Jak úspěšně stárnout. Eseje F. Koukolíka (2012). Připravil O. Reif

Metuzalém „Jediné skutečné bohatství, které máme, je naše paměť“, napsal před 180 lety velký francouzský psychiatr Jean-Étienne Dominique Esquirol. Teprve přijdeme-li o paměť, staneme se skutečnými žebráky. Esquirol byl moudrý člověk a průkopník. Jako jeden z prvních lékařů na světě se věnoval poruchám paměti ve stáří. Starých lidí tehdy bylo daleko méně, než je dnes, a Esquirol byl jeden z prvních, kdo pochopili, že poruchy paměti ve staří jsou projevem choroby, nikoli projevem stárnutí, což je věc, kterou si dodnes myslí spousta lékařů i takzvané veřejnosti.

Přijde-li pacient k doktorovi a stěžuje si na poruchy paměti ve vyšším věku, takový doktor mu řekne: „Co byste chtěl? Jste starý! Je to časté.“ V tom, že je to časté, má pan doktor pravdu, ale v tom, že by šlo o doprovod stárnutí, se zcela mýlí, neboť kdyby šlo o doprovod stárnutí, měli by poruchy paměti všichni staří lidé, a to vůbec není pravda. Někteří staří lidé mají paměť dobrou, dokonce vynikající.

Metuzalém Jak je to s poruchami paměti ve stáří? Jak stárne lidská paměť? Především je nutné říci, že nemáme jednu jedinou paměť na všechno. Máme celou řadu pamětí, vědomých i nevědomých, a platí, že zdraví staří lidé užívají své paměti jiným způsobem při stejné zátěži, než lidé mladí a zdraví. Představte si, že vám někdo diktuje své telefonní číslo. Na první poslech si zapamatujeme 5–7 číslic. Zapnula se vaše krátkodobá vědomá paměť, je to paměť pracovní. Tvoří ji miliardy neuronů a biliony jejich vzájemných spojení. Připomíná tabulku, na kterou se něco nakreslí, tabulka se smaže, vytrvá několik desítek sekund. Staré informace uvolňují místo informacím novým.

Krátkodobá paměť má 3 těžiště. Jedno z nich registruje zrakově prostor. Říká se mu vizuospaciální náčrtník. Představte si, že jdete novou ulicí. Tahle paměť registruje vpravo kostel, vlevo obchodní dům, přede mnou jezdecká socha, a je vázána na plochu temenních laloků mozku. Druhé těžiště je pracovní paměť, kdy zpracovává zvukovou a významovou stránku řeči. Je vázáno na kotové řečové oblasti levé mozkové hemisféry. Je klíčově významné pro vývoj řeči u malých dětí a samozřejmě tam, kde se učíme cizím jazykům. Kromě epizodické paměti jsou to právě tyto dvě dimenze paměti, které postihuje Alzheimerova choroba ponejprv. Proto se lidé s touto chorobou špatně orientují v prostoru. Zapomenou cestu domů, zapomenou, co jim kdo v tu chvíli povídal, a úmorně se vyptávají znovu a znovu. Třetím těžištěm pracovním paměti je takzvaná centrální výkonnostní složka. Ta je vázána na přední části předních laloků mozku. Je to svým způsobem online systém, který slučuje informace z dvou systémů předchozích. Cokoliv naruší tuto část mozku – zánět, nádor, schizofrenie, drogy, porucha pozornosti, alkohol – naruší pracovní paměť tak, že může invalidizovat. Děti s touto poruchou vypadají hloupé a nepozorné, přesto, že jejich inteligenční kvocient může být velmi vysoký.

Metuzalém Jestliže si vybavím, že mám schůzku v sobotu ve 3 odpoledne tady, u sochy sv. Václava, zapracovala moje epizodická paměť. Je to dlouhodobá vědomá paměť pro události. Kóduje, ukládá a z paměti vyvolává jednotlivé epizody. Odpovídá za ni asi 8 centimetrů dlouhý hippocampus, tj. závit na vnitřní ploše spánkových laloků mozku. Starým anatomům připomínal mořskou rybičku. Hippocampus je mohutně propojen s mnoha oblastmi mozku. Oboustranná porucha hippocampu vyvolává těžkou poruchu paměti, amnézii. Staré události si lidé pamatují, nové události si pamatují asi 60 sekund po dobu, co je udrží krátkodobá pracovní paměť. Pak je zapomenou. Jestliže se s nimi setkají, jsou pro ně opět zcela nové.

