Ivan Kroupa: Na vývoji se podílíte tím, že to děláte podle sebe.

Jak hodnotíte posledních 20 let české architektury? Máte nějaké své oblíbené autory nebo realizace? V čem spatřujete největší problém současné architektonické praxe?

Klikněte pro větší obrázek Na začátku devadesátek v Čechách mělo několik jednotlivců, možná několik desítek jednotlivců, potenciál řešit architekturu v mezinárodním kontextu. Většina z nich se „ohnula“ nebo skončila u malých soukromých projektů, interiérů, nábytku, v nejlepším případě u rodinných domků. Naproti tomu architekti, kteří měli v 80-90. letech na profesi vliv, nastavili prostředí průměrnosti, jednoho pohledu, jedné jejich pravdy. Jejich zásluhou se v architektonických soutěžích neprosazovaly architektonické projekty vyloženě špatné. Jejich zásluhou se neprosadily projekty originální, pro danou dobu výjimečné, s osobním přínosem architekta. Stejné složení architektonických porot veřejných zakázek, se stejnými výsledky a zakázkami posílanými stejným směrem, dalo vzniknout prominentní skupině architektů, kteří měli, a mnozí dodnes mají, podmínky pro práci jako málokdo na světě. Přesto výsledky jejich práce, byť podporované domácí kritikou, nepřesahují lokálního významu. Jsem přesvědčen, že kdyby bylo profesní prostředí nastaveno otevřeněji, bylo vícesměrné, měli bychom se dnes více o čem bavit.

Za posledních dvacet let u nás vzniklo několik kvalitních architektur, povětšinou soukromých a menších zakázek. Důležitější je, že byli a jsou architekti, kteří jdou svou cestou, jejich věci se nemusí každému líbit, ale jsou promyšlené v souvislostech. Architektura je pro ně prioritou. Nejsou zmanipulováni trendy a společenským, dost povrchním, pohledem na architekturu, ani českým architektonickým establishmentem.

Ještě loni jsem měl pocit, že se architektonické prostředí u nás, sice pomalu, ale postupně, lepší. A že „nenažranost“ a nesoudnost privilegovaných a zvýhodňovaných architektonických kanceláří napříč generacemi ustupuje. Dva pro mne zásadní momenty loňského roku, mě přesvědčily o opaku. Zmanipulované výběrové řízení na architekta dostavby Domu Umění v Ostravě a mezinárodní soutěž Černá louka v Ostravě. Obě jsou degradací české architektury ve prospěch lobbingu a politiky. Ani z vašeho TV pořadu nejsem nadšen, protože v něm rovnocenně prezentujete výborné architekty, kteří pracují a žijí život architekta, s výbornými lobbisty a obchodníky s architekturou. Jejich přetvářka, rozdíl mezi tím co říkají a jejich skutky, váš pořad pro mne degraduje.

Lze v rámci soudobé české architektury hovořit o nějaké tendenci nebo tendencích? Profesor Švácha hovoří o „přísnosti“ české architektury, dá se podle Vás tímto termínem současná česká architektura, alespoň přibližně rámovat?

Šváchova kniha „Česká architektura a její přísnost” je velmi špatná. Je povrchní, spojuje nespojitelné, deformuje fakta a historii, neomluvitelně lobuje za prominenty. Bylo by to jedno, kdyby nebyla v našem prostředí osamocena – potom je tu zodpovědnost – Švácha vůbec neví, co je to přísnost.

Klikněte pro větší obrázek Architektura v Čechách reaguje na vývoj a trendy stejně jako všude jinde. Potom je to o možnostech, které jsou zde limitované (ale to není tak důležité). Zdá se mi, že se moc architektů nejprve dívá, co se děje venku a snaží se to aplikovat, místo toho, aby se na vývoji podíleli. Na vývoji se podílíte tím, že to děláte podle sebe a až zpětně to vztahujete k tomu, co se děje kolem. Zároveň je pravda, že cesty jsou různé a jsou architekti, kteří umí recyklovat, citovat, remixovat okolní architekturu korektně a s osobním přístupem. Nejsem schopen z toho definovat českou architekturu.

