00:00:17Hezké odpoledne.
00:00:19Já vás zdravím v novém pořadu České televize Uchem jehly.
00:00:25A také vás vítám v kostele,
00:00:27v mém kostele, svatého Václava v Lanškrouně.
00:00:31V tomto pořadu si budeme povídat o víře, možná nevíře.
00:00:37Budeme si povídat o pohledu na dnešní svět s různými hosty.
00:00:44Mým dnešním hostem, a prvním, je Jirka Strach.
00:00:49Ahoj Jirko.
-Těší mě, že jsem někde první.
00:00:52-Musím prozradit, že to je člověk, který ke kostelu,
00:00:57ale i obecně k víře, má velmi blízký vztah.
00:01:01K té víře se hlásí a tou vírou také žije.
00:01:05Prosím tě, Jirko, co náš kostel? Jak se ti líbí?
00:01:10-Mně se hodně líbí. Jenom jsem se rozhlížel,
00:01:12jestli je tady někde golfový green a ten jsem nenašel.
00:01:16-Máme červený green tady.
00:01:18-Ale možná to víš. Ukaž mi, kde se tady odpalovalo?
00:01:22-Já jsem kdysi říkal, já jsem kdysi prohlásil,
00:01:25protože já mám hrozně rád golf, to je to, na co naráží Jirka.
00:01:29Že golf je sportem pastýřů. A já jsem takový boží pastýř.
00:01:33Ale já jsem myslel, že o těchto věcech nebudeme mluvit.
00:01:37-Kde si budeme povídat?
-Půjdeme ke mně na faru.
00:01:39Tak pojďme tam spolu.
-Fajn.
00:01:42A ten znáš? Dvě věci, které nezná ani papež?
00:01:45-To neznám,
00:01:46-Kolik je ženských v řádu a kongregaci.
00:01:48To je první věc. A druhá věc, co si myslí jezuité.
00:01:53Mě to přijde úžasné.
00:01:56-Pojď dál, Jirko.
00:01:57Tak a jsme na faře.
00:01:59-Ale tady už byli Tři králové, koukám.
00:02:03-Jsem hrozně rád, Jirko,
00:02:05že si tady u mě na faře v Lanškrouně.
00:02:07A že jsi přijal moje pozvání zde,
00:02:10ale také do našeho pořadu Uchem jehly.
00:02:15Jinak cítíš se dobře? Jsi v pohodě?
00:02:17-Je mi velmi fajn. Přede mnou, když postavíš
00:02:20dvoudecku vína, tak já jsem velmi v pohodě.
00:02:22-Ale víš, k čemu moje otázka směřuje?
00:02:26Protože ty jsi hrozně hubený.
00:02:27Rozumíš, ty máš takovou až asketickou tvář.
00:02:32A já nemám pocit,
00:02:33že mluvím s nějakým důstojným režisérem,
00:02:36ale mám pocit, že mluvím s nějakým asketickým řeholníkem.
00:02:41Tím pochopitelně navazuji . .
00:02:44-Ano, před tím pochopitelně, než jsem se oženil,
00:02:46tak jsem chvíli uvažoval o vstupu do řádu kartuziánů.
00:02:49-Tak to jsem chtěl!
00:02:50-A proto jsem se na to jaksi fyzicky připravoval.
00:02:52Pak jsem se zamiloval do své ženy
00:02:54a bylo po jakémkoliv vstupu do řádu. Takže prostě takto.
00:02:58-Takže tys chtěl být farářem od dětství? Nebo jak?
00:03:02-Já jsem o tom chvíli uvažoval.
00:03:04Kdy jsi chtěl být ty farářem poprvé?
00:03:07-Já poprvé v dětství.
00:03:08Já jsem prostě si sloužil mše, jako malé dítko.
00:03:11-Tak to máme podobný osud.
00:03:13Já jsem sloužil mše, když mi bylo pět let.
00:03:15Pro svoji babičku. Měl jsem piškoty, to byly hostie,
00:03:19dali mi deku takovou flanelovou, to byl ornát.
00:03:23A já jsem pro babičku sloužil mši svatou.
00:03:26Ona musela jíst ty piškoty, jako že to jsou hostie.
00:03:29Dokonce existuje nějaký záznam na staré osmičkové kameře,
00:03:33kde já takhle dělám to obětování.
00:03:36Ano, to jsem chtěl být farářem.
00:03:40Potom jsem o tom ještě uvažoval v tom věku
00:03:42kolem čtrnácti, patnácti let. Ale jenom chvilku.
00:03:46Protože potom kolem mě začaly chodit ty krátké sukně
00:03:49a já jsem si řekl. Hele, ten celibát, to nedám.
00:03:52To neumím asi.
00:03:55-Víš, já mám hrozně rád jeden film. Zapomenuté světlo.
00:04:00Kde Bolek Polívka hraje zrovna roli faráře.
00:04:05A já si pamatuji, když jsem ten film viděl poprvé,
00:04:08tak si říkám ano, takovým farářem bych chtěl být.
00:04:12A vůbec takové to moje poslání je.
