21. května 2011

Letní kinosezóna zpravidla přeje bláznivým komediím. Westernstory, žánrová novinka domácí provenience se tentokrát inspirovala prostředím hodně netradičním, totiž divokým západem. Debutující režisér Vlastimil Peška ovšem téma zasadil do zemitých a malebných moravských Boskovic.
Do westernového městečka přijíždí herec z Prahy, který se po vyhazovu z televizního seriálu rád chopí nové šance ztvárnit Vinetoua v tamní divadelní show. Jenže brzy se ukáže, že netypický herecký soubor western nehraje, ale opravdu žije.
V hlavní roli se představí Mário Kubec, ve vedlejších pak osvědčení lidoví baviči Pavel Zedníček a Bob Klepl, či mladé krásky Veronika Kubařová a Kristína Leichtová. Rázovitá podívaná z Moravy, s komikou těžící ze svérázného naturelu místních obyvatel, nabízí nenáročnou zábavu. Western nebo jeho parodii ale rozhodně nečekejte. Většina děje je totiž pouze o tom, jak proti sobě herci westernového představení a zaměstnanci westernového městečka kují pikle. Film navíc trpí nevyrovnanými hereckými výkony a předvídatelnými situacemi. V našem novém hodnocení kino premiér mu proto z maxima nejlepších pěti možných balónků přidělujeme pouze dva.

Před dvěma roky vyhrála absolventka FAMU Zuzana Špidlová se svým filmem Bába studentskou sekci festivalu v Cannes. Na její úspěch se pokusí navázat režisér vystupující pod pseudonymem Aramisova, který je letos jediným českým zástupcem ve studentské soutěži na Azurovém pobřeží.
Třiadvacetiminutový snímek Cagey tigers vypráví o dvou blízkých kamarádkách a jejich křehkém přátelství s mladíkem, kterého náhodně potkají v parku. Režisér záměrně pracuje s amatérskou formou, kterou zdůrazňuje ruční kamera a výhradně kontaktní zvuk. Velice rozvolněná jsou pak i pravidla vyprávění.
Snímek vznikl na FAMU ve 2. ročníku v dílně Věry Chytilové a právě její Sedmikrásky může svérázná dvojice dívek připomínat. I ony s cynickou rozkoší lámou mužská srdce. Důležitější než anarchistické deklamace je ale v tomto díle osobní intimní námět a rozevlátá atmosféra.
Do tří ústředních rolí obsadil režisér mladé neherce mluvící třemi různými jazyky a v projevu jim ponechal značnou volnost. Řada situací tak vznikala spontánně přímo v průběhu natáčení.
Jak se porota v Cannes v čele s Michelem Gondrym nakonec rozhodla, nebylo v čase uzávěrky Filmkompasu ještě jasné. Nicméně už výběr do studentské sekce Cinéfondation, v konkurenci dvou tisíc snímků, lze považovat za slušný úspěch. A pro českou kinematografii za příslib svěžího talentu, který autorským rukopisem značně vybočuje mimo mantinely standardní domácí produkce.

Šestice hudebních teroristů vymyslela konceptuální skladbu, během níž budou hrát na břicho televizní hvězdy nebo na dráty vysokého napětí. Vtrhávají proto do nejrůznějších prostor a rozezní vše, co na místě najdou. Zastavit jejich nevyžádané koncerty se snaží policista Amadeus, jelikož hudbu nenávidí. To je ve zkratce příběh filmu Zvuk hluku, který podobně jako jeho hrdinové přináší svěží a okouzlující závan do tuzemské kinodistribuce.
Tvůrci originálního snímku Johannes Stjärne Nilsson a Ola Simonsson si prostě hráli s hubou i filmem a jejich pokusy se najednou začaly s úspěchem hrát na mezinárodních festivalech. Loni se promítal Zvuk hluku v Karlových Varech, kde se v diváckém hlasování stal třetím nejúspěšnějším filmem. Nám se zrytmizovaná každodennost v potrhlém podání hudebních teroristů líbila. Zvuk hluku i díky originalitě oceňujeme maximálním počtem pěti balonků.
Festival v Cannes si sice zakládá na kreditu umělecké přehlídky, ale nikdy si neodpustí minimálně jednu premiéru komerčního trháku. Letos to bylo čtvrté pokračování populární dobrodružné pirátské ságy, která pár dnů na to zaplavila i světové multiplexy, včetně těch českých.
Po dvou rozpačitých předchozích dílech producent vyměnil režiséra a scenáristé zase dosud ústřední dvojici Willa a Elizabeth. Tentokrát se děj točí kolem hledání pramene mládí a dávného milostného románku kapitána Jacka. Ambicí bylo začít od nuly, přitom ale vrátit na plátna magičnost úvodního dílu.
Původně byl kapitán Jack Sparrow vedlejší postavou, která spektakulární pirátské romanci dodávala šmrnc. Není divu, že klaun s dredy, švihlou chůzí a pochybným charakterem diváky uhranul a stal se středobodem kasového úspěchu série. Takže teď má ušmudlaný Johnny Depp celý film fakticky pro sebe. Využívá toho vrchovatou měrou. Žel, je stále víc zřejmé, že pouze na skečích, byť skvěle zahraných, sto třicet sedm filmových minut utáhnout nelze. Poslední díl Pirátů z Karibiku je ukázkou, jak ze zábavné klauniády vyrobit nastavovanou kaši. Za Filmkompas proto dáváme pouze tři balonky z pěti.

Někdejší kameraman Jima Jarmusche Tom DiCillo patří k režisérům, kteří se dokážou propracovat do hollywoodských studií a přesto si uchovat svou autorskou nezávislost. Na svět kolem se rád dívá kousavě a satiricky. V Opravdové blondýnce si utahuje z lidí kolem showbyznysu a módy.
Pochopení pro slabosti hrdinů, které je cítit za veškerou ironií, aniž by to však otupovalo její osten, je charakteristickým rysem režisérova rukopisu. Ať vypráví o prostinké modelce libující si v duchovnu, nejistém herci, který dělá pingla, aby zaplatil nájem, či nabubřelém nadsamci prostituujícím se v televizních seriálech. Efektní prostředí je pouze scénou pro kritiku slabůstek a poklesků, s nimiž zápasíme všichni. Doporučujeme na právě vycházejícícm DVD do vaší domácí filmotéky a hodnotíme čtyřmi balonky.

Zlín Film Festival je sice obsahově zaměřený na tvorbu pro děti a mládež, jinak je to ale už přehlídka v letech. V týdnu od devětadvacátého května do pátého června se přehoupne už do své druhé padesátky. Při té příležitosti festival omladil svoji vizuální podobu a připravil letos pro diváky řadu lahůdek. Součástí programu bude i samostatná sekce věnovaná Studiu Walta Disneyho, která nabídne vůbec nejstarší i naopak nejnovější film z jejich produkce. Srovnat je lze třeba s tvorbou Australana Shauna Tana, který patří ke globálním hvězdám současné ilustrace.
Přestože je festival stále největší svého druhu na světě, letos zredukoval počet promítaných titulů tak, aby divákům nabídl více repríz každého z uváděných filmů. Vybírat je opravdu z čeho. Navíc se festival přestěhoval do nových prostor Konferenčního centra od slavné architektky Evy Jiřičné, takže filmový zážitek bude letos opravdu komfortní. Těšíme se na viděnou ve Zlíně.
Zlínské festivalové minuty
Malí velcí hrdinové - galavečer Zlín Film Festival 2011