Všichni blázní po lásce – ať už přináší radost, nebo bolest. Italský seriál (2010). Hrají: E. Solfrizzi, A. Liskova, N. Murgiaová, M. Brenno, C. Natoliová a další. Režie Riccardo Milani
00:00:03Česká televize uvádí epizodu z italského seriálu
00:00:09Paolo - modrá
00:00:12Laura - zelená
00:00:15Adriano - bílá
00:00:18Monica - žlutá
00:00:20Maya - žlutá
00:00:23Rosa - bílá
00:00:26Elio - bílá
00:01:36BLÁZNIVÉ LÁSKY
00:01:41Mezi tebou a mořem
00:01:58HUDBA
00:05:31-Ááách...
00:05:34-Takže. Máme tady problém. Vymyslete, jak dát vědět
00:05:38těm dvěma bláhovým lidem, že se k sobě musí vrátit.
00:05:42Má někdo nápad?
-Je to jednoduché,
00:05:45pokud se milují, láska všechno chápe a všechno odpouští.
00:05:51-Jednoduché je to tady, kde existuje jiný druh lásky,
00:05:54ale na zemi už není láska v tak čisté podobě.
00:05:57Existuje mnoho variant... a mnoho svodů.
00:06:03Přesně. Radši toho necháme.
00:06:06Chci tím říct, že pokud na Zemi někdo podvede ženu, kterou miluje,
00:06:11ona, v tomto případě Laura, ho opustí. A dobře udělá.
00:06:15Vždyť jsem to tomu kreténovi říkal.
-Promiňte.-Ano?
00:06:19-To slovo "podvést", co to znamená?
-Zlomit srdce někomu,
00:06:22koho člověk miluje tím,
00:06:24že věnuje svoji fyzickou pozornost někomu jinému.
00:06:27-Óóó!
00:06:29-Oooo. Já vím. Já vím. Lidé na Zemi už jsou takoví,
00:06:33co s tím naděláte? Vy ne, vy jste naopak skvělé.
00:06:42-Zastav se. Proč chodíš takhle?
00:06:45Už tři hodiny slyším jen tohle šoupání nohama. To je hnus!
00:06:47Takže s tím přestaň. Jo?
-Moje chůze vyjadřuje
00:06:50můj duševní stav.
-Mně stačí to, jak je zničený
00:06:53můj táta a tvoje máma,
00:06:55když se rozešli, ale jestli se k tomu přidáš i ty, jdi do háje.
00:06:58-Život je nicota, postavená z nicoty.
00:07:00-Bravo! Parádní kravina. Kdo ti to nakukal?
00:07:03-Já. Žádný filozof není v takové depresi, jako já.
00:07:07Musím si ty smutné věci psát sám.
-Takže s tebou nic nepohne?
00:07:10Polovina tvých spolužáků by se dneska ráno mohla rozloučit
00:07:13se svými vyhlídkami!
-To jako fakt?
00:07:16Ze solidarity se mnou?
-Na tebe se můžou vykašlat!
00:07:18Dnes budou výsledky! Připuštění k maturitě!
00:07:21-Aha! Na to jsem zapomněl. Můj čas se dělí mezi kyvadlo mé bolesti
00:07:24a hlubinu mého utrpení.
00:07:27-Tak čau.
00:07:30S dovolením, promiňte, s dovolením.
00:07:33Co se děje? Ah!
-To není možný! To není možný!
00:07:37-Cože, co není možný? Giorgiová Cristina... panebože, připuštěná!
00:07:42Liboniová Martina připuštěná!
00:07:47Jsme tam obě dvě!
-Jo. Evidentně se mi to jenom zdá.
00:07:50Určitě jenom spím.
-Nezdá se ti to, já to taky vidím!
00:07:53Vyšlo nám to! Připustili nás!
-Vidíš to taky?
00:07:55-Připustili nás!
-A nekecáš?
00:07:57-Jo! Ježišmarjá! Jooo!
-Oh, bože, děkuju!
00:08:00Takže je to pravda! Je to pravda! Všechny nás pustili!
00:08:06-Stůjte! Stůjte! Neradujte se, jak je to všechno zbytečné!
00:08:10Vždyť život, život je jen utrpení. Život je jenom utrpení!
00:08:14Je zbytečné z něčeho se radovat.
00:08:18Aha, byl jsem připuštěn. Fajn.
00:08:26-"Lauro, ty víš, že se mnou můžeš vždycky počítat.
00:08:29Je pravda, že žiju za oceánem, ale kdykoliv mě budeš potřebovat,
00:08:33zavolej mi do Denveru.
00:08:36My dva jsme jako dvě konstelace sentimentální dálnice.
00:08:40Tak vzdáleni a tak blízcí.
00:08:43Kdyby se cokoliv stalo s tebou nebo s dětmi,
00:08:47měla jsi jakýkoliv problém nebo starosti, zavolej mi.
00:08:50Neváhej ani chvilku, ano? Rozumíš, Lauro? Zavolej mi.
00:08:54Jsem tady pro tebe. Stále jsem tady. Pořád."
00:09:04-Ahoj, Riccardo. To jsem já.
00:09:07Ty jsi spal? Kolik hodin je v Denveru?
00:09:10Oh, čtyři. Promiň, moc se omlouvám, moc se omlouvám.
00:09:13Ale já jsem s tebou opravdu musela mluvit.
00:09:16Ne ne, výborně, zdravotně se mám dobře, to ostatní je katastrofa.
00:09:21-Dobrý den.
-Dobrý.
00:09:32-Dobrý den.
-Dobrý den.
00:09:35-Jmenuju se Giorgi. Volal jsem vám.
-Ano, kvůli tomu miniapartmánu.
00:09:39-Můžete tomu říkat jinak než miniapartmán,
00:09:41protože z toho mám husí ků...
-Dobře. Tak vynecháme "mini".
00:09:44Na jak dlouho ten apartmán potřebujete, pane?
00:09:47-No, o tom jsem nepřemýšlel. Asi tak na měsíc.
00:09:50Mezitím si budu hledat s dcerou nějaký pronájem bytu.
00:09:53-Ne, ptám se vás proto, pane, že pokud si ho vezmete na 3 měsíce,
00:09:56máte slevu 25 procent. Pokud na 6 měsíců, máte slevu 40,
00:10:00zatímco na jeden rok...
-A jestli zůstanu do konce života,
00:10:04dáte mi ho zadarmo. Ne, dobře, stačí na měsíc.
00:10:07Mezitím se může stát spousta věcí, třeba se ještě vrátím domů.
00:10:11-Jak dlouho ještě budete věřit té historce o lásce?
00:10:14Už dva roky se s Laurou Del Fiore rozcházíte a scházíte,
00:10:18scházíte a rozcházíte. Když vztah jednou skončil, prostě skončil.
00:10:21Vždyť jste si spolu zazpívali i píseň "Nechám tě".
00:10:25-"Nechám tě?" Prosím?
-Mluvíme o miniapartmánu.
00:10:28Podíváte se na něj? Chcete ho vidět?
00:10:32-Kdyby to bylo možné, jo.
-Dobře.
00:10:37Prosím.
00:10:40HRAJE SMUTEČNÍ POCHOD
00:10:45-Bude to nejsmutnější léto našeho života. Ano, odešel.
00:10:49Ano, zkusili jsme to, jenomže je to úplná katastrofa.
00:10:53Emanuele je už tak nešťastný kvůli svým problémům
00:10:57a Nina je ještě malá a důvěřivá.
00:11:00Musíš si s nimi taky promluvit, protože jsi jejich otec, takže...
00:11:06Ne, ne, nikdo netroubí, to jsem byla já, smrkala jsem.
00:11:09Vlastně to vypadá, že je to moje vina.
00:11:12Všichni jsou naštvaní na mě. Čí je to vina? Kdo tu byl nevěrný?
00:11:16Já vím, že jsem ti to řekla už stokrát, ale je to tak!
00:11:27-Jo! Děkujeme, paní profesorko! Jste nejlepší!
00:11:31-Díky, paní profesorko!
-Ticho! Prosím vás,
00:11:34co znamená to prostěradlo?
-Chceme vám poděkovat.
00:11:36-Díky! Děkujeme vám!
-Sláva profesorce!
00:11:39-Dělali jsme to celou hodinu.
-O kterou jste si zkrátili učení...
