Jak úspěšně stárnout. Eseje F. Koukolíka (2012). Připravil O. Reif

Metuzalém Paní Vilma A. byla celý život zdráva. V 74 letech svého života si začala stěžovat, že přestává poznávat lidi, které dobře znala. Zapomínala, kam dala předměty denní potřeby. Zpočátku si z toho dělala legraci. Ale během roku zjistila, že netrefí domů. Vypadla jí celá dlouhá údobí. Přibyly potíže s osobní hygienou. Zapomínala, že pustila vodu nebo elektrický proud. Přestala rozlišovat čísla na bankovkách. A na vlastní obraz v zrcadle mluvila, jakoby to byl cizí člověk. U paní Vilmy A. byla diagnostikována Alzheimerova nemoc. Nejčastější příčina demence ve stáří.

Pro většinu lidí je představa, že přijdou o paměť, o rozum, o schopnost rozhodovat se sami o sobě, že budou závislí na svém okolí, něco naprosto zničujícího. Jakoby mi něco sebralo duši, říkají. Jak se projevuje syndrom demence? Záleží na jejím druhu. Především poruchami paměti. Lidem dovedou vypadnout ze života celá dlouhá období. A pak si nepamatují vůbec nic. Přestanou poznávat i ty, koho měli rádi. Potom poruchou poznávání přestanou rozlišovat jednotlivé předměty. Ukážete jim hodinky, budík, květináč, prohlížejí si to a nevědí, na co to je. Pak poruchou naučených složitých pohybů. Ženy zapomenou, jak se přišívá knoflík. Nesloží dopis do obálky. Objeví se poruchy řídících funkcí, všeho, čemu jednoduše říkáme myšlení. A poruchy sociální adaptace. Poruchy citového života. Hodní, diferencovaní, laskaví lidé se promění na hrubé, zlé a sprosté trosky. Objeví se poruchy snad všeho, co je. Ten člověk se změní. Je to někdo naprosto jiný. Je to vyhořelý starý kmen. Lidi v tomto stavu se nedají přirovnat už vůbec k ničemu. Nejsou tím, co byli. Jsou troskami.

Metuzalém Počet případů demence strmě přibývá s věkem. Demence je jednou z nejčastějších příčin nemocnosti a úmrtnosti ve stáří. Alzheimerova nemoc je čtvrtá až pátá základní příčina smrti u dospělé populace průmyslově rozvinutých zemí. Demence může být lehká, střední a těžká. Péče o pacienty s těžkou demencí je 24hodinová. A velmi náročná a vyčerpávající. Pacienti v tomhle stavu obvykle vyžadují umístění v nějakém specializovaném zařízení. A to není nic levného. Jen v Praze se to týká několika tisíc lidí. Studie ukazují, že náklady na lidi, kteří se starají o dementní pacienty, mohou být vyšší, než jsou náklady na ty dementní pacienty.

A zkušenost patologa: Příjem lidí, kteří zemřeli na demenci, bývá nejvyšší v prvních týdnech měsíce ledna. Ti lidé dostali naposled najíst a napít někdy o Vánocích. Dívat se do tváře člověka, který bez pomoci ležel na zemi tak, že má proleželou tvář, po několika dnech naprosté bezmocnosti, je prostě hrozné.

Metuzalém Syndrom demence má asi 60 příčin. Za ½ případů odpovídá Alzheimerova nemoc. Ta postihuje 1 275 lidí ze 100 000 lidí starších než 65 roků. Trvá 3–9 let a je zničující pro pacienta i pro okolí. Na světě touhle strašnou chorobou trpí 35 miliónů lidí. Za 13–17 % případů demence odpovídá cévní poškození mozku. Fascinující příčinou demence jsou složitá onemocnění kůry čelních a spánkových laloků mozku. Jsou dobře poznaná, ale k léčení je daleko. Do stupně demence může dojít postižení poznávacích funkcí u choroby Parkinsonovy, charakterizované třesem a ztuhlostí těla. Lidé si neuvědomují, že častou příčinou demence, je poškození mozku alkoholem. Je záludné. Někdy uchová paměť, ale naruší myšlení. Nejčastější příčinou demence ve středním věku je ve světě AIDS.

Příčinou demence může být cokoli, co poškodí drobné nebo větší mozkové tepny. Bývají to opakované vmetky, např. z nemocných krčních tepen nebo z nemocného srdce. Bývá to cukrovka, která poškozuje drobné mozkové tepénky. A zejména to bývá hypertonická choroba, čili vysoký krevní tlak. Všechna tato onemocnění jsou těžká a svým způsobem, zbytečná. Dá se jim předejít rozumnou a správnou životosprávou. Krajně důležité je měření krevního tlaku. Hypertonická choroba ohrožuje na životě a na zdraví. Je záludná. Lidé často netuší, jak moc jsou nemocní. Kdyby se nám podařilo lidi přemluvit, aby si udržovali rozumnou tělesnou váhu, nepřejídali se, aby si pravidelně měřili krevní tlak, aby nekouřili, stanou se onemocnění srdce, cév a ledvin a s nimi onemocnění mozku tohoto typu dávnou minulostí.

