Jak úspěšně stárnout. Eseje F. Koukolíka (2012). Připravil O. Reif

Metuzalém Vzpomínáte si, jak jsem v prvním díle vyprávěl o úspěšném stárnutí? O tom, že úspěšně stárnoucím lidem může být víc než 75 nebo třeba i víc než 90 let? O tom, jak se poznají podle své čilosti, tělesné i duševní zdatnosti, podle pocitu spokojenosti se životem, podle zájmu o svět a podle dobrých sociálních vztahů. Populace světa stárne, takže není divu, že je úspěšné stárnutí tak velké vědecké téma. Co je úspěšné stárnutí?

Vědci mluví o pěti modelech. Daly by se přirovnat k ruské matrjošce. Nejužší je model biologický a medicínský. Následují modely, které berou v potaz psychologické a sociální souvislosti. Nejširší je laický model, pravděpodobně je nejmoudřejší. Postihuje rozměry, které modely předchozí postřehnout nestačí. Jestliže jsou vědecké modely více méně jednorozměrové, je laický model mnoharozměrový. K těm předchozím přidává některé vlastní. Biologický a lékařský model jsou vědecky přísné, úzké a přesné. Soustředí se na co největší počet roků dožitých ve zdraví, na co nejmenší počet onemocnění a invalidizací, to znamená, že se hlavně soustředí na prevenci, dobrou životosprávu. Jezte vyváženou stravu ve správném množství, nesolit, nekouřit, pít co nejméně a co nejméně se stresovat.

Metuzalém S ohledem na životní praxi je to cíl obtížně dosažitelný. V očích biologického a lékařského modelu úspěšně stárne pouze 13 procent mužů a 15 procent žen. To jsou ti, kteří se v plném zdraví, duševním i tělesném, dožívají vysokého věku. Ve své přísnosti a přesnosti jsou oba dva tyto modely poněkud nerealistické. Stáří přece jenom doprovází dost neduhů a na druhé straně neberou v úvahu, že se mnozí lidé se svými potížemi dokáží dobře vyrovnat, takže také stárnou úspěšně. Je tedy nutné vzít při úspěšném stárnutí v úvahu i sociální aktivity.

Psychologické a sociální modely zajímá zejména, jak jsou lidé spokojeni s prožitým životem a jak se účastní života současného, například zda a jak se stýkají s přáteli, známými a se členy rodiny. Psychologické a sociální modely zajímá, jak jsou lidé s to se adaptovat na proměny života, například zda zvládli počítač a umějí zacházet s internetem. Modely, o nichž mluvím, dobře vědí, jak důležitou složkou úspěšného stárnutí je pozitivní pohled na svět, sebeúcta, pocit, že mám život pod kontrolou, schopnost něco nového se učit. Klíčově důležité pro úspěšné stárnutí je v očích těchto modelů pochopení, že úspěšné stárnutí je něco jako strom, co vyrůstá z života, který máme za sebou. Při zachované schopnosti učit se, poznávat nové věci, a při zachované schopnosti realistického sebehodnocení.

Metuzalém Laický model úspěšného stárnutí vznikl tak, že se vědci zeptali zdravých stárnoucích lidí, co si o úspěšném stárnutí myslí a zjistilo se, že tihle lidé, kteří nejsou žádnými odborníky, dobře vědí, že k úspěšnému stárnutí patří velmi dobrý tělesný i duševní zdravotní stav, ale že to nestačí, že zrovna tak důležité jsou dobré sociální vztahy, a to jak vztahy k druhým lidem, tak k sobě samým. Laický model k tomu přidal další rozměry: tvořivost, smysl pro legraci, a představte si, že i dobrý vzhled a pocit spokojenosti se životem. Samozřejmě, že součástí laického modelu je dobré finanční zajištění a laický model se stará o prostředí, ve kterém stárnoucí lidé žijí, zda mají kam chodit na procházky, zda se tam nebojí, tedy jaká je úroveň vandalismu a kriminality, jak se dá v místě nakupovat, jací jsou tam sousedé, zda je tam čisto, jaká je tam doprava a jaká je tam míra hluku, hlavně v noci.

Hodnota vědeckých modelů spočívá v jejich ověřitelnosti, a tak si britští vědci ověřili všech pět modelů, o kterých jsem mluvil, na přibližně tisícovce lidí ve věku 65 a více roků a zjistili, že v očích biologického a medicínského modelu úspěšně stárne asi 31 procent lidí, ale když se přidaly sociální rozměry, podíl klesl na 23 procent. V očích psychologického modelu to dopadlo nejhůř. Jestliže se vzaly v úvahu psychologické parametry – sebeúcta, sebehodnocení, pocit štěstí ze života, podíl výrazně klesl. Šťastných a úspěšně stárnoucích lidí bylo jen 16 procent. O něco lépe dopadl model sociální. Tam v očích sociálního modelu úspěšně stárlo něco přes 30 procent lidí.

Metuzalém Nejrealističtější laický model, který se soustředil na proměnné všech pěti modelů, dokázal, že úspěšně stárne asi 24 procent lidí. Pozor! Z toho plyne, že tři čtvrtiny populace nestárnou úspěšně. Dá se to považovat za úspěch? Mám pocit, že dá i nedá. Pravda je, že podstatný podíl lidí dnes žije déle a spokojeněji, než tomu bylo v minulosti, ale chtělo by to srovnávací studii z našeho prostředí, a ta by nebyla nic levného, ani nic jednoduchého. Skutečností je, že předchozí generace byly zatíženy dvěma světovými válkami a v naší populaci došlo v roce 1989 k zásadnímu socio-politickému a ekonomickému zvratu. Výsledkem je největší přerozdělení moci a majetku od bělohorské bitvy a průvodní jevy nového sociálního systému: nezaměstnanost, potíže s bydlením, finanční krize. To jsou jevy, které podstatný podíl zejména střední a starší generace stresují. A to se projeví.