00:11:42Jste lehkomyslní! Máme moc práce. Nic neumíte, běžte se učit!
00:11:45-Jenomže moudrý je ten, kdo ví, že nic neví.
00:11:48-Sokrata nech být.
-Tak už se nezlobte, děkujeme.
00:11:53-Počkejte! Děti, moc se neradujte, opravdu to není vhodné.
00:11:56Chápu, že máte radost, nečekaly jste to.
00:11:58Zřejmě jste si myslely něco jiného. Nechci sice říkat žádná jména,
00:12:02ale Giorgiová a Liboniová: dámy, kdyby se vaše známky sečetly,
00:12:05tak ani tak by nevystačily na dostatečnou.
00:12:08-Právě proto vám děkujeme.
-Chyba! To, že jste připuštěné
00:12:11nic neznamená. Neprojdete přes písemky.
00:12:14A nepočítala bych moc ani s pomocí naší malé legendy,
00:12:16vzhledem ke stavu, v jakém se nachází.
00:12:19-S tím souhlasím, já bych na sebe taky nevsadil.
00:12:22-Takže děti, pozor! Všichni si musíme vyhrnout rukávy!
00:12:25Víte, koho jmenovali předsedou maturitní komise?
00:12:29-Ne.
-Něčeho se radši podržte.
00:12:33Uga de Magistrise.
-Kdo to je?
00:12:35-Býval asistentem na italianistice, když jsem ještě studovala.
00:12:39A všichni studenti mu říkali "Ugolino".
00:12:46-Promiňte, paní profesorko, ale mně to jméno neděsí.
00:12:49Ugolino zní dětsky. Nebo jako jméno pro trpaslíka ze Sněhurky, ne?
00:12:54-Ugolino z Božské komedie. Vzpomínáš na Danta?
00:12:57Běž si to zopakovat. S dovolením. S dovolením.
00:13:01-Kdo to byl Ugolino?
-Sežral vlastní děti.-Sakra.
00:13:06-Ale co budeme v Denveru dělat?
00:13:09Ne, Ema o univerzitě ještě nepřemýšlel.
00:13:13Jo, samozřejmě, že si sbalil kufr a odešel.
00:13:17Já nevím, to se mi zdá až moc definitivní.
00:13:21Jo, jenže tady se vlastně... nedokážu tady zůstat.
00:13:25Všechny ty vzpomínky, všechny věci.
00:13:31Ne, žádná trubka tu netroubí, už jsem ti říkala, že smrkám.
00:13:34TELEFON Promiň, musím končit,
00:13:37zvoní mi telefon. Ano, budu o tom přemýšlet.
00:13:40Ano, slibuju ti to, dobře, ahoj. A promiň, promiň.
00:13:45Cris, ahoj! Tak co?-Ahoj. Pustí nás všechny k maturitě!
00:13:49-Jo, taky jsem si tím byla jistá.
-E... když myslíš.
00:13:51My jsme málem dostali infarkt. Navíc ten problém s Ugolinem.
00:13:54-A kdo to je?
-To bude předseda komise.
00:13:57Říká se o něm, že snědl vlastní děti. Tak co teprv s náma,
00:13:59když nejsme příbuzní.
-Hele, Cris! Jdeme?
00:14:02-Potom si zavoláme, my teď musíme jít něco hledat.
00:14:04-Dobře, tak ahoj zlato.
-Ahoj, Lauro.
00:14:08SMUTEČNÍ POCHOD
00:14:44VZLYKÁ
00:15:03ZVONEK
00:15:07-Lauro!
-Ahoj, Paolo.
00:15:10-Lauro!
-Přemýšlela jsem o tom.
00:15:13Tohle všechno je jeden obrovský omyl.-Ano.
00:15:16-Přece nemůžeš být sám na tak příšerném místě.
00:15:19-Ty to tady znáš?
-Ne, neznám.
00:15:21Ale v tomhle miniapartmánku být nemůžeš.-Ne.
00:15:24-Ani já nechci být sama doma. Sbal si věci.-Ano.
00:15:28-Je mi líto, ale musíš odejít.
-Moje místo je tam!
00:15:31Ty víš, kde.-U nás doma.
-Ano.-Se mnou. Zkusíme to znovu.
00:15:34-Oh, ano.-Zkusíme to znovu.
-Zkusíme to znovu.
00:15:38-Dobrý den, slyšel jsem vás mluvit přes zeď.
00:15:41Chtěl jsem vás přivítat, jsem Felice.
00:15:44Já už tady bydlím půl roku.
-Aha, dobře. Děkuju, děkuju.
00:15:49-Prosím. Víte, kolik nás tu je?
-Jak nás?
00:15:51-Rozvedených, opuštěných, bývalých milenců...-Vdovců?
00:15:55-Ano, taky vdovců.
-Myslel jsem si to, když jsem...
00:15:58-Ale kdo to říká?-Kdo, co?
-Kdo říká, že se nedá pěkně žít
00:16:01bez ženy, bez lásky a bez rodiny? My jsme si to tady zorganizovali,
00:16:05ve čtvrtek vždycky smažíme bramboráky a dáme si pivko.
00:16:09Zkrátka jsme všichni spolu. Život může být příjemný, víte?
00:16:13-Děkuju, Felice, ale já jsem zrovna přijel a musím si vybalit věci,
00:16:17když tak přijdu až příští čtvrtek.
-Příští čtvrtek. Jistě.
00:16:20-Děkuju. -Budeme vás čekat.
-Děkuju.-Všichni jsme tady.
00:16:23Pojďte, kluci. Ukažte trochu radosti, usmívejte se.
00:16:26-Jo, jo. Je tu tak hezky.
-Dobrý den a hodně štěstí.
00:16:30Počkejte na mě, hoši.
-Pomoc.
00:16:34-Ema, jak se máš?
-Jak asi myslíš?
00:16:37-No, já jen...
-Já ti řeknu sám, jak se mám.
00:16:41Mám se strašně špatně, takhle se mám. Co nejsi se mnou,
00:16:44tak jako bych ani nežil. Všechno je smutné, zamračené.
00:16:48Violo, kdyby sis to snad rozmyslela,
00:16:51jestli malinká část tebe, malinký koutek v tobě na mě ještě myslí,
00:16:55na dny, které jsme spolu strávili..
-Violo!-Oooh!
00:16:58-Nenechá tě ani na vteřinu. Hele, víš co?
00:17:01Nikdy nenajdeš nikoho, kdo by tě miloval jako já. Nikoho na světě.
00:17:05Pak najednou zjistíš, že láska tvého života prošla kolem tebe
00:17:09a ty jsi ji nezadržela. Budeš jako postava z Nebožtíků od Joyce,
00:17:13navždy připoutaná k naší lásce. Jenže bude pozdě, pozdě na všechno!
00:17:16Rozumíš? Rozumělas?
00:17:19-Lásko?!
-Sandro, nech toho!
00:17:22-Už jděte do prdele. Ty i Sandrino!
-Ten Leopardi si to moc bere!
00:17:39(OZVĚNY)
-Tati, dej mi kus koláče.
00:17:42Chceš taky, Ema?
-Ne, je plný chemických přísad,
00:17:45já ho nechci. Podejte mi sušenky.
00:17:48Sledujte moji logiku.
-Přestaň s tou logikou, prosím tě.
00:17:52Dej sem ten koláč.
00:17:55-Není to nádherné, když snídáme všichni společně?
00:17:59Tolik tě miluju, tolik...
00:18:01-Ano, lásko, není nic hezčího, než společná snídaně.
00:18:05Vždyť jsme rodina.
-Dost těch přeslazených řečiček.
00:18:08Zkazí se mi z nich zuby.
-To je pravda, dost!
00:18:11-(Nina) Mně se líbí, když se maminka s Paolem pusinkují.
00:18:16-Riccardo má pravdu. Riccardo má pravdu.
00:18:21-Teď pořádně vydechnout.
00:18:30-Ne. Stačí, už cítím se jako...
-Ještě.
00:18:33-Vypadáme jako dva idioti. Nechme toho.-A proč?
00:18:35-Takhle už to dál nejde. Nemůžu, kromě toho se mi točí hlava.
00:18:39Navíc ty přece rodit nebudeš, ne?
-Ne, to ne, ale zúčastním se.
