Swingový muzikálek Jiřího Suchého o setkání praktické ženy s pošetilým básníkem a kouzlu imaginace. Záznam představení Divadla Semafor. Hrají: J. Suchý, J. Molavcová, J. Štědroň, O. Patková, M. Stejskal a další. Divadelní režie J. Suchý. Kamera P. Hykš. Televizní režie V. Křístek
00:00:46GONG
00:00:59Pátek 31. prosince 1937
00:03:59Ne, Franku. Já jsem optimista.
00:04:02Anglie nás neopustí a Francouz se za nás postaví.
00:04:07-Francouzům jsou milejší tanečnice z Folies Bergére.
00:04:12A Anglie? Tam si myslej,
00:04:14že Československo je mongolskej národní pokrm.
00:04:19-Já to tak černě nevidím. Ale vidím to šedě.
00:04:24Něco bude dobrý, něco bude špatný.
00:04:28Říká to i Madam Valerie.
-Jo, to je v pořádku.
00:04:33Dobrej bude koňak tady v baru, špatnej bude osud republiky.
00:04:37A kdože to říká?
00:04:39-Madam Valerie, světoznámá vykladačka karet!
00:04:43-Ty věříš kartářkám?
-Ne. Jenom Madam Valerii,
00:04:48ta jediná jde na to vědecky.
00:04:50A její prabába byla slavná Madam Pumpadur.
00:04:54Představ si, že mně vyčetla jednou z karet,
00:04:58že mě čeká daleká cesta, a přitom nemohla vůbec tušit,
00:05:02že bydlím až v Hostivaři. To je, viď?
00:05:06-To tedy žasnu. Promiň, už je devět.
00:05:10-Už?
-Musím pracovat.
00:05:12Začínáme!
00:05:20V baru Honolulu dnes Vládne swing a hot a jazz
00:05:24Svět se sice kymácí Nezoufat se vyplácí
00:05:29Kdo tu není ten má smůlu Sláva baru Honolulu
00:05:50Dobrý večer, dobrý večer.
00:05:57Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:06:04Pardon. Je zde volno? Tady?
-Prosím.
00:06:10-Volno-li je? Děkuji.
00:06:14Jsem Jan Vladivoj Vinohradský, dekadentní básník.
00:06:20-Těší mě. Já jsem Žaneta Borská, rozená Špičatá.
00:06:25Zoologická zahradnice.
00:06:30-Zoologická zahradnice? Směl bych vědět,
00:06:33co je náplní vaší práce?
-Právě, že v podstatě nic.
00:06:39Jen dostávám gáži.
00:06:42Ostatně, nejsem v tomto státě jediná.
00:06:50Tady se strachy netřesem A kdo se bojí ať jde sem
00:06:54V baru Honolulu dnes Vládne swing a hot a jazz
00:06:58Synkopy to je náš lék Na tíhu doby strach a vztek
00:07:13Dobrý večer, dámy a pánové.
00:07:15Přivítali jsme vás hudbou, která je pro nás
00:07:18něco jako záchranný pás: drží nás nad vodou.
00:07:21Voda je kalná, pít se nedá - a taky proč.
00:07:25A my prožíváme poslední hodiny pohnutého roku 1937.
00:07:31A netušíme, co nás čeká v roce příštím.
00:07:34Víme jen, že bude ještě pohnutější.
00:07:38Ale to nás dnes večer nesmí zajímat.
00:07:40Je svátek svatého Silvestra, patrona opilců,
00:07:43a na nás je, abychom jej důkladně oslavili!
00:07:57-Tak vy jste básník?
-Ano, prosím.
00:08:00-To jsem ráda, že vás poznávám. Někdy si říkám,
00:08:04že být básník není snad ani zaměstnání pro muže.
00:08:10-Och ne, milostivá paní. To není tak!
00:08:13Většina básníků jsou muži. Dokonce bych řekl - odvážní muži!
00:08:19-Ano, odvaha. Odvaha...
00:08:21-Ano, k tomu, aby se stal člověk básníkem
00:08:23je zapotřebí jisté odvahy.
-Jisté odvahy, ano.
00:08:28To je pravda. U nás v ulici dokonce
00:08:32jednoho básníka lidé zmlátili. Napsal totiž poemu
00:08:35Mařákova ulice, to je jako ta naše.
00:08:38A ti obyvatelé se poznali a uspořádali na básníka hon.
00:08:44-Tak to jsme si špatně rozuměli. Já jsem chtěl říct,
00:08:50že odvahu potřebuje básník k tomu,
00:08:53aby se pokusil vyslovit nevyslovitelné.
00:08:56-Ale ale. Vyslovit nevyslovitelné?
00:09:02To je nějaká hloupost, co mi to tu vykládáte, básníku?!
00:09:09-Není, milostivá paní.
00:09:12Nevyslovitelno se nedá vyslovit, jak samo slovo naznačuje.
00:09:17A proto je třeba ho nahradit metaforou.
00:09:20A to právě dělá básník.
-A co z toho má?
00:09:28-On si pomocí té metafory vytvoří novou skutečnost.
00:09:34Daleko lepší, než je ta naše současná,
00:09:38a v té on žije!
-Ale ale.
00:09:41Jene Vladivoji, přestaňte si ze mne tropit žerty.
00:09:47Jak si může někdo vytvořit novou skutečnost?
00:09:52-Milostivá paní, tomu se říká i-ma-gi-na-ce.
00:09:56Ale možná, že je to pro vás příliš dlouhé slovo.
00:10:00Zkusím vám to přiblížit jinak. Vidíte toho muže tady za mnou?
00:10:09-No jistě, že ho vidím. Je to zpěvák Frank Vizváry.
00:10:15-Milostivá paní, není to zpěvák Frank Vizváry.
00:10:19Je to fakír. Zkuste přistoupit na tuhle představu.
00:10:27Dívá se na nás uhrančivýma očima, nejspíš nás hypnotizuje.
00:10:32Za chvíli se tady třeba začneme vznášet,
00:10:36nebo koktat, nebo splaskneme... Co já vím?
00:10:40Za pár minut se třeba vrhnu z okna.
00:10:42Nebo si stáhnu kalhoty...
-No tak, básníku!
00:10:47To byste snad neudělal?! Jsem dáma!
00:10:52Nebo se snad mýlím?
-Milostivá paní,
00:10:55já bych to udělal, když mi to poručí hypnotizér.
00:11:00Nezapomeňte, že se nacházíme v Kalkatě.
00:11:05-To snad ne! To je přece dost daleko.
00:11:09-Imaginace nezná vzdáleností.
00:11:14-Pijte. Napijte se z tohoto poháru!
00:11:19-Ovšem, ale...
-Jaké ovšem ale?
00:11:22-Možná, že jste si neviml, že v poháru, s odpuštěním,
00:11:29že je prázdný. Není v něm nic!
-Vypijte to nic!
00:11:36Možná by se slušelo nabídnout nejdřív doušek dámě.
00:11:41-Jistě, že by se slušelo nabídnout doušek dámě,
00:11:45leč v poháru doušku nebylo.
00:11:48Nebylo tam nic.
-Já chci ochutnat to nic.
00:11:55-Prosím, ještě tam trochu zbylo.
00:12:07-Vypili jste nic a zažijete něco!
00:12:35Kostky! Připravte kostky, mé dámy!
00:12:49Poslyšte, poslyšte!
00:12:56Nechtěla byste se stát členkou našeho dámského klubu?
00:13:00-Ne. Proč?
00:13:03-Poznala byste neobyčejné věci!
00:13:08-Jako třeba co?
00:13:10-Poznala byste jakou moc má síla myšlenky,
00:13:15naučila byste se pouhou myšlenkou zbořit tvrz.
00:13:21T-V-R-Z!
00:13:26-P-L-B-M-P-R-D-L!
00:13:32Milostivá paní... A k čemu by mi to bylo?
00:13:37-Dívejte se!
00:13:54Co tomu říkáte?
00:13:57-Že byste měly lépe ukrýt ten špagátek.
00:14:02-Jaký špagátek?
-Kterým jste tu věž podtrhly.
00:14:08-To je totiž tak: naše myšlenky nejsou ještě
00:14:12dostatečně silné a tak jim trochu pomáháme.
00:14:16-Špagátkem.
-Ano.
00:14:20Samotnou myšlenkou bychom tu věž ještě nepovalily,
00:14:24zatím! Ale to je otázka cviku. To chce prostě čas!
00:14:27-Ano. Ale ten den jednou přijde.
00:14:41V ten den, kdy se hradby Jericha hroutí
00:14:45V ten den, kdy se konal Jericha pád
00:14:48Lidé se navzájem ptali Jak proč a zdali
00:14:53Jerichu se tohle muselo stát
00:14:56Že hlasy trub celkem snadno Srazily na dno
00:15:01Brány města Jericha
00:15:28A to, čeho kdysi dosáhly trouby
00:15:32To my chceme slavně dosáhnout dnes
00:15:36Věříme v myšlenky sílu A máme se k dílu
00:15:39Myšlenka dokáže vykácet les
00:15:43Zažene černé mraky z nebe
00:15:45Roztaví co zebe Zboří hrady Jericha
00:16:05Holky - jdem!
00:16:13-Dobrý den. Ráda bych se stala
00:16:16členkou vašeho dámského spolku.
00:16:19Ale chci být upřímná: Jsem muž!
00:16:24-Tak to se, bohužel, příčí našim stanovám.
00:16:30-Leda že bychom vás prohlásili Čestnou ženou.
00:16:34-To by ovšem pro mne byla příliš veliká pocta.
00:16:39-V tom případě podstoupíte tu zkoušku.
00:16:56-Hotovo!
00:17:13-Pardon. Já jsem tady totiž nová.
00:17:31-Stačí, stačí, stačí! Raz dva tři!
00:17:52-Tleskejte. Scestná to žena.
00:18:04-Práva a povinnosti Čestné ženy:
00:18:071 ) Musí o sobě zásadně mluvit v ženském rodu.
00:18:132 ) Nesmí navazovat s ostatními členkami klubu
00:18:17žádný intimní vztah. Vyjma lesbického.
00:18:213 ) Klubových akcí se smí zúčastnit jen v ženském převleku.
00:18:27Jinak ať si chodí jak chce.
00:18:294 ) Čestná žena smí používat dámskou toaletu
00:18:33jen v akutním případě
00:18:35a je povinna před opuštěním sklopit prkénko.
00:18:44Sobota 1. ledna 1938
00:18:54-Dobrý večer, dámy a pánové, začínáme!
