Zábavný večer Aleše Cibulky, v němž si hvězdy současné vybírají to nejlepší z let minulých. Tentokrát s Yvonne Přenosilovou (2011). Režie F. Polák
00:00:16 Dobrý večer.
00:00:18 Hezký dobrý večer vám tady v divadle ve Slaném.
00:00:21 Zdravím vás doma u TV obrazovek a začnu malou kontrolní otázkou.
00:00:26 Co mají společného tyhle pořady? Možná přijde i kouzelník, Šance,
00:00:31 Jsou hvězdy, které nehasnou, Hvězdy letí do století,
00:00:34 Abeceda hvězd. Víte? Vy tady v divadle určitě.
00:00:37 Všechny tyto pořady se točily v tomto divadle.
00:00:40 Kdysi tady zpíval i Karel Gott a teď se tady točí Kolo plné hvězd.
00:00:45 Hezký dobrý večer.
00:00:48 Tohle je náš fešák. Kolo plné hvězd a řekněte mi,
00:00:52 proč některá políčka padají pořád dokola
00:00:55 a někdo z interpretů ještě neměl štěstí?
00:00:58 Uvidíme, jak to dopadne dneska večer.
00:01:01 Rozhodne o tom dáma, kterou mám moc rád a troufnu si říct,
00:01:05 že je to dobrá kamarádka.
00:01:07 Já ji představím českým jménem, protože její německé jméno,
00:01:10 které vyvdala, nám Čechům zní trochu pikantně.
00:01:15 Dámy a pánové, Yvonne Přenosilová.
00:01:25 -Hezký dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:01:29 Posaď se, tohle bude dnes večer tvoje místo.
00:01:32 Omlouvám se, že jsem začal příjmením,
00:01:35 ale opravdu, když jsi se v Německu vdávala,
00:01:38 nenapadlo tě, co to v Česku znamená?
00:01:42 Nebudeme to rozpitvávat.
00:01:45 -Mám tě oslovovat českým příjmením?
-Buď tak laskav.
00:01:49 Yvonne Přenosilová a vy, kteří víte...
00:01:51 Nevědí a to je dobře.
00:01:55 Co máš proti titulu von Schuckmann?
00:01:59 Jednou sis vzala pana doktora. Stalo by se to v Německu?
00:02:04 Ne. Právě proto mi to nedošlo.
00:02:10 Tvůj synek, když přijede sem do Česka, tak toho využívá.
00:02:14 Rád se představuje a mladé dívky,
00:02:16 -aniž by něco věděly, tak jihnou.
-Ono mu to došlo.
00:02:19 Když se někde představil... (Napodobuje smích), české slečinky.
00:02:25 Říká, že je Max.
00:02:27 -Potom pochopil, proč se hihňaly.
-Nebo mladý Přenosil, říká.
00:02:31 Hned v úvodu se zeptám na tvoji trému a Yvonne možná tak nepůsobí,
00:02:36 ale já jsem nezažil nikoho, kdo by měl větší trému
00:02:39 před koncertem, před vystoupením. Ty máš trému i v mém pořadu?
00:02:43 -To je stálý stav.
-Jak se to projevuje?
00:02:45 Neklepeš se, jsi v pohodě.
00:02:48 To je vevnitř. Měla jsem prstýnek, který mně půjčily slečny,
00:02:52 který se zabarví, když jsi ve stresu nebo tenzi.
00:02:59 Ono se to ani nehnulo.
00:03:02 Prstýnek byl zbytečně zakoupen.
00:03:05 Kostymérka si koupila prstýnek, který změní barvu
00:03:08 podle vaší nálady. Na tebe nepůsobil?
00:03:11 Vyhodila peníze.
00:03:12 Ty jsi vyhodila prstýnek.
00:03:14 To taky!
00:03:16 Jsi bez trémy. Můžeme začít.
00:03:18 Jsem pro.
00:03:20 Yvonne Přenosilová poprvé ke kolu plné hvězd a je to na tobě.
00:03:25 Doufám, že někoho dobrého.
00:03:27 Vyber si, je tam 64 políček.
00:03:31 Václav Neckář byl chvilku. Josef Dvořák.
00:03:35 Mystifikace je hezké políčko. Soutěž, kéž by vydrželo.
00:03:41 Jiří Krampol.
00:03:45 Máš šanci výběru, protože ty jsi dramaturgyně tohoto večera.
00:03:51 To je nádhera. Scénka s Miloslavem Šimkem a Uršulou Klukovou,
00:03:55 -Důchodci na poště.
-Proč se na mě tak díváš?
00:04:01 -Že by se ti líbila.
-Já ti rozumím.
00:04:07 Důchodci na poště nebo Dnes už to vím.
00:04:11 Text o životě, který na francouzskou melodii
00:04:14 namluvil Jean Gabin, přebásnil do češtiny Ivo Fischer.
00:04:18 Jiří Krampol se představí v úplně jiné poloze, než jsme zvyklí.
00:04:24 Penzisti na poště.
00:04:27 -Tam to znám.
-Čekal jsem to.
00:04:30 První tip je Jiří Krampol, Miloslav Šimek a Uršula Kluková,
00:04:34 Důchodci na poště.
00:04:39 -Vy jste poslední?
-Co říkáte?
00:04:44 -Jestli jste poslední?
-Už bylo na čase.
00:04:50 To máte jedno, ono to zase přestane.
00:04:55 To je pech. Já jdu na spoje a narazím na hluchého.
00:05:02 Já to mám hůlkovým písmem.
00:05:07 -Vy mně nerozumíte?
-Cože?
00:05:12 Vy neslyšíte. Vy máte mít přístroj.
00:05:16 Prosím vás, přidejte na hlase. Je jasné, že hůř slyším.
00:05:21 To je slušnost, přidat.
00:05:24 Já jsem slyšel, že neslyšícím budou dávat přístroje.
00:05:30 -Slyšíte mě?
-Pochopte, že vás neslyším.
