Spojené státy mají v případě napadení tajný program pro vlastní záchranu, ale je dostatečně účinný? Americký dokumentární film

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Co kdyby byl Washington napaden teroristy, malou jadernou explozí, chemickou nebo biologickou zbraní? Přežili by představitelé státu? A kam by se ukryl prezident?

Spojené státy utratily miliardy dolarů a věnovaly nekonečné hodiny vypracování plánů pro případ soudného dne, kdy budou venku umírat tisíce a miliony lidí. Nikdo neví, kdy bude nutné tento program využít, ani zda bude fungovat.

Za předpokladu, že by během studené války došlo k rozsáhlému jadernému úderu, tato opatření by podle názorů odborníků zřejmě nestačila. Bezprostřední sovětská hrozba sice pominula, ale objekty pro soudný den jsou dnes ještě potřebnější než dříve.

Kam by se ukryl americký prezident a další čelní představitelé, kdyby byl Washington napaden teroristy, malou jadernou explozí, chemickou nebo biologickou zbraní? Americká vláda má tajný program pro vlastní záchranu. Plán pro případ soudného dne, kdy budou venku umírat tisíce a miliony lidí, v nepřetržité pohotovosti udržovaná zařízení, která jsou pro případ potřeby připravena.

Plány pro tento případ patří mezi nejlépe utajované materiály americké vlády. Zástupci ozbrojených sil, zpravodajci a odborníci z Bílého domu navrhli scénář pro soudný den už v 50. letech, kdy se stupňovalo napětí na začátku studené války. S plánem, který se postupem času s ohledem na nové hrozby zdokonaloval, byl seznámen každý americký prezident. Děsivé scénáře zůstaly v sejfu až do 11. září 2001, kdy byla jejich funkčnost poprvé ověřena v praxi.

Letouny E-4B

Klikněte pro větší obrázekE-4B je americkým letounem pro soudný den, místem, odkud může prezident nouzově řídit armádu i celou zemi. Jde o E-4B, militarizovanou verzi Boeingu 747, který je speciálním nátěrem chráněn proti následkům tepelnému záření jaderného výbuchu a může díky doplňování paliva za letu být ve vzduchu desítky hodin.

Letoun nenabízí komfort srovnatelný s Air Force One, naopak jeho úkolem je umožnit prezidentovi výkon všech potřebných funkcí. Protože USA mají po celém světě rozmístěné ponorky, letecké i pozemní jednotky, mají E-4B celou řadu komunikačních systémů: od nekódovaných přenosů po kódované, od nízkých frekvencí po vysoké, od hlasových kanálů po dálnopisy.

Letouny E-4B mají několik osádek, které se střídají po 8 hodinách. Aby bylo možné bleskově reagovat, skupina 60 až 70 lidí je neustále připravena vyrazit. Piloti patří k nejzkušenějším v celém americkém letectvu, musejí mít nalétáno minimálně 2500 hodin na porovnatelných typech letounů. Každý týden na základně Offcutt v Nebrasce nacvičují, jak dostat E-4B co nejrychleji do vzduchu.

Paluba 750125, nejnovějšího letounu ve flotile, je rozdělena na několik úseků zahrnujících kóji pro velitele, pracovnu štábu a komunikační oddělení. Na horní palubě je prostor pro odpočinek osádky a kokpit, který má kupodivu analogové přístrojové vybavení. Pro jejich použití je pádný důvod: jsou totiž mnohem odolnější vůči elektromagnetickému pulzu jaderného výbuchu, který by mohl zničit elektroniku letounu. V případě krize je zde také velitelské stanoviště prezidenta – skromně zařízená kabina.

11. září prezident Bush letouny E-4B nevyužil, ale byly připraveny k nasazení. Letadlem Air Force One zdánlivě chaoticky oblétával celou zemi, trasa letu ale nebyla vůbec náhodná, naopak byla přesně promyšlená. To však věděli jen lidé seznámení s plánem. Když totiž nepřítel neví, kde je cíl, nemůže ho zničit.