00:18:43-Jsi roztomilý. Uvnitř i zvenku. Ty můj ornitologu.
00:18:47TELEFON Tak hezký. Tak solidární.
00:18:51Prosím?-Ahoj Moniko. K něčemu jsem se rozhodla.
00:18:54-K čemu rozhodla?
-Už nemůžu dál žít v tomhle bytě.
00:18:57Všechny ty vzpomínky, věci, které mohly být, ale už nikdy nebudou.
00:19:00Rozhodla jsem se, že s tím končím.
-A nezdá se ti to trochu unáhlené?
00:19:03-Jedu do Ameriky za Riccardem.
-Co? Co to říkáš?
00:19:07-Co, zlato, co se stalo?-Blázní. Chce odjet do Ameriky za exmanželem
00:19:10-Za exmanželem?
-Jakmile Emanuele odmaturuje,
00:19:13dokončím knihu a odjedu.
-Když o tom tak přemýšlím,
00:19:16možná to není tak špatný nápad. Možná vám to odloučení pomůže,
00:19:20ale promluvíme si o tom někde jinde, třeba v redakci, v klidu.
00:19:23-Dobře, dobře. Čau, čau.
00:19:26-Úplně se zbláznila.
-Co se děje? Pojď si lehnout.
00:19:33Ty ji chceš nechat odjet?
-V žádném případě!
00:19:36Přece ty dva nemůžeme nechat, aby se rozešli.-To ne.
00:19:39-Takže teď potřebujeme získat čas, abychom našli nějakou taktiku.
00:19:43Že mi pomůžeš?
-Jistě. Jistě.-Díky.
00:19:47-Paní profesorko!
-Co tady ještě děláte?
00:19:50Vás ani nenapadne učit se?
-Ne, bohužel to není možný.
00:19:53-Co není možné?
-Hledali jsme informace
00:19:56o tom Ugovi de Magistrisovi, o tom Ugolinovi.
00:19:58A našli jsme na jednom blogu komentáře studentů, které zkoušel.
00:20:01-Ano. -Takže vloni nechal propadnout víc než polovinu žáků.
00:20:05-Jednomu sebral písemku, roztrhal ji
00:20:08a pak rozházel jako konfety.
-A jiná holka bere prášky na nervy
00:20:11od té doby, co ji zkoušel.
-Poznávám jeho styl. To je Ugolino.
00:20:15Tak zkoušel i na univerzitě.
00:20:17-Já poznávám jenom tu naší zatracenou smůlu. Jak můžeme mít
00:20:21takovýho předsedu komise?
-Mám pro vás radu. Udělejte to,
00:20:25co by vás nikdy nenapadlo. Učte se. Kde je vlastně Emanuele?
00:20:34-Giacomo, Giacomino, Giacomino!
00:20:38Počkej!
00:20:40Počkej, ještě že jsem tě dohnal, musím s tebou mluvit. Cítím se sám.
00:20:43-Tak to ne, to by stačilo. Radši něco dělej, choď ven, bav se,
00:20:47já nevím, jdi mezi lidi. Takhle to dál nejde!
00:20:50-Nedokážu to. Tento smrtelný život je propast, nezměrná a úděsná,
00:20:54do níž padám v zapomnění.
-Marjápanno, to je smutné!
00:20:57-To jsi napsal ty!
-Jo! To byla jiná doba!
00:21:00Už je to skoro 200 let! Dostal jsem se z toho.
00:21:02Teď mám chuť pořádně se bavit, poznávat sympatické lidi.
00:21:06Tady to není jako v Recanati. Tady jsou možnosti.
00:21:09Například ten tvůj přítel, co se pořád směje,
00:21:12jak se jmenuje, Alessandro?
-Myslíš Sandrino?
00:21:14-Jo. Zdá se být fajn. Představíš nás?
00:21:17-K čemu ti to bude? Je to debil. Promluvme si raději spolu
00:21:20o smyslu života.-Emanuele, musím ti říct jednu věc.
00:21:24Ty jsi příliš skličující.
-Příliš skličující?
00:21:29-Ne. Tancovat už nebudu. Moje nohy už nemají řádný rytmus.
00:21:35Říká to i George Michael v té svojí písni. To je tak smutné..
00:21:39-Jdi ty, Giulio, přestaň. To není normální.
00:21:43-Moje tělo je stvořené pro rumbu.
-No jo, až budou děti větší,
00:21:47tak budeme zase tancovat! Už jsme se jednou rozhodli, tak neblázni.
00:21:51-Když jste se tedy rozhodli, že už nebudete kvůli dětem tancovat,
00:21:55smím vám položit jednu otázku?
-Jo.-Kde je Yang?
00:21:59Přišla jsem jen kvůli němu.
-Hned přijde.
00:22:03Zrovna mu říkají jednu špatnou zprávu.
00:22:06-Promiň, chtěl jsem ti to říct sám. Ale ty ses zachoval se ctí.
00:22:11-Díky, ale to nepomůže, aby mi bylo líp.
00:22:15-Víš, tyhle věci se v životě stávají.
00:22:18Tvoje místo v Cleliině srdci jsem zabral já.
00:22:21Zítra zabereš ty místo v srdci někoho jiného. Tohle je láska.
00:22:25-Láska je strašně ošklivá.
-Ne, láska je krásná. Ale nemůžeš
00:22:31ji mít pod kontrolou, nemůžeš ji ochočit nebo podřídit tomu,
00:22:36co bys chtěl ty.
-Víš určitě, že babičku miluješ?
00:22:40-Ano. -A vážně si ji chceš vzít?
-Ano.
00:22:43-Tak to se pak nedá nic dělat.
00:22:46A když tu pro něj žádná láska není, člověk se s tím musí vyrovnat.
00:22:51-Ale na oslavu přijdeš? Nina by to chtěla.
00:22:53Všem na tom moc záleží.
-Musím si to rozmyslet.
00:22:56To je fakt, že ženy jsou tak... Já nevím jaké jsou,
00:23:00ale jsou jiné než jsou kluci.
-Ano, ženy jsou tak
00:23:04hrozně nevyzpytatelné.
-Co znamená,
00:23:06že jsou "nevyzpytatelné"?
-Rozumí jenom samy sobě. -Jo.
00:23:10-Budeš tomu všemu čelit s odvahou. Jasné?
00:23:13Jsi silná a zažila jsi mnohem horší věci.
00:23:16A tu svatbu v indické restauraci, tu musíš přežít taky.
00:23:20I s oslavou. Vypiješ ten hořký pohár do dna. Rozumíš?
00:23:24Oh, bože, to je strašně těžké!
00:23:27TELEFON
00:23:32Prosím?
-Ahoj, mami.
00:23:34-Lauro! Co to máš za hlas? Co se stalo? Jsi nešťastná?
00:23:37Děláš nějakou pitomost? Nebo se stalo něco jiného?
00:23:40Tak už mluv! Co se děje?
-Řekla jsem: "Ahoj, mami".
00:23:43-To je jedno, matka určité věci cítí. Ty jsi na tom špatně.
00:23:47Nezapírej. Jojo, přemýšlíš o něčem hrozném. Vím to.
00:23:50-Ne, mami, jenom mě napadlo...
-Ani se nehni z domova.
00:23:54Zůstaň tam. Počkej na mě, hned přijedu. Už letím!
00:23:58-Tak dobře, Cris, uklidni se, chápu, že Ugolino je přísný,
00:24:03ale pořád se to můžeš naučit, dohnat to. Vždyť ty můžeš být ráda,
00:24:08že tě k té maturitě vůbec pustili. Tak si nedělej starosti.
00:24:12Uvidíme se až tady skončím. Cri, jsem na tebe pyšný. Ahoj.
00:24:17Předseda komise, který žere vlastní děti mi chyběl. Prosím.
00:24:21-Vzala bych si čtyři bedničky těchhle letniček.
00:24:24Dám je po celé terase. Je to tak veselé.
00:24:27Nejdřív budou kvést a až odkvetou, všechny je vyhodím a dám tam nové.
00:24:31Jak pohodlné.
-Jistě, jak myslíte.
00:24:34Od kytek si bereme jen to, co potřebujeme, že?
00:24:37Nakonec, stejně tak to děláme se vším, s city jakbysmet.
00:24:41-Prosím?
