Rodí se zrůdy, nebo si je vytváříme? Česko-makedonsko-britský film o skutečném sériovém vrahovi 30. let minulého století (2009). Hrají: M. Kňažko, D. Havlová, P. Gajdoš, M. Táborský, J. Vlasák, Z. Kajnarová a další. Kamera A. Riestra. Scénář a režie J. Ševčík
00:02:28-Státní policie.
00:02:31Vstaňte s rukama nad hlavou.
00:03:16*Ten případ jsem dostal jako dárek od svých starších kolegů na soudním.
00:03:21Právě mi bylo třicet.
00:03:24Všichni na mě byli pyšní jako na úspěšného syna.*
00:03:50-Petr Kurten?
00:03:53Jsem váš obhájce doktor Wehner.
00:04:03*Od února 1929 do října 1931
00:04:06připravil Petr Kurten o život osm lidí a bezpočet dalších napadl.
00:04:10Zabíjel ženy, muže, děti i zvířata. Zabíjel cokoli mu přišlo do cesty.
00:04:14Na jeho dopadení pracovaly stovky policistů.
00:04:18Byly použity všechny dostupné metody od grafologie až po jasnovidectví.
00:04:23Jednou dokonce oblékli modelku do šatů jedné z obětí
00:04:27a nechali ji na různých plesech tančit valčík.
00:04:30Doufali, že si někdo vzpomene, jak vypadal její poslední tanečník.
00:04:53Düsseldorf ovládla panika srovnatelná s tou,
00:04:57kterou způsobil Jack Rozparovač v Londýně v roce 1888.
00:05:01Celé město se ponořilo do tíživé mlhy.
00:05:05Otevřeným oknem se mohla vplížit k vám domů.*
00:05:22-Petr Kurten?
00:05:25Jsem váš obhájce doktor Wehner.
00:05:30-Chtěl bych vědět...
00:05:32Pověděl byste mi laskavě, nemám rozcuchané vlasy?
00:05:39Nejsou tu zrcadla.
00:05:42-Vlasy máte v pořádku.
00:05:45-Čestné slovo?
-Čestné slovo.
00:06:08-K občerstvení vám toho bohužel moc nabídnout nemůžu. Snad vodu.
00:06:14Dáte si trochu vody?
00:06:16-Ne, děkuji vám.
00:06:32-Nebojte, ten hrnek je docela čistý.
00:06:42Musím se přiznat, že jsem čekal někoho staršího.
00:06:48-Myslím, že zjistíte, že jsem docela schopný.
00:06:52-Máte v úmyslu dokázat, že jsem duševně chorý?
00:06:57-A jste?
-Myslím, že ne.
00:07:00Ale to určitě říkají všichni blázni.
00:07:04-Narodil jste se v Mülheimu v roce 1867
00:07:07jako třetí z třinácti dětí.
00:07:10To je velká rodina.
-Rodina?
00:07:13Moje matka byla průměrná, ničím nezajímavá žena.
00:07:17Děda byl zloděj, násilník, alkoholik.
00:07:20-Řekl byste, že váš otec miloval vaši matku?
00:07:23-Mohu vám místo odpovědi položit důvěrný dotaz?
00:07:27Jak byste definoval lásku?
00:07:32-Nezištnost. Důvěra. Pochopení.
00:07:35-A jak jste k této definici dospěl? Z knih? Z umění? Ze slovníku?
00:07:42-Pozorováním.
-Pozorováním koho?-Lidí.
00:07:46-Cizích?
-Ano.
00:07:48Ne. Lidí kolem mne.
00:07:50-Rodičů?
-Samozřejmě.
00:07:53-Milovali se vaši rodiče?
-Ano. Jistěže se milovali.
00:07:56-Jak to víte?
00:08:00-Pane Kurtene, já jsem dobrý v tom, co dělám.
00:08:03Pokud chcete vyjít z této cely živý, prosím, odpovídejte na moje otázky.
00:08:08-Nikdy jsem nebyl neviňátko. Nakonec se mi to vyplatilo.
00:08:13Na tomhle světě není pro nevinnost místo.
00:08:25-Svůj zrak na nás upírá celá země.
00:08:30Zrůdy typu Petra Kurtena nepatří do naší společnosti.
00:08:34Do společnosti založené
00:08:36na poctivé práci, právu, svobodě, rovnosti a blahobytu.
00:08:40Slibuji vám, že do konce roku bude Petr Kurten popraven.
00:08:56Vítám vás.
00:08:59Už jste se s ním setkal?
-Ano.
00:09:02Myslím, že proces fyzicky zvládne.
-To jistě.
00:09:05-Je pan Kurten vyšetřován psychiatrem?
00:09:08-Shledal ho duševně způsobilým a zcela odpovědným za své jednání.
00:09:13-Je to teprve pár dní. To už dospěl k závěru?
00:09:16-Věc je zcela jasná.
00:09:19Prosím, přijměte kompletní vyšetřovací spis
00:09:22k případu Petr Kurten.
00:09:25-Věřím, že pan Kurten je duševně chorý.
00:09:28Budu pro něj požadovat doživotní umístění
00:09:30v psychiatrické léčebně podle paragrafu 51.
00:09:33-Jste ještě mladý chlapec, pane Wehnere.
00:09:36Něžný, tichý a nevinný.
