. Kdo ti to nakukal?
00:07:03 -Já. Žádný filozof není v takové depresi, jako já.
00:07:07 Musím si ty smutné věci psát sám.
-Takže s tebou nic nepohne?
00:07:10 Polovina tvých spolužáků by se dneska ráno mohla rozloučit
00:07:13 se svými vyhlídkami!
-To jako fakt?
00:07:16 Ze solidarity se mnou?
-Na tebe se můžou vykašlat!
00:07:18 Dnes budou výsledky! Připuštění k maturitě!
00:07:21 -Aha! Na to jsem zapomněl. Můj čas se dělí mezi kyvadlo mé bolesti
00:07:24 a hlubinu mého utrpení.
00:07:27 -Tak čau.
00:07:30 S dovolením, promiňte, s dovolením.
00:07:33 Co se děje? Ah!
-To není možný! To není možný!
00:07:37 -Cože, co není možný? Giorgiová Cristina... panebože, připuštěná!
00:07:42 Liboniová Martina připuštěná!
00:07:47 Jsme tam obě dvě!
-Jo. Evidentně se mi to jenom zdá.
00:07:50 Určitě jenom spím.
-Nezdá se ti to, já to taky vidím!
00:07:53 Vyšlo nám to! Připustili nás!
-Vidíš to taky?
00:07:55 -Připustili nás!
-A nekecáš?
00:07:57 -Jo! Ježišmarjá! Jooo!
-Oh, bože, děkuju!
00:08:00 Takže je to pravda! Je to pravda! Všechny nás pustili!
00:08:06 -Stůjte! Stůjte! Neradujte se, jak je to všechno zbytečné!
00:08:10 Vždyť život, život je jen utrpení. Život je jenom utrpení!
00:08:14 Je zbytečné z něčeho se radovat.
00:08:18 Aha, byl jsem připuštěn. Fajn.
00:08:26 -"Lauro, ty víš, že se mnou můžeš vždycky počítat.
00:08:29 Je pravda, že žiju za oceánem, ale kdykoliv mě budeš potřebovat,
00:08:33 zavolej mi do Denveru.
00:08:36 My dva jsme jako dvě konstelace sentimentální dálnice.
00:08:40 Tak vzdáleni a tak blízcí.
00:08:43 Kdyby se cokoliv stalo s tebou nebo s dětmi,
00:08:47 měla jsi jakýkoliv problém nebo starosti, zavolej mi.
00:08:50 Neváhej ani chvilku, ano? Rozumíš, Lauro? Zavolej mi.
00:08:54 Jsem tady pro tebe. Stále jsem tady. Pořád."
00:09:04 -Ahoj, Riccardo. To jsem já.
00:09:07 Ty jsi spal? Kolik hodin je v Denveru?
00:09:10 Oh, čtyři. Promiň, moc se omlouvám, moc se omlouvám.
00:09:13 Ale já jsem s tebou opravdu musela mluvit.
00:09:16 Ne ne, výborně, zdravotně se mám dobře, to ostatní je katastrofa.
00:09:21 -Dobrý den.
-Dobrý.
00:09:32 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:09:35 -Jmenuju se Giorgi. Volal jsem vám.
-Ano, kvůli tomu miniapartmánu.
00:09:39 -Můžete tomu říkat jinak než miniapartmán,
00:09:41 protože z toho mám husí ků...
-Dobře. Tak vynecháme "mini".
00:09:44 Na jak dlouho ten apartmán potřebujete, pane?
00:09:47 -No, o tom jsem nepřemýšlel. Asi tak na měsíc.
00:09:50 Mezitím si budu hledat s dcerou nějaký pronájem bytu.
00:09:53 -Ne, ptám se vás proto, pane, že pokud si ho vezmete na 3 měsíce,
00:09:56 máte slevu 25 procent. Pokud na 6 měsíců, máte slevu 40,
00:10:00 zatímco na jeden rok...
-A jestli zůstanu do konce života,
00:10:04 dáte mi ho zadarmo. Ne, dobře, stačí na měsíc.
00:10:07 Mezitím se může stát spousta věcí, třeba se ještě vrátím domů.
00:10:11 -Jak dlouho ještě budete věřit té historce o lásce?
00:10:14 Už dva roky se s Laurou Del Fiore rozcházíte a scházíte,
00:10:18 scházíte a rozcházíte. Když vztah jednou skončil, prostě skončil.
00:10:21 Vždyť jste si spolu zazpívali i píseň "Nechám tě".
00:10:25 -"Nechám tě?" Prosím?
-Mluvíme o miniapartmánu.
00:10:28 Podíváte se na něj? Chcete ho vidět?
00:10:32 -Kdyby to bylo možné, jo.
-Dobře.
00:10:37 Prosím.
00:10:40 HRAJE SMUTEČNÍ POCHOD
00:10:45 -Bude to nejsmutnější léto našeho života. Ano, odešel.
00:10:49 Ano, zkusili jsme to, jenomže je to úplná katastrofa.
00:10:53 Emanuele je už tak nešťastný kvůli svým problémům
00:10:57 a Nina je ještě malá a důvěřivá.
00:11:00 Musíš si s nimi taky promluvit, protože jsi jejich otec, takže...
00:11:06 Ne, ne, nikdo netroubí, to jsem byla já, smrkala jsem.
00:11:09 Vlastně to vypadá, že je to moje vina.
00:11:12 Všichni jsou naštvaní na mě. Čí je to vina? Kdo tu byl nevěrný?
00:11:16 Já vím, že jsem ti to řekla už stokrát, ale je to tak!
00:11:27 -Jo! Děkujeme, paní profesorko! Jste nejlepší!
00:11:31 -Díky, paní profesorko!
-Ticho! Prosím vás,
00:11:34 co znamená to prostěradlo?
-Chceme vám poděkovat.
00:11:36 -Díky! Děkujeme vám!
-Sláva profesorce!
00:11:39 -Dělali jsme to celou hodinu.
-O kterou jste si zkrátili učení...
00:11:42 Jste lehkomyslní! Máme moc práce. Nic neumíte, běžte se učit!
00:11:45 -Jenomže moudrý je ten, kdo ví, že nic neví.
00:11:48 -Sokrata nech být.
-Tak už se nezlobte, děkujeme.
00:11:53 -Počkejte! Děti, moc se neradujte, opravdu to není vhodné.
00:11:56 Chápu, že máte radost, nečekaly jste to.
00:11:58 Zřejmě jste si myslely něco jiného. Nechci sice říkat žádná jména,
00:12:02 ale Giorgiová a Liboniová: dámy, kdyby se vaše známky sečetly,
00:12:05 tak ani tak by nevystačily na dostatečnou.
00:12:08 -Právě proto vám děkujeme.
-Chyba! To, že jste připuštěné
00:12:11 nic neznamená. Neprojdete přes písemky.
00:12:14 A nepočítala bych moc ani s pomocí naší malé legendy,
00:12:16 vzhledem ke stavu, v jakém se nachází.
00:12:19 -S tím souhlasím, já bych na sebe taky nevsadil.
00:12:22 -Takže děti, pozor! Všichni si musíme vyhrnout rukávy!
00:12:25 Víte, koho jmenovali předsedou maturitní komise?
00:12:29 -Ne.
-Něčeho se radši podržte.
00:12:33 Uga de Magistrise.
-Kdo to je?
00:12:35 -Býval asistentem na italianistice, když jsem ještě studovala.
00:12:39 A všichni studenti mu říkali "Ugolino".
00:12:46 -Promiňte, paní profesorko, ale mně to jméno neděsí.
00:12:49 Ugolino zní dětsky. Nebo jako jméno pro trpaslíka ze Sněhurky, ne?
00:12:54 -Ugolino z Božské komedie. Vzpomínáš na Danta?
00:12:57 Běž si to zopakovat. S dovolením. S dovolením.
00:13:01 -Kdo to byl Ugolino?
-Sežral vlastní děti.-Sakra.
00:13:06 -Ale co budeme v Denveru dělat?
00:13:09 Ne, Ema o univerzitě ještě nepřemýšlel.
00:13:13 Jo, samozřejmě, že si sbalil kufr a odešel.
00:13:17 Já nevím, to se mi zdá až moc definitivní.
