00:00:03 Česká televize uvádí epizodu z italského seriálu

00:00:10 Paolo - modrá

00:00:12 Laura - zelená

00:00:15 Adriano - bílá

00:00:18 Monica - žlutá

00:00:21 Maya - žlutá

00:00:23 Rosa - bílá

00:00:26 Elio - bílá

00:01:35 BLÁZNIVÉ LÁSKY

00:01:41 Už nehraju

00:01:47 BEZ HUDBY

00:01:50 ZVONEK

00:01:51 -Máma! Paolo, to je máma!
-Jo, už jdu!

00:01:58 -Dobrý den.
-No sláva! No sláva!

00:02:02 -Giulio promiň.
-Železná lady je tady!

00:02:06 -Tak už jste zase doma. Vypadáte skvěle, jste fakt ve formě.

00:02:09 -Že jo? Jidáš jedna a Jidáš číslo dvě.

00:02:12 Nechat to na vás, byla bych pod drnem.

00:02:14 -Mami, už jsme ti přece řekly, že nás to mrzí.

00:02:16 Navíc říkat "pod drnem" kvůli výkyvu tlaku

00:02:19 se mi zdá trochu přehnané.
-Zdravím, Clelie.

00:02:21 -Vida, Paolo. Co ty tady děláš?
-My jsme něco nakoupili a uvařili,

00:02:26 všechno pro tebe.
-To je od vás hezké.

00:02:31 Jste tady úplně všichni, chybí už jenom mrtví. Jedeme.

00:02:37 -Jestli máš na mysli tátu, tak tu není.

00:02:40 A věř mi, mami, že nejsi ani trochu zábavná.

00:02:43 -Ne? Stát! Měla jsi mi to říct okamžitě, že tady není.

00:02:53 Tu rikšu bych si ušetřila. Spalte to!

00:02:57 -Jen klid.
-My teď musíme jít trénovat.

00:03:00 Zítra máme taneční soutěž. A budeme potřebovat vaši podporu.

00:03:04 -Já jdu taky.-Takže mami, kdybys cokoliv potřebovala...

00:03:07 -Určitě nebudu volat tobě.
-Bezva. Mně taky ne. Ahoj.

00:03:10 -Ahoj, mami.
-Mějte se fajn.-Ahoj.

00:03:14 -Tak co, Paolo, všechno v pořádku?

00:03:19 -Je to těžké, protože ona se ještě nedokáže uvolnit.

00:03:23 Ale já mám trpělivost. Já Lauru opravdu miluji.

00:03:28 -Ubožáčku. Já jsem se ptala jenom ze zdvořilosti,

00:03:31 nemusíš mě hned celou umatlat od těch svých sirupových řečiček.

00:03:35 -Díky, Clelie, budu v kuchyni.

00:03:40 -Krucinál, podívej, vyrábí se tolik věcí,

00:03:43 který usnadní těhotenství! Kromě bot! Pokud jde o boty,

00:03:46 neexistuje ani jediná inteligentní bota!

00:03:48 -Proto jsou tady tatínci. Ukaž, pomůžu ti.

00:03:51 -Ne. Stůj tam! Zvládnu to sama. Co budu dělat, když tady nebudeš?

00:03:54 Budu chodit v pantoflích?
-Pro těhotné se přece dělají

00:03:57 krásné boty, proč si je taky nekoupíš?

00:03:59 -Jo, to určitě. Takové beztvaré lodě.

00:04:01 Říkám ti, že být matkou přece neznamená ztratit hrdost!

00:04:04 -Proč se tak zbytečně namáháš? Mám zpoždění, ale pomůžu ti.

00:04:07 -Nenene! Běž, běž. Nikdy bych nedovolila,

00:04:10 abys kvůli mně zanedbal nějaký jiný humanitární případ.

00:04:13 -Nějaký jiný? Cože? Už musím běžet, uvidíme se potom. Ahoj.-Čau.

00:04:21 Do háje! Běž zachraňovat lidstvo.

00:04:24 Já si tady poradím sama.

00:04:27 -Takže, Saba, Umberto Saba.
-Bond...

00:04:31 James Bond. Střílíš jména od boku.

00:04:34 Běž si sednout, děláš tu jenom průvan.

00:04:37 Balestrieri, pojď sem, ať se trochu vzpamatuju. Emanuele?

00:04:42 Co děláš, ty spíš? Pojď k tabuli.

00:04:46 Dělej! Co se děje?

00:04:57 No tak, řekni nám něco o Sabovi. Do toho.

00:05:01 -Dělej, Ema.
-Královna ze... Sáby...

00:05:04 A velbloudi.
-Co, ty jsi nemocný?

00:05:07 -Asi, tak nějak.
-Vrať se do lavice, to nevadí.

00:05:10 Sacchetiová. Prosím tě, tak aspoň ty.

00:05:13 Pojď, pojď.

00:05:24 -Ta čúza ho teda zřídila.
-No, teď už to docela jde.

00:05:29 Měla jsi ho vidět včera.

00:05:50 -Dělej, líbej. Pokračujte aspoň vy.
-Ema, Ema!

00:05:54 -Co to dělá?
-Promiňte. Promiňte prosím.

00:05:57 -Pojď domů.-Uvědomuješ si vůbec, jak jsi oblečený? Jo nebo ne?

00:06:06 -Neodposlouchávala jsi jeho telefonáty

00:06:09 a neprohlížela jsi mu oblečení?
-Ne, nic. Vůbec nic.

00:06:13 -No, to je dobré znamení. Znamená to, že se tvoje

00:06:16 podezřívavost zmírnila.
-Absolutně.

00:06:19 Jsem na sebe strašně pyšná.
-Bezva.

00:06:21 -Hrozně mě mrzí, že jsem ti dala přečíst odpověď na ten dopis.

00:06:24 -Nevadí, sama jsem si ji napsala. Představovala jsem si svoje strachy

00:06:28 a trefila jsem se.
-Důležité je hlavně to,

00:06:31 že se to zlepšilo. MOBIL

00:06:34 Ten je tvůj.
-Nezvedneš to?-Ne...

00:06:39 -Promiňte, holky. Tady je.
-Tak dobře, dobře. Je Paolův.

00:06:43 Dobře? Podívejte se. Zahradnictví. Valeria...

00:06:47 Shání ho, ona mu volá, chápeš to?
-Dej to sem. Prosím?

00:06:51 -Moniko?
-Ahoj, Paolo.

00:06:54 -Jak to, že máš můj telefon?
-Já ti dám Lauru, ať ti to vysvětlí

00:06:58 Moment... Ahoj.

00:07:01 -Ahoj, Paolo.
-Ahoj. Promiň,

00:07:03 ale nemohl jsem najít telefon, tak jsem si na něho zavolal.

00:07:07 Jak to, že ho máte vy?
-Mrzí mě to, vzala jsem ho omylem.

00:07:10 Já ti ho hned přinesu. Dobře? Ahoj, ahoj.-Ahoj.

00:07:16 -Prosila bych, nic neříkat.

00:07:25 -Valerie, poslyš, mohla bys prosím tě, přijít ke mně před dům?

00:07:29 Chci s tebou mluvit.

00:07:31 -Mladíku!-Jo, tady jsem.
-Ukaž. Mrknem na to.

00:07:35 -Asi bych dal z těch tří přednost téhle. -Není špatná.

00:07:38 -Co to je? Stoprocentní kašmír nebo co?

00:07:41 -Jo, skoro. Malý dárek od Ruggiho.
-Malý dárek.

00:07:45 -Ruggi, jak dlouho budeš toho chudáka ždímat bez toho,

00:07:49 že bys mu za to taky něco dala, kulantně řečeno.

00:07:52 -Elio, co to plácáš? -No...
-Vždyť mu dávám svoje přátelství,

00:07:56 svoji společnost. To si děláte legraci!

00:07:58 Konec konců, když se mi nelíbí, co s ním mám dělat?

00:08:01 -Ano, drahoušku, ale ty mu pořád dáváš naději.

