Epizoda 2/13

Jiří Hošek a Jan Kodl představili internetovou aplikaci Virtuální hřbitov, jejímž prostřednictvím mohou zákazníci pečovat o vzpomínku na zesnulé. Investoři ale pochybovali o tom, že by bylo vhodné a reálné, aby tento server žil z prodávaných reklam. Margaretě Křížové se navíc tento druh podnikání nelíbil i z jiného důvodu. „Vy lidem nabízíte, aby se vykoupili ze svého špatného svědomí, že nechodí na hřbitov.“ Ani jeden z investorů neměl zájem. „Tak jsme je tady hezky pohřbili,“ konstatoval John Vanhara.

Lenka Cacková představila svůj projekt TrdloHrátky, který čerpá z jejích zkušeností s divadlem a s prací s dětmi. Jde o ucelený koncept 10 témat, jehož hlavní části jsou hry, cvičení a zpívání pro děti a rodiče. Lenka by tento koncept výchovných kurzů chtěla prodávat jako franšízu. Investorům se projekt líbil, ale nepovažovali ho za byznys. Doporučili Lence, aby svůj nápad rozjela raději sama a bez dluhů a našla si podobně smýšlející lidi, kteří jí pomohou s financemi a marketingem.

Jakub Danačík a jeho otec mají firmu, která se zabývá výrobou kol a multifunkčních doplňků pro kola. Tvrdili, že jsou jediní, kteří umí vyrobit vozík pro děti připojitelný před kolo, což rodičům umožňuje větší kontrolu nad dítětem při jízdě. I přesto většina investorů považovala vozík za nebezpečný pro dítě. John Vanhara to ale tak pesimisticky neviděl, vozík by měl podle něj šanci uspět na americkém trhu. Jako první udělala nabídku Petra Rychnovská s podmínkou, že vozík bude vylepšen po bezpečnostní stránce a že John Vanhara bude druhým investorem. Chvíli to vypadalo, že k dohodě nedojde, protože investoři chtěli větší podíl, nakonec se ale podařilo vyjednat kompromis. Jakub Danačík a jeho otec tak získali pro svůj byznys dva vlivné investory a šanci dobýt americký trh.

Miroslav Piteľ začal svoji prezentaci tajemně. Svůj projekt e-shopu SeleQtop, který by prodával zboží úspěšné ve spotřebitelských testech, se snažil prezentovat efektně, investory ale spíš odpudil a Petru Rychnovskou dokonce svojí snahou nechtěně rozesmál. Investory ani po dlouhém prezentování nepřesvědčil. „Já bych to přejmenoval na Agónie s. r. o.,“ konstatoval dokonce Michal Rostock.

Milan Michalko a David Rafael nabízeli podíl v projektu Jesus my lifestyle. Šlo o kolekci oblečení zaměřenou na věřící mladé lidi z celého světa. Ukázalo se ale, že Milan za rok prodal pouhých 50 kusů triček – a to investory nepřesvědčilo. Vzápětí Michal Hanus zjistil, že na webu Milan nenabízí ani tolik druhů oblečení, kolik při prezentaci tvrdil. A nepomohlo ani tvrzení, že značka má podporu některých významných hudebních skupin. I Milan proto nakonec odešel bez investice.