00:13:21 Jo, jenže tady se vlastně... nedokážu tady zůstat.
00:13:25 Všechny ty vzpomínky, všechny věci.
00:13:31 Ne, žádná trubka tu netroubí, už jsem ti říkala, že smrkám.
00:13:34 TELEFON Promiň, musím končit,
00:13:37 zvoní mi telefon. Ano, budu o tom přemýšlet.
00:13:40 Ano, slibuju ti to, dobře, ahoj. A promiň, promiň.
00:13:45 Cris, ahoj! Tak co?-Ahoj. Pustí nás všechny k maturitě!
00:13:49 -Jo, taky jsem si tím byla jistá.
-E... když myslíš.
00:13:51 My jsme málem dostali infarkt. Navíc ten problém s Ugolinem.
00:13:54 -A kdo to je?
-To bude předseda komise.
00:13:57 Říká se o něm, že snědl vlastní děti. Tak co teprv s náma,
00:13:59 když nejsme příbuzní.
-Hele, Cris! Jdeme?
00:14:02 -Potom si zavoláme, my teď musíme jít něco hledat.
00:14:04 -Dobře, tak ahoj zlato.
-Ahoj, Lauro.
00:14:08 SMUTEČNÍ POCHOD
00:14:44 VZLYKÁ
00:15:03 ZVONEK
00:15:07 -Lauro!
-Ahoj, Paolo.
00:15:10 -Lauro!
-Přemýšlela jsem o tom.
00:15:13 Tohle všechno je jeden obrovský omyl.-Ano.
00:15:16 -Přece nemůžeš být sám na tak příšerném místě.
00:15:19 -Ty to tady znáš?
-Ne, neznám.
00:15:21 Ale v tomhle miniapartmánku být nemůžeš.-Ne.
00:15:24 -Ani já nechci být sama doma. Sbal si věci.-Ano.
00:15:28 -Je mi líto, ale musíš odejít.
-Moje místo je tam!
00:15:31 Ty víš, kde.-U nás doma.
-Ano.-Se mnou. Zkusíme to znovu.
00:15:34 -Oh, ano.-Zkusíme to znovu.
-Zkusíme to znovu.
00:15:38 -Dobrý den, slyšel jsem vás mluvit přes zeď.
00:15:41 Chtěl jsem vás přivítat, jsem Felice.
00:15:44 Já už tady bydlím půl roku.
-Aha, dobře. Děkuju, děkuju.
00:15:49 -Prosím. Víte, kolik nás tu je?
-Jak nás?
00:15:51 -Rozvedených, opuštěných, bývalých milenců...-Vdovců?
00:15:55 -Ano, taky vdovců.
-Myslel jsem si to, když jsem...
00:15:58 -Ale kdo to říká?-Kdo, co?
-Kdo říká, že se nedá pěkně žít
00:16:01 bez ženy, bez lásky a bez rodiny? My jsme si to tady zorganizovali,
00:16:05 ve čtvrtek vždycky smažíme bramboráky a dáme si pivko.
00:16:09 Zkrátka jsme všichni spolu. Život může být příjemný, víte?
00:16:13 -Děkuju, Felice, ale já jsem zrovna přijel a musím si vybalit věci,
00:16:17 když tak přijdu až příští čtvrtek.
-Příští čtvrtek. Jistě.
00:16:20 -Děkuju. -Budeme vás čekat.
-Děkuju.-Všichni jsme tady.
00:16:23 Pojďte, kluci. Ukažte trochu radosti, usmívejte se.
00:16:26 -Jo, jo. Je tu tak hezky.
-Dobrý den a hodně štěstí.
00:16:30 Počkejte na mě, hoši.
-Pomoc.
00:16:34 -Ema, jak se máš?
-Jak asi myslíš?
00:16:37 -No, já jen...
-Já ti řeknu sám, jak se mám.
00:16:41 Mám se strašně špatně, takhle se mám. Co nejsi se mnou,
00:16:44 tak jako bych ani nežil. Všechno je smutné, zamračené.
00:16:48 Violo, kdyby sis to snad rozmyslela,
00:16:51 jestli malinká část tebe, malinký koutek v tobě na mě ještě myslí,
00:16:55 na dny, které jsme spolu strávili..
-Violo!-Oooh!
00:16:58 -Nenechá tě ani na vteřinu. Hele, víš co?
00:17:01 Nikdy nenajdeš nikoho, kdo by tě miloval jako já. Nikoho na světě.
00:17:05 Pak najednou zjistíš, že láska tvého života prošla kolem tebe
00:17:09 a ty jsi ji nezadržela. Budeš jako postava z Nebožtíků od Joyce,
00:17:13 navždy připoutaná k naší lásce. Jenže bude pozdě, pozdě na všechno!
00:17:16 Rozumíš? Rozumělas?
00:17:19 -Lásko?!
-Sandro, nech toho!
00:17:22 -Už jděte do prdele. Ty i Sandrino!
-Ten Leopardi si to moc bere!
00:17:39 (OZVĚNY)
-Tati, dej mi kus koláče.
00:17:42 Chceš taky, Ema?
-Ne, je plný chemických přísad,
00:17:45 já ho nechci. Podejte mi sušenky.
00:17:48 Sledujte moji logiku.
-Přestaň s tou logikou, prosím tě.
00:17:52 Dej sem ten koláč.
00:17:55 -Není to nádherné, když snídáme všichni společně?
00:17:59 Tolik tě miluju, tolik...
00:18:01 -Ano, lásko, není nic hezčího, než společná snídaně.
00:18:05 Vždyť jsme rodina.
-Dost těch přeslazených řečiček.
00:18:08 Zkazí se mi z nich zuby.
-To je pravda, dost!
00:18:11 -(Nina) Mně se líbí, když se maminka s Paolem pusinkují.
00:18:16 -Riccardo má pravdu. Riccardo má pravdu.
00:18:21 -Teď pořádně vydechnout.
00:18:30 -Ne. Stačí, už cítím se jako...
-Ještě.
00:18:33 -Vypadáme jako dva idioti. Nechme toho.-A proč?
00:18:35 -Takhle už to dál nejde. Nemůžu, kromě toho se mi točí hlava.
00:18:39 Navíc ty přece rodit nebudeš, ne?
-Ne, to ne, ale zúčastním se.
00:18:43 -Jsi roztomilý. Uvnitř i zvenku. Ty můj ornitologu.
00:18:47 TELEFON Tak hezký. Tak solidární.
00:18:51 Prosím?-Ahoj Moniko. K něčemu jsem se rozhodla.
00:18:54 -K čemu rozhodla?
-Už nemůžu dál žít v tomhle bytě.
00:18:57 Všechny ty vzpomínky, věci, které mohly být, ale už nikdy nebudou.
00:19:00 Rozhodla jsem se, že s tím končím.
-A nezdá se ti to trochu unáhlené?
00:19:03 -Jedu do Ameriky za Riccardem.
-Co? Co to říkáš?
00:19:07 -Co, zlato, co se stalo?-Blázní. Chce odjet do Ameriky za exmanželem
00:19:10 -Za exmanželem?
-Jakmile Emanuele odmaturuje,
00:19:13 dokončím knihu a odjedu.
-Když o tom tak přemýšlím,
00:19:16 možná to není tak špatný nápad. Možná vám to odloučení pomůže,
00:19:20 ale promluvíme si o tom někde jinde, třeba v redakci, v klidu.
00:19:23 -Dobře, dobře. Čau, čau.
00:19:26 -Úplně se zbláznila.
-Co se děje? Pojď si lehnout.
00:19:33 Ty ji chceš nechat odjet?
-V žádném případě!
00:19:36 Přece ty dva nemůžeme nechat, aby se rozešli.-To ne.
00:19:39 -Takže teď potřebujeme získat čas, abychom našli nějakou taktiku.
00:19:43 Že mi pomůžeš?
-Jistě. Jistě.-Díky.
00:19:47 -Paní profesorko!
-Co tady ještě děláte?
00:19:50 Vás ani nenapadne učit se?
-Ne, bohužel to není možný.
00:19:53 -Co není možné?
-Hledali jsme informace
00:19:56 o tom Ugovi de Magistrisovi, o tom Ugolinovi.
00:19:58 A našli jsme na jednom blogu komentáře studentů, které zkoušel.