V roce 1953 neměli lékaři o ukotvení paměti v lidském mozku ponětí. V srpnu téhož roku operovala skupina amerických neurochirurgů vedená Williamem Scovillem tehdy devětadvacetiletého pacienta, který se jmenoval Henry Molaison. Důvodem operace byla jinak neléčitelná epilepsie. Záchvaty by pacienta stály život. Při operaci mu odňali vnitřní plochy spánkových laloků mozku na obou stranách, včetně hippocampu. Po operaci se četnost záchvatů snížila, ale objevila se nečekaná drastická porucha paměti. Staré informace si pacient pamatoval poměrně dobře, ale nové si pamatoval pouhých 60 sekund. Začal číst noviny, po 60 sekundách pro něj byly nové. Nezapamatoval si adresu nového bydliště. Noví lidé, se kterými se setkal až po operaci, byli pro něj po 60 sekundách opět noví. Tahle svým způsobem lékařská katastrofa přispěla zásadním způsobem k pochopení paměti v lidském mozku. Dokázala, že je to hippocampus, který ukládá informace do vědomé dlouhodobé paměti. Pacient Henry Molaison putoval světovou vědeckou literaturou dalších 54 roků pod iniciálami HM. Zemřel roku 2007. Málokterý člověk přispěl neurovědě a medicíně tolik, jako tento nesmírně statečný muž, jenž svůj mozek po smrti věnoval dalšímu výzkumu.

Metuzalém Je to právě epizodická paměť, kterou stárnutí postihuje ponejprv. U některých lidí je postižení výraznější, než u lidí jiných. Staré události se pamatují dobře, ale z nových si nezapamatují skoro nic. Jestliže je postižení velmi výrazné, mluví lékaři o minimální kognitivní poruše, minimálním narušení poznávacích funkcí. Přibližně u poloviny těchto lidí se později rozvine Alzheimerova nemoc. Vybavil jsem si, že mám schůzku tady, v sobotu ve 3 odpoledne u sochy sv. Václava. To pracovala moje epizodická paměť pro události. Jestliže si k tomu vybavím, kdo byl sv. Václav a že autorem sochy je Josef Václav Myslbek, pak pracuje moje paměť sémantická. To je dlouhodobá vědomá paměť pro fakta. Podobá se knihovně nebo encyklopedii a je vázána na velké plochy čelních spánkových a temenních laloků levé mozkové hemisféry. A tohle bylo moje dětství.

Zapnula se osobní autobiografická paměť. Má epizodickou i sémantickou složku, a k ní se přidává sebeuvědomování, sebepoznávání. Je to sebeuvědomování, které říká: „Tohle jsou moje vůně, chutě, obrázky, vzpomínky, lásky, nenávisti, trapasy.“ Je to sebeuvědomování, které umožňuje cestování v čase do minulosti, ale i do budoucnosti, takže si představíme, co se teprve bude dít. Jestliže něco hruběji naruší tuto složku paměti, přestanou lidé rozlišovat, co se stalo jim a někomu druhému. To je charakteristické postižení paměti některých alkoholiků. Výpadky paměti nahrazují smyšlenkami.

Metuzalém Pozor, prosím! Žádná paměť, ani ta autobiografická, není něco vytesaného do kamene nebo vyrytého do kovu, spíš připomíná ledovec, který stéká z hor do údolí a cestou se staví, dostavuje a přestavuje. Býváme si jisti, jak dokonalou máme paměť, a mýlíme se. Chcete si to vyzkoušet? Veďte si nějakou dobu deník. Až v něm bude víc záznamů, schovejte ho třeba na rok do skříně. Pak si stejné události vybavte znovu a zapište je. Porovnejte oba záznamy a vsadím se, že budete stejně překvapeni, jako jsem byl já.