00:18:59Zní slavný song - I'm Beginning To See the Light.
00:19:04Znám ho z let již dávno minulých.
00:19:07Duke Ellington a Harry James!
00:19:09Oni na plátně, já v sedmý řadě.
00:19:20Líně se ulicemi linula Líbezná melodie minula
00:19:36Zavlála jako šála z hedvábí
00:19:39A ještě dneska chtěla by Tu vlát
00:19:51Zpívejme dneska s tichou ozvěnou
00:19:55Tu melodii věčně zelenou
00:20:06Připlula z dáli jak ty koráby
00:20:10Od královny ze Sáby Až k nám
00:20:21Když nám schází nálada
00:20:24Ta píseň nám ji ráda dá
00:20:28Ta píseň nám ji nadělí
00:20:32A zas budeme veselí
00:20:36Ať tedy chvíli žije s námi zas
00:20:40Ta melodie, kterou odvál čas
00:20:52Ať zazní a pak tiše odletí
00:20:55Do dalšího století A dál
00:21:13-Dobrý večer.
-Dobrý večer, mistře.
00:21:15-A, pan básník! Tak jak se vám daří, Čestná ženo?
00:21:21Neřekl jste mi, že se rád převlékáte do dámských šatů.
00:21:26-Nebyla by to pravda, milostivá paní.
00:21:29Převlékl jsem se čistě jenom proto, abych se mohl vetřít
00:21:35do dámského spolku. Věřím totiž v sílu myšlenky.
00:21:38-Víte, přemýšlela jsem o té vaší věci.
00:21:44S dlouhým jménem.
-Myslíte imaginaci.
00:21:47-Ano, ano. A nezatratila jsem ji.
00:21:51Ještě si mě sice nezískala, to ne, ale zaujala mne, to jo.
00:21:56Jak jste to říkal? Že nám, že nám ženám...
00:22:04To je slovní hříčka. Že nám dokáže vytvořit
00:22:07novou skutečnost?
-Přesně tak jsem to říkal.
00:22:10-Když jste se mě o tom včera přesvědčoval,
00:22:14myslela jsem si, že jste nějaký vykuk,
00:22:19který mě chce ošálit.
00:22:23Ale pak, když přišel ten fakír a vy jste se stal
00:22:27členkou dámského klubu, tak jsem žasla.
00:22:34-Milostivá paní, to vám schvaluji. Žasnout je zdravé.
00:22:42Prokrví to mozek, imaginace vám může způsobit
00:22:48nádherná dobrodružství...
-Dobrodružství?! -Ano.
00:22:54-Ale to bych ráda!
00:22:57Už léta, obklopena všednem, marně toužím po dobrodružství.
00:23:01Já vás vidím!
00:23:03Dnešní těžké časy jakoby volaly po úniku
00:23:06do nějaké vlídnější skutečnosti.
-Zkusím vám dopomoci
00:23:13k nějaké vlídnější skutečnosti. Vnořme se do takové vize.
00:23:18-Ano?
-Představme si třeba, že...
00:23:29Já čtu vám z očí vaše přání
00:23:34Kdo si mě ochočí dočká se zázraků
00:23:39Ta přání splním na počkání
00:23:43Váš sen se zúročí já zmizím do mraků
00:23:48A budu na vás hledět shůry
00:23:52A vrátím se až přijde čas
00:23:58Zaplaším vaše noční můry
00:24:02A pak zmizím, zmizím zas
00:24:07Kdesi, daleko v naší drahé vlasti,
00:24:10v hlubokém temném lese stojí gymnázium
00:24:14pro dívky z lepších rodin.
00:24:17Jsou to dívky, které touží po vědění,
00:24:20milují umění a oddávají se svým snům.
00:24:24Jednoho pošmourného dne si tam založily
00:24:27studentský pěvecký spolek, který jsme dnes pozvali
00:24:31sem k nám, aby nám tu poskytl
00:24:33trochu radosti a rozptýlení. Prosím -
00:24:35studentský pěvecký spolek Pěnkavy!
00:24:47Nikdo nemá zdání Nikdo neví ani
00:24:52Zač vděčí svět Pěnkavám
00:24:56My totiž máme svůj Veliký cíl
00:25:01Zas jednou dát světu řád
00:25:05A teď sdělit chceme, Že to dokážeme
00:25:09My patříme dneska vám
00:25:13Sílu nám ráda dá Rozverná nálada
00:25:17Co víc si můžeme přát
00:25:22Co víc si můžeme přát
00:25:43A teď sdělit chceme
00:25:45Že to dokážeme
00:25:48My patříme dneska vám
00:25:52Sílu nám ráda dá Rozverná nálada
00:25:56Co víc si můžeme přát
00:26:00Co víc si můžeme přát
00:26:15Výborně, výborně.
00:26:17Tady slečny zpívaly, že by chtěla dát světu nový řád.
00:26:22No, to znělo velmi hezky,
00:26:25ale mě by zajímalo, jak toho chcete dosíci?
00:26:30-To nech na nás, pitomečku. Máme svůj plán.
00:26:34-Jo! A svoje metody.
00:26:37Například včera jsme se v hodině teroristiky
00:26:41učily šimrání revolverem pod žebry.
00:26:44-Pozor, pozor, slečny, tady už přestává legrace!
00:26:48-Správně, tady už přestává legrace.
00:26:51Má postřeh ten muž!
00:26:54-Minulý týden jsme probíraly ve škole únos.
00:26:57A za domácí úkol se o něj máme pokusit.
00:27:00Takže se zvedni, ruce nahoru a jdem!
00:27:05-Nebojte se, milostivá paní, to je jen taková psina!
00:27:09-Doufám, že to není psina, to bych byla zklamaná.
00:27:16-Nebojte se, milostivá. Nebudete zklamaná.
00:27:19Všecko, co uvidíte, se skutečně děje.
00:27:22Vašeho přítele si vezmou slečny do parády.
00:27:24-Není můj přítel, je to pouze básník.
00:27:27A kam že ho vedou?
-Pan básník se momentálně
00:27:30nachází ve stavu vzdoru, že?
00:27:33A studentky ho přivedou do jiného stavu.
00:27:37-Studentky ho přivedou do jiného stavu?!
00:27:41Snad on je!
-Nikoliv.
00:27:44Studentky ho přivedou do stavu absolutní závislosti,
00:27:47a on pak bude dělat to, co mu ony poručí.
00:27:50-Jak toho chtějí dosáhnout?
00:27:51-Teď bych řekl, že už jsou na místě.
00:27:53Nejspíš mu začínají utahovat kravatu.
00:27:55-Jo?
00:27:57-Nejdřív ho totiž musí trošku přidusit.
00:28:00-A jak dlouho? Jak dlouho ho budou přidušovat?
00:28:03-Dokud mu nezačne modrat hlava. Teď už mu nejspíš modrá.
00:28:08-Miluju modrou barvu, připomíná mi oblohu mého mládí,
00:28:14když jsem se toulala v lukách...
00:28:17Modř pomněnek a blankyt snů...
00:28:22A proč vlastně chtějí ty studentky, aby mu modrala hlava?
00:28:27-Je to něco na způsob lakmusového papírku.
00:28:29Když začne hlava modrat, mozek je ochotnější
00:28:32přijímat různé rozkazy. Touhle dobou bych řekl,
00:28:35že váš pan přítel...
-Není to můj přítel.
00:28:38Je to pouze básník.
-Promiňte.
00:28:40Že pan básník dospěl do stádia absolutní rezignace.
00:28:44Neboli pozbyl vůli.
00:28:46-Pardon. O kom je to řeč?
00:28:48-O vás, pane.
-Básníku, to je skandál!
00:28:51Dělal jste něco úplně jiného. Vy jste mě podvedl!
00:28:56-Úplně jiného jste dělal, než tady pan barman líčil!
00:29:01-To je omyl. Pan barman líčil něco úplně jiného,
00:29:04než já jsem dělal, milostivá. Tak to bude.
00:29:07Já věřím v sílu myšlenky.
00:29:10Myšlenka dokáže nejenom povalit kostky.
00:29:13Já to zkrátím. Zrušil jsem Pěnkavy.
00:29:18Ta jedna leží v oboře, nožky má nahoře -
00:29:20jestli znáte tu pohádku - druhá,
00:29:23tu odvezli do jednoho institutu, kde touto dobou
00:29:27nejspíš mlátí hlavou o vypolstrovanou zeď.
00:29:31No a tu třetí, tu jsem ušetřil. Suvenýr, polez! K noze!
00:29:41-A k čemu vám bude? Tato suvenýr?
00:29:46-Ušetřil jsem ji.
00:29:48Tak doufám, že mně teď bude nějaký čas vděčná.
00:29:51Suvenýr, jdem, jdem. Pojď!
00:29:58-Básníci jsou prasata.
00:30:15Neděle 2. ledna 1938
00:30:39Pondělí 3. ledna 1938
00:30:44Ach jo, Franku. Četl jsi noviny?
00:30:46-Ne.
-Já jo.
00:30:48Buď rád, žes to nečet.
00:30:51Myslím, že je nejvyšší čas se začít bát.
00:30:56-Zájmeno bát nesmí patřit do našeho slovníku.
00:30:59Naopak. Musíme být nachystaný, odhodlaný,
00:31:02aby, až vlast zavolá...
00:31:05-A ty si myslíš, že vlast zavolá?
00:31:07-No jistě! A my popadneme zbraně a vrhneme se na ně.
00:31:13-V novinách stálo, že Čechoslováci
00:31:15nastoupí proti Německu jako jeden muž.
00:31:18A to se mi právě nezdá. Jeden muž proti celýmu Německu?
00:31:23A za druhý - kterej to bude?
00:31:26-Já ne, mě nevzali ani do Armády spásy.
00:31:29Ale pozor, ty jsi byl na vojně.
-Ale jako kuchař.
00:31:33Přece nepostaví proti celý armádě kuchaře?
00:31:36-Proč ne? Naopak! Byla by možná byla
00:31:40pěkná válečná lest.
00:31:42Přivítáš je, pozveš je na nějakou
00:31:44svou specialitu ze zkažených konzerv...
00:31:46-A oni nám pak poblijou celý Sudety.
00:31:49To by nám ještě scházelo!
00:31:51Madam Valerie de la Pumpadur nedávno prorokovala,
00:31:54že do roka a do dne jsou tady.
-Ne!
00:31:57-Jo.
-To řek Kozina.
00:32:02-To prorokoval Lomikarovi. A taky mu to vyšlo!
