00:00:17 Hezké odpoledne.
00:00:19 Já vás zdravím v novém pořadu České televize Uchem jehly.
00:00:25 A také vás vítám v kostele,
00:00:27 v mém kostele, svatého Václava v Lanškrouně.
00:00:31 V tomto pořadu si budeme povídat o víře, možná nevíře.
00:00:37 Budeme si povídat o pohledu na dnešní svět s různými hosty.
00:00:44 Mým dnešním hostem, a prvním, je Jirka Strach.
00:00:49 Ahoj Jirko.
-Těší mě, že jsem někde první.
00:00:52 -Musím prozradit, že to je člověk, který ke kostelu,
00:00:57 ale i obecně k víře, má velmi blízký vztah.
00:01:01 K té víře se hlásí a tou vírou také žije.
00:01:05 Prosím tě, Jirko, co náš kostel? Jak se ti líbí?
00:01:10 -Mně se hodně líbí. Jenom jsem se rozhlížel,
00:01:12 jestli je tady někde golfový green a ten jsem nenašel.
00:01:16 -Máme červený green tady.
00:01:18 -Ale možná to víš. Ukaž mi, kde se tady odpalovalo?
00:01:22 -Já jsem kdysi říkal, já jsem kdysi prohlásil,
00:01:25 protože já mám hrozně rád golf, to je to, na co naráží Jirka.
00:01:29 Že golf je sportem pastýřů. A já jsem takový boží pastýř.
00:01:33 Ale já jsem myslel, že o těchto věcech nebudeme mluvit.
00:01:37 -Kde si budeme povídat?
-Půjdeme ke mně na faru.
00:01:39 Tak pojďme tam spolu.
-Fajn.
00:01:42 A ten znáš? Dvě věci, které nezná ani papež?
00:01:45 -To neznám,
00:01:46 -Kolik je ženských v řádu a kongregaci.
00:01:48 To je první věc. A druhá věc, co si myslí jezuité.
00:01:53 Mě to přijde úžasné.
00:01:56 -Pojď dál, Jirko.
00:01:57 Tak a jsme na faře.
00:01:59 -Ale tady už byli Tři králové, koukám.
00:02:03 -Jsem hrozně rád, Jirko,
00:02:05 že si tady u mě na faře v Lanškrouně.
00:02:07 A že jsi přijal moje pozvání zde,
00:02:10 ale také do našeho pořadu Uchem jehly.
00:02:15 Jinak cítíš se dobře? Jsi v pohodě?
00:02:17 -Je mi velmi fajn. Přede mnou, když postavíš
00:02:20 dvoudecku vína, tak já jsem velmi v pohodě.
00:02:22 -Ale víš, k čemu moje otázka směřuje?
00:02:26 Protože ty jsi hrozně hubený.
00:02:27 Rozumíš, ty máš takovou až asketickou tvář.
00:02:32 A já nemám pocit,
00:02:33 že mluvím s nějakým důstojným režisérem,
00:02:36 ale mám pocit, že mluvím s nějakým asketickým řeholníkem.
00:02:41 Tím pochopitelně navazuji . .
00:02:44 -Ano, před tím pochopitelně, než jsem se oženil,
00:02:46 tak jsem chvíli uvažoval o vstupu do řádu kartuziánů.
00:02:49 -Tak to jsem chtěl!
00:02:50 -A proto jsem se na to jaksi fyzicky připravoval.
00:02:52 Pak jsem se zamiloval do své ženy
00:02:54 a bylo po jakémkoliv vstupu do řádu. Takže prostě takto.
00:02:58 -Takže tys chtěl být farářem od dětství? Nebo jak?
00:03:02 -Já jsem o tom chvíli uvažoval.
00:03:04 Kdy jsi chtěl být ty farářem poprvé?
00:03:07 -Já poprvé v dětství.
00:03:08 Já jsem prostě si sloužil mše, jako malé dítko.
00:03:11 -Tak to máme podobný osud.
00:03:13 Já jsem sloužil mše, když mi bylo pět let.
00:03:15 Pro svoji babičku. Měl jsem piškoty, to byly hostie,
00:03:19 dali mi deku takovou flanelovou, to byl ornát.
00:03:23 A já jsem pro babičku sloužil mši svatou.
00:03:26 Ona musela jíst ty piškoty, jako že to jsou hostie.
