Svatojánské Navalis 2011

Procesí a oslavy konané v předvečer svátku sv. Jana Nepomuckého byly vždy velmi oblíbené. Zúčastňovaly se jich zástupy Pražanů i poutníků z celé země. Tento zájem trval nejen v době barokní, ale i v průběhu 19. století. Ne každý ví, že položení základního kamene Národního divadla bylo stanoveno právě na den po svatojánských slavnostech, kdy byla Praha plná poutníků, a pořadatelé si tak zajistili bohatou účast. Barokní vodní slavnosti Navalis se na Vltavě pořádaly již od roku 1715, tedy plných čtrnáct let před Janovým svatořečením, jejich počátky však spadají do první poloviny století sedmnáctého. Navalis si brzy získaly značnou oblibu jak mezi účinkujícími, pro něž byla účast na těchto slavnostech prestižní záležitostí, tak mezi diváky, kteří sem putovali z velmi širokého okolí. Slavností Navalis se v roce 1743 zúčastnila dokonce císařovna Marie Terezie. Proč byly Navalis tak oblíbené? Kromě možnosti uctít památku sv. Jana Nepomuckého to byly četné atrakce, především barokní hudba, provozovaná na lodích desítkami až sty hudebníků. Atmosféru vždy dokreslovaly ohňostroje a také salvy z děl, která byla umístěna na březích řeky i na vltavských ostrovech. Za josefinských reforem na sklonku 18. století byly oslavy na nějakou dobu zastaveny, ale obnovení se dočkaly již v první polovině století devatenáctého. Zvláště velkolepé byly Navalis v roce 1829, kdy český národ oslavil 100 let od světcova svatořečení. Přišla však opět doba, kdy tyto slavnosti pozbývaly svého lesku, přispěla k tomu zejména sekularizace české společnosti ve druhé polovině století osmnáctého a především ve století dvacátém. Dříve hojně navštěvované a oblíbené slavnosti se ze života české společnosti téměř vytratily. Přišel však rok 2009 a s ním obnovení krásné tradice vodních slavností Navalis na řece Vltavě. Nečekaně velký zájem široké veřejnosti potvrdil, že tato kulturní událost stále hovoří živým jazykem a promlouvá o něčem, co bylo dlouho a dobře skryto v podvědomí české společnosti.