00:00:01 Česká televize uvádí britský seriál

00:00:26 PANSTVÍ DOWNTON

00:00:39 -Daisy, dej to do trouby.

00:00:46 -Ó, opatrně!

00:00:49 -Už jste si vybrala, co chcete?

00:00:52 -Co je nejlepší podle vás?

00:00:55 -Takhle nemluví nevěsta na pokraji manželské blaženosti.

00:00:58 -Je to už dávno, co jsem byla na pokraji čehokoli.

00:01:01 Snad kromě hrobu. Já chtěla velkou svatební snídani,

00:01:05 kde bychom všichni seděli u prohýbajících se stolů.

00:01:09 -Tak proč ji nemůžete mít?
-Protože nóbl lidé to tak nedělají.

00:01:12 Postávají u chuťovek, co jim lezou do zubů, a tak to budeme mít i my.

00:01:16 -To nechápu proč. Mohli bychom dát nahoru do haly stoly na kozách.

00:01:19 -Ne. Pan Carson to chce tak, jak to by to udělala rodina.

00:01:23 Mně to nevadí. Nijak zvlášť.

00:01:26 -A co si vezmete na sebe?
-Ty hnědé odpolední šaty.

00:01:29 Anna mi je trochu upraví.

00:01:32 Jsou jednoduché, ale určitě budou dobré.

00:01:35 -Protože já mám nový katalog. Je to tak snadné.

00:01:39 Pošlete objednávku a oni vám pošlou šaty.

00:01:42 -Já vím, co je katalog, děkuji. Ale jsem stará na to,

00:01:46 abych si myslela, že nové šaty něco vyřeší.

00:01:50 -No, vy tedy zrovna dvakrát neutrácíte.

00:01:59 -Mamá. Co tady děláte? Nečekal jsem vás.

00:02:03 -Chci si být naprosto jistá,

00:02:06 že o těch možných změnách v nemocnici uvažuješ rozumně.

00:02:09 -Tím "myslet rozumně" chcete říct "myslet jako vy."-No ovšem.

00:02:14 -Cora myslí, že se mýlíte.
-No, Cora je popletená.

00:02:18 -A když bude rozumná, bude s vámi souhlasit?

00:02:21 -Tak ty jsi mluvil s Isobel.

00:02:24 Co z ní udělali hospodářku, už to vůbec není ona.

00:02:27 -Já jsem mluvil s Corou.
-Tak to je chyba.

00:02:30 -Nemůžete očekávat, že nebudu mluvit se svou ženou.-Proč ne?

00:02:33 Znám několik párů, které jsou dokonale šťastné

00:02:37 a léta spolu nemluví.

00:02:39 -Dobrý den, babičko. Neřekli mi, že jste tu.

00:02:42 -Jsem tu, abych si zajistila tvého otce v nastávajícím boji.

00:02:46 -No, já jedu do Londýna uklidnit šéfredaktora. Pozdravujte mamá.

00:02:51 -Budeš bydlet u Rosamund?
-Nevím, jak dlouho tam budu,

00:02:55 takže budu v bytě. -A je vhodné, aby mladá žena byla sama v bytě?

00:02:59 -Babi, Adrienne Bollandová před čtyřmi roky přeletěla sama Andy.

00:03:04 A vůbec nejsem "mladá žena". Stojím na prahu středního věku.

00:03:08 -Oh.-Babi?!
-Viděla jsi mamá?

00:03:11 -Právě dokončuje s paní Patmorovou rozpis jídel.

00:03:13 -Á, no tak já půjdu.
-Neřeknete jí ani "dobrý den"?

00:03:18 -Mám takový pocit, že s Corou

00:03:21 budeme v příštích týdnech říkat spíše "do střehu,"

00:03:25 nežli "dobrý den".

00:03:29 -Jasně.

00:03:31 -A co když necháme mořský jazyk

00:03:33 a zaměníme tresku za korunovou pečeni?

00:03:36 A udělám broskve v brandy.
-To se zdá lepší.

00:03:39 Děkuji, paní Patmorová. Jinak je všechno v pořádku?

00:03:42 -Ano, milostpaní. No, tedy, mám trochu obavy ohledně svatby.

00:03:47 -Ale pročpak? Nezdráhejte se to připsat na účet domu.

00:03:51 -To je jistě velmi laskavé. Ale o to nejde.

00:03:54 Paní Hughesová není šťastná.

00:03:56 -To mě mrzí. Lituje svého rozhodnutí?

00:03:58 -Svého rozhodnutí nelituje tolik jako jeho rozhodnutí.

00:04:13 -Hmmmm!

00:04:18 -Copak je tohle?

00:04:20 -Známka při příležitosti Výstavy britského impéria. Právě vydaná.

00:04:24 První pamětní známka vůbec.
-Co to ten velký lev dělá?

00:04:28 -To je britský lev a je tu hlava krále.

00:04:31 -Myslím, že je to hloupé.
-Protože vy ničemu nerozumíte.

00:04:39 Jdu tam.

00:04:45 (Spratt odvedle) Dobře. Ano. Jistě.

00:04:53 Hm.

00:04:57 -Kdo to byl?
-Kdo byl co?

00:05:00 -Ten, co byl venku.
-To nebyl nikdo.

00:05:03 -Na nikoho byl velmi hovorný.
-Eh, tedy přišel do špatného domu.

00:05:09 -Jako my všichni?

00:05:21 -Odjela Lady Edith v pořádku?
-Pokud vím ano.

00:05:24 Já nevím, proč prostě toho mizerného chlapa nevyhodí

00:05:27 a nenajde někoho jiného. Ledaže se jí líbí

00:05:30 honit se do Londýna ve vířícím mračnu krize a dramatu.

00:05:34 Přišel mi dost smutný dopis od pana Bransona. Tady.

00:05:38 "V noci se mi zdálo, že jsem v parku na Downtonu,

00:05:41 jdu se Sybií pod velkými stromy,

00:05:44 poslouchám, jak ve větvích vrkají holubi,

00:05:47 a když jsem se probudil, měl jsem oči plné slz."

00:05:50 -To je velmi dojemné.
-Souhlasím.

00:05:53 Dlužím mu dopis. Napíšu po Carsonově svatbě.

00:05:57 -Když jsme u svatby, je mi paní Hughesové líto.

00:06:01 Řekla jsem, že jí oživím šaty, ale když mi je dala,

00:06:05 byly to obyčejné staré šaty, nedá se s nimi moc dělat.