Metuzalém Během jedné generace bude cévní demence, která dodnes straší gerontology, praktické lékaře, psychiatry i neurology, příběhem z dávné minulosti. Ale s ohledem na lidské vlastnosti a nepoučitelnost je tohle prosté zjištění něco, jako vědecká fantazie. Když v letech 1906 a 1907 popsal Alois Alzheimer, německý neuropatolog z mnichovské školy, onemocnění paní Augusty D., 51leté kuchařky, která během 4 let doslova přišla o duši, nemohl vědět, co vytáhl na svět. Ještě v mém mládí byla Alzheimerova choroba považována za něco velmi vzácného. Ale v 70. letech minulého století se zjistilo, že jde vlastně o variantu nemoci, která byla popsána kolem r. 1840. Lékaři jí říkali senilní demence. A rozlišovali její degenerativní a cévní podobu.

Alzheimerova choroba odpovídá za podstatný podíl degenerativních senilních demencí. Rizikem pro Alzheimerovu chorobu jsou genetické odchylky. Ty postihují asi 5–10 % nemocných. Mluví se v současnosti o 180 různých genech. Ale v 90–95 % případů tohle pozadí známo není. Zde je rizikem věk. Nad 65 Alzheimerova choroba přibývá velmi strmě. Dalším rizikem je pohlaví. Ženy jsou postiženy přibližně 3× častěji než muži. Absolutním rizikem je Downův syndrom. Lidé s Downovým syndromem, kteří jsou starší než 40 roků, mají alzheimerovské změny v mozku vždycky.

Metuzalém Mechanizmus Alzheimerovy choroby je dobře popsaný. Je to nesmírně složitá kaskáda molekulárních změn, která končí výrobou toxických bílkovin, poškozujících jak nervové buňky, tak synapse, tak cévní stěny. Prevence Alzheimerovy choroby známa není. Na rozdíl od prevence demencí cévních. Míra, ve které Alzheimerova nemoc postihuje mozek, je velmi rozmanitá. Dá se poměrně snadno určit. Stačí se koukat do mikroskopu a počítat. Jenže při stejném postižení mozku je duševní stav některých lidí docela dobrý a lidí jiných velmi špatný. Odpovídá za to tzv. kognitivní rezerva. Ta je dána výší IQ a objemem vědomostí, které si lidé za život nashromáždí. Lidi s vysokou kognitivní rezervou zažene Alzheimerova nemoc do průměru nebo do podprůměru. Lidi s nízkou kognitivní rezervou ale zažene do naprosté závislosti. Prevence Alzheimerovy choroby v tomto smyslu známa není. Ale vysoká kognitivní rezerva může průběh této děsivé choroby omezit nebo zmírnit.

Stále existují doktoři, pro které je pacient naprosto jedinečný, unikátní člověk, nikoliv kamének do statistiky nebo součást vědecké práce. A tihle doktoři dobře vědí, že každý takový unikátní pacient může naprosto nečekaným způsobem, nepředpověditelným způsobem odpovědět na léčbu. Před časem mne zavolal kolega psychiatr z terénu, z ambulance, chtěl si popovídat o Alzheimerově nemoci. A tak jsme si vyprávěli, kromě jiného, o léčbě. A vyprávěli jsme si o zcela teoretickém názoru. O tom, že by jeden z léků mohl být užit buď ve velmi ranném stádiu anebo i ve stádiu pozdním proto, aby oslovil zbylé synapse. Pan doktor to vyzkoušel. Měl pacienta, taky doktora, který stonal s velmi těžkou Alzheimerovou nemocí. A k našemu úžasu pacient na léčbu odpověděl. Dokonce, že vstal a šel synovi na svatbu. Nevěřili jsme svým očím. Nicméně, několik týdnů poté, tento starý, křehký člověk umřel na zápal plic.

Metuzalém Pan doktor mne požádal, zda bychom nevyšetřili jeho mozek. Jinými slovy řečeno, trošku zapochyboval o diagnóze. Vyšetřili jsme a zjistili jsme příznaky Alzheimerovy choroby tak těžké, že v této fázi obvykle lidé jen leží. Co se stalo? Mohl zapracovat tzv. Einsteinův efekt. Vysoká kognitivní rezerva. Ohromné množství vědomostí, které si pan doktor naskládal do hlavy za život. A pak mne pan kolega navštívil potřetí a poprosil, zda bychom nezhotovili několik fotografií z mozku zemřelého. Chystal totiž tzv. kazuistiku. To je přednáška o unikátním pozorování. A ubezpečuji vás, že jsem tak dokonalou kazuistiku snad celý život neviděl.

Existují desítky příčin stavů, které mohou syndrom demence napodobit, ale demencí nejsou. Nedostatek některých vitamínů, těžké kovy a pravděpodobně nejzávažnější z nich, nepoznaná deprese. A nejčastější z nich, kombinace smutku, osamělosti, nedostatku tekutin a některých léků. Někdy stačí takového pacienta vzít za ruku, zavodňovat ho a mluvit na něj. Doslova rozkvete. Ale co dál, když ho nikdo nechce nebo je zcela osamělý?

Prameny:
  • Bertram L, Tanzi, RE. Thirty years od Alzheimer´s disease genetics: the implication of systematic meta-analyses. Nature Review Neuroscience 2008, 9, s. 768–778
  • Quertfurth HW, La Ferla F. Alzheimer´s disease. New England J Med 2010; 362, s. 329–344
  • Stephen BCM, Brayne C. Vascular factors and prevention of dementia International Review of Psychiatry 2008, 20, s. 344–356
Stopáž15 minut
Rok výroby 2011
 ST HD