-Nikdo si už nekoupí rostlinu,
00:24:43aby ji nechal vyrůst, aby ji miloval, pečoval o ni
00:24:46i přes všechny možné problémy, ne? My radši všechno vyhodíme
00:24:49a pak skončíme v apartmánu se všemi těmi smolaři. Zatraceně.
00:24:52-O co vám jde?
-Víte vůbec, co děláte?
00:24:54-Snažím se jen koupit květiny.
-Ne! Vy mi tu dokazujete,
00:24:58že člověk dneska už neinvestuje do lásky, a neinvestuje ani...
00:25:01ani do žádných trvalých vztahů. A tyhle malé, ubohé, křehké rostlinky
00:25:05jsou důkazem, že lidé jsou dnes jen na jedno jediný použití!
00:25:09Citově se nepoutají k lidem, zvířatům, věcem, městům ani řekám.
00:25:12-Já si jen chtěla koupit letničky.
-A já vám je neprodám!
00:25:16Dneškem počínaje budu prodávat jenom samé trvalky!
00:25:19Běžte si letničky koupit jinam! Tam vám prodají kytky,
00:25:23které můžete po sezóně klidně vyhodit!
00:25:25-Je to blázen. Dejte si pozor.
00:25:35-Co je? Mám jinou směnu?
-Ahoj. Přišla jsem schválně.
00:25:39-Jak to?
-Měli bychom si promluvit.
00:25:44-Doktore Freissi, vy jako známý odborník
00:25:47na urgentní případy a krizové jednotky, můžete nám několika slovy
00:25:51vysvětlit jak jsme na tom?
-Takže, milá slečno..
00:25:54-Och! Víte, koho mi připomínáte? Marlona Branda z lodě Bounty.
00:25:59-Pouze jsem se velice vhodně oblékl k této příležitosti.
00:26:03Pojďte sem, slečno.
-Oh, moc ráda.
00:26:06-Takže...-Copak?
-Podle mé strategie,
00:26:08bitva o usmíření hlavní dvojice našeho seriálu...-Ano?
00:26:11-...musí být vedena na všech frontách.-Na všech.
00:26:13-Doma!
-Ano, přirozeně.
00:26:16-V redakci, v zahradnictví...
-Ano.
00:26:19-Všude... Všude.
-Vidím, že jste bojovník.
00:26:22To se mi moc líbí. Poslyšte, doktore Freissi,
00:26:25vy jako velmi známý odborník na vojáčky, jak se vyvíjí situace..
00:26:29Kdo to je?-Hoplá.
-Ten má ale šavli!
00:26:32Snad to není Paolo?
-Olovo.
00:26:35Náš hrdina je malý, zato silný!
-Jo.
00:26:38-Zapamatujte si, že ve Francii nosí každý voják v torně maršálskou hůl.
00:26:43-Och, kapitáne, můj kapitáne.
-Co to povídáte?
00:26:47Slečno, snažně vás prosím, posaďte se.-Promiňte.
00:26:53-Takže, věnujeme celé číslo velkým milostným příběhům a nevěrám.
00:26:58Musíme se v něm snažit dokázat více či méně klasickými příklady,
00:27:02že nevěra někdy může sloužit k tomu, aby upevnila vztah.
00:27:05Historie je plná příkladů těch, kteří se scházejí a rozcházejí.
00:27:09-Liz Taylorová a Richard Burton.
-Například.
00:27:12-Jude Law a Sienna Millerová.
-Streisandová a Redford,
00:27:14v "Takoví jsme byli!, že?
-Ne, Elio.-Ne!
00:27:16-V "Takoví jsme byli" se s ním ona sice rozešla, ale až když jí
00:27:19nasadil parohy s tou ošklivou vyzáblinou. Takže myslím,
00:27:22že to není ten nejlepší příklad.
-Už zase něco nepochopil.
00:27:25Snažíme se jen přesvědčit Lauru že se taková krize dá překonat
00:27:28a ty, jelito, uvedeš příklad, kdy se rozejdou navždy.
00:27:31-Já jsem vlastně ten film nikdy neviděl.
00:27:33-Ani nejsi žena a bohužel nikdy nebudeš, což je naše záchrana tak..
00:27:37-Dobrý den, holky.
-Dobrý den.
00:27:40-Ahoj, Moniko, ahoj Roso.
00:27:44-Co to je?
00:27:46-Panáček woodoo. Zmenšený Elio.
00:27:49-Och!
-Hraje si na falešnýho kamaráda.
00:27:52-Mayo.-Ovládej se.
-Co to děláš?
00:27:58-Ahoj.-Ahoj.
-Ahoj.
00:28:00-Co tady děláte?
-Jsme krizová jednotka.
00:28:03Ona je jednotka a já jsem krize. Pusť nás dál.
00:28:06-S dovolením.
00:28:12-Dával mi rady, víš? A mezitím mi házel klacky pod nohy.
00:28:16A já jsem mu věřila. Chtěl zničit můj vztah s Tommasem.
00:28:18-Je do tebe zamilovaný. Jenom se snažil, abys...
00:28:21-Nesnažil se! Musí se s tím smířit, protože vztah mezi mnou a Tommasem
00:28:25je silný, ať už se to Eliovi líbí nebo ne.
00:28:28A to říkal, že je můj kamarád.
-Ale on je tvůj kamarád, drahoušku.
00:28:32Je do tebe jenom zamilovaný.
-A já jsem zamilovaná do Tommasa.
00:28:35-Au!-Čím dál tím víc! A navíc teď chceme mít dítě.
00:28:38-Co? -To je v háji.
-Už jste o tom mluvili? -Skoro jo.
00:28:42Je jasný, že se taky nemůže dočkat.
-Dámy, myslím, že budu muset vedle
00:28:46poskytnout první pomoc.
-Jdi, nebo to s ním sekne.
00:28:49-Elio, chlapče, jak je?
-Ano. V 15:00 brazilská depilace,
00:28:54obličejová maska, manikúra, pedikúra. Tak zatím nashle. Díky.
00:28:58-Ty Roso, co se stalo?
-A co by se mělo stát?
00:29:01-Kde skončily všechny ty klinické případy? Ty někoho máš?
00:29:06-Nikoho nemám, co si myslíš? Vždyť už ani nikam nechodím.
00:29:09Jsem pořád doma, koho bych mohla..
-No jo, doma. S dětičkami.
00:29:12-Jo.
00:29:19Poslyš, Teo, dej mi čas, abych se vzpamatovala.
00:29:24-Z čeho, prosím tě?
-Nejsem zvyklá mít něco s klukem,
00:29:29kterýmu je dvacet.
-Ale mně už není dvacet.
00:29:33Bude mi 24.
-Právě. Já to vím,
00:29:36nemusíš mi to připomínat.
-Tobě vadí, kolik mi je?
00:29:39Říkala jsi, že jsi ten problém překonala.
00:29:41-Nic jsem nepřekonala! To totiž není problém, ale katastrofa!
00:29:45Uvědomuješ si, že jsem o 13 let starší než ty?
00:29:49Vždyť hypoteticky bych mohla být i tvoje matka.
00:29:52Já mám tři děti a ty ještě chodíš na univerzitu!
00:29:56-Pořád s tím máš problém?
-Prosím tě.
00:29:59Jsme přece ve 3. tisíciletí. Nemyslíš? Kdepak, nemám problém.
00:30:07Panebože, už zase.
00:30:10Ano, doma. Se svými dětmi.
00:30:14-Je to blázen, tak si jí nevšímej.
00:30:16Určitě to bude zase v pořádku, neboj se, drž se.
00:30:19Zvoní mi telefon. Ano, prosím?
00:30:22-Ahoj, lásko.
-Adriano, copak je?
00:30:24-Nic, čekám na Paola.-Kde?
-Čekám na něho doma.
00:30:27Něco mě napadlo a chtěl bych mu to vysvětlit svými pracovními metodami
00:30:31-A Paolo je teď kde?
-V zahradnictví.
00:30:33Řekl mi, že teď mluví s Valerií a potom sem přijede.
00:30:36-Proč mluví s Valerií? Tamta zase mluví s Riccardem.
00:30:38Proč všichni mluví s těmi nepravými?
00:30:41-Myslíš to vážně?
-Přemýšlela jsem o tom.
00:30:44Je správné, aby sis to místo nechal ty. Máš prostě pravdu,
00:30:48že se nemůžeme vídat, ani kvůli práci.
