Rodí se zrůdy, nebo si je vytváříme? Česko-makedonsko-britský film o skutečném sériovém vrahovi 30. let minulého století (2009). Hrají: M. Kňažko, D. Havlová, P. Gajdoš, M. Táborský, J. Vlasák, Z. Kajnarová a další. Kamera A. Riestra. Scénář a režie J. Ševčík
00:02:28 -Státní policie.
00:02:31 Vstaňte s rukama nad hlavou.
00:03:16 *Ten případ jsem dostal jako dárek od svých starších kolegů na soudním.
00:03:21 Právě mi bylo třicet.
00:03:24 Všichni na mě byli pyšní jako na úspěšného syna.*
00:03:50 -Petr Kurten?
00:03:53 Jsem váš obhájce doktor Wehner.
00:04:03 *Od února 1929 do října 1931
00:04:06 připravil Petr Kurten o život osm lidí a bezpočet dalších napadl.
00:04:10 Zabíjel ženy, muže, děti i zvířata. Zabíjel cokoli mu přišlo do cesty.
00:04:14 Na jeho dopadení pracovaly stovky policistů.
00:04:18 Byly použity všechny dostupné metody od grafologie až po jasnovidectví.
00:04:23 Jednou dokonce oblékli modelku do šatů jedné z obětí
00:04:27 a nechali ji na různých plesech tančit valčík.
00:04:30 Doufali, že si někdo vzpomene, jak vypadal její poslední tanečník.
00:04:53 Düsseldorf ovládla panika srovnatelná s tou,
00:04:57 kterou způsobil Jack Rozparovač v Londýně v roce 1888.
00:05:01 Celé město se ponořilo do tíživé mlhy.
00:05:05 Otevřeným oknem se mohla vplížit k vám domů.*
00:05:22 -Petr Kurten?
00:05:25 Jsem váš obhájce doktor Wehner.
00:05:30 -Chtěl bych vědět...
00:05:32 Pověděl byste mi laskavě, nemám rozcuchané vlasy?
00:05:39 Nejsou tu zrcadla.
00:05:42 -Vlasy máte v pořádku.
00:05:45 -Čestné slovo?
-Čestné slovo.
00:06:08 -K občerstvení vám toho bohužel moc nabídnout nemůžu. Snad vodu.
00:06:14 Dáte si trochu vody?
00:06:16 -Ne, děkuji vám.
00:06:32 -Nebojte, ten hrnek je docela čistý.
00:06:42 Musím se přiznat, že jsem čekal někoho staršího.
00:06:48 -Myslím, že zjistíte, že jsem docela schopný.
00:06:52 -Máte v úmyslu dokázat, že jsem duševně chorý?
00:06:57 -A jste?
-Myslím, že ne.
00:07:00 Ale to určitě říkají všichni blázni.
00:07:04 -Narodil jste se v Mülheimu v roce 1867
00:07:07 jako třetí z třinácti dětí.
00:07:10 To je velká rodina.
-Rodina?
00:07:13 Moje matka byla průměrná, ničím nezajímavá žena.
00:07:17 Děda byl zloděj, násilník, alkoholik.
00:07:20 -Řekl byste, že váš otec miloval vaši matku?
00:07:23 -Mohu vám místo odpovědi položit důvěrný dotaz?
00:07:27 Jak byste definoval lásku?
00:07:32 -Nezištnost. Důvěra. Pochopení.
00:07:35 -A jak jste k této definici dospěl? Z knih? Z umění? Ze slovníku?
00:07:42 -Pozorováním.
-Pozorováním koho?-Lidí.
00:07:46 -Cizích?
-Ano.
00:07:48 Ne. Lidí kolem mne.
00:07:50 -Rodičů?
-Samozřejmě.
00:07:53 -Milovali se vaši rodiče?
-Ano. Jistěže se milovali.
00:07:56 -Jak to víte?
00:08:00 -Pane Kurtene, já jsem dobrý v tom, co dělám.
00:08:03 Pokud chcete vyjít z této cely živý, prosím, odpovídejte na moje otázky.
00:08:08 -Nikdy jsem nebyl neviňátko. Nakonec se mi to vyplatilo.
00:08:13 Na tomhle světě není pro nevinnost místo.
00:08:25 -Svůj zrak na nás upírá celá země.
00:08:30 Zrůdy typu Petra Kurtena nepatří do naší společnosti.
00:08:34 Do společnosti založené
00:08:36 na poctivé práci, právu, svobodě, rovnosti a blahobytu.
00:08:40 Slibuji vám, že do konce roku bude Petr Kurten popraven.
00:08:56 Vítám vás.
00:08:59 Už jste se s ním setkal?
-Ano.
00:09:02 Myslím, že proces fyzicky zvládne.
-To jistě.
00:09:05 -Je pan Kurten vyšetřován psychiatrem?
00:09:08 -Shledal ho duševně způsobilým a zcela odpovědným za své jednání.
00:09:13 -Je to teprve pár dní. To už dospěl k závěru?
00:09:16 -Věc je zcela jasná.
00:09:19 Prosím, přijměte kompletní vyšetřovací spis
00:09:22 k případu Petr Kurten.
00:09:25 -Věřím, že pan Kurten je duševně chorý.
00:09:28 Budu pro něj požadovat doživotní umístění
00:09:30 v psychiatrické léčebně podle paragrafu 51.
00:09:33 -Jste ještě mladý chlapec, pane Wehnere.
00:09:36 Něžný, tichý a nevinný.
00:09:39 Ale lidé chtějí krev. Chtějí rozpárat rozparovače.