00:06:08 -Nemůžu jí půjčit brož nebo něco?
-Paní Patmorová mi na to řekla,

00:06:12 ať nemám starost, tak snad má nějaký plán.-Doufejme.

00:06:16 Přemýšlela jste ještě o radě pana Rydera?-Ano.

00:06:23 -Že jste..?
-Ještě je brzy.

00:06:26 -Bůh ví, že problém není Bates.
-Po pravdě, milostpaní,

00:06:30 kdybych zopakovala něco z toho, co říkáte, dole...

00:06:34 -Neměla byste pracovat! Já to zvládnu, a je tu Baxterová.

00:06:37 -Ne. Pan Bates by měl podezření.

00:06:39 Nechci, aby něco věděl, dokud to nevyjde a nebude to na mě vidět.

00:06:43 Moc by se na to upnul.

00:06:45 -Na konci třetího měsíce si vymyslím schůzku

00:06:48 a fičíme do Londýna. Už se těším!-Já se nechci těšit.

00:06:52 Dokud nebudu vědět, že to přijde.

00:06:59 -Hledáte místo, pane Barrowe?
-Možná. Litoval byste?

00:07:03 -Ale oni nic neříkali.
-Pan Carson doufá, že rezignuju,

00:07:07 aby se vyhnul možné nepříjemnosti. To je všechno. Co říkáte tomuhle?

00:07:12 "Hledá se zkušený sluha

00:07:14 na zodpovědné místo v prominentní domácnosti."

00:07:18 -To zní zajímavě. Kde to je?
-Dívám se jen

00:07:20 do yorkshirských novin. Chci zůstat tady na severu. -Pozor,

00:07:24 někdo by vás mohl obvinit, že k tomuhle kraji něco cítíte.

00:07:27 -Bylo by tak těžké tomu uvěřit?
-Těžší pro vás to přijmout,

00:07:30 než pro nás uvěřit, řekl bych.

00:07:32 -Jsem tady dnes bez sestřenky Violet,

00:07:35 abych upevnila spojenectví s Corou?
-Ne, vůbec ne.

00:07:39 Carsone, požádal byste paní Hughesovou, aby za námi přišla?

00:07:43 -Paní Hughesová, milostpaní?
-Chci se jí na něco zeptat

00:07:46 a ráda bych, aby u toho byla Lady Mary.-Kam tím míříš?

00:07:49 -Carsone?

00:07:51 -Zajisté, milostpaní.-Skončíme? Nebo tu zůstaneš, Roberte?

00:07:55 -Ne. Nechci o nic přijít.

00:07:58 -Ví sestřenka Violet, že jsem dnes večer tady?

00:08:01 -Ne, pokud jste jí to neřekla.
-Nechci, aby si myslela,

00:08:04 že proti ní intrikuji.
-A ne?-Ano.

00:08:07 Ale nechci, aby to věděla.

00:08:13 -Milostpaní panu Masonovi pomůže.

00:08:16 Když jsem byla v salonu, skoro to řekla nahlas.-No doufejme.

00:08:20 Tak nechcete si projít ty písemné práce?

00:08:22 -Ztrácíte ve mně důvěru?
-Ne, ne. V tom to není.

00:08:26 Jistě odpovědi znáte. Ale někdy je těžké porozumět otázce.

00:08:30 -Pane Molesley, mám je požádat, aby šli dolů a obsloužili se sami?

00:08:33 -Promiňte, pane Carsone.
-Paní Hughesová je u sebe?

00:08:36 -Ano, pokud vím.

00:08:39 -Možná, ale nevím o tom.

00:08:43 -Jak mohu pomoci, milostpaní?

00:08:45 -Promiňte, že vás uvádím do rozpaků,

00:08:48 ale domnívám se, že se na vás poněkud tlačí kvůli té hostině.

00:08:51 Vyrozuměla jsem, že se nechcete vdávat v tomto domě.-Co?

00:08:55 -Ale proč ne?
-Milostpaní, oba jsme poctěni,

00:08:58 že je nám dána výsada...-Ne. Chci to slyšet od paní Hughesové.

00:09:02 -Milostpaní, nerada bych se zdála nevděčná.

00:09:05 Tohle je krásný dům a pan Carson má pravdu.

00:09:08 Bylo by nám ctí, mít oslavu tady.

00:09:11 -Ale vy to chcete jinak.
-No, především bych chtěla

00:09:15 takovou hostinu, která se liší od těch, na jaké jste zvyklí.

00:09:19 S vydatným jídlem podávaným na pořádných stolech.

00:09:22 -Ale dělá ještě někdo svatební snídani u stolu?

00:09:24 -Dělá to hodně lidí, milostpaní.

00:09:27 A pak ráda bych měla pocit, že můžeme pozvat různé lidi.

00:09:30 Všechny, kdo patří do našeho života tady.

00:09:33 A později jsem měla v plánu hudbu a možná trochu hlučnější oslavu.

00:09:37 Nic z toho by se do velkého sálu nehodilo.

00:09:40 -To tedy ne.
-No prosím. V tom se shodneme.

00:09:44 -Paní Hughesová, nezaslouží si Carson svatbu z tohoto domu?

00:09:47 Kde tak dlouho a tak věrně slouží naší rodině?

00:09:50 -A bude tak sloužit dál, až do posledního dechu. -No tak?

00:09:54 -Ale je to náš den, milostpaní.

00:09:57 Jde o Charlese Carsona a Elsii Hughesovou,

00:10:01 a ne o tento nádherný dům a nádherné lidi, kteří v něm žijí.

00:10:05 O nás. A tak já bych to ráda slavila.

00:10:08 -Dokonale vám rozumím, paní Hughesová.

00:10:11 -Doufám, že budeme pozváni.
-Samozřejmě budete všichni pozváni

00:10:15 a bude nám ctí, když přijdete.

00:10:18 Ale bude to náš den, oslavený po našem.

00:10:20 -Víte, kde tu oslavu uspořádáte?
-Uvažovala jsem o škole,

00:10:24 ale pan Carson o to nestojí.
-Proti škole nic nenamítám.

00:10:29 -Dobře. Tak se zdá, že je to vyřízeno.

00:10:32 Děkuji, paní Hughesová.
-Děkuji, milostpaní.

00:10:40 -Proč jsme to museli poslouchat?
-Chci, abys je přestala nutit

00:10:44 a nechala je to udělat po svém.
-Myslíte, že jsem tyranka.

00:10:47 Já myslím, že jste snob.
-Jak jste na to přišla?