00:03:29 Dokonce existuje nějaký záznam na staré osmičkové kameře,
00:03:33 kde já takhle dělám to obětování.
00:03:36 Ano, to jsem chtěl být farářem.
00:03:40 Potom jsem o tom ještě uvažoval v tom věku
00:03:42 kolem čtrnácti, patnácti let. Ale jenom chvilku.
00:03:46 Protože potom kolem mě začaly chodit ty krátké sukně
00:03:49 a já jsem si řekl. Hele, ten celibát, to nedám.
00:03:52 To neumím asi.
00:03:55 -Víš, já mám hrozně rád jeden film. Zapomenuté světlo.
00:04:00 Kde Bolek Polívka hraje zrovna roli faráře.
00:04:05 A já si pamatuji, když jsem ten film viděl poprvé,
00:04:08 tak si říkám ano, takovým farářem bych chtěl být.
00:04:12 A vůbec takové to moje poslání je.
00:04:15 Nebo taková ta zásadní myšlenka je moje vlastní,
00:04:20 že já nechci hrát faráře, ale já bych chtěl být farářem.
00:04:25 Chápeš tohle to?
-Ano.
00:04:28 -A možná i proto chodím v civilu,
00:04:30 aby to nebylo zjevné hned na první pohled.
00:04:35 Jo, je to farář. Já i myslím, že to je tak nějak. .?
00:04:40 -Ono je to vlastně podobné i v té režii.
00:04:43 Že vlastně člověk když vystuduje tu školu
00:04:45 a poprvé se postaví na plac,
00:04:47 tak je možná obklopen tou formalistní nádherou.
00:04:51 Je tam kamera, já mám tu stoličku s nápisem režisér,
00:04:54 jsou kolem mě ti herci. A tak si to ten člověk užívá
00:04:57 v tom vnějším, v tom pozérském možná.
00:05:02 Až teprve když člověk natočí pár filmů,
00:05:04 tak mě je vlastně dnes jedno, jak u toho vypadám.
00:05:08 U toho režírování. Ale pro mě je podstatné,
00:05:10 aby ty filmy nějakým způsobem mluvily.
00:05:13 A to je možná podobné s tím tvým kněžstvím.
00:05:16 Že vlastně člověk, ta vnější nádhera,
00:05:19 ty zlaté ornáty, nejsou potřeba. To je všechno vedlejší.
00:05:23 To je jenom prostředek k tomu.
00:05:24 Ale důležité je, co těm lidem řekneme.
00:05:26 Jestli ty jim to řekneš z kazatelny
00:05:28 a já jim to řeknu z filmového plátna, to už je jedno.
00:05:31 Důležité je, podle mého soudu,
00:05:33 aby ta zpráva vždycky byla pozitivní.
00:05:35 -Ano.
00:05:36 -Víš, aby byla dobrá. Aby byla lidská.
00:05:38 -To je evangelium. O tom je evangelium.
00:05:40 -No jasně! Dobrá zpráva.
-A když mluvíme o té image,
00:05:44 tak přece jenom ti trošku scházejí ty brýle.
00:05:49 Když jsi přijel, tak jsi je měl vzadu.
00:05:51 Typický režisér, který má ty brýle dozadu.
00:05:55 -Budeš se muset někdy ke mně podívat na plac,
00:05:57 abys viděl, jak umím hrát typického režiséra.
00:06:06 -Vytvářet určitou atmosféru. To je také moje poslání.
00:06:09 Snažím se, aby ti lidé, kteří do toho kostela přijdou,
00:06:13 aby se tam v tom kostele chvilku cítili dobře.
00:06:16 To je asi strašně důležité. Obzvlášť v době,
00:06:19 kdy dnes pozoruji to, že lidé jsou trošku naštvaní.
00:06:23 Oni jsou nešťastní. Oni jsou do toho kostela ne,
00:06:27 aby slyšeli nějaké pokárání a viděli zvednutý prst.
00:06:34 Ale aby je to dobilo, aby jim to něco dalo.
00:06:38 -Ale to je možná to stejné s filmem.
00:06:40 Že vlastně dneska se chodí víc na takovou odpočinkovou zábavu,
00:06:47 komedie a už méně na témata
00:06:50 a už míň na nějaké sebereflektivní věci.