00:04:15Nebo taková ta zásadní myšlenka je moje vlastní,
00:04:20že já nechci hrát faráře, ale já bych chtěl být farářem.
00:04:25Chápeš tohle to?
-Ano.
00:04:28-A možná i proto chodím v civilu,
00:04:30aby to nebylo zjevné hned na první pohled.
00:04:35Jo, je to farář. Já i myslím, že to je tak nějak. .?
00:04:40-Ono je to vlastně podobné i v té režii.
00:04:43Že vlastně člověk když vystuduje tu školu
00:04:45a poprvé se postaví na plac,
00:04:47tak je možná obklopen tou formalistní nádherou.
00:04:51Je tam kamera, já mám tu stoličku s nápisem režisér,
00:04:54jsou kolem mě ti herci. A tak si to ten člověk užívá
00:04:57v tom vnějším, v tom pozérském možná.
00:05:02Až teprve když člověk natočí pár filmů,
00:05:04tak mě je vlastně dnes jedno, jak u toho vypadám.
00:05:08U toho režírování. Ale pro mě je podstatné,
00:05:10aby ty filmy nějakým způsobem mluvily.
00:05:13A to je možná podobné s tím tvým kněžstvím.
00:05:16Že vlastně člověk, ta vnější nádhera,
00:05:19ty zlaté ornáty, nejsou potřeba. To je všechno vedlejší.
00:05:23To je jenom prostředek k tomu.
00:05:24Ale důležité je, co těm lidem řekneme.
00:05:26Jestli ty jim to řekneš z kazatelny
00:05:28a já jim to řeknu z filmového plátna, to už je jedno.
00:05:31Důležité je, podle mého soudu,
00:05:33aby ta zpráva vždycky byla pozitivní.
00:05:35-Ano.
00:05:36-Víš, aby byla dobrá. Aby byla lidská.
00:05:38-To je evangelium. O tom je evangelium.
00:05:40-No jasně! Dobrá zpráva.
-A když mluvíme o té image,
00:05:44tak přece jenom ti trošku scházejí ty brýle.
00:05:49Když jsi přijel, tak jsi je měl vzadu.
00:05:51Typický režisér, který má ty brýle dozadu.
00:05:55-Budeš se muset někdy ke mně podívat na plac,
00:05:57abys viděl, jak umím hrát typického režiséra.
00:06:06-Vytvářet určitou atmosféru. To je také moje poslání.
00:06:09Snažím se, aby ti lidé, kteří do toho kostela přijdou,
00:06:13aby se tam v tom kostele chvilku cítili dobře.
00:06:16To je asi strašně důležité. Obzvlášť v době,
00:06:19kdy dnes pozoruji to, že lidé jsou trošku naštvaní.
00:06:23Oni jsou nešťastní. Oni jsou do toho kostela ne,
00:06:27aby slyšeli nějaké pokárání a viděli zvednutý prst.
00:06:34Ale aby je to dobilo, aby jim to něco dalo.
00:06:38-Ale to je možná to stejné s filmem.
00:06:40Že vlastně dneska se chodí víc na takovou odpočinkovou zábavu,
00:06:47komedie a už méně na témata
00:06:50a už míň na nějaké sebereflektivní věci.
00:06:54Kde by člověk se v něčem poznal. Kdy by musel sám o sobě přemýšlet.
00:06:58Tento druh filmu skončil.
00:07:00Nebo ne zcela skončil, ale je ho velmi málo.
00:07:06Ale já myslím, že podstatné je asi to, co jsem řekl před tím.
00:07:09Totiž že buďto do kostela, nebo do divadla, nebo do kina
00:07:14člověk chodí proto,
00:07:16aby načerpal nějaké pozitivum do sebe.
00:07:21Aby viděl, že může být lepší, než je.
00:07:24Aby viděl nějakou dobrou zprávu.
00:07:27-No a kostel je tím místem.
00:07:30Je to zase prostředek, je to místo, kde se scházíme.
00:07:33Kde vytváříme nějakým způsobem nějaké společenství.
00:07:36Kde vytváříme nějakou partu lidí. Mě se to hrozně líbí, parta.
00:07:42-Já mám radši slovo parta, než společenství.
00:07:45-Já také.
00:07:45-Mě přijde, že společenství už je tak zprofanované slovo.
00:07:48Všichni, přišli jsme někam!
00:07:50Když chce být někdo hodně zbožný, tak řekne.
00:07:52My jsme tam byli a vytvořili jsme takové hezké společenství.
00:07:55A já už z toho úplně dostávám osýpky.
00:07:57Přesně, patru jsme vytvořili! Nebo rodinu, nebo něco.
00:08:01Ale společenství? To je slovo!
00:08:03Všimni si totiž, že v evangeliu není slovo společenství ani jednou.
00:08:11Pak jo. V Písmech jo. Potom v dopisech ve skutcích.
00:08:17Ale v evangeliích slovo společenství
00:08:19v českém překladu se nevyskytuje ani jednou.
00:08:22-Ježíš přišel vytvořit partu.
00:08:24-Přišel vytvořit partu, nebo famílie. Nebo rodinu.
00:08:