00:10:49 -Nechtěla se zatěžovat svatbou služebnictva v sále.

00:10:52 -To není fér, my... Ehm.

00:11:09 -Jdete ven, pane Spratte?

00:11:13 -Mám vaše svolení?

00:11:15 -Pokud jde o mě, můžete jít kolem světa.

00:11:18 -To je do vás velmi ohleduplné, ale potřebuji jen na čerstvý vzduch.

00:11:33 -Á, Denkerová.

00:11:36 Mohla bych dostat něco teplého k pití, než půjdu nahoru?

00:11:39 -Zajisté, milostpaní. Co třeba šálek horké čokolády?

00:11:43 -Á, to je ono. Děkuji.

00:11:47 -Ehm...
-Ano?

00:11:50 -Milostpaní, připadá mi, že pan Spratt je teď velmi ustaraný.

00:11:54 Říkám si, jestli nevíte, kvůli čemu to je.

00:11:57 -Pramení to z vaší láskyplné péče o jeho blaho?

00:12:00 -No, všichni spolu musíme vycházet, že?

00:12:02 -Ano, bylo by hezké, kdyby to šlo.
-Mám starost.

00:12:06 Možná je někdo z jeho přátel v nesnázích.

00:12:08 -Já o Sprattových přátelích nic nevím.

00:12:11 Vím, že má velmi mnoho příbuzných,

00:12:14 kteří se s ochromující pravidelností žení,

00:12:17 nebo mají pohřeb. Obvykle ve velmi nevhodné dny.

00:12:20 -Možná jde o někoho z nich.
-Tak proč se ho nezeptáte?

00:12:25 Až mi budete dělat tu čokoládu.

00:12:28 -Ano, milostpaní. Ovšem.

00:12:37 -Oh, milostpane, na slovíčko.

00:12:40 Je možné, že máme bezbolestné řešení problému s Barrowem.

00:12:44 -Ano?
-Žádá o místo v blízkém okolí.

00:12:47 Znáte dům zvaný Dryden Park, u Yorku?-To jméno mi něco říká.

00:12:52 Myslím, že tam jezdívali rodiče,

00:12:54 ale léta jsem o tom domě nic neslyšel. Tam odchází?-Doufejme.

00:12:58 Uvidíme.-Hm...
-Je vám dobře?

00:13:01 -Ano. Jen malé zažívací potíže.

00:13:07 -Carsone.

00:13:09 Doufám, že vás ta záležitost v salonu nerozčílila.-Vůbec ne.

00:13:13 A po pravdě, já nevěřím, že milostpaní jednala

00:13:17 ze snobských důvodů.-Možná ne. Ale zlobí mě, když vidím, že vás

00:13:21 ošidí o to, co si zasloužíte. Chci pro vás to nejlepší.

00:13:25 -A to budu mít, milostpaní, když vy budete na svatbě.

00:13:28 To mi zcela stačí.

00:13:31 -Dobrou noc.

00:13:55 -Ano?
-Dobrý den.

00:13:57 Telefonoval jsem v odpovědi na inzerát.

00:14:00 Jmenuji se Barrow.
-Pojďte dál, jen pojďte!-Děkuji.

00:14:09 -Lady Edith Crawleyová? Jste to vy, že?-Dobrý den.

00:14:13 -Bertie Pelham. Poznali jsme se v Brencasteru, u lorda Sinderbyho.

00:14:17 -Ovšem. Omlouvám se, že jsem tak mimo.

00:14:19 Pamatuji si vás velmi dobře. Vy jste správce. Nebo jste byl.

00:14:23 -Pořád jsem. Práce mě přivedla na pár dní do Londýna.-Mě taky.

00:14:27 Vlastně jsem v Londýně nejdelší dobu od debutu mé sestřenky.

00:14:31 Byla s námi v Brencasteru. Rose Aldridgeová.-Pamatuju.

00:14:35 Byli jste velmi milá společnost. Říkal jsem lordu Hexhamovi,

00:14:39 že by vám to měl zase pronajmout. Bavíte se v Londýně dobře?

00:14:44 -No, co jsem přijela, pracuji. A samozřejmě mi chybí Marigold.

00:14:48 -Marigold?-Moje... Tedy schovanka. Naše schovanka.

00:14:52 -Ovšem. Mluvila jste o ní.

00:14:55 -No, já bych měla jít.
-Máte hodně práce.

00:14:58 -Nemám, obvykle. Ale musím řešit tak trochu drama ve svém časopise.

00:15:02 Asi jste zapomněl, že vlastním časopis.

00:15:05 -To skutečně ne. Je to neuvěřitelně moderní.

00:15:08 -No, momentálně neuvěřitelně složité.

00:15:11 Proto musím zpátky do redakce.
-Asi byste se mnou

00:15:14 nešla na skleničku? Později.-No.
-To jen, že zítra jedu domů

00:15:19 a nevím, kdy se vrátím.
-Dobře. Proč ne?

00:15:23 Ale musí to být blízko redakce. Jsme v Covent Garden.

00:15:27 Co třeba Rules? Nechají nás tam jen napít?

00:15:30 -Řekl bych, že ano. Řekněme v sedm?

00:15:33 Teď rychle odejdu, než si to rozmyslíte.

00:15:38 -Možná byste mi mohl říct o té práci trochu víc, pane..?

00:15:42 -Reresby. Sir Michael Reresby.
-Áh?

00:15:46 -Jak vidíte, nechali jsme to tu poněkud zanedbat.

00:15:51 Je to velmi těžké, co má žena zemřela.

00:15:55 -Umím si představit, sire Michaele.
-Hm.

00:15:59 Ona byla dvorní dáma, víte? U staré vévodkyně z Connaughtu.

00:16:05 -Máte nějaké jiné příbuzné?
-Dva syny.

00:16:09 Ale ti se nevrátili z války.

00:16:15 -To je mi velice líto.

00:16:20 -Sloužil jste?
-Byl jsem ve Flandrech. Ano.

00:16:24 Byl jsem voják, a to mám odtud.

00:16:27 -To potřebuji.

00:16:30 Někoho, kdo ví, co je bojovat za svého krále a svou vlast.

00:16:41 -Počítám, že to byl báječný dům na zábavy.

00:16:43 -Á, měl jste to vidět! Tehdy jsme se tak bavili!

00:16:51 Víte, co si budu vždycky pamatovat?

00:16:54 Jak chodily ženy nahoru spát, když večer končil.

