Atlantida: Důkaz

Aristoteles tvrdil, že bájná Atlantida, nádherná země, která se kvůli rozmařilosti svých obyvatel propadla do mořských hlubin, leží pouze v Platónově hlavě. Fantazie o Platónově ostrovu nikdy nevyprchaly. Atlantida byla už virtuálně lokalizována do nejrůznějších koutů světa a báje se chopili dokonce i nacionalisté: na Atlantidu si činilo nárok hned několik zemí. Ti, kteří sledovali spíš náboženské cíle, ji umístili do Palestiny. Jiným se zamlouvala její poloha u Špicberků, na Kavkaze nebo v Persii, na Kanárských či Azorských ostrovech. Podle některých ležela Atlantida v Anglii nebo dokonce v Africe. Koncem 19. století se Atlantida stala oblíbeným tématem, které uchvátilo pozornost veřejnosti. Někteří romanopisci vsadili obraz Atlantidy do velkolepého kosmického prostředí, kde se hraje o osud lidstva. Ve 20. století se námětu chopila filmová studia a chrlila scénáře o bájné Atlantidě. Za druhé světové války chybělo málo, a Evropu stihl stejný osud jako ztracený světadíl, ale ani po válce Atlantida neztratila nic ze svého kouzla.

Podobnost s mínojskou kulturou a erupcí Théry je udivující, a odborníci se ve světle nejnovějších poznatků shodují, že jediným kandidátem na skutečnou Atlantidu je právě Théra. Platón měl na mysli zničení starověké Théry, a jeho popis v zásadě odpovídá průběhu událostí. Legenda o Atlantidě vznikla na reálném základě. Její vznik musela vyvolat nějaká událost, a přírodní katastrofa se k tomu podle expertů hodí nejlépe. Svět doby bronzové navíc nezažil katastrofu, která by se svým rozsahem byť jen vzdáleně přiblížila erupci Théry.