00:05:36 Já nosím přístroj.
00:05:41 Já ho nechám být. Já si stoupnu za ni.
00:05:46 To nemůžete. Tady se to dělí, jsou tady dvě okénka.
00:05:50 -Musíte si stoupnout za mě.
-Kdo je, paní, poslední?
00:05:55 Ten pán je poslední, ale tady se to dělí.
00:05:59 Já to mám hůlkovým písmem.
00:06:03 -On neslyší, on má přístroj.
-Ale je to fešák.
00:06:14 Baba nevidí.
00:06:29 Paní, kdo je poslední a kam si mám stoupnout?
00:06:33 Vy jste poslední, tady se to dělí. Už to říkám naposled.
00:06:38 Já si stoupnu mezi a budu přebíhat.
00:06:43 Ne, tady nebudete předbíhat. Já tady byl před vámi.
00:06:47 Měl jste si přivstat, milý pane. Mám to hůlkovým písmem.
00:06:53 To je fešák. Má přístroj.
00:07:01 -A je to.
-Co se stalo?
00:07:05 Stáhli okénko, asi přivezli balíky.
00:07:10 Cože, budou stahovat králíky?
00:07:14 Kam se to nosí? Mám doma dvě kožky.
00:07:18 Králíky ne! Přivezli balíky.
00:07:24 -Cože?
-Balíky.
00:07:26 Balíky jsou tady, to je pauza. To já znám.
00:07:29 Když jsou balíky na poště, tak je pauza.
00:07:32 Já si sednu, když je pauza.
00:07:35 Jak si můžete sednout, když je tady dáma?
00:07:39 Vy jste říkal, že nevidí.
00:07:45 Já vás vidím dobře. Vy jste ten fešák.
00:07:50 Máte to přesně? Máte drobné, aby vám nemuseli vracet?
00:07:56 Já mám jenom drobný, aluminiový.
00:08:00 Vy si myslíte, že jsem Rothschild?
00:08:05 -Povídám.
-Baba mě vyděsí. Co je?
00:08:10 Máte to přesně, abychom se tady nezdržovali?
00:08:14 Přesně, mám to zvážený. 23 deka 67, 13 korun, celý důchod.
00:08:21 -Vím to přesně, posílám to synovi.
-Proč mu to posíláte?
00:08:28 Protože je na mě moc hodný. Ještě mě nezabil.
00:08:40 Spokojena s výběrem? To rád vidím.
00:08:45 Já miluji, když se Yvonne rozvypráví o mamince a o tatínkovi.
00:08:49 Neměl jsem šanci ani jednoho poznat. Museli být zajímaví.
00:08:53 Začneme tatínkem nebo maminkou?
00:08:55 -Co jsi podědila?
-Z každého konce je to katastrofa.
00:09:00 Tatínek, strojní inženýr. Měl špetku humoru, když chtěl.
00:09:07 Dobrý muzikant a maminka se za celá léta, pochází z Rakouska,
00:09:13 nenaučila česky. Ona mluvila to, co považovala za češtinu.
00:09:19 Bylo to hrozné, ale kolegové z Olympicu a Apolla,
00:09:25 na ni velice rádi vzpomínají, protože ona byla katastrofa.
00:09:31 Ona mě hlídala.
00:09:33 -Asi věděla proč.
-Ne, můj jediný zájem
00:09:36 byl o cigarety a kouřila jsem je tak či onak.
00:09:42 To, co si maminka myslela, že bude hlídat, tak mě nezajímalo.
00:09:46 -Ještě, zatím.
-Dlouho.
00:09:51 Její čeština byla nádherná. Jak mluvila maminka?
00:09:54 Ona měla pocit, že mluví hezky česky.
00:09:57 Ona měla knížku, přišla sem s tatínkem z Palestiny.
00:10:08 Gott říká: "Ten tvůj otec Achiles Přenosil." Já mu to nevymluvím.
00:10:14 Brali se v Palestině a tak to bylo jasný.
00:10:18 Přijeli sem v roce 1946 a tehdy nebylo nic zlého.
00:10:23 Maminka dostala knížečku a dostala se ke kapitole 5.
00:10:30 Kočka vyskočila na strom, pes na ni štěkal.
00:10:33 Přišel únor vítězný 1948, matka to zaklapla a řekla:
00:10:37 "Ten je blbý, že se nebude učila."
00:10:42 Tam dospěla.
00:10:44 -Mluvila nádhernou češtinou.
-Máme 7 pádů, ona jich měla 21.
00:10:50 Zdálo se jí to málo.
00:10:51 Co tatínek? Pokud vím, tak byl důstojník.
00:10:54 Také tě držel zkrátka?
00:10:56 Převelice a nyní jsem si vzpomněla, že to bylo k dobrému.
00:11:02 Já zásadně chodím včas. Když něco slíbím, tak to dodržím.
00:11:08 To mám v genech po něm.
00:11:11 Říkáš generálska dočka?
00:11:13 V legraci mně říkali generálska dočka.
00:11:16 Když spolu někam jedeme a já si myslím,
00:11:19 že jdu brzo, ty tam půl hodiny stojíš.
00:11:21 Ano, už jsem nechala odjet několik vlaků.
00:11:26 Když se dostaneme do 60. let. Film Konkurz.
00:11:29 Tam jsi prorazila a maminka projevila duchapřítomnost.
00:11:33 Zpívala jsi tam krásně.
00:11:36 Film Konkurz všichni dobře znáte. Miloš Forman.
00:11:39 Svetřík, co tam máš na sobě,
00:11:43 to sis vybrala sama?
00:11:45 Ne, což jenom ten svetřík. Sukénka nebyla k opomenutí.
00:11:55 Byla nabíraná, huňatá sukně.
00:11:57 Nikdy jsem nebyla lasička. Na tom byl angorový svetr,
00:12:02 který maminka pletla velkýma očima.
00:12:06 Takový to mělo límec.