00:08:04 -Takhle to není. Ještě chvíli počkám, stačí pár dní,

00:08:07 než mu dojde, do jaké kabelky Hermes jsem zblázněná

00:08:10 a pak to s ním... ne?
-Právě... počká.

00:08:12 -Taky by se mohlo stát, že by se třeba moje city k němu

00:08:15 mohly nějak výrazně změnit, to se někdy na začátku přesně neví, že?

00:08:19 -Když za mě vezmeš mou práci, tak ti tu Ermes tašku koupím sám,

00:08:22 abych mohl vypadnout.
-Hermes, ne Ermes.

00:08:24 Je třeba to vyslovovat správně. Bože, to je laik...

00:08:27 -Ještě, že děláš grafika.
-Vy! Vy! Vy! -Mayo!

00:08:31 -Ten zatracenej hnusnej seznam!

00:08:34 -Tommasovy klady a zápory?
-Neee, nečti to, nečti to!

00:08:38 Je to taková moje osobní věc, jen moje!

00:08:40 -Ne. Ukaž mi to. Zápory: Je to sobec...

00:08:43 Tak já jsem sobec?
-Myslela jsem jen "malý sobeček".

00:08:47 -Já?-Někdy ano.
-Dobře. Je ješitný, povrchní,

00:08:51 nebere ohledy, má plochý za... plochý zadek?

00:08:54 Řekni, tohle ti připadá plochý?
-Ne...

00:08:58 Trošičku.

00:09:00 Mně se moc líbí, právě jsem to chtěla dát do kladů.

00:09:07 Na klady se ani nechtěl podívat.
-Možná proto, že tady žádné nejsou.

00:09:12 -Nejsou, protože jsem je zrovna chtěla napsat.

00:09:14 Ale on mi nedal čas a teď se mnou vůbec nemluví.

00:09:17 -Uvidíš, že až najdeš všechny jeho klady, drahoušku

00:09:20 a pak si je zapíšeš, všechno bude v pořádku. Pokud je ovšem najdeš.

00:09:25 -Na druhou stranu, ale pokud žádné klady nenajdeš, zlato,

00:09:29 polož si pár otázeček.
-Najdu je!

00:09:32 Najdu je, protože on má plno kladů, plno! Plno, najdu je!

00:09:35 -Dobře, dobře. Promluvím si s Laurou.

00:09:39 -Podle tebe, po kolika nedostatečných

00:09:42 nás nepustí k maturitě?
-Nás dvě nepustí určitě.

00:09:46 -Myslíš?
-Nechají nás s potěšením rupnout.

00:09:51 -A proboha, proč to říkáš s takovým klidem?

00:09:54 -Něco jsem objevila na jednom blogu Nabízí tam témata k písemkám.

00:10:02 -Co to kecáš? Zbláznila ses?
-Ne, jsem realistka.

00:10:06 Je to jediná možnost.

00:10:10 -Ne, já o tom nechci ani slyšet.

00:10:16 Kolik chce?
-Tisíc. 500 euro chce předem

00:10:20 a 500 až při předání témat. Našla jsem způsob, jak to udělat.

00:10:25 -Ne, mě se to netýká.

00:10:33 Jak?-Musíme se spojit.
-Se mnou nepočítej.

00:10:43 S kým?
-S Lo Masiem.

00:10:46 -Proto se říká, že to bylo Waterloo.

00:10:48 Když chceme jinak říct, že něco vybouchlo, že jsme něco projeli.

00:10:51 Zkrátka průser.
-Rafinovaný etymologický průzkum.

00:10:55 Za tři.
-Cascini.

00:10:57 -Umřela mi babička, pani profesorko.

00:10:59 -V tomto roce ti umřeli dvě babičky a tři dědečci. Pět.

00:11:02 -Piccioniová.
-Víte, nemohla jsem se učit,

00:11:05 byla na konkurzu do Velkého bratra.

00:11:07 -Čtyři mínus, sedni.

00:11:11 -Školní spodina. Lidi bez naděje, horší než my.

00:11:14 Těší se, že se do toho zapojí.
-Kolik to stojí?

00:11:18 -Mohla jsi říct Adrianovi.
-Ráno odešel brzy.

00:11:22 Upřímně řečeno, já jsem s tebou chtěla mluvit

00:11:25 o jiné věci, než o obuvi. O Paolovi.

00:11:28 -Je to nejvíc ponižující věc v mém životě.

00:11:31 Takové kraviny jsem nedělala ani v patnácti.

00:11:34 Jenže já už dál nemůžu, pokaždé, když se podívá na nějakou ženu,

00:11:37 tak hned vidím zradu a hrozný podvod.

00:11:40 Raději toho nechme.
-Chtěla jsem se zeptat,

00:11:43 jestli jsi po tom všem sledování zjistila vůbec něco,

00:11:46 kvůli čemu bys ho mohla skutečně podezřívat.-Ne.

00:11:50 -A to pro tebe nic neznamená?
-Ty víš přece líp než já,

00:11:54 jak je těžké někomu uvěřit.
-No jo.

00:11:56 -Adriano tě vždycky tě miloval. Jak dlouho ti to trvalo?

00:11:59 -Ale ne, nech toho...
-Jak dlouho ti trvalo,

00:12:02 než jsi mu uvěřila? Jen si vzpomeň na Marii Lourdes, co?

00:12:05 -Ne, o tomhle nemluv. Ona je skvělý důkaz, že mě nemiluje.

00:12:09 Je to jen lítost. On ke mně cítí lítost.

00:12:12 -To je novinka. Taky vůbec neuvažuješ.

00:12:15 Jsme dvě hloupé nány.
-Ne, nejsme.

00:12:17 -Jo, jsme dvě neuvěřitelné hloupé nány.

00:12:20 -Ne, ne, situace je úplně jiná. Podej mi ten telefon.

00:12:23 Dobře. Dej, dej ho nahlas. Je lepší ukázat to na příkladu.

00:12:27 -Ahoj lásko. Haló? Haló?
-Haló, lásko?

00:12:30 Ahoj, promiň, že tě ruším. Chtěla jsem ti říct,

00:12:33 že jsem našla na ulici malinkou ubohou kočičku,

00:12:36 je nemocná a celá mokrá a já... Je mi jí líto.

00:12:38 -Tak ji vem domů.
-Děkuju, zlato, jsi tak hodný.

00:12:42 Já jsem věděla, že s tebou můžu počítat.

00:12:45 Mimochodem, právě mě napadla jedna důležitá věc.

00:12:48 Já mám jednu hodně vzdálenou příbuznou, kterou srazilo auto

00:12:52 a ona nemá nikoho, kdo by se o ni postaral.

00:12:55 -Vezmi ji k nám, to není problém.
-Já jsem věděla,

00:12:57 že s tebou můžu počítat. Díky tisíckrát, děkuju.

00:13:00 Uvidíme se potom, ahoj.
-Ahoj. Zatím ahoj. Čau čau.

00:13:06 -Vidíš? Ten chlap mě vůbec nemiluje, on mě pouze lituje!

00:13:10 Kdybych teď nebyla ubohá nešťastná skoro vdova,

00:13:14 navíc v osmém měsíci těhotenství, chtěl by mě doopravdy? Co?

00:13:19 Nechá mě kvůli nějaké větší smolařce.

00:13:22 -Co když se rozmyslela? Co když pochopila,

00:13:25 že to byla jenom žárlivost na Beu? Co když mě doopravdy nemiluje?

00:13:28 -Monica je dospělá a dobře ví, co dělá.

00:13:32 -No tak proč se mi už několik dnů vyhýbá?

00:13:34 Nějak se mi vzdaluje. A já nechápu proč.

00:13:37 Zrovna teď, když já...
-Když co?

00:13:40 -...chci to dítě uznat za vlastní. Ptal jsem se advokáta na jeho názor

00:13:44 a když otec dítěte zemřel a to maličké se ještě nenarodilo,

00:13:49 když ho uznám, mohlo by se právně stát mým dítětem.