00:17:02 Jejich tváře, osvětlené plamenem svíčky, co nesly.

00:17:07 Ano, to mihotání diamantů, když šly tam nahoru do té tmy.

00:17:23 Projdeme tudy?

00:17:27 Jak vidíte, je to všechno poněkud zanesené.

00:17:31 Můžete si uvolnit místo?

00:17:33 -Ovšem.

00:17:36 A můžete mi sdělit o té práci víc? Kolik máte personálu?

00:17:42 -No, je tu paní Tonkinsová. Přichází tři dny v týdnu.

00:17:47 -A ta musí všechno zvládnout?
-Venku míváme tu a tam

00:17:52 nějakého člověka. Ale proto potřebujeme vás.

00:17:55 -Ale v tom inzerátu jste mluvil o zodpovědném místě, sire Michaele.

00:17:59 V prominentní domácnosti.

00:18:02 -Tohle je velmi prominentní domácnost. Vy pochybujete?

00:18:06 -Ne...
-Hostili jsme nejen Connaughtovy,

00:18:11 ale princezny z Fife, obě dvě,

00:18:15 vévodu z Argyllu, španělskou královnu.

00:18:19 -Ano, ale to už je nějaký čas.
-Vy jste republikán?

00:18:23 -Ne. Já myslím, že ne. Ale zase, nikdy jsem o tom moc nepřemýšlel.

00:18:27 -Tak o tom přemýšlejte teď!

00:18:30 Nemohu tady riskovat republikána když se může kdokoli stavit.

00:18:34 -No, možná máte pravdu. Možná na to nestačím. Filozoficky.

00:18:39 -Bohudík, že jsme se toho dotkli, než z toho byl nějaký malér.

00:18:43 -No, měl bych jít.

00:18:46 Doufám, že najdete, koho hledáte.

00:18:49 -My je nemůžeme zklamat, chápete?

00:18:52 Až se vrátí dobré časy a všichni zase přijedou,

00:18:57 musíme být připraveni. Nesmíme snížit úroveň.

00:19:02 -Ne. A s tou úrovní hodně štěstí.

00:19:12 -A tohle jste chtěl na titulní stránku? -Ne, ne. Nesahejte na to.

00:19:15 -Zdá se to velmi podobné té z minulého měsíce.

00:19:18 -Nebuďte tak absurdní. Ne, prosím!
-A kde je k tomu text?

00:19:22 Pane Skinnere, to vážně není dodělané.

00:19:24 -S amatérismem jsem si poradil už dřív.

00:19:27 Poradil jsem si i s nekompetentností!

00:19:30 Ale tohle směšné zmatené zasahování jen bere... -To úplně stačí!

00:19:35 Jestli si myslíte tohle, navrhuji, abychom se rozešli jednou provždy.

00:19:57 Tak jsem to ukončila. Je pryč.

00:20:00 -Chválabohu. Výborně.

00:20:03 Ale co bude teď?
-Zítra to musí vyjít,

00:20:07 takže do čtyř musíme dát korektury do tiskárny.

00:20:10 -Snad je nechcete udělat sama?
-Proč ne?

00:20:13 Odmítám být poražena zlostným a otylým tyranem.

00:20:17 Rozvrhnu články jako obvykle.

00:20:20 -Je sedm večer.
-Takže máme devět hodin.

00:20:24 Raději si koupíme trochu kávy. Á, kruci. Hned jsem tady.

00:20:30 A ten výtisk dál sestavujte.

00:20:40 -Přejete si, madam?
-Nezdržím se.

00:20:49 Já se velice omlouvám, ale věřte mi,

00:20:52 kdybyste věděl, co prožívám, odpustil byste.-Odpouštím i tak.

00:20:55 -Jde o to, že nemůžu popíjet. Ráda bych, ale nemůžu.

00:20:58 Odešel šéfredaktor a do čtyř ráno musím dát časopis do tiskárny.

00:21:03 Takže sendviče a káva a práce do úsvitu.

00:21:07 -Dobře.
-Jste drahoušek. Děkuji.

00:21:09 A zatelefonujte mi, když a až budete zase v Londýně.

00:21:12 -Ne, já myslel "dobře, jdu s vámi."
-E... Kam půjdete?

00:21:17 -K vám do redakce. Můžu vařit kávu, přinést sendviče,

00:21:20 můžu nosit papíry sem a tam.

00:21:25 Neměli bychom jít?
-Nemáte být někde na večeři?

00:21:28 Já myslela, že proto jste ji nenavrhl.-Ne, já myslel,

00:21:31 že byste to nepřijala, tak jsem se chystal vás pozvat při sklence.

00:21:35 -Dobře. Tak bychom měli jít.

00:21:41 -Takže jenom příčiny války?
-Obou válek.

00:21:44 O španělské následnictví a o rakouské. Máte je srovnat.

00:21:48 A nezapomeňte, víte, pište jasně a jednoduše.

00:21:53 -Copak je?

00:21:56 -No nevím, jestli vám to mám říct.

00:21:59 -Ano, jestli je to důležité, ne, jestli ne.

00:22:03 -Možná je. Když jsem podával v knihovně čaj,

00:22:07 slyšel jsem je říkat, že Dreweovi se vzdávají Tisové farmy.

00:22:12 -Tak tohle myslela! Milostpaní věděla, že vypovědí nájem,

00:22:16 a nemohla se rozhodnout, jestli má něco říct.

00:22:18 -Neukvapujte se.
-Ne, vím, že měla nápad!

00:22:21 Já to říkala! Udělal jste mi radost!

00:22:23 Tohle povzbuzení pan Mason potřebuje!

00:22:25 -Ale ještě to není jisté.
-Řeknu to. Povím mu to.

00:22:28 Bude mít radost!

00:22:32 ZVONEK

00:22:35 -Kdo je to? Někdo je u zadních dveří?

00:22:38 -To je jedno. Může tam jít paní Potterová. Asi něco přivezli.

00:22:42 -Touhle dobou?

00:22:48 -Pane Willisi? Co vás přivádí?
-Promiňte, že jdu tak pozdě.

00:22:52 Ale něco jsem vyšetřoval a týká se to vás.

00:22:55 -Jsem jedno ucho.
-Pane Spratte,

00:22:59 znáte pana Wallyho Sterna?

00:23:01 -Ano. Je to syn mé sestry.

00:23:04 -Který je zavřený v yorkském vězení?

00:23:07 -Je naprosto nutné, aby byla přítomna slečna Denkerová?