00:12:09 Přijížděla jsem z Troje. Maminka říkala, že bude zima.
00:12:14 Musíš pořádně obléct, abys nebyl nemocný.
00:12:18 Měla jsem ortopedickou šněrovací botku a takhle vystrojená
00:12:23 jsem přišla mezi 300 krásně upravených holek.
00:12:26 Jak jsi prorazila?
00:12:30 Krása sálala ze mě zevnitř.
00:12:33 I přes ten svetr a ortopedickou botku?
00:12:36 Jakou měl barvu? Film je černobílý.
00:12:39 Bleděmodrou.
00:12:42 Už to nenosíš?
00:12:43 Nedávno jsem ho odložila.
00:12:46 Ještě si tě v něm pamatuji.
00:12:49 Vím, že nebudeš ráda, že budu chtít po tobě tuto historku.
00:12:53 Tu historku miluju. Je o tatínkovi a o Yvonne
00:12:57 nemusíte vědět nic. Víš, jakou mám na mysli.
00:13:01 Nevím, jestli se to dá vysílat.
00:13:03 Řekni a uvidíme. Myslím si, že jo.
00:13:05 Je to roztomilá a cudná historka.
00:13:09 To mám z toho, že všechno co vím, vykecám.
00:13:14 Můj tatínek byl ras. Stalo se, že v Mnichově, kde jsem žila
00:13:20 s rodiči, žila jsem s nimi do 27 let. Umíte si to představit?
00:13:25 Ne!
00:13:27 Říkali, že mě povolají k lékaři, že to už není normální.
00:13:33 Pak jsem se odstěhovala. 2 minuty pěšky od mých rodičů.
00:13:38 Každé ráno maminka: Yvonne, nesu ti housdicku.
00:13:45 Platím nájem a ještě tu babu tady mám.
00:13:48 To jsem tam mohla zůstat. Když jsem bydlela s rodiči,
00:13:52 tak se v Mnichově strašně slaví Fasching.
00:13:56 11. 11. v 11.11 to začíná.
00:14:01 To je velice veselo. Já byla na nějakém večírku.
00:14:06 Bylo veselo a já ji měla jako z praku. A teď domů.
00:14:11 Výkyv Titanicu, bylo asi 5 ráno.
00:14:16 Já se nemohla trefit.
00:14:19 Já se nemohla trefit.
00:14:22 Najednou se otevřou dveře a tam stojí můj otec a šel do práce.
00:14:31 Já byla rozjařená a všechno mně bylo jedno,
00:14:35 tak jsem říkala: "Jo, do práce, do práce, lopato."
00:14:43 To bylo naposled, kdy jsem dostala facku a chytla jí o obě futra.
00:14:50 To se zadařilo.
00:14:52 Já ti za tuhle historku děkuju.
00:15:00 -Do práce, do práce.
-Lopato.
00:15:04 To jsem neřekl.
00:15:06 Kolo je připraveno.
00:15:08 Chtěla bych nějakého hezkého mužského.
00:15:12 Je jich tady plno.
00:15:16 Písničky 60. let.
00:15:18 Nezapomenutelné historky.
00:15:20 Duo Bohdalová - Dvořák.
00:15:22 Josef Dvořák.
00:15:24 Milan Drobný.
00:15:28 O něm bys také mohla říct nějakou historku? Znáte se dobře.
00:15:32 Známe se dobře.
00:15:34 Teď jezdíme méně spolu na zájezdy. Milan si ze mě dělá legraci.
00:15:43 A říká: "S tebou je to strašný.
00:15:45 Ty se vyklepeš, i když někde zpíváme a je tam bába
00:15:51 opřená o smeták. Je to hrozný."
00:15:55 -Z čeho máš strach, když zpíváš?
-Nevím, nedá se to v hlavě srovnat.
00:16:01 Už to z tebe spadlo teď?
00:16:03 Slyšel jsi tu ránu?
00:16:05 Milan Drobný. Pravidelný divák našeho pořadu.
00:16:10 Ragtime piano Joe.
00:16:13 -To neznám.
-Hezká písnička s tanečníky.
00:16:16 Buona sera
00:16:18 nebo Jestli se, slečno, nepletu, my musíme se znát.
00:16:22 Dám tuhle, protože ji vždycky zpívá na koncertě a já vím,
00:16:26 že pojedeme domů.
00:16:29 Tady ti to tak rychle neprojde. Milane, k mikrofonu!
00:16:36 Jestli se, slečno, nepletu,
00:16:39 my musíme se znát.
00:16:42 Věřte mi nebo ne,
00:16:44 věřte mi nebo ne,
00:16:45 my musíme se znát.
00:16:49 Jsem vynálezce korzetu
00:16:53 a lásky advokát.
00:16:55 Věřte mi nebo ne,
00:16:57 věřte mi nebo ne,
00:16:58 a lásky advokát.
00:17:07 A vy jste ta kočka, která
00:17:11 za větví šelestu,
00:17:14 věřte mi nebo ne,
00:17:15 věřte mi nebo ne,
00:17:17 za větví šelestu.
00:17:21 Mně znenadání včera
00:17:24 přeběhla přes cestu.
00:17:27 Věřte mi nebo ne,
00:17:28 věřte mi nebo ne,
00:17:30 přeběhla přes cestu.
00:17:38 Já jsem jen pouhý snílek
00:17:42 a probuzenej spáč
00:17:45 a za slavičí trylek
00:17:48 bych prodal i svůj pláč.
00:17:52 A mně to zkrátka nedá,
00:17:55 hledím vám do očí.
00:17:59 Jste kočka, která hledá,
00:18:02 kdo si ji ochočí.
00:18:06 Jestli se, slečno, nepletu,
00:18:09 my musíme se znát.
00:18:12 Věřte mi nebo ne,
00:18:14 věřte mi nebo ne,
00:18:15 my musíme se znát.
00:18:19 Jsem vynálezce korzetu
00:18:23 a lásky advokát.
