Všem nám rozdali karty. Někomu holt špatný. Britský film o schizofrenii a lásce nejenom bratrské (2000). Hrají: D. Craig, D. Morrissey, K. Macdonaldová, J. Grahamová a další. Režie Simon Cellan Jones (v anglickém znění s titulky)

Jsou bratři a mají se rádi. Ale to je to jediné, co mají společné. Pete je neproblémový pragmatik, beroucí svět z té praktické stránky a snažící se co nejlépe vést svůj malý snack, který převzal po otci. Ray je citlivý snílek, opouštějící dnes brány ústavu, který byl až dosud jeho domovem, protože Pete věří, že dodržováním předepsaného režimu a stálým dohledem mu umožní život mimo jeho zdi. Jenomže schizofrenie je záludná choroba. A k jejímu překonání někdy nestačí sebelepší dobrá vůle. Zvlášť když se člověk zamiluje do dívky, která má sama dost svých problémů…

Filmový přepis úspěšné divadelní hry Joea Penhalla, která se v roce 1994 stala událostí v Royal Court Theatre a o rok později získala divadelní cenu Johna Whitinga. Už v divadelní podobě je to dokonale vyvážená kombinace humoru i patosu, v níž se projevuje zejména dramatikův zájem o outsidery tohoto světa. Režisér Simon Cellan Jones, pro nějž jsou Hlasy celovečerním hraným debutem (do té doby točil pro britskou společnost Film Four pouze dokumenty), o této hře řekl, že po jejím přečtení měl pocit, že byla napsána pro něj. Ideálního představitele pro nelehkou roli Raye našel v Danielu Craigovi, jehož si mohou diváci pamatovat např. z historické fresky Královna Alžběta či z z filmu Snila jsem o Africe. „Nechtěl jsem hrát schizofrenika,“ říká Craig o své roli. „Chtěl jsem, aby moje postava byla co nejnormálnější, aby ji lidé tak přijímali a teprve potom si začali uvědomovat, že je to vlastně nemocný člověk…“

Napište nám