00:32:05Ale madam Valerie de la Pumpadur říkala,
00:32:08že všechno se to rozhodne letos na Tři krále.
00:32:11-Tak tu svou Pumpaduru pozdravuj a teď jdem do práce.
00:32:15-Je devět.
00:32:35Dobrý večer, dámy a pánové, začínáme.
00:32:39Vítáme vás v baru Honolulu a doufáme,
00:32:41že náš program se setká s vlídným přijetím.
00:32:49V baru Honolulu dnes Vládne swing a hot a jazz
00:32:53Svět se sice kymácí Nezouvat se vyplácí
00:32:58Kdo tu není ten má smůlu Sláva baru Honolulu
00:33:07-Rukulíbám, milostivá.
-Pane Lyriku!
00:33:10Smím vám tak říkat?
-Určitě.
00:33:13-Pane Lyriku, ty světy, do kterých jste mě dostal,
00:33:19byly bezesporu pozoruhodné, leč neutěšené.
00:33:25-Milostivá paní, ale takový je život.
00:33:28Já bych mohl vyprávět! Já ho poznal z nejrůznějších stránek.
00:33:32Někdy mě zahrnul štěstím a láskou,
00:33:36aby mě vzápětí uvrhl do neskutečné bídy,
00:33:40ze které jsem se zase naopak dostal, díky své slavné poemě,
00:33:46kterou jsem tehdy nazval Chlebe náš vezdejší,
00:33:49kde jsi, že tu nejsi.
00:33:54Za to jsem utržil určitý obnos, slušný,
00:34:01takže chléb byl, ale zase ne dlouho.
00:34:05-Vaše finanční transakce mě zajímají pramálo.
00:34:11Dalo by se říct, že vůbec.
00:34:14Víte, chci se vcítit do nějaké romantické vize.
00:34:18Postarejte se mi o ni, pane Lyriku.
00:34:24Romantiku totiž nemám přímo v povaze.
00:34:27Jsem spíš energická a praktická žena!
00:34:30-To jsem si všiml. Ano.
00:34:32-A najednou tady vedle mě sedí takovýhle pošuk...
00:34:43Promiňte, nemyslela jsem to zle,
00:34:46myslela jsem to, jaksi...
-Jinak, že?
00:34:50-Jinak, ano. Jinak.
00:34:54Jako dítě jsem bývala romantická, to ano.
00:35:00-Já jsem taky jako dítě býval romantický.
00:35:03A jsem dodnes.
00:35:05Pokusím ve vám vytvořit nějakou romantickou vizi,
00:35:08do které byste mohla vstoupit se mnou.
00:35:15Tak třeba... Dávejte pozor.
00:35:20Včera o půl třetí Na obzoru letí
00:35:25Stádo bledých labutí
00:35:29Čtyři plaché laně Koukají se na ně
00:35:34S evidentní nechutí
00:35:38A tu sličná Romka Čeká na podomka
00:35:43V mlází
00:35:47Sen o této ženě Se mně dnes a denně
00:35:52Zdá
00:35:56Tam za lesním rohem Zapomenut Bohem
00:36:00Stojí voják na vartě
00:36:05A trápí se kvůli Jisté ochechuli
00:36:09Která žije v Djakartě
00:36:18Žasnu, jak možná tušíte
00:36:22Nad vašimi vizemi
00:36:27Vy v povětří se vznášíte
00:36:30Zatímco já se držím při zemi
00:36:34-Milostivá paní, zkuste se taky vznášet.
00:36:38Jste lehká... jste lehká...
-No dovolte!
00:36:41-Vidíte támhle ten stříbrný svit luny
00:36:44na ten růžový palouček dopadající?
00:36:48-Ano, už ho vidím! Růžový palouček!
00:36:55Tancujou tam víly S falešnými hráči
00:37:00Až jim dojdou síly
00:37:03Promění se v dým
00:37:05A tak, když mám dlouhou chvíli
00:37:09Věnuju se pláči
00:37:12A slzy co zbyly Za hřích vyměním
00:37:20Včera o půl třetí Na obzoru letí
00:37:24Stádo bledých labutí
00:37:28Čtyři plaché laně
00:37:31Koukají se na ně s evidentní nechutí
00:37:38A tu sličná Romka Čeká na podomka
00:37:43V mlází
00:37:48Sen o této ženě Se vám dnes a denně
00:37:53Zdá
00:37:57Tam za lesním rohem Zapomenut Bohem
00:38:01Stojí voják na vartě
00:38:05A trápí se kvůli Jisté ochechuli
00:38:09Která žije v Djakartě
00:38:34Úterý 4. ledna 1938
00:38:44Hudba a sklínka alkoholu
00:38:49A k tomu dívčí úsměvy
00:38:54V baru jsme víc než jinde spolu
00:38:59A budu rád tam, kde jste vy
00:39:03Když propadáte světobolu
00:39:08Tak tady se vám uleví
00:39:13Hudba a vlídná sklínka alkoholu
00:39:18A k tomu dívčí úsměvy
00:39:25Hudba a sklínka alkoholu
00:39:30A k tomu dívčí úsměvy
00:39:35V baru jsme víc než jinde spolu
00:39:38A budu rád tam, kde jste vy
00:39:42Když propadáte světobolu
00:39:46Tak tady se vám uleví
00:39:51Hudba a vlídná sklínka alkoholu
00:39:56A k tomu dívčí úsměvy
00:40:01A k tomu dívčí úsměvy
00:40:06A k tomu dívčí úsměvy
00:40:27Tady se strachy netřesem
00:40:29A kdo se bojí ať jde sem
00:40:32V baru Honolulu dnes Vládne swing a hot a jazz
00:40:37Synkopy to je náš lék Na tíhu doby strach a vztek
00:40:46Milostivá paní, už jste si rozmyslela,
00:40:49o čem by to mohlo být dnes?
00:40:51-Ano, ano.
-Sem s tím!
00:40:55-Dnes o lásce!
-Ale pozor, milostivá paní,
00:41:02láska je velmi ošemetná věc! Copak, když máte to štěstí,
00:41:07že se potkáte s ideálním partnerem, se kterým pak prožijete
00:41:13celáý život plný vzájemného porozumění,
00:41:16tak to ještě není to nejhorší.
00:41:21Ale komu se to poštěstí?
-Mě nezvikláte, drahý pane.
00:41:28Já věřím v lásku čistou jak studánka lesní.
00:41:37-Dobře. Bude to tedy o lásce na vaši odpovědnost.
00:41:42Bude to o lásce čisté jak studánka.
00:41:46Dokonce mám pocit, že támhle přichází sám pan Tasanova.
00:42:02To je celý on!
00:42:12To je ještě jednou celý on.
00:42:23-Ale to už musí stačit.
00:42:26Všechno musí mít své meze, že, pane doktore.
00:42:31Moje nejuctivější poklona. Dovolte,
00:42:34abych se konečně představil: Giacomo Girolamo Casanova.
00:42:40Jsem střídavě houslistou, svobodným zednářem,
00:42:44vězněm, dobrým přítelem významných mužů.
00:42:48A v neposlední pak řadě milovníkem života a žen.
00:42:51Žen z vyšších kruhů
00:42:53i žen takových, jako je tato venkovanka.
00:42:59-Pane, nechte mne. Jsem počestné děvče
00:43:03a nehodí se, abych se nechala oslovit vznešeným pánem.
00:43:07-Jsem vznešený pán a vím velice dobře, co se hodí a co ne.
00:43:12Vím, že se hodí vzdát hold kráse, kdykoliv ji potkám.
00:43:16-Dobrej, dobrej.
00:43:20-Jdu pro vodu, kozičky čekají!
-Však se kozičky dočkají.
00:43:26Sám vám potom pomohu s vodou.
00:43:29-Jde na to chytře, ten je mazanej.
00:43:32-Nemám z vás dobrý pocit, pane!
00:43:35-Je to jen otázka času a budete ho mít.
00:43:38Bydlíte daleko?
-Blizoučko.
00:43:41Kdyby mně někdo ubližoval, dovolám se!
00:43:44-A kdyby vám někdo chtěl udělat něco příjemného?
00:43:51-Ach ne, ach ne!
-Dobrý!
00:43:54-Během několika vteřin budeš mou!
00:43:57-Ach ne, ach ne!
-Zmocním se tvého spanilého těla!
00:44:00-Ach ne, ach ne...
00:44:02-Bráníš se zbytečně!
-Ach ne, ach ne...
00:44:04-Chceš snad zůstat navěky pannou?
-Ach ne, ach ne...
00:44:09-Stačí říct a já odejdu.
-Ach ne, ach ne...
00:44:17-Ach ne! Ona se brání a on ji přesto dobývá.
00:44:20To není romantika, to je znásilnění.
00:44:23Zastaňte se jí, básníku!
00:44:27-Milostivá paní, já ji pomstím, ale až potom, jo?
00:44:32-Po čem?! Ne, musíte hned!
00:44:35Pokud ovšem nejste zbabělec.
-No tak jo.
00:44:43Pane?
-Co se do toho pleteš, blbečku?!
00:44:46Už to bylo na nejlepší cestě!
-Jau, jau.
00:44:53-Okamžitě ji pusťte! Okamžitě ji pusťte!
00:44:57-Když ji pustím, padne obličejem na zem,
00:44:59vy chytráku! Pusťte ji vy!
00:45:02-Lepší bude, když padne ksichtem na podlahu,
00:45:04než když ji přetrhnem.
-Já nechci být přetržená!!!
00:45:10-Ty mlč! Nikdo se tě neptá.
00:45:13-Jestli ji přetrhneme, zamlouvám tu dolejší polovinu.
00:45:19-Jak jste neomalený.
-No dovolte!
00:45:21Vy sám jste neomalený!
-Já?
00:45:24Já jsem omalený! A přestaňte mě už urážet!
00:45:37-Ona mně...
00:45:40Ona mně přerazila nosní přepážku.
-Ano.
00:45:43Slyšela jsem, jak to luplo. Máte můj obdiv.
00:45:47Jste rytíř. Zastal jste se slabé ženy.
00:45:50-Ta slabá žena mi přerazila nosní přepážku.
00:45:55-Pojďte, já vám to pochovám.
00:46:07Prý se tady někde potuluje sám pan Tasanova!
00:46:10Jo? A dovoluje si na děvčata, že jo?
00:46:13A se vším všudy, že jo?!
00:46:16Jsem jsem tolikrát snila o tom, že ho jednou potkám
00:46:19a taky se nechám překecat! Já ho tady hledám.