00:13:53 -Slyšeli jste to, mé dítě bude mít otce.

00:13:58 Ale bude se podobat mně, ne?

00:14:08 -To je skvělá zpráva! To Moniku určitě obměkčí.

00:14:10 -Doufám. Jakmile mi to právník potvrdí, řeknu jí to.

00:14:14 -To je skvělý!
-Vidíš, všechno je v pořádku.

00:14:18 -Ano.-I mezi tebou a Laurou je to teď lepší, ne?

00:14:21 -Jo. Úplně v pořádku ne, ale je to lepší.-Skvěle.

00:14:25 -Aspoň se pozdravíme, promluvíme spolu. Musím mít trpělivost,

00:14:28 aby na to zapomněla.
-Mimochodem,

00:14:30 co kdybys jí daroval kočičku? Mohla by jí dělat společnost,

00:14:33 Monica mi chce jednu přinést domů, prý nějakou nemocnou, a ty víš,

00:14:36 jak já jsem na tom s kočkami, navíc by mi sežrala ptáčky.

00:14:38 Zkrátka z toho nejsem zrovna nadšený.

00:14:41 -Nechtěl bych, aby sis myslel, že jsem necitelný, ale tohle...-Ne.

00:14:45 -Ale já jsem doma pořád ještě jako host a...-A?

00:14:48 -A Emanuele chudák, chodí po ulici v županu...

00:14:51 -Chodí v županu?
-Jo. Potom ti o tom povím.

00:14:54 A Cristina zase...
-Co je s Cristinou?

00:14:56 Jsou s ní problémy, nebo co je?
-Ne, Cristina ne,

00:14:59 všechno je v pořádku. Zkrátka jsem ti chtěl říct,

00:15:02 že, upřímně, že kdybych si tu nemocnou kočku nemusel brát,

00:15:06 tak bych uvažoval, že bych si ji teď raději nevzal.

00:15:09 -Mario, eh, já jsem na tom byla špatně, a po tom, co jsem prožila,

00:15:15 jsem pochopila, že tě... miluju a že nesmíme promarnit život.

00:15:22 A proto... proto si tě chci vz...

00:15:27 Chtěla bych, abychom se vz...

00:15:35 Aby sis mě tedy... vz... vz...

00:15:40 Eh, ty jeden vyděrači! Proč to sakra nebereš?

00:15:45 ZVONÍ

00:15:50 Mar... Prosím?
-Promiň, nemohl jsem to vzít,

00:15:54 protože jsem sbíral... che, sbíral jsem Pablovo hovínko.

00:15:59 -Kruci. Už i exkrementy toho čokla jsou důležitější, než já.

00:16:03 -Co chceš, Clelie?
-Uvědomuješ si, lumpe,

00:16:05 že jsem byla na pokraji smrti a ty jsi mi ani jednou nezavolal?

00:16:09 -Ale jdi, omdlela jsi, to není tak vážné,

00:16:12 abys byla na pokraji smrti. To mě voláš jenom kvůli tomu?

00:16:15 -Ne, chci s tebou mluvit. Přijď sem.

00:16:17 -Upřímně, teď nemůžu, protože Pablo ještě neskončil.

00:16:20 -Prosím, buď tak hodný, Mario,

00:16:23 až Pedro vyprázdní svoje vznešené útroby, mohl by ses tady zastavit?

00:16:27 -Udělám co budu moct. Jo a on se jmenuje Pablo, ne Pedro, drahoušku.

00:16:32 Pojď, chlapče. Maminka je nějaká nervózní.

00:16:43 -Hele, a co když se babička zase vrátí k dědečkovi?

00:16:47 -Ona se k němu nevrátí.
-Ale co kdyby.

00:16:50 Chodil bys potom se mnou?
-Jenom jako nebo doopravdy?

00:16:55 -Doopravdy.-Ne.
-A když jenom jako?

00:16:58 -Taky ne.
-Podívej se na sebe!

00:17:00 Jsi malý, jsi žlutý a máš šikmé oči!

00:17:03 A já jsem hezká, blonďatá, mám zelené oči

00:17:05 a všichni kluci za mnou dolízají!
-Jsi mi sympatická,

00:17:08 ale nelíbíš se mi. Tak promiň, nemůžu s tím nic dělat.

00:17:12 -A ty máš divný oči a nic nevidíš. Kruci, Yangu, mezi námi je konec.

00:17:17 Navždycky!
-Konec čeho?

00:17:19 -Jsem strašně unavená. Půjdu hned spát.

00:17:22 -Chceš říct: učit se.
-Ne ne, spát. S tebou.

00:17:27 -Když tak někam půjdeme večer. Oslavíme, že mám ty zkoušky.

00:17:30 -Já tě strašně miluju. Taky jsem s někým mluvila.

00:17:33 Sehnala jsem někoho...
-Koho jsi sehnala?

00:17:35 -Však víš. Kvůli těm maturitním otázkám.

00:17:37 -Ne, moje zkoušky, rozbor krve.
-Bože, promiň, já jsem na to úplně.

00:17:41 Jak to dopadlo, je všechno...
-Výborný, nemusíš se mně omlouvat.

00:17:45 Vlastně je fajn, že jsi na to zapomněla.

00:17:47 Ale není fajn, že pořád přemýšlíš, jak sehnat otázky.

00:17:50 -Ne, to ne, vážně, řekla jsem, že jsem sehnala...

00:17:54 teda Martina sehnala někoho, ale já jsem pak řekla,

00:17:57 že se to nedělá.
-To je dobře.

00:18:00 Vím, že bys to neudělala.
-No jasně.

00:18:05 -Giorgi.-Ahoj.
-Nejdu sem jen kvůli klíčům?

00:18:09 -Ne, neměl jsem telefon, má ho u sebe Laura.

00:18:11 Nevěděl jsem, jak to mám udělat. Chci s tebou mluvit osobně.

00:18:14 -Mám očekávat nějakou špatnou zprávu?

00:18:17 -Myslím, že se musíme rozejít.
-V jakém smyslu?

00:18:19 -Odcházím ze zahradnictví.
-Proč?

00:18:22 -Musím dát do pořádku svůj život. A i když Laura nic neříká,

00:18:27 trápí ji, že my dva se pořád vídáme.

00:18:38 -Tak na. To je číslo na odhadce. Udělá ten odhad zadarmo.

00:18:42 Musíme se finančně vypořádat. Hodně ses na tom místě nadřel,

00:18:46 Mrzí mě to. Možná bych mohla pracovat sama.

00:18:50 Ty si dáš pauzu, dokud zase nebude všechno v pořádku.

00:18:54 Přemýšlej o tom.
-Mělo se to stát dřív.

00:18:57 Teď musím myslet na Lauru a na naši rodinu.

00:19:09 -Pojď, pojď. Udělej si pohodlí. Můžu ti něco nabídnout?

00:19:18 -Ne ne, děkuju. No, vypadáš moc dobře.

00:19:22 -Ano, je mi líp. Ale silně mi buší srdce,

00:19:26 doslova jako motor bez výfuku. Poslechni si ho.

00:19:31 -Clelie, přestaň s touhle pantomimou, prosím,

00:19:34 vždyť máme dohromady 130 let.
-Ach! Co to proboha říkáš,

00:19:38 ty mě snad chceš zabít! Ty 90 a já 40. Může být?

00:19:43 -Jak chceš, jak chceš. Stačí, když...

00:19:46 -Ale ne. Všechno jsi pokazil! Takhle to nemělo dopadnout!

00:19:50 -Ne? A jak teda? Povídej!
-Buší mi srdce, strašně mi buší.

00:19:56 Skoro tak jako motor bez výfuku.

00:19:59 Poslechni si.

00:20:04 -Tak jo, dobře.

00:20:07 HUDBA

00:21:51 Neřekla jsi to jediné slovo, které chci slyšet.

00:21:55 Je to snadné, Clelie, jen dvě slabiky.

00:21:58 Ano... Zkus to.
-Aaa... aaa...

00:22:04 -Ano, ano...