00:09:43 Chtějí kus masa, který rozcupují.
00:09:46 A já jim ho dám.
00:10:06 -"Drahá mamá, drahý papá.
00:10:08 Dnes jsem se s Kurtenem setkal tváří v tvář.
00:10:11 Kupodivu jsem necítil strach.
00:10:14 Je to s ním právě tak, jak jste se domnívali.
00:10:17 Vyrůstal v nesnesitelných podmínkách.
00:10:20 Moje vítězství by bylo jisté,
00:10:23 nebýt těch znepokojivých nálad, které kolem případu pozoruji.
00:10:26 Spoléhám na to, že budete vyvíjet nátlak na patřičná místa.
00:10:30 Věřím, že hodláte vyslat delegaci, aby dohlédla na regulérnost procesu.
00:10:34 Předem děkuji za vaši podporu.
00:10:36 Udělám vše pro to, abych případ vyhrál.
00:10:39 Líbám vás. Justus."
00:11:16 -Doktore Wehnere.
00:11:23 Poprvé jsem utekl z domova, když mi bylo osm.
00:11:27 Připadal jsem si docela dospělý.
00:11:30 Tehdy jsem zabil první dva.
00:11:34 -O tom jste se nikdy nezmínil.
00:11:37 -Ále...
00:11:39 Byla to taková poťouchlá pitomost.
00:11:44 Hrál jsem si se dvěma chlapci mého věku u řeky.
00:11:48 Našli jsme starý vor.
00:11:50 A s jedním z těch chlapců jsme na něm vypluli. Ne daleko.
00:11:56 Napadlo mě, že by mohlo být zábavné strčit ho do vody.
00:12:00 Zachytil se pod vorem a já jsem přišel na to,
00:12:04 že přenášením váhy mu můžu zabránit, aby se vynořil.
00:12:09 Ten druhý skočil za ním, aby ho zachránil, ale neuměl plavat.
00:12:14 Oba se utopili.
00:12:20 -Jak jste se cítil potom?
00:12:23 -Jako bych našel drahokam vyplavený na břeh.
00:12:29 Ještě pořád si myslíte, že jsem duševně nemocný?
00:12:33 -Vím to.-Stejně jako víte, že tatínek miluje maminku.
00:12:38 -Kdybyste byl duševně v pořádku, zmocnila by se vás hrůza.
00:12:42 Hrůza z toho, co jste udělal.
-Hrůza.
00:12:47 Co vy víte o hrůze?
00:12:51 Tam, kde jsem vyrůstal, běhalo po ulicích mnoho opuštěných psů.
00:12:55 A v domě, ve kterém jsme bydleli, žil chlap, který je chytal.
00:13:03 O zvucích, které vycházely z jeho bytu, nikdo nikdy nemluvil.
00:13:08 Byl jsem každou noc vzhůru. Poslouchal to utrápené kňučení.
00:13:13 Dveře obklopoval nasládlý puch a zevnitř bylo slyšet kvílení.
00:13:52 Ten chlap mě naučil spoustu věcí.
00:13:55 Po škole jsem k němu pravidelně chodíval na návštěvu.
00:13:59 Stali se z nás dobří přátelé.
00:14:26 Učinil jsem tehdy překvapivý objev.
00:14:30 Zurčení krve, její mědnatá vůně a temná barva,
00:14:36 mi způsobovaly velmi příjemný pocit.
00:14:39 Na ten pocit jsem si vytvořil silnou závislost.
00:14:52 Nadejde okamžik, kdy je nutné zavřít za starým životem dveře
00:14:57 a vstoupit do nového.
00:15:24 -Poprvé jste šel do vězení v šestnácti letech za krádež.
00:15:27 Jak jste se cítil?
00:15:29 -Dohromady jsem strávil ve vězení sedmadvacet let svého života.
00:15:34 Vždycky to bylo za nějakou prkotinu. Byl jsem nespravedlivě trestaný.
00:15:38 Takže tím, že jsem pak na oplátku trestal já, je přímo vinen stát.
00:15:42 -Tak se dá jen stěží vysvětlit, že jste utopil ty dva chlapce.
00:15:46 -Jak tedy?!-Opovrhoval jste jejich nevinností, která vám byla odepřena.
00:15:50 -Má matka a její dcery se střídaly, aby mi vykouřily ptáka.
00:15:54 Neběhá ti z toho mráz po tom tvém spravedlivém hřbetu?
00:15:58 -Je mi to odporné. To je vše.
00:16:00 -Snažíš se udržet řád v tom svým malým světě.
00:16:03 Víš, co jsem dělal v pubertě já?
00:16:06 Ve věku, kdy ty jsi zmateně okukoval svý matce kalhotky?
00:16:10 Šoustal jsem ty psy! A ovce a prasata!
00:16:14 A přitom jsem do nich bodal nožem!
00:16:17 A prasata byly nejlepší. Víš proč? Víš proč?!
00:16:21 KVIČENÍ
00:16:27 -Dozorce!
00:16:34 Co se to děje?
00:16:36 -Výpadek proudu. To je tady pořád.
00:16:43 Ke mně byla tma vždy vlídná.
00:16:47 Nejraději jsem měl chvíle na samotce.
00:16:51 Doktore, na co myslíte potmě?
00:16:55 Na nahé ženské?
00:16:58 Vaše kůže se o sebe otírají.
00:17:02 Jejich světlé chloupky vás šimrají na břiše.
00:17:08 Je to tak?
00:17:13 Já ve tmě sním o otevřených ranách a krvavé lázni.
