Jak úspěšně stárnout. Eseje F. Koukolíka (2012). Připravil O. Reif

Metuzalém O štěstí se říká, že je stavem vědomí charakterizovaným spokojeností, láskou, radostí i slastí. 23 století je známo, že pocit štěstí je přinejmenším dvojí. Jednou stránkou je správně žitý život, tomu Aristotelés říkal eudaimonia. Mluvím o rozumové stránce štěstí. Stránkou druhou je blaho, slast. Tomu Aristotelés říkal hedonia. Mluvím o citové stránce štěstí. Moderní doba přidala třetí aspekt. Jím je: jsem součástí života, účastním se života.

V mozku máme dvě mapy tvořící pocit štěstí. Co mám na mysli pojmem mapa? Je to funkční neuronální systém tvořený miliardami neuronů a biliony jejich vzájemných spojení. První mapa štěstí je hedonická mapa štěstí, je to mapa blaha a slasti. Běží mozkovým kmenem, hlubokými částmi mozku a končí v čelních mozkových lalocích. U živočichů se tahle mapa rozzáří, jakmile si zajistí bezpečí, potravu, sexuálního partnera. U lidí ji rozsvítí stejné podněty – blaho, štěstí, sexuální partner, odměna, sociální odměna anebo třeba kus čokolády. Rozzáří ji všechno, co považujeme za krásné.

Metuzalém Druhá mapa štěstí je mapa sebeuvědomování. Tahle mapa říká: „To jsem já. Moje štěstí, moje neštěstí, moje minulost, moje možná budoucnost.“ Vědci na ni přišli poměrně nedávno pomocí přístrojů. Pokusné osoby kladli do těchto přístrojů a řekli jim: „Nedělejte vůbec nic, buďte v klidu.“ Vědci čekali, že se činnost mozku pokusných osob utlumí, případně bude mírně chaotická. K velkému překvapení se však velmi zvýšila činnost vnitřní plochy čelních laloků mozku a některých částí kůry laloků temenních. Vědci se zeptali: „Co se ve vás děje?“ A lidé říkali, že „mluvím sám k sobě, vzpomínám na sebe, představuji si svou minulost“.

A tak byla na světě mapa sebeuvědomování. Říká se jí také implicitní mapa, neboli default mapa. Hedonická mapa, mapa slasti, si povídá s touto mapou sebeuvědomování a mapa sebeuvědomování hedonické mapě říká: „To je opravdu štěstí a to je opravdu neštěstí.“ Obě dvě mapy se mohou dostat do sporu. To je starý spor mezi srdcem a rozumem. Obě dvě mapy je možné šidit drogami, pak se přestavějí a člověk se stane drogově závislým.

Metuzalém Důvodů k pocitu neštěstí je moc. Může to být ztráta životního partnera, rozpad hlubokého citového vztahu, může to být ztráta zaměstnání, ztráta jiných sociálních jistot, může to být těžké, na životě ohrožující onemocnění. Může to být pro některé lidi rozpad kulturních a intelektuálních hodnot, ztráta víry či ztráta tvořivosti.

Ale to, co mám na mysli, je deprese, chorobný smutek ve stáří, špatně diagnostikovaná, špatně léčená. Nuže, bude-li vám po dobu dvou týdnů denně nebo skoro denně smutno, budete-li unaveni, budou-li poruchy soustředění, budete-li mít olověné údy, budete-li mít poruchy spánku v noci a ospalí budete přes den, objeví-li se myšlenky na smrt nebo dokonce myšlenky na to, jak se páchá sebevražda, pak vězte, že jste onemocněli depresí. Stačí jen několik příznaků. Navštivte prosím včas psychiatra. Chyba je polykat, co nám dá sousedka. Ještě větší chyba je začít pít. Alkohol vás jedněch problémů zbaví, ale jiné vám vytvoří.