00:22:07 -Aaa... aaa...

00:22:11 Aaa... aaa... (rozkašle se)

00:22:16 Do prdele!

00:22:21 -Dobře, polož to sem, já to udělám.

00:22:24 Běž se jako vždy hezky vykoupat, já připravím večeři.

00:22:30 -Můžeš mi říct, co ti je? Co?
-Proč?

00:22:33 -Tváříš se, jako bych ani neexistoval,

00:22:36 chceš dělat všechno sama.
-Co to povídáš?

00:22:40 -Mohla by sis konečně uvědomit, že jsem tady? Podívej, jsem tady.

00:22:43 -A budeš tady pořád, pořád, pořád, pořád?

00:22:46 -Pořád, pořád.
-Vážně?-Ano.

00:22:48 Teda dokud někde nenajdu ještě větší chudinku, než jsi ty.

00:22:51 -Co?
-Jsem tady. Nejsi sama.

00:22:54 -Já to všechno sama zvládám bezvadně, jestli sis nevšimnul,

00:22:58 nemusíš se ke mně chovat jako superhrdina, che.

00:23:01 -Nic ostatního není tak důležité. Ty si teď odpočiň a uklidni se,

00:23:05 já se půjdu převléct a potom všechno uklidím a uvařím.

00:23:09 Superhrdina, co tě to prosím tě napadlo, to nechápu.

00:23:14 Superhrdina.

00:23:16 -Co mě to jen napadlo? Superhrdina!

00:23:19 -Jsem SuperAdriano! Právě jsem viděl dívku bez palců.

00:23:22 Takový život je strašlivý!

00:23:24 Takže hned letím dolů a musím se o ni postarat.

00:23:27 Možná se nevrátím. Jsem SuperAdriano!

00:23:33 Lásko, co...
-Oh, promiň, já...

00:23:35 -Všechno v pořádku?
-Mám jenom nějaké starosti.

00:23:38 -Poslyš, nechal jsem rozsvícená světla u auta,

00:23:41 skočím je dolů zhasnout a hned se vrátím, dobře?

00:23:44 -Jo, jo. Dobře.

00:23:47 Tak...

00:23:55 Život bez palců je strašně těžký.

00:23:59 -Tak zkontrolujeme seznam. Lo Masio: stovka.

00:24:03 Cascini: padesát. Polidorová: nula.

00:24:07 Do háje, takovej škrob. Martina.

00:24:10 -Když jsi dole, znamená to: vytrvalost, neštěstí.

00:24:13 Ale když jsi nahoře, tak neštěstí a škody.

00:24:15 -Ema, proč se pořád něčím týráš a místo toho

00:24:17 se s tou situací nesmíříš. Vím, že tě to bolí,

00:24:20 ale dřív nebo později to přejde.
-Nechci, aby to přešlo,

00:24:22 chci, aby se vrátila.
-K tomu ji nepřesvědčí ani I-Ťing.

00:24:26 -Pokud tisíciletá čínská moudrost řekne, že ano, věřím tomu.

00:24:29 Bude mi líp a budu v klidu čekat. TELEFON

00:24:32 -To je pro mě. Vezmu to. Haló?

00:24:36 Ne, Marti, nic jsi nedala. Ne! Ne! Spočítáme to společně.

00:24:40 Hele, já to nějak nechápu, jednou mi to vyjde 900,

00:24:43 jednou 1040, jednou 870.
-Nevolej dlouho.

00:24:47 -Jo, jasně.
-Čekám pracovní telefon.

00:24:50 -Cože, teď?
-Jo, bude volat účetní.

00:24:52 Mělas můj telefon, řekl jsem, ať zavolá večer.

00:24:55 -Jo, promiň, neměla jsem čas ti ho přinést. Na.

00:25:01 -Já mu hned zavolám, aby nás potom nerušil.

00:25:04 -Musíme to rozpočítat.

00:25:06 -Když už jsme jednou všichni spolu, že ano? Tak chviličku.

00:25:11 -1112...

00:25:14 -Neštěstí, neštěstí, neštěstí. Zatracení Číňani, víc neumíte?

00:25:18 -Jasně, máš pravdu, Číňani jsou hrozní.

00:25:20 -Tak a dost! Uklidněte se! Ani slovo!

00:25:23 -Pět, šest, sedm, osm.
-Raz, dva, tři, čtyři.

00:25:26 -Raz, dva, tři, čtyři.
-Pět, šest, sedm a...

00:25:29 -A raz, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm...

00:25:33 Raz dva...

00:25:35 Co teď, Giulio?
-A ke mně... táák!

00:25:39 Uáá! Skvělý! Dobře.

00:25:43 Je tam raz, dva. Jako tři, čtyři.

00:25:45 -Jo, ale je to stejný jako sedm, osm.-Přesně tak.

00:25:51 -Giu...-Co?
-Bude to těžký, přestat.

00:25:54 -Víš, co, rozhodneme se zítra po soutěži.

00:25:57 Viděla jsi, Yang je klidnější, byl v pokoji sám celý večer

00:26:00 a díval se na Bambi. Bambi, to je jistota.

00:26:03 -Pustils mu Bambi?-Jo.
-Bambimu umřela máma,

00:26:06 on taky nemá mámu! Cos to udělal? Běž se podívat, jak mu je.

00:26:09 -Ale on je konstruktivní a zvládne to sám.-Běž, prosím tě.

00:26:12 -Bambi přece není žádný Drákula, bože..-Bambi...

00:26:19 -Není tam.

00:26:22 -Co, že tam není?-Není tam.
-Proboha, rozrušil ho Bambi.

00:26:27 Odešel a my jsme si ho nevšimli. Musíme s tím tancováním přestat.

00:26:31 Kde jen může být?
-To nevím.

00:26:33 Telefon.
-To je on.

00:26:36 To je on. Prosím?
-Stefanie, tady máma.

00:26:39 Yang je tady.
-Jak mu je?

00:26:42 -Moc dobře, výborně... Aspoň teď.

00:26:45 No, ale mám dojem, že si chtěl něco udělat.

00:26:49 -Už jedeme.
-Přijeďte. Ahoj.

00:26:56 -Pročpak jsi tak smutná, babičko?
-Protože po všech těch letech,

00:27:01 které mám na hrbu, jsem ještě nepochopila, jak to na světě chodí.

00:27:06 -Babičko, chtěla bys se mnou chodit?

00:27:12 -Děkuji.

00:27:14 Jsem si jistá, že se toho od tebe ještě hodně naučím, ale nemůžu.

00:27:21 -Kdyby sis to rozmyslela, budu na tebe čekat.

00:27:24 -Nesmíš na mě čekat.

00:27:26 Kdybych si to rozmyslela, musíš mě zbít...

00:27:42 -Prosím, paní, to je pro vás.
-Oh.

00:27:48 Óóóó!

00:27:51 Bože můj, to je kabelka od Hermes! Ruggero! Ale jak jsi to věděl?

00:27:55 Jak jsi zjistil, že bych si přála zrovna tuhle?

00:27:59 -Přivedla jsi mě před výlohu, dívala ses na ni upřeně 10 minut

00:28:02 a vzdychala jsi. Che!
-Ruggi, ty jsi tak hrozně citlivý.

00:28:08 -Ale teď, Roso, se zase já upřeně dívám na tebe, he?

00:28:13 A vzdychám.

00:28:22 -Promiň, já to nedokážu.

00:28:25 Ty jsi výjimečný člověk, tak citlivý, jsi tak velkorysý,

00:28:29 jsi opravdu...

00:28:32 Ale nelíbíš se mi. Můžeme zůstat přátelé.

00:28:37 -V čem je problém? Co?
-V čem je problém?

00:28:42 -Promiň, ten prsten.
-Co?

00:28:45 -Vydrž. Tak.
-Au, auvajs...

00:28:47 -Je mi líto, ale je platinový.
-Je platinový?

00:28:50 -Vlastně ten náhrdelník taky, kdybys mohla...-Náhrdelník?