00:17:19 O mostech, přehradách vylétajících do povětří.
00:17:25 A otrávených sladkostech pro děti.
00:17:31 Až tohle jednou budete vyprávět svým dětem, to bude něco.
00:17:35 Jak se budou bát, když jim řeknete: "Uvězněn ve tmě s Petrem Kurtenem."
00:17:45 A vy jste to přežil. Můžete jim to vyprávět.
00:20:10 -Zabijou mého muže?
00:20:14 -Nejdřív jsem si myslel, že ne.
00:20:16 Ale doba je nejistá, lidé jsou rozzlobení.
00:20:20 Chtějí krev politiků a je docela dobře možné,
00:20:23 že namísto ní dostanou alespoň krev vašeho muže.
00:20:26 -Pomůžete mu?
00:20:29 -Potřebuji vaši pomoc. Vaše svědectví by mohlo zvrátit
00:20:33 posudek psychiatra a ovlivnit porotu.
00:20:36 -Neudělal to.
00:20:39 -Mluvila jste s ním?
00:20:42 -Myslím, že by raději mluvil s knězem.
00:20:44 -Nevěděl jsem, že je věřící.
00:20:50 -Není. Ale má strach.
00:20:55 A jak se říká: "Všechen strach je strachem z Boha."
00:21:02 -Člověk, který dnes před vámi stojí, je zrůda.
00:21:06 Nesnažím se to popřít o nic víc než on sám.
00:21:09 Stojí tu obžalován z devíti dokonaných vražd a sedmi pokusů.
00:21:14 Zabíjel muže, ženy, děti i zvířata.
00:21:18 Vážená poroto, není sporu o tom,
00:21:21 že by měl být Kurten izolován od společnosti.
00:21:24 Ale potrestáme vraždu vraždou? Staneme se tím, čím opovrhujeme?
00:21:28 Nebo se pokusíme pochopit?
00:21:31 Otázka je prostá. Rodí se zrůdy a nebo je vytváříme?
00:21:36 Rodí se zrůdy a nebo je vytváříme?
00:22:19 -Vždycky jíme vejce natvrdo.
00:22:23 Máte rád vejce natvrdo?
00:22:51 -Proč jste tady, pane Wehnere?
00:22:55 -Jak jistě víte, před několika týdny byl zatčen Petr Kurten.
00:23:10 -Už znáte datum popravy?
00:23:13 -Musíme ještě doplnit nedostatky ve vyšetřovacím spisu.
00:23:19 -Chcete říct, že by ho nemuseli odsoudit?
00:23:23 -Pane Kleine, rád bych se dozvěděl víc o tom,
00:23:26 co tady před dvaceti léty spáchal.
00:23:29 Dokumentace o vašem případu je neúplná.
00:23:32 Takové věci proces vždy zpomalují.
00:23:36 Já myslím, že všichni chceme, aby byl popraven co nejrychleji.
00:23:46 -Vloupal se k nám 25. května.
00:23:51 Ty svině policajtský říkaly, že chtěl jen něco ukrást.
00:23:57 Vypáčil kasu, ale nakonec nevzal skoro nic.
00:24:04 Nepřišel krást.
00:24:07 Přišel vraždit.
00:24:12 Byl kousek od nás.
00:24:16 A my...
00:24:22 Spali jsme.
00:26:25 PŘIDUŠENÝ VÝKŘIK
00:27:25 V to poledne, když Kristýnku odvezli,
00:27:29 našel se kapesník.
00:27:34 Byly na něm jeho iniciály.
00:27:38 PK. Jako Petr Kurten.
00:27:44 Taky jako Petr Klein, můj bratr.
00:27:49 -Pro nedostatek důkazů ho zprostili obžaloby.
00:27:54 -Na malým městě se o důkazy nikdo nezajímá.
00:27:59 Několik týdnů po propuštění se oběsil.
00:28:05 -To jsem nevěděl.
00:28:13 Smím vám položit otázku?
00:28:17 Co bylo na Kristýnce zvláštního?
00:28:20 Myslím, bylo na ní něco, co mohlo vraha přitahovat?
00:28:24 Barva očí?
00:28:26 Byla ve svém věku dostatečně vyspělá na to,
00:28:29 aby ho mohla přitahovat jako žena?
00:28:34 -Byla to moje dcera.
00:28:41 -Přijdete do mého domu a ptáte se, co na ní bylo zvláštního?
00:28:48 Ten hajzl ji ubodal, znásilnil
00:28:51 a nechal ležet v posteli jako kus hadru.
00:28:56 Chci už jenom jeho krev.
00:28:58 -Omlouvám se za tu otázku.
00:29:01 -Vypadněte.
00:29:43 -Díval jsem se na Kristýnku.
00:29:46 Leží v té bedně a ví, že jsem to udělal já.
00:29:52 A jediná také ví, že se usmívám.
00:29:59 Byla to první dívka, která mi dala pocit štěstí.
00:30:05 Moje první láska.
00:30:12 -Vaše žena tvrdí, že jste nevinný.
00:30:16 Tvrdí, že to, co o vás píší v novinách, je lež.
00:30:20 Že všechny ty úžasné morbidní skutky jsou možná práce někoho jiného.
00:30:25 Jak je to, pane Kurtene? Jste lhář? Chvástáte se?
00:30:30 Vymýšlíte si zrůdné historky a vzrušujete se jimi po nocích?
00:30:34 Nebo jste neměl sílu se své ženě pochlubit?
00:30:37 Jste přece pyšný na to, co jste vykonal.