00:18:26 Věřte mi nebo ne, věřte mi nebo ne,
00:18:29 a lásky advokát.
00:18:38 Spokojený host, to rád vidím. 60.léta a česká pop-music.
00:18:43 Jak se tam žilo? Tam se musely dít věci.
00:18:47 Mám pocit, když se dívám na Studio A,
00:18:49 tak to bylo jedno číslo vedle druhého.
00:18:52 Dáš nám malinko nahlédnout do českého šoubyznysu?
00:18:57 Tehdy byla doba divadel malých forem.
00:19:02 Myslím, že to chybí a zůstal jenom Semafor.
00:19:07 Začínal s tím Semafor, pak bylo Rokoko, Apollo.
00:19:12 Mělo to výhodu pro nás zpěváky, že jsme denně zpívali.
00:19:16 Naživo s kapelou a byla to krásná léta.
00:19:21 Byly to náramně namalované oči, když se dívám na staré fotky.
00:19:28 Z klipů je to znát. Když jsi šla do sklípku, tak jsi je měla.
00:19:33 Třikrát na sebe nalepené řasy, aby oko vyniklo.
00:19:38 Mrkla jsi a byl vítr.
00:19:40 Jednou vítr byl a já cítím, jak ta záclona padá.
00:19:47 Skončila mně jako knír.
00:19:49 Ty jsi byla mladá holka. Co na to maminka s tatínkem?
00:19:53 Vyrazila jsi do světa a stala se slavnou.
00:19:56 Tebe dostala na hlídání Eva Pilarová.
00:20:00 Evča, Pavlína. Evča mě hlídala nerada.
00:20:10 Jednou mě hlídala a byli jsme v Bratislavě v hotelu Dunaj.
00:20:17 My jsme se nudili po koncertu. Já jsem se rozčilovala,
00:20:24 když jsem se vrátila z exilu nad pražštinou.
00:20:29 Kdo tak mluvil a pak mně ukázali můj první rozhovor ve Studiu A.
00:20:34 Kam chodíte do školy? Dvanáctiletka.
00:20:40 Říkám: "Hele, tady je nuda. Co budeme dělat?"
00:20:45 My jsme s Evou vymyslely neuvěřitelnou věc.
00:20:50 3. patro, zvenčí přes balkony jsme dolezly
00:20:55 až k pokoji, který obýval náš božský Kája.
00:21:03 V těch blbých hlavách jsme vymyslely, že tam něco upravíme
00:21:09 v pokojíčku.
00:21:11 Všechno jsme snesly na pyramidu. Nahoru jsme daly fíkus.
00:21:15 Stejnou cestou jsme slezly dolů do baru.
00:21:19 Božský chtěl na pokoj, ulehnout, aby tenor odpočíval.
00:21:24 Když viděl tu spoušť, tak zavolal policii.
00:21:28 My jsme musely s Evčou s pravdou ven.
00:21:31 Tenkrát ještě náš impresário říkal: "Že ta holka je blbá
00:21:36 a ztřeštěná, ale vy, paní Evo, od vás bych to nečekal."
00:21:40 Ona to koupila, já byla z obliga.
00:21:50 Zdravíme Karla Gotta i Evu Pilarovou,
00:21:53 i ona je pravidelnou divačkou. Teď ji můžeš i vytočit.
00:21:58 Buď Evu Pilarovou nebo vytoč sama sebe.
00:22:03 To by bylo hrozný.
00:22:06 Světové muzikály, Jiřina Bohdalová. Filmové melodie.
00:22:10 Felix Holzmann.
00:22:12 Netradiční duety.
00:22:16 Kaiser - Lábus.
00:22:20 Spokojená? Jdeme vybírat.
00:22:24 Tři kultovní scénky z pořadu Možná přijde i kouzelník.
00:22:28 Tady se to natáčelo. U psychiatra.
00:22:32 Luďa Lábus navštíví se svou partnerkou psychiatra.
00:22:36 Partnerku hrála Iveta Bartošová.
00:22:41 Jak se ty časy mění, co?
00:22:47 Já nechtěl být vtipný, to jsou fakta.
00:22:49 Nebezpečí lesa, v této scénce ztvárnil Oldřich Kaiser klíště.
00:23:00 Týden referenta Kubrta.
00:23:05 Podtitul Nepřišly gumičky.
00:23:08 To je těžký výběr. Možná klíště.
00:23:13 Mě by zajímalo, jak se dělá klíště.
00:23:16 Jak se dělá klíště? Teď se dívej a jestli tuhle scénku neznáš,
00:23:20 tak to něco uvidíš.
00:23:21 Duo Kaiser - Lábus a Klíště.
00:23:28 To je krásný den, to je pohoda.
00:23:34 To je počasíčko.
00:23:39 To je překvapení, to bude smaženice.
00:23:45 Páni, to jsem nečekal.
00:23:49 Trochu si odpočinu,
00:23:51 zasloužím si to.
00:23:55 Jen aby mě nenapadlo nějaké klíště.
00:23:59 To by bylo nepříjemné.
00:24:04 Snad budu mít štěstí.
00:24:09 To je zvláštní, takovou dobu chodím po lese
00:24:13 a žádné klíště mě nenapadlo.
00:24:18 Buď jim zapáchám nebo jim nejsem sympatický.
00:24:22 Pomaličku půjdu.
00:24:24 Tak pojďte, vy lišky, křemenáci. To bude mít Jaruš radost.
00:24:33 Mámo, už jsem doma.
00:24:37 Táto, neseš něco?
00:24:40 -To budeš koukat, co nesu.
-To je krása.
00:24:46 Sedni si ke stolu, ať si trochu odpočineš.
00:24:50 Máš pravdu, jsem trochu unavený. To dělá ten čerstvý vzduch.
00:24:56 Táto, ty pořád lítáš po tom lese,
00:25:00 abys nechytil nějaké klíště.
00:25:03 Víš, co jich tam běhá.
00:25:05 -Prosím tě, nesýčkuj!
-Pro jistotu tě prohlédnu.
00:25:16 Zdá se, že nic nemáš. Ale raději si vezmu brýle.
00:25:31 -No jo, klíště.
-Neříkej.
00:25:37 -Je tady.
-Kde?
00:25:38 -Za krkem.
-Co budeme dělat?
00:25:43 Ještě není nacucané.
00:25:45 Zkusím ho namydlit.
00:25:48 Lehni si na stůl, táto.
00:25:54 Už je zakousnuté.
00:25:58 Musím zavolat souseda.
00:26:03 (Volá) Srstko! Srstko!
00:26:14 Copak je, sousedko?
00:26:17 Nějaký problém?
00:26:19 Proč tu leží tak natažený? Snad není nemocný?
00:26:24 -Chytil klíště.
-Kde?
00:26:27 -V lese.
-Kde ho má?
00:26:30 -Za krkem.
-Já nic nevidím.
00:26:34 Půjčte si moje brýle.
00:26:39 No jo, je tam. To by chtělo petrolku.
00:26:44 Zkusíme ho vykroutit.
00:26:48 -Musíme opatrně.
-Ať mu neutrhnete hlavičku.
00:27:00 Musíme proti ručičkám.
00:27:11 -A je venku.
-Zaplaťpánbů.
00:27:18 -Kde je?
-Asi někam zapadlo.
00:27:23 (Oba) Děkujeme, sousede.
00:27:26 Tak já jdu a kdyby něco, tak mě zavolejte.
00:27:38 -To je hodný člověk, táto.
-Máš pravdu, mámo.
00:27:43 Já mám takový divný pocit,
00:27:45 jako kdyby si od nás pokaždé něco odnesl.
00:27:54 Musím vám prozradit jednu věc.
00:27:56 Pokud se znáte s Yvonne Přenosilovou, tak se nenudíte.
00:27:59 Tohle je možná jediný člověk na světě, o kterém vím
00:28:03 a byl jsem u toho, že spadl do Taxisova příkopu.
00:28:10 Tomu se nesmějte. Že tam spadne kůň, to můžu pochopit.
00:28:13 Pochlub se. Byli jsme křtít koníky na pardubickém závodišti
00:28:17 a pořád chtěla vidět, kde je Taxis.
00:28:20 Prý je to hrůza. Tak jsem se chtěla na to podívat zblízka.
00:28:25 Byla to hrůza. Já tam zahučela.
00:28:30 Vysápala jsem se nahoru a netušila jsem, že jsem si zlomila nohu.
00:28:35 Koně, kteří si tam zlomí nohu, tak ty zastřelí.
00:28:40 Mě nechali ještě vylézt.
00:28:43 Chodila jsem 3 neděle s nohou jak konev,
00:28:45 protože jít k doktorovi je zbytečné. To bude svalík.
00:28:49 Kdybys mu řekla, kde se ti to stalo, tak tě pošlou do Bohnic.
00:28:53 To je jako s letadélkem u bohnické zdi.
00:28:57 Spadlo mi tam letadlo. Už ho vedli.
00:29:00 Kdybych řekla, že jsem si zlomila nohu v Taxisově příkopu,
00:29:04 tak pojďte dál, paní.
00:29:07 Už bys měla tabletu. On vypadá velmi nenápadně.
00:29:11 Je tam křovíčko.
00:29:13 Já se chtěla podívat za křovíčko, kde je záhada toho příkopu.
00:29:18 Nezapomenu na tu chvíli, jak jsi mizela pod křovíčkem.
00:29:23 Yvonne Přenosilová je jediná česká zpěvačka,
00:29:26 jediný člověk na světě...
00:29:28 Jediná blbá kobyla, která tam lezla dobrovolně.
00:29:32 A přežila Taxisův příkop.
00:29:42 S tebou se člověk nenudí a proto mě zajímá, koho teď vytočíš.
00:29:46 Kdo nás bude bavit, bude nám zpívat?
00:29:48 -Vytoč se.
-Já se vytáčím.
00:29:51 -Koho bych si vybrala?
-Sebe vytoč. Zazpívej nám.
00:29:56 Já to vím, ale neřeknu to.
00:29:58 Schválně, jestli mám kliku.
00:30:01 Václav Neckář, Yvetta Simonová.
00:30:03 Karel Černoch.
00:30:05 Ondřej Havelka.
00:30:09 Karel Hála.
00:30:11 -To je dokonalý.
-Vyprávěj.
00:30:16 My jsme mu říkali baron Prášil.
00:30:18 On si vymýšlel neskutečné věci.
00:30:22 To víme všichni, kteří jsme ho znali.
00:30:24 To, že byl úžasný zpěvák swingu, to ví všichni.
00:30:28 Jeho story neměly chybu. Přejezd Praha - Ostrava autokarem
00:30:33 smrdícím, strašným. Tam byly dvě možnosti.
00:30:38 Buď sedět vzpřímeně nebo ležet. Mezipoloha nebyla.
00:30:45 Tam on vyprávěl: "Já jsem letěl včera a říkali mi ti z věže:
00:30:55 Karle, neblbni, couráš křídlo po zemi."
00:31:02 Už jsem ti to říkal, jak jsem byl v Korei,
00:31:07 to jsme trpěli v té džungli.
00:31:09 Vrchol všeho byl, že Láďa Štaidl a božský Kája odjeli do Las Vegas
00:31:16 a Hála říkala Kájovi: "Hele, až budete v Las Vegas,
00:31:25 tak přejdeš přes most a dáš se doleva."
00:31:31 Kája: "Počkej, vždyť je to poušť. Tam žádný most není."
00:31:37 Hála říká: "Když půjdeš přes most
00:31:42 a doleva tam má hospodu můj bratranec.
00:31:45 Řekni, že jsi ode mě a máš pivo zadarmo."
00:31:50 Já jsem se vrátila po 21 letech a točili jsme něco s Halčou
00:31:56 a on říkal, já měla vždycky modřiny jak mě bral za ruku.
00:32:03 "Hele, jak jsem byl ve Vietnamu, tak jsem málem přišel o život.
00:32:12 Najednou přijdou Američané s helikoptérou."
00:32:15 Já jsem zjistila po 21 letech, že se nic nezměnilo.
00:32:21 On nezešedivěl a vypadal pořád stejně.
00:32:26 Ty kecy mu zůstaly, ale moc brzo od nás odešel.
00:32:30 Můžeme zavzpomínat díky tobě. Máme tady 2 písničky.
00:32:34 Vzpomínky mi zůstanou nebo Hádej, Matyldo.
00:32:38 Tu Matyldu.
00:32:40 Hádej, Matyldo. Karel Hála.
00:32:53 Prodírám se mlázím
00:32:55 a mám těžkou kabelu,
00:32:57 do které vkládám vše to,
00:32:58 o čem sním
00:33:00 a za hlavu házím vše to,
00:33:02 co stojí za belu,
00:33:03 pro tebe zpívám a jahody jím.
00:33:07 Hádej, Matyldo, hádej, Matyldo,
00:33:10 jak mnoho váží jen jedinej sen.
00:33:13 O tom, že složím ti píseň
00:33:15 a tíseň z duše vyženu,
00:33:17 a pak tu tíhu už vysypu ven.
00:33:24 Bráním se houští a tíží mě kabela,
00:33:27 do které si tajně vkládám to,
00:33:29 o čem sním
00:33:30 a tma se na mne spouští, a to by dělat neměla,
00:33:34 neboť tu zpívám a nenajdu rým.
00:33:37 Hádej, Matyldo, hádej, Matyldo,
00:33:41 jak mnoho váží jen jedinej sen,
00:33:44 o tom, že svítá
00:33:45 a vítá mě Matylda a neděle,
00:33:47 tolik snad váží jen dubovej kmen.
00:33:54 A tak světem se vláčím
00:33:56 a táhnu s sebou kabelu,
00:33:57 do které teď vkládám štíhlý tón,
00:34:01 tón, který se chvěje, chvíli plnej naděje,
00:34:05 a pak se ztrácí a jsem jako on.
00:34:08 Hádej, Matyldo,
00:34:10 hádej, Matyldo,
00:34:11 jak mnoho váží jen jedinej sen.
00:34:14 O tom, že tóny, ty tóny ti svážu v jednou kytici
00:34:18 a najdu záhon a s notama jen.
00:34:25 Prodírám se tmou a mlázím,
00:34:27 mám přetěžkou kabelu,
00:34:29 do které ukládám ze snů dým
00:34:32 a za hlavu házím vše,
00:34:34 co stojí za belu,
00:34:35 pro tebe zpívám a jahody jím.
00:34:39 Hádej, Matyldo,
00:34:40 hádej, Matyldo,
00:34:42 jak mnoho váží sen, kterej teď mám.
00:34:46 O tom, že jednou tě zvednou moje ruce do nebe
00:34:49 a pak tě ke snům do kabely dám.
00:34:53 A pak tě ke snům do kabely dám.
00:34:57 A proto chvátám, Matyldo, zas dál.
00:35:15 Myslím si, že by byla velká škoda, kdybychom si nepřipomněli tvoji
00:35:20 muzikálovou kariéru.
00:35:21 Role, které dostáváš od chvíle, kdy jsi se vrátila do vlasti,
00:35:25 tak je to vzestupná tendence. Jedna role je hezčí než druhá.
00:35:30 Už ve 20 jsem hrála ježibabu.
00:35:34 Kde?
00:35:36 V Apollu.
00:35:38 Tam Karel Hála, on studoval 2 roky konzervatoř, on studoval balet.
00:35:50 Je to krásná story a já ji řeknu.
00:35:54 Brnkal na kytaru a každému šel na nervy,
00:35:57 až ho sestra přihlásila na konzervatoř.
00:36:00 On je levák a vím, o čem mluví.
00:36:02 Když mu někdo řekne, ať jde doleva, tak jde doprava.
00:36:06 My to máme pochroumané v hlavě.
00:36:10 Zeptal se dole domovníka na konzervatoři,
00:36:13 kde je kytarové oddělení. On řekl doleva. Šel doprava.
00:36:20 Udivilo ho, že tam jsou samé sličné slečny a jeho zavolali ho dovnitř.
00:36:25 Musel se svléknout,
00:36:29 dělat dřepy, kotrmelce.
00:36:32 Bylo mu divné, že když šel domů, že nechtěli, aby něco zahrál.
00:36:36 Za 14 dní dostal zprávu ze školy,
00:36:39 že je vzatý do 1. ročníku baletní školy.
00:36:44 Pan Schmid, který dnes vede Ypsilonku, nám režíroval hru,
00:36:50 která se jmenovala Sněhurka a 11 trpaslíků.
00:36:54 Bylo to dadaistické představení. Hráli jsme tam několik rolí.
00:36:59 Já tam hrála královnu a ježibabu. Všechno, co jsem mohla pokrýt.
00:37:06 My jsme měli pas de deux. Baleťáci vědí.
00:37:11 To je dvojtanec. Halča měl baletní průpravu,
00:37:16 já jsem chodila od 4 let do baletu, tak to zúročíme.
00:37:22 Halča tam stál, druhá pozice. Ne, to je čtvrtá.
00:37:29 -Já tě chtěl opravit.
-Stojí a já letím.
00:37:37 A že mě chytne do náruče. Labutí jezero to mělo být.
00:37:43 Já letím a Halča se otočí a říká: "Kdo mně zase schoval tu flašku?"
00:37:50 Šel k Roklovi k pianu a hledal flašku.
00:37:53 Já sebou žuchla.
00:37:56 Halča na to vzpomíná ve své knížce. Je to pravda, ano.
00:38:00 Od té doby poprvé naražená kostrč a pak ještě několikrát.
00:38:04 Když jsem potkala v Českém rozhlase Michala Prostějovského,
00:38:10 on říkal, že bude dělat Rusalku. Říkám mu: "Budiž ti přáno."
00:38:14 A on řekl, že by měl pro mě roli. Nekřeň se, na Rusalku nemáš.
00:38:19 To nemusel říkat, mám zrcadlo.
00:38:23 Měl bych tam krásnou roli ježibaby.
00:38:27 To byla ježibaba v Rusalce.
00:38:29 Pak několik let pauzy a byla jsem oslovena panem Ondřejem Sokolem,
00:38:34 že připravují muzikál Hellou, Dolly! a že by tam
00:38:39 byla rolička Ernestina Zámožná, rozená Lakomá.
00:38:50 Povoláním stará prostitutka. Neustále opilá.
00:38:57 To je muzikálová kariéra Yvonne Přenosilové.
00:39:04 V našem kole máme muzikály a možná budeš mít štěstí.
00:39:09 Třeba mezi muzikálovými hvězdami jsi taky.
00:39:12 Pochybuji.
00:39:15 Kdo bude mít štěstí nyní?
00:39:18 Karel Černoch, Jiřina Bohdalová.
00:39:20 Vladimír Menšík. Bonus na chvilku.
00:39:23 Historky ze života, ne.
00:39:26 Miloslav Šimek.
00:39:29 -To je můj miláček.
-Šimek je tady.
00:39:33 Jeho partneři, Jiří Grossmann, Luděk Sobota nebo Jiří Krampol.
00:39:39 Můžeš si vybrat.
00:39:40 Test všeobecné inteligence.
00:39:43 Miloslav Šimek a Jiří Grossmann
00:39:45 v pořadu Návštěvní den v Semaforu.
00:39:47 Připravili záludné otázky pro Milušku Voborníkovou
00:39:51 -a Zuzanu Burianovou.
-Znám a miluji.
00:39:53 -Rovnou to chci.
-Ještě ti nabídnu.
00:39:57 Nad dopisy diváků. Miloslav Šimek a Luděk Sobota v Silvestru 1981.
00:40:02 Já bych dala to první. Prosím.
00:40:05 Ještě tady mám rozhovor s japonským železničářem.
00:40:10 To může být také půvabný.
00:40:12 Vyber si Test nebo Japonského železničáře?
00:40:15 Test inteligence.
00:40:16 Test všeobecné inteligence, Miloslav Šimek.
00:40:22 Otázka prvá. Co je to ping-pong?
00:40:25 a) asijský přístav proslulý neřestmi,
00:40:29 b) stolní tenis,
00:40:31 c) bájný silák, napůl opice a napůl člověk.
00:40:36 Ping-pong je stolní tenis.
00:40:39 Ještě jednou a zamysli se nad tím.
00:40:43 2krát měř a jednou řež.
00:40:46 Ping-pong je stolní tenis, to můžeme měřit 5krát.
00:40:55 Co to bylo furt za řeči, jestli znám opičáka ping-ponga.
00:41:04 Měl jsem slabou chvilku, Slávku.
00:41:08 Nechtěl jsi ze mě náhodou udělat blbce?
00:41:12 Ne, stalo se samo. Jedeme dál.
00:41:19 Druhá otázka. Jaký je úkol muže s pistolí při běhu?
00:41:23 a) startovat závod,
00:41:25 b) hlídat odložené věci atletů,
00:41:28 c)likvidovat neduživé jedince.
00:41:33 Startovat závod.
00:41:35 Jenom?
00:41:37 Jiný úkol ten muž nemá.
00:41:39 Jedeme dál.
00:41:41 Počkej, popovídáme si.
00:41:45 Na tvou radu jsem dával chlápkovi s pistolí cigarety
00:41:50 a ukazoval mu svoji hromádku šatstva.
00:41:54 Já to myslel dobře. Bylo zánovní a proč by si startér
00:41:58 -nemohl udělat melouch?
-Mně se to nezdá. Jeď dál.
00:42:04 Třetí otázka. Jak se jmenují tři ledoví muži?
00:42:08 a) Pankrác, Servác, Bonifác,
00:42:10 b) Kašpar, Melichar, Baltazar,
00:42:13 c) Erich Maria Remarque.
00:42:17 Pankrác, Servác, Bonifác.
00:42:20 Nechci se přít, ale jsi si jistá?
00:42:23 Úplně.
00:42:27 Kdo mě to učil za 10 korun přísloví
00:42:30 V březnu musí Remarque vrznout, i kdyby měl zmrznout.
00:42:41 Když jsi odešla do Německa, dá se bavorský humor
00:42:45 porovnat s českým? Smějeme se tomu samému nebo kdyby se podívali
00:42:49 na Jiřího Wimmera, pány Šimka a Grossmanna, chápali by to
00:42:53 nebo se smějí něčemu jinému?
00:42:55 Ty jsi to rozdělil. Řekl jsi v Německu a pak v Bavorsku.
00:43:00 -To je rozdíl?
-Veliký rozdíl.
00:43:03 Já jsem žila v Bavorsku. Tam je příbuznost s naším naturelem velká.
00:43:13 Točí se TV a když se dotočí, tak se skončí,
00:43:18 pak jde celá tlupa od režisérů přes herce, osvětlovače,
00:43:25 jde se do hospody.
00:43:29 Točila jsem v Hamburku.
00:43:31 Skončilo to takhle a bylo po ptákách.
00:43:38 Já seděla v hotelovém pokoji úplně sama, nikoho jsem nezajímala.
00:43:43 To je rozdíl mezi Prušáky a mezi Bavoráky.
00:43:47 Bavoráci se smějí stejným vtipům jako my.
00:43:52 Je nějaký okřídlený německý vtip, který je krátký kameňák?
00:43:57 Který by Čech vůbec nepochopil?
00:44:01 Ne, je tam jeden komik. Jmenuje se von der Lippe.
00:44:05 Ne, že by měl šlechtický titul. Lippe je rty.
00:44:09 On se živí pusou a tak si dal tento pseudonym.
00:44:14 Má krátké, rázné, ale dají se přeložit. Já přeložím.
00:44:20 To se mně líbilo a používám to dodnes a to častěji.
00:44:24 Ráno přijdeš do koupelny a podíváš se do zrcadla a řekneš:
00:44:29 "Já tě přece neznám, ale přesto tě umyju."
00:44:34 Je nějaká písnička z těch, co zpíváš už potisící
00:44:37 a přirostla ti k srdci?
00:44:39 Musíš mít radost, když někde u táboráku nebo v hospodě
00:44:43 spustí Sklípek a všichni ho umí.
00:44:46 Jsme u toho, je to Sklípek.
00:44:50 V roce 1967 jsme byli v Paříži.
00:44:56 Tam bylo všechno, co mělo nohy a dvě hlasivky.
00:45:00 Tam byli i šermíři. Bylo tam všechno.
00:45:03 Walda ze zpěváků, já a paní Hegerová.
00:45:08 My jsme s Waldou lišácky odmítli zpívat francouzsky.
00:45:15 Oni jsou strašní šovinisté a když má někdo sebemenší přízvuk,
00:45:21 tak pískají a konec.
00:45:25 Byli mile překvapeni Pařížané,
00:45:29 že jsme neměli nohy obalené v Rudém právu.
00:45:35 -Byli jsme docela hezky oblečeni.
-Že nemáš srp na hlavě.
00:45:39 -Kladivo v ruce.
-Že vypadáš jako člověk.
00:45:42 Vypadám i elegantně.
00:45:47 Oni předpokládali, že přijde nějaké juchání.
00:45:52 Já jim juchání dala.
00:45:54 Ano, to je česká folklorní píseň a brali to,
00:45:59 protože respektují folklor.
00:46:02 Že to napsal Toník Gondolán, to bych jim zamotala hlavu.
00:46:06 Co by s tím dělali. Sklípek je v kole a hodilo by se,
00:46:14 kdyby ses vytočila.
00:46:17 -Dáš mi šanci?
-Máš šanci, ale poslední.
00:46:21 -Poslední točení, poslední možnost.
-Sklípek.
00:46:26 Možná tě vytočí někdo příště.
00:46:31 Iveta Bartošová.
00:46:33 Historky ze života.
00:46:35 Slavné duety.
00:46:42 Možná tam budeš. Nejsi.
00:46:47 Znáš všechny velmi a moc ti to nezávidím.
00:46:53 Mám pro tebe dvě možnosti.
00:46:56 Je nebezpečné dotýkat se hvězd.
00:46:58 Eva Pilarová a Karel Gott. Píseň z filmu Kdyby tisíc klarinetů.
00:47:03 Nebo Tisíc mil,
00:47:05 Helena Vondráčková a Waldemar Matuška.
00:47:08 Tisíc klarinetů.
00:47:10 Výborně, Eva Pilarová
00:47:13 a Karel Gott.
00:47:17 Je nebezpečné dotýkat se hvězd,
00:47:22 na zem spadlých, na zem spadlých,
00:47:26 z nebe,
00:47:27 je nebezpečné dotýkat
00:47:30 se tebe.
00:47:38 Ve hvězdách stojí psáno,
00:47:43 proč chodím večer smutná spát,
00:47:47 proč se
00:47:48 s pláčem budím ráno
00:47:53 a proč mě nemá nikdo rád.
00:47:58 Proč si v duchu stále říkám,
00:48:04 že bych se měla brzy vdát.
00:48:08 A proč se v noci nezamykám,
00:48:14 když bych se měla bát.
00:49:01 Je nebezpečné dotýkat se hvězd,
00:49:05 na zem spadlých,
00:49:07 jo, na zem spadlých,
00:49:09 z nebe,
00:49:11 je nebezpečné dotýkat se
00:49:13 tebe.
00:49:16 Vrhnout se do nebezpečí to je pro nás čest,
00:49:20 ještě dneska musíme se spolu dotknout hvězd.
00:49:31 Ještě dneska musíme se
00:49:37 spolu dotknout hvězd.
00:50:23 Já jsem rád, že sis udělala čas a přišla do našeho pořadu.
00:50:27 Jsi spokojená?
00:50:28 Naprosto.
00:50:28 -Líbilo se ti tady?
-Převelice.
00:50:31 Já miluji toto divadlo. Neříkám žádnou lež.
00:50:34 Doufám, že příště přijdeš zase.
00:50:36 Naším hostem dnes byla Yvonne Přenosilová.
00:50:40 Děkujeme.
00:50:43 Pokud se vám to dnes líbilo, tak se můžete opět za týden
00:50:47 podívat na Kolo plné hvězd. Krásný dobrý večer.
00:51:27 Skryté titulky Miroslav Hanzlíček
Tento pořad je příjemně strávená večerní hodinka ve společnosti pohotového moderátora Aleše Cibulky a jeho hostů, která potěší celou rodinu. Nechybí tu spousta slavných jmen, ani o humor není nouze. Tentokrát přijala pozvání do divadla ve Slaném Yvonne Přenosilová, která hovoří o své rakouské mamince s komickým přízvukem i chatrnou znalostí češtiny, vzpomíná na žertovné příběhy s Evou Pilarovou a neuvěřitelná vyprávění Karla Hály, líčí atmosféru pražských divadel malých forem šedesátých let. Kromě populární osobnosti hraje hlavní roli večera „kouzelné“ kolo s mnoha políčky se jmény bavičů, herců, zpěváků a dalších zajímavých osobností televizní a filmové zábavy. Y. Přenosilová vybrala scénky Důchodci na poště, Klíště a Test všeobecné inteligence, z písniček pak Je nebezpečné dotýkat se hvězd, Hádej, Matyldo a Jestli se, slečno, nepletu.