00:46:23Ale asi marně, že jo? No, nesmějte se.
00:46:30Mně je teda z toho pěkně smutno.
00:46:33Když mi srdce postonává
00:46:37Když se mi duše rozbrečí
00:46:42Tu se mi velmi často stává
00:46:46Že samota mi nesvědčí
00:46:51Můj přítel gramofon mi z dálky klikou mává
00:46:55On ví, čím se mi zavděčí
00:47:00Když mi srdce postonává
00:47:04Já vím už co ho vyléčí
00:47:15Swing swing swing To je to, co mi sílu vrací
00:47:20Swing swing swing To je lék na můj splín
00:47:23Swing swing swing Žít bez něho se nevyplácí
00:47:27Swing swig swing Vyžene z duše stín
00:47:31Bejvaj chvíle, kdy mně všechno vadí
00:47:35Dokonce i na sebe mám vztek
00:47:39A jenom Swing swing swing Ten v zápětí mě rozdovádí
00:47:43Swing swing swing Je na problémy lék
00:48:17Bejvaj chvíle, kdy mně všechno vadí
00:48:21Dokonce i na sebe mám vztek
00:48:24A jenom Swing swing swing Ten v zápětí mě rozdovádí
00:48:28Swing swing swing Je na problémy lék
00:48:52Středa 5. ledna 1938
00:49:00Dobrý večer, dámy a pánové, začínáme!
00:49:03Doba je zlá a krutá. Plná nervozity a napětí.
00:49:07Pojďme se uklidnit na Divoký západ.
00:49:14Nedaleko Kansas City Mladý cowboy žil
00:49:19Co kdykoliv a kdekoliv za pravdu šel se prát
00:49:26Z coltů pálil na bandity jmenoval se Bill
00:49:31A protože měl charakter, nikdo ho neměl rád
00:49:38Někdo za to na něj koukal spatra
00:49:40Někdo se mu za to krutě smál
00:49:42Někdo na něj poštval psychiatra
00:49:45On šel ale vytrvale dál a dál
00:49:50To má za to, že se zastal
00:49:52Kdysi nebohýho outsajdra
00:49:54Když bastard, co whisky chlastal
00:49:56Sáhl jeho Mary na ňadra
00:49:59Někdo za to na něj koukal spatra
00:50:02Někdo se mu za to krutě smál
00:50:05Někdo na něj poštval psychiatra
00:50:08On šel ale vytrvale dál a dál
00:50:11Přesně a neomylně, dokud to šlo
00:50:14Pálil na lumpy a padouchy
00:50:17A když střelivo mu došlo
00:50:19Pobil je plácačkou na mouchy
00:50:22Někdo za to na něj koukal spatra
00:50:25Někdo se mu za to krutě smál
00:50:28Někdo na něj poštval psychiatra
00:50:31On šel ale vytrvale dál a dál
00:50:34Že měl čest a dobré vychování
00:50:37Všem cowboyům lezl na nervy
00:50:40On však dělal dál a bez váhání
00:50:42Z padouchů potravu pro červy
00:51:19Někdo za to na něj koukal spatra
00:51:22Někdo se mu za to krutě smál
00:51:25Někdo na něj poštval psychiatra
00:51:28On šel ale vytrvale dál a dál
00:51:31Kdekdo říkal, že dopadne bledě
00:51:36Kdo je jinej než je okolí
00:51:42Skolil ho skunk, kterej v baru seděl
00:51:47Víckrát už ho nikdo neskolí
00:51:53Kdo chce vyjít se zloději koní
00:51:58Ten se nesmí štítit Havětě
00:52:04A musí krást stejně jako oni
00:52:09Tak to dneska chodí na světě
00:52:13Everybody sing!!!
00:52:15Někdo za to na něj koukal spatra
00:52:18Někdo se mu za to krutě smál
00:52:21Někdo na něj poštval psychiatra
00:52:24On šel ale vytrvale dál a dál
00:52:28Tenhle náš song ten byl ušit
00:52:33Ke cti šlechetnýho člověka
00:52:36Kterej ale mohl tušit
00:52:39Že ho nic jinýho nečeká
00:52:43Everybody help me!
00:52:45Někdo za to na něj koukal spatra
00:52:48Někdo se mu za to krutě smál
00:52:51Někdo na něj poštval psychiatra
00:52:54On šel ale vytrvale dál a dál
00:52:57Někdo za to na něj koukal spatra
00:53:00Někdo se mu za to krutě smál
00:53:02Někdo na něj poštval psychiatra
00:53:05On šel ale vytrvale dál a dál
00:53:08On šel ale vytrvale dál a dál
00:53:11On šel ale vytrvale dál a dál
00:53:35-Dneska sám, mistře?
-Dneska sám, ale zatím.
00:53:40Milostivá určitě se dostaví. Já ji znám.
00:53:43Ona má šatnu trochu daleko, víte?
00:53:47Než to neuběhne.
-Básníku!
00:53:52Bá-sní-ku!
00:54:00-Milostivá paní, už jsem čekající.
-Básníku!
00:54:06Ach, básníku.
-Rukulíbám.
00:54:10-Už mi to začíná i bavit.
00:54:14Víte, básníku, prokázal byste mi velkou službu,
00:54:19kdybyste mi navodil,
00:54:23kdybyste mi dokázal navodit pocit, že jsem...
00:54:27Ach ne, nedokážu to říct. Stydím se.
00:54:31-Ale, milostivá paní, proč se stydět přede mnou?
00:54:35-Ne, skutečně se stydím.
-Já jsem básník.
00:54:41Básník snese všecko, jen odložte stud.
00:54:43-Ještě to tak!
-Rozumíte?
00:54:47Nám říkají, že jsme inženýři lidských duší.
00:54:51Tak přede mnou nemusíte mít žádný ostych.
00:54:54Jde o nějakou prasárničku? Jestli, tak stačí říct.
00:54:59Já jsem byl dva roky na vojně. Milostivá paní,
00:55:04vy nemáte představu, co jedinej večer
00:55:07se tam s těma vojákama probralo bejkáren!
00:55:10To vy neprožijete ani za měsíc!
-Ne,
00:55:14nejde o žádnou býkárnu, bohužel, nic takového.
00:55:21Je to vlastně prostinká věc. Týkající se mého dětství.
00:55:26Už od dětství jsem toužila stát se operní pěvkyní.
00:55:32Kdybyste mi navodil alespoň pocit, že jí jsem.
00:55:42-Milostivá paní, ten pocit vám navodím.
00:55:45Je to otázka mé básnické cti!
00:55:49Budete aspoň na čas, na chvíli budete velikou operní hvězdou.
00:55:55Dokonce jsem přesvědčen, že tohle tou dobou
00:55:58už se po vás ptá a pídí sám ředitel Metropolitní opery.
00:56:03-Kdes? Kdes?
00:56:08Vážená paní, tady je to psaní.
00:56:22Ach, není možná! Ach, není možná!
00:56:29Sám ředitel Metropolitní opery mi píše.
00:56:37Co asi?
00:56:43Velectěná paní Slyšeli jsme váš hlas
00:56:47A nyní máme zdání Že nadešel ten čas
00:56:52Kdy hvězda vaší slávy Na nebi zaplane
00:56:56Ať visím Ať visím
00:56:59Když se to nestane!
00:57:03Ať visí Ať visí
00:57:05Když se to nestane
00:57:08Čtu dál:
00:57:10Konec řečí, konec slov S úctou Boris Godunov
00:57:15Ředitel Metropolitní opery
00:57:25Ne, tam já nemohu jít.
00:57:30Tam já nemohu jít. Nikam nepůjdu!
00:57:33-Půjdete
-Nikam nepůjdu.
00:57:36-Půjdete.
-Nepůjdu
00:57:38-Půjdete
-Nepůjdu, nepůjdu!
00:57:43-Nechcete - nechoďte!
00:57:49Nuže, dobrá, tak tam tedy půjdu.
00:58:31Každý člověk má zlozvyky
00:58:34Mým zlozvykem jsou intriky
00:58:40Mou nejoblíbenější rolí Jago jest
00:58:45A říkám tady otevřeně
00:58:48Že nehodlám se dvořit ženě
00:58:53Která vetřela se k nám
00:58:58Já ji znám Na mou čest
00:59:01Já ji znám Na mou čest
00:59:03Aurora její jméno jest
00:59:10Když ona bude Mařenkou
00:59:12Já nechci býti Jeníkem
00:59:14Když ona bude Rusalkou Já nechci býti Vodníkem
00:59:17Když ona bude Libuší Co udělám to netuší
00:59:22A pánům hlásím, že když bude Aidou
00:59:27Jim choutky na ni zaručeně zajdou
00:59:38Protože ji
00:59:40Protože ji probodnutou najdou
00:59:46Tu ženu zkrátka nesnesu
00:59:49A žil bych stále ve stresu
00:59:52Kdybych měl po jejím boku stát
00:59:57Jak tušíte je tady - ano
00:59:59Na tragedii zaděláno
01:00:02Nuže, budem tragedii hrát
01:00:22Ačkoliv kráčím okolo, já nic jsem neslyšela.
01:00:30Teď usednu zde a budu čekat až přijde ten,
01:00:38který přijít má - můj drahý Bonaventura.
01:00:48Hle - právě přichází.
-Auroro.
01:00:52Jsem tady a nesu zneklidňující zprávu,
01:00:57že jistý Jago úklady ti chystá.
01:01:02Už si dokonce dal nabrousiti nůž.
01:01:07-To nic dobrého nevěstí
-To ne - to ne!
01:01:11-To věstí jenom neštěstí
-To jo - to jo
01:01:14Já však strachu nemám, když tys nablízku.
01:01:20-Jenomže já se hrozně nerad peru...
01:01:26-Láska ti dodá kuráže
01:01:36Toť předehra.
01:01:40Láska ti dodá kuráže
01:01:44Ty sám si řekneš: hurá - že?
01:01:49A vrhneš se na zlosyna A praštíš ho až zesiná
01:01:54Až bude všecek sinalý Na tebe oči vyvalí
01:01:58A dříve než se rozední
01:02:01Zasadíš ránu poslední
01:02:04Bude to rána z milosti
01:02:08Neboť jsi dobrák od kosti
01:02:19Hle, zavanul k nám lásky van
01:02:29-Až položím tě na divan
01:02:33Tak naše láska dojde naplnění
01:02:37-Ach tak to není, ach tak to není
01:02:40-Naše láska dojde naplnění
01:02:45-Ach tak to není, ach tak to není
01:02:49Láska je duší souznění
01:02:52Tu pravdu nikdo nezmění
01:02:59-Ano, nám jde jen o duši
01:03:03Jenže tělo to netuší
01:03:09-Tělo musíme tvrdě krotit
01:03:13Je podlé ve své podstatě
01:03:18Umí se cpát Umí se potit
01:03:22A v noci chrápe... A v noci chrápe...