00:20:01 -Ano. -Takže vloni nechal propadnout víc než polovinu žáků.
00:20:05 -Jednomu sebral písemku, roztrhal ji
00:20:08 a pak rozházel jako konfety.
-A jiná holka bere prášky na nervy
00:20:11 od té doby, co ji zkoušel.
-Poznávám jeho styl. To je Ugolino.
00:20:15 Tak zkoušel i na univerzitě.
00:20:17 -Já poznávám jenom tu naší zatracenou smůlu. Jak můžeme mít
00:20:21 takovýho předsedu komise?
-Mám pro vás radu. Udělejte to,
00:20:25 co by vás nikdy nenapadlo. Učte se. Kde je vlastně Emanuele?
00:20:34 -Giacomo, Giacomino, Giacomino!
00:20:38 Počkej!
00:20:40 Počkej, ještě že jsem tě dohnal, musím s tebou mluvit. Cítím se sám.
00:20:43 -Tak to ne, to by stačilo. Radši něco dělej, choď ven, bav se,
00:20:47 já nevím, jdi mezi lidi. Takhle to dál nejde!
00:20:50 -Nedokážu to. Tento smrtelný život je propast, nezměrná a úděsná,
00:20:54 do níž padám v zapomnění.
-Marjápanno, to je smutné!
00:20:57 -To jsi napsal ty!
-Jo! To byla jiná doba!
00:21:00 Už je to skoro 200 let! Dostal jsem se z toho.
00:21:02 Teď mám chuť pořádně se bavit, poznávat sympatické lidi.
00:21:06 Tady to není jako v Recanati. Tady jsou možnosti.
00:21:09 Například ten tvůj přítel, co se pořád směje,
00:21:12 jak se jmenuje, Alessandro?
-Myslíš Sandrino?
00:21:14 -Jo. Zdá se být fajn. Představíš nás?
00:21:17 -K čemu ti to bude? Je to debil. Promluvme si raději spolu
00:21:20 o smyslu života.-Emanuele, musím ti říct jednu věc.
00:21:24 Ty jsi příliš skličující.
-Příliš skličující?
00:21:29 -Ne. Tancovat už nebudu. Moje nohy už nemají řádný rytmus.
00:21:35 Říká to i George Michael v té svojí písni. To je tak smutné..
00:21:39 -Jdi ty, Giulio, přestaň. To není normální.
00:21:43 -Moje tělo je stvořené pro rumbu.
-No jo, až budou děti větší,
00:21:47 tak budeme zase tancovat! Už jsme se jednou rozhodli, tak neblázni.
00:21:51 -Když jste se tedy rozhodli, že už nebudete kvůli dětem tancovat,
00:21:55 smím vám položit jednu otázku?
-Jo.-Kde je Yang?
00:21:59 Přišla jsem jen kvůli němu.
-Hned přijde.
00:22:03 Zrovna mu říkají jednu špatnou zprávu.
00:22:06 -Promiň, chtěl jsem ti to říct sám. Ale ty ses zachoval se ctí.
00:22:11 -Díky, ale to nepomůže, aby mi bylo líp.
00:22:15 -Víš, tyhle věci se v životě stávají.
00:22:18 Tvoje místo v Cleliině srdci jsem zabral já.
00:22:21 Zítra zabereš ty místo v srdci někoho jiného. Tohle je láska.
00:22:25 -Láska je strašně ošklivá.
-Ne, láska je krásná. Ale nemůžeš
00:22:31 ji mít pod kontrolou, nemůžeš ji ochočit nebo podřídit tomu,
00:22:36 co bys chtěl ty.
-Víš určitě, že babičku miluješ?
00:22:40 -Ano. -A vážně si ji chceš vzít?
-Ano.
00:22:43 -Tak to se pak nedá nic dělat.
00:22:46 A když tu pro něj žádná láska není, člověk se s tím musí vyrovnat.
00:22:51 -Ale na oslavu přijdeš? Nina by to chtěla.
00:22:53 Všem na tom moc záleží.
-Musím si to rozmyslet.
00:22:56 To je fakt, že ženy jsou tak... Já nevím jaké jsou,
00:23:00 ale jsou jiné než jsou kluci.
-Ano, ženy jsou tak
00:23:04 hrozně nevyzpytatelné.
-Co znamená,
00:23:06 že jsou "nevyzpytatelné"?
-Rozumí jenom samy sobě. -Jo.
00:23:10 -Budeš tomu všemu čelit s odvahou. Jasné?
00:23:13 Jsi silná a zažila jsi mnohem horší věci.
00:23:16 A tu svatbu v indické restauraci, tu musíš přežít taky.
00:23:20 I s oslavou. Vypiješ ten hořký pohár do dna. Rozumíš?
00:23:24 Oh, bože, to je strašně těžké!
00:23:27 TELEFON
00:23:32 Prosím?
-Ahoj, mami.
00:23:34 -Lauro! Co to máš za hlas? Co se stalo? Jsi nešťastná?
00:23:37 Děláš nějakou pitomost? Nebo se stalo něco jiného?
00:23:40 Tak už mluv! Co se děje?
-Řekla jsem: "Ahoj, mami".
00:23:43 -To je jedno, matka určité věci cítí. Ty jsi na tom špatně.
00:23:47 Nezapírej. Jojo, přemýšlíš o něčem hrozném. Vím to.
00:23:50 -Ne, mami, jenom mě napadlo...
-Ani se nehni z domova.
00:23:54 Zůstaň tam. Počkej na mě, hned přijedu. Už letím!
00:23:58 -Tak dobře, Cris, uklidni se, chápu, že Ugolino je přísný,
00:24:03 ale pořád se to můžeš naučit, dohnat to. Vždyť ty můžeš být ráda,
00:24:08 že tě k té maturitě vůbec pustili. Tak si nedělej starosti.
00:24:12 Uvidíme se až tady skončím. Cri, jsem na tebe pyšný. Ahoj.
00:24:17 Předseda komise, který žere vlastní děti mi chyběl. Prosím.
00:24:21 -Vzala bych si čtyři bedničky těchhle letniček.
00:24:24 Dám je po celé terase. Je to tak veselé.
00:24:27 Nejdřív budou kvést a až odkvetou, všechny je vyhodím a dám tam nové.
00:24:31 Jak pohodlné.
-Jistě, jak myslíte.
00:24:34 Od kytek si bereme jen to, co potřebujeme, že?
00:24:37 Nakonec, stejně tak to děláme se vším, s city jakbysmet.
00:24:41 -Prosím?
-Nikdo si už nekoupí rostlinu,
00:24:43 aby ji nechal vyrůst, aby ji miloval, pečoval o ni
00:24:46 i přes všechny možné problémy, ne? My radši všechno vyhodíme
00:24:49 a pak skončíme v apartmánu se všemi těmi smolaři. Zatraceně.
00:24:52 -O co vám jde?
-Víte vůbec, co děláte?
00:24:54 -Snažím se jen koupit květiny.
-Ne! Vy mi tu dokazujete,
00:24:58 že člověk dneska už neinvestuje do lásky, a neinvestuje ani...
00:25:01 ani do žádných trvalých vztahů. A tyhle malé, ubohé, křehké rostlinky
00:25:05 jsou důkazem, že lidé jsou dnes jen na jedno jediný použití!
00:25:09 Citově se nepoutají k lidem, zvířatům, věcem, městům ani řekám.
00:25:12 -Já si jen chtěla koupit letničky.
-A já vám je neprodám!
00:25:16 Dneškem počínaje budu prodávat jenom samé trvalky!
00:25:19 Běžte si letničky koupit jinam! Tam vám prodají kytky,
00:25:23 které můžete po sezóně klidně vyhodit!
00:25:25 -Je to blázen. Dejte si pozor.
00:25:35 -Co je? Mám jinou směnu?
-Ahoj. Přišla jsem schválně.
00:25:39 -Jak to?
-Měli bychom si promluvit.
00:25:44 -Doktore Freissi, vy jako známý odborník
00:25:47 na urgentní případy a krizové jednotky, můžete nám několika slovy
00:25:51 vysvětlit jak jsme na tom?
-Takže, milá slečno..
00:25:54 -Och! Víte, koho mi připomínáte? Marlona Branda z lodě Bounty.