00:23:11 -Protivo!
-Tu budu vyslýchat potom,

00:23:14 takže proč ji žádat, aby odešla?
-Děkuji, seržante.

00:23:17 -Je mi známa současná situace mého nešťastného synovce.

00:23:20 -Ne současná situace, bohužel. Pan Stern nedávno z vězení uprchl.

00:23:25 Teď je na útěku.

00:23:26 Někoho odpovídajícího jeho popisu viděli tady v okolí

00:23:30 a přirozeně se ptáme, jestli se nepokusil navázat kontakt.

00:23:33 -Se mnou ne, seržante. Ne.
-Slečno Denkerová,

00:23:37 máte k tomu něco?

00:23:39 -Ne.
-Nic vás nevede k podezření,

00:23:42 že se kolem domu potuloval nějaký muž? -Bohužel ne.

00:23:46 Možná, že ta identifikace byla omyl.

00:23:49 Je na pohled velmi výrazný?

00:23:52 -Ehm, ne příliš. Vlastně je docela obyčejný.

00:23:56 -Dobrá.

00:23:58 No, zdá se, že je to všechno. Já se rozloučím.

00:24:02 Ovšem, jestli se pokusí spojit
-Á, okamžitě budeme u vás. -Hm.

00:24:14 -Promiňte. Nevím, proč vás chtěl do toho zatáhnout.

00:24:17 -Máte velmi zajímavou rodinu, pane Spratte.

00:24:20 Moje je proti tomu dost nudná.

00:24:23 -Léta jsem ho neviděl.
-Mně je líto vaší sestry.

00:24:27 -Ta si tohle vůbec nezaslouží.
-Ovšemže ne!

00:24:32 Nicméně mám jednu otázku.

00:24:34 -A to?-Poté, co jste ho ubytoval v zahradní kůlně,

00:24:39 dostal se bezpečně pryč?

00:24:43 -Co to má být?
-Maškarní ples Lady Elthamové.

00:24:46 Neumím vybrat nejvýznamnější hosty.
-To nevadí.

00:24:50 Nejhezčí šaty a tváře. Nic jiného nikoho nezajímá.

00:25:29 -Máte adresu? -Ano.
-Čekají na vás.

00:25:32 -Má všechno, co je třeba.
-Dejte to přímo panu Brentonovi.

00:25:35 -Ano, madam.
-Přinesu vám ještě kávu. -Ó, díky.

00:25:44 -No, dokázala jste to.
-My to dokázali.

00:25:48 Jsem vám vážně moc vděčná.
-Teď jste šéfredaktor?

00:25:52 Počítá se to ve vaší profesi jako nějaký křest ohněm?

00:25:56 -Já nevím, co bude dál. Je hezké vědět, že to dokážu, když musím.

00:26:00 -To rozhodně ano.
-Ale nebudu. Zatím ne.

00:26:05 Pověřím někoho vedením, prozatímně. Pak budu přemýšlet.

00:26:10 -Nakonec bude velká otázka, jestli jste venkovanka, nebo městská.

00:26:15 -Ale nejde jen o to. Já teď vím, že potřebuji cíl.

00:26:20 To jsem zjistila. Nemůžu vést takový ten bezúčelný život.

00:26:25 -Inspirujete mě.
-Moc lidí by tohle neřeklo.

00:26:30 -Řekli by, kdyby vás znali.

00:26:36 -Děkuji, Audrey.

00:26:41 Tak vy dnes jedete domů.

00:26:44 -Ano. Chytím vlak ve dvanáct a pokusím se cestou vyspat.

00:26:48 A co vy?

00:26:49 -Já uvedu nového šéfredaktora a pak pojedu zpátky.

00:26:53 A v sobotu se žení náš majordom, což je velká událost.

00:26:57 -Je u vás hodně dlouho?
-Věčnost.

00:27:00 Přišel k nám jako mladší lokaj za mého dědečka.

00:27:03 -Tyhle příběhy mám rád. Jak dlouho se asi ještě budou vyprávět?

00:27:09 -Já vím. Ale nebudeme smutní. Dneska ne.

00:27:13 Konečně, právě jsme zredigovali časopis.

00:27:19 -Tohle vám právě přišlo.
-Á, mockrát děkuju.

00:27:22 -Co to je?
-Nic pro vás.

00:27:27 Uh, to je úleva! Já myslela, že to sem nedojde!

00:27:30 -Smíme vědět, co to je?
-Šaty, co jsem objednala

00:27:33 jako překvapení pro paní Hughesovou.

00:27:35 Ale svatba je zítra a já se bála, že to zmeškám.-Smíme se podívat?

00:27:38 -No, proč ne. Jen koukni, jestli je pan Carson pryč.

00:27:41 -Pro mě je to taky úleva. Ty, co si chtěla vzít, jsou strašné.

00:27:45 Á! No, jsou velmi... Eh...

00:27:49 Jsou o něco lepší. To rozhodně.

00:27:52 -Ano? Jaké byly ty poslední?
-Já tomu nerozumím.

00:27:55 Na fotce byly tak hezké.

00:27:58 Nebyly drahé, ale zdálo se to jako dobrá koupě.

00:28:00 -No, ale myslela jste to dobře.
-Ale podle těch šatů ne.

00:28:04 -Lady Mary řekla, že jí půjčí brož nebo něco. -Brož?

00:28:07 Chtělo by to diamantovou soupravu šperků, aby to vypadalo dobře.

00:28:11 -Jde sem!
-Jo.

00:28:15 -Daisy, Gertie je bohužel nemocná, můžu tě požádat, abys zatopila?

00:28:24 POCHRUPUJE

00:28:26 -(šeptem) Omlouvám se, že vás budím tak brzy.

00:28:29 -To je v pořádku, milostpaní, ale určitě nechcete něco k snídani?

00:28:33 -Ne. Měla jsem čaj, to stačí.

00:28:36 Po návštěvě nemocnice si dám v Yorku oběd.

00:28:46 Daisy? Vy snad už v ložnicích nezatápíte, ne?

00:28:49 -Normálně ne, milostpaní. Ale Gertii není dobře

00:28:53 a už nemáme žádnou pomocnou služebnou.

00:28:55 -Bohužel nejsem obvykle tak brzy vzhůru, tak to nevím.

00:28:58 -Jen jsem vám chtěla říct, jak velice jsem vděčná, milostpaní.

00:29:02 -Vděčná za co?
-Řekla jste, že máte plán.

00:29:05 To proto, že Dreweovi možná odejdou z Tisové farmy, ne?