00:09:39Ale lidé chtějí krev. Chtějí rozpárat rozparovače.
00:09:43Chtějí kus masa, který rozcupují.
00:09:46A já jim ho dám.
00:10:06-"Drahá mamá, drahý papá.
00:10:08Dnes jsem se s Kurtenem setkal tváří v tvář.
00:10:11Kupodivu jsem necítil strach.
00:10:14Je to s ním právě tak, jak jste se domnívali.
00:10:17Vyrůstal v nesnesitelných podmínkách.
00:10:20Moje vítězství by bylo jisté,
00:10:23nebýt těch znepokojivých nálad, které kolem případu pozoruji.
00:10:26Spoléhám na to, že budete vyvíjet nátlak na patřičná místa.
00:10:30Věřím, že hodláte vyslat delegaci, aby dohlédla na regulérnost procesu.
00:10:34Předem děkuji za vaši podporu.
00:10:36Udělám vše pro to, abych případ vyhrál.
00:10:39Líbám vás. Justus."
00:11:16-Doktore Wehnere.
00:11:23Poprvé jsem utekl z domova, když mi bylo osm.
00:11:27Připadal jsem si docela dospělý.
00:11:30Tehdy jsem zabil první dva.
00:11:34-O tom jste se nikdy nezmínil.
00:11:37-Ále...
00:11:39Byla to taková poťouchlá pitomost.
00:11:44Hrál jsem si se dvěma chlapci mého věku u řeky.
00:11:48Našli jsme starý vor.
00:11:50A s jedním z těch chlapců jsme na něm vypluli. Ne daleko.
00:11:56Napadlo mě, že by mohlo být zábavné strčit ho do vody.
00:12:00Zachytil se pod vorem a já jsem přišel na to,
00:12:04že přenášením váhy mu můžu zabránit, aby se vynořil.
00:12:09Ten druhý skočil za ním, aby ho zachránil, ale neuměl plavat.
00:12:14Oba se utopili.
00:12:20-Jak jste se cítil potom?
00:12:23-Jako bych našel drahokam vyplavený na břeh.
00:12:29Ještě pořád si myslíte, že jsem duševně nemocný?
00:12:33-Vím to.-Stejně jako víte, že tatínek miluje maminku.
00:12:38-Kdybyste byl duševně v pořádku, zmocnila by se vás hrůza.
00:12:42Hrůza z toho, co jste udělal.
-Hrůza.
00:12:47Co vy víte o hrůze?
00:12:51Tam, kde jsem vyrůstal, běhalo po ulicích mnoho opuštěných psů.
00:12:55A v domě, ve kterém jsme bydleli, žil chlap, který je chytal.
00:13:03O zvucích, které vycházely z jeho bytu, nikdo nikdy nemluvil.
00:13:08Byl jsem každou noc vzhůru. Poslouchal to utrápené kňučení.
00:13:13Dveře obklopoval nasládlý puch a zevnitř bylo slyšet kvílení.
00:13:52Ten chlap mě naučil spoustu věcí.
00:13:55Po škole jsem k němu pravidelně chodíval na návštěvu.
00:13:59Stali se z nás dobří přátelé.
00:14:26Učinil jsem tehdy překvapivý objev.
00:14:30Zurčení krve, její mědnatá vůně a temná barva,
00:14:36mi způsobovaly velmi příjemný pocit.
00:14:39Na ten pocit jsem si vytvořil silnou závislost.
00:14:52Nadejde okamžik, kdy je nutné zavřít za starým životem dveře
00:14:57a vstoupit do nového.
00:15:24-Poprvé jste šel do vězení v šestnácti letech za krádež.
00:15:27Jak jste se cítil?
00:15:29-Dohromady jsem strávil ve vězení sedmadvacet let svého života.
00:15:34Vždycky to bylo za nějakou prkotinu. Byl jsem nespravedlivě trestaný.
00:15:38Takže tím, že jsem pak na oplátku trestal já, je přímo vinen stát.
00:15:42-Tak se dá jen stěží vysvětlit, že jste utopil ty dva chlapce.
00:15:46-Jak tedy?!-Opovrhoval jste jejich nevinností, která vám byla odepřena.
00:15:50-Má matka a její dcery se střídaly, aby mi vykouřily ptáka.
00:15:54Neběhá ti z toho mráz po tom tvém spravedlivém hřbetu?
00:15:58-Je mi to odporné. To je vše.
00:16:00-Snažíš se udržet řád v tom svým malým světě.
00:16:03Víš, co jsem dělal v pubertě já?
00:16:06Ve věku, kdy ty jsi zmateně okukoval svý matce kalhotky?
00:16:10Šoustal jsem ty psy! A ovce a prasata!
00:16:14A přitom jsem do nich bodal nožem!
00:16:17A prasata byly nejlepší. Víš proč? Víš proč?!
00:16:21KVIČENÍ
00:16:27-Dozorce!
00:16:34Co se to děje?
00:16:36-Výpadek proudu. To je tady pořád.
00:16:43Ke mně byla tma vždy vlídná.
00:16:47Nejraději jsem měl chvíle na samotce.
00:16:51Doktore, na co myslíte potmě?
00:16:55Na nahé ženské?
00:16:58Vaše kůže se o sebe otírají.
00:17:02Jejich světlé chloupky vás šimrají na břiše.
00:17:08Je to tak?