00:30:51Vadí to tobě, Lauře a mně taky.
00:30:56Přirostlo ti to k srdci.
00:31:00Víc než mně.
00:31:02Já nevím, možná přišel čas, abych odjela. Někam hodně daleko.
00:31:07Samozřejmě mi dej chvíli, abych si všechno zorganizovala.
00:31:11-Poslyš, Valerie...
-Všechno mělo dopadnout jinak,
00:31:15ale o svém životě nerozhodujeme sami.
00:31:18Takže, sepíšeme smlouvu a je to tvoje.
00:31:25-Víš určitě, že to tak chceš?
00:31:29-Chtěla bych, abys byl šťastný, i když je mi jasné,
00:31:33že tady, v zahradnictví, svůj problém nevyřešíš.
00:31:37Ty přece miluješ Lauru. Hrozně ji miluješ.
00:31:40Jestli jsem něco pochopila z toho, co se stalo, tak to bylo tohle.
00:31:46Musíš najít nějaký způsob, jak ji získat zpátky.
00:31:49-Kdybych tak věděl jak.
00:32:03-Mami, to už je třetí sklenička.
00:32:05Řekni mi, proč bych se měla cítit líp, když se opiju do němoty?
00:32:08-Kdyby jsi věděla, kolik jasných věcí
00:32:11jsem já viděla na dně skleničky, dělej, dělej, pij. ZVONEK
00:32:14-Už letím.
00:32:16-Střízlivost totiž bývá dost přeceňovaná.
00:32:19Až budeš vláčná, najdeš pravdu. I když se ti nebude líbit.
00:32:22-A jaká to má být pravda?
-Že ty jsi stvořená
00:32:25pro život s Paolem. Ať chceš nebo ne, tak s tím nic nenaděláš.
00:32:29Musíš si vyhrnout rukávy a dát věci do pořádku, lokni si.
00:32:33-Jo, jen proto, že si teď zase bereš tátu...
00:32:35-Ani mi to nepřipomínej.
-...musí všechny dvojice na světě
00:32:39perfektně fungovat, to chceš říct. Já jsem o tom přemýšlela.
00:32:44Jenže je konec.
-Lauro, co se proboha stalo?-Čau!
00:32:47-Panenko skákavá! Nedýchej na mě.
-Bože, to je hrůza.
00:32:51-Chceme ji přivést k rozumu. Všechny se spojíme, že tety?
00:32:54-Ano, jistě ano.-Je to má dcera, ale je úplně pitomá.
00:32:58Je to nějaká genetická chyba.
-To těžko.-Nikdy nevíš.
00:33:02-Tak já ti oznamuju, že tvoje genetická chyba
00:33:05o tom dost dlouho přemýšlela. Vlastně když jste tady
00:33:09všechny tak pěkně pohromadě, chci vám něco oznámit.
00:33:12Já odjíždím.
-Odjíždíš? Kam odjíždíš?
00:33:15-Jedu do Ameriky. Za Riccardem.
-Co? -Za Riccardem Balestrierim?
00:33:20-Skvěle, teto!
-Tak vy se tedy opravdu rozcházíte?
00:33:25-No jo! Pár měsíců se tam zdržím, možná i dýl, ještě nevím.
00:33:29Potřebuju pauzu. Konec konců, pořád je to přece můj bývalý manžel
00:33:34Jasně, sice je bývalý, není současný, ale nicméně...
00:33:38-Ale nicméně je to pěkná kravina. Pij, dcero moje, lokni si
00:33:41a snaž se aspoň jednou v životě přemýšlet rozumněji.
00:33:44Kopni to tam. -Ano. Pij, to bude lepší, má pravdu.
00:33:47-Lásko, přinesl jsem ti kafe. Pomůže nám to.-Děkuju.
00:33:56-Nikdo už tě nebude milovat tak, jako já! Nikdo!
00:34:00-Lásko, co je?
00:34:03-To nic, jsem nervózní z maturity.
-Tak se víc soustřeď.-Jo.
00:34:09-Lásko, je všechno v pořádku?
-Jo, jak jsem řekla. Jo, jo!
00:34:16-Pojď, pojď. Vidíš, tohle je ta předtucha,
00:34:19kterou jsem měl dnes v noci. Takže, vidíš to, ptáci migrují.
00:34:22Migrují takhle, ze severu na jih v chladných měsících,
00:34:25a pak z jihu na sever v teplých měsících.
00:34:27-Necháš mě jet až sem, abys mi sdělil, jak se stěhují ptáci?
00:34:31-Poslouchej dobře. Všechny vědecké prameny si myslí,
00:34:34že se ptáci přemisťují kvůli klimatu, nebo kvůli teplu,
00:34:37že pro to je nějaké racionální vysvětlení.
00:34:40-Jenže?
-Jenže to je lež.
00:34:43Podle mě jsou ptáci mnohem inteligentnější.
00:34:46Odlétají proto, aby změnili vzduch, aby se znovu narodili,
00:34:50aby unikli nějaké rutině.
-Jo, protože se nudí.
00:34:53-Proto. Jasně! Chtějí začít znovu. Jo!
00:34:56-A tohle to je jako vědecké vysvětlení?
00:34:59-Ne. To vůbec ne. Ale tohle si myslím já.
00:35:03-A co to má společnýho se mnou? S Laurou, s blbým bydlením,
00:35:07s Cristinou, s předsedou maturitní komise? Co to má...
00:35:10-Paolo, Paolo! Prosím, poslouchej!
00:35:13Musíš to udělat jako vlaštovky, jako stěhovaví ptáci.
00:35:16A až teď odsud vyjdeš, jdi do cestovní kanceláře
00:35:20a kup tam nějaký pěkný zájezd pro tebe, pro Lauru
00:35:23a pro všechny vaše děti. Prostě cestujte.
00:35:26Odjeďte do nějaké vzdálené, daleké destinace.
00:35:30Prostě musíš získat čas, který představuje migraci a znovuzrození.
00:35:34Všichni společně. Někam daleko.
-Tak... tak zájezd.
00:35:38-Jasně, migrace.-Myslíš cestu.
-Nový život. Odjeďte! Znovuzrození.
00:35:42-No prostě znovuzrození. Znovuzrození. Adriano!
00:35:45Ty můj malý chytráku! Tohle je... tohle je ohromný nápad.
00:35:48Mě by nikdy v životě ani nenapadlo, že bys mi mohl dát
00:35:51nějaký užitečný nápad.
-Děkuju. Přesně tak.
00:35:54-Jasně. Znovuzrození. V teplých krajinách.
00:35:57Je třeba migrace, jasně. Ty můj kluku kudrnatej!
00:36:05-Podvedl mě!
00:36:08(opile) Ten syčák mě podvedl.
-Cos to pila?
00:36:10Copak brandy je nějaký lék? Vždyť jsi vypila celý sklep!
00:36:13-Jedu za Riccardem Já už Paola nikdy nechci vidět.
00:36:17Moooc mě naštval, rozumíš?
-Co to...
00:36:20-(shůry) Využíváme příležitosti k tomu, abychom připomněli
00:36:23hostům tohoto zařízení, že jsou povinni chovat se slušně
00:36:26a civilizovaně. Rozumíš, blondýno?
-No tak...
00:36:30-Co to je? Já nejsem slušná?
-Nedělej si starosti, to nic není.
00:36:35-To nic není!
-Poslyš. Drahá Lauro.
00:36:39Snaž se trochu uvažovat, jak teď můžeš odjet do Ameriky?
00:36:43Nemůžeš ho opustit.-Nemůžu?
-Správně. Nemůžeš.
00:36:46-Jasně, že můžu! Klidně můžu! Červ! Tvůj kamarád je červ!
00:36:50TELEFON -Ššššt. Ticho! Ano?
-Můžete mi ji předat, prosím?
00:36:55-Ano.-Děkuji.
-Pro tebe.
00:36:58-Haló?-Kdo je to?
-To je jedno.
00:37:00-Co říkáte?
-Jistá slova používat nesmíte.
00:37:03-Nesmím používat určitá slova.
-Kdepak, ne.-Nemůžeš.
00:37:05-Můžu!
-Ne, nemůžete...-Ne.
00:37:07-Protože on je...
-Lauro.-Debil!
00:37:10Debil!ALARM
-Tak tohle nesmíš!-Debil! Debil!