00:29:08 -No...
-Já vím, že nemůžete nic říct,

00:29:10 ale jsem tak vděčná, že to zkusíte.

00:29:13 -Děje se něco, milostpaní? Doufám, že vás neobtěžovala.

00:29:18 -Ne, ale... No, to nic. Uvidíme, co bude.

00:29:25 -Pamatujete, jak jsem myslela, že paní Patmorová má možná nápad,

00:29:29 co s šaty paní Hughesové?-Hm.
-No, měla. A přišly dnes ráno.

00:29:32 -Špatné?
-Naprosto špatné. Vlastně hrozné.

00:29:36 Už je pozdě objednat něco jiného.
-Nemůžeme jí šaty půjčit, nebo tak?

00:29:40 -No, do vašich šatů by se nevešla a milostpaní je moc vysoká.

00:29:43 -Ale co vyšívaný společenský plášť? Na délce tolik nezáleží.

00:29:47 Zeptám se mamá, až vstanu. Bude něco mít.

00:29:49 -Slečna Baxterová říkala, že ráno odjela do Yorku.-Pravda.

00:29:53 Celý den bude pryč.

00:29:55 Z Yorku pojede přímo na schůzi s doktorem Clarksonem.

00:29:59 Musíme to zvládnout bez ní. Nevadí. Bude ráda.

00:30:07 -Ehm,

00:30:10 jen jsem se chtěl ujistit, že je všechno pod kontrolou.

00:30:14 -Myslím, že ano. Pan Brock ráno přiveze květiny a zeleň,

00:30:17 a paní Patmorová to jistě zvládne.

00:30:22 -Jste nervózní?-Tak trochu. A jsem smutná kvůli šatům.

00:30:28 Měla jsem se víc snažit, ale už je moc pozdě.

00:30:32 -Určitě budete nádherná.
-No, budu upravená.

00:30:36 -A co dnes večer? Dnes večer se nesmíme vidět.

00:30:40 -Já se navečeřím tady a oni vás varují, až půjdu nahoru,

00:30:44 abychom se nepotkali na schodech.

00:30:50 -Slyším dobře? Jela jste za našimi zády a zradila jste nás nepříteli?

00:30:55 -Nejsou můj nepřítel. Chtěla jsem vidět Yorkshirskou nemocnici

00:31:00 a poznat vedoucí lékaře, abych poznala výhody sloučení.

00:31:04 Dnes byli tak hodní, že mě provedli a dali oběd.

00:31:07 Mám o nich proto smýšlet špatně?
-A tomu neříkáte zrada?

00:31:10 -Tomu se říká "zjistit si fakta".
-Říkala jsem si, kdy se ozvete.

00:31:14 -Myslím, že není šťastné, jestli jste v nich zanechala dojem,

00:31:18 že ten plán schvalujeme.
-Ale já ho skutečně schvaluji.

00:31:21 -Á, vy jste v této věci studnice moudrosti.

00:31:24 -Nevím víc, než kdokoli z vás.
-Jsem rád, že netvrdíte,

00:31:27 že víte víc než já. Ale jsem zklamán.-A my víme proč.

00:31:31 -A pokud ne, brzy se to asi dovíme.
-Já se obávám,

00:31:34 že chápete nové uspořádání jako oslabení své důležitosti.-Co?

00:31:38 -Teď jste tady král, ale až to bude oddělení Yorkshirské nemocnice,

00:31:42 budete jen místní doktor.

00:31:44 S jistou autoritou, ano, ale už to nebude ono.

00:31:49 -Paní Crawleyová to tak nemyslí.

00:31:52 -To bych si rád řekl, ale zdá se, že to tak myslí.

00:31:55 -Vy jste při obědě pila?
-Ne, nepila.

00:31:58 Což víte velmi dobře, neboť jsme byly spolu.-Ne celou dobu.

00:32:02 -Nepřestaneme s tím? Než řekneme něco, čeho budeme litovat.

00:32:06 -Já doufám, že paní Crawleyová lituje toho, co už řekla.

00:32:09 -Já půjdu domů.

00:32:11 Příště se pokusme všechno zvládnout civilizovanějším způsobem.-Uh!

00:32:16 -Sbohem, doktore.
-Sbohem, Lady Granthamová.

00:32:25 -Šel čaj nahoru?
-Ještě ne, ó Veliký!

00:32:30 -Jak jste pochodil v Dryden Parku?
-Nebylo to tam pro mě, pane.

00:32:35 -Škoda. Pane Molesley, Andrewe. Čaj.

00:32:40 -Už to brzy bude.
-Nebojte. Něco se objeví.

00:32:44 -Počítám, že byste rád, abych byl pryč.-Když to sám chcete.

00:32:49 -On to taky chce.
-Neházejte udičky.

00:32:52 Zvlášť když se na to nikdo nechytí.
-Všichni mě chápete špatně.

00:32:55 -V čem vás chápeme špatně?
-Já nechci od Andyho

00:32:59 nic než přátelství. Když přišel, byli jsme přátelé.

00:33:02 Pomohl jsem mu získat tu práci.

00:33:04 A teď jste ho všichni popudili proti mně.-Řekněte mu to.

00:33:07 -Je pozdě. Škoda je už napáchaná. Stejně mi nevěříte.

00:33:19 -Paní Hughesová, můžete na chvilku zaskočit do pokoje milostpaní?

00:33:24 -Kvůli čemu?
-Lady Mary má pro vás překvapení.

00:33:28 -Překvapení? Pro mě? Proč?
-No, zítra se budete vdávat.

00:33:33 Možná to s tím nějak souvisí. Sejdeme se tam v pět?

00:33:42 -Tady je ta slavná vydavatelka!
-Hm.

00:33:45 -A za ní praporce úspěchu!

00:33:48 -Tohle je maketa.
-Á!

00:33:51 -Zdá se divné, že jsme to zvládli včas.

00:33:53 -"My" jsme to zvládli?-Redakce. Táhli jsme za jeden provaz.

00:33:58 -No, já myslím, že je to naprosto brilantní, drahoušku. Co ty?

00:34:02 -Jsem tu. Ale půjdu se nahoru upravit a uklidnit.

00:34:06 -Proč? Jaký jsi měla den?
-Ráno bylo velmi zajímavé,

00:34:09 odpoledne bylo děsné!

00:34:12 -A mamá, najdete... Oh.

00:34:17 -Už ty šaty nevypadají zle,

00:34:19 jako doplněk ke zvýraznění barev vyšívání.

