14. května 2011

Pro oceňovanou autorskou tvorbu výtvarníka, scenáristy a režiséra Pavla Koutského je charakteristický expresivní výraz, smysl pro zkratku a symbol. Vše najdeme i v právě dokončeném scénáři Koutského celovečerního debutu, který by se měl do kin dostat za rok na podzim. Animovaná rodinná komedie Hus i ti Husiti se poohlédne po heroickém období českých dějin prostřednictvím příběhů fiktivních hrdinů Záboje a Mlhoše.
Koutský si práci s historickou tematikou vyzkoušel už v animovaném seriálu Dějiny udatného českého národa, jehož nové díly připravuje do vysílání České televize. A právě zde už také uplatnil tezi, že pouze sebevědomý národ si může dovolit dělat legraci ze svých dějin.

Plzeňský festival Finále vydal ve své knižní edici vzpomínkovou publikaci věnovanou herečce Vlastě Chramostové a kameramanu Stanislavu Milotovi. Titul nazvaný S firmou MICHR Licht ist sicher! obsahuje především dlouhý rozhovor mapující celoživotní profesní i tvůrčí dráhu manželské dvojice. S uměleckým párem jej vedli rovněž manželé, filmoví historici Jan a Ivana Lukešovi.
Vedle ústředního rozhovoru do knihy přispěli pohledy a postřehy i přátelé protagonistů: Vilma Cibulková sepsala básnický epos, v knize lze najít krátkou hru z pera kybernetika Ivana Havla, či vzpomínky socioložky Jiřiny Šiklové. Všichni vesměs oceňují morální kvality a humor obou českých filmařů. Kniha obsahuje i záznam dvou divadelních představení z Bytového divadla Vlasty Chramostové, pořízený v sedmdesátých letech a nově vydaný na DVD.

Britský umělec tvořící pod pseudonymem Banksy sice vzešel z pouliční scény, dnes ale jeho tvorbu na aukcích skupují hvězdy globálního show byznysu. Dílem je to zásluhou Banksyho nadání vtipně glosovat současný svět přes výstižné výtvarné zkratky na zdech, dílem ale rovněž výsledek promyšlené tvůrčí strategie. Přes značnou mezinárodní popularitu Banksy stále dokáže tajit svoji identitu a vytvářet kolem sebe řadu mýtů. Jeho první dílo, které z ulice přenesl do kinosálů, na tomto faktu nic nemění. Naopak, vytváří ještě další mýty. Dokonce se zdá, že snímkem na pomezí mystifikace a dokumentu stvořil nový žánr, pro který se už vžil název „prankumentary“, čili filmový žert.
Hrdinou filmu Banksy: Exit Through The Gift Shop je potrhlý amatérský dokumentarista, který tak dlouho sleduje street artovou (strít artovou) komunitu, až se bezděky sám stane jednou z jejích hlavních hvězd. Hned po uvedení se vyrojila řada spekulací, nakolik je ústřední postava Banksyho alter egem. Zřejmé je, že umělec si na plátně především vyřizuje účty s parazity, kteří se z momentální módnosti street artu snaží těžit a film je pokračováním jeho výtvarné tvorby jinými formálními prostředky. Ty ještě zcela nezvládnul, takže snímek chvílemi připomíná spíš nekonečný videoklip. Typický nadhled a ironii sympaticky mířící i do vlastních řad mu však nelze upřít.
Jako můra dorážející na lampu si připadá kdysi úspěšný spisovatel Tetro, hrdina snímku režijního veterána Francise Forda Coppoly. Přímé světlo Tetrovi připomíná tragickou autonehodu, stáhnul se proto do stínu obrazně i doslova. Překonat trauma lidské i tvůrčí mu umožní až nenadálé setkání s bratrem.
Film vypráví o křehkosti rodinných vztahů, o tom, jak bývá těžké vystoupit ze stínu slavného otce i vlastních úzkostí. Fotogenické černobílé kompozice nabízejí působivou vizuální metaforu tématu. Opájet se můžete vytříbeným stylem zkušeného tvůrce, který už nemusí nikomu nic dokazovat.

