Jak úspěšně stárnout. Eseje F. Koukolíka (2012). Připravil O. Reif

Metuzalém Příběh o moudrosti začne příběhem z hlubokých hor. Za noci jimi jel milionář, najednou se jeho auto zastavilo, vůbec nevěděl proč. A tak se vydal pro pomoc do nejbližší vesnice. V ní našel starého kováře. Ten byl ochotný, šel se podívat k autu, nadzvedl kapotu, někam se podíval, vytáhl malé kladívko, jednou klepl a motor naskočil. Milionář byl šťasten. „Co jsem dlužen, kováři?“ A kovář povídá: „Jeden tisíc dolarů.“ „Tolik za jednu ránu kladívkem?“ „Napíši ti účet“, povídal kovář. A milionář čte: „Jedna rána kladívkem – 1 dolar, věděl kam – 999 dolarů.“

Kovářův příběh je příběhem o kompetenci. Jestliže můžeme genialitu považovat za vrcholnou podobu talentu, tak moudrost můžeme považovat za vrcholnou podobu kompetence. Shledal jsem, že moudrost nese víc užitku než pomatenost, jako světlo dává větší užitek než tma. Moudrý má v hlavě oči, kdežto hlupák bloudí ve tmě. S pojmem moudrosti se setkáváme v nejstarších civilizačních pramenech. Sumer, starý Egypt. Odtud se dostala přísloví do biblické Knihy přísloví. S pojmem moudrosti se setkáváme v posvátných textech staré Indie Bhagavad Gitě a Upanishadách, i v knize o Tau, ale definovat moudrost je velmi obtížné, i když výzkum běží desítky let.

Metuzalém Filosofové, psychologové, teologové, logici ani neurovědci se na definici neshodli. Moudrost má přinejmenším dva aspekty. Je to svérázný poznávací a rozhodovací proces, a kromě toho ji lidé považují za svrchované dobro a vrchol lidského vývoje. Moudrost má své dějiny, protože je součástí dějin života a těm je 3,5 miliardy let. Stačí sledovat tažné ptáky, třeba naše skromné vlaštovky, nebo ptačí druhy putující v noci podle hvězd. Stačí sledovat velryby, putující ze severních do jižních moří, nebo lososy, kteří znají cestu z oceánu do řek a zase nazpátek. Stačí vědět o tom, proč naše stromy na podzim shazují listy.

A pak existuje vrozená, druhová moudrost. U lidí k ní patří třeba abstraktní myšlení nebo jazyk a následuje moudrost skupinová, to je moudrost filosofů, právníků, lékařů, všech řemeslníků, kteří si z generace na generaci sdělují informace o tom, co se dělá a nedělá a jak se to dělá. A nakonec existuje moudrost jednotlivých lidí. Existují jednotliví moudří lidé. Jsou vzácní. O to vzácnější, jsou-li mocní.

Metuzalém O jednom z nich vám povím. Jmenoval se Marcus Aurelius Antoninus Augustus. Narodil se 26. dubna roku 121 našeho letopočtu. Ve svých 40 letech se stal římským císařem. Měl dokonalé vzdělání. Mezi jeho kantory patřili nejlepší učenci doby, například Marcus Cornelius Fronto. Část korespondence se zachovala. Po nástupu na trůn Marcus dodržel všechny dohody. Se státní správou se dokonale seznámil v průběhu 23 let vlády svého otce Antonia Pia. Svého bratra Lucia Vera učinil spolucísařem a poslal ho na východ do války proti Parthům. Jádrem sporu byla Arménie. Římané zvítězili, ale vrátivší se římská armáda zavlekla do říše mor. Zda to byl pravý mor, neštovice, nebo spalničky, se neví. Epidemie probíhala ve vlnách. V roce 177 našeho letopočtu pobíjela čtvrtinu infikovaných. V Římě umíraly 2 tisíce lidí denně.