00:37:12Debil! Debil! Debil! Debil!
-Okamžité vyloučení!
00:37:15Okamžité vyloučení!
-Vyloučení, vyloučení...
00:37:20-Jaká je situace, Cri?
-Cože? Situace?
00:37:22-Jo.-Zoufalá.
-V jakém smyslu zoufalá?
00:37:24-Valentini dělá díru do slovníku, aby do něho zabudoval mobil.
00:37:27Alessiovy taháky se zase nedají přečíst.
00:37:30-A Emanuele?
-Ten je na tom pořád stejně.
00:37:32Chybí mu už jenom svíčky vedle postele.
00:37:35-Fajn. A co Laura?
00:37:37-Ahoj, Cri, ahoj Emo!
-Ahoj, Lauro.
00:37:40-Cri.-Laura jde ven. Ne, ne, je trochu zmatená.
00:37:43-Jak to?-Našla jsem v kuchyni čtyři prázdné flašky od vodky.
00:37:46-Rozumím.
00:37:49Večer se vrátím domů.
-Aha.-Mám pro vás překvapení.
00:37:53-Ale já nevím, jestli večer přijdu domů.
00:37:55-Cri, trochu paniky před maturitou je normální.
00:37:58Když jsem já měl maturovat, tak jsem udělal všechno,
00:38:00dokonce jsem přemlouval tety, které měly kamarádku kamarádky,
00:38:03která pracovala na ministerstvu školství.
00:38:06-Cos to řekl? Mají kamarádku na ministerstvu školství?
00:38:10-Jo. Sekretářku, která měla přístup k tématům písemek, chápeš?
00:38:16-Na ministerstvu?
-Cri, ne, to jsem nechtěl říct.
00:38:20To je nelegální! To se nedělá, zapomeň na to.
00:38:23-Na ministerstvu. Tety!
-Cristino! Cristino, krucinál!
00:38:28-Dobře, takže toto číslo jsme věnovali především nevěrám,
00:38:31které ovšem párům pomohly, že ano?
-Ano. Přesně.
00:38:34-Já už jsem dopsala odpovědi na ty fingované dopisy podvedených žen,
00:38:39které jsou teď mnohem šťastnější než byly před nevěrou.
00:38:43Co dalšího sis ještě vymyslela, abys mě přinutila změnit názor?
00:38:48-No tak to udělejme takhle, drahoušku.
00:38:50Netroufám si porodit to dítě bez tebe. Rozumíš?
00:38:53Jsi moje nejlepší kamarádka, musíš zůstat v Římě,
00:38:56protože k tomu máš jeden důležitý důvod. Může být? Souhlasíš?
00:38:59-Jestli mě opravdu tak moc potřebuješ, zůstanu.
00:39:04Ale jsem na tom vážně špatně. Je to zlý, když vejdu do toho bytu,
00:39:08připadá mi, jako bych dostala přes hlavu.
00:39:13Jo, vidím všechno, co jsem ztratila. Co jsme my ztratili.
00:39:17Potřebuju někam odjet. Od všeho, co mi připomíná Paola.
00:39:23-Jestli jsi přesvědčená, že děláš správně,
00:39:27tak si tě ani netroufnu vydírat svým obrovským břichem.
00:39:32-Děkuju.
-Možná dělám chybu.
00:39:37-Je mi líto, že tu nebudu, až se miminko narodí.
00:39:41-To mně taky. Opravdu strašně moc. Ale já tu nebudu sama.
00:39:46Je tu Adriano, ten mi pomůže a...
-Skvělé. Jsi v dobrých rukou.
00:39:57-"Vážený profesore Ventoni, s potěšením vás informujeme,
00:40:01že v expedici v Arktidě se nečekaně uvolnilo místo."
00:40:04-Ach!
-"Očekáváme vás co nejdříve,
00:40:08abyste byl přítomen tahu sněžní husy."
00:40:11-Hurá! Sněžní husa. Potáhnou husy! Já tomu nemůžu uvěřit!
00:40:16To je sen, to je sen, určitě!
-"Prosíme vás, abyste si zařídil
00:40:20odjezd na severní pól co nejdříve. Zašleme vám ještě
00:40:23další podrobné informace, kde expedici najdete."
00:40:28-To ne, já nemůžu, nemůžu. Vždyť Monica by mohla porodit dřív.
00:40:33-(hlas) To víme, ale připomínáme vám, že už od dětství sníte o tom,
00:40:37že sněžní husu spatříte.
-Co jste to...
00:40:40-Takže byste mohl odjet hned a vrátit se dřív,
00:40:43než vaše nová přítelkyně přivede na svět dítě vašeho bratra.
00:40:46Co? Jeďte!
-Ne, řekl jsem, že ne.
00:40:48-Proč ne? Nedělejte cavyky.
-Řekl jsem, že ne. Rozhoduju já.
00:40:52-Je to příležitost.
-Ne.-Ale ano, kvůli huse.
00:40:55Rozumím vám, ale přesto...
-Řekl jsem, že ne.
00:40:58-Vy se opravdu necháte přemlouvat! Budeme čekat.-Ne.
00:41:02-Bože, to je cirátů!-Ticho!
-Nechte toho!
00:41:04-Řekl jsem, že ne! Ticho!
-Velká příležitost!
00:41:07Ta, na kterou jste čekal!
-Ne a basta!
00:41:11-Ahoj všem!
-Co? Oh, ahoj, Teo.
00:41:13-Ahoj.
-Teo, co tady děláš?
00:41:16-Hrál jsem tady poblíž zápas, tak jsem se za tebou stavil.
00:41:20-Áh! To je hezký. A... ty hledáš svýho bratrance, jasně.
00:41:25Ten šel dneska domů dřív!
-Jo. Dostal špatnou zprávu.
00:41:29-Proč špatnou zprávu?
00:41:31Dozvěděl se, že si se svou láskou pořídím děťátko.
00:41:34Tak jakou špatnou zprávu!
-Přestaň s tím panáčkem, Mayo.
00:41:37-Přišel jsem kvůli tobě.
00:41:40-Ah! Kvůli penězům, jistě, jistě, musím ti zaplatit.
00:41:44Takže kolik ti vlastně dlužím? Kdy jsi byl s dětmi, ani nevím,
00:41:48člověče, to je peklo. Je to zhruba asi... 60 euro?
00:41:51-Přestaň!
-Ty peníze si můžeš nechat.
00:41:54Tys kamarádkám nic neřekla? Nevědí o nás? Ty se za mě stydíš?
00:41:57-Ale ne. To se pleteš. Musíš mi věřit, je to těžký.
00:42:01Ta věc mezi námi.
-To není "ta věc".-Pššt!
00:42:03-Přestaň tomu tak říkat. Ta naše "věc" je láska.
00:42:06Čili náš vztah.
-Ještě nepřišla ta správná chvíle,
00:42:09abych se ostatním svěřila.
00:42:11Necháme si zatím naše sladké tajemství pro sebe, jo?
00:42:15-Ne. Já nechci.
00:42:17Možná jsem příliš mladý, proto ti nerozumím.
00:42:21Nevím, proč to děláš. Je to hezké a ty to tímhle kazíš.
00:42:29-Ztratil jsem ji, ztratil jsem ji už napořád.
00:42:32Moje Clelia teď bude vdaná paní. Manželství je svatá věc.
00:42:36-To nevadí, ty to překonáš. A já budu tady, tvoje kamarádka.
00:42:39Budu tě utěšovat.
-To není stejný, promiň.
00:42:43-Taky umím být tak strašně zlá jako babička.
00:42:47NAŘÍKÁ
00:42:54-Vypij tohle.
-Co to je?
00:42:56-Syrové vajíčko, kafe a šumivý aspirin.
00:42:59Vždycky mě to postavilo na nohy, když jsem se v mládí opíjel.
00:43:02-Ty, že ses někdy opíjel?
-Neřekla bys to?
00:43:05Ale i já jsem měl svoje divoké dny. Ale vlastní matka mě neopila nikdy.
00:43:09Vypij to. Všechno.
00:43:12Dobrý?
-Ne. To je příšerný.
00:43:16To není normální.
-Víc než normální.
00:43:19-Giu?
-Co?
00:43:21-Co budeme dělat, když Laura opravdu odjede?
00:43:24Když se k Paolovi nevrátí a pojede za Riccardem?