00:30:40 Na to, jak jste velkolepý.
00:30:43 Chcete to říct celému světu, tak proč ne jí?
00:30:49 -Než jsem poznala Petra, živila jsem se jako lehká holka.
00:30:56 Někteří muži, tedy ti, co chodili pravidelně, o mě opravdu stáli.
00:31:04 Jeden mě přemlouval, abych toho nechala.
00:31:09 Scházeli jsme se osm let.
00:31:13 Jeho žena na tom nebyla dobře.
00:31:17 Jemu připadalo kruté dát se s ní rozvést.
00:31:22 Tak jsme čekali, až umře.
00:31:29 A když se to pak stalo, tak si mě už vzít nechtěl.
00:31:37 Ten muž mi zlomil srdce.
00:31:42 Chtěla jsem ho zabít, ale nedokázala jsem to.
00:31:49 Odjela jsem z města a slibovala si, že už se nikdy nevrátím.
00:31:57 Pak jsem potkala Petra.
00:33:46 Zamilovali jsme se. Potřebovali jsme se.
00:33:52 On potřeboval mě a já jeho.
00:33:55 -A potřebujete ho stále?
00:33:58 -Jste ženatý?
-Já? Ne.
00:34:02 -Nepotkal jste tu pravou?
00:34:06 -Ale ano. Evu.
00:34:08 Dívku, která žila na vesnici,
00:34:11 kam jsme s rodiči jezdili na letní byt.
00:34:13 Ale ze školy jsem šel rovnou na práva.
00:34:16 Profesně se mi to velmi vyplatilo.
00:34:18 -A chtěl jste to tak vy nebo to tak chtěli vaše rodiče?
00:34:21 -Já to tak chtěl.
00:34:25 -Máte s rodiči hezký vztah.
00:34:28 -Chci, aby byli hrdí na to, co dělám.
00:34:31 Chci být nejlepší.
00:34:33 -Jistě jsou na vás hrdí.
00:34:36 Vaše rozhodnutí obhajovat Petra je odvážné,
00:34:40 při všech těch lžích, co o něm píší v novinách.
00:34:46 -Paní Kurtenová, jsem povinen vám říct, z čeho je váš muž obviněn.
00:34:53 -Chtěla bych ho vidět, pane Wehnere.
00:34:58 -Váš manžel je obviněný z osmi vražd
00:35:01 spáchaných během posledních dvou let.
00:35:04 A prokazatelně z jedné vraždy spáchané před dvaceti lety.
00:35:08 -Je to můj muž a je ve vězení.
00:35:13 A potřebuje mě.
00:36:39 -Venku vás čeká nějaký pán.
00:36:51 -Viděl jste někdy mrtvolu, pane Wehnere?
00:36:58 Mrtvé dítě nebo aspoň mrtvého psa?
00:37:04 Stíral jste někdy otisky ze zlomené dětské ruky?
00:37:09 Viděl jste někdy podřezané hrdlo? Hlavu visící jenom na zbytcích kůže?
00:37:15 -Ocenil bych, kdybyste za mnou před vynesením rozsudku nechodil.
00:37:24 -Kurten přislíbil plné doznání až při procesu.
00:37:28 Chce odejít ve velkém stylu.
00:37:31 -Můj klient je nemocný člověk, pane Wenge.
00:37:34 Jeho jednání je výsledkem teroru, kterému byl nucen čelit jako dítě.
00:37:38 Mstí se za to, co musel sám prožít.
00:37:44 -Neměli bychom dovolit, aby mluvil veřejně.
00:37:48 Je to jen další svinský vrah, který masturbuje nad hroby svých obětí.
00:37:53 Kdyby se vám podařilo získat jeho doznání
00:37:56 během těch vašich sezení...
00:38:02 Myslete na svou pověst.
00:38:06 Nechcete přece pošpinit dobré jméno své rodiny, ne?
00:38:58 -"Drahá mamá, drahý papá. Musím s vámi mluvit.
00:39:01 Možná, že jen cítím potřebu se ujistit o opaku,
00:39:05 ale obávám se, že se do případu zaplétám.
00:39:08 Špatně spím a pak se mi zakalí myšlenky a nedokážu si vzpomenout,
00:39:12 jak jsem se ocitl tam, kde právě jsem.
00:39:15 Jakoby mé myšlenky nevycházely ze mě.
00:39:19 Nevíte, kde je Eva?
00:39:21 Vybavuju si ten letní den, který jsme spolu strávili."
00:40:52 -Po několika týdnech jsme se vzali.
00:40:55 Cítila jsem v něm oporu.
00:40:58 Byli jsme šťastní.
00:41:05 -Celé hodiny jsem seděl v nekonečné tmě.
00:41:10 Vybavoval si svoje činy a snil o dalších.
00:41:25 Stále silněji jsem pociťoval tu nekontrolovatelnou touhu.
00:41:31 Snažil jsem se v sobě dusit to nutkání.
00:41:37 Nešlo to.
00:42:16 Marie jsem si vážil.
00:42:19 Ale když jsem jí vniknul mezi stehna,
00:42:22 myslel jsem na zabíjení.
00:42:27 Myslel jsem na Kristýnčiny vyděšené oči.
00:42:33 Tu noc jsem se rozhodl vrátit se konečně do Düsseldorfu.
00:42:41 Pak se ozval ten zvuk.
00:42:44 KVÍLENÍ BRZD NÁRAZ A TŘÍŠTĚNÍ SKLA
00:43:31 Cítil jsem se jako král.