00:17:13Já ve tmě sním o otevřených ranách a krvavé lázni.
00:17:19O mostech, přehradách vylétajících do povětří.
00:17:25A otrávených sladkostech pro děti.
00:17:31Až tohle jednou budete vyprávět svým dětem, to bude něco.
00:17:35Jak se budou bát, když jim řeknete: "Uvězněn ve tmě s Petrem Kurtenem."
00:17:45A vy jste to přežil. Můžete jim to vyprávět.
00:20:10-Zabijou mého muže?
00:20:14-Nejdřív jsem si myslel, že ne.
00:20:16Ale doba je nejistá, lidé jsou rozzlobení.
00:20:20Chtějí krev politiků a je docela dobře možné,
00:20:23že namísto ní dostanou alespoň krev vašeho muže.
00:20:26-Pomůžete mu?
00:20:29-Potřebuji vaši pomoc. Vaše svědectví by mohlo zvrátit
00:20:33posudek psychiatra a ovlivnit porotu.
00:20:36-Neudělal to.
00:20:39-Mluvila jste s ním?
00:20:42-Myslím, že by raději mluvil s knězem.
00:20:44-Nevěděl jsem, že je věřící.
00:20:50-Není. Ale má strach.
00:20:55A jak se říká: "Všechen strach je strachem z Boha."
00:21:02-Člověk, který dnes před vámi stojí, je zrůda.
00:21:06Nesnažím se to popřít o nic víc než on sám.
00:21:09Stojí tu obžalován z devíti dokonaných vražd a sedmi pokusů.
00:21:14Zabíjel muže, ženy, děti i zvířata.
00:21:18Vážená poroto, není sporu o tom,
00:21:21že by měl být Kurten izolován od společnosti.
00:21:24Ale potrestáme vraždu vraždou? Staneme se tím, čím opovrhujeme?
00:21:28Nebo se pokusíme pochopit?
00:21:31Otázka je prostá. Rodí se zrůdy a nebo je vytváříme?
00:21:36Rodí se zrůdy a nebo je vytváříme?
00:22:19-Vždycky jíme vejce natvrdo.
00:22:23Máte rád vejce natvrdo?
00:22:51-Proč jste tady, pane Wehnere?
00:22:55-Jak jistě víte, před několika týdny byl zatčen Petr Kurten.
00:23:10-Už znáte datum popravy?
00:23:13-Musíme ještě doplnit nedostatky ve vyšetřovacím spisu.
00:23:19-Chcete říct, že by ho nemuseli odsoudit?
00:23:23-Pane Kleine, rád bych se dozvěděl víc o tom,
00:23:26co tady před dvaceti léty spáchal.
00:23:29Dokumentace o vašem případu je neúplná.
00:23:32Takové věci proces vždy zpomalují.
00:23:36Já myslím, že všichni chceme, aby byl popraven co nejrychleji.
00:23:46-Vloupal se k nám 25. května.
00:23:51Ty svině policajtský říkaly, že chtěl jen něco ukrást.
00:23:57Vypáčil kasu, ale nakonec nevzal skoro nic.
00:24:04Nepřišel krást.
00:24:07Přišel vraždit.
00:24:12Byl kousek od nás.
00:24:16A my...
00:24:22Spali jsme.
00:26:25PŘIDUŠENÝ VÝKŘIK
00:27:25V to poledne, když Kristýnku odvezli,
00:27:29našel se kapesník.
00:27:34Byly na něm jeho iniciály.
00:27:38PK. Jako Petr Kurten.
00:27:44Taky jako Petr Klein, můj bratr.
00:27:49-Pro nedostatek důkazů ho zprostili obžaloby.
00:27:54-Na malým městě se o důkazy nikdo nezajímá.
00:27:59Několik týdnů po propuštění se oběsil.
00:28:05-To jsem nevěděl.
00:28:13Smím vám položit otázku?
00:28:17Co bylo na Kristýnce zvláštního?
00:28:20Myslím, bylo na ní něco, co mohlo vraha přitahovat?
00:28:24Barva očí?
00:28:26Byla ve svém věku dostatečně vyspělá na to,
00:28:29aby ho mohla přitahovat jako žena?
00:28:34-Byla to moje dcera.
00:28:41-Přijdete do mého domu a ptáte se, co na ní bylo zvláštního?
00:28:48Ten hajzl ji ubodal, znásilnil
00:28:51a nechal ležet v posteli jako kus hadru.
00:28:56Chci už jenom jeho krev.
00:28:58-Omlouvám se za tu otázku.
00:29:01-Vypadněte.
00:29:43-Díval jsem se na Kristýnku.
00:29:46Leží v té bedně a ví, že jsem to udělal já.
00:29:52A jediná také ví, že se usmívám.
00:29:59Byla to první dívka, která mi dala pocit štěstí.
00:30:05Moje první láska.
00:30:12-Vaše žena tvrdí, že jste nevinný.
00:30:16Tvrdí, že to, co o vás píší v novinách, je lež.
00:30:20Že všechny ty úžasné morbidní skutky jsou možná práce někoho jiného.
00:30:25Jak je to, pane Kurtene? Jste lhář? Chvástáte se?
00:30:30Vymýšlíte si zrůdné historky a vzrušujete se jimi po nocích?
00:30:34Nebo jste neměl sílu se své ženě pochlubit?