01:03:28A v noci chrápe, proklatě
01:03:50Teď si vzpomínám, že budu muset odejít.
01:03:54Mám ještě cosi k vyřízení.
01:03:59Zítra však zase budu tobě zpívat
01:04:03tu árii, tu árii, tu árii, árii, árii
01:04:12Kterou tak ráda slýchalas.
01:04:15Kterou tak ráda slýchalas.
01:04:17Kterou tak ráda, kterou tak ráda, kterou tak ráda slýchalas.
01:04:37Svůj odpor k lásce tělesné
01:04:43Jsem pouze předstírala
01:04:47Svůj odpor k lásce tělesné
01:04:52Jsem pouze předstírala
01:04:57To pouze proto To pouze proto
01:05:02Bych se mu ctnostnou...
01:05:05Bych se mu ctnostnou zdála
01:05:09Ach - to jsem tomu dala!
01:05:12-Cha cha cha cha cha.
01:05:14-Ach, to jsem tomu dala!
01:05:17-Cha cha cha cha cha.
01:05:19Směj se, paňáco! Konec je milování!
01:05:41Leč jsem tu ještě já, intrikanissimo grosso!
01:05:48Pericoloso pericoloso Mama mia mama mia
01:06:03Už brzy ukončím to její trápení
01:06:09Do zad jí vrazím tento ostrý nůž
01:06:17Ach, kde ho mám?
01:06:22Ach, kde ho mám?
01:06:29Kde jsem ho nechal?
01:06:32Kde jsem ho nechal?
01:06:34To mám z toho, že jsem zas spěchal
01:06:49Ach Bože! Bez nože já ji nezabiji!
01:06:56Ach Bože! Bez nože já ji nezabiji!
01:07:03A proto končím tuto tragedii
01:07:08A proto končím A proto končím
01:07:15A proto končím tuto tragedii
01:07:24A tak tedy končí tato tragedie
01:07:27A tak tedy končí tato tragedie
01:07:29Proč bychom se netěšili
01:07:32Proč bychom se netěšili
01:07:35Když víme že
01:07:38V baru Honolulu dnes Vládne swing a hot a jazz
01:07:45Vládne swing a jazz
01:08:27Pane Suchý, napsal jste v programu,
01:08:30že ta dnešní hra, nebo revue, měla původně vypadat úplně jinak.
01:08:35Já vím, že kdybyste chtěl napsat,
01:08:37jak vypadala jinak, tak byste to tam napsal,
01:08:39ale mně to stejně nedá.
01:08:41Můžete nám trošku prozradit, jak mělo to představení vypadat?
01:08:44Bylo to o takovém kabaretiérovi
01:08:48a já už si to teď ani přesně nepamatuju.
01:08:51Já jsem tenkrát napsal takovou synopsi
01:08:55a dal jsem to přečíst dvěma ženám.
01:08:58Jedna byla moje vlastní a druhá moje Molavcová.
01:09:02A tak, aniž by se mezi sebou nějak domluvily,
01:09:05tak mně obě dvě přišly říct: "To není ono.
01:09:08Tvoje plus je určitá poetika, určitá fantazie."
01:09:14A tady to byl realistický příběh z kabaretu,
01:09:17který se dostal do nějakých potíží.
01:09:20Já už ani nevím, do jakých, poněvadž jsem to hned vyhodil.
01:09:24Když se na tom obě dvě nezávisle shodly.
01:09:27A pak jsem je chtěl překvapit, tak jsem napsal
01:09:30takovou fantasknější synopsi. A ony říkaly...
01:09:34Tak jsem to napsal podle těchto rad.
01:09:37Dělá vám problémy...
01:09:39tedy asi vám nedělá problémy zahodit nápad a zapomenout ho.
01:09:43Já se přiznám, že to mám dokonce rád.
01:09:47Poněvadž, aspoň si to namlouvám, vyhazuju blbý nápady.
01:09:53I když jsem byl ze začátku třeba do toho nápadu
01:09:56zamilovanej, ale pak se dostaví pochybnosti.
01:10:00A když to má pochybnosti, tak si říkám:
01:10:03"Už to tam nemá co dělat." A hledám další.
01:10:06Pane Suchý, v programu je slovo autora,
01:10:09slovo hudebního skladatele, slovo režiséra
01:10:12a není tam slovo kostýmního výtvarníka. Proč?
01:10:17Já už jsem se bál, že těch funkcí mám příliš mnoho,
01:10:22ale ne taky z toho důvodu, že kostýmní výtvarník
01:10:25tady není nijak zvlášť výraznej.
01:10:28Já jsem se držel té módy konce 30.
01:10:31a spíš skoro začátku 40. let.
01:10:34A tak jsem oblékl jenom ty BOBO SISTERS, co jim tak říkáme.
01:10:40A teď jsem si zrovna říkal - to, co jsem udělal pánům,
01:10:46sobě a ostatním pánům, tak ono se toho od těch dob
01:10:50moc nezměnilo. Na té mužské módě.
01:10:55Jitka, ta je trošku pojednaná...
01:10:59No vidíte, já jsem na sebe trochu zanevřel,
01:11:05nebo co, poněvadž teď si vzpomínám,
01:11:08že i ty dámy ze spolku SÍLA MYŠLENKY
01:11:11mají kokrhele a takový. Ono to trochu práce dalo.
01:11:16Mohl jsem se tam napsat, viďte. Co si myslíte?
01:11:19Bylo to přání Jitky Molavcové - mít komedii s klobouky?
01:11:23To byl můj nápad, který byl diktován
01:11:28jakousi potřebou ušetřit.
01:11:31Poněvadž je dobrý, když herečka občas vystřídá nějaký kostým.
01:11:34Zvlášť, když se to odehrává týden.
01:11:38Sedm dní tam přichází a pořád ve stejným.
01:11:42Ale rychlopřevleky - to je trochu problém.
01:11:47A jednak... Každý kostým stojí něco.
01:11:52Kdežto klobouk se pořídí levněji. Tak jsem říkal:
01:11:54"Hele, budeš mí jeden kostým, ale zato budeš střídat klobouky."
01:11:58A vy jste si toho všiml?-Jo.
-To jsem rád.
01:12:02Vlastně kromě choreografie a návrhu scény
01:12:07jste podepsán u téhle té komedie pode vším.
01:12:11Taky jste z těch lidí, kteří si myslí,
01:12:14že se mohou nejlépe spolehnout sami na sebe?
01:12:17Trošičku jo. A já si to myslím
01:12:19na základě zkušeností, abych řekl pravdu.
01:12:22Několikrát jsme přizvali třeba i renomovaného výtvarníka,
01:12:28nebo renomovaného režiséra a tak. A ono to nebylo ono.
01:12:33Dokonce nám diváci říkali: "On to už není Semafor.
01:12:39Ono se to tlačí někam jinak." Ale pořád jsem si netroufl
01:12:44vzít otěže všech těchto řemesel do ruky,
01:12:48ale pak nás k tomu dohnala finanční situace divadla.
01:12:53Poněvadž já jsem jako režisér, jako výtvarník a tak,
01:12:57jsem velice levná síla. Já to dělám zadarmo.
01:13:01A nikdo by nám to zadarmo nedělal.
01:13:04Tak ne že bych vám tu situaci přál,
01:13:06ale zase na druhou stranu - zaplaťpánbůh za to.
01:13:08Děkuji vám. Děkuji, děkuji.
01:13:17Čtvrtek 6. ledna 1938
01:13:27PROZPĚVUJE SI
01:13:34Hudba a sklínka alkoholu
01:13:39A k tomu dívčí úsměvy...
01:14:00Dobrý večer, dámy a pánové, začínáme!
01:14:08-Nu co, usnul jsem!
01:14:13Dolehla na mě tíha doby.
01:14:18Poslouchal jsem rádio.
01:14:21-Jo? A co říkali?
-Nic.
01:14:29Myslím, že je nejvyšší čas se začít bát.
01:14:34Nad naší vlastí stahujou se mraky.
-Jo, jo, jo.
01:14:38A nad Tatrou sa blýská a hromy divo bijú.
01:14:59Tíha doby.
01:15:06-Víš co mám? -To nevím.
-Tušení.
01:15:10Němec na nás vlítne a buď vyhraje on,
01:15:14nebo prohrajeme my.
01:15:18-Ale Francie nás v tom nenechá a Anglie nás neopustí.
01:15:22To jsi mi přece minulej týden slíbil.
01:15:25-Vždyť mě znáš. Víš, co já toho vždycky naslibuju.
01:15:28A Madam Valerie...
-Víš co?
01:15:30Je devět, začínáme. A dneska dokonce začínáš ty!
01:15:39Tři myslivci tancovali Na pasece u lesa
01:15:44Když tu na ně kouká z dáli Modrooká komtesa
01:15:48Vybírá si, který asi Potěšit ji dokáže
01:15:52Zdali ten, co nemá vlasy Nebo ten co říká že:
01:15:59-Já jsem ten hajný hajný, hajný z Podbrdí
01:16:05Hajný z Podbrdí hajný z Podbrdí
01:16:09To vám každá hezká holka potvrdí
01:16:13Holka potvrdí, ba jo
01:16:18Všichni vědí, že mě mají Rády holky v celém kraji
01:16:22V zimě v létě v lednu v máji Furt se na mě usmívají
01:16:26Stačí jenom zavolat Na číslo
01:16:32Sedm sedm osm sedm čtyři devět pět
01:16:36A já přijdu hned Abysem tě sved
01:16:40Sedm sedm osm sedm čtyři devět pět
01:16:45A ihned je hezčí svět
01:16:48Protože Já jsem hajný,
01:16:50hajný z Podbrdí hajný z Podbrdí
01:16:55hajný z Podbrdí
01:16:57To vám každá hezká holka potvrdí
01:17:01Holka potvrdí, ba jo
01:17:13Promiňte mé zpoždění, ale strávil jsem dneska
01:17:16strašlivý den s ledvinovou kolikou.
01:17:20Kolikou. Dokonce jsem měl několik kolik!
01:17:23-Kolik?
-Několik.