00:25:59 -Pouze jsem se velice vhodně oblékl k této příležitosti.
00:26:03 Pojďte sem, slečno.
-Oh, moc ráda.
00:26:06 -Takže...-Copak?
-Podle mé strategie,
00:26:08 bitva o usmíření hlavní dvojice našeho seriálu...-Ano?
00:26:11 -...musí být vedena na všech frontách.-Na všech.
00:26:13 -Doma!
-Ano, přirozeně.
00:26:16 -V redakci, v zahradnictví...
-Ano.
00:26:19 -Všude... Všude.
-Vidím, že jste bojovník.
00:26:22 To se mi moc líbí. Poslyšte, doktore Freissi,
00:26:25 vy jako velmi známý odborník na vojáčky, jak se vyvíjí situace..
00:26:29 Kdo to je?-Hoplá.
-Ten má ale šavli!
00:26:32 Snad to není Paolo?
-Olovo.
00:26:35 Náš hrdina je malý, zato silný!
-Jo.
00:26:38 -Zapamatujte si, že ve Francii nosí každý voják v torně maršálskou hůl.
00:26:43 -Och, kapitáne, můj kapitáne.
-Co to povídáte?
00:26:47 Slečno, snažně vás prosím, posaďte se.-Promiňte.
00:26:53 -Takže, věnujeme celé číslo velkým milostným příběhům a nevěrám.
00:26:58 Musíme se v něm snažit dokázat více či méně klasickými příklady,
00:27:02 že nevěra někdy může sloužit k tomu, aby upevnila vztah.
00:27:05 Historie je plná příkladů těch, kteří se scházejí a rozcházejí.
00:27:09 -Liz Taylorová a Richard Burton.
-Například.
00:27:12 -Jude Law a Sienna Millerová.
-Streisandová a Redford,
00:27:14 v "Takoví jsme byli!, že?
-Ne, Elio.-Ne!
00:27:16 -V "Takoví jsme byli" se s ním ona sice rozešla, ale až když jí
00:27:19 nasadil parohy s tou ošklivou vyzáblinou. Takže myslím,
00:27:22 že to není ten nejlepší příklad.
-Už zase něco nepochopil.
00:27:25 Snažíme se jen přesvědčit Lauru že se taková krize dá překonat
00:27:28 a ty, jelito, uvedeš příklad, kdy se rozejdou navždy.
00:27:31 -Já jsem vlastně ten film nikdy neviděl.
00:27:33 -Ani nejsi žena a bohužel nikdy nebudeš, což je naše záchrana tak..
00:27:37 -Dobrý den, holky.
-Dobrý den.
00:27:40 -Ahoj, Moniko, ahoj Roso.
00:27:44 -Co to je?
00:27:46 -Panáček woodoo. Zmenšený Elio.
00:27:49 -Och!
-Hraje si na falešnýho kamaráda.
00:27:52 -Mayo.-Ovládej se.
-Co to děláš?
00:27:58 -Ahoj.-Ahoj.
-Ahoj.
00:28:00 -Co tady děláte?
-Jsme krizová jednotka.
00:28:03 Ona je jednotka a já jsem krize. Pusť nás dál.
00:28:06 -S dovolením.
00:28:12 -Dával mi rady, víš? A mezitím mi házel klacky pod nohy.
00:28:16 A já jsem mu věřila. Chtěl zničit můj vztah s Tommasem.
00:28:18 -Je do tebe zamilovaný. Jenom se snažil, abys...
00:28:21 -Nesnažil se! Musí se s tím smířit, protože vztah mezi mnou a Tommasem
00:28:25 je silný, ať už se to Eliovi líbí nebo ne.
00:28:28 A to říkal, že je můj kamarád.
-Ale on je tvůj kamarád, drahoušku.
00:28:32 Je do tebe jenom zamilovaný.
-A já jsem zamilovaná do Tommasa.
00:28:35 -Au!-Čím dál tím víc! A navíc teď chceme mít dítě.
00:28:38 -Co? -To je v háji.
-Už jste o tom mluvili? -Skoro jo.
00:28:42 Je jasný, že se taky nemůže dočkat.
-Dámy, myslím, že budu muset vedle
00:28:46 poskytnout první pomoc.
-Jdi, nebo to s ním sekne.
00:28:49 -Elio, chlapče, jak je?
-Ano. V 15:00 brazilská depilace,
00:28:54 obličejová maska, manikúra, pedikúra. Tak zatím nashle. Díky.
00:28:58 -Ty Roso, co se stalo?
-A co by se mělo stát?
00:29:01 -Kde skončily všechny ty klinické případy? Ty někoho máš?
00:29:06 -Nikoho nemám, co si myslíš? Vždyť už ani nikam nechodím.
00:29:09 Jsem pořád doma, koho bych mohla..
-No jo, doma. S dětičkami.
00:29:12 -Jo.
00:29:19 Poslyš, Teo, dej mi čas, abych se vzpamatovala.
00:29:24 -Z čeho, prosím tě?
-Nejsem zvyklá mít něco s klukem,
00:29:29 kterýmu je dvacet.
-Ale mně už není dvacet.
00:29:33 Bude mi 24.
-Právě. Já to vím,
00:29:36 nemusíš mi to připomínat.
-Tobě vadí, kolik mi je?
00:29:39 Říkala jsi, že jsi ten problém překonala.
00:29:41 -Nic jsem nepřekonala! To totiž není problém, ale katastrofa!
00:29:45 Uvědomuješ si, že jsem o 13 let starší než ty?
00:29:49 Vždyť hypoteticky bych mohla být i tvoje matka.
00:29:52 Já mám tři děti a ty ještě chodíš na univerzitu!
00:29:56 -Pořád s tím máš problém?
-Prosím tě.
00:29:59 Jsme přece ve 3. tisíciletí. Nemyslíš? Kdepak, nemám problém.
00:30:07 Panebože, už zase.
00:30:10 Ano, doma. Se svými dětmi.
00:30:14 -Je to blázen, tak si jí nevšímej.
00:30:16 Určitě to bude zase v pořádku, neboj se, drž se.
00:30:19 Zvoní mi telefon. Ano, prosím?
00:30:22 -Ahoj, lásko.
-Adriano, copak je?
00:30:24 -Nic, čekám na Paola.-Kde?
-Čekám na něho doma.
00:30:27 Něco mě napadlo a chtěl bych mu to vysvětlit svými pracovními metodami
00:30:31 -A Paolo je teď kde?
-V zahradnictví.
00:30:33 Řekl mi, že teď mluví s Valerií a potom sem přijede.
00:30:36 -Proč mluví s Valerií? Tamta zase mluví s Riccardem.
00:30:38 Proč všichni mluví s těmi nepravými?
00:30:41 -Myslíš to vážně?
-Přemýšlela jsem o tom.
00:30:44 Je správné, aby sis to místo nechal ty. Máš prostě pravdu,
00:30:48 že se nemůžeme vídat, ani kvůli práci.
00:30:51 Vadí to tobě, Lauře a mně taky.
00:30:56 Přirostlo ti to k srdci.
00:31:00 Víc než mně.
00:31:02 Já nevím, možná přišel čas, abych odjela. Někam hodně daleko.
00:31:07 Samozřejmě mi dej chvíli, abych si všechno zorganizovala.
00:31:11 -Poslyš, Valerie...
-Všechno mělo dopadnout jinak,
00:31:15 ale o svém životě nerozhodujeme sami.
00:31:18 Takže, sepíšeme smlouvu a je to tvoje.
00:31:25 -Víš určitě, že to tak chceš?
00:31:29 -Chtěla bych, abys byl šťastný, i když je mi jasné,
00:31:33 že tady, v zahradnictví, svůj problém nevyřešíš.
00:31:37 Ty přece miluješ Lauru. Hrozně ji miluješ.
00:31:40 Jestli jsem něco pochopila z toho, co se stalo, tak to bylo tohle.
00:31:46 Musíš najít nějaký způsob, jak ji získat zpátky.
00:31:49 -Kdybych tak věděl jak.
00:32:03 -Mami, to už je třetí sklenička.
00:32:05 Řekni mi, proč bych se měla cítit líp, když se opiju do němoty?