00:30:37Jste přece pyšný na to, co jste vykonal.
00:30:40Na to, jak jste velkolepý.
00:30:43Chcete to říct celému světu, tak proč ne jí?
00:30:49-Než jsem poznala Petra, živila jsem se jako lehká holka.
00:30:56Někteří muži, tedy ti, co chodili pravidelně, o mě opravdu stáli.
00:31:04Jeden mě přemlouval, abych toho nechala.
00:31:09Scházeli jsme se osm let.
00:31:13Jeho žena na tom nebyla dobře.
00:31:17Jemu připadalo kruté dát se s ní rozvést.
00:31:22Tak jsme čekali, až umře.
00:31:29A když se to pak stalo, tak si mě už vzít nechtěl.
00:31:37Ten muž mi zlomil srdce.
00:31:42Chtěla jsem ho zabít, ale nedokázala jsem to.
00:31:49Odjela jsem z města a slibovala si, že už se nikdy nevrátím.
00:31:57Pak jsem potkala Petra.
00:33:46Zamilovali jsme se. Potřebovali jsme se.
00:33:52On potřeboval mě a já jeho.
00:33:55-A potřebujete ho stále?
00:33:58-Jste ženatý?
-Já? Ne.
00:34:02-Nepotkal jste tu pravou?
00:34:06-Ale ano. Evu.
00:34:08Dívku, která žila na vesnici,
00:34:11kam jsme s rodiči jezdili na letní byt.
00:34:13Ale ze školy jsem šel rovnou na práva.
00:34:16Profesně se mi to velmi vyplatilo.
00:34:18-A chtěl jste to tak vy nebo to tak chtěli vaše rodiče?
00:34:21-Já to tak chtěl.
00:34:25-Máte s rodiči hezký vztah.
00:34:28-Chci, aby byli hrdí na to, co dělám.
00:34:31Chci být nejlepší.
00:34:33-Jistě jsou na vás hrdí.
00:34:36Vaše rozhodnutí obhajovat Petra je odvážné,
00:34:40při všech těch lžích, co o něm píší v novinách.
00:34:46-Paní Kurtenová, jsem povinen vám říct, z čeho je váš muž obviněn.
00:34:53-Chtěla bych ho vidět, pane Wehnere.
00:34:58-Váš manžel je obviněný z osmi vražd
00:35:01spáchaných během posledních dvou let.
00:35:04A prokazatelně z jedné vraždy spáchané před dvaceti lety.
00:35:08-Je to můj muž a je ve vězení.
00:35:13A potřebuje mě.
00:36:39-Venku vás čeká nějaký pán.
00:36:51-Viděl jste někdy mrtvolu, pane Wehnere?
00:36:58Mrtvé dítě nebo aspoň mrtvého psa?
00:37:04Stíral jste někdy otisky ze zlomené dětské ruky?
00:37:09Viděl jste někdy podřezané hrdlo? Hlavu visící jenom na zbytcích kůže?
00:37:15-Ocenil bych, kdybyste za mnou před vynesením rozsudku nechodil.
00:37:24-Kurten přislíbil plné doznání až při procesu.
00:37:28Chce odejít ve velkém stylu.
00:37:31-Můj klient je nemocný člověk, pane Wenge.
00:37:34Jeho jednání je výsledkem teroru, kterému byl nucen čelit jako dítě.
00:37:38Mstí se za to, co musel sám prožít.
00:37:44-Neměli bychom dovolit, aby mluvil veřejně.
00:37:48Je to jen další svinský vrah, který masturbuje nad hroby svých obětí.
00:37:53Kdyby se vám podařilo získat jeho doznání
00:37:56během těch vašich sezení...
00:38:02Myslete na svou pověst.
00:38:06Nechcete přece pošpinit dobré jméno své rodiny, ne?
00:38:58-"Drahá mamá, drahý papá. Musím s vámi mluvit.
00:39:01Možná, že jen cítím potřebu se ujistit o opaku,
00:39:05ale obávám se, že se do případu zaplétám.
00:39:08Špatně spím a pak se mi zakalí myšlenky a nedokážu si vzpomenout,
00:39:12jak jsem se ocitl tam, kde právě jsem.
00:39:15Jakoby mé myšlenky nevycházely ze mě.
00:39:19Nevíte, kde je Eva?
00:39:21Vybavuju si ten letní den, který jsme spolu strávili."
00:40:52-Po několika týdnech jsme se vzali.
00:40:55Cítila jsem v něm oporu.
00:40:58Byli jsme šťastní.
00:41:05-Celé hodiny jsem seděl v nekonečné tmě.
00:41:10Vybavoval si svoje činy a snil o dalších.
00:41:25Stále silněji jsem pociťoval tu nekontrolovatelnou touhu.
00:41:31Snažil jsem se v sobě dusit to nutkání.
00:41:37Nešlo to.
00:42:16Marie jsem si vážil.
00:42:19Ale když jsem jí vniknul mezi stehna,
00:42:22myslel jsem na zabíjení.
00:42:27Myslel jsem na Kristýnčiny vyděšené oči.
00:42:33Tu noc jsem se rozhodl vrátit se konečně do Düsseldorfu.
00:42:41Pak se ozval ten zvuk.
00:42:44KVÍLENÍ BRZD NÁRAZ A TŘÍŠTĚNÍ SKLA
00:43:31Cítil jsem se jako král.