00:06:54 Kde by člověk se v něčem poznal. Kdy by musel sám o sobě přemýšlet.
00:06:58 Tento druh filmu skončil.
00:07:00 Nebo ne zcela skončil, ale je ho velmi málo.
00:07:06 Ale já myslím, že podstatné je asi to, co jsem řekl před tím.
00:07:09 Totiž že buďto do kostela, nebo do divadla, nebo do kina
00:07:14 člověk chodí proto,
00:07:16 aby načerpal nějaké pozitivum do sebe.
00:07:21 Aby viděl, že může být lepší, než je.
00:07:24 Aby viděl nějakou dobrou zprávu.
00:07:27 -No a kostel je tím místem.
00:07:30 Je to zase prostředek, je to místo, kde se scházíme.
00:07:33 Kde vytváříme nějakým způsobem nějaké společenství.
00:07:36 Kde vytváříme nějakou partu lidí. Mě se to hrozně líbí, parta.
00:07:42 -Já mám radši slovo parta, než společenství.
00:07:45 -Já také.
00:07:45 -Mě přijde, že společenství už je tak zprofanované slovo.
00:07:48 Všichni, přišli jsme někam!
00:07:50 Když chce být někdo hodně zbožný, tak řekne.
00:07:52 My jsme tam byli a vytvořili jsme takové hezké společenství.
00:07:55 A já už z toho úplně dostávám osýpky.
00:07:57 Přesně, patru jsme vytvořili! Nebo rodinu, nebo něco.
00:08:01 Ale společenství? To je slovo!
00:08:03 Všimni si totiž, že v evangeliu není slovo společenství ani jednou.
00:08:11 Pak jo. V Písmech jo. Potom v dopisech ve skutcích.
00:08:17 Ale v evangeliích slovo společenství
00:08:19 v českém překladu se nevyskytuje ani jednou.
00:08:22 -Ježíš přišel vytvořit partu.
00:08:24 -Přišel vytvořit partu, nebo famílie. Nebo rodinu.
00:08:26 Nebo něco prostě, kde je tmel.
00:08:28 -A to je problém můj. .
00:08:31 -A jen mimochodem promiň, že ti do toho skáču,
00:08:33 ale to je mimochodem to,
00:08:34 co já jsem se snažil vytvořit v Andelově Páně.
00:08:36 Ve filmu. Kde to celé nebe, já jsem říkal, to není jako nebe,
00:08:40 kde se klečí. Nebo kde se oroduje k Matce Boží.
00:08:43 Kde se dvacet čtyři hodin denně člověk modlí.
00:08:46 Nebo se zpívají chorály. Ne! To je rodina prostě.
00:08:49 Je tam maminka, je tam tatínek. Tam se peče vánoční cukroví.
00:08:53 Je to taková parta, která spolu drží pohromadě.
00:08:56 -Víš, já jsem nakonec přemýšlel i nad tím,
00:08:59 jestli by bylo možné, aby ten film Anděl Páně
00:09:03 vznikl v mém rodném Polsku. Protože nepotkal ses, dejme tomu,
00:09:10 s takovou připomínkou, že ty děláš z vážných věcí pohádku?
00:09:20 -S tím jsem se nesetkal.
00:09:21 Já ten film jsem se snažil koncipovat tak,
00:09:24 aby to byla taková první čítanka pro děti.
00:09:28 Mě ve víře vychovávala babička. Ale dnes ty babičky,
00:09:32 co by byly schopny tu víru předat dál.
00:09:35 Dědictví otců zachovej nám, Pane, že?
00:09:38 Jak zpíváme v jedné cyrilometodějské písni.
00:09:42 Tak ty už nejsou. Ty už všechny vymřely.
00:09:45 A já jsem chtěl vlastně natočit takovou jakoby
00:09:49 obrázkovou Bibli pro děti.
00:09:52 Ne doslovnou Bibli, ale trošku převyprávěnou.
00:09:55 Ten příběh vánoční nahozený tak,
00:09:58 aby mu děti nějakým způsobem rozuměli.
00:10:04 -Nic to není. Přijde duše, koukneš se jí do svědomí,
00:10:08 všechno zvážíš. Duši buď pustíš dovnitř, anebo šup s ní do pekla.
00:10:12 Uriáš ti s tím pomůže.
