„Den po Mnichovu“ v hodině (1938)

Klikněte pro větší obrázekDruhý díl Českého století je věnován mnichovské krizi v roce 1938. Jeden z nejznámějších příběhů novodobých českých dějin je ovšem tentokrát vyprávěn z netradičního úhlu pohledu. Jádrem vyprávění není neposkytnutí smluvních závazků ze strany Francie a Velké Británie, ale vyrovnávání se s touto situací v prostředí československé politické a vojenské elity. Ve středu pozornosti stojí Edvard Beneš, jehož chladně racionální přístup ke krizi nenachází pochopení ze strany československé generality. Odpor proti jeho pragmatické politice reprezentuje především Emanuel Moravec, který je v této mnichovské epizodě představen jako vojácky přímočarý vlastenec odmítající chladné Benešovy kalkulace. Ovšem spíše než tradiční strategické úvahy „zda jsme se měli bránit“ otevírá film zdánlivě okrajová témata, jako je otázka, zda v září 1938 existovala československá identita, za kterou by národy ČSR měly umírat (námět 1), jaké povahy byla československá demokracie a kde končí hranice odpovědnosti demokratického politika (námět 2), jaké jsou etické hranice pragmatického jednání, jaké hodnoty vlastně má politik chránit a konečně co je obsahem „vlastenectví“ (námět 3).

Soubor metodických materiálů vypracoval Jaroslav Pinkas, Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2017