Kromě toho říše bojovala, na severu s Germány, s Vandaly a na východě se sarmatskými Jazygy. Roku 169 našeho letopočtu zemřel císařův adoptivní bratr Lucius Verus. 11 let, které císaři zbývaly do konce života, strávil na válečných taženích. Marcus byl moudrý, spravedlivý a velmi statečný. Složité úkoly svěřoval bez obav kompetentním mužům, nebál se, že ho zastíní svými schopnostmi. Polovina dochovaných zákonodárných aktů vylepšuje postavení žen, dětí a otroků. Na říši útočili Barbaři ze všech stran. Ničili i rozvodněný Tiber a také antoniovský mor.

Metuzalém Roku 175 našeho letopočtu se proti císaři vzbouřil syrský místodržící a schopný generál Avidius Cassius. Podnětem mohla být zpráva o císařově smrti a také strach císařovy manželky o život syna Commoda. Ten byl tehdy maličký. Ale Avidia zabili vlastní lidé. Občanská válka se nerozhořela, císař postoupil na východ a byl opět velkorysý, odpouštěl městům i jednotlivcům. Avidiovu korespondenci nečetl, nechal ji spálit. Posledních 5 let císaře doprovázel syn Commodus. Císař Marcus Aurelius zemřel dne 17. března roku 180 našeho letopočtu a říká se, že s ním skončil zlatý věk Říma. Možná umřel na mor, možná umřel na zhoubný nádor.

Stal by se lidsky jedním z největších římských císařů, ale co ho dělá nesmrtelným, je jeho dílo Hovory k sobě. Nejde jen o to, že to je dílo krystalicky čisté pozdní stoické filosofie, je to reflexe nitra jednoho z nejmocnějších mužů všech dob, dílo, které mu dodávalo odvahu v době, kdy se zdálo, že proti všemu slušnému a dobrému se spikly snad všechny ničivé síly lidí i přírody. V Hovorech k sobě na několika místech čteme přibližně tohle: „Můžeš-li učinit něco lépe, proč to neuděláš? A jestli je to v moci někoho jiného, komu chceš učinit výčitky, slepé náhodě nebo bohům? Obojí je nesmyslné, nikomu nemáš činit výčitky.“ Smrti se císař nebál.Abychom očekávali smrt s myslí odevzdanou, jako přirozené rozloučení prvků, z nichž je každé stvoření. A zrovna tak, jako se prvky nebojí proměňovat se jeden v druhý, kdo by se obával rozkladu a proměn všech pohromadě? Vždyť je to ve shodě s přírodou! A co je ve shodě s přírodou, není zlo.

Metuzalém Kdybychom individuální moudrost přirovnali ke stavebnici, měla by 6 součástí. První z nich je prosociální chování, altruismus. Z moudrých lidí jde nefalšovaná vřelost, ale je to moudrý, nikoli bezbřehý altruismus. Moudrý člověk dokáže parazita praštit, takže součástí moudrosti je neposkytnutí pomoci někomu, kdo si ji nezaslouží. Další součástí individuální moudrosti jsou znalosti. Nejde jen o fakta, moudří lidé nejsou chodící encyklopedie, ale vědí, jak, kdy a kde fakta užít. Vzpomínáte si na kováře z našeho příběhu? Takže součástí moudrosti je dovednost kdy, kde, jak a komu poskytnout radu. Další součástí individuální moudrosti je správné myšlení, a to je myšlení jasné, přesné, věcné, určité, dostatečně široké, dostatečně hluboké a logické. Pozor! Myšlení může mít všech 5 vlastností a přitom nebýt dostatečně logické! A ona proslulá součást individuální moudrosti, které se říká kritické myšlení? Lidé sdělují nejrozličnější tvrzení a tvrzení jsou výroky, jejichž pravdivost můžeme přijmout nebo odmítnout. Kritické myšlení je pečlivé uvážení o tom, který výrok jako pravdivý přijmeme, který odmítneme, a kde se prostě nevyjádříme, kde umíme říci: „Nevím.“ Součástí kritického myšlení je stupeň pravděpodobnosti, se kterou nějaký výrok přijmeme nebo odmítneme. Kriticky myslící lidi nelze snadno obloudit, jsou trpěliví, dlouho čekají, dlouho váží důkazy. A pozor! Otázka výrokem není. A také bychom měli vědět, že kritické myšlení není stav, je to proces. Je to celoživotní učení někdy od dospívání až do smrti a mistrovství v kritickém myšlení snad nedosáhneme nikdy.