00:10:14 -Sláva, hosana, Bože všemohoucí.
00:10:18 -Ale je to po čertech složité. Zodpovědné.
00:10:26 -Já ti věřím, Petroneli.
00:10:30 -Nezklamu tě! Bože všemohoucí.
00:10:33 Žádný hříšník mi neproklouzne.
00:10:36 -Co to vyvolalo v české církvi ze začátku. .
00:10:41 -To by mě zajímalo.
00:10:42 -No, to vyvolalo ze začátku zvláštní mlčení.
00:10:46 Zvláštní mlčení.
-Ticho o pěšině.
00:10:49 -Ticho po pěšině.
00:10:50 Nikdo nevěděl, jak se k tomu postavit.
00:10:52 My jsme na premiéru zvali pana kardinála Vlka,
00:10:54 který samozřejmě nepřišel,
00:10:56 co by chodil na premiéru nějakého Stacha.
00:10:58 Nicméně ho to tak nějak zajímalo,
00:11:00 tak vyslal svého sekretáře Tomáše Rouleho.
00:11:03 A já si pomatuji, že Tomáš Roule vyšel z toho kina,
00:11:07 sekretář pana kardinála, kněz,
00:11:09 zlomený smíchy a smál se ještě dalších deset minut.
00:11:17 Takže ten to jako v první fázi ovlivnil
00:11:19 tak jaksi pozitivně, ten film, Takže potom, když jsme vydávali
00:11:22 Anděla Páně na DVD, tak už přišel pan kardinál,
00:11:25 my jsme DVD nekřtili, ale on nám ho požehnal.
00:11:29 A tím ten film získal
00:11:32 jakoby oficiální církevní punc, razítko, pečeť.
00:11:36 -Tak zvaný inprimator.
-Ano.
00:11:39 A od té doby si nikdo jaksi netroufl
00:11:41 proti tomu filmu protestovat.
00:11:43 Přišly ke mně takové hezké pozitivní hlasy.
00:11:46 Jako že v konviktu v Olomouci se z toho stal kultovní film,
00:11:51 kde si to ti seminaristi sjížděli zleva, zprava.
00:11:54 Naopak z jednoho nejmenovaného pražského kláštera
00:11:57 sestřičky osmdesát a výše, tak ty se pohoršovaly.
00:12:03 Že prostě Bartoška skutečně není Pánbůh.
00:12:07 -To je film, který oslovuje nejen děti.
00:12:10 Ale i mě oslovil, spoustu lidí dospělých.
00:12:13 A říkám si. Tohle je určitě malý zázrak,
00:12:16 že takový film vznikl
00:12:19 zrovna v takovém sekulárním českém prostředí.
00:12:24 -Ale možná právě proto.
00:12:26 Ale možná právě proto, že člověk není svázaný
00:12:29 nějakou možná polskou přepjatostí nebo jakoukoliv jinou konvencí,
00:12:35 která by člověka svazovala. Já ale musím říct jednu věc.
00:12:40 Já jsem se skutečně snažil, a to snad z toho filmu je i vidět.
00:12:43 A proto i na tebe funguje.
00:12:45 Nebo na mnoho dalších lidí, kteří k té víře mají blízko.
00:12:50 Aby ten film byl laskavý.
00:12:52 -Tys mi to vzal! Já jsem na to slovo myslel.
00:12:55 Já jsem chtěl říct, že je to laskavý film.
00:12:59 Který pohladí na srdci každého.
00:13:03 -Ale to skutečně byl můj záměr. Já jsem nechtěl víru parodovat.
00:13:06 Já jsem ji nechtěl zesměšňovat.
00:13:08 Já jsem nechtěl na ni dělat dlouhý nos.
00:13:12 Já jsem chtěl skutečně udělat laskavost.
00:13:14 Ta dobrá zpráva, ten Pánbůh v nebi, ti svatí, kteří nám pomáhají,
00:13:18 i ten Anděl Páně, i když je trochu popleta,
00:13:21 tak pořád je v tom nějaká laskavost.
00:13:25 -To chce grácii.
00:13:27 A švih.
00:13:38 -Panebože!
00:13:40 Co tu zase provádíte?
00:13:42 -Já jsem to švih. .
00:13:46 -Trochu zbytečná otázka, když jsi vševědoucí, ne?