01:17:28-Tolik?
-Ano, tolik kolik.
01:17:32Ale už odezněly. Už je to dobré.
01:17:36I já jsem se trochu pozdržela, ale z jiného důvodu.
01:17:40Zkusila jsem totiž taky psát básně.
01:17:43-Ne!
01:17:44-Ano.
01:17:46Zatím jsem napsala jenom jednu.
01:17:49Ale ta je.
-Tolik?
01:17:52Stála jsem před zrcadlem...
01:18:00a tu mě napadl verš:
01:18:05Užaslá jsem nad svou krásou
01:18:10Na které se oči pasou
01:18:14Mužů!
01:18:17Co?
01:18:24Děkuji, děkuji, děkuji.
01:18:27A pak jsem povolila uzdu své té, své té...?
01:18:31-Imaginaci.
-Imaginaci!
01:18:35A zažila jsem spoustu, spoustu krásných věcí.
01:18:40Nemohla jsem jen tak odejít.
01:18:42Caesarovi přece nemůžu říct, aby už přestal, že už to stačí.
01:18:47-Počkejte, Caesarovi?
-Jo, ten tam byl taky.
01:18:52-A kde to, prosím?
-Na mém čaji o páté.
01:18:55Měla jsem vizi: Čaj o páté.
01:19:02Konal se v růžovém altánku
01:19:05malebně obehnaném ostnatým drátem.
01:19:12Přišli všichni, až na Schopenhauera.
01:19:16Nejdřív přišla želva, pak Karel IV. a mravenci.
01:19:21Hned po nich přijel Buddha na motocyklu.
01:19:26A na zadním sedátku paní Buddhová.
01:19:31-Žádná taková neexistovala, prosím pěkně.
01:19:33-Ale já ji viděla!
01:19:36A to ještě nevíte, co se tam pak semlelo!
01:19:39Chudák pan profesor Freud se rozplakal.
01:19:45Přišlo mu náhle líto, že není ještěrka.
01:19:50A v tom... přiletěl ten meteor!
01:19:56-Stačí, stačí, milostivá paní.
01:19:58Když si představím, že takhle ta dáma
01:20:01před týdnem nechtěla věřit tomu, že básník si může vytvořit
01:20:04svou vlastní skutečnost. A uplynul týden
01:20:08a Freud jí brečí v altánu, že není ještěrka!
01:20:14-Ano. A teď jsem zvědava, jak se vytáhnete vy.
01:20:20Vytvořte mi tady vizi Atlantidy. Nu?
01:20:24Nevíte snad, co je to Atlantida?
01:20:28-Samozřejmě, že vím, co je to Atlantida,
01:20:30ale vím taky, co to slovo obnáší.
01:20:32Že nikdo neví, co to vlastně je.
01:20:35Je to potopená ostrovní říše, ale kdo ji potopil,
01:20:38proč ji potopil, kdo tam vládl, jaký to tam měli,
01:20:41jak na tom byli s korupcí...
-To je právě úkol pro básníka.
01:20:48Tedy - pro dobrého básníka. Básník třetí kategorie neví.
01:20:57-Dobře. Vnořme se do vize Atlantidy.
01:21:16Uchop tu vizi Dřív než ti zmizí
01:21:21Než někdo cizí Ti ji odcizí
01:21:27Uchop tu vizi Dokud je ryzí
01:21:33Když ti ji dosud Osud nabízí
01:21:39Atlantida Je křehká panna
01:21:45Slza oblohou Vyplakaná
01:21:51Uchop tu vizi Dřív než ti zmizí
01:21:56Věz, že tě dosud Osud vybízí
01:22:02Žudli, žudli, žudli.
01:22:07-Je čas!
01:22:12-Už? To to uteklo.
01:22:21Pojďme!
01:22:40Proroci říkají, že Atlantida je věčná.
01:22:45Astronomové nám naopak tvrdí, že ji smete kometa.
01:22:49Neboli: Atlantida bude věčná,
01:22:53pokud ji nesmete kometa. Že?
01:22:58-Jinými slovy: Byla by věčná, jenomže není.
01:23:03Ale tak je to u nás se vším.
01:23:05-Atlantida má dvě miliardy obyvatel.
01:23:09Tedy včetně psů, koček, akvarijních rybek...
01:23:13A samozřejmě včetně hmyzu!
01:23:17-A já, že mě pořád něco kouše!
01:23:24Co podobá se mouše!
01:23:29A jak jste na tom třeba...
01:23:33s počtem přepadení, krádeží, vloupání?
01:23:39A jestlipak se u vás tuneluje, tuneluje-li se?
01:23:46-Já nerozumím.
01:23:51-Jak jste na tom se zločinností?
-Co to je?
01:23:58-Příklad: Jdete po ulici a najednou vás
01:24:01někdo praští do hlavy a sebere vám zlaté hodinky.
01:24:06Jak tomu u vás říkáte?
-Proč to udělá?
01:24:12-Protože ty hodinky chce, a vy mu je přece dobrovolně nedáte.
01:24:17-A proč bych mu je nedal?! Přece, když o ně
01:24:21slušně požádá, že?
-Aha. Dobře, dobře.
01:24:26Byl byste tak laskav a dal mi své hodinky?
01:24:31-Ale jistě, rád. Prosím.
01:24:36-Nechte si ty vaše hodinky! Dáte mi je,
01:24:39až vás praštím do hlavy! Všechno musí mít svůj řád.
01:24:46Básníku, dobře, že jdete. Tenhle člověk
01:24:48mi dává svoje hodinky. On mi je dává dobrovolně.
01:24:51On si je nechce nechat vzít! Je to normální?
01:24:55-Tady jo. Takhle tady předcházejí krádežím.
01:25:03-Prosím, vezměte místo.
01:25:05Nago, přines hostům náš oblíbený drink.
01:25:08-Ano.
-Prosím.
01:25:12Smím-li se optat - jaké je vaše ctěné povolání?
01:25:16-Pan Jan Vladivoj Vinohradský je slavný básník.
01:25:20-Bravo!
-On je navíc i Čestná žena!
01:25:25-No ne?!
-To jste si mohla odpustit.
01:25:32Slavný básník. Samozřejmě, jsou u nás slavnější.
01:25:36-A vy?
-Já, prosím, jsem zaklínač květin.
01:25:42-Květin! Já jsem zoologická zahradnice!
01:25:45-No ne!
-A to je něco podobného, že?
01:25:48-Ano, ano!
01:25:51-Zaklínač květin má za úkol dělat co?
01:25:55-Prosím. Zaklínač květin.
01:25:58Víte, květiny jsou u nás velký problém.
01:26:01Ale já je krotím. Včera se například
01:26:03vzbouřily begonie. Přestaly vonět!
01:26:07No, myslíte si, že je to normální? Naga již přinesla drink.
01:26:12Prosím, nabídni dámám.
01:26:15Ano.
01:26:16Nu!
01:26:21Tak na zdraví našich hostů! A do dna!
01:26:29-Poněkud slané.
-Poněkud hodně slané.
01:26:34-Je to nápoj v naší zemi nejvzácnější.
01:26:37Jsou to slzy opuštěných dívek.
01:26:41-Ale to snad nejsou opravdové slzy.
01:26:44To se jen tak jmenuje, ne?
-Ano.
01:26:47Tento nápoj opravdu naplakaly naše opuštěné dívenky.
01:26:51Dívka, kterou opustí její milý, toho nějaký čas želí, želí, že?
01:26:58A když naželí plnou, tak to pak dobře prodá!
01:27:02A je to jakousi náhradou za tu její tu citovou újmu.
01:27:06HLAS SHŮRY Lide atlantský.
01:27:08Okamžik, na který se všichni tak těšíme,
01:27:10nastává. Pravdu měli astronomové:
01:27:15kometa, kterou ohlašovali, se blíží
01:27:18a s ní sladký zánik našeho ostrova.
01:27:23Ale že jsem si to myslel. Begonie přestaly vonět!
01:27:26To bylo znamení! A honem odtud.
01:27:29V tom je jediná naše záchrana. Skočit do moře a plavat co nejdál.
01:27:32Honem pryč odsud!
01:27:35A vy sem dejte ty hodinky, než vám jednu fláknu!
01:27:38Uhni! -Ale to je konec! Já neumím plavat!
01:27:55Básníku, nepřehnal jste to s tou vaší imaginací?
01:27:57Já chtěla romantiku a ne pogrom!
01:28:12Odkvetly růže Ach, kdo za to může
01:28:18Já bez růží nemůži žít
01:28:24Růže je královna, pravil prý kdos
01:28:30Vůní svou potěší duši i nos
01:28:36Já odmítnu muže, Když přijde bez růže
01:28:42A přitom chce lásku mou mít
01:28:48Za její krásu jí patří můj vděk
01:28:54Hladím ji dlaní, Když však mě ranní
01:29:00Trnem, tak na ni mám vztek
01:29:06Odkvetly růže Ach, kdo za to může
01:29:10Já bez růží nemůži žít
01:29:15Růže je královna, pravil prý kdos
01:29:19Vůní svou potěší duši i nos
01:29:24Já odmítnu muže, Když přijde bez růže
01:29:28A přitom chce lásku mou mít
01:29:33Za její krásu jí patří můj vděk
01:29:37Hladím ji dlaní, Když však mě raní
01:29:42Trnem, tak na ni mám vztek
01:30:54To je prostě úžasný. Madam Valerie de la Pumpadúr
01:30:58již mnohokrát mi věštila skvělou budoucnost.
01:31:01Zvláště když jí připlatíte, tak vás štěstí nemine!
01:31:07Ale to, co vyčetla z karet teď,
01:31:09to nemá obdoby! Ale neřeknu vám to.
01:31:11Nechám to až na konec.
01:31:13Postarám se, aby naše představení mělo happyend, jo?
01:31:16Bude happyend! Jo!
01:31:19Já jsem tak happy!
01:31:26Pátek 7. ledna 1938
01:31:34Rukulíbám, milostivá paní. Rád vás vidím.
01:31:38Máte krásný klobouček.
-Ano.
01:31:40To je model Temelín.
01:31:48Vsadím se, že vím, kam máte namířeno.
01:31:51-Ano, tam! Zdá se, že začínám být
01:31:55na tom zatraceném baru závislá.
01:31:58Jakmile udeří devátá, zvednu se a jdu a jdu a jdu.
01:32:01-I já začínám být závislý na vás, milostivá paní.
01:32:10Promiňte, teď jsem si dovolil přespříliš.