00:28:54 -Ano, náhrdelník.
-Prosím.

00:28:57 -A jestli ti to nevadí, i ten náramek.

00:29:00 -Na, na, prosím,.. děkuju... Ale tu kabelku ne! Tu mi nech!

00:29:05 -Zítra si pošlu pro ten běžecký pás a svetr. Ano?

00:29:09 Mimochodem, nezapomeň zaplatit. Ahoj.

00:29:24 -Promiň, cvičil jsem jógu. Vrátila ses dřív.

00:29:29 Všechno v pořádku?
-Jo, jo.

00:29:35 Vidíš mě? Co je špatně?
-V jakém smyslu?

00:29:44 -Potkávám jen samé nepřijatelné mužské exempláře,

00:29:49 prostě absolutně nepřijatelné. Buď jsou to pitomci, nebo...

00:29:55 ...nebo jsou to blázni.

00:29:57 A pokud nejsou, tak se zblázní časem, takže...

00:30:02 -Ale ne, ty jsi nádherná. Sympatická, inteligentní.

00:30:08 To... všechno jsi a všechno dohromady...

00:30:20 -No... Buď jsou moc pitomí nebo moc mladí.

00:30:23 -Promiň, už jdu. Bude lepší když si najdeš na hlídaní...

00:30:29 někoho jiného. Můžu dát dětem pusu?

00:30:32 -Jo. A mně klidně taky.
-Cože?

00:30:34 -Nic, přemýšlela jsem nahlas.

00:30:40 Ne, Roso, ne! Rozumíš, Roso?

00:30:47 -Eee... tak já půjdu.
-Jo.

00:30:51 Jo. Asi ano.

00:30:56 Bude lepší, když půjdeš.

00:31:00 Tak běž, dělej.

00:31:02 Bude lepší, když půjdeš, protože už je dost pozdě.

00:31:10 Musíš vážně jít. Běž, běž, běž.

00:31:39 -Lauro, co je?
-Ne, nic, přišla jsem se jen...

00:31:43 Volala jsem z tvého telefonu a teď jsem si přišla opsat číslo.

00:31:49 -Tak hluboko jsme klesli?

00:31:52 -Jo, tak hluboko jsme klesli.

00:31:55 Ne, ještě hlouběji. Sleduju tě celé dny,

00:31:58 poslouchám tvé telefony, kontroluju oblečení.

00:32:01 Myslím si, že když zajdeš za roh, tak mě podvádíš.

00:32:04 No a opravdu jsem tě dnes viděla s Valerií před domem.

00:32:08 Řekni, je to moje vina, nebo tvoje? Koho?-Jenom moje.

00:32:13 Beru to na sebe. A Valerii jsem pozval, abych jí řekl, že končím.

00:32:19 Odejdu ze zahradnictví. Co mám udělat, abys pochopila,

00:32:23 že jediné, na čem mi záleží, jsi ty a naše rodina.

00:32:27 -Cítím se jako ubožák.
-Udělám všechno, počkej, Lauro.

00:32:35 Jakoukoliv věc. Udělám všechno, co budeš chtít.

00:32:44 -Stydím se sama za sebe.

00:32:46 Stydím se za to, co si myslím, co dělám.

00:32:49 Nedokážu celou tu věc překonat.

00:33:07 -Doktore Freissi, podle vás, známého odborníka na emotivní pasti

00:33:11 a řekněme svízelná usmiřování, jak tohle dopadne?

00:33:15 -Drahá slečno, když dovolíte, jsem velmi znechucený tím,

00:33:18 že se tak kompromituji, že vždycky něco předpovím

00:33:21 a že mi nepředvídatelnost lidské přirozenosti nedá za pravdu.

00:33:25 -To chápu.
-Proto mi dovolte,

00:33:27 abych vám pro jednou neodpověděl jako uznávaný vědec,

00:33:31 ale tak jako normální člověk z ulice.

00:33:34 Aspoň nebudu riskovat svoji dobrou pověst, že?-Jak myslíte.

00:33:38 Dobře, tak tu máme normálního typického člověka z ulice.

00:33:42 "Haló, dobrý muži! Povězte, jak vidíte tuto situaci?"

00:33:46 -Vidím ji bledě. Zamotali se do toho.

00:33:49 Naprosto nevím, jak to on zvládne.
-To je vše?

00:33:52 -Jsem jen člověk z ulice. Jednoduchý člověk.-Téměř horal.

00:33:56 -Děkuji, opravdu děkuji. Jste moc milé.

00:34:01 Dva krásní andělé.

00:34:04 A je to!

00:34:08 -Tady jsem.
-Jo! Bylo na čase!

00:34:11 Pojď, nebo to všechno vystydne.
-Promiň, nějak jsem nemohl usnout.

00:34:14 Otevřel sis restauraci?
-Jen pro tuhle příležitost.

00:34:17 Dělej, za chvíli přijde Laura.
-Cože, Laura?

00:34:19 -Sami to nedokážete zorganizovat, tak jsem to udělal já.

00:34:22 -Stejně je to jedno, ona se nedokáže uvolnit,

00:34:26 protože ve mně pořád vidí jen zrádce.

00:34:29 -Je to přece jenom sen, ne? Ráno se probudí

00:34:32 s překrásnou vzpomínkou na tento dnešní nádherný večer s tebou.

00:34:35 Pořád se mě nevyptávej, jo? Připravil jsem všechno do detailu

00:34:38 tak jak se má, tak už s tím, k čertu, přestaň!

00:34:41 -Co s tím má co společného Satanáš?
-To se jen tak říká.

00:34:44 -To se tak říká!? Jistě, se tak říká. Šššt!

00:34:47 Už je tady.

00:34:50 Dobrý večer.
-Dobrý večer.

00:34:55 Lásko...
-Lásko.

00:34:59 -Tady je to nádherné! Je to tu nádherné.

00:35:04 -Tak se posaď.
-Děkuju.

00:35:08 -Prosím.

00:35:12 Tááák.

00:35:20 -Děkuju.

00:35:23 -Jsi tak nádherná.
-Děkuju, lásko. Ty taky.

00:35:29 -Dobrý? Dobrý, jistě, jistě.

00:35:34 -Mám pocit, jako bych toho číšníka už někde viděla.

00:35:37 -Pracoval v jednom lokále, kam jsme často chodili.-Aha!

00:35:40 -Drahoušku, na tuto chvíli jsem dlouho čekal.

00:35:43 Vždycky jsem si to přál.

00:35:49 -Na zdraví.

00:35:52 Na zdraví.

00:35:55 HOUSLOVÉ SÓLO

00:36:05 Víš...

00:36:14 houslista mi taky někoho připomíná.

00:36:16 -Je to bratr toho číšníka. Pracují ve dvojici.

00:36:20 -Oh! Teď už to chápu.
-Ale nebude s námi celý večer.

00:36:30 Ještě jsme se ani nepolíbili.
-Oh. Neodpustitelná roztržitost.

00:36:48 Ne!

00:36:54 -Kde je?

00:36:56 Co je to za vtip? Kde je Laura? Vraťte mi ji zpátky! Lauro?

00:37:00 Přestaň s tím šmidláním! Zařiď to, ať se objeví.

00:37:03 -Jak to mám udělat? Nejsem Houdini!

00:37:06 A co ty? Já makám a ty tu otravuješ v sedm ráno!

00:37:08 -Už je sedm?-Jo!
-Musím se probudit!-Jo!

00:37:12 A je to.

00:37:14 Kdo to všechno teď bude jíst? Hudba dohrála...

00:37:18 Mozzarello, ty mě provokuješ a já tě za to: ah, ah!

00:37:22 -Lásko, lásko, probuď se!

00:37:26 -Ne, ne, zavři.
-Podívej, je nádherný den.

00:37:30 -Ne, zavři, zavři.
-Lásko.

00:37:35 Miláčku.

00:37:38 -Ne, já jsem v kómatu.
-Vážně?

00:37:40 -Protože mi tady celou noc tančil Fred Astaire.