00:13:49 A neber svoje jméno nadarmo.
00:13:53 -To by bylo zajímavé povídání také o humoru v církvi.
00:13:57 A vůbec ve víře.
00:13:58 Protože já mám pocit, že ten křesťan a ten věřící člověk,
00:14:03 by se měl presentovat jako člověk vážný
00:14:06 a nejlépe jako smrtelně vážný.
00:14:08 Což ty, jako věřící člověk, to nesplňuješ.
00:14:12 -To je právě náš velký omyl. My si myslíme, že když ten Pánbůh
00:14:18 je tak veliký a tak se mu klaníme v těch kostelích.
00:14:21 Já všem říkám, prosím vás pěkně,
00:14:24 vždyť to není Bůh trestající, to je náš milující táta.
00:14:29 A tak jak si občas dobereme svého vlastního tatínka,
00:14:32 laskavě s humorem, tak si můžeme vlastně
00:14:35 laskavě dobrat i Pánaboha. Protože on si dobírá nás.
00:14:38 A mnohem častěji, než my jeho.
00:14:40 Když se podíváme třeba na naše starší bratry ve víře,
00:14:43 židy, s jakým nadhledem oni sami sebe berou.
00:14:47 I svoje pojetí víry. Jak si z ní dokážou
00:14:50 v anekdotách dělat legraci.
00:14:52 Oni si nikdy nedělají legraci z Boha.
00:14:54 Oni si dělají legraci ze svého pojetí víry.
00:14:57 A mnohdy z vážného.
00:15:03 -Ty jsi člověk věřící. Ty nejen že se k té víře hlásíš,
00:15:08 ale také tou vírou žiješ a vyznáváš ji.
00:15:13 A je to zajímavé, jak to snášíš. Protože běžně ve společnosti,
00:15:17 tedy obzvlášť české, i když někdo věří,
00:15:20 tak se snaží to jakoby skrývat. K tomu se nepřiznává.
00:15:27 A ty jsi v takovém prostředí, bych řekl, trochu showbyznysu,
00:15:31 jak ti lidé okolo tebe to vnímají?
00:15:36 -Já si myslím, že už si zvykli.
00:15:39 A ten důvod, proč jsem to vlastně veřejně začal medializovat,
00:15:43 a hlásat a přiznávat se k tomu, byl z pocitu dluhu.
00:15:52 To je to správné slovo.
00:15:55 Když mě s hůry, ať už to nazveme Bůh,
00:15:58 osud, jakkoliv, mě přistálo tolik krásných věcí do života. Tolik!
00:16:07 Že jestli jsou od Pánaboha,
00:16:09 a já věřím, že jsou od Pánaboha,
00:16:11 tak jediné, jak já mu to můžu splatit, ty dary,
00:16:16 které člověk dostává, tu nádheru života,
00:16:18 té mé práce a všeho, co mě obklopuje.
00:16:21 Báječných rodičů, klidného života, všeho,
00:16:26 tak jediné, jak to můžu splatit je, že se k tomu Pánubohu přiznám.
00:16:32 -No a víš, čím to je?
00:16:33 -Mě by přišlo strašně srabské ho tajit. Rozumíš mi?
00:16:39 Jakoby nepřiznat se. Říkat jakoby aaa,eee. . .
00:16:44 A do kostela chodit potají někde.
00:16:46 -A víš, čím to je?
00:16:48 Já si myslím, že to je tím tvým nazíráním.
00:16:51 Což je pro mě také další důležitá myšlenka,
00:16:53 že my pořád koukáme po tom, co nemáme. Milujeme, co nemáme.
00:16:57 Místo abychom se dívali na to, co máme. A milovali to, co máme.
00:17:02 -Umám si představit,
00:17:03 že asi mnohdy to je pro ledaskoho těžké.
00:17:08 Že chce mít třeba víc peněz. Víc vlivu, víc slávy.
00:17:13 Víc popularity třeba někdy. Ale je fakt, že i to moje
00:17:18 jaksi pozitivní nazírání na život a na všechny věci,
00:17:21 které dostávám, to je vlastně už ta optika boží.
00:17:27 Vždyť už to máme v tom otčenáši, buď vůle tvá.
00:17:31 A když tohle skutečně chce člověk naplnit a akceptuje to,
00:17:34 tak musí brát i ty pozitivní věci, a i ty negativní.