00:43:34 Konec zapírání. Konec předstírání.
00:43:38 Nejsem jako ti nevinní kolem mě.
00:43:42 Pochopil jsem svou pravou podstatu.
00:43:46 A Bůh, který mi toto uvítání přichystal,
00:43:52 mi dal jasně najevo, že je na mé straně.
00:44:22 -Děkuji vám za upřímnost. Vaše svědectví je důležité.
00:44:27 -Dobrou noc, pane Wehnere.
00:45:13 -Co cítíte ke svému otci, Petře?
00:45:17 -Nenáviděl jsem ho, Juste.
00:45:21 -Kdy jste ho naposledy viděl?
-Nepamatuju se.
00:45:26 -Připomenu vám to.
00:45:29 Viděl jste ho před třemi lety na podzim.
00:45:31 Vážně onemocněl a poslal pro vás.
00:45:34 Šel jste za ním. Pečoval jste o něj.
00:45:37 Dával jste mu peníze, oblečení, jídlo.
00:45:40 Když ho našli muži z kriminálky,
00:45:42 tak nepopíral, že vaše dětství bylo nešťastné.
00:45:45 Ale taky vzpomínal na hezké chvíle, které jste spolu prožili.
00:45:49 Například na vaše procházky na pláži u Severního moře.
00:45:52 Pamatujete si ten příběh, který vám vypravoval?
00:45:56 Nemohl jste se ho nabažit.
00:45:59 Že se u toho pobřeží před mnoha lety potopila loď.
00:46:02 Nikdo nepřežil a náklad se ztratil i s pokladem.
00:46:06 Ale taky vám vyprávěl,
00:46:09 že v noci za silné bouře je možné mezi běsnícími vlnami
00:46:12 zahlédnout polámaný trup a roztříštěný stěžeň té lodi.
00:46:16 A když po takové bouři pročešete hřebenem oblázky a škeble, tak...
00:46:20 -Najdete drahokam.
00:46:22 -Z dávno ztraceného pokladu.
00:46:26 -Který byl vyplaven na břeh.
00:47:02 -Že by měl být Kurten ze společnosti vyloučen, je mimo diskuzi.
00:47:06 Otázkou zde není vina, ale duševní zdraví.
00:47:09 A odstavec 51 definuje duševní poruchu jako stav vědomí
00:47:13 či chorobnou poruchu duševní aktivity,
00:47:16 která brání jednání ze svobodné vůle.
00:47:22 Vážená poroto.
00:47:24 Věřím, že se jedná o případ,
00:47:27 jenž podrobí zkoušce samotné základy našich definic.
00:47:30 Protože dnes před soudem nestojí Petr Kurten,
00:47:33 ale celá naše společnost.
00:47:35 Společnost, která si neuvědomuje, že model soudního sporu,
00:47:39 který teď vede proti Petru Kurtenovi,
00:47:41 může být kdykoli v budoucnu použit proti každému z nás.
00:47:45 Ano, suďme člověka za jeho pochybení.
00:47:47 Suďme člověka za to,
00:47:49 že nebyl schopen racionálního uvažování v momentě,
00:47:53 kdy se utápěl ve vášni, která je nám lidem tolik vlastní.
00:47:57 Toto je naše dilema. Trpí Petr Kurten takovou poruchou,
00:48:01 která by ho mohla zbavit zodpovědnosti za své zločiny?
00:48:28 -Doktore Wehnere, dobré ráno.
00:48:32 -Omlouvám se vám, příteli. Pan Wenge mě prostě přemluvil.
00:48:36 Něco za něco, že?
00:48:38 Víte, pánové,
00:48:40 vyprávěl jsem svému obhájci ten dojímavý příběh o drahokamu.
00:48:45 Myslím, že na něj velmi zapůsobil.
00:48:48 Zdá se, že každý příběh, v kterém vystupují otcové či matky,
00:48:51 pana Wehnera spolehlivě rozněžní.
00:48:54 Kávu jste náhodou nepřinesl, že?
00:48:57 -Pane Kurtene, jste připraven poskytnout nám plné doznání?
00:49:02 -Rád.
00:49:04 -V roce 1929 jste se vrátil do Düsseldorfu.
00:49:08 Co se dělo pak?
-Díval jsem se. Čekal.
00:49:12 Pěstoval jsem obraz milého, krotkého muže.
00:49:16 A pak to začalo.
00:49:18 -3. února jste napadl služebnou, paní Kuhnovou.
00:49:22 Dvacet čtyři bodných ran na těle a na hlavě.
00:49:25 -Ano.
00:49:27 -Paní Kuhnová se doplazila do nemocnice o dvě ulice dál.
00:49:31 Zachránili jí život, ale ztratila paměť.
00:49:34 -Na úplně nových nůžkách se mi zlomila špička.
00:49:38 Nikdo už nedělá svou práci s hrdostí.
00:49:41 -Jen o deset dní později, 13. února, Rudolf Schere.-Ano, zabil jsem ho.
00:49:46 -Dvacet bodných ran na těle a hlavě.
-Aspoň zemřel v karnevalovém týdnu.
00:49:53 -3. března. Malá Rosa Oligerová.
00:49:56 -Čtrnáct let. Oči černé jako noc.
00:50:00 -Třináct bodných ran na těle a hlavě. Znásilněná.
00:50:03 -Pobavil jsem se s ní, až když byla mrtvá.
00:50:06 Nikdy bych nemučil děti.
00:50:08 -Tělo jste pohodil na staveništi a zapálil.