00:43:34Konec zapírání. Konec předstírání.
00:43:38Nejsem jako ti nevinní kolem mě.
00:43:42Pochopil jsem svou pravou podstatu.
00:43:46A Bůh, který mi toto uvítání přichystal,
00:43:52mi dal jasně najevo, že je na mé straně.
00:44:22-Děkuji vám za upřímnost. Vaše svědectví je důležité.
00:44:27-Dobrou noc, pane Wehnere.
00:45:13-Co cítíte ke svému otci, Petře?
00:45:17-Nenáviděl jsem ho, Juste.
00:45:21-Kdy jste ho naposledy viděl?
-Nepamatuju se.
00:45:26-Připomenu vám to.
00:45:29Viděl jste ho před třemi lety na podzim.
00:45:31Vážně onemocněl a poslal pro vás.
00:45:34Šel jste za ním. Pečoval jste o něj.
00:45:37Dával jste mu peníze, oblečení, jídlo.
00:45:40Když ho našli muži z kriminálky,
00:45:42tak nepopíral, že vaše dětství bylo nešťastné.
00:45:45Ale taky vzpomínal na hezké chvíle, které jste spolu prožili.
00:45:49Například na vaše procházky na pláži u Severního moře.
00:45:52Pamatujete si ten příběh, který vám vypravoval?
00:45:56Nemohl jste se ho nabažit.
00:45:59Že se u toho pobřeží před mnoha lety potopila loď.
00:46:02Nikdo nepřežil a náklad se ztratil i s pokladem.
00:46:06Ale taky vám vyprávěl,
00:46:09že v noci za silné bouře je možné mezi běsnícími vlnami
00:46:12zahlédnout polámaný trup a roztříštěný stěžeň té lodi.
00:46:16A když po takové bouři pročešete hřebenem oblázky a škeble, tak...
00:46:20-Najdete drahokam.
00:46:22-Z dávno ztraceného pokladu.
00:46:26-Který byl vyplaven na břeh.
00:47:02-Že by měl být Kurten ze společnosti vyloučen, je mimo diskuzi.
00:47:06Otázkou zde není vina, ale duševní zdraví.
00:47:09A odstavec 51 definuje duševní poruchu jako stav vědomí
00:47:13či chorobnou poruchu duševní aktivity,
00:47:16která brání jednání ze svobodné vůle.
00:47:22Vážená poroto.
00:47:24Věřím, že se jedná o případ,
00:47:27jenž podrobí zkoušce samotné základy našich definic.
00:47:30Protože dnes před soudem nestojí Petr Kurten,
00:47:33ale celá naše společnost.
00:47:35Společnost, která si neuvědomuje, že model soudního sporu,
00:47:39který teď vede proti Petru Kurtenovi,
00:47:41může být kdykoli v budoucnu použit proti každému z nás.
00:47:45Ano, suďme člověka za jeho pochybení.
00:47:47Suďme člověka za to,
00:47:49že nebyl schopen racionálního uvažování v momentě,
00:47:53kdy se utápěl ve vášni, která je nám lidem tolik vlastní.
00:47:57Toto je naše dilema. Trpí Petr Kurten takovou poruchou,
00:48:01která by ho mohla zbavit zodpovědnosti za své zločiny?
00:48:28-Doktore Wehnere, dobré ráno.
00:48:32-Omlouvám se vám, příteli. Pan Wenge mě prostě přemluvil.
00:48:36Něco za něco, že?
00:48:38Víte, pánové,
00:48:40vyprávěl jsem svému obhájci ten dojímavý příběh o drahokamu.
00:48:45Myslím, že na něj velmi zapůsobil.
00:48:48Zdá se, že každý příběh, v kterém vystupují otcové či matky,
00:48:51pana Wehnera spolehlivě rozněžní.
00:48:54Kávu jste náhodou nepřinesl, že?
00:48:57-Pane Kurtene, jste připraven poskytnout nám plné doznání?
00:49:02-Rád.
00:49:04-V roce 1929 jste se vrátil do Düsseldorfu.
00:49:08Co se dělo pak?
-Díval jsem se. Čekal.
00:49:12Pěstoval jsem obraz milého, krotkého muže.
00:49:16A pak to začalo.
00:49:18-3. února jste napadl služebnou, paní Kuhnovou.
00:49:22Dvacet čtyři bodných ran na těle a na hlavě.
00:49:25-Ano.
00:49:27-Paní Kuhnová se doplazila do nemocnice o dvě ulice dál.
00:49:31Zachránili jí život, ale ztratila paměť.
00:49:34-Na úplně nových nůžkách se mi zlomila špička.
00:49:38Nikdo už nedělá svou práci s hrdostí.
00:49:41-Jen o deset dní později, 13. února, Rudolf Schere.-Ano, zabil jsem ho.
00:49:46-Dvacet bodných ran na těle a hlavě.
-Aspoň zemřel v karnevalovém týdnu.
00:49:53-3. března. Malá Rosa Oligerová.
00:49:56-Čtrnáct let. Oči černé jako noc.
00:50:00-Třináct bodných ran na těle a hlavě. Znásilněná.
00:50:03-Pobavil jsem se s ní, až když byla mrtvá.
00:50:06Nikdy bych nemučil děti.
00:50:08-Tělo jste pohodil na staveništi a zapálil.