00:32:08 -Kdyby jsi věděla, kolik jasných věcí
00:32:11 jsem já viděla na dně skleničky, dělej, dělej, pij. ZVONEK
00:32:14 -Už letím.
00:32:16 -Střízlivost totiž bývá dost přeceňovaná.
00:32:19 Až budeš vláčná, najdeš pravdu. I když se ti nebude líbit.
00:32:22 -A jaká to má být pravda?
-Že ty jsi stvořená
00:32:25 pro život s Paolem. Ať chceš nebo ne, tak s tím nic nenaděláš.
00:32:29 Musíš si vyhrnout rukávy a dát věci do pořádku, lokni si.
00:32:33 -Jo, jen proto, že si teď zase bereš tátu...
00:32:35 -Ani mi to nepřipomínej.
-...musí všechny dvojice na světě
00:32:39 perfektně fungovat, to chceš říct. Já jsem o tom přemýšlela.
00:32:44 Jenže je konec.
-Lauro, co se proboha stalo?-Čau!
00:32:47 -Panenko skákavá! Nedýchej na mě.
-Bože, to je hrůza.
00:32:51 -Chceme ji přivést k rozumu. Všechny se spojíme, že tety?
00:32:54 -Ano, jistě ano.-Je to má dcera, ale je úplně pitomá.
00:32:58 Je to nějaká genetická chyba.
-To těžko.-Nikdy nevíš.
00:33:02 -Tak já ti oznamuju, že tvoje genetická chyba
00:33:05 o tom dost dlouho přemýšlela. Vlastně když jste tady
00:33:09 všechny tak pěkně pohromadě, chci vám něco oznámit.
00:33:12 Já odjíždím.
-Odjíždíš? Kam odjíždíš?
00:33:15 -Jedu do Ameriky. Za Riccardem.
-Co? -Za Riccardem Balestrierim?
00:33:20 -Skvěle, teto!
-Tak vy se tedy opravdu rozcházíte?
00:33:25 -No jo! Pár měsíců se tam zdržím, možná i dýl, ještě nevím.
00:33:29 Potřebuju pauzu. Konec konců, pořád je to přece můj bývalý manžel
00:33:34 Jasně, sice je bývalý, není současný, ale nicméně...
00:33:38 -Ale nicméně je to pěkná kravina. Pij, dcero moje, lokni si
00:33:41 a snaž se aspoň jednou v životě přemýšlet rozumněji.
00:33:44 Kopni to tam. -Ano. Pij, to bude lepší, má pravdu.
00:33:47 -Lásko, přinesl jsem ti kafe. Pomůže nám to.-Děkuju.
00:33:56 -Nikdo už tě nebude milovat tak, jako já! Nikdo!
00:34:00 -Lásko, co je?
00:34:03 -To nic, jsem nervózní z maturity.
-Tak se víc soustřeď.-Jo.
00:34:09 -Lásko, je všechno v pořádku?
-Jo, jak jsem řekla. Jo, jo!
00:34:16 -Pojď, pojď. Vidíš, tohle je ta předtucha,
00:34:19 kterou jsem měl dnes v noci. Takže, vidíš to, ptáci migrují.
00:34:22 Migrují takhle, ze severu na jih v chladných měsících,
00:34:25 a pak z jihu na sever v teplých měsících.
00:34:27 -Necháš mě jet až sem, abys mi sdělil, jak se stěhují ptáci?
00:34:31 -Poslouchej dobře. Všechny vědecké prameny si myslí,
00:34:34 že se ptáci přemisťují kvůli klimatu, nebo kvůli teplu,
00:34:37 že pro to je nějaké racionální vysvětlení.
00:34:40 -Jenže?
-Jenže to je lež.
00:34:43 Podle mě jsou ptáci mnohem inteligentnější.
00:34:46 Odlétají proto, aby změnili vzduch, aby se znovu narodili,
00:34:50 aby unikli nějaké rutině.
-Jo, protože se nudí.
00:34:53 -Proto. Jasně! Chtějí začít znovu. Jo!
00:34:56 -A tohle to je jako vědecké vysvětlení?
00:34:59 -Ne. To vůbec ne. Ale tohle si myslím já.
00:35:03 -A co to má společnýho se mnou? S Laurou, s blbým bydlením,
00:35:07 s Cristinou, s předsedou maturitní komise? Co to má...
00:35:10 -Paolo, Paolo! Prosím, poslouchej!
00:35:13 Musíš to udělat jako vlaštovky, jako stěhovaví ptáci.
00:35:16 A až teď odsud vyjdeš, jdi do cestovní kanceláře
00:35:20 a kup tam nějaký pěkný zájezd pro tebe, pro Lauru
00:35:23 a pro všechny vaše děti. Prostě cestujte.
00:35:26 Odjeďte do nějaké vzdálené, daleké destinace.
00:35:30 Prostě musíš získat čas, který představuje migraci a znovuzrození.
00:35:34 Všichni společně. Někam daleko.
-Tak... tak zájezd.
00:35:38 -Jasně, migrace.-Myslíš cestu.
-Nový život. Odjeďte! Znovuzrození.
00:35:42 -No prostě znovuzrození. Znovuzrození. Adriano!
00:35:45 Ty můj malý chytráku! Tohle je... tohle je ohromný nápad.
00:35:48 Mě by nikdy v životě ani nenapadlo, že bys mi mohl dát
00:35:51 nějaký užitečný nápad.
-Děkuju. Přesně tak.
00:35:54 -Jasně. Znovuzrození. V teplých krajinách.
00:35:57 Je třeba migrace, jasně. Ty můj kluku kudrnatej!
00:36:05 -Podvedl mě!
00:36:08 (opile) Ten syčák mě podvedl.
-Cos to pila?
00:36:10 Copak brandy je nějaký lék? Vždyť jsi vypila celý sklep!
00:36:13 -Jedu za Riccardem Já už Paola nikdy nechci vidět.
00:36:17 Moooc mě naštval, rozumíš?
-Co to...
00:36:20 -(shůry) Využíváme příležitosti k tomu, abychom připomněli
00:36:23 hostům tohoto zařízení, že jsou povinni chovat se slušně
00:36:26 a civilizovaně. Rozumíš, blondýno?
-No tak...
00:36:30 -Co to je? Já nejsem slušná?
-Nedělej si starosti, to nic není.
00:36:35 -To nic není!
-Poslyš. Drahá Lauro.
00:36:39 Snaž se trochu uvažovat, jak teď můžeš odjet do Ameriky?
00:36:43 Nemůžeš ho opustit.-Nemůžu?
-Správně. Nemůžeš.
00:36:46 -Jasně, že můžu! Klidně můžu! Červ! Tvůj kamarád je červ!
00:36:50 TELEFON -Ššššt. Ticho! Ano?
-Můžete mi ji předat, prosím?
00:36:55 -Ano.-Děkuji.
-Pro tebe.
00:36:58 -Haló?-Kdo je to?
-To je jedno.
00:37:00 -Co říkáte?
-Jistá slova používat nesmíte.
00:37:03 -Nesmím používat určitá slova.
-Kdepak, ne.-Nemůžeš.
00:37:05 -Můžu!
-Ne, nemůžete...-Ne.
00:37:07 -Protože on je...
-Lauro.-Debil!
00:37:10 Debil!ALARM
-Tak tohle nesmíš!-Debil! Debil!
00:37:12 Debil! Debil! Debil! Debil!
-Okamžité vyloučení!
00:37:15 Okamžité vyloučení!
-Vyloučení, vyloučení...
00:37:20 -Jaká je situace, Cri?
-Cože? Situace?
00:37:22 -Jo.-Zoufalá.
-V jakém smyslu zoufalá?
00:37:24 -Valentini dělá díru do slovníku, aby do něho zabudoval mobil.
00:37:27 Alessiovy taháky se zase nedají přečíst.
00:37:30 -A Emanuele?
-Ten je na tom pořád stejně.
00:37:32 Chybí mu už jenom svíčky vedle postele.
00:37:35 -Fajn. A co Laura?
00:37:37 -Ahoj, Cri, ahoj Emo!
-Ahoj, Lauro.
00:37:40 -Cri.-Laura jde ven. Ne, ne, je trochu zmatená.
00:37:43 -Jak to?-Našla jsem v kuchyni čtyři prázdné flašky od vodky.
