Svět za světem
Duševně nemocní tvoří početně významnou část naší společnosti, některé z psychických poruch postihují v průběhu života až dvacet procent populace, přičemž nejvážnější formou - schizofrenií, akutními psychotickými poruchami aj. - trpí jedno až dvě procenta populace. Lidé dlouhodobě postižení některou z psychických poruch bývají dříve či později společensky izolováni, nejprve nutnou dlouhodobější hospitalizací, později obtížnou či nemožnou integrací zpět do společnosti. Často přicházejí o rodinu, přátele nebo zaměstnání. V důsledku toho dochází také ke snížení jejich životní úrovně, žijí v osamění ze sociálních či nemocenských dávek, případně jsou dlouhodobě umístěni v psychiatrických léčebnách nebo specializovaných domovech důchodců.
O samotném tématu psychických poruch je společnost obecně málo informována, nehledě na řadu panujících mýtů a přesvědčení, vytvářejících bariéry na cestě k adekvátní odborné péči. Díky těmto jevům se postižení často za své onemocnění stydí nebo se cítí být stigmatizováni.
Ve své nemoci se velmi často uchylují k výtvarnému umění, kde mohou ztvárnit své pocity a emoce. V atakách nemoci jim výtvarný projev pomáhá k útěkům z reálného světa, později pomáhá k dialogu a komunikaci s ostatními lidmi. Jak vidí psychicky nemocní lidé reálný svět? Jak ho vnímají? Ve kterém světě se cítí doma a proč? Měli bychom se také my naučit vidět jejich svět a lépe mu porozumět.