00:34:22 -Souhlasím. Ta jednoduchost je výhoda.

00:34:25 A s tou délkou určitě můžeme něco udělat.

00:34:28 -Dovolte? Vysvětlí mi někdo, co se tu děje?

00:34:31 -Lady Mary vám to neřekla, milostpaní?-Ale co?

00:34:35 -Že si paní Hughesová půjčí na svatbu jeden z vašich plášťů.

00:34:38 -Neměla jsem k tomu co říct? Když jste se mi hrabaly ve skříních?

00:34:41 -Tady zřejmě došlo k nedorozumění.
-Překvapujete mě, paní Hughesová.

00:34:45 Takové chování bych od vás nečekala!

00:34:48 -Hned to pověsíme a nebudeme vás rušit.

00:34:52 -Lady Mary řekla...-Lady Mary může svými šaty disponovat,

00:34:56 jak uzná za vhodné, ale nevím, co jí dává právo disponovat mými.

00:34:59 Tak prosím jděte. Bolí mě hlava a musím si lehnout.

00:35:10 -Jste velmi rychlá.
-Víte, stala se hrozná věc.

00:35:13 Milostpaní přišla, když si paní Hughesová zkoušela plášť

00:35:17 a zdá se, že si myslí, že jsme ho chtěly ukrást.

00:35:20 -Nebuďte hloupá.-Nikdy jsem ji neviděla tak rozzlobenou.

00:35:24 Chudák paní Hughesová. Cítí se strašně.

00:35:26 -To nesmíme dovolit, den před svatbou. Nechte to na mně.

00:35:35 KLEPÁNÍ
-Ano?

00:35:39 -Doufám, že se Anna mýlí, ale myslí,

00:35:41 že jste nechtěla paní Hughesové půjčit na svatbu plášť.

00:35:44 -No, já jsem vešla a ony si tam oblékaly mé šaty.

00:35:47 -Řekněte, že jste nebyla hrubá.
-Tvá matka

00:35:49 měla hrozné odpoledne s babičkou. Úplně si vjely do vlasů

00:35:52 -Omlouvá to urážku ženy, která nám tolik let věrně slouží

00:35:56 a chtěla se prostě vdát v něčem hezkém?

00:35:59 -Proč jsi mi o tom neřekla?
-Já chtěla,

00:36:01 ale vy jste se řítila pryč.

00:36:04 -Co tam paní Hughesová vůbec dělala?-Ale typické, ne?

00:36:08 30 let služby, jeden chybný krok a... Okamžitě na dlažbě.

00:36:13 -Oni naši službu velice oceňují. Nebyl to chybný krok

00:36:16 a ona rovněž není na dlažbě.-Já o milostpaní nebudu mluvit špatně.

00:36:21 Když dělá to, co dělá, pro pana Masona.-Co dělá?

00:36:23 -Daisy, tak nesmíte mluvit, není to dořešené.

00:36:26 -Já chci, aby se to dořešilo.
-To my všichni.

00:36:29 -Zdá se, že jste nyní životem neobvykle rozčarován, pane Barrowe.

00:36:35 -Nevidím budoucnost, pane Carsone. Ale tu, myslím, nevidí nikdo z nás.

00:36:44 -Nenechte se tím vyvést z míry.
-Vyvádí mě to z míry.

00:36:50 Cítila jsem se jako zlobivé dítě, co potřebuje naplácat.

00:36:56 A vůbec, už půjdu nahoru. Je po desáté.

00:36:59 KLEPÁNÍ
-Ano?

00:37:05 -Smím dál?
-Prosím.

00:37:14 -Paní Hughesová, budu mluvit přímo.

00:37:17 Prve jsem se zachovala špatně a doufám, že přijmete mou omluvu.

00:37:22 -Muselo to být divné, když jste nás tam všechny našla.

00:37:26 -Nicméně nemám omluvu pro to, jak jsem se chovala.

00:37:30 K někomu, kdo si zaslouží naši loajalitu, jako vy.

00:37:32 Odpusťte mi prosím.
-Ovšem.

00:37:35 -Můžu jen říct, že mě zlobilo něco jiného a zatemnilo mi to úsudek.

00:37:39 -Á, to děláme všichni, milostpaní.

00:37:42 -Nakonec ráda bych, byste si ho vzala.

00:37:45 -Oh, nejsem si jista, že by to bylo správné.-Prosím.

00:37:48 Jinak budu mít pocit, že jsem vám ten den zkazila,

00:37:50 což bych vůbec nechtěla.

00:37:53 Mimo to chci, abyste si ho nechala.-Ale já...

00:37:56 -Požádala jsem Baxterovou, aby ho upravila. Ráda to udělá.

00:38:01 -Tak dobře, milostpaní. Jsem velice vděčná.

00:38:05 Nevím, kdy ho zase obléknu, ale člověk nikdy neví.

00:38:09 -Ne, to neví.

00:38:13 Tak dobrou noc.
-Dobrou noc, milostpaní.

00:39:07 -Pro pana Carsona.
-Děkuju.

00:39:20 -Vstupte.

00:39:23 Á, děkuji, paní Patmorová.

00:39:28 To je milé.

00:39:30 -Co se stalo? Co se děje?
-Nic se neděje.

00:39:33 -Jdeme obléknout nevěstu.

00:39:35 -Já myslela, že tuhle větu nikdy neuslyším.

00:39:40 -Tímhle prstenem si tě be... Prsten!

00:39:45 Ách, kde je?

00:39:49 Ano.

00:39:52 -Tohle vám přinesl pan Brock.
-Co to je? -To jsou růže s vřesem

00:39:56 do knoflíkových dírek. Udělal to k poctě paní Hughesové.

00:40:00 -Velmi hezké. Ale pro koho jsou?
-Pro vás a vaše uvaděče.

00:40:03 -Uvaděče? Já žádné uvaděče nemám.
-Snad byste měl mít, pane Carsone.

00:40:07 -Á, tak dobře. Jednu si vezměte a jednu dejte Andrewovi.

00:40:11 A kapradí dejte pryč.
-A co já, pane Carsone?

00:40:14 -Vezměte si. Když už, tak ať to stojí za to,

00:40:26 -...v dobrém i zlém, v bohatství i chudobě,

00:40:29 v nemoci i ve zdraví, milovat, opatrovat a poslouchat,

00:40:33 dokud nás smrt nerozdělí podle svatého božího přikázání.

00:40:37 A k tomu mi dopomáhej Bůh.