Metuzalém Třetí součástí moudrosti je vyrovnanost, citová vyrovnanost, velká citová vyrovnanost. Moudří lidé zvládnou i oprávněný hněv. Dokážou být veselí, aniž by je radost příliš ovlivňovala. Nenávist složkou moudrosti není. Čtvrtou součástí moudrosti je prastarý filosofický příkaz, a ten říká: „Poznej sám sebe.“ To je jedna z nejtěžších věcí v lidském životě. Dnes lépe víme proč. Informace, které nás určují, se totiž do dlouhodobých nevědomých pamětí ukládají v ranném dětství a pak nejsou vědomé pozornosti přístupné. Působí na nás, jako by byly hlubokým mořským proudem nebo gravitací.

Další součástí moudrosti jsou prosté otázky a odpovědi. Jak se na stejný problém dívá dítě, dospívající člověk, dospělý člověk, člověk starý, jak se na něj dívá žena a muž, jak se na něj dívá Ind, Arab nebo křesťan, muslim, hinduista či ateista. Moudří lidé vědí, že všechno poznání, i to jejich vlastní, včetně vlastní moudrosti, je něco relativního. A poslední součástí moudrosti je schopnost snášet nejistotu. Moudří lidé ji snášejí dobře, přitom jsou otevřeni novým poznatkům i novým souvislostem.

Metuzalém Lidé mají za to, že opakem moudrosti je hloupost. Nemyslím si to. Hloupost je opakem chytrosti. Opakem moudrosti je stupidita. Co je stupidita? Nejdříve zkusím říct, co stupidita není. Především to není nadávka. Je to neutrální pojem. Stupidita také není výsledek poklesu inteligence, měřené inteligenčním kvocientem. Naopak stupidita je nejefektivnější v rukou vysoce inteligentních lidí, kteří jsou mocní a tvoří uzavřenou skupinu. Stupidita není výsledkem omylu. To je stav, kdy informace v prostředí jsou, ale systém je špatně zpracuje. Stupidita není výsledkem ignorance. To je stav, kdy informace v prostředí jsou, ale jedinec nebo systém jim nevěnují pozornost. A stupidita také není výsledkem nevědomosti. To je stav, kdy informace v prostředí třeba vůbec nejsou. Jedna z mnoha definic stupidity říká, že stupidita je zhroucení zpětné vazby mezi chováním a prostředím, podmíněna funkcí takzvaného Schématu.

Metuzalém Schéma se zde píše s velkým S. Schéma je poznávací program. Schéma je poznávací program, který byl úspěšný v minulosti, ale z toho, že byl úspěšný v minulosti, vůbec neplyne, že bude úspěšný v budoucnosti, protože svět se trvale mění. Chcete příklad? Jeden z nejjednodušších příkladů je válka. Válka bylo úspěšné Schéma v soutěži o zdroje, vždycky nějaká mocenská elita vyhrála. Jenže svět se změnil. Objevily se v něm jaderné zbraně, takže se může stát, že vyhraje geniální stupidita.

Prameny:
  • Baltes PB, Smith J The fascination of wisdom. Is Nature, ontogeny and function. Perspectives on Psychological Science 2008; 3, s. 56–64
  • A handbook of wisdom: psychological perspectives. Sternberg RJ, Jordan J (vyd.) New York, Cambridge University Press 2005
  • Meeks TW, Jeste DV. Neurobiology of wisdom. A literature overview. Arch Gen Psychiatry 2009, 66, s. 355–365
Stopáž15 minut
Rok výroby 2011
 ST HD