00:50:12 -To proto, že jsem tak citlivý. Plameny byly velmi krásné.
00:50:18 Připomněla mi Kristýnku.
00:50:21 Druhý den jsem stál v davu a díval se,
00:50:24 jak její tělo odnáší pryč.
00:50:27 Bavil jsem se s přítomným policistou,
00:50:30 vypadal trochu jako vy,
00:50:32 a ptal se ho, zda mají představu, kdo to mohl udělat.
00:50:36 Ten muž se dlouze vykecával, ale dohromady neřekl nic. Chudák.
00:50:40 -29. dubna jste spáchal další dva neúspěšné útoky.
00:50:44 -Ano. To nebyl můj šťastný den.
00:50:47 A tuším, že z nich byl usvědčen jeden negramotný imbecil.
00:50:56 -30. července byla nalezena uškrcená.
00:51:01 BEZE SLOV
00:51:06 21. září.
00:51:09 BEZE SLOV
00:51:18 BEZE SLOV
00:51:25 -Držte se prosím faktů, pane Kurtene.
00:51:28 -Sobota 23. října.
00:51:31 Čtrnáctiletá Christine Goldmanová a její sestra.
00:51:34 -Pamatuji si to jako dnes.
00:51:38 Jejich rodiče byli natolik zaneprázdnění...
00:51:43 Oslovil jsem tu starší a...
00:51:53 Bodl jsem ji jen dvakrát.
00:51:58 Myslím, že ze všech mých obětí...
00:52:15 Když se vrátila Luisa, zabil jsem ji také.
00:52:18 Ale až potom, co mi vrátila drobné.
00:52:22 RÁNA
00:56:17 -Na podzim v roce 1931 vás na ulici oslovila Josephine Budlicková
00:56:21 a zeptala se, jestli nevíte o nějaké ubytovně.
00:56:24 Navrhl jste jí, aby přespala u vás.
00:56:28 -Ano. Vzal jsem ji k sobě.
00:56:31 A z legrace se zeptal, zda by se mnou chtěla spát.
00:56:38 Odpověděla, že by radši umřela.
00:56:45 -Á!
00:57:54 -Muselo vám být jasné, že vás zatknou.
00:57:57 Chtěl jste s tím přestat?
00:58:00 -Víc jak dvacet let po mně bezvýsledně pátrali.
00:58:03 Myslíš, že jsem všeho nechal jen tak?
00:58:06 Že se ve mně hnulo svědomí?
00:58:08 Říkal jsem ti, můj milý příteli, že jsou chvíle,
00:58:12 kdy je nutné zabouchnout dveře za starým životem
00:58:15 a vstoupit do nového.
00:58:38 Díval jsem se na krev ve své dlani.
00:58:41 Pochopil jsem, že moje cesta vede mnohem dál.
00:59:00 Zdálo se mi, že zachraňuju město před strašnou hrozbou.
00:59:05 Před upírem. Vlkodlakem. Fantomem.
00:59:12 Vítězně jsem se vrátil z dlouhé krvavé bitvy a lidé jsou mi vděční.
00:59:19 Oslavují mě.
00:59:22 Na mou počest uspořádají průvod s pochodněmi.
00:59:26 Vezmou útokem úřady a požadují hlavu prezidenta.
00:59:32 A na jeho místo dosazují mě, Petra Kurtena.
00:59:38 Spasitele.
00:59:41 -Ale to bylo jen snění.
-Snění?
00:59:45 Podívej se kolem sebe.
00:59:48 Lidé trpí hloupou vidinou, že svět může být krásné místo pro nevinné.
00:59:55 Ta vidina je sžírá, mučí.
00:59:59 Potřebují někoho, kdo je povede světem, kde vina neexistuje.
01:00:04 -Žádný takový svět není.
-A kdo jsou teda ti nevinní? Kdo?
01:00:09 Můj otec? Moje matka? Nebo moje žena?
01:00:13 Marie ví, že ty vraždy, o kterých všichni mluví, jsem spáchal já.
01:00:18 A přesto při mně stojí! Potřebuje mě!
01:00:22 Potřebuje věřit, že jsem nevinný.
01:00:25 Stejně jako ty potřebuješ věřit, že tatínek miluje maminku.
01:00:33 Ale to je jen iluze. Marie tě podvedla.
01:00:36 Stejně, jako tě podvedli tví drazí rodiče.
01:00:40 Na tomhle světě není pro nevinnost místo!
01:00:44 Ani ty nejsi nevinný, Juste! Smiř se s tím.
01:00:47 Přestaň si už konečně lhát!
01:01:23 -Je to můj muž a potřebuje mě.
01:01:40 -Neřekl jste nám, že budete toho hajzla obhajovat.
01:01:44 My jsme vás pozvali i do jejího pokoje.
01:01:48 Ale ona nebyla jen položka v policejním spisu,
01:01:51 byla to naše dcera a život.
01:01:54 Vy nemáte úctu k životu? Obhajujete zrůdu?
01:01:57 Sám jste zrůda.
01:02:24 Já vám to nedovolím.
01:02:53 -"Drahá mamá, drahý papá. Je to tak snadné, že?
01:02:56 Říkáme "právo", říkáme "spravedlivý soud" stejně chladně,
01:03:00 jako říkáme "ubodal, zabil, mrtvý".
01:03:03 Odloučili jste mě od Evy.
01:03:06 Přišel jsem o to jediné, na čem mi záleželo.
01:03:09 Tohle jste po mně chtěli?
01:03:12 To je ta moje budoucnost, které jsem všechno obětoval?