01:32:14-Ano.
-Já vím, já vím.
01:32:16-Ano, ano, dovolil jste si příliš, příliš
01:32:19až přespříliš! Ale vím, jak to odpykáte.
01:32:23Vnuknete mi nějakou úžasnou vizi!
01:32:29-Nevnuknu. Milostivá paní, nevnuknu.
01:32:32Když jsem viděl tu vaši ohromnou imaginaci,
01:32:37která ve vás vytryskla, tak se s tou mojí můžu schovat.
01:32:43Ne, nic vám nevnuknu. Na moje vnuky zapomeňte.
01:32:48-Cha cha cha. Máte pravdu.
01:32:50Začínám být v tomto směru soběstačná.
01:32:55Ale pokud bych vás mohla požádat, zkuste mě dnes dostat
01:33:00do nějakého mimořádného, ale mimořádného transu, transu!
01:33:06Dnes naposled.
-No, je-li to naposled, tak...
01:33:11Tak dobrá. Tak co to má být?
01:33:16-Ráj! Když mi tu stvoříte ráj,
01:33:21můžete si za to se mnou dělat co chcete.
01:33:27-A nějaká jiná odměna by nebyla?
01:33:38-Bohužel, bohužel. Pokud vám jde o peníze,
01:33:42jste na špatné adrese.
01:33:44Mám ve zvyku je pouze vydělávat, ne rozdávat.
01:33:48Mohu vám ale nabídnout... své city.
01:33:53-Milostivá paní, city jsou překrásná věc, to ano.
01:33:57Ale co si za ně člověk pořídí?
01:34:00-Lásku, vy hlupáčku. Neříkejte, že nevíte co to je.
01:34:07-Samozřejmě, že vím, co je to láska.
01:34:09Sám jsem prožil celou řadu lásek.
01:34:13-A dnes? Jak je to dnes?
01:34:15-Dneska jsem sice Čestná žena, to ano,
01:34:17ale myslí mně to pořád po mužsku.
01:34:20Když mám někoho milovat, tak musím při tom vědět,
01:34:23že mám něco na kontě. Víte?
01:34:26-Dobře, dobře. Jediné, co vám dnes mohu nabídnout je,
01:34:29že vám zaplatím sklenku dobrého vína.
01:34:35A pak se uvidí.
-Tak aspoň něco.
01:34:38Tak poplujeme do ráje.
-Konečně.
01:34:52-Hle, cherub!
01:34:57-Musím vás zklamat, madam, nejsem cherub.
01:35:02Jen tu na vás čekám.
-Na nás?
01:35:05-Přála jste si přece vstoupit do ráje.
01:35:09-To ano, ale jak to víte?
01:35:12-Jsem tak trochu vševědoucí.
01:35:15Ukážu vám cestu rájem, pokud budete mít zájem.
01:35:21-Co to znamená, že jste tak trochu vševědoucí?
01:35:27-Žertoval jsem. Nejsem vševědoucí tak trochu.
01:35:30Vševědoucí jsem absolutně. To "tak trochu" byl žert.
01:35:33-Dobře, dobře. Beru vás za slovo.
01:35:36Jste vševědoucí, tak třeba: Kolik měří Eiffelka?
01:35:40-324 metrů, včetně antény.
01:35:44Ale to je otázka spíš pro internet, ne pro mě.
01:35:49-Jsem Jan Vladivoj Vinohradský, dekadentní básník.
01:35:53A vy jste kdo?
-Jsem ten, který jsem.
01:35:57Můžete mi říkat Jahve nebo Jehova, případně Elohim, Adonai.
01:36:03Taky Hospodin Bůh zástupů, nebo Manittou.
01:36:07Hitler mi říká Prozřetelnost.
01:36:09Můžete si dokonce i myslet, že nejsem, že neexistuju.
01:36:13Jak je libo.
-Počkejte, Hospodin.
01:36:16S tím na mě nechoďte. Jí mám doma ilustrovanou Bibli
01:36:19a vím přesně, jak Hospodin má vypadat.
01:36:22-Jak tedy má vypadat?
-Rozhodně jinak než vy.
01:36:26-Bílá říza?
-Tak!
01:36:29-Šedivý plnovous?
-Tak!
01:36:32-Takže když mi chcete namluvit, že jste Hospodin
01:36:34a tohle že je vaše pravá podoba, tak dovolte,
01:36:38abych se upřímně zasmál. Ha ha ha.
01:36:41-Namluvit? Já vám nic namluvit nechci.
01:36:44A to, na co koukáte, má pravá podoba není.
01:36:48To je jenom kvůli vám. Abyste, když se mnou mluvíte,
01:36:51měl na co koukat. Já mohu vypadat různě.
01:36:54Třeba Mojžíšovi jsem se zjevil jako hořící keř.
01:36:58-Jé, jé! Zjevte se mi jako hořící keř.
01:37:02-Ne. V divadle ne!
01:37:08Jednou jsem to zkusil v Národním a nedopadlo to dobře.
01:37:16-Tak řekněte mně, jak ve skutečnosti vypadáte?
01:37:19-Nijak. Já prostě nevypadám.
01:37:23Proč si myslíte, že všechno co existuje, musí nějak vypadat?
01:37:28To je pověra. Jste typický člověk.
01:37:32A v člověku já se vyznám, je to můj vynález.
01:37:36Já to byl, kdo řekl opici: Postav se rovně!
01:37:49-A co na to opice? Poslechla?
01:37:53-Ne. Tedy postavila se rovně,
01:37:57ale zůstala opicí. A tak jsem vzal tu hlínu
01:38:05a uhnětl jsem tyhle!
01:38:14-Adame, dneska jsem mluvila s hadem.
01:38:21-Co se s ním furt bavíš? Had je vůl.
01:38:27-Mně to přijde, že je velice inteligentní!
01:38:31-Proč myslíš?
01:38:33-Říkal, že mám moc hezkou postavu.
01:38:38-Ve srovnání s ním jo.
01:38:42-A taky říkal, že ten strom, ze kterýho nesmíme trhat...
01:38:49-Abychom ho očesali, já vím. To mi říká furt.
01:38:52-Ne! Dneska naopak říkal,
01:38:56abysme z něj nikdy netrhali. Nikdy!
01:38:59Že je to přísně zakázáno! Ale jedno jabko, že můžeme.
01:39:10-A tak Adam, aby měl klid, šel. A kousl si.
01:39:14Zbytek snědla Eva a následkem toho poznala, že nemá co na sebe.
01:39:20Nesnažte se tu souvislost pochopit. Prostě to tak bylo.
01:39:28-No a co? Zblajzli jsme jabko a co se stalo?
01:39:33Nic! Co na mě tak koukáš?
01:39:39-Máš moc hezkou postavu.
-To říkal had taky.
01:39:48-Evo, ty jsi nahá!
-A ty snad ne?
01:39:54Utrhni si aspoň nějakej lupen, ty nestydo!
01:39:58-A ty si utrhni rovnou tři.
-Ne, ne, ne!
01:40:01Někdo sem jde. Musíme se schovat!
01:40:09-Tak jsem je tehdy našel. A hned mi bylo všechno jasné.
01:40:13Ale abych je trochu potrápil, dělal jsem, že mi to jasné není:
01:40:17Co vás to napadlo? Proč jste zalezli do křoví?
01:40:22-Najednou mi přišlo, že se nesluší
01:40:25chodit před Hospodinem s holou... zadkem.
01:40:31-Všimli jsme si, že vy sám chodíte oblečenej.
01:40:35Tak jsme si řekli, že když vy jo, tak proč my ne?
01:40:40-Ještě chvíli takhle blábolili a pak mně došla trpělivost
01:40:43a řekl jsem: Vidíte tamhle tu bránu?
01:40:46Tak se seberte a vypadněte! Ale fofrem!
01:41:03Ráj není pro vás
01:41:08Vaše činy vám dovolí
01:41:13Zabydlet se v slzavém údolí
01:41:19Kde zápolí smích s pláčem
01:41:30Tam na vás už se těší bída s nouzí
01:41:37Svět se vzpouzí marně
01:41:44Zbytečně a marně
01:41:49Zbytečně a marně
01:41:56Svět už není rajská zahrada
01:42:01Poučením budiž zásada
01:42:05Že se nesmí nikdy na hada
01:42:11Dát
01:42:15Všude stres a blbá nálada
01:42:19Tíha doby na svět dopadá
01:42:24A vám nedá tahle záhada
01:42:29Spát
01:42:33V tuto chvíli nastává doba Abelů
01:42:42Ďábel s Kainem už se o slovo hlásí
01:42:51Na chvíli však se k vám vrátí ráj
01:42:55Když vám cit poručí Toho mít v náručí
01:43:00Kdo vám svou posvěcenou Lásku dá
01:43:05Smutku stín žal a splín Ztratí se jako dým
01:43:10Ale po tom krátkém čase Žal a splín se vrátí zase
01:43:14A teď když Račte znát
01:43:16Co je pád Můžu snad
01:43:20Do údolí tmy vám šťastnou cestu přát
01:43:40Už hodiny jdou pozpátku A všechno spěje k začátku
01:43:50Tma tmoucí opět rozestře se všude
01:43:57A tam, kam oko dohlédne
01:44:02Uzří jen vody bezedné
01:44:07A nad nimi se můj duch vznášet bude
01:44:15A pak zase stvořím člověka
01:44:20Jak za onoho času
01:44:25Já zase stvořím člověka
01:44:30Já zase stvořím člověka
01:44:35Já zase stvořím člověka
01:44:40Leč kvalitnější rasu
01:45:08Slyšela jste to? On by zase stvořil člověka!
01:45:11Já si myslím, že Stvořitel měl tvořit
01:45:14a skončit se zvířátkama. Dát si potom dva dny volno.
01:45:19Víkend. Jako to máme dneska.
01:45:21-No.
-Tak já vím, zvířátka taky.
01:45:25Ony jsou vlastně stejný jak lidi.
01:45:28Dravec vraždí, straka krade, tchoř smrdí...
01:45:33Bejk. Myslíte si, že bejk respektuje,
01:45:36že tahle kráva patří jeho sousedovi?
01:45:40Ne, ten klidně požádá manželku bližního svého bez uzardění.
01:45:46-On Hospodin to sám uznal, že stvořit člověka byla chyba.
01:45:51Psáno jest: Litoval Hospodin,
01:45:55že učinil člověka na zemi, a bolest měl v srdci svém.
01:46:00Bible kralická, Genesis, kapitola šestá, verš pátý.