00:37:43 -Tak to si ale musíš odpoledne pěkně zdřímnout,

00:37:46 aby ses dala do pořádku, protože večer spolu půjdeme na večeři.

00:37:50 -Ano? Proč?
-Mám pro tebe překvapení.

00:37:53 Snad to vyjde. Snad se bude líbit i té osůbce, kterou mám tak rád.

00:37:58 -Co kdyby ta osůbka třeba chtěla, abys občas dělal věci proto,

00:38:03 že udělají radost i tobě a ne jenom jiným?

00:38:07 -Tvoje radost je i moje radost. Zůstaň tu, půjdu připravit snídani.

00:38:12 Hezky hajej, otoč se pěkně a spinkej.

00:38:24 Pozor! Přijel k vám SuperAdriano!

00:38:27 Zachraňujeme vdovy, sirotky a jakéhokoliv nešťastnice!

00:38:31 Dámy, přijel SuperAdriano!

00:38:34 Pokud je budoucnost zahalena kouřem, já váš osud změním.

00:38:37 Pokud máte srdce rozbité, já vaše srdce opravím!

00:38:40 Dámy, přijel SuperAdriano!
-Oh.

00:38:46 Pomoc!
-Slyšel jsem dobře?

00:38:49 Někdo tady volal o pomoc? Kdo? Kdo mě potřebuje?

00:38:53 Dámy, přichází SuperAdriano!
-Mně je špatně.

00:38:58 HRAJE DEPRESIVNÍ REQUIEM

00:39:06 -Poslyš, poslyš, poslyš, jak nás to oba vzpružilo!

00:39:10 To je radostná chvíle. To je úžasná hudba!

00:39:14 Tohle je totiž hudba mého života.
-Našeho života.

00:39:18 Odpusť, dělal jsem si iluze, že by všechno mohlo dopadnout dobře.

00:39:21 -Hravé a veselé dítě, zítra tě čeká smutek a nuda.

00:39:27 -Kéž by jenom zítra. Zítra, pozítří a příští týden taky.

00:39:36 -Vyspala ses?
-Ne.

00:39:39 -Nezdálo se ti nic hezkého?
-Měla jsem noční můry.

00:39:45 -Ema nechce vstávat.
-Ale teď už dost,

00:39:48 opravdu to s ním jde s kopce, takhle to dál nejde!

00:39:51 -Promluvím s ním. Zkusím to.

00:39:56 -Tady není zrovna povzbudivá atmosféra, co?

00:39:59 -Ale ne, poslyš, nemysli si, že bychom vám nechtěli jít příkladem.

00:40:03 Tohle je bohužel realita.

00:40:05 Dva normální lidé, kteří mají problémy.

00:40:08 -Normální lidé svoje problémy neřeší, nebo co?

00:40:11 -Pokoušejí se o to.

00:40:13 HLASITĚ HRAJE REQUIEM

00:40:16 -Hezké. Co to je?
-Requiem.

00:40:19 Mozart.

00:40:21 -Trošičku to ztlumím.

00:40:31 Víš, Ema, ve tvém věku si člověk myslí, že...

00:40:34 -Tak dobře, fajn, už vstávám.
-Co je?

00:40:36 -Nezačínej i ty s těmi banalitami, že se tomu všemu jednou zasměju.

00:40:41 -Ne, chtěl jsem říct pravý opak.

00:40:44 Že kvůli první lásce se vždycky trpí nejvíc.

00:40:46 -Tak já si zase lehnu. Díky za útěchu.

00:40:50 Až půjdeš, zhasni a zesil Mozarta. Děkuju.

00:40:53 -U první není člověk připravený. A zklamání je tak bolestivé.

00:40:57 To až později se naučíš, jak čelit bolestem,

00:41:00 se kterými se člověk v životě potkává.

00:41:03 A je jich spousta, věř mi.
-S mámou se to nezlepšilo?

00:41:07 -Užívej si tuhle chvíli. Bude se ti to hodit.

00:41:19 -Těš se líbezným věkem, šťastnou sezónou jsou tyto chvíle.

00:41:34 -Tak za ním půjdu já, protože to opravdu nejde,

00:41:37 aby nevstával a nejedl.
-Lauro, prosím tě, nech ho být.

00:41:40 Věříš mi?

00:41:43 Promiň, hloupá otázka. Běž.

00:41:47 -Mám hlad. Potřebuju okamžitě něco nasoukat do žaludku.

00:41:59 -Dobrý?
-Nedělej si iluze.

00:42:02 Nic není dobrý. Jen se připravuju na nejhorší, jasný?

00:42:08 -Já už to dál nevydržím. Sleduj, co říkám: už toho mám dost!

00:42:11 Měla jsi za mě najít náhradu, ale neměla jsi žádný pohovor!

00:42:15 -Ty si myslíš, že je lehký najít holku, jako jsi ty?

00:42:18 Grafičku v kalhotech?
-A ještě si ze mě děláš legraci.

00:42:20 Takže já odcházím. Odcházím!
-Ne, nedělám si legraci.

00:42:23 Proč bych asi měla. Víš, co ti řeknu? Běž, klidně běž.

00:42:26 Nicméně řeknu ještě jednu věc, pokud odsud odcházíš kvůli Maye,

00:42:29 zrovna teď, když málem podlehla, tak děláš, a odpusť mi jazyk,

00:42:32 používaný v ženském týdeníku, děláš kolosální kravinu!

00:42:35 -Jo. Copak nevidíš, v jaké krizi je?

00:42:38 Kolik dnů už sedí nad tím zatraceným seznamem

00:42:41 a nedokáže najít jeden jediný klad toho vola.-Jeden.

00:42:46 Promiň, Elio, ale zrovna teď vyklízíš bitevní pole před výhrou.

00:42:50 Co?
-Já fakt nevím...

00:42:54 Vy mě zneužíváte. Protože kdo miluje, ten i doufá,

00:42:58 to je pravda.
-Ale no tak, Elio, do háje,

00:43:00 trochu života. No tak!
-Au. Co je?

00:43:03 Není normální.
-Zbláznila se, jako vždycky.

00:43:06 -Poslyš, Teo byl včera večer u tebe?

00:43:10 -Jo, proč?
-Telefonovala teta,

00:43:13 v noci nepřišel domů, měla starost.

00:43:16 Takže, v kolik hodin od tebe odcházel? -Brzo.

00:43:21 Podívej, mrzí mě to, Teo, mrzí mě to, jsi vážně skvělý ale...

00:43:25 Už se to nestane. Byla to jen slabost.

00:43:27 Je to nemorální, dokonce je to možná i trestný čin.

00:43:30 Nedívala jsem se na hodinky, takže to nevím přesně kolik bylo.

00:43:34 -Minutu. Ještě minutu... Jednu jedinou.

00:43:38 -Minutu...

00:43:42 Oh, bože, spíš půl hodiny, jo?

00:43:45 Hele, proč si o něho děláš starosti? Je dospělý.

00:43:50 -Je mu 24. Vždyť je to ještě kluk.

00:43:53 24 je skoro jako 15.
-Záleží na úhlu pohledu.

00:43:56 -Na, tady to je.

00:43:59 Musíš dělat tu úpravu teď, nebo máš chvilku času?

00:44:02 -Ne, nemusím, proč?
-Mám chuť na sushi, pojď se mnou.

00:44:07 -Tak já...

00:44:11 E... Maya chce...
-Běž, běž, běž.

00:44:16 -Poslouchej, a jak ho poznáme?
-Uklidni se. Neboj.

00:44:21 Já ho poznám hned.

00:44:29 -Nazdar, nemáte náhodou oheň?
-Ne, my nekouříme.

00:44:33 -Určitě?
-Snad vím, jestli kouřím!

00:44:38 -Bezva. Prej ho hned poznáš. Podle mě to by on.

00:44:41 -Myslíš?
-Jo.-Hele!

00:44:45 Co kdybychom se náhodou rozhodly, že kouřit začnem?

00:44:49 -Já mám cigáro.
-Rozumím.