01:03:15 Jste na mě hrdí? Kde jste teď, když vás potřebuju?
01:03:21 Proč vůbec nepíšete?"
01:05:00 -Vím, že před dvaceti lety zabil tu holčičku.
01:05:06 Ale ty ostatní?
01:05:14 Ty ostatní?
01:05:25 Může to být pravda?
01:06:35 -20. května ubodal mladou studentku Doris Hahnovou.
01:06:39 Pokusil se ji ukřižovat, ale tělo bylo příliš těžké.
01:06:43 Schoval ji v mělkém hrobě,
01:06:46 ke kterému se občas vracel, aby se na zem vyprázdnil.
01:06:51 V září během jediného dne napadl dvě mladé ženy.
01:06:56 Paní Dorrierovou ubil kladivem.
01:07:01 S Idou Reutherovou protančil celou noc.
01:07:05 Když ji doprovázel domů, rozbil jí tím kladivem lebku.
01:07:09 3. listopadu se ztratila pětiletá Líza Albermanová.
01:07:13 Její rodiče ji viděli naposledy v parku, jak pouští draka.
01:07:18 Zatáhl ji do staré cihelny. Pil krev z díry v její lebce.
01:07:25 Druhý den poslal do novin dopis. Prozradil, kde těla najít.
01:07:30 Ukázal nám, jací jsme hlupáci.
01:07:34 Doris Hahnovou její rodiče identifikovali jen podle náušnic,
01:07:38 které jí den před vraždou koupili.
01:09:25 -Potom, co jsem Josephine věnoval život, jsem jel za Marií.
01:09:31 Byl jsem rozhodnutý se jí se vším svěřit.
01:09:35 Řekl jsem jí jen o Kristýnce. Víc jsem nedokázal.
01:09:42 Nejdřív navrhla, abychom se zabili.
01:09:46 Řekl jsem jí, že si zasloužím být potrestán.
01:09:50 A také, že na mé dopadení byla vypsána velká odměna.
01:09:54 Dotklo se jí to.
01:09:57 Ale přesvědčil jsem ji, že když mě udá, nebude to zrada.
01:10:03 Nepráskla mě kvůli odměně.
01:10:07 Udělala to z lásky.
01:10:10 Pochopila, že jsem to chtěl.
01:10:13 Pochopila, že jsem to potřeboval.
01:10:17 -A co to bylo?
01:10:21 -Zkáza, Juste.
01:10:24 Zkáza.
01:10:27 -Zdraví lidé netouží po zkáze.
01:10:29 -Stanu se mučedníkem a lidé mě budou oslavovat.
01:10:35 -Jste šílený.
01:10:38 -Jistě.
01:10:40 A ty to víš, Juste, že?
01:10:46 Víš všechno.
01:10:48 Jenom ty.
01:10:52 A já.
01:10:59 Vidíš tu vosu?
01:11:02 Chvilku mi bzučela kolem hlavy a pak po spirále směrem k podlaze.
01:11:07 Dívám se na ni, jak umírá.
01:11:13 -A proč?
01:11:15 Ze zlosti nebo ze soucitu?
01:11:23 -Já už je neumím odlišit.
01:11:29 Mluvila o tobě moc hezky.
01:11:32 -Kdo?
01:11:34 -Moje žena.
01:11:37 Vůbec bych ti to neměl za zlé.
01:11:40 Nezdá se ti snad přitažlivá?
01:11:43 -Co tím chcete naznačit?
-Špatně jsi mě pochopil.
01:11:47 Stejně jako ona si o tobě myslím jenom to nejlepší.
01:11:51 -Vy jste můj klient. Ona vaše žena.
01:11:55 -Jo. A k čemu jsem jí teď dobrý?
01:12:00 Chci, aby byla šťastná.
01:12:04 Potřebuje muže,
01:12:06 který by do jejího života vnesl trochu slušnosti, trochu čistoty.
01:12:12 Všechno to, co jsem jí já nikdy nemohl dát.
01:12:16 -Váš život končí, pane Kurtene. Její ne.
01:12:21 -Manželka Petra Kurtena.
01:12:25 Zrůdy.
01:12:31 Přemýšlej, Juste.
01:12:34 Když ne ty, tak kdo?
01:12:37 Kdo to prohlédne?
01:14:38 KŘIK DAVU
01:14:58 -Vážená poroto, otázka je prostá. Rodí se zrůdy nebo je vytváříme?
01:15:04 -Ještě pořád si myslíte, že jsem duševně nemocný?
01:15:08 -Člověk, který dnes před vámi stojí, je zrůda.
01:15:11 -Nikdy jsem nebyl neviňátko.
01:15:13 -Stojí tu obžalován z devíti dokonaných vražd a sedmi pokusů.
01:15:16 -Jako bych našel drahokam.
01:15:18 -Jste přece pyšný na to, co jste vykonal. Na to, jak jste velkolepý.
01:15:22 -Zdálo se mi, že zachraňuju město před strašlivou hrozbou.
01:15:25 Před upírem. Fantomem.
01:15:28 Ke svým obětem necítím žádnou lítost.
01:15:30 -Jde o případ, který podrobí zkoušce samotné základy našich definic.
01:15:34 -Oslavují mě.-Protože dnes před soudem nestojí Petr Kurten.
01:15:37 -Spasitele.
-Ale celá naše společnost.
01:15:40 -Můj otec? Moje matka? Myslíš, že se ve mně hnulo svědomí?
01:15:43 -Toto je naše dilema. Trpí Petr Kurten takovou poruchou,
01:15:46 která by ho dokázala zbavit zodpovědnosti za své zločiny?
