Ve stínu upíra

Píše se rok 1922 a německý režisér Friedrich Wilhelm Murnau začíná natáčet svůj film Upír Nosferatu. Jeho hrdinou, byť se jmenuje hrabě Orlok, však není nikdo jiný, než legendární Dracula, na jehož zfilmování Murnau nezískal práva. Taková maličkost ovšem nemůže zaujatého tvůrce odradit. Zvláště když našel naprosto ideálního představitele pro roli upíra. Ale kdo je to vlastně ten tajemný Max Schreck, jehož dosud nikdo nespatřil? Je to herec, jenž se podle učení Stanislavského do své role převtělil natolik, že bude po celou dobu natáčení chodit v masce, že scény s ním se budou natáčet pouze v noci a že bude dokonce i bydlet jinde, než celý štáb? Nebo je to někdo jiný? Někdo, jemuž fanatický režisér upsal za úspěch svého filmu svou duši?

Německý němý film Upír Nosferatu z počátku dvacátých let minulého století se stal základním dílem německého filmového expresionismu a položil základy žánru, jemuž se v následujících desetiletích dostalo mimořádného diváckého zájmu a obliby, žánru hororu. Jeho tvůrci ovšem prohráli soud s dědici Stokerových práv pro neoprávněné použití motivů z Draculy a všechny kopie filmu musely být zničeny. Dochovaly se jen ty, které se včas dostaly za hranice Německa. V šedesátých letech se pak dočkal film nové slávy a popularity, která nepochybně stála i u kolébky filmu Ve stínu upíra.

Max Schreck, skutečný představitel Murnauova hraběte Orloka, se nikdy předtím ani potom výrazněji na filmovém plátně neprosadil, takže skutečně navždy splynul se svou postavou. Willem Dafoe, jenž mu propůjčil svou tvář v tomto snímku, byl za svou roli nominován na Oscara a Zlatý glóbus. Další oscarovou nominací filmu byly masky, kromě toho získal snímek řadu dalších prestižních mezinárodních cen.