Metuzalém Vztah lidí ke štěstí se dá zkoumat nejrůznějšími způsoby. Jeden z nich se jmenuje Žebříček. Lidem řeknete: „Představte si žebřík. Má 10 příček. Nejnižší příčka, nejmizernější možný život, nejvyšší příčka, nejlepší možný život. Na kterou příčku si sednete?“ A pak se jich vyptáte na domácnost, ve které žijí: Jaký je její příjem? Jak je taková domácnost vybavena? Má televizor, ledničku, připojení na internet? Lidí se vyptáte, jak jsou na tom s přáteli. Pomůže vám někdo, když spadnete do nouze? Zeptáte se jich, zda se jim v loňském roce nestalo, že by neměli na činži nebo na jídlo, a pak se vyptáte, jak jim bylo den před průzkumem: Spokojeni, nespokojeni, šťastni, naučili jste se něco nového? A všechny údaje, které se dozvíte, vztáhnete k věku.

Opakované studie říkají, že lidé ve střední dospělosti jsou šťastni nejméně. Kdybychom nakreslili vztah věku a štěstí, vznikne něco podobného obrovskému písmeni U. Lidé vlevo, mladší, lidé vpravo, starší, jsou šťastnější, než ti padesátníci. Na tohle se zeptala velká studie 350 tisíc Američanů starých 18 až 85 roků. Studie sebrala běžné demografické parametry: věk, pohlaví, výši školního vzdělání, příjem na domácnost. Zajímavé je, že čtvrtina domácností ho nechtěla sdělit. A studie se také zeptala lidí, na kterou příčku z onoho desetipříčkového žebříčku štěstí by se sami umístili.

Metuzalém Poznáváme eudaimonický rozumový rozměr štěstí, ono těžko přeložitelné „well beány“, ale na hedonickou stránku štěstí se studie ptala také. „Jak vám bylo den před průzkumem? Byli jste šťastní, spokojení, stresovaní, mrzutí, depresivní?“ Jestliže se oba dva aspekty štěstí sloučily, objevila se opět naše stará známá křivka U, jestliže se ale rozdělily, vznikl obraz jiný. Po dvacítce klesá míra stresu. Míra smutku je celý život stejná. Ustaranost je největší kolem padesátky, ale po padesátce kupodivu míra štěstí zase začne růst. Proč tomu tak je? Proč ten propad po padesátce?

Může to být proto, že se lidé v tomhle věku naposled loučí se svými mladistvými sny. Může to být proto, že lidé bytostně šťastní žijí déle než lidé nešťastní. Potenciál ke štěstí je totiž do jisté míry kódován geneticky. Je to stejně nespravedlivé jako s inteligencí. A také to může být proto, že starší lidé si víc váží dnů, které jim zbývají, než tomu bylo v době, kdy jim bylo třeba dvacet.

Metuzalém A teď si představte, že se na něco podobného zeptáte větší skupiny lidí, jimž je plných 100 let. Podle očekávání je mezi nimi většina žen. Zeptáte se, jak jsou na tom se zdravím, jak jsou na tom finančně, zdali mají dost, nebo dokonce něco zbývá, zda mají někoho, kdo jim pomáhá a stará se o ně. A pak přijdou poslední dvě nejdůležitější otázky, zda v životě dokázali, co chtěli, dotáhli to tam, kam chtěli, a zdali by svůj život měnili za nějaký jiný, kdyby mohli. Století lidé jsou šťastni, jakmile kladně odpovědí na tyto dvě otázky. Jsou šťastni, jestliže dokázali v životě, co chtěli, a jestliže by svůj život neměnili za jiný, i kdyby mohli.

Vztah mezi penězi a štěstím není ani jednoduchý, ani přímočarý. Dokázala to studie 400 tisíc lidí ve 12 státech Organizace pro ekonomický rozvoj a spolupráci. Záleží jak na absolutní výšce příjmu, tak na sociální velkorysosti státu. Lidi v tomto směru stresuje všecko, co jim snižuje míru pocitu bezpečí. Zaprvé, ztráta zaměstnání. To je nejhorší druhý stres po ovdovění nebo ztrátě milovaného životního partnera. S tím často související ztráta bydlení. Ztráta naděje na dobrou zdravotní péči, rostoucí kriminalita, rostoucí důsledky přílišné liberalizace obchodu, poruchy ekologické rovnováhy.

