28. května 2011

V polovině června vstoupí do našich kin hudební komedie V peřině, která je prvním českým hraným 3D filmem. Hravý letní snímek je nabitý fantazií a známými herci. Režie se ujal F. A. Brabec, zkušený kameraman, pro kterého bylo natáčení s novou technologií bezesporu velkou výzvou. Jelikož film v kinech ještě neběží, naše balónkové hodnocení mu udělíme dodatečně až po oficiální premiéře.

Po několika letech příprav je konečně dotočeno kriminální drama Ve stínu, které vzniklo podlé scénáře Marka Epsteina, úspěšného držitele několika Cen Sazky. V polovině května skončilo natáčení pod taktovkou režiséra Davida Ondříčka. Až do srpna se film bude stříhat a do kin pak bude uveden v únoru příštího roku. Ambiciózní česko-slovensko-polská koprodukce se odehrává na pozadí dramatických událostí měnové reformy z padesátých let.
Zkušený kriminalista Hakl je odvolán z vyšetřování choulostivé politické kauzy. Z nařízení tajné policie je nahrazen východoněmeckým specialistou, přesto se rozhodne pokračovat v pátrání na vlastní pěst.
V hlavních rolích policistů se představí herecké hvězdy: Sebastian Koch, známý z oscarového /oskarového/ dramatu Životy těch druhých a Ivan Trojan, kterého před jedenácti lety pro filmového plátno objevil právě David Ondříček obsazením do své komedie Samotáři.
V Ondříčkově tvorbě orientované na současnost se jedná o první dobový film.

Do našich kin tento týden vstoupil nový film dánského režiséra Larse von Triera Melancholia - unikátní zpracování tématu konce světa. Snímek, který spíše než sci-fi je psychologickým dramatem, vypráví uhrančivý příběh dvou sester čelících náhlé hrozbě v podobě rudé planety, která vystoupila zpoza Slunce a s níž hrozí Zemi bezprostřední srážka.
Režisér Trier je pověstný pečlivým vedením herců – zejména pak hereček, z nichž se právě v Melancholii v hlavních úlohách představí démonická Charlotte Gainsbourgová a plavovlasá kráska Kirsten Dunstová, která si z Cannes za roli v tomto snímku nakonec také odnesla cenu za nejlepší ženský herecký výkon.
V působivé atmosféře Wagnerovy hudby a častých zpomalených záběrů, příběh konfrontuje vztah dvou sester reprezentujících odlišné přístupy k životu. Trier ale zároveň nastiňuje i podobenství o odlidštění západní společnosti a apoteózu zkaženého světa, který ztrácí smysl existence.
Trierově Melancholii, fascinující mystice zasazené do potemněle krásných obrazů, nakonec dáváme čtyři balónky.
V tuzemských kinech také od čtvrtku můžete navštívit snímek Zbytečná krutost. Stejně jako v Hollywoodu vznikají remaky asijských hitů, občas i dálnovýchodní tvůrci sáhnou pro inspiraci směrem do Ameriky. Režisér opulentních eposů jako Hrdina nebo Klan létajících dýk Zhang Yimou se chopil námětu noirového debutu bratří Coenů Zbytečná krutost z roku 1983 a přetvořil ho do kostýmní frašky zasazené do pouštního hostince v době starověké Číny. Tak jako v původním filmu i zde vše začíná plánem manžela na likvidaci jeho záletné ženy. Hlavním posunem proti Coenům je ale přechod od černé komedie k čistému situačnímu humoru.
Snímek Zbytečná krutost od nás dostává tři balónky za dobře zvládnutý exotický remake s nádechem absurdity.

Chcete vědět, jestli je možné prolézt sqashovou pálkou? Kolik čtyřlístků musíte nasbírat, abyste překonali rekord? Jaké množství párků musíte sníst, abyste v tom byli nejlepší? A kam až se dá dojet na rotopedu? To vše zjistíte ve filmu Největší z Čechů režiséra Roberta Sedláčka, který právě vychází na DVD.
Robert Sedláček je možná jedním z nejnetypičtějších a nejpozoruhodnějších českých režisérů, jeho názory jsou neotřelé, jeho styl je zajímavý a neortodoxní. Film Největší z Čechů měl velký potenciál. Bohužel se ale jeho tvůrce nejspíš sám bere až příliš vážně a možná proto zde místy osobní hořkost režiséra lehce převažuje nad ironií a nadhledem. Snímek ale rozhodně stojí za vidění a my mu dáváme tři balónky z pěti.