A ještě jedna varovná skutečnost, opět z Velké Británie. Mezi bídou a úmrtností, mám na mysli předčasnou úmrtnost, je pevný vztah, který se, prosím, za posledních 100 let vůbec nezměnil. Angličtí vědci na to přišli srovnáním úmrtnosti v roce 1900 a v roce 2000 výzkumem ve více než 600 anglických a waleských hrabstvích. Bídu určovali pomocí Carnstairova indexu. Ten porovnali se standardizovanou úmrtností. Přesto, že žijeme déle, a přesto, že se příčiny úmrtí změnily, je vztah mezi bídou a úmrtností stejný, bez ohledu na sociální, politické, ekonomické změny, bez ohledu na pokrok medicíny a veřejného zdravotnictví. Jinak řečeno, lidé, kteří žijí v bídě, umírají dřív a mizerněji, než lidé, kteří v bídě nežijí.

Metuzalém Zajímavé je, jak někdy ani odborníci dobře nerozlišují chorobný stav od něčeho, co onemocněním není. Řeknu laický příklad. Tím je rozdíl mezi normálním fyziologickým smutkem a depresí, smutkem chorobným. Jestliže přijdeme o někoho, koho opravdu milujeme, je výsledkem smutek hrozný, někdy zoufalý. Ten však odezní během 3, 6, 12 měsíců a léčit není nutné, nejde o chorobu. Někteří odborníci zjevně, jiní mlčky, však stárnutí a stáří za něco jako chorobu považují a mají pocit, že by se to mělo léčit. Odbornou i laickou veřejnost nedávno vzrušil objev metuzalémských genů, které měly ovlivňovat dlouhověkost u lidí, než se zjistilo, že jde o statistický omyl. Je to součást něčeho, co by se dalo nazvat určitým druhem hysterie, publish or perish – publikuj, nebo zahyň, neboť kvalita vědců a vědeckých týmů se posuzuje zejména podle toho, kolik napíší prací do impaktovaných, vysoce prestižních časopisů. Výsledkem jsou hory vědeckých prací, kvalitních, které však nepřinášejí mnoho nového. Něčím podobným je hysterie kolem přejmenovávání. Nové vědecké pojmy, nové vědecké šatičky na něco, co je starého a ověřeného, a to nemluvím o podvodech, v biomedicíně bohužel častých. Jestliže se prosadí názor, že stárnutí a stáří je choroba, bude to znamenat odsávání prostředků od výzkumu jevů, které se stářím souvisejí a chorobou skutečně jsou, například od výzkumu Alzheimerovy nemoci.

Metuzalém A co říci na závěr? Zkusím sdělit dvě skutečnosti a jeden příběh. Skutečnost první: Asi 20 let vědci zkoumají takzvaný paradox stárnutí. To jsou oni stárnoucí a staří lidé, kteří na tom nejsou nejlépe, třeba finančně nebo zdravotně, a přesto vedou docela spokojený život, stárnou úspěšně. Jádrem je perspektiva v čase. Tihle lidé žijí tady a teď, s lidmi, které mají rádi, s jevy, které mají rádi, a o minulost ani o budoucnost se vůbec nestarají. Skutečnost druhá: Novinové titulky nám stále říkají, o kolik se prodloužil průměrný věk. To je pravda, ale neříkají, co to stálo. Připomíná to svým způsobem pochmurný statistický vtip. Existují dvě husy, já mám obě dvě, ty nemáš žádnou, průměrně máme každý jednu. A teď ten příběh! Vůbec anebo málo se využívá celoživotní zkušenost a moudrost, nesdělitelná moudrost stárnoucích lidí. Před dvěma generacemi můj otec, inženýr, objížděl slévárny a kontroloval kvalitu oceli. V jedné z nich to prostě nešlo a nešlo. Inženýři počítali, počítali a opět to nešlo, než někoho v zoufalství napadlo povolat starého mistra, který už byl v penzi. Ten přišel, díval se do plamenů a pak povídá: „Přidej tohle! Uber tohle! Udělej to takhle!“ No, a ocel byla výborná. A to je všechno, co jsem vám chtěl říct.

Prameny:
  • Bowling A, Dieppe P. What is successful ageing and who should define it? Brit Med J 2005, 331, s. 1548–1551
  • Bowling A, Iliffe S. Which model of successful ageing should be used? Baseline findings from a British longitudinal survey od ageing. Age and Ageing 2006; 35, s. 607–614
  • Depp CA, Jeste DV. Definition and predictors of sucessfull aging. A comprehensive review of larger quantitative studies. Am J Ger Psychiatry 2006;, 14, s. 6–20
  • Gregory IN. Comparison between geographies of mortality and deprivation form the 1900s and 2001: spatial analysis of census and mortality statistics. Brit Med J 2009; 339, b3454. doi: 101136/bmj b3454
  • Livingston G, Cooper C, Woods J et al. Successful ageing in adversity: the LASER-AD longitudinal study. J Neurol Neurosurg Psychiatry 2008; 79, s. 641–645
Stopáž15 minut
Rok výroby 2011
 ST HD