Člověk nebyl od přírody stavěný, aby dokázal vydržet v tak nehostinné krajině. Přesto zde trvale sídlí čtyři miliony lidí. Cyklus z kolekce BBC Earth

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Daleko na severu leží jedno z nejodlehlejších míst planety – Arktida. V zimě je celá zamrzlá a po několik dlouhých měsíců tu vládne tma. Nerostou tu žádné stromy ani rostliny, které by se daly jíst. Člověk nebyl od přírody stavěný, aby dokázal vydržet v tak nehostinné krajině. Přesto zde trvale sídlí čtyři miliony lidí. Jejich přežití závisí na důvěrné znalosti životního prostředí, které patří k nejdrsnějším na světě.

S každým novým svítáním se Arktida v důsledku globálního oteplování více a více zahřívá. Řada možností, které přináší střídání ročních období a které zde usnadňují život, v budoucnu už nemusí nastat. Avšak obyvatelé Arktidy jsou schopni přežít v téměř jakýchkoli podmínkách. Jestli je někdo, kdo se dokáže přizpůsobit změnám, které nás v budoucnosti čekají, pak to jsou určitě oni. Každá roční doba je tu naplněna urputným zápasem o přežití. Zamrzlá oblast pokrývá plochu rovnající se čtyřnásobku rozlohy Spojených států. Led spojuje Evropu s Ruskem a Rusko se Severní Amerikou.

Příchod nového arktického roku

S příchodem nového arktického roku se po několika měsících zimní temnoty vrací do promrzlé krajiny slunce. Pro Inuity z grónského Saattutu to značí začátek loveckého kalendáře. Když mají dost světla, mohou se vydávat na výpravy a bez potíží cestovat tisíce kilometrů po mořském ledu k těm nejlepším lovištím. Jediným dopravním prostředkem je pro ně psí spřežení. V polárních podmínkách, kde i v tomto období teplota klesá na -35 °C je pouto mezi člověkem a psem nesmírně důležité, a pokud chtějí obyvatelé Grónska lovit a rybařit, musejí mít dobře živené psy. Aby jim Inuité zajistili nejvýživnější potravu, musejí se vypravit daleko na zamrzlé moře a nastražit návnadu do velké hloubky – třeba i 800 metrů. Kořistí bývá žralok grónský, jediný druh žraloka žijící v arktických mořích, kde ovšem platí za jednoho z největších predátorů.

V kanadské části Arktidy dokážou její obyvatelé překvapivým způsobem využít bohatství nacházející se pod mořským ledem. Při jarní rovnodennosti, kdy je největší odliv v celém roce, mají příležitost získat neobvyklou potravu. Takzvaný skočný příliv sníží hladinu moře o 12 metrů a otevře jim brány do rajské zahrady plné mořských živočichů dole pod ledem. Mají na to však jen zhruba půl hodiny, než se hladina začne znovu zvedat. Příliv je síla, která se jim může stát osudnou. Nejčastěji tady sbírají slávky – mlže, kteří jsou pro ně lahůdkou umožňující jim alespoň na chvíli vystřídat jednotvárný zimní jídelníček tvořený převážně tulením masem a rybami. Během těch několika minut jich musejí nasbírat co nejvíc.

Arktické léto

V červnu už slunce hřeje natolik, že se teploty dostávají nad bod mrazu a ledová pokrývka taje. Jak se začnou lámat ledy, do polárních oblastí se ze zimovišť vracejí zvířata, která strávila zimu daleko od břehu. Jsou mezi nimi i narvalové, nejvzácnější lovná zvěř Arktidy. Inuité musí vystihnout okamžik, kdy ještě bude dostatečná ledová pokrývka, aby se na lov mohli vypravit, a zároveň kdy už tito kytovci budou zpět v polární oblasti. Kůže a tuk narvalů jsou zdrojem nejvzácnějšího vitamínu v polární oblasti, vitaminu C. V krajině, v níž roste minimum jedlých rostlin a plodů, nemají Inuité jinou možnost; možná, že by bez narvalů ani nepřežili. Jeden narval poskytne potravu celé komunitě na několik týdnů, ne-li měsíců. Inuité nevyhazují žádné zbytky a dokáží využít celé zvíře. Najít je ale není snadné, jsou totiž neobyčejně plaší. Kdyby lovci zaútočili příliš brzy, celá skupina by se potopila.

V červenci už je veškerý led na otevřeném moři roztátý. Na útesy v okolí grónského Siorapaluku, nejseverněji položené trvale obydlené osadou na světě, přilétají miliony alek malých, aby tu vyvedly potomstvo. Pro Inuity je to dobrá letní pochoutka. Když je dobrý den, dokáží jich ulovit až 500. Z úlovků se podle několik tisíc let starého receptu připravuje kiviaq, fermentací konzervované jídlo, které si schovávají na dobu, kdy bude potravy nedostatek. Inuité ze severního Grónska kiviaq milují natolik, že ho podávají při takových příležitostech, jako jsou svatba nebo narozeniny. Je velice výživný, obsahuje množství vitaminů a minerálních látek, které pomohou těmto lidem překonat zimu.

Nastává zima

Na ostrově Arnoy v severním Norsku se celé léto pásly 3 tisíce sobů. V září už se ale dny opět krátí, teploty klesají, a i těch několik málo rostlin, kterým se podařilo během krátkého arktického léta vyrůst, uvadá. Za lišejníky, jejich jediným zdrojem potravy v zimě, se musejí vydat na 450 km dalekou cestu, která jim potrvá skoro měsíc. Spolu s nimi cestu absolvují jejich pastevci, jejichž hlavním úkolem je zajistit, aby nebezpečnou cestu všichni sobi přežili. Pro severský národ, který jsme dříve znali pod názvem Laponci, je to tradiční poslání, byť se mu dnes věnuje už jen malý zlomek místních obyvatel. Ze všeho nejprve sobi musejí překonat 2,5 km širokou mořskou úžinu. Namáhavá plavba je to pro dospělé kusy, natož pro mláďata, která ve vodě ještě nikdy nebyla. Stačí, aby se jedno otočilo, a začalo by zpátky plavat celé stádo.

Když září předává vládu říjnu, do Arktidy se vrací zima a moře znovu zamrzá. Jedno z prvních míst, která se pokryjí ledem, leží ve vodách Hudsonova zálivu nedaleko města Churchill v kanadské provincii Manitoba. Každý rok se tu asi 1000 místních obyvatel musí dělit o své město s ledními medvědy, jednou z mála šelem, která aktivně loví člověka. Od září do listopadu jich tudy při návratu na led pokrývající moře putuje až 300 a člověk se před nimi musí mít na pozoru; v minulosti medvědi potrhali nebo zabili několik lidí přímo na hlavní ulici. Vznikla tu speciální jednotka, jejímž úkolem je pohyb medvědů mapovat a obyvatele před nimi ochraňovat, a rozmístěny jsou tady také pasti s tulením masem. V posledních letech je jich ale stále méně, protože v této části Arktidy medvědů ledních ubývá.

Originální názevHuman Planet
Stopáž50 minut
Rok výroby 2010
 )D( ST HD
ŽánrDokument