00:50:12-To proto, že jsem tak citlivý. Plameny byly velmi krásné.
00:50:18Připomněla mi Kristýnku.
00:50:21Druhý den jsem stál v davu a díval se,
00:50:24jak její tělo odnáší pryč.
00:50:27Bavil jsem se s přítomným policistou,
00:50:30vypadal trochu jako vy,
00:50:32a ptal se ho, zda mají představu, kdo to mohl udělat.
00:50:36Ten muž se dlouze vykecával, ale dohromady neřekl nic. Chudák.
00:50:40-29. dubna jste spáchal další dva neúspěšné útoky.
00:50:44-Ano. To nebyl můj šťastný den.
00:50:47A tuším, že z nich byl usvědčen jeden negramotný imbecil.
00:50:56-30. července byla nalezena uškrcená.
00:51:01BEZE SLOV
00:51:0621. září.
00:51:09BEZE SLOV
00:51:18BEZE SLOV
00:51:25-Držte se prosím faktů, pane Kurtene.
00:51:28-Sobota 23. října.
00:51:31Čtrnáctiletá Christine Goldmanová a její sestra.
00:51:34-Pamatuji si to jako dnes.
00:51:38Jejich rodiče byli natolik zaneprázdnění...
00:51:43Oslovil jsem tu starší a...
00:51:53Bodl jsem ji jen dvakrát.
00:51:58Myslím, že ze všech mých obětí...
00:52:15Když se vrátila Luisa, zabil jsem ji také.
00:52:18Ale až potom, co mi vrátila drobné.
00:52:22RÁNA
00:56:17-Na podzim v roce 1931 vás na ulici oslovila Josephine Budlicková
00:56:21a zeptala se, jestli nevíte o nějaké ubytovně.
00:56:24Navrhl jste jí, aby přespala u vás.
00:56:28-Ano. Vzal jsem ji k sobě.
00:56:31A z legrace se zeptal, zda by se mnou chtěla spát.
00:56:38Odpověděla, že by radši umřela.
00:56:45-Á!
00:57:54-Muselo vám být jasné, že vás zatknou.
00:57:57Chtěl jste s tím přestat?
00:58:00-Víc jak dvacet let po mně bezvýsledně pátrali.
00:58:03Myslíš, že jsem všeho nechal jen tak?
00:58:06Že se ve mně hnulo svědomí?
00:58:08Říkal jsem ti, můj milý příteli, že jsou chvíle,
00:58:12kdy je nutné zabouchnout dveře za starým životem
00:58:15a vstoupit do nového.
00:58:38Díval jsem se na krev ve své dlani.
00:58:41Pochopil jsem, že moje cesta vede mnohem dál.
00:59:00Zdálo se mi, že zachraňuju město před strašnou hrozbou.
00:59:05Před upírem. Vlkodlakem. Fantomem.
00:59:12Vítězně jsem se vrátil z dlouhé krvavé bitvy a lidé jsou mi vděční.
00:59:19Oslavují mě.
00:59:22Na mou počest uspořádají průvod s pochodněmi.
00:59:26Vezmou útokem úřady a požadují hlavu prezidenta.
00:59:32A na jeho místo dosazují mě, Petra Kurtena.
00:59:38Spasitele.
00:59:41-Ale to bylo jen snění.
-Snění?
00:59:45Podívej se kolem sebe.
00:59:48Lidé trpí hloupou vidinou, že svět může být krásné místo pro nevinné.
00:59:55Ta vidina je sžírá, mučí.
00:59:59Potřebují někoho, kdo je povede světem, kde vina neexistuje.
01:00:04-Žádný takový svět není.
-A kdo jsou teda ti nevinní? Kdo?
01:00:09Můj otec? Moje matka? Nebo moje žena?
01:00:13Marie ví, že ty vraždy, o kterých všichni mluví, jsem spáchal já.
01:00:18A přesto při mně stojí! Potřebuje mě!
01:00:22Potřebuje věřit, že jsem nevinný.
01:00:25Stejně jako ty potřebuješ věřit, že tatínek miluje maminku.
01:00:33Ale to je jen iluze. Marie tě podvedla.
01:00:36Stejně, jako tě podvedli tví drazí rodiče.
01:00:40Na tomhle světě není pro nevinnost místo!
01:00:44Ani ty nejsi nevinný, Juste! Smiř se s tím.
01:00:47Přestaň si už konečně lhát!
01:01:23-Je to můj muž a potřebuje mě.
01:01:40-Neřekl jste nám, že budete toho hajzla obhajovat.
01:01:44My jsme vás pozvali i do jejího pokoje.
01:01:48Ale ona nebyla jen položka v policejním spisu,
01:01:51byla to naše dcera a život.
01:01:54Vy nemáte úctu k životu? Obhajujete zrůdu?
01:01:57Sám jste zrůda.
01:02:24Já vám to nedovolím.
01:02:53-"Drahá mamá, drahý papá. Je to tak snadné, že?
01:02:56Říkáme "právo", říkáme "spravedlivý soud" stejně chladně,
01:03:00jako říkáme "ubodal, zabil, mrtvý".
01:03:03Odloučili jste mě od Evy.
01:03:06Přišel jsem o to jediné, na čem mi záleželo.
01:03:09Tohle jste po mně chtěli?
01:03:12To je ta moje budoucnost, které jsem všechno obětoval?
