České století

Vůdčí představitel československého zahraničního odboje. Exilová vláda byla Velkou Británií prozatímně uznána v červenci 1940, plného uznání dosáhla 18. července 1941.
» Wikipedie

S exilovou vláda v Londýně vzniklo mj. i exilové Ministerstvo národní obrany; v něm byl Moravec jmenován do čela II. (zpravodajského) odboru a tím podřízen ministrovi obrany diviznímu generálovi Ingrovi.
» Wikipedie

Během druhé světové války pracovala pro Červený kříž a po roce 1945 se stala předsedkyní jeho československé pobočky.
» Wikipedie

Po vstupu Británie do války se stal prvním lordem admirality. Od května 1940 byl ministerským předsedou a 13. května pronesl ve sněmovně známý projev „o krvi, dřině, potu a slzách“.
» Wikipedie

V roce 1925 se stal vyslancem v Londýně. Po okupaci Sudet z této funkce rezignoval a zůstal v Londýně. Od roku 1940 byl ministrem zahraničí Benešovy exilové vlády.
» Wikipedie

Československý voják a zpravodajec, účastník zahraničního protinacistického odboje. Od srpna 1939 do jara 1940 zpravodajsky působil ve Švédsku, Jugoslávii a Holandsku.
» Wikipedie

Ministr národní obrany londýnské exilové vlády. Do exilu odešel na výzvu prezidenta Edvarda Beneše. V Paříži vybudoval Československou vojenskou kancelář.
» Wikipedie

Sudetoněmecký sociálně-demokratický politik. Po vypuknutí druhé světové války se uchýlil do Londýna, kde od roku 1939 zastupoval zájmy sudetských Němců proti čs. exilové vládě.
» Wikipedie

Po kapitulaci Francie byl aktivním pracovníkem zahraničního odboje ve Velké Británii a působil jako státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí v exilové vládě v Londýně.
» Wikipedie

Po pádu Francie se přesunul do Anglie, kde začal řídit Zvláštní skupinu D, která prováděla výběr a výcvik budoucích příslušníků paradesantních skupin vysílaných v rámci zvláštních operací do okupovaného Československa.
» Wikipedie

Poslanec Národního shromáždění republiky Československé za Německou sociálně demokratickou stranu dělnickou v ČSR.
» Wikipedie