00:44:52 -Tebe nestačí ťuknout? Potřebuješ všechno dát po lopatě?-Díky.

00:44:56 -Máte prachy?-Máš je?
-Jojojo.-Dej mu je, Martino.

00:45:02 A jak to uděláme s těma otázkama?
-Vyměníme si čísla.

00:45:09 -Cri, něco takového bych od tebe teda nečekal. Takové zklamání.

00:45:15 -Ne.
-Takové zklamání!

00:45:18 -Ne, Raule, ne! Ne, promiň, Raule, promiň.

00:45:22 -Jakej Raul, co je?
-Utíkej, utíkej, rychle, Marti.

00:45:25 -Zbláznily se.
-Co se do háje stalo?

00:45:29 -To nesmíme udělat, utíkej!

00:45:32 -Je to jako posedlost. Posedlost, přísahám. Posedlost.

00:45:36 -Jo, je to tak, jak říkám, jsme dvě smolařky.

00:45:38 Já jsem mu to aspoň včera večer řekla.

00:45:40 Totálně jsem ho seřvala a ulevila jsem si.

00:45:42 -Tvůj strach má nějaký základ, ale co mu mám říct já?

00:45:46 Že ho vidím v elastické kombinéze, jak vykřikuje: "Jsem SuperAdriano?"

00:45:50 -Přichází SuperAdriano!
-Přišel jsem zachraňovat...

00:45:53 -...vdovy a sirotky.
-Co mám dělat? Nesměj se.

00:45:56 -No jasně.
-Tím chci říct, že jsem skoro vdova

00:46:00 těhotná a úplně jasně bláznivá. Kdo může vyvolávat větší soucit?

00:46:04 -Víš, Paolo se mě zeptal, co může udělat pro to,

00:46:07 abych se z toho dostala.
-No a?

00:46:10 -Já nevím. To mě opravdu vyděsilo.

00:46:14 -Trenére, už jsme uplavali 200 bazénů.

00:46:17 Můžeme jít?
-Jo, jo, jen běžte.

00:46:21 -Kluci, počkejte chvilku. Nemůžu to udělat, je to fakt nečestný.

00:46:27 Trenére. Podívejte se na nás, ani nejsme mokří.

00:46:31 Vůbec jsme ve vodě nebyli.
-Vidíš, jak jsem na tom?

00:46:35 -Slyšíte? Říkal jsem vám, že na tom není dobře.

00:46:38 Takhle to nejde. Ne, trenére, podfuk jo, ale nějak čestně,

00:46:41 jinak nás to netěší.
-Netěší vás to?-Ne.

00:46:44 -400 bazénů. Rychle.
-Jak to, 400?

00:46:46 To chcete, abychom litovali, že jsme byli čestní?

00:46:49 -800.
-Díky, trenére.-Není zač.

00:47:02 -Všechno v pořádku?
-To rozhodně ne.

00:47:07 O tebe nejde.
-Mohl bych něco udělat?

00:47:10 -Kdybych věděl co, řeknu ti.

00:47:13 Rychle do vody, jinak mě kluci obviní, že ti nadržuju.

00:47:18 -Já si myslím, že jsme nebyly venku dost dlouho.

00:47:21 -Jo, jasně, ale musíme tu uzávěrku udělat.

00:47:23 Co teda, jak to bude? Dáme to tam, nebo ne?

00:47:26 -Nikdo tady není? Kde jsou všichni?

00:47:32 ČICHÁ

00:47:34 Co děláš?

00:47:37 -Čichám. Víš, mám teď mimořádný čich.

00:47:40 V těhotenství mám čich na kalorie, fakt.

00:47:43 Asi mám ty těhotenský chutě, já nevím, jde to odtud.

00:47:46 -Ano, to je fakt zvláštní. Je to záchod.

00:47:49 -Ne, to je zmrzlina.

00:47:51 Jahodová, oříšková...

00:47:54 a čokoládová.

00:47:58 Ááh! Co jsem říkala!
-Ven! Běžte ven!-Ochutnám.

00:48:01 -Ne, je moje! Nenávidím vás!
-Chci jenom ochutnat, máš jí hodně!

00:48:04 -Ne! Nevidíš, že je jí málo? Je toho jen kilo a půl!

00:48:08 -Moniko, to stačí, držíš dietu, ne?
-Dietu? Jsem těhotná, ne tlustá.

00:48:12 -Co se ti stalo? -Maya miluje Tommasa proto, že je Tommaso.

00:48:16 -Chápu, že je asi zbytečné hledat Tommasovy klady.-Díky bohu.

00:48:20 -Protože klady a zápory tu nehrají žádnou roli.

00:48:24 Já Tommasa miluju, protože je Tommaso,

00:48:26 i s tou jeho plochou prdelkou.

00:48:29 -Může klidně věřit tomu, že ho miluje proto,

00:48:32 že je to prasečí ksicht, ale nakonec sama zjistí,

00:48:35 že to je prasečí ksicht.

00:48:37 -To je fakt. Jenomže to ještě pořád nezdůvodňuje všechnu tu zmrzlinu.

00:48:41 Kolik jsi už asi sežral, kilo?
-Kilo a půl.

00:48:43 -Tak kilo a půl!-Oh, bože!
-Je moje! -Ticho!

00:48:47 -Řekl jsem, že ji miluju. Miluju tě, Mayo.

00:48:55 To proto jsem se vrátil do redakce. Ve sportovních novinách bylo fajn,

00:48:59 ale myslel jsem jen na tebe. Pořád na tebe myslím.

00:49:02 Jak ve dne, tak v noci. A když spím, tak se mi o tobě zdá

00:49:06 a trápím se myšlenkami na tebe. Protože si myslím,

00:49:09 že by nám to spolu klapalo. Bylo by to jednoduché, přirozené.

00:49:13 Je to hloupé, co? Myslím si to jen já.

00:49:23 -No, když je to tak...
-Když je to tak,

00:49:26 tak si tu zmrzlinu na útěchu zaslouží.-Jo.

00:49:29 -To je pravda. Pojď, jdeme.
-I když..-Ne!

00:49:32 -Jen trošku.
-Pšt. Nech ho na pokoji, ať jí.

00:49:35 Je to fakt hrozná věc. Když se tak chová. -Zavřít dveře!

00:49:39 -To je krása, dámy a pánové, dobrý večer!

00:49:43 Nádherná sešlost! Co vy na to?

00:49:47 A teď předstoupí doprostřed parketu oba zbylé páry. Prosím.

00:49:51 Dostali jsme se do nejnapínavější fáze, na kterou všichni čekali!

00:49:56 Přivítejte je potleskem.
-Klid. Pohled do očí, ano?

00:50:00 -Tyto dva skvělé páry spolu budou soupeřit ve velkém finále!

00:50:03 Zahajuji soutěž! Hudba!

00:50:18 -Jsou skvělí.

00:50:22 -Jsou jako jedno tělo.

00:50:27 -Giulieto, lásko... kdybychom prohráli...

00:50:30 -Budeme si stěžovat. On má boty s podpatkem což je proti pravidlům.

00:50:33 -Jasně, já vím, ale kdybychom stejně prohráli,

00:50:36 tak si to nebudeme nijak moc brát. Řekni, že ne.

00:50:39 -Ne. Ale štvalo by mě to. Neprohrajeme, protože se milujeme.

00:50:44 -Jo, lásko, ale to porota neví...
-Ale je to vidět. Je to vidět.

00:50:51 -Je vidět, že se milují.

00:50:59 Tak dobře.
-Co tak dobře?

00:51:04 -Řekla jsem: "Tak dobře."
-Rozumím, dobře. A co?

00:51:09 -Ty dvě slabiky.

00:51:12 Prosím, nenuť mě k tomu.

00:51:16 -Ty jedna...

00:51:19 -Ježiši!

00:51:24 -Co je, Stefi? Hlavně neztrať rytmus.

00:51:54 -To je krása, viďte, dámy a pánové! Velký potlesk pro naše

00:51:59 skvělé tanečníky! Jste skvělí! Takže: je tu hodnocení.