01:03:15Jste na mě hrdí? Kde jste teď, když vás potřebuju?
01:03:21Proč vůbec nepíšete?"
01:05:00-Vím, že před dvaceti lety zabil tu holčičku.
01:05:06Ale ty ostatní?
01:05:14Ty ostatní?
01:05:25Může to být pravda?
01:06:35-20. května ubodal mladou studentku Doris Hahnovou.
01:06:39Pokusil se ji ukřižovat, ale tělo bylo příliš těžké.
01:06:43Schoval ji v mělkém hrobě,
01:06:46ke kterému se občas vracel, aby se na zem vyprázdnil.
01:06:51V září během jediného dne napadl dvě mladé ženy.
01:06:56Paní Dorrierovou ubil kladivem.
01:07:01S Idou Reutherovou protančil celou noc.
01:07:05Když ji doprovázel domů, rozbil jí tím kladivem lebku.
01:07:093. listopadu se ztratila pětiletá Líza Albermanová.
01:07:13Její rodiče ji viděli naposledy v parku, jak pouští draka.
01:07:18Zatáhl ji do staré cihelny. Pil krev z díry v její lebce.
01:07:25Druhý den poslal do novin dopis. Prozradil, kde těla najít.
01:07:30Ukázal nám, jací jsme hlupáci.
01:07:34Doris Hahnovou její rodiče identifikovali jen podle náušnic,
01:07:38které jí den před vraždou koupili.
01:09:25-Potom, co jsem Josephine věnoval život, jsem jel za Marií.
01:09:31Byl jsem rozhodnutý se jí se vším svěřit.
01:09:35Řekl jsem jí jen o Kristýnce. Víc jsem nedokázal.
01:09:42Nejdřív navrhla, abychom se zabili.
01:09:46Řekl jsem jí, že si zasloužím být potrestán.
01:09:50A také, že na mé dopadení byla vypsána velká odměna.
01:09:54Dotklo se jí to.
01:09:57Ale přesvědčil jsem ji, že když mě udá, nebude to zrada.
01:10:03Nepráskla mě kvůli odměně.
01:10:07Udělala to z lásky.
01:10:10Pochopila, že jsem to chtěl.
01:10:13Pochopila, že jsem to potřeboval.
01:10:17-A co to bylo?
01:10:21-Zkáza, Juste.
01:10:24Zkáza.
01:10:27-Zdraví lidé netouží po zkáze.
01:10:29-Stanu se mučedníkem a lidé mě budou oslavovat.
01:10:35-Jste šílený.
01:10:38-Jistě.
01:10:40A ty to víš, Juste, že?
01:10:46Víš všechno.
01:10:48Jenom ty.
01:10:52A já.
01:10:59Vidíš tu vosu?
01:11:02Chvilku mi bzučela kolem hlavy a pak po spirále směrem k podlaze.
01:11:07Dívám se na ni, jak umírá.
01:11:13-A proč?
01:11:15Ze zlosti nebo ze soucitu?
01:11:23-Já už je neumím odlišit.
01:11:29Mluvila o tobě moc hezky.
01:11:32-Kdo?
01:11:34-Moje žena.
01:11:37Vůbec bych ti to neměl za zlé.
01:11:40Nezdá se ti snad přitažlivá?
01:11:43-Co tím chcete naznačit?
-Špatně jsi mě pochopil.
01:11:47Stejně jako ona si o tobě myslím jenom to nejlepší.
01:11:51-Vy jste můj klient. Ona vaše žena.
01:11:55-Jo. A k čemu jsem jí teď dobrý?
01:12:00Chci, aby byla šťastná.
01:12:04Potřebuje muže,
01:12:06který by do jejího života vnesl trochu slušnosti, trochu čistoty.
01:12:12Všechno to, co jsem jí já nikdy nemohl dát.
01:12:16-Váš život končí, pane Kurtene. Její ne.
01:12:21-Manželka Petra Kurtena.
01:12:25Zrůdy.
01:12:31Přemýšlej, Juste.
01:12:34Když ne ty, tak kdo?
01:12:37Kdo to prohlédne?
01:14:38KŘIK DAVU
01:14:58-Vážená poroto, otázka je prostá. Rodí se zrůdy nebo je vytváříme?
01:15:04-Ještě pořád si myslíte, že jsem duševně nemocný?
01:15:08-Člověk, který dnes před vámi stojí, je zrůda.
01:15:11-Nikdy jsem nebyl neviňátko.
01:15:13-Stojí tu obžalován z devíti dokonaných vražd a sedmi pokusů.
01:15:16-Jako bych našel drahokam.
01:15:18-Jste přece pyšný na to, co jste vykonal. Na to, jak jste velkolepý.
01:15:22-Zdálo se mi, že zachraňuju město před strašlivou hrozbou.
01:15:25Před upírem. Fantomem.
01:15:28Ke svým obětem necítím žádnou lítost.
01:15:30-Jde o případ, který podrobí zkoušce samotné základy našich definic.
01:15:34-Oslavují mě.-Protože dnes před soudem nestojí Petr Kurten.
01:15:37-Spasitele.
-Ale celá naše společnost.
01:15:40-Můj otec? Moje matka? Myslíš, že se ve mně hnulo svědomí?
01:15:43-Toto je naše dilema. Trpí Petr Kurten takovou poruchou,
01:15:46která by ho dokázala zbavit zodpovědnosti za své zločiny?