Jak byste charakterizoval vlastní tvorbu, má nějaký elementární styl nebo například teoretické východisko?

Je to hledání co nejlepšího řešení pro klienta a místo. Je to architektura pro tyto dva elementy, ne pro architekta. Jednotlivé projekty jsou dost rozdílné, nikdy se neopakují. Jsou stavěné z klienta a z místa. Do žádné škatulky se to podle mne strčit nedá. Každý klient a místo jsou jiní, proto je někdy architektura klidná až jakoby nebyla, jindy výrazná, až divoká. Společná linka, souvislost všech projektů je daná způsobem myšlení a práce.

Jaké nároky kladete na kvalitní architekturu? Co by měl dobrý dům nebo také jeho autor splňovat? Jste spokojený s úrovní veřejné debaty o architektuře, myslíte, že nám chybí dobří kritici architektury? Proč česká veřejnost přistupuje k současné architektuře s nedůvěrou nebo často přímo s negativním postojem?

Architektura je vytváření motivačního prostředí jak pro klienta, tak pro místo. To by mělo fungovat, a pak je to architektura kvalitní. Kritici určitě chybí. Do médií často píší o architektuře lidi bez jakéhokoliv povědomí o architektuře. Aby se veřejnost prokousala k její podstatě, je potom náročné. Důvodů nedůvěry veřejnosti je víc. Já zmíním jen ty, za které si architekti mohou sami. Například zcela zoufalé vystupování funkcionářů České komory architektů na veřejnosti. Nebo již zmiňovaná ostravská soutež na Černou louku, do které byli vyzváni jen zahraniční architekti. Čeští se sice zúčastnit mohli, ale v nepřijatelném submisivním postavení. To je veřejná degradace domácího profesního prostředí a nelze se tedy divit, že laik si řekne aha, my nemáme dobré architekty.

Může být současná vrcholná česká architektura finančně dostupná pro naši střední třídu? Pracujete též v zahraničí, můžete srovnat podmínky pro práci architekta u nás a v cizině?

Klikněte pro větší obrázek Architektura je pro střední třídu určitě dostupná. Jde víc o to vybrat si architekta, který vám vyhovuje, než o to, kolik zaplatíte. Potom se to vyplatí. Podmínky pro architekty v zahraničí jsou různé. Obecně se dá říct, že tam má architekt větší respekt. Před klienty, před úřady, před společností. O penězích nemá cenu se bavit, to je dané prostředím a podmínkami pro všechny profese.

Vedete ateliér architektury na VŠUP, je možné alespoň přibližně vyjádřit, kolika studentům se v praxi podaří realizovat, to co si stavět přejí?

Učím asi deset let. To je krátká doba na to, abych mohl hodnotit úspěchy praxe studentů, které znám. Potkal jsem na FA ČVUT a na VŠUP desítky talentovaných studentů. Záleží, jak s tím naloží. Každý má trochu jiné podmínky a ambice, jsou krátké a dlouhé cesty. Logicky musí nastat doba, kdy tyto generace dnešních třicátníků a dvacátníků převálcují generace naše. Jen doufám, že včetně těch dnes privilegovaných a že se nesmíří s jejich způsoby a etikou.

A jak je tomu u Vás? Musíte také občas navrhnout něco, za čím si nestojíte? Na čem nyní pracujete? Máte nějaký architektonický sen – například stavbu, kterou byste rád realizoval?

Navrhnout něco, za čím si nestojíte je nesmysl. Nemůžete udělat ani jeden blbej projekt, potom byste degradovali celou svou práci. Žádný architektonický sen nemám, vždycky si ho udělám na začátku každé zakázky. V kanclu máme na stole nějaké menší a středně velké projekty k realizaci. Ambice na velký projekt zůstává. Práce viz prezentace.

 

Prezentace Ivan Kroupa architects

Prezentace Ivan Kroupa architects

Obsah dílu