00:17:40 Ale ty negativní jaksi tím Pánembohem,
00:17:42 tou přítomností, že víš že, je pořád s tebou,
00:17:45 tak ty se jako rozmělní v prach během mikrovteřiny.
00:17:49 Já, kdyby ses mě zeptal teď,
00:17:51 co jsem kdy zažil špatného během třeba loňského roku,
00:17:55 tak já bych musel hrozně dlouho vzpomínat.
00:17:59 Ten Pánbůh totiž dává jeden zvláštní dar.
00:18:07 On dává dar zlozamopětlivosti.
00:18:13 A to je pro člověka lék. Já nejsem zlopamětný.
00:18:20 Já nejsem zlopamětný.
00:18:22 A nejsem zlopamětný proto, protože ani Bůh není zlopamětný.
00:18:27 -Ty jsi věřící člověk, který nejenom to proklamuje,
00:18:31 ale snaží se tou vírou žít.
00:18:33 Ale na druhou stranu ten showbyznys spousta lidí má v podvědomí,
00:18:38 jako takový trochu hříšný svět.
00:18:44 -Ano.
00:18:48 -Krásné herečky, ty jsi taková ta ikona
00:18:52 na kterou tihle ti lidé vzhlíží, tak to je spousta různých pokušení.
00:18:57 -Já strašně rozumím otázce a přemýšlím, co na ni odpovědět.
00:19:01 Tak samozřejmě, že nejsme lidé, kteří pracují v továrně.
00:19:10 Já pracuji s lidskou emocí na place.
00:19:13 Režíruji lásku, režíruji nenávist,
00:19:15 režíruji třeba scény, které jsou intimní.
00:19:18 V posteli a tak dále.
00:19:24 Takže tím vztahem s těmi herci, kolegy, partnery a tak dále,
00:19:29 tím že pracujeme s emocí, tak to je samozřejmě
00:19:33 v jiné kategorii důvěry a důvěrnosti, než ten,
00:19:37 kdo pracuje v továrně. To je asi přirozené a logické.
00:19:43 A já třeba když se potkám
00:19:45 s Klárkou Issovou, s Táňou Vilhelmovou,
00:19:48 tak si padneme kolem krku, dáme si pusynu, řekneme si
00:19:51 jak se milujeme a tak dál. A kdyby nás při tom
00:19:54 vyfotil nějaký paparazzi,
00:19:56 tak si z toho udělají třeba titulní stranu.
00:19:58 Že podívejte, nevěra a tak dále.
00:20:05 Ale já se takhle stejně obejmu s Ivanem Trojanem.
00:20:09 Nebo stejně tak miluji pana Somra, nebo Viktora Praise.
00:20:14 Ale já si myslím, že s tím nic nenaděláme.
00:20:16 Respektive s tím pohledem lidí na nás potom v tomto ohledu.
00:20:24 Jak říká české přísloví hezké,
00:20:26 kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.
00:20:29 To znamená, ať uděláš cokoliv, i kdybys neudělal vůbec nic,
00:20:32 tak si stejně najdou nějaký důvod,
00:20:34 pro který: podívejte se, jak on je hrozný.
00:20:41 -Ty máš zvláštní vztah k historii.
00:20:44 Mě by zajímal třeba tvůj názor na odsun Němců.
00:20:50 -Stejně tak, jako nebylo hrdinství připnout si na klopy,
00:20:53 nebo nechat si vytetovat na paži SS.
00:20:59 To nebylo hrdinství v roce 1941. Tak stejně tak v roce 1945
00:21:04 nebylo hrdinství vzít si rudou pásku, a jít s flintičkou,
00:21:10 kterou jsem měl srabsky šest let po dobu protektorátu
00:21:14 schovanou na seníku, tak pak jít vykonávat spravedlnost.
00:21:20 To prostě je srabské. Oba dva případy.
00:21:24 A já zpochybňuji a myslím, že na ni nikdo neměl morální právo,
00:21:28 na takovou tu lidovou spravedlnost.
00:21:32 Na to, vezmeme si flintičky a jdeme se pomstít.
00:21:35 Protože pomsta, to je něco, co já ve svém slovníku nerad.
00:21:41 Ale ty ses mě před tím ptal,
00:21:43 jako co mě baví na těch historických látkách obecně.