Bunkr v Cheyenne Mountain

Klikněte pro větší obrázekVýstavba komplexu v Cheyenne Mountain začala v 50. letech a od roku 1966 byl operačně způsobilý. Objekt byl velitelským stanovištěm NORAD pro případ soudného dne. Původním úkolem bylo odhalit sovětský jaderný útok a řídit odvetný úder. Oblast byla zvolena, protože jde o relativně suché místo s nízkou seizmickou aktivitou v centrální oblasti a mimo dosah tehdejších sovětských balistických raket.

V hloubce přes půl kilometru jsou pětadvacetitunová vrata odolná proti tlakové vlně, která se musí uzavřít při prvních náznacích ohrožení národní bezpečnosti. Jednou týdně se testují a pravidelně je prověřována jejich hydraulika. 11. září byla vrata poprvé od konce studené války uzavřena v důsledku reálné hrozby a poprvé za 45 let odtud byly řízeny zasahující letecké jednotky.

V bunkru je připraveno ubytování, potraviny, ocelové sály s celkovou plochou přes 75 tisíc m2, upevněné na 1300 půltunových ocelových pružinách, které dokážou absorbovat otřesy způsobené jaderným výbuchem, ale i kaple a basketbalové hřiště, kdyby se pobyt prodloužil. Energii zajišťuje 6 dieselových agregátů s celkovým výkonem 10,5 megawattu, což by stačilo na zásobování malého města, čtyři nádrže vyhloubené ve skále obsahují 23 milionů litrů vody. Na jak dlouho zásoby vzduchu, jídla, vody a energie vystačí, je tajné.

Od 11. září odtud NORAD letecké operace již neřídí. Nastěhovala se sem ale například agentura obranného zpravodajství nebo tajná národní bezpečnostní agentura. Odpružené sály, vybavené filtroventilačním zařízením, teď chrání počítačové servery. Data jsou důležitá, proto jsou zde chráněná datová úložiště. Bunkr je jednou z mála vládních staveb odstíněných od EMP, elektromagnetického pulzu. EMP jediného výškového jaderného výbuchu by dokázal zničit většinu neodstíněných počítačů a elektrických sítí v zemi.

Komplex v Mount Weather

Klikněte pro větší obrázekUž od 50. let tvůrci krizového scénáře požadovali, aby klíčoví vládní představitelé byli v případě útoku rozptýleni na bezpečných místech. Evakuace důležitých osob v Kongresu je klíčovou součástí plánů. Tito lidé mají být převezeni do bunkru, označeného jako Speciální zařízení v High Pointu při úpatí hory Mount Weather v pohoří Blue Ridge ve státě Virginia. O úloze tohoto zařízení během 11. září se příliš nemluví. Komplex v Mount Weather byl vybudován v 50. letech a měl chránit prezidenta a ostatní přítomné v případě útoku sovětských jaderných bombardérů. Tvůrci plánu chtěli v Mount Weather během krize soustředit a obnovit výkonnou moc.

Podoba Mount Weather je výsledkem jeho pestré historie. Meteorologická služba tady v roce 1902 vybudovala stanici pro vypouštění balonů, ve 30. letech se tu prováděly zkušební ražby tunelů. Protože testy potvrdily, že skalní masiv je mimořádně tvrdý a kompaktní, nařídil zde prezident Eisenhower, duchovní otec scénáře pro soudný den, stavbu bunkru. Odhaduje se, že Eisenhowerova administrativa utratila na vytvoření plánů stovky milionů. Základem scénáře byla výstavba bezpečných objektů, rozmístěných mimo předpokládanou zónu kolem Washingtonu. Federální vláda měla být přemístěna do více než 90 objektů.

Rychlý vývoj jaderných technologií ale způsobil, že úkryt v Mount Weather zastaral. Balistická raketa odpálená z Kuby by totiž zasáhla Washington za 15 minut, a na evakuaci by nebyl čas. Po skončení Kubánské krize nicméně našla vláda pro objekt na Mount Weather nové uplatnění. Stal se výcvikovým a záložním střediskem Federální agentury pro řízení krizových situací FEMA.