00:40:42 -Tímto prstenem si tě beru, celý život budu tě ctít,

00:40:46 a všemi svými světskými statky tě obdařím.

00:40:52 -Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.

00:40:57 -Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.

00:41:08 -A nyní prohlašuji vaše manželství za uzavřené.

00:41:20 HRANÍ DUDÁKŮ

00:41:30 -Á, děkuji.

00:41:38 PROVOLÁVÁNÍ SLÁVY

00:41:45 -Jsem tak ráda, že vás tu vidím.
-Carsonovu svatbu nevynechám.

00:41:48 -Cítím se nesvá z toho, jak jsem s vámi posledně mluvila.

00:41:51 -Řekla jste, co si myslíte.
-Ale já myslím, že ne. Skutečně.

00:41:55 Rozčílila mě Lady Granthamová a vy jste mi přišel do cesty.

00:41:59 -Neodsuzujte se tak rychle. Možná jste měla pravdu.

00:42:02 Možná jsem neuvážil, co je pro obec nejlepší. -Prosím?

00:42:06 -Doktor Clarkson reviduje svůj postoj.

00:42:10 -Doufám, že to je u paní Crawleyové přání otcem myšlenky.

00:42:13 -Po pravdě, já nevím.

00:42:15 Ale něco tak důležitého stojí za to uvážit víc než jednou. -Vážně?

00:42:19 Tedy podle mé zkušenosti se přehodnocování nesmírně přeceňuje.

00:42:24 -Ale nesmíme být příliš úzkoprsí, že?

00:42:27 Nejsou to jen paní Crawleyová a Lady Granthamová.

00:42:30 Váš starý přítel lord Merton je pro reformu.

00:42:32 -Šlechtic, který je pro reformu,

00:42:35 je jako krocan, který je pro Vánoce.

00:42:56 -To byl nádherný obřad.
-Děkuji, milostpane.-Děkuji vám.

00:43:01 -Pochopte prosím, že nic se nezmění.

00:43:04 -Pochybuji, že souhlasíte, paní Carsonová.

00:43:06 -Pokusíme se, aby změny byly zvládnutelné, milostpaní.

00:43:11 -Gratuluji.
-Milostpaní. Děkuji.

00:43:14 -Gratuluji.-Děkuji.
-Mám radost kvůli vám.

00:43:17 Je mi líto, jestli to s hostinou bylo ode mě nevhodné. Odpusťte mi.

00:43:20 -Milostpaní, pan Carson by vám odpustil,

00:43:24 i kdybyste ho napadla cihlou.

00:43:26 -Nemusíte se bát, víte, pane Spratte?-Ne?

00:43:30 -Umím udržet tajemství, pokud chci.
-Možná.

00:43:35 Ale zůstává otázka: Budete chtít?
-Á... Hm?

00:43:41 -Zase vypadáš vesele.
-Mám svatby ráda. Ty ne?

00:43:45 -Já byl rád na své.

00:43:47 Řekla bys mi, kdyby ses zamilovala do jiného, ano?

00:43:51 -To by mě nenapadlo. Ani na chvilku.

00:43:55 -Protože právě teď s tebou něco je.
-A něco je s vámi, pane Batesi.

00:44:01 Rozhodně s vámi něco je.

00:44:04 -Á, támhle je.

00:44:06 Nebudete litovat. Ta je víc než schopná to zvládnout.

00:44:09 Vlastně myslím, že vám bude dělat čest.

00:44:12 -Myslím, že bude dělat čest vám, pane Molesley.

00:44:15 Zdá se, že jste měl na to vše znamenitý vliv.

00:44:18 -No, věřím, že vzdělání je brána,

00:44:21 která vede k budoucnosti, jež stojí za to.

00:44:25 -Minul jste se povoláním?

00:44:28 -Minul jsem se vším, pane řediteli. Ale Daisy nemusí.

00:44:35 -Pan Mason je tak plný vděčnosti, milostpaní.

00:44:38 -Je to jako sen po noční můře, milostpaní.

00:44:41 -Ale prosím, nesmíte si myslet...
-Smím prosit o ticho?

00:44:45 Děkuji.

00:44:48 -Děkuji.

00:44:50 -Než zaujmeme místa, myslím, že jako ženich mám právo na pár slov.

00:44:56 Nebudu rozvláčný, ale musí být správné,

00:45:00 že dám najevo, že jsem nejšťastnější šťastlivec z mužů.

00:45:04 Že žena takového půvabu a šarmu teď svěřila své životní štěstí

00:45:09 do mé nehodné péče, přesahuje všechno chápání.

00:45:14 Na mou obdivuhodnou nevěstu.

00:45:18 -Na nevěstu a ženicha.
-Na nevěstu a ženicha.

00:45:23 -Na nevěstu a ženicha.
-Oh!

00:45:27 -Tome! A Sybi, drahoušku! Co tady děláte?

00:45:30 A jak jste věděl, kde nás hledat?

00:45:33 -Šel jsem do domu a sloužící mi řekl, kde jste.

00:45:36 A tak vám můžu blahopřát osobně, pane a paní Carsonovi.

00:45:41 -Ách, přijel jste na dovolenou?
-Že zůstanete?

00:45:44 -To je právě ono. Můžu zůstat, pokud mě chcete.

00:45:48 -Bože, to je překvapení.
-Nerozumím. Co tím chcete říct?

00:45:52 -Tohle: Vrátil jsem se a rád bych zůstal nadobro,

00:45:55 když mě lord Grantham přijme.
-Ovšemže vás přijmeme. S potěšením.

00:45:59 -Souhlasím s každou slabikou. Ahoj, miláčku. Sybi.

00:46:04 Dej dědovi pusinku.

00:46:07 -Tome. To je tak báječná zpráva. Jste si jistý?

00:46:10 -Jsem si skutečně jistý.

00:46:14 -A co se stalo?
-Je to prosté.

00:46:18 Musel jsem až do Bostonu, abych něco zjistil. A zjistil jsem to.

00:46:22 -Tak mluvte. Co to bylo?
-Zjistil jsem,

00:46:25 že Downton je můj domov, a že vy jste moje rodina.

00:46:28 Jestli jsem to nevěděl, než jsem odjel, teď to vím.

00:46:34 -Vidíte, pane Georgei. Sybi. Tak běžte!

00:46:39 -Sybi!

00:46:41 -Marigold.

00:46:43 -Ahoj.

00:46:50 Skryté titulky: Stanislav Vyšín

00:46:54 Česká televize 2016