00:43:27-To teď neřeš. Teď zavři oči a spi.
00:43:37NENÍ SLYŠET
00:43:46-Panebože, Giu..
-Co je?
00:43:49-Giu, co jsi mi to dal vypít?
-Syrové vajíčko, kafe a aspirin.
00:43:52-Myslím, že jsem měla vidiny.
-Jaké vidiny?
00:43:55-Viděla jsem, jak dáme dohromady Paola a Lauru. To je ono!
00:43:58Zavolej tátu, zavolej tátu, rychle! Zavolej tátu!
00:44:01-Fajn, zavolám tátu.
-Bože, oh bože, mně je zle.
00:44:07-Tak ahoj zítra. Ahoj.
-Ahoj Lauro.
00:44:14-Co má být tohle za pozdrav?
-Já to zvorala.
00:44:17-Co jako?
-Nechala jsem odejít někoho,
00:44:21kdo se mi líbí.
-Já to věděla, že existuje někdo,
00:44:24kdo se jí líbí..
-Kdo je to?
00:44:28-Ííííí.
-"Íííí" ale není jméno žádné osoby.
00:44:31-Teo.-Kdo?
-Teo? -Teo?
00:44:35Ta klučičí hlídačka tvých dětí?
-Hm.-Aha.
00:44:38Mně se líbí, fakt, já ti to plně schvaluju.
00:44:43Je hezký, sympatický, mladý. Je to fešák.-Cha!
00:44:45-Je strašně mladej!
-Přiveďte ji k rozumu vy.
00:44:49Já jdu domů, potřebuju mluvit s dětmi.
00:44:52Držím palce.
-Běž. My to tady vyřídíme.
00:44:54-Šmarjá panno.
-Ahoj, ahoj.
00:44:56-Spíš na P, začínalo to na P, podívej se sem!-Jo. Jo.
00:45:00-Elena Pompiliová!
-Ne, ne, ne, ne, ne,
00:45:03Elena Pompiliová chodila na kanastu. Ne.
00:45:07Ta z ministertva se jmenovala jinak. Imimimim.... -Tety.
00:45:11-Imacolata?-Prosím vás, jste naše jediná naděje.
00:45:14-Ale ona už si nic nepamatuje, je stará jak Metuzalém.
00:45:17-Co? Imperatorová! Ano!
-Jo, jo jo!
00:45:20-No jo, Imperatorová, to je ono. Pravda!
00:45:23Tady je číslo.-0604 65...
-(Paolo) Cristino?!
00:45:27-Tre trenér. To je v háji. Vššššechy nás rozcuuuuupuje.
00:45:30To je v há háji.
-Buď zticha a nekoktej!
00:45:33-Vážení, děláte strašně špatnou věc!
00:45:35-Kterou jsi ale udělal i ty, když jsi maturoval.
00:45:38-Podvádět je špatný!
-Přestaň! Všichni říkají,
00:45:42že se mám chovat čestně, ty i Raul. Vy už máte maturitu za sebou!
00:45:45-Budeme si to opakovat spolu. Projdeme si to, pomůžu ti.
00:45:49-Tati! Jenže opakovat může jenom ten, kdo už něco udělal.
00:45:53Já jsem ale nic nedělala, co mám teda opakovat?
00:45:56-Poslyšte, paní Filomeno, prosím vás, zatelefonujte tam.
00:46:01-Jo, jo, dělej. Už jsem vytočila číslo.
00:46:04Tak můžeš začít mluvit.
-Ty jsi na to viděla?
00:46:07-Já se asi picnu. To nám musíš vysvětlit.
00:46:09Máš mladýho, chytrýho, hezkýho, citlivýho, duchaplnýho, zábavnýho.
00:46:13-Mladýho! Mladýho! Je hrozně mladej, hrozně mladej!
00:46:17Cítím se jako monstrum!
-Jsi pitomá.
00:46:21-Jsi střevo. Promiň, ale za poslední rok
00:46:23jsi vystřídala všechny klinické případy ve městě.
00:46:26-No, všechny ne.
-Skoro, Roselino.
00:46:29-To bych teda neřekla.
-Když máš dobrýho kluka, co uděláš?
00:46:32Začneš si stěžovat, protože je o kapičku mladší než ty.
00:46:35-Ten chlapec je normální. Takových jako on
00:46:39je v celé Itálii nejvíc 20.
-Míň, míň.
00:46:42-Je o 13 let mladší než já! Až mi bude 55 a budu stará vydra,
00:46:47tak jemu bude teprve 42.
00:46:50Budou mu ležet u nohou všechny ženský! Takhle!
00:46:54-Komu na tom záleží, Roso, co má bejt?
00:46:57-Zlato, proč si děláš starosti?
00:47:00Nevíš, že to vypadá, že za 20 let bude konec světa? -Jo.
00:47:02-Chci říct, viděla jsi, jak to vypadá venku, ne?
00:47:05Natrefila jsi na sexuálního maniaka na internetu i na upíra.
00:47:09Na co ještě čekáš?
-Je strašně moc mladý.
00:47:12-Jo, je mladý. To ale bude mít svoje výhody.
00:47:15-Jo! -Jo!
00:47:18-Tak myslíte?
00:47:21-Myslíme, Roso.
-Myslíme, Roso.
00:47:24-Slečno?
-Volané číslo neexistuje.
00:47:27-Pokaždé tam říkají to stejný, že to číslo neexistuje!
00:47:30Ale číslo je správné, já jsem se nespletla!
00:47:34-Ne, tety, ten hlas je nahraný.-Je nahraný.
00:47:37-Doufám, že z toho nic nebude.
-Děkuju, tati.
00:47:40-Ty máš artrózu a kdo ví jaké číslo jsi vytočila.
00:47:44Počkej, to je 06...
-Ahoj, Lauro.-Ahoj.
00:47:48-My se tady jen snažíme získat trochu dřív témata písemek.
00:47:52Jen pro vysvětlení. Tety mají kamarádku na ministerstvu
00:47:56a táta s tím nesouhlasí.
-Nerada to přiznávám,
00:48:00ale tentokrát má tvůj otec pravdu.
-Aha.-Děkuju.-Prosím.
00:48:04-Teď je tam slyšet přesný čas.
-Už zase je to špatný číslo!
00:48:08To snad není pravda!
-Hele, uklidni se!
00:48:10-Nemůžete s tím přestat!? Tady jsou trpící lidé!
00:48:14Trochu ohledů.
00:48:16-Tohle je blázinec.
-Promiňte. Ema?
00:48:18-Haló? Ano! Eleno!
-Konečně!-Co? To je ona?
00:48:22-Elena Imperatorová! To je ona! To je výborný.
00:48:25-Dej mi ji, prosím tě. Já to vyřídím, dovolíš?
00:48:28Tady je Filomena a Sofia.
-Dej mi to. Já si to vezmu.
00:48:33Slyšíš mě? Eleno?
-Jo.
00:48:35-Poslyš, my tě potřebujeme.
-Ta baba mně hrozně leze na nervy.
00:48:39-Je to důležitá záležitost. Takže, chtěly...
00:48:42-Prosím tě, ne!-Ne!
-Co to... Ne!
00:48:45-Aspoň tu hrůzu nedělejte přede mnou!
00:49:01-Jak jsi věděla, že jsem tady?
-A je to dobrá otázka?-Jo.
00:49:06-Ne, ne. Spíš se mě zeptej, proč jsem tě hledala v celým městě.
00:49:09-Proč jsi mě hledala v celým městě?
-Protože jsem blbá.
00:49:12Víš, nezáleží mi na tom, kolik ti je, ale jaký jsi.
00:49:16Přišla jsem tě oficiálně požádat, abychom to spolu zkusili.
00:49:22Co je? Rozmyslel ses?
-Ani náhodou.
00:49:28-To bude asi její syn.
-Syn ne, ale synovec určitě.
00:49:36-A kdy tedy odjedeme?
-Až Emanuele odmaturuje.
00:49:40Jestli ovšem chcete.
-Já mám teď v hlavě něco jiného.
00:49:43Ale když chcete odjet, odjedeme.
-Dobře.
00:49:46-Co vám mám říct.-Proč ne, když pojedeme navštívit tátu.
00:49:50Nemohli bychom si s sebou vzít do Ameriky i Paola a Cristinu?