00:52:04 Půjdu se hned zeptat naší poroty na její názor.

00:52:08 Vezmeme kouzelnou obálku, tak...

00:52:12 -Připravená?
-Jo.

00:52:14 -Neuvěřitelné napětí. Ještě okamžik! A je to!

00:52:19 Takže: vítězem naší velké taneční soutěže se stává...

00:52:24 pozor...

00:52:27 náš pár číslo... šest!
-Jooo!

00:52:32 -Číslo šest? Kdo je šestka? Je tam šestka?

00:52:35 -Je tam! Je tam!
-Konečně! Hurá!

00:52:39 -Jsme dobří!
-To je super! Hurá!

00:52:44 Děkujeme!
-Super! Bravo!

00:52:47 -Je to velký úspěch. Děkujeme za účast.

00:52:50 Gratulujeme vítězům. Výborně.

00:52:54 -Podívej, Adriano, musíme si vážně promluvit.

00:52:58 Posaď se.

00:53:01 Tak.

00:53:02 Ty mě nemiluješ doopravdy, myslím mě.

00:53:05 Ty miluješ ten humanitární případ, který představuju.

00:53:08 Ne, to nejde, to nejde.
-Lásko, už jsem doma!

00:53:11 Ahoj. Připravená? Ee... Ty jsi takhle?

00:53:15 Já jsem udělal rezervaci.
-Necítím se na to, abych šla.

00:53:18 -Proč? Není ti dobře?
-Ne, je mi výborně.

00:53:21 Musíme si nejdřív promluvit. Posaď se.

00:53:24 -Počkej. Pokud nikam nepůjdeme, tak ti nejdřív musím něco říct,

00:53:27 protože to v sobě držím už od rána a jinak to ve mně bouchne.

00:53:29 Tak ti to povím hned, jo?
-Dobře.

00:53:31 -Dnes ráno jsem byl u advokáta.

00:53:34 Potkal jsem tam jednu dívku, která, chudinka malá, čeká trojčata,

00:53:37 manžel ji opustil, opilec jeden, utekl někam za kopečky

00:53:40 s jednou ukrajinskou akrobatkou.

00:53:43 A ona právě zjistila, že byla adoptovaná.

00:53:46 A diagnostikovali jí nevyléčitelnou formu zarostlého nehtu.

00:53:49 Chci se s ní oženit a uznat děti, co se narodí, za vlastní.

00:53:52 Moniko, ty tomu nevěříš? Podívej, tady je to napsáno.

00:53:56 Advokát říkal, že to jde. Jde to, Moniko.

00:53:59 -Ty chceš uznat to děťátko za vlastní?

00:54:03 -Ano. Představ si, mělo by skutečného otce a maminku.

00:54:07 A ty už bys na to všechno nebyla sama.

00:54:10 Samozřejmě, pokud s tím tedy souhlasíš.

00:54:14 -To je opravdu velkorysé gesto.

00:54:17 Je dokonce tak velkorysé, že bych ti chtěla jednoduše říct,

00:54:20 že máš nejspíš zlaté srdce.

00:54:23 Děláš to pro mě, děláš to pro to dítě, a já...

00:54:26 -Ale ano..
-To chápu, ale není to pravá láska!

00:54:29 To není pravá láska, chápeš to? Ty mě lituješ. Jo.

00:54:43 -Teď jsi mě naštvala, Moniko! Já už tě mám plný zuby!

00:54:46 Mám plný zuby té tvé paranoii!

00:54:48 Hele, přál bych ti, aby ses do někoho zamilovala

00:54:51 a abys pochopila, co to je!

00:54:54 Řekni mi... řekni mi...

00:54:56 kdy tady nebudeš a já si přijdu pro svoje věci.

00:54:59 Dej mi to vědět, díky!?

00:55:03 -Panenko Maria...

00:55:08 On mi dal facku!

00:55:11 Miluje mě!

00:55:13 -Pojďte sem, prosím, je to skvělé vítězství!

00:55:16 A teď si poslechneme pár slov od našich finalistů, ano? Prosím.

00:55:19 -Promiňte, chtěla bych, aby to slyšeli i doma. -Ano, jak chcete.

00:55:23 -(z telefonu) Prosím. Haló, kruci, já nic neslyším!

00:55:26 -To je teta Filoména.
-Je hluchá, tak řve.

00:55:29 -Co říkají?!
-Koukej zavřít pusu.

00:55:33 -Mohl bych to zkusit já?
-Jasně, ať to zkusí Dang.

00:55:38 -Yang, no to je jedno.
-Tak já začnu.

00:55:42 Chtěli jsme vám moc poděkovat, protože nám na tom vítězství

00:55:46 strašně záleželo.. protože... protože...

00:55:50 -Proč?
-Protože jsme se totiž rozhodli,

00:55:52 že to bude naše poslední soutěž.
-Neee.

00:55:55 -Ano, rozhodli jsme se, že dnes skončíme.

00:55:58 Máme rodinu a je to pro nás náročné.

00:56:01 -A věnujeme toto vítězství našim dětem,

00:56:05 a to hlavně Yangovi. Ahoj, zlatíčko. Děkuju.

00:56:08 -Ahoj, Yangu. Ahoj Rebecco, ahoj Rachele.

00:56:11 To jsou dvojčátka.

00:56:14 -Jak kouzelná ukázka rodinného života!

00:56:18 Prosím o velký potlesk! No tak, ukažte, že jste tady!

00:56:22 Teď pár na druhém místě: představte se publiku.

00:56:25 Úklona, prosím. Potlesk! Ano! Skutečně dojemné!

00:56:31 -Chápeš to? Nemám na něj telefon, a ten blog už neexistuje.

00:56:34 Vzal si ty prachy a zmizel.

00:56:37 -Já jsem to pochopil tak, že jste utekly vy.

00:56:39 -Kvůli téhle dubové palici, kterou mám.

00:56:42 Kdo mohl tušit, že mám svědomí. Jsem v koncích, Ema.

00:56:45 Tobě je fuk, že mě vyhodí, co?

00:56:48 -Spíš naopak. Budeš silnější, až budeš čelit bolestem,

00:56:52 které mohou člověka potkat. Užij si této chvíle, tak to dělám já.

00:57:20 -Pochopil jsem to. Nezáleží na mně.

00:57:25 Nemůžu s tím nic dělat. Viď?

00:57:29 -Ne.

00:57:31 -Už nic.

00:57:52 -Kde jsi? Kde ses mi schoval, nemůžeš být daleko...

00:58:04 MOBIL

00:58:13 -Moniko!
-Lauro! Miluje mě! On mě opustil.

00:58:16 Chápeš to? Řekla jsem mu upřímně všechno, o čem jsem přemýšlela

00:58:19 a on mi vrazil facku. Odešel, vážně.

00:58:22 Vykašlal se na mě i na dítě, on mě nelituje, on mě miluje!

00:58:25 Miluje mě! Je to skutečná láska!
-To je skvělé.

00:58:29 Mám z toho obrovskou radost.
-Co je ti? Ty pláčeš?

00:58:32 -Ne, jsem kvůli tobě moc šťastná.
-Ne, prosím tě, neplač.

00:58:36 Zavolám ti později, právě jsem ho zahlédla.

00:58:40 -Ahoj, Moniko.
-Ahoj, pusu, ahoj.

00:58:43 ZATROUBÍ

00:58:45 Tady jsi, lásko moje, jsi krásný...

00:59:51 Připravili: Překlad: Hana Fialová

00:59:55 Texty písní: Jaroslav Machek Dramaturgie: Klára Mathé

01:00:00 Asistent režie: Eva Maxová Vedoucí produkce: Pavel Fuchs

01:00:05 Vedoucí dramaturg: Alena Poledňáková

01:00:09 Šéfproducent: Vladimír Tišnovský Dialogy a režie: Vladimír Žďánský

01:00:15 Skryté titulky: Stanislav Vyšín Vyrobila Česká televize, 2012