01:15:49-Na tomhle světě není pro nevinnost místo!
01:15:52-Potrestáme vraždu vraždou?
-Ani ty nejsi nevinný, Juste.
01:15:56-Staneme se tím, čím opovrhujeme?
-Smiř se s tím.
01:15:59-Nebo se pokusíme pochopit?
-Přestaň si už konečně lhát!
01:16:11KŘIK DAVU
01:16:18POLICEJNÍ PÍŠŤALKA
01:16:23UMLKÁNÍ DAVU
01:16:29-Vážená poroto.
01:16:31Víte, co tento muž udělal.
01:16:34Je duševně narušený.
01:16:38Je duševně narušený.
01:16:41A jestli rozhodnete jinak, pak pomáhej nám Bůh.
01:17:06*Porota se vzdálila jen na půl hodiny.
01:17:09Petr byl devítinásobně odsouzen k trestu smrti.
01:17:13Soudce řekl, že své zločiny spáchal chladnokrevně
01:17:17a že během procesu působil chytrým, klidným a vyrovnaným dojmem.
01:17:21Řekl, že Petr Kurten je normální.*
01:17:25JEKOT
01:17:28VÝSTŘEL
01:17:48-"Drahá mamá, drahý papá.
01:17:50Tímto bych vám rád sdělil, že už nečekám, že mi odepíšete.
01:17:54Odjíždím tam, kam odjela Eva. Daleko od vás.
01:18:00Tohle je můj poslední dopis. Zapomeňte, že jsem váš syn.
01:18:05Justus."
01:18:42-Juste, bál jsem se, že nepřijdeš. Chtěl jsem ti poděkovat.
01:18:48-Za co?
-Za trpělivost.
01:18:53-Jedl jste?
01:18:55-Vídeňský řízek, brambory. I víno.
01:19:00Výtečné.
01:19:02-Jak se cítíte?
01:19:07-Sytý.
01:19:10Juste?
-Ano?
01:19:13-Od rozsudku spím velice klidně.
01:19:17Jsou na tom tak i lidé tam venku?
-Někteří ano.
01:19:21-A navzájem se milují? Beze strachu? Bez bolesti?
01:19:27-Přišlo vám hodně pošty.
01:19:30-Nenávistné dopisy?-Většinou.
-A zbytek?
01:19:33-Nějaké žádosti o autogram. Pár nabídek k sňatku.
01:19:40-Juste, já nejsem jediný a nejsem ani poslední.
01:19:45Zatímco se tu my dva bavíme, další se rodí a utvářejí.
01:19:50Doma. Ve vězení.
01:19:53Na dětských hřištích.
01:19:57A všichni jsou normální.
01:20:00-Máte nějaké poslední přání?
01:20:05-Poslední přání.
01:20:08Řekni mi...
01:20:12Jak vypadám?
-Dobře.
01:20:15-Upřímně?
-Upřímně.
01:20:34-Ano, mám poslední přání.
01:20:37Chci žít dost dlouho na to,
01:20:40abych slyšel svou krev, jak mi plíští z hrdla.
01:21:39STŘELBA
01:21:41HUČENÍ BOMBARDÉRŮ
01:21:44HVÍZDOT PUM
01:21:47VÝBUCH
01:21:50*V letech, které následovaly po Kurtenově popravě,
01:21:54miliony dalších normálních lidí dělaly věci,
01:21:57o nichž se předtím domnívaly, že by jich nebyly schopny.
01:22:05Já měl štěstí.
01:22:07Ze země jsem uprchl dřív,
01:22:10než jsem si stačil příliš smočit ruce v krvi.
01:22:36Nevím, jestli je Bůh.
01:22:39Ale jestli je,
01:22:41tak až nastane soudný den, všichni před něj předstoupíme.
01:22:45A mohu jen doufat,
01:22:47že nás nebude soudit jako zrůdy, jimiž jsme se stali,
01:22:51ale jako děti, kterými jsme kdysi byly.*
01:29:48Skryté titulky: Zuzka Kmentová Česká televize, 2016
Od února 1929 do října 1931 přípravil Němec Peter Kurten (M. Kňažko) o život osm lidí. Bezpočet dalších napadl. Zabíjel ženy, muže, děti i zvířata. Svého času způsobil stejnou paniku jako kdysi Jack Rozparovač. Filmové vyprávění o tomto surovém vrahovi začíná ve chvíli, kdy se Kurten sám od sebe vzdá policii. Jeho obhajoby se ujme ambiciózní mladý právník Justus Wehner (P. Gajdoš). Ten chce před soudem dokázat, že Kurten je psychicky vyšinutý. Proto se během rozhovorů s klientem pokusí proniknout do jeho temné mysli. V průběhu pátrání po šokujícím pozadí Kurtenových nelítostných činů poznává i další tajemnou postavu, atraktivní vrahovu ženu Marii (letošní jubilantka D. Havlová)…
Psychologický thriller scenáristy a režiséra Julia Ševčíka vznikl podle skutečného případu sériových vražd, které v době mezi světovými válkami otřásly Evropou. Podkladem pro scénář byla divadelní hra Anthonyho Neilsona Normal – The Düsseldorf Ripper (Normal – Düsseldorfský Rozparovač), ale také poznámky Kurtenova psychiatra Karla Berga.