00:49:54-Ne, zlatíčko, to raději ne.
-A kdy se zase vrátíme?
00:49:57-Budeme tam pár měsíců a potom se uvidí.
00:50:01-Cože? Chceš říct, že celou tu dobu neuvidím Yanga?
00:50:04-Má to!
-Má to! Má to! Má to.
00:50:08-Jo! Už to máme!
-Konečně!-Slyšíš to?
00:50:11-Tak prosím, z literatury tam bude nějaký... "Quazimódo".
00:50:16Dále tady mám... Něco o válce podle nějakého citátu,
00:50:20nemůžu to přečíst: Hemingwayova.
00:50:24A z odborného předmětu by to mělo být srovnání
00:50:28mezi řeckými a latinskými lyriky. To je všechno. -Bezva.
00:50:32Dej mi to, teto. Takže: Quasimodo, toho známe,
00:50:35to je ten od Esmeraldy od Matky Boží. To je lehký.
00:50:37-Kdo že to je? Jak se jmenuje?
-Z Notre Dame.-Jo, no vidíš.
00:50:40Notre Dame.
-Co vidím? Tohle zná každý, probůh.
00:50:45-(koktá) Tre tre trenére,
00:50:47Sa Salvatore Qua... Quasimodo, to je... to byl... to byl básník.
00:50:51-Hele, Valentini, nehraj si na chytráka a řekni nám všechno,
00:50:54co o tom básníkovi s hrbem víš.
-Pustíme se do práce.
00:50:57Ty napíšeš taháky. My témata na žvýkačky...
00:51:00A ty mě budeš nějak bavit.
-Témata na žvýkačky?
00:51:02-Na ty dlouhý. Kdyby nás Ugolino nachytal, dáme je do pusy.
00:51:06-Ty fakt nejsi normální.-Ne.
-Když už děláte takový podvod,
00:51:09tak ať to aspoň vědí všichni.
-No jasně. Takže.
00:51:11-Pořádně to zatoč.
-Mně... mně... mně taky něco.
00:51:16-Už jste s tím randálem skončili? Snažím se tady soustředit na báseň,
00:51:20kterou chci napsat. Mimochodem, co byste řekli na název:
00:51:24"Lásko, lásko, krutý podvode?"
-Zdá se mi to...
00:51:27-...celkem vhodné. Že, Paolo?
-Ehm...
00:51:31Přišel jsem ti říct, že děvčata získala předem témata.
00:51:35Možná bys to taky chtěl vědět.
-Vůbec mě to nezajímá.
00:51:39-Skvěle, zlato. Bravo, bojuj vlastními silami.
00:51:43-Jakými silami, prosím tě? Pro mě jako by maturita ani neexistovala.
00:51:47-"Být mladí a cítit mocný stisk lásky."
00:51:53Co je?
-To bude asi nějaký citát?
00:51:56-Shakespeare!
00:52:00-Harry Potter. Říká to Brumbál Harrymu Potterovi
00:52:05v knize "Harry Potter a Princ dvojí krve".
00:52:09-Díky! Podařilo se ti mě rozesmát poprvé během těchto strašných týdnů
00:52:14-Není zač.
-Jo, opravdu ti děkuju.
00:52:16A teď mě nechte samotného s mojí bolestí.-Jo.
00:52:21-Lásko?
00:52:24Lásko moje? Tak se na mě trochu usměj! No?
00:52:30To je ono.
00:52:33-Řekl jsem ti to jasně? Nikdo tě nebude milovat jako já.
00:52:36Kolikrát ti to mám opakovat? Nikdo!!!
00:52:42-Ne, já to nechci. Nechci to.
-Co nechceš?
00:52:45-Nechci, abys mě objímal a líbal mě. Nechci to!
00:52:48-Lásko, já vím, jsi nervózní před maturitou, co?
00:52:52Nechám tě učit. Soustřeď se.
00:53:00-To není maturitou. Pravda je jiná. Chybí mi Emanuele.
00:53:05-Leopardi? Vážně?
-Ano. Vážně.
00:53:25-"Vážený profesore Ventoni, očekáváme vás co nejdříve...
00:53:29Přelet sněžní husy... Odjezd na...
00:53:32na Severní pól co možná nejdříve..."
00:53:39Adriano?-Moniko, co je?
-Promiň, ale co je tohle?
00:53:42-To nic, to vůbec nic není.
-Jak to, že to nic není?
00:53:45Tady tě žádají, abys odjel na Severní pól.
00:53:48-Ano, ale už jsem jim odpověděl, napsal jsem jim, že nemůžu.
00:53:50-Jak to, že nemůžeš? Tady píšou, že jde o tah té kachny,
00:53:53co se ti tak líbí. Co mi o ní pořád vyprávíš, jak se jmenuje?
00:53:56-To není kachna, je to husa sněžní. Je velmi vzácná,
00:53:59ale bude táhnout za pár let znovu. Takže žádný spěch.
00:54:03-Ale je velký spěch. Celý život sníš o tom, že tu husu uvidíš.
00:54:07Záleží ti na tom.-Přece tě tady v tuhle dobu nenechám samotnou!
00:54:11To je úplný nesmysl, ne?
-No jasně.-Jo.
00:54:22-(polohlas) Jenže ty odjedeš, Adriano Ventoni. Ty odjedeš!
00:54:25Kdybych měla krást, zabíjet nebo podvádět,
00:54:28přísahám ti před Bohem, slavnostně přísahám,
00:54:32že nedovolím, abys přišel o tah tý sněžní potvory.
00:54:35-Moniko! Nedávají v televizi Jih proti severu?
00:54:38-Nene, klidně se koupej!
00:54:46-Nicméně, díky, že ses zastavil, myslím kvůli dětem.
00:54:52-Poslyš, Lauro, koupil jsem tohle.
00:54:57-Co to je?
-Otevři to.
00:55:01To jsou letenky pro... Pro nás všechny do Jižní Ameriky.
00:55:06Myslel jsem, že bychom mohli odjet, já, ty a děti. Po maturitě.
00:55:11Poslyš, odjedeme odtud pryč, aspoň na tři týdny.
00:55:14Pojedeme i s dětmi někam daleko od našich životů,
00:55:17takhle můžeme začít znovu.
00:55:20Migrace, znovuzrození, nový začátek.
00:55:26-Já..
-Ukaž. Co to je?
00:55:29-To jsou letenky, zlato. Pro nás všechny.
00:55:31-Takže ty s Cristinou s námi taky pojedeš za tátou?
00:55:35-Ne.
00:55:37Cože?
-Do Ameriky.
00:55:40Jedeme tam hned po maturitě. Takže vy taky jedete?
00:55:43To je bezva.
-Kam že pojedete po maturitě?
00:55:47-Volala jsem Riccardovi. Pojedu tam s Ninou a Emanuelem.
00:55:51Zůstaneme tam pár měsíců, možná víc.
00:56:03Ahoj.
00:56:29-Co to je?
00:56:31Asi kostým Renata Zera.
-Nepodceňuj to.
00:56:34Obávám se, že tohle oblečení je tvoje poslední šance.
00:56:38-(tichý zpěv) Shava shava. Say shava shava.
00:56:43Shava shava. Say shava shava...
00:57:19Připravili: Překlad: Hana Fialová
00:57:23Texty písní: Jaroslav Machek Dramaturgie: Klára Mathé
00:57:28Asistent režie: Eva Maxová Vedoucí produkce: Pavel Fuchs
00:57:33Vedoucí dramaturg: Alena Poledňáková
00:57:37Šéfproducent: Vladimír Tišnovský Dialogy a režie: Vladimír Žďánský
00:57:43Skryté titulky: Stanislav Vyšín Vyrobila Česká televize, 2012
Na všech frontách probíhá bitva za záchranu vztahu Paola a Laury. Jediní, kdo už nebojují, jsou právě oni dva. Paolo se stěhuje do depresivního apartmánu pro osamělé muže. Laura se svěří se svým citovým zmatkem Riccardovi a je pozvána k němu do USA. Nápad odjet na pár měsíců někam daleko a vyčistit si hlavu se jí zamlouvá. Děti mají plnou hlavu starostí, řeší maturitu a citové zmatky rodičů je spíše obtěžují. Snad až Stefanii napadne na první pohled šílená idea, která by vztah našich hrdinů mohla zachránit.