01:15:49 -Na tomhle světě není pro nevinnost místo!
01:15:52 -Potrestáme vraždu vraždou?
-Ani ty nejsi nevinný, Juste.
01:15:56 -Staneme se tím, čím opovrhujeme?
-Smiř se s tím.
01:15:59 -Nebo se pokusíme pochopit?
-Přestaň si už konečně lhát!
01:16:11 KŘIK DAVU
01:16:18 POLICEJNÍ PÍŠŤALKA
01:16:23 UMLKÁNÍ DAVU
01:16:29 -Vážená poroto.
01:16:31 Víte, co tento muž udělal.
01:16:34 Je duševně narušený.
01:16:38 Je duševně narušený.
01:16:41 A jestli rozhodnete jinak, pak pomáhej nám Bůh.
01:17:06 *Porota se vzdálila jen na půl hodiny.
01:17:09 Petr byl devítinásobně odsouzen k trestu smrti.
01:17:13 Soudce řekl, že své zločiny spáchal chladnokrevně
01:17:17 a že během procesu působil chytrým, klidným a vyrovnaným dojmem.
01:17:21 Řekl, že Petr Kurten je normální.*
01:17:25 JEKOT
01:17:28 VÝSTŘEL
01:17:48 -"Drahá mamá, drahý papá.
01:17:50 Tímto bych vám rád sdělil, že už nečekám, že mi odepíšete.
01:17:54 Odjíždím tam, kam odjela Eva. Daleko od vás.
01:18:00 Tohle je můj poslední dopis. Zapomeňte, že jsem váš syn.
01:18:05 Justus."
01:18:42 -Juste, bál jsem se, že nepřijdeš. Chtěl jsem ti poděkovat.
01:18:48 -Za co?
-Za trpělivost.
01:18:53 -Jedl jste?
01:18:55 -Vídeňský řízek, brambory. I víno.
01:19:00 Výtečné.
01:19:02 -Jak se cítíte?
01:19:07 -Sytý.
01:19:10 Juste?
-Ano?
01:19:13 -Od rozsudku spím velice klidně.
01:19:17 Jsou na tom tak i lidé tam venku?
-Někteří ano.
01:19:21 -A navzájem se milují? Beze strachu? Bez bolesti?
01:19:27 -Přišlo vám hodně pošty.
01:19:30 -Nenávistné dopisy?-Většinou.
-A zbytek?
01:19:33 -Nějaké žádosti o autogram. Pár nabídek k sňatku.
01:19:40 -Juste, já nejsem jediný a nejsem ani poslední.
01:19:45 Zatímco se tu my dva bavíme, další se rodí a utvářejí.
01:19:50 Doma. Ve vězení.
01:19:53 Na dětských hřištích.
01:19:57 A všichni jsou normální.
01:20:00 -Máte nějaké poslední přání?
01:20:05 -Poslední přání.
01:20:08 Řekni mi...
01:20:12 Jak vypadám?
-Dobře.
01:20:15 -Upřímně?
-Upřímně.
01:20:34 -Ano, mám poslední přání.
01:20:37 Chci žít dost dlouho na to,
01:20:40 abych slyšel svou krev, jak mi plíští z hrdla.
01:21:39 STŘELBA
01:21:41 HUČENÍ BOMBARDÉRŮ
01:21:44 HVÍZDOT PUM
01:21:47 VÝBUCH
01:21:50 *V letech, které následovaly po Kurtenově popravě,
01:21:54 miliony dalších normálních lidí dělaly věci,
01:21:57 o nichž se předtím domnívaly, že by jich nebyly schopny.
01:22:05 Já měl štěstí.
01:22:07 Ze země jsem uprchl dřív,
01:22:10 než jsem si stačil příliš smočit ruce v krvi.
01:22:36 Nevím, jestli je Bůh.
01:22:39 Ale jestli je,
01:22:41 tak až nastane soudný den, všichni před něj předstoupíme.
01:22:45 A mohu jen doufat,
01:22:47 že nás nebude soudit jako zrůdy, jimiž jsme se stali,
01:22:51 ale jako děti, kterými jsme kdysi byly.*
01:29:48 Skryté titulky: Zuzka Kmentová Česká televize, 2016
Od února 1929 do října 1931 přípravil Němec Peter Kurten (M. Kňažko) o život osm lidí. Bezpočet dalších napadl. Zabíjel ženy, muže, děti i zvířata. Svého času způsobil stejnou paniku jako kdysi Jack Rozparovač. Filmové vyprávění o tomto surovém vrahovi začíná ve chvíli, kdy se Kurten sám od sebe vzdá policii. Jeho obhajoby se ujme ambiciózní mladý právník Justus Wehner (P. Gajdoš). Ten chce před soudem dokázat, že Kurten je psychicky vyšinutý. Proto se během rozhovorů s klientem pokusí proniknout do jeho temné mysli. V průběhu pátrání po šokujícím pozadí Kurtenových nelítostných činů poznává i další tajemnou postavu, atraktivní vrahovu ženu Marii (letošní jubilantka D. Havlová)…
Psychologický thriller scenáristy a režiséra Julia Ševčíka vznikl podle skutečného případu sériových vražd, které v době mezi světovými válkami otřásly Evropou. Podkladem pro scénář byla divadelní hra Anthonyho Neilsona Normal – The Düsseldorf Ripper (Normal – Düsseldorfský Rozparovač), ale také poznámky Kurtenova psychiatra Karla Berga.
