Ong bak

Nejen díky ikonickému Bruce Leemu a zdánlivě nezničitelnému Jackiemu Chanovi platil dlouhá desetiletí za Mekku bojových filmů Hongkong. Jenže vlivem předání bývalé britské kolonie Číně a asijské finanční krize výrazně poklesla tamní filmová produkce a kompletně se zastavila výroba béčkových snímků, které se právě díky atrakci bojových sekvencí úspěšně prodávaly do celého světa. Navíc v době, kdy se stáří začínalo podepisovat na žijících hvězdách jako Jackie Chan a Jet Li, už fanoušci žánru začali netrpělivě vyhlížet příchod nové akční hvězdy. Překvapivě v roce 2003 všechny tituly z Hongkongu zastínil thajský akční spektákl Ong bak v čele s hlavní hvězdou Tonym Jaa. Laciný příspěvek navrací do žánru, jenž upadl do pasti digitálních triků, atrakci lidského těla v akci. Namísto elegance sestav kung-fu či bleskové efektivity wu-shu zde tvůrci pro stříbrné plátno vyzdvihli tradiční thajské bojové umění muay thai, jehož razanci, účelnosti a tvrdosti dali vyznít v plně kontaktní choreografii. Souboje a všemožné akrobatické či kaskadérské kousky jsou snímané ve dlouhých, často zpomalovaných záběrech, aby daly vyznít faktu, že vše je dělané právě bez použití speciálních efektů či tradičních střihových iluzí. Vyprávění o čestném vesničanovi, který se musí vypravit do zkaženého velkoměsta, aby navrátil ukradenou svátost z vesnického chrámu, je na jedné straně příznačně prostinké, aby dávalo dostatek prostoru akci, ale současně vykazuje nenápadnou sofistikovanost. Stejně jako snímky Bruce Leeho i Ong bak pracuje s motivem národní identity a v domácím publiku nechává silně rezonovat sekvence, kde hrdina bojuje proti očividně silnějším cizincům a zlotřilým gaunerům, kteří pro vlastní profit zaprodávají dědictví své země. Film se stal domácí i mezinárodní senzací. Hlavní představitel Tony Jaa okamžitě vystoupal na pantheon bojových hvězd a také režisér Prachya Pinkaew i choreograf akčních sekvencí Panna Rittikrai se zařadili mezi tvůrce náruživě sledované příznivci akčních filmů.