Třicátnice Sherry byla závislá na drogách a spáchala loupež. Teď se vrací z vězení, snaží se zařadit do běžného života a získat zpět do opatrování svou malou dceru, kterou vychovává její bratr. Pokusit se obnovit zase normální vztahy, bude ale pro Sherry těžší, než si myslela. Musí překonat nejen odcizení s vlastním dítětem, nedůvěru okolí a drogovou abstinenci, ale nalézt si taky práci omezenou podmínečným propuštěním.
Drsný i lidsky dojemný příběh se opírá o přesvědčivý výkon Maggie Gyllenhaalové a prozrazuje dokumentaristickou zkušenost režisérky. Film, jemuž udělujeme čtyři balónky, uvidíte na obrazovkách ČT2 31. května ve 22:55.

Filmový festival v Cannes byl založen v roce 1946 a patří mezi nejstarší a nejprestižnější filmové přehlídky vedle festivalů v Benátkách nebo Berlíně. Jeho 64. ročník skončil minulý týden. Po červeném koberci se naposledy prošly celebrity světového filmu a spolu s nimi i členové poroty v čele s hollywoodskou hvězdou Robertem de Nirem, aby na závěrečném gala-večeru udělili ceny včetně té nejváženější – zlaté palmy. Některé verdikty naplnily očekávání, jiné byly ovšem přijaty s mírnými rozpaky.
Nejméně asi překvapilo udělení Zlaté palmy filmu Strom života, téměř dvě a půl hodinové kosmologické symfonii, která sice nemá prakticky žádný čitelný příběh, nadchne ale silou jednotlivých obrazů. Její tvůrce, legendární americký filmař Terrence Malick je tak plachý člověk, že se neobjevil na tiskové konferenci ani na předávání cen, i když v Cannes celou dobu byl. Plně ho však zastoupila hlavní hvězda a producent filmu, Brad Pitt, jenž si zahrál despotického otce tří synů v Texasu 50. let.
Film měl být v Cannes už před rokem, Malick jej ale nestihl dokončit. Pořadatelé ale celý rok čekali a nedovolili žádnému jinému festivalu, aby Strom života zahrál. Věděli asi proč…
Diskutovat by se rozhodně dalo nad udělením ceny za nejlepší režii žánrovému snímku Jízda, jenž natočil dánský tvůrce Nicolas Winding Refn. Ten sice udělil mnoha hollywoodským režisérům lekci, jak se dá natočit akční podívaná bez velkých peněz a slavných hvězd, přesto je otázkou, zda si takhle prestižní cenu zaslouží režisér, který dokáže efektně natočit filmovou honičku nebo rozšlápnutí lidského mozku… V Cannes by přece jenom mělo jít ještě o víc…
Velkou cenu poroty si rozdělily dva typicky festivalové filmy, jejichž tvůrci jsou na ceny na prestižních festivalech zvyklí. Jednu z nich si z Cannes odnesl miláček kritiky, turecký autorský tvůrce Nuri Bilge Ceylon za téměř tříhodinový opus Kdysi v Anatolii. Několik policistů, doktor a státní zástupce doprovázejí člověka podezřelého z vraždy na výpravě tureckým venkovem. Pohřbené tělo oběti se jim ale nedaří najít. O něco více však nalézají sami sebe.
Turecký tvůrce se o Velkou cenu poroty musel rozdělit s belgickou režisérskou dvojicí bratří Dardennových, kteří si už dokonce dvakrát z Cannes odnesli i Zlatou palmu. Jejich nejnovější snímek Kluk na kole, příběh zavrženého dítěte a osamělé kadeřnice, která si k němu vytvoří vztah, ovšem nepřináší v jejich tvorbě nic převratně nového. V letošní soutěži ale přesto patřil k těm nadprůměrným.
Bratří Dardennové i další hvězdy ještě rozdali několik autogramů a opona nad dalším ročníkem spadla. K festivalu se ale ještě budeme vracet. Obsáhlou reportáž z letošního Cannes přinese měsíčník Filmopolis 25. června po 22 hodině na 2. programu České televize.