01:46:06-To je ovšem takzvaná pozdní lítost.
01:46:10Kdyby se mě tenkrát moh zeptat, co si myslím,
01:46:13jestli má tvořit člověka, tak bych mu řekl:
01:46:16Pane, jen to ne. Zkuste stvořit
01:46:19něco jinýho místo toho.
-A co?
01:46:22-To je jedno co.
01:46:25Ale hlavně aby to nemělo svobodnou vůli!
01:46:27-Já být Hospodyňka, tak bych vynechala i zvířata,
01:46:33kromě kočiček. A myšiček.
-Kočičky chápu.
01:46:37Ale myšičky?
-Aby měly kočičky co žrát.
01:46:42Myšičky jsou svině. Prokousaly mi norkový kožich!
01:46:49-Kdybyste byla Hospodyňka, tak si můžete stvořit
01:46:52nový norky na novej kožich, ne?
-Ach ne, ach ne.
01:46:56Vždyť ti norci jsou tak milá zvířátka!
01:47:00A představa, že by bylo třeba je nejdřív zabít...?!
01:47:04-Tak byste si je mohla stvořit mrtvý.
01:47:07-Ale ne! Svět je strašně krutý místo.
01:47:11A kožichy jsou toho zřetelným důkazem.
01:47:16-Ano, to je pravda. Konečně známe ten příběh.
01:47:23Jedna paní zatoužila Po norkovým kožichu
01:47:29Kožišníka navštívila Pravila mu...
01:47:34-Bedřichu Kolik spotřebuješ norků
01:47:39Na kožíšek pro dámu
01:47:42-A on pravil bez okolků Pojďte se mnou do krámu
01:47:49Tam ji změřil kolem pasu Pak se nadech zhluboka
01:47:55A pak pravil škoda času Řeknu vám to od oka
01:48:04Pak chvilku mlčel Chvilku vraštil čelo
01:48:10Chvilku zíval A chvilku se mračil
01:48:15Osmdesát norků By to chtělo
01:48:19I když jeden hodně velikej By stačil
01:48:24-Až se dozví naše Dorka Tuhle velkolepou zprávu
01:48:28Vykrmí mi záhy norka Velkýho jako menší krávu
01:48:33Díky tomu na tom našem dvorku
01:48:37Může sedmdesát devět norků žít
01:49:01-Až se dozví naše Dorka Tuhle velkolepou zprávu
01:49:05Vykrmí mi záhy norka Velkýho jako menší krávu
01:49:10Díky tomu na tom našem dvorku
01:49:14Může sedmdesát devět norků žít
01:49:19Může sedmdesát devět sedmdesát devět
01:49:24sedmdesát devět Norků žít
01:49:39Milostivá paní, jsem rád, že jsem vás viděl.
01:49:42-Taky jsem ráda, že jste mě viděl.
01:49:47-Mějte se, jak to půjde.
-Ano, ano, vy mě taky.
01:49:57Sobota 8. ledna 1938
01:50:10Kde to jsem že nedovedu V noci klidně spát
01:50:18Kde to jsem že děsí mě tu Černej mrak
01:50:25Už je to tak
01:50:27Kde to jsem že kousek ledu Do srdce mi pad
01:50:35A tak se ptám Odkud a kam
01:50:40Ubírat se mám
01:50:45Vídávávám ve snu Láskyplnej svět
01:50:52Jako včela k česnu K němu směřuje můj let
01:51:00Ve snu totiž lítám Jak ten nespoutanej pták
01:51:08Ráno smutno je mi Jsem připoutaná k zemi
01:51:17A co zdálo se mi Je nenávratně pryč
01:51:24A já marně čekám na zázrak
01:51:49Vídávávám ve snu Láskyplnej svět
01:51:57Jako včela k česnu K němu směřuje můj let
01:52:04Ve snu totiž lítám Jak ten nespoutanej pták
01:52:13Ráno smutno je mi Jsem připoutaná k zemi
01:52:21A co zdálo se mi Je nenávratně pryč
01:52:28A já marně čekám na zázrak
01:52:46Jsem paní Kasprlová Ivanka, předsedkyně dámského spolku
01:52:51Síla myšlenky. Přišla jsem, abych ukončila
01:52:55činnost tohoto bohulibého spolku,
01:52:58a abych jej, pokud možno, rozpustila.
01:53:03Dámy, mé dámy! Samy jste se přesvědčily,
01:53:05že naše idea nefunguje.
01:53:08Obrátit neblahý chod dějin se nám nezdařilo.
01:53:11Nezničily jsme původce všeho zla, jak jsme si předsevzaly.
01:53:15Síla myšlenky je blud.
01:53:18Povedlo se nám pouze povalit věž z kostek.
01:53:22-A to nám ještě při tom musela vydatně pomáhat
01:53:25naše Čestná žena!
-Naše Čestná žena!
01:53:29Kde je? Proč tady s náma není?!
01:53:32-Vzkázala, že dnes nepřijde, je objednána ke gynekologovi.
01:53:37-Ten bude čumět!
-Sama tomu nerozumím.
01:53:42Zřejmě to své členství bere příliš důsledně.
01:53:46Ale teď, když jsme tu všechny, mé dámy,
01:53:49teď vás požádám, abychom naposledy zapěly hymnu
01:53:53našeho spolku a pak - Síla myšlenky přestane existovat!
01:54:01Pa pa pa pa pa...
01:54:18Myšlenka silná ta když zaburácí
01:54:22Způsobí hravě že se trůny kácí
01:54:26Způsobí hravě že z ní čiší strach
01:54:30A mocnější je nežli střelný prach
01:54:35Pa pa pa pa pa
01:54:44Bohužel ale skutečnost je jiná
01:54:48Idea naše zvolna dohasíná
01:54:52A není nikdo kdo by se jí bál
01:54:57Nejhorší na tom je že Hitler žije dál
01:55:01Rozchod!
01:55:27Jsem Frank Vizváry, vlastenec, populární zpěvák
01:55:31a majitel baru Honolulu, přezdívaný někdy Český Caruso,
01:55:35jindy Slavík ze Zlaté Prahy, jindy jednoduše Honolulák.
01:55:42Hlasový rozsah - čtyři a půl oktávy.
01:55:47Pro tyto krušné chvíle, které náš národ prožívá,
01:55:50vymyslel jsem koktejl. Nazval jsem ho Republika.
01:55:55Víc už pro vlast v téhle situaci udělat nedokážu.
01:56:02Kdyby se za čas změnila situace, mohl bych koktejl přejmenovat.
01:56:09Třeba na Blitzkrieg.
01:56:14-Doufám jenom pevně, že ta naše vlast
01:56:16bude mít to štěstí, že k vám nebudu muset
01:56:18chodit chlastat ten váš Blitzkrieg.
01:56:24Co je to štěstí? Znáte to.
01:56:32Někdy se zajíkáme štěstím
01:56:36A jindy zase život sám
01:56:41Nás prožene trním a klestím
01:56:46Takže jsme zase samej šrám
01:56:51-Někdy se ale štěstí vrátí
01:56:55A popřeje nám dobrý den
01:57:00Jindy se jednou provždy ztratí
01:57:05Jako se ráno ztrácí sen
01:57:10-Život je něco jako sázka
01:57:14Jak ta kulička v ruletě
01:57:19Deska ti řekne co je láska
01:57:23A zejtra mučit bude tě
01:57:28-Jásej i když jen polovina
01:57:33Tvých snů se dočká splnění
01:57:37Víme že je to volovina
01:57:42Však nikdo z nás to nezmění
01:57:46-Zlatý slunce nad hlavou
01:57:51A v duši léto mít
01:57:56Usnout s tichou únavou
01:58:01Na terase A pak zase
01:58:05Zlatý slunce nad hlavou
01:58:10A pravdu s vínem pít
01:58:14-Zdravit máky vlčí
-Co kvetou a mlčí
01:58:19A pak smát se zpívat a žít
01:59:00-Zdravit máky vlčí
-Co kvetou a mlčí
01:59:05A pak smát se zpívat a žít
01:59:34A je to tady. Vážení občané.
01:59:37Předevčírem, 6. ledna roku 1938,
01:59:42na svátek svatých Tří králů, si Madam Valerie
01:59:46opět vyložila karty! A první tři z nich byly:
01:59:52král pikový, král srdcový a král kárový!
01:59:57Tři králové a zrovna na Tři krále!
02:00:00A madam Valerie de la Pumpadúr na základě tohoto
02:00:04oznámila světu, že druhá světová válka nebude!!!
02:00:10Hurá!!! Nebude!!!
02:00:16Na co čekat - proč ne hned Rozhoupeme celej svět
02:00:20Swing nás dneska zahřeje Swing je naše naděje
02:00:25Kdo má v lásce synkopy ten Zaručeně pochopí že
02:00:29Krok sun krok nám přijde vhod Rytmus na nás čiší z not
02:00:34Když nám začne big band hrát Nemůžeme zůstat stát
02:00:39Tak se zvedej, dopij drink Už je tady swing swing swing
02:00:43Princezna i padouch podlej Panny co se za něj modlej
02:00:47Křehká dívka Silák v ringu
02:00:50Trsat budou v rytmu swingu
02:00:52Zapomeňme na trable Tvoje tělo ochablé
02:00:56O pohyb teď žadoní Rytmus ten tě dohoní
02:01:01Tomu jen tak neunikneš Zkusíš to a hned si zvykneš
02:01:20Princezna i padouch podlej Panny co se za něj modlej
02:01:24Křehká dívka Silák v ringu
02:01:26Trsat budou v rytmu swingu
02:02:41Skryté titulky: Alena Fenclová Česká televize 2012
V roce svých 80. narozenin nadělil pan Suchý svým divákům nový titul, který nazval Hodiny jdou pozpátku. Hraje se od léta, ale oficiální premiéru měl v září 2011. Sám o něm hovoří jako o swingovém muzikálku. Muzikálku proto, že nejde o žádnou velkou výpravnou show. Zato je v něm řada svěžích vtipných situací, moudrého humoru, nakažlivých písniček a především překrásných písňových textů. Jiří Suchý je také mimo návrh scény autorem všech dalších složek. Kromě libreta, hudby a písňových textů tedy také kostýmních návrhů i návrhů loutek, na něž v průběhu také dojde. A proč Hodiny jdou pozpátku? Možná i proto, že budeme spolu s praktickou ženou Jitky Molavcové a pošetilým básníkem Jiřího Suchého cestovat trochu časem a vychutnávat si kouzlo imaginace.