00:21:46 Já si totiž myslím, že naše dnešní současnost
00:21:48 není příliš inspirativní. Jak já s nadsázkou říkám,
00:21:52 nejhorší co se nám může stát,
00:21:53 že na nás přijde kontrola z berňáku.
00:21:57 Ale vlastně ta doba je zoufale jakoby nedramatická.
00:22:00 -Někdy mám takový problém, rozumíš,
00:22:03 co my zanecháme jakoby budoucím generacím?
00:22:06 Protože my pořád restaurujeme něco.
00:22:09 Já to potkávám i v církvi, že pořád něco obnovujeme.
00:22:12 A se sentimentem vzpomínáme jakoby do minulosti, jak to bylo.
00:22:16 -Promiň. Zase je to o té pokoře.
00:22:17 Jsme tak dobří, abychom měli něco zanechávat?
00:22:22 Jsme fakt jako dobří stavitelé,
00:22:25 že zrovna po naší generaci má něco zůstat?
00:22:28 Pakliže jsme, tak to zůstane.
00:22:32 -Ne. Já ti budu oponovat. My tady máme v Lanškrouně
00:22:35 vybudovaný dejme tomu krásný barokní kostel.
00:22:41 A co já teď restauruji v tom kostele?
00:22:44 Já tam v tom kostele z baroka, odstraňuji tak zvané sgrafito.
00:22:49 To znamená, tam jsou lavice a někdo si tam vyřezával něco.
00:22:53 To nedělali děti, to dělali dospělí lidé.
00:22:56 A na těch stěnách v tomhle tom kostele
00:22:58 tyhle ty vzkazy milostné psali dospělí lidé.
00:23:03 V tom kostele. Dnes kdyby to někdo udělal,
00:23:05 vzal si nůž a teď tam vyřezával něco, všichni by se pohoršili.
00:23:11 Takže já si nemyslím, že tihle ti lidé zase
00:23:14 byli lepší, než ti lidé dnes.
00:23:20 Já si myslím, jak to někdo říkal, že je to zajímavé,
00:23:24 že z čím dál horších dětí máme čím dál lepší rodiče.
00:23:34 Jirko, ty jsi ve filmu Anděl Páně
00:23:36 nějakým způsobem vykreslil Pánaboha.
00:23:40 Taková možná trošku filozofická otázka.
00:23:44 Kdyby Bůh točil film o nás, jak by ten film vypadal?
00:23:54 -To není ani filozofická otázka.
00:23:56 To je otázka, která spíš atakuje Boží vševědoucnost teď.
00:24:00 Já nevím.
00:24:01 Vím, že žánrově by to byla komedie.
00:24:07 A byl by to nekonečný seriál.
00:24:15 A já vím, že při tom natáčení bych v té Boží režii,
00:24:22 která je asi nejdokonalejší ze všech režií,
00:24:26 tak já bych jí chtěl dělat asistenta.
00:24:29 A něco se od něj naučit.
00:24:34 -Tak a to byly poslední slova našeho hosta
00:24:37 dnešního pořadu Uchem jehly.
00:24:42 Doufám, že se nám skrze to ucho jehly podařilo . .
00:24:46 -Tak Strach je hubený,
00:24:48 Strach proleze uchem jehly celkem snadno.
00:24:52 -Takže Jirko, já ti moc děkuji.
-Děkuji za pozvání.
00:24:56 -Že jsi přijal toto pozvání a že si mohl být s námi.
00:25:01 A já se loučím s televizními diváky a doufám, že si neřeknou,
00:25:06 že sledovat Uchem jehly je ztracený čas.
00:25:34 Skryté titulky M.Vrbská Česká televize Brno, 2010
00:25:35 .
Setkání Zbigniewa Czendlika s režisérem Jiřím Strachem (2011). Režie L. Cmíral
Zbigniew Czendlik přivítá na své faře ve východočeském Lanškrouně dalšího hosta. Bude jím herec a režisér Jiří Strach. Co ho přivedlo z prostoru před kamerou na režisérskou židli za kamerou? Jaká je role víry v Boha v jeho životě? A jaký historický mýtus se ve své filmové nebo televizní tvorbě chystá zbořit? Na to všechno se ho bude ptát známý katolický kněz.
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2021 | English | 1