Povím vám o experimentu z počátku minulého století. Dnes by ho etická komise skoro určitě zatrhla. Švýcarský neurolog Eduard Claparéd měl amnestickou pacientku. Staré informace si pamatovala, nové jenom malou chvíli. Claparéd k ní přistoupil, podal jí ruku. Pacientka udělala pukrle, podala svou. Za pár desítek sekund si nepamatovala nic. Claparéd k ní přistoupil podruhé, ale tentokrát měl ve dlani schovaný malý špendlíček. Pacientka se píchla, polekala se, za pár desítek sekund si opět nepamatovala nic. A Claparéd k ní přistoupil potřetí. Podal ruku, pacientka tu svou schovala za záda. Na dotaz proč neuměla odpovědět. Claparéd objevil druh paměti, kterému se dnes říká emoční podmiňování. Je to nevědomá automatická paměť. Vědomě si pacientka nepamatuje nic, ale její nevědomá automatická emoční paměť ji chrání před dalším poraněním.

Metuzalém Paměti v lidském mozku se dají přirovnat ke krajinám, nad nimiž vychází, vrcholí a zapadá Slunce, ale jenom přirovnat, nic jiného! Nejvíc se naučíme v ranném dětství, například běhat po nerovném terénu nebo chodit po schodech. Na tyhle činnosti, když se je učíme, musíme nejdřív myslet, ale pak se plně automatizují. Mluvím o paměti pro dovednosti. Je to nevědomá paměť. Říká se jí procedurální. Tahle paměť umožňuje přišívat knoflíky, psát na klávesnici, hrát na hudební nástroje, být chirurgem. Umožňuje i vrcholné výkony špičkových klavíristů a houslistů.

Samozřejmě, že paměti v mozku stárnou, jako stárne celý mozek, u různých lidí různě rychle, ale mozek má jednu zázračnou vlastnost, a ta se jmenuje plasticita nebo také neuroplasticita. Pod vlivem zevních podnětů nerovové buňky rozšiřují svoje košíčky krátkým větvením, v nichž přijímají informace. Zapojují se, budují, přebudovávají, přestavují a dostavují sítě. V tomto směru je mozek síť, která buduje, přebudovává, staví a dostavuje celý život sama sebe. Jestliže v tom mozku nezabraňujeme stresem, alkoholem, drogami. Jestliže ho nepoškozují cévy nebo Alzheimerova choroba, staví se v oblastech, které tvoří dlouhodobou paměť i po devadesátce.

Metuzalém Je pravda, že se ve vyšším věku oslabuje paměť pro slova, ale například paměť pro obrázky se vůbec nemění. Stárnoucí mozek se v tomhle podobá stárnoucím lidem. Trénované sedmdesátnice uběhnou stejnou dráhu rychleji, než netrénované třicátnice. Pravděpodobně nedokážu dostatečně zdůrazňovat, že jedinou ochranou před stárnutím mozku je námaha. Musí to být opravdová námaha, žádné vysedávání před televizí, žádné luštění stále stejných křížovek. Je pověra, že se člověk ve vyšším věku nedokáže učit základy nového jazyka. Jazykem volby je dnes angličtina. Zvládnete-li její základy, otevře se vám nový svět, zejména v době internetu. Zjistíte, jak jinak píší světově agentury a jak jinak píší noviny naše. Vůbec se nebojte zopakovat si základy dějin filozofie, základy algebry nebo základy obecných dějin. Je velmi pravděpodobné, že to mohou ocenit vaše vnoučata. Nebojte se zvládat věci, které vám v tuto chvíli mnoho neříkají, nebo věci, kterých se bojíte. Pochopíte je, zvládnete je. Čili znovu a na závěr: Chcete-li si uchovat hlavu ve stáří, namáhejte ji prosím, opravdu ji namáhejte!

Prameny:
  • Bai F., Zhang Z, Watson, DR et al. Abnormal functional connectivity of hippocampus during episodic memory retrieval processing network in amnestic mild cognitive impairment. Biol Psychiatry 2009;65, s. 951–958
  • Duverne S, Motamedinia S, Rugg MD. The relationship between aging, performance and neural correlates of successful memory encoding. Cerebral Cortex 2009; 19, s. 733–744
  • Gilchrist AL, Copan N., Naveh-Benjamin M. Working memory capacity for spoken sentence decrease with adult aging: recall of fewer, but not smaller chunks in older adults. Memory 2008; 16, s. 773–787
  • Gutchess AH, Park DC. Effects of aging on associative memory for related and unrelated pictures. Eur J Cogn Psychol 2009; 21, s. 235–254
  • Koukolík F. Funkční systémy lidského mozku. Galén, Praha 2011, kapitola Paměť
Stopáž15 minut
Rok výroby 2011
 ST HD