Historie Febia

Dne 10. 12. 1991 byla v Obchodním rejstříku zapsána společnost s ručením omezeným Febio, se základním vkladem sto tisíc korun československých a s hlavním předmětem podnikání výroba, export, import, prodej a distribuce filmů a videoprogramů.

Příští rok v prosinci tomu tedy bude dvacet let, co vznikla nezávislá tvůrčí dílna Febio. O devět dní později (19. 12. 1991) sezval Fero Fenič spřátelené filmaře do bývalého kina Letná (které se právě stalo diskotékou Miš-maš – ale zůstalo v něm zachováno filmové plátno) a oznámil jim vznik své tvůrčí dílny.

Vznikem Febia se vytvořilo první stabilní místo, ve kterém po sametové revoluci, a následném rozpadu struktur vlastněných státem, našli čeští filmoví a televizní tvůrci prostor pro svou původní autorskou tvorbu. Název studia Febio vznikl podle iniciál jména jeho zakladatele a majitele, režiséra a scénáristy Fero Feniče (FEničův BIOgraf). Fero Fenič, který se od poloviny osmdesátých let „potloukal“ ve svobodném povolání, udělal tento krok především proto, aby si vytvořil zázemí pro svou vlastní tvorbu a byl nezávislý na jiných institucích a oficiálních strukturách. V té době ještě neexistovala komerční televize a investigativní televizní pořady byly v plenkách. Reformující se Československá televize vysílala na dvou celostátních kanálech (federální a český) a v Praze se pokoušela o třetí, lokální vysílání, nazvané OK3, které využívalo místní frekvence „v ČSSR dočasně umístěných sovětských vojsk“.

Kina právě přestala uvádět žurnály a dokumenty jako předfilmy a jediným prostorem pro vlastní tvorbu zůstala televize. Ta byla ve svém programu zahlcena vším, co do té doby vysílat nemohla a tak v ní chyběla pravidelná a systematická reflexe současnosti, která by zachovala svědectví o převratném období společnosti. Nebyla však ještě připravena na vstup soukromých výrobců, proto první projekt OKO nabídlo Febio tehdy ještě existujícímu Krátkému filmu Praha.

Inspirací pro vznik OKA, byl slavný počin legendárního ruského dokumentaristy Dzigy Vertova „Kinooko“, které kdysi také vzniklo v porevoluční atmosféře. Krátký film Praha, který právě připravoval pro kanál OK3 komponovaný pořad Kanafas, uvádějící výběr dokumentů z jeho archívu, zaujal nápad vkládat na závěr svého archivního pořadu aktuální reflexi a přijal nabídku Febia. Dne 3. března 1992, čtyři měsíce po založení studia, s ním pak uzavřel první smlouvu na výrobu dvaceti pořadů OKO, každý v délce 20 minut. Tímto přelomovým krokem odstartoval fenomén Febia, na jehož konci je dnes 1262 pořadů, z nichž mnohé se staly legendou (GEN, Česká soda, Cestománie a další).

Úspěch pořadu OKO na kanálu Československé televize OK3 vedl k jeho samostatnému reprizování na federálním kanálu F1 (tj. byl vyjmut z komponovaného pořadu Kanafas a uváděn na F1 samostatně). Po jeho velkém diváckém ohlasu i dobrém přijetí odbornou kritikou, pak nově vzniklá Česká televize převzala tento projekt od roku 1993 úplně. Od tohoto data začala spolupráce s Českou televizi, která byla stěžejní pro další rozvoj Febia. S projektem OKO totiž přijala i nový projekt GEN, čímž činnost studia nabrala větší dech a mohla nabídnout práci více tvůrcům. (Poslední smlouvu uzavřela ČT v roce 2003…).

Tento krok, který vytvořil ekonomický předpoklad pro existenci a rozvoj Febia, však postupně přirozeně odvedl Feniče od režijní práce k producentské činnosti. Jeho sen o malém studiu, kde si bude sám, nanejvýš s pár přáteli, pracovat na svých tématech, se změnil ve službu téměř dvou stovkám jiných tvůrců, mezi nimiž nechyběla ani téměř kompletní česká a slovenská filmařská elita. Pro většinu z nich bylo Febio jediným místem, kde v porevoluční nestabilitě a nástupu kapitalistických podmínek mohli najít důstojnou práci, dokonce pro autorskou tvorbu. Pro jiné zase posledním místem, které respektovalo jejich pracovní rytmus a tvůrčí potřeby. A pro talentované začínající tvůrce první místo, kde se jim nabídla možnost startu.

Několik tvůrců vytvořilo ve Febiu svá poslední díla (Vávra, Krumbachová, Piroh, Dostál, Gerová atd.), pro jiné je převážná část jejich tvorby posledních dvaceti let spojená právě s Febiem (Chytilová, Špáta, Sommerová, Sebechlebský atd.). Slovenští tvůrci v době, kdy po vzniku samostatného státu jejich původní filmová a televizní tvorba několik let téměř neexistovala, mohli tvořit právě ve Febiu.

Proto také zpětný pohled na tvorbu Febia, který najdou diváci v Inventuře Febia, přináší velmi zajímavé informace nejen o tom, čím se tehdy zabývala a žila společnost a jak to vnímala česká a slovenská filmařská elita, ale i jak se vyvíjela posledních dvacet let česká a slovenská dokumentární tvorba.

Často jde o unikátní svědectví, protože mnohá z témat byla poprvé zpracována právě Febiem a také mnohé osobnosti zachyceny poprvé a nebo naposled. I ve filmografii známých českých tvůrců patří některá z jejich děl natočených ve Febiu na významné místo. A začínající nebo méně známí tvůrci často právě ve Febiu natočili svá nejlepší díla.

Febio se po celou dobu snažilo zaplňovat „bílá místa“, tedy věnovat se tomu, čemu se jiné televize nebo jiní výrobci v té době nevěnovali nebo vyhýbali (a v některých případech dokonce vyhýbají i dodnes). Začalo to už Okem, které bylo předchůdcem pozdějších investigativních televizních pořadů a které později nahradilo rozsáhlé mapování fenoménů české společnosti v Jak se žije, přes systematické mapování potenciálu českého národa (ale také posilování jeho identity po rozpadu ČSR) v cyklech Gen a Genus, první satirický a dodnes nepřekonaný pořad Česká soda, česko-německé vztahy (Okno k sousedům), zachycení podnikatelské elity porevoluční doby (VIP – Vlivní lidé), podporu malého podnikání (12 odvážných), otevírání světa Čechům (Cestománie), narůstající sociální problémy (Táta jako máma, Velcí a malí), až po intimní rentgenování lidských vztahů a citů v cyklech Zpověď nebo České milování.

Pořady Febia zásadně nikdy nepoužívaly komentář. Ten byl poprvé využít až u Cestománie, neboť žánr cestopisu jej nutně vyžadoval. Později ještě v části cyklu Zpověď. Prvním a jediným celým dokumentárním cyklem Febia, který se o komentář opírá se stalo České milování, které uvádí TV Barrandov.

Samotný Fero Fenič po založení Febia natáčel každý druhý díl pořadu OKO a jen za první pololetí vytvořil šest svých dokumentů. Pak se tento rytmus, vlivem narůstající tvorby ve Febiu, začal zpomalovat a Fenič už v dalším období natáčel jen nanejvýš jeden dokument ročně, v posledních létech však už jako režisér žádný. Je však autorem většiny projektů Febia, ideovým tvůrcem jejich znělek a celkové formy, důsledným vedoucím projektu, který vznik každého díla osobně provázel od myšlenky po konečný tvar.