Metuzalém Lidi v Evropě velmi stresuje rozvírání socioekonomických nůžek. Ve Spojených státech tohle pronásleduje jenom bohaté levicově orientované jedince. Některé studie hovoří o tom, že lidem k pocitu štěstí pomáhá srovnávání s lidmi, kteří jsou na tom o něco socioekonomicky níže. Z řady států, které zaznamenaly prudký ekonomický růst, je znám paradox. Mluví se o paradoxu růstu. Průměrný příjem v těchto státech stoupl, ale počet lidí, kteří říkají, že jsou šťastni, klesl. Příkladem je zejména Japonsko, následnické státy Sovětského svazu a zvláště Čína. V letech 1994–2005 stoupl v Číně průměrný příjem na hlavu 2,5krát, ale podíl lidí, kteří říkali, že jsou spokojeni, klesl z 80 procent na 60 a podíl lidí, kteří řekli, že jsou nespokojeni, stoupil z 20 procent na 40. Studie sledující vztah štěstí, spokojenosti a příjmu říkají: „Vysoký příjem zajistí pocit uspokojení, nikoli pocit štěstí, zato nízký příjem zajistí jak pocit neštěstí, tak pocit nespokojenosti.“

Představte si, že se štěstí šíří sociální sítí. Jednu z nich mapuje Framinghamská studie. Začala roku 1948 v americkém státě Massachusetts a sleduje zdravotní stav a sociální vztahy 5 tisíc lidí, teď už ve třetí generaci. A studie zjistila: „Jestliže jsou šťastni lidé, kteří jsou v sociální síti na krok od vás, pak je pravděpodobnost, že budete šťastni také o plnou čtvrtinu vyšší.“ Pozor! Vašich spolupracovníků v zaměstnání se to netýká.

Metuzalém Vysvětlení první –záleží na tom, co jsme v životě chtěli a co jsme skutečně dosáhli. Čím je rozdíl větší, tím je pocit štěstí menší. Vysvětlení druhé – záleží na srovnávání. Srovnáváme-li se s lidmi, kteří jsou na tom socioekonomicky lépe, je nám hůře. Starší lidé se ale obvykle srovnávají s lidmi, kteří jsou na tom hůř. Vysvětlení třetí, moudré – strategická investice zdrojů. Existují lidé, kteří na tom nejsou dobře a přitom jsou šťastni. Umí vložit zdroje do toho, co je skutečně sytí, a to je u každého člověka něco jiného. Může to být Univerzita třetího věku, procházky, galerie. Vysvětlení čtvrté, kruté, nefilosofické, nemoudré, realistické – nejspokojenější jsou lidé s největšími zdroji. Moc a bohatství. Pohádka o milionářovi, který hledá v životě to pravé, je falešný a sentimentální mýtus. Tihle lidé jsou velmi spokojeni sami se sebou a své štěstí si bedlivě chrání. Vysvětlení páté – od všeho něco, tedy zdraví, sociální vztahy, příjem a sociální integrace, neboť život na okraji společnosti je opravdu něco krutého.

Prameny:
  • Caspi A, Sugden T, Moffitt T., et al. Influence of life stress on depression: moderation by polymorphism in the 5-HTT gene. Science 2003;301, s. 386–389
  • De Neve J-E, Fowler JH, Frey BS. Genes, economics, and happiness.
  • Conceicao P, Bandura R. Measuring subjective wellbeing: a summary review of the literature.
  • Deaton A. Income, health, and well-being around the world: evidence from the Gallup world poll. Journal of Economic Perspectives 2008; 22: 53–72
  • Fowler JH, Christakis, NA. Dynamic spread of happiness in large social network: longitudinal analysis over 20 years in the Framingham Heart Study.
  • British Medical Journal 2008; doi:10.1136/bmja2338
  • Kahneman D, Krueger AB, Schkade D, et al. Would you be happier if you were richer? A focusing illusion. Science 2006;312, s. 1908–1910
  • Koukolík F. Ekonomický mozek. Portál, Praha 2011
  • World Database of Happiness
  • World Values Survey
Stopáž15 minut
Rok výroby 2011
 ST HD