11. září sehrál Mount Weather znovu svoji klíčovou úlohu. Začal fungovat jako přísně tajný úkryt vlády. Byl sem přepraven předseda Sněmovny reprezentantů Denny Hasterd a další osobnosti.

Mount Weather má nadzemní a podzemní část. Nejdůležitější jsou vstupní tunely na východní a západní straně, mezi nimiž je umístěn podzemní komplex a operační středisko. Nad zemí jsou ubytovny a pomocná zařízení. Po 11. září byly kolem obou vstupů do podzemních tunelů postaveny betonové zábrany, které blokují vchod a znemožňují přímý náraz uneseného letounu.

Středisko Greenbrier

Klikněte pro větší obrázekPár minut poté, co unesený letoun narazil 11. září do budovy Pentagonu, si bezpečnostní složky Kapitolu uvědomily, že i on může být terčem útoku. Byly evakuovány stovky zákonodárců. Protože ale nebyl k dispozici žádný kryt, stáli kongresmeni nechráněni venku. Na rozdíl od prezidenta a nejvyššího velení, pro ně žádný scénář ani záložní pracoviště připraveno nebylo. V minulosti tomu ovšem bylo jinak.

Rekreační středisko Greenbrier v Západní Virginii je zastrčené v Alleghenských horách, 400 kilometrů od Washingtonu. V letech 1959 až 1962 tu byl vybudován důmyslný podzemní bunkr, který měl v případě jaderného útoku chránit členy Kongresu před radioaktivním spadem. Pověsti o tajném krytu kolovaly celých 30 let. V roce 1992 byly potvrzeny, když byl úkryt popsán v deníku Washington Post, což pro bunkr, který nebyl chráněn skalním masivem, byla smrtelná rána. O 3 roky později ho Kongres uzavřel.

Kongres by nadále představoval protiváhu prezidentovi a vládě, kteří by pokračovali v práci z Mount Weather. V bunkru byly oddělené prostory pro Sněmovnu reprezentantů a pro Senát, stejně tak i televizní studio. Kongresmeni by po vstupu došli na konec tunelu a prošli dekontaminační jednotkou. Oděv by hodili do zvláštního otvoru, odkud by spadl do spalovací pece, prošli by sprchami a speciálním mýdlem by odstranili z těla zbytky kontaminace. Pak by každý dostal přezůvky, spodní prádlo, oděv a toaletní potřeby.

Ačkoliv bunkr Kongres uzavřel v roce 1995 a až do 11. září neměl odpovídající útočiště, odborníci se domnívají, že mezitím byl pro soudný den vytvářen nový tajný úkryt. Ten se údajně skrývá v podzemí nového návštěvnického centra Kapitolu, dokončeného v roce 2008.

Site R

Během 11. září bylo několikrát oznámeno, že viceprezident Dick Cheney se nalézá na utajeném místě. Jedním takovým mohl být další bunkr z dob studené války, známý pod označením Site R, umístěný pod Raven Rockem, poblíž Gettysburgu v Pensylvánii, asi 10 km od Camp Davidu.

Tento bunkr byl jedním z prvních, který byl během příprav na soudný den postaven. V případě napadení Washingtonu měl sloužit jako záložní velitelské středisko Pentagonu. Dodnes tu funguje komunikační centrum, které umožňuje velitelům vydávat rozkazy americkým jednotkám i v případě katastrof. Má 4 vchodové tunely, 2 na severozápadě a 2 na severu. Všechny vedou do středu hory.

Před 11. zářím tu byli jen lidé, kteří udržovali objekty zakonzervované. Když pominula sovětská hrozba, zdál se být bunkr zbytečný a vybavení se přestalo modernizovat. Ačkoliv tu bylo jen několik telefonních linek, žádné zabezpečené televizní nebo audio kanály, počítače byly o několik generací pozadu, zdejší podzemní sály byly během 11. září údajně intenzivně využívané.

Originální názevAmerican Doomsday
Stopáž50 minut
Rok výroby 2010
 )D( ST
ŽánrDokument