00:37:46 -Rozumím.
00:37:49 Večer se vrátím domů.
-Aha.-Mám pro vás překvapení.
00:37:53 -Ale já nevím, jestli večer přijdu domů.
00:37:55 -Cri, trochu paniky před maturitou je normální.
00:37:58 Když jsem já měl maturovat, tak jsem udělal všechno,
00:38:00 dokonce jsem přemlouval tety, které měly kamarádku kamarádky,
00:38:03 která pracovala na ministerstvu školství.
00:38:06 -Cos to řekl? Mají kamarádku na ministerstvu školství?
00:38:10 -Jo. Sekretářku, která měla přístup k tématům písemek, chápeš?
00:38:16 -Na ministerstvu?
-Cri, ne, to jsem nechtěl říct.
00:38:20 To je nelegální! To se nedělá, zapomeň na to.
00:38:23 -Na ministerstvu. Tety!
-Cristino! Cristino, krucinál!
00:38:28 -Dobře, takže toto číslo jsme věnovali především nevěrám,
00:38:31 které ovšem párům pomohly, že ano?
-Ano. Přesně.
00:38:34 -Já už jsem dopsala odpovědi na ty fingované dopisy podvedených žen,
00:38:39 které jsou teď mnohem šťastnější než byly před nevěrou.
00:38:43 Co dalšího sis ještě vymyslela, abys mě přinutila změnit názor?
00:38:48 -No tak to udělejme takhle, drahoušku.
00:38:50 Netroufám si porodit to dítě bez tebe. Rozumíš?
00:38:53 Jsi moje nejlepší kamarádka, musíš zůstat v Římě,
00:38:56 protože k tomu máš jeden důležitý důvod. Může být? Souhlasíš?
00:38:59 -Jestli mě opravdu tak moc potřebuješ, zůstanu.
00:39:04 Ale jsem na tom vážně špatně. Je to zlý, když vejdu do toho bytu,
00:39:08 připadá mi, jako bych dostala přes hlavu.
00:39:13 Jo, vidím všechno, co jsem ztratila. Co jsme my ztratili.
00:39:17 Potřebuju někam odjet. Od všeho, co mi připomíná Paola.
00:39:23 -Jestli jsi přesvědčená, že děláš správně,
00:39:27 tak si tě ani netroufnu vydírat svým obrovským břichem.
00:39:32 -Děkuju.
-Možná dělám chybu.
00:39:37 -Je mi líto, že tu nebudu, až se miminko narodí.
00:39:41 -To mně taky. Opravdu strašně moc. Ale já tu nebudu sama.
00:39:46 Je tu Adriano, ten mi pomůže a...
-Skvělé. Jsi v dobrých rukou.
00:39:57 -"Vážený profesore Ventoni, s potěšením vás informujeme,
00:40:01 že v expedici v Arktidě se nečekaně uvolnilo místo."
00:40:04 -Ach!
-"Očekáváme vás co nejdříve,
00:40:08 abyste byl přítomen tahu sněžní husy."
00:40:11 -Hurá! Sněžní husa. Potáhnou husy! Já tomu nemůžu uvěřit!
00:40:16 To je sen, to je sen, určitě!
-"Prosíme vás, abyste si zařídil
00:40:20 odjezd na severní pól co nejdříve. Zašleme vám ještě
00:40:23 další podrobné informace, kde expedici najdete."
00:40:28 -To ne, já nemůžu, nemůžu. Vždyť Monica by mohla porodit dřív.
00:40:33 -(hlas) To víme, ale připomínáme vám, že už od dětství sníte o tom,
00:40:37 že sněžní husu spatříte.
-Co jste to...
00:40:40 -Takže byste mohl odjet hned a vrátit se dřív,
00:40:43 než vaše nová přítelkyně přivede na svět dítě vašeho bratra.
00:40:46 Co? Jeďte!
-Ne, řekl jsem, že ne.
00:40:48 -Proč ne? Nedělejte cavyky.
-Řekl jsem, že ne. Rozhoduju já.
00:40:52 -Je to příležitost.
-Ne.-Ale ano, kvůli huse.
00:40:55 Rozumím vám, ale přesto...
-Řekl jsem, že ne.
00:40:58 -Vy se opravdu necháte přemlouvat! Budeme čekat.-Ne.
00:41:02 -Bože, to je cirátů!-Ticho!
-Nechte toho!
00:41:04 -Řekl jsem, že ne! Ticho!
-Velká příležitost!
00:41:07 Ta, na kterou jste čekal!
-Ne a basta!
00:41:11 -Ahoj všem!
-Co? Oh, ahoj, Teo.
00:41:13 -Ahoj.
-Teo, co tady děláš?
00:41:16 -Hrál jsem tady poblíž zápas, tak jsem se za tebou stavil.
00:41:20 -Áh! To je hezký. A... ty hledáš svýho bratrance, jasně.
00:41:25 Ten šel dneska domů dřív!
-Jo. Dostal špatnou zprávu.
00:41:29 -Proč špatnou zprávu?
00:41:31 Dozvěděl se, že si se svou láskou pořídím děťátko.
00:41:34 Tak jakou špatnou zprávu!
-Přestaň s tím panáčkem, Mayo.
00:41:37 -Přišel jsem kvůli tobě.
00:41:40 -Ah! Kvůli penězům, jistě, jistě, musím ti zaplatit.
00:41:44 Takže kolik ti vlastně dlužím? Kdy jsi byl s dětmi, ani nevím,
00:41:48 člověče, to je peklo. Je to zhruba asi... 60 euro?
00:41:51 -Přestaň!
-Ty peníze si můžeš nechat.
00:41:54 Tys kamarádkám nic neřekla? Nevědí o nás? Ty se za mě stydíš?
00:41:57 -Ale ne. To se pleteš. Musíš mi věřit, je to těžký.
00:42:01 Ta věc mezi námi.
-To není "ta věc".-Pššt!
00:42:03 -Přestaň tomu tak říkat. Ta naše "věc" je láska.
00:42:06 Čili náš vztah.
-Ještě nepřišla ta správná chvíle,
00:42:09 abych se ostatním svěřila.
00:42:11 Necháme si zatím naše sladké tajemství pro sebe, jo?
00:42:15 -Ne. Já nechci.
00:42:17 Možná jsem příliš mladý, proto ti nerozumím.
00:42:21 Nevím, proč to děláš. Je to hezké a ty to tímhle kazíš.
00:42:29 -Ztratil jsem ji, ztratil jsem ji už napořád.
00:42:32 Moje Clelia teď bude vdaná paní. Manželství je svatá věc.
00:42:36 -To nevadí, ty to překonáš. A já budu tady, tvoje kamarádka.
00:42:39 Budu tě utěšovat.
-To není stejný, promiň.
00:42:43 -Taky umím být tak strašně zlá jako babička.
00:42:47 NAŘÍKÁ
00:42:54 -Vypij tohle.
-Co to je?
00:42:56 -Syrové vajíčko, kafe a šumivý aspirin.
00:42:59 Vždycky mě to postavilo na nohy, když jsem se v mládí opíjel.
00:43:02 -Ty, že ses někdy opíjel?
-Neřekla bys to?
00:43:05 Ale i já jsem měl svoje divoké dny. Ale vlastní matka mě neopila nikdy.
00:43:09 Vypij to. Všechno.
00:43:12 Dobrý?
-Ne. To je příšerný.
00:43:16 To není normální.
-Víc než normální.
00:43:19 -Giu?
-Co?
00:43:21 -Co budeme dělat, když Laura opravdu odjede?
00:43:24 Když se k Paolovi nevrátí a pojede za Riccardem?
00:43:27 -To teď neřeš. Teď zavři oči a spi.
00:43:37 NENÍ SLYŠET
00:43:46 -Panebože, Giu..
-Co je?
00:43:49 -Giu, co jsi mi to dal vypít?
-Syrové vajíčko, kafe a aspirin.
00:43:52 -Myslím, že jsem měla vidiny.
-Jaké vidiny?
00:43:55 -Viděla jsem, jak dáme dohromady Paola a Lauru. To je ono!
00:43:58 Zavolej tátu, zavolej tátu, rychle! Zavolej tátu!
00:44:01 -Fajn, zavolám tátu.
-Bože, oh bože, mně je zle.
00:44:07 -Tak ahoj zítra. Ahoj.
-Ahoj Lauro.
00:44:14 -Co má být tohle za pozdrav?
-Já to zvorala.
00:44:17 -Co jako?
-Nechala jsem odejít někoho,
00:44:21 kdo se mi líbí.
-Já to věděla, že existuje někdo,
00:44:24 kdo se jí líbí..
-Kdo je to?
00:44:28 -Ííííí.
-"Íííí" ale není jméno žádné osoby.
00:44:31 -Teo.-Kdo?
-Teo? -Teo?
00:44:35 Ta klučičí hlídačka tvých dětí?
-Hm.-Aha.
00:44:38 Mně se líbí, fakt, já ti to plně schvaluju.
00:44:43 Je hezký, sympatický, mladý. Je to fešák.-Cha!
00:44:45 -Je strašně mladej!
-Přiveďte ji k rozumu vy.
00:44:49 Já jdu domů, potřebuju mluvit s dětmi.
00:44:52 Držím palce.
-Běž. My to tady vyřídíme.
00:44:54 -Šmarjá panno.
-Ahoj, ahoj.
00:44:56 -Spíš na P, začínalo to na P, podívej se sem!-Jo. Jo.
00:45:00 -Elena Pompiliová!
-Ne, ne, ne, ne, ne,
00:45:03 Elena Pompiliová chodila na kanastu. Ne.
00:45:07 Ta z ministertva se jmenovala jinak. Imimimim.... -Tety.
00:45:11 -Imacolata?-Prosím vás, jste naše jediná naděje.
00:45:14 -Ale ona už si nic nepamatuje, je stará jak Metuzalém.
00:45:17 -Co? Imperatorová! Ano!
-Jo, jo jo!
00:45:20 -No jo, Imperatorová, to je ono. Pravda!
00:45:23 Tady je číslo.-0604 65...
-(Paolo) Cristino?!
00:45:27 -Tre trenér. To je v háji. Vššššechy nás rozcuuuuupuje.
00:45:30 To je v há háji.
-Buď zticha a nekoktej!
00:45:33 -Vážení, děláte strašně špatnou věc!
00:45:35 -Kterou jsi ale udělal i ty, když jsi maturoval.
00:45:38 -Podvádět je špatný!
-Přestaň! Všichni říkají,
00:45:42 že se mám chovat čestně, ty i Raul. Vy už máte maturitu za sebou!
00:45:45 -Budeme si to opakovat spolu. Projdeme si to, pomůžu ti.
00:45:49 -Tati! Jenže opakovat může jenom ten, kdo už něco udělal.
00:45:53 Já jsem ale nic nedělala, co mám teda opakovat?
00:45:56 -Poslyšte, paní Filomeno, prosím vás, zatelefonujte tam.
00:46:01 -Jo, jo, dělej. Už jsem vytočila číslo.
00:46:04 Tak můžeš začít mluvit.
-Ty jsi na to viděla?
00:46:07 -Já se asi picnu. To nám musíš vysvětlit.
00:46:09 Máš mladýho, chytrýho, hezkýho, citlivýho, duchaplnýho, zábavnýho.
00:46:13 -Mladýho! Mladýho! Je hrozně mladej, hrozně mladej!
00:46:17 Cítím se jako monstrum!
-Jsi pitomá.
00:46:21 -Jsi střevo. Promiň, ale za poslední rok
00:46:23 jsi vystřídala všechny klinické případy ve městě.
00:46:26 -No, všechny ne.
-Skoro, Roselino.
00:46:29 -To bych teda neřekla.
-Když máš dobrýho kluka, co uděláš?
00:46:32 Začneš si stěžovat, protože je o kapičku mladší než ty.
00:46:35 -Ten chlapec je normální. Takových jako on
00:46:39 je v celé Itálii nejvíc 20.
-Míň, míň.
00:46:42 -Je o 13 let mladší než já! Až mi bude 55 a budu stará vydra,
00:46:47 tak jemu bude teprve 42.
00:46:50 Budou mu ležet u nohou všechny ženský! Takhle!
00:46:54 -Komu na tom záleží, Roso, co má bejt?
00:46:57 -Zlato, proč si děláš starosti?
00:47:00 Nevíš, že to vypadá, že za 20 let bude konec světa? -Jo.
00:47:02 -Chci říct, viděla jsi, jak to vypadá venku, ne?
00:47:05 Natrefila jsi na sexuálního maniaka na internetu i na upíra.
00:47:09 Na co ještě čekáš?
-Je strašně moc mladý.
00:47:12 -Jo, je mladý. To ale bude mít svoje výhody.
00:47:15 -Jo! -Jo!
00:47:18 -Tak myslíte?
00:47:21 -Myslíme, Roso.
-Myslíme, Roso.
00:47:24 -Slečno?
-Volané číslo neexistuje.
00:47:27 -Pokaždé tam říkají to stejný, že to číslo neexistuje!
00:47:30 Ale číslo je správné, já jsem se nespletla!
00:47:34 -Ne, tety, ten hlas je nahraný.-Je nahraný.
00:47:37 -Doufám, že z toho nic nebude.
-Děkuju, tati.
00:47:40 -Ty máš artrózu a kdo ví jaké číslo jsi vytočila.
00:47:44 Počkej, to je 06...
-Ahoj, Lauro.-Ahoj.
00:47:48 -My se tady jen snažíme získat trochu dřív témata písemek.
00:47:52 Jen pro vysvětlení. Tety mají kamarádku na ministerstvu
00:47:56 a táta s tím nesouhlasí.
-Nerada to přiznávám,
00:48:00 ale tentokrát má tvůj otec pravdu.
-Aha.-Děkuju.-Prosím.
00:48:04 -Teď je tam slyšet přesný čas.
-Už zase je to špatný číslo!
00:48:08 To snad není pravda!
-Hele, uklidni se!
00:48:10 -Nemůžete s tím přestat!? Tady jsou trpící lidé!
00:48:14 Trochu ohledů.
00:48:16 -Tohle je blázinec.
-Promiňte. Ema?
00:48:18 -Haló? Ano! Eleno!
-Konečně!-Co? To je ona?
00:48:22 -Elena Imperatorová! To je ona! To je výborný.
00:48:25 -Dej mi ji, prosím tě. Já to vyřídím, dovolíš?
00:48:28 Tady je Filomena a Sofia.
-Dej mi to. Já si to vezmu.
00:48:33 Slyšíš mě? Eleno?
-Jo.
00:48:35 -Poslyš, my tě potřebujeme.
-Ta baba mně hrozně leze na nervy.
00:48:39 -Je to důležitá záležitost. Takže, chtěly...
00:48:42 -Prosím tě, ne!-Ne!
-Co to... Ne!
00:48:45 -Aspoň tu hrůzu nedělejte přede mnou!
00:49:01 -Jak jsi věděla, že jsem tady?
-A je to dobrá otázka?-Jo.
00:49:06 -Ne, ne. Spíš se mě zeptej, proč jsem tě hledala v celým městě.
00:49:09 -Proč jsi mě hledala v celým městě?
-Protože jsem blbá.
00:49:12 Víš, nezáleží mi na tom, kolik ti je, ale jaký jsi.
00:49:16 Přišla jsem tě oficiálně požádat, abychom to spolu zkusili.
00:49:22 Co je? Rozmyslel ses?
-Ani náhodou.
00:49:28 -To bude asi její syn.
-Syn ne, ale synovec určitě.
00:49:36 -A kdy tedy odjedeme?
-Až Emanuele odmaturuje.
00:49:40 Jestli ovšem chcete.
-Já mám teď v hlavě něco jiného.
00:49:43 Ale když chcete odjet, odjedeme.
-Dobře.
00:49:46 -Co vám mám říct.-Proč ne, když pojedeme navštívit tátu.
00:49:50 Nemohli bychom si s sebou vzít do Ameriky i Paola a Cristinu?
00:49:54 -Ne, zlatíčko, to raději ne.
-A kdy se zase vrátíme?
00:49:57 -Budeme tam pár měsíců a potom se uvidí.
00:50:01 -Cože? Chceš říct, že celou tu dobu neuvidím Yanga?
00:50:04 -Má to!
-Má to! Má to! Má to.
00:50:08 -Jo! Už to máme!
-Konečně!-Slyšíš to?
00:50:11 -Tak prosím, z literatury tam bude nějaký... "Quazimódo".
00:50:16 Dále tady mám... Něco o válce podle nějakého citátu,
00:50:20 nemůžu to přečíst: Hemingwayova.
00:50:24 A z odborného předmětu by to mělo být srovnání
00:50:28 mezi řeckými a latinskými lyriky. To je všechno. -Bezva.
00:50:32 Dej mi to, teto. Takže: Quasimodo, toho známe,
00:50:35 to je ten od Esmeraldy od Matky Boží. To je lehký.
00:50:37 -Kdo že to je? Jak se jmenuje?
-Z Notre Dame.-Jo, no vidíš.
00:50:40 Notre Dame.
-Co vidím? Tohle zná každý, probůh.
00:50:45 -(koktá) Tre tre trenére,
00:50:47 Sa Salvatore Qua... Quasimodo, to je... to byl... to byl básník.
00:50:51 -Hele, Valentini, nehraj si na chytráka a řekni nám všechno,
00:50:54 co o tom básníkovi s hrbem víš.
-Pustíme se do práce.
00:50:57 Ty napíšeš taháky. My témata na žvýkačky...
00:51:00 A ty mě budeš nějak bavit.
-Témata na žvýkačky?
00:51:02 -Na ty dlouhý. Kdyby nás Ugolino nachytal, dáme je do pusy.
00:51:06 -Ty fakt nejsi normální.-Ne.
-Když už děláte takový podvod,
00:51:09 tak ať to aspoň vědí všichni.
-No jasně. Takže.
00:51:11 -Pořádně to zatoč.
-Mně... mně... mně taky něco.
00:51:16 -Už jste s tím randálem skončili? Snažím se tady soustředit na báseň,
00:51:20 kterou chci napsat. Mimochodem, co byste řekli na název:
00:51:24 "Lásko, lásko, krutý podvode?"
-Zdá se mi to...
00:51:27 -...celkem vhodné. Že, Paolo?
-Ehm...
00:51:31 Přišel jsem ti říct, že děvčata získala předem témata.
00:51:35 Možná bys to taky chtěl vědět.
-Vůbec mě to nezajímá.
00:51:39 -Skvěle, zlato. Bravo, bojuj vlastními silami.
00:51:43 -Jakými silami, prosím tě? Pro mě jako by maturita ani neexistovala.
00:51:47 -"Být mladí a cítit mocný stisk lásky."
00:51:53 Co je?
-To bude asi nějaký citát?
00:51:56 -Shakespeare!
00:52:00 -Harry Potter. Říká to Brumbál Harrymu Potterovi
00:52:05 v knize "Harry Potter a Princ dvojí krve".
00:52:09 -Díky! Podařilo se ti mě rozesmát poprvé během těchto strašných týdnů
00:52:14 -Není zač.
-Jo, opravdu ti děkuju.
00:52:16 A teď mě nechte samotného s mojí bolestí.-Jo.
00:52:21 -Lásko?
00:52:24 Lásko moje? Tak se na mě trochu usměj! No?
00:52:30 To je ono.
00:52:33 -Řekl jsem ti to jasně? Nikdo tě nebude milovat jako já.
00:52:36 Kolikrát ti to mám opakovat? Nikdo!!!
00:52:42 -Ne, já to nechci. Nechci to.
-Co nechceš?
00:52:45 -Nechci, abys mě objímal a líbal mě. Nechci to!
00:52:48 -Lásko, já vím, jsi nervózní před maturitou, co?
00:52:52 Nechám tě učit. Soustřeď se.
00:53:00 -To není maturitou. Pravda je jiná. Chybí mi Emanuele.
00:53:05 -Leopardi? Vážně?
-Ano. Vážně.
00:53:25 -"Vážený profesore Ventoni, očekáváme vás co nejdříve...
00:53:29 Přelet sněžní husy... Odjezd na...
00:53:32 na Severní pól co možná nejdříve..."
00:53:39 Adriano?-Moniko, co je?
-Promiň, ale co je tohle?
00:53:42 -To nic, to vůbec nic není.
-Jak to, že to nic není?
00:53:45 Tady tě žádají, abys odjel na Severní pól.
00:53:48 -Ano, ale už jsem jim odpověděl, napsal jsem jim, že nemůžu.
00:53:50 -Jak to, že nemůžeš? Tady píšou, že jde o tah té kachny,
00:53:53 co se ti tak líbí. Co mi o ní pořád vyprávíš, jak se jmenuje?
00:53:56 -To není kachna, je to husa sněžní. Je velmi vzácná,
00:53:59 ale bude táhnout za pár let znovu. Takže žádný spěch.
00:54:03 -Ale je velký spěch. Celý život sníš o tom, že tu husu uvidíš.
00:54:07 Záleží ti na tom.-Přece tě tady v tuhle dobu nenechám samotnou!
00:54:11 To je úplný nesmysl, ne?
-No jasně.-Jo.
00:54:22 -(polohlas) Jenže ty odjedeš, Adriano Ventoni. Ty odjedeš!
00:54:25 Kdybych měla krást, zabíjet nebo podvádět,
00:54:28 přísahám ti před Bohem, slavnostně přísahám,
00:54:32 že nedovolím, abys přišel o tah tý sněžní potvory.
00:54:35 -Moniko! Nedávají v televizi Jih proti severu?
00:54:38 -Nene, klidně se koupej!
00:54:46 -Nicméně, díky, že ses zastavil, myslím kvůli dětem.
00:54:52 -Poslyš, Lauro, koupil jsem tohle.
00:54:57 -Co to je?
-Otevři to.
00:55:01 To jsou letenky pro... Pro nás všechny do Jižní Ameriky.
00:55:06 Myslel jsem, že bychom mohli odjet, já, ty a děti. Po maturitě.
00:55:11 Poslyš, odjedeme odtud pryč, aspoň na tři týdny.
00:55:14 Pojedeme i s dětmi někam daleko od našich životů,
00:55:17 takhle můžeme začít znovu.
00:55:20 Migrace, znovuzrození, nový začátek.
00:55:26 -Já..
-Ukaž. Co to je?
00:55:29 -To jsou letenky, zlato. Pro nás všechny.
00:55:31 -Takže ty s Cristinou s námi taky pojedeš za tátou?
00:55:35 -Ne.
00:55:37 Cože?
-Do Ameriky.
00:55:40 Jedeme tam hned po maturitě. Takže vy taky jedete?
00:55:43 To je bezva.
-Kam že pojedete po maturitě?
00:55:47 -Volala jsem Riccardovi. Pojedu tam s Ninou a Emanuelem.
00:55:51 Zůstaneme tam pár měsíců, možná víc.
00:56:03 Ahoj.
00:56:29 -Co to je?
00:56:31 Asi kostým Renata Zera.
-Nepodceňuj to.
00:56:34 Obávám se, že tohle oblečení je tvoje poslední šance.
00:56:38 -(tichý zpěv) Shava shava. Say shava shava.
00:56:43 Shava shava. Say shava shava...
00:57:19 Připravili: Překlad: Hana Fialová
00:57:23 Texty písní: Jaroslav Machek Dramaturgie: Klára Mathé
00:57:28 Asistent režie: Eva Maxová Vedoucí produkce: Pavel Fuchs
00:57:33 Vedoucí dramaturg: Alena Poledňáková
00:57:37 Šéfproducent: Vladimír Tišnovský Dialogy a režie: Vladimír Žďánský
00:57:43 Skryté titulky: Stanislav Vyšín Vyrobila Česká televize, 2012
Na všech frontách probíhá bitva za záchranu vztahu Paola a Laury. Jediní, kdo už nebojují, jsou právě oni dva. Paolo se stěhuje do depresivního apartmánu pro osamělé muže. Laura se svěří se svým citovým zmatkem Riccardovi a je pozvána k němu do USA. Nápad odjet na pár měsíců někam daleko a vyčistit si hlavu se jí zamlouvá. Děti mají plnou hlavu starostí, řeší maturitu a citové zmatky rodičů je spíše obtěžují. Snad až Stefanii napadne na první pohled šílená idea, která by vztah našich hrdinů mohla zachránit.