Potkat bok po boku Denzela Washingtona a Wesleyho Snipse jako jazzmany ve filmu s artovými ambicemi se divákovi dnes už jen tak asi nepovede. Dvorní herci angažovaného afroamerického režiséra Spikea Leeho se počátkem devadesátých let sešli u snímku z uhrančivého prostředí černošského blues. Ztvárnili tu kamarády z dětských let, kteří začnou navzájem soupeřit nejen na pódiu nočního klubu, ale i v milostných vztazích.
Spike Lee umí atmosféru barů a tančíren vystihnout, vždyť sám vyrůstal v rodině jazzového muzikanta. Režisérův otec napsal i veškerou hudbu k filmu. Rozměr autenticity je povýšen obsazením interpretů, kteří povětšinou hrají variace sebe samých. Hlavní dějová linka je ale smyšlená a řeší obecnější téma životní křižovatky, čímž se film vymaňuje z mantinelů čistě hudebního snímku.

Stejně jako vietnamský konflikt v šedesátých letech trápí současnou generaci Američanů válka v Iráku. Režisér Brian de Palma patří mezi její kritiky. Impulzem pro snímek Zredigováno se stal incident, ve kterém američtí vojáci znásilnili čtrnáctiletou iráckou dívku a posléze ji zavraždili i s celou rodinu. Uznávaný hollywoodský řemeslník De Palma, chrlící jednu velkoprodukci za druhou, tentokrát natočil na digitální video malý nezávislý film. Události v něm režisér skládá dohromady z reportáží místní televize, záznamů bezpečnostních kamer či záběrů natočených přímo vojáky.
Právě na možnosti manipulace a vytváření falešného obrazu války či nepřítele se film balancující mezi dokumentem a fikcí snaží poukázat. De Palma polemizuje s obecnou propagandou hlásající totální rozdrcení nepřítele jako jediným účinným nástrojem vlastní obrany. Nenabízí žádná řešení, pouze upozorňuje na bludný kruh, v němž násilí plodí zase jen další násilí. Za sugestivní výpověď si režisér odnesl cenu z Mezinárodního filmového festivalu v Benátkách. Vy můžete snímek vidět sedmnáctého května pět minut po jedenácté večer na Dvojce.

Po Anifestu je tu Anifilm. Přestože tuzemská filmová animace není scénou nikterak rozsáhlou, už druhým rokem u nás máme dva festivaly se stejným zaměřením, konající se bezprostředně po sobě. Jestli tím animátoři i diváci získají, či spíše ztratí, ukáže až dlouhodobý horizont. Podívejme se zatím, co přinesl druhý ročník Anifilmu pořádaný ve staronové Třeboni.
Aurel Klimt letos zasedl v porotě Mezinárodní soutěže krátkých filmů, která ocenila estonský snímek Potápěči v dešti, jenž zvítězil mimochodem i v Teplicích. Hlavní cenu za celovečerní film si naopak odvezly rovnou dva české snímky vzniklé v koprodukci s Českou televizí: Werichovy pohádky Fimfárum, do třetice všeho dobrého a Švankmajerův snový příběh Přežít svůj život.
V Třeboni nechyběla ani dílna animace, kde si děti pod vedením profesionálů mohly vyzkoušet techniky a vytvořit vlastní krátký snímek. Jednou z lektorek byla i Maria Procházková, která zde představila svůj nový cyklus pro nejmenší diváky připravený pro Českou televizi.
Poslední soutěžní sekce byla určena českým a slovenským studentským snímkům. Tam zvítězily noční můry Soni Jelínkové ze zlínské filmové školy, které zaznamenala v černobílém kresleném snímku Věnováno Tmě.
Anifilm letos nabídl atraktivní program. Taky zde se potvrdilo, že nadšení pro 3D animaci již ve světě poněkud opadlo a tvůrci se opět vracejí k tradičním technikám.