Tvůrci Národních klenotů II: „Práce s Mirkem Táborským je za odměnu.“
Jaké jsou cíle pořadu Národní klenoty?
Kreativní producentka Martina Šantavá: Národní klenoty II. navazují na úspěšnou první sérii. Stejně, jako ta první, upozorňuje diváky na zajímavá místa naší republiky, která by neměla divákům uniknout a snad je budou inspirovat pro jejich výlety. První řada se věnovala památkám, které jsou již zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO. Bohužel více jich u nás v této chvíli není, což však neznamená, že není dále co objevovat.
Dramaturgyně Věra Krincvajová: Žijeme v době, kdy se stále více prosazuje v názorech kritičnost, odmítání, negativní reakce. V médiích, na sociálních sítích a často i v běžné komunikaci mezi lidmi. Kritický pohled je v pořádku, když zcela nevytěsní i pozitivní vjemy okolní reality. K tomu pozitivnímu podle mne rozhodně patří i připomínka výjimečného odkazu našich předků a navázání na něj. Za cenné považuji jednak představování míst a památek, jejichž význam přesahuje hranice naší země. A jednak zjišťování, že i za nejvýznamnějšími a dnes samozřejmými historickými pamětihodnostmi často stáli zpočátku jen nadšení jedinci. Za materializaci svých myšlenek museli často velmi tvrdě bojovat, přesvědčovat okolí. Nevzdávat se navzdory podmínkám, okolnostem, anebo nepřízni mocných. V tom je velká inspirace pro jakoukoliv další generaci.
Národní klenoty se vrací s druhou řadou. V čem je specifická tato série oproti první řadě z roku 2012?
Producent Vít Bělohradský: Já myslím, že druhá série je tematicky barvitější. Moc se mi líbí, že se režiséři přizpůsobili každému tématu a hledali způsob, jak ho odvyprávět co nejlépe. I když se jedná o seriál, který se drží jednotné dramaturgie a jednotlivé epizody spojuje nejen průvodce cyklem, herec Miroslav Táborský, ale i jednotná grafika, hudební motivy atd., tak má každý díl své osobité kouzlo a jedinečnost. Stejně jako památky, o kterých vypráví. Rozdíl, který diváci doufám ocení, je i v použité technologii primárního záznamu. Použili jsme nové kamery, které nám umožnily snímat film ve velmi vysokém rozlišení. Stejně jako v první sérii jsme se snažili využít co nejlépe různých filmových technologií. Kde si to příběh vyžadoval, používali jsme kamerové jízdy, jeřáby a nově i speciální drony. Což nám umožnilo být při leteckých záběrech daleko svobodnější, než v první sérii, kde jsme pro letecké záběry využívali jen velkých vrtulníků.
Cyklus představuje památky, které jsou navrhované k zápisu na seznam UNESCO. Co vlastně musí památka splňovat, aby byla zapsána, a jaké závazky z toho plynou?
Vít Bělohradský: Památka musí být zejména unikátní ve světovém měřítku. Kromě jedinečnosti pak musí splňovat mnoho dalších parametrů. Například dopravní dostupnost, dostatek informačních materiálů a hlavně musí být udržitelná z dlouhodobého hlediska. Zápis proto sebou nese i mnoho závazků. Musíme se o takovéto dědictví dobře starat a zachovat ho pro příští generace. V tom vidím velký význam samotného zápisu. Jednou z podmínek je také dostatečná medializace a popularizace dané památky. A jsem rád, že v tomto bodě pomáhá památkám i náš cyklus.
Inspiruje Vás natáčení i k výletům ve volném čase?
Martina Šantavá: To je hlavní cíl našeho seriálu – upozorňovat na zajímavá místa, nenásilnou formou vzdělávat a zároveň i rovnou inspirovat k výletu na dané místo.
I druhou řadou provází herec Mirek Táborský. Jak se vlastně stalo, že moderátorem pořadu je právě on?
Vít Bělohradský: Ještě před první řadou jsme s Mirkem pracovali na krátkém seriálu o podzemních pramenech. Ze spolupráce jsme byli naprosto nadšeni. Mirek totiž není pasivním průvodcem. O každé téma se velmi zajímá. Dohledává si spoustu informací a každému tématu se skutečně věnuje. Jeho projev před kamerou pak není hraný. On se s každým tématem opravdu seznámí natolik, že dokáže mluvit za sebe. Dokáže divákovi přenést i vlastní pocit z místa. A přitom je to vynikající herec, který příběhy památek vypráví naprosto jedinečným způsobem. Myslím, že jeho spolupráce na cyklu Národní klenoty je naprosto zásadní! Za vše hovoří i jeho spolupráce na scénářích a obrovské množství času, který seriálu věnuje. Práce na takovémto cyklu vyžaduje od všech autorů obrovské nadšení a obětavost. Ale Mirek Táborský dal práci na tomto seriálu mnohem víc. Jsem rád, že s námi pracuje a můžu mu touto cestou aspoň trochu složit poklonu a poděkovat.
Jaký je pan Táborský moderátor? Jak se s ním spolupracuje?
Režisér Jiří Novák: V první řadě je třeba říct, že Mirka nevnímáme jako „moderátora“ ale spíš průvodce, který diváky provází nejen památkami samotnými, ale především jejich zajímavým příběhem. Vlastně už od začátku jsme celý projekt vymýšleli tak, aby byl poutavým vyprávěním, což samozřejmě vyžaduje charismatického vypravěče, který dokáže zaujmout a upoutat pozornost. A myslím, že Mirek přesně tyto požadavky bezezbytku splňuje. S Mirkem jsme spolupracovali už při vzniku celého projektu, takže ho považujeme i za spoluautora. Je totiž nejen vynikající herec, ale má také velký cit pro jazyk český, takže se v nemalé míře podílel také na scénářích. A protože je naprosto precizní, tak jeho textové i dramaturgické připomínky byly pro kvalitu celého seriálu velmi přínosné. Ale nejsou to jenom profesionální kvality, které je třeba vyzdvihnout. Když to řeknu poněkud neformálně, tak Mirek je naprosto dokonalý parťák. Těch šestnáct dílů druhé série představuje rok a půl práce. Obhlídky, rešerše, psaní scénářů a více jak 160 natáčecích dnů. Jak jsem již řekl, Mirek byl při tom celou dobu s námi. A pokud s někým absolvujete takto dlouhý a komplikovaný proces, je třeba, aby vztahy fungovaly nejen profesionálně, ale i lidsky. Jak už to bývá u podobně složitého natáčení, samozřejmě dochází k celé řadě problémů a obrovskému stresu. V takových okamžicích byl Mirek vždycky oporou a obětavě vyšel vstříc, abychom dokázali všechno zvládnout. Pokud bych to měl celé shrnout, tak Mirek přispěl k lesku Národních klenotů nejen svým profesionálním výkonem, ale především do seriálu vložil obrovský kus svého srdce a po celou dobu ho vnímal jako naše společné dítě, o které je třeba se obětavě postarat.
Režisér Otto Kallus: To je spolupráce za odměnu. Absolutní profesionál s pocitem spoluodpovědnosti za výsledek. Týmový hráč, zábavný společník, obětavý kamarád. A vynikající herec k tomu, jako vítaný bonus.
Druhou řadu cyklu točilo více režisérů. Jak probíhá Vaše spolupráce? Jsou nějaká pravidla, která musíte dodržovat, aby celek působil jednotně?
Otto Kallus: Na začátku jsme si řekli, co by se dalo zlepšit a jaké prostředky k tomu budeme používat. Seděli jsme společně na dramaturgických čteních scénářů, takže jsme věděli, kam kdo směřuje. Navíc jsme spolu už dělali první sérii, takže nebylo potřeba mnoha slov. No a každý díl je samozřejmě schvalován v několika kolech. Nakonec jsme byli režiséři tři. Přibrali jsme do týmu Romana Vašíčka, který natočil díl Ostrava. Já myslím, že těch 16 dílů bude doslova exploze chutí, nálad, barev a emocí. Ale pořád to budou staré dobré Národní klenoty, jejichž tmelem jsou příběhy tvořivosti a nezlomnosti našich předků a jejich poutavé vyprávění Miroslavem Táborským.
Co je nejsložitější na přípravě takového projektu, jakým jsou Národní klenoty? Jsou to různá povolení?
Martina Šantavá: Pominu-li vyřízení všech potřených formalit a povolení, je naším největším nepřítelem počasí. Často se na záběr dlouho čeká, ale nebylo výjimkou ani zrušení celého natáčecího dne a jeho nahrazení v lepších podmínkách. Zároveň jsme si vyšší náročnost realizace zavinili také sami – díky natáčení v 4K rozlišení.
Jiří Novák: Povolení vlastně nejsou až takový problém, jak by se mohlo na první pohled zdát. Národní památkový ústav, který je odborným garantem celého projektu, řadu z natáčených míst spravuje, takže nám vyšel maximálně vstříc. O řadu památek se navíc starají neskutečně zaujatí lidé, kteří doslova zasvětili svůj život péči o tyto skvosty. A protože jsou to podobní nadšenci jako my, tak nám poskytli naprosto neocenitelnou pomoc při natáčení. Vlastně jsme byli všude vítáni, protože ve výsledku jsme s těmi, co se o památky starají, na jedné lodi. Máme společný cíl: vzdát hold našim předkům, kteří tato úchvatná díla vybudovali, a posilovat povědomí o hodnotě kulturního dědictví, které bychom měli chránit. Svým způsobem bylo v tomto ohledu celé natáčení neskutečně pozitivní zkušeností. I když u nás momentálně není společenská situace vůbec dobrá, tak tady stále existuje spousta obětavých, pracovitých a vstřícných lidí, kteří se snaží pečovat o skutečné hodnoty, a to i přesto, že je to za cenu obrovských obětí. A pokud se s takovými lidmi setkáte, tak rozhodně nejsou z těch, kteří vám budou zavírat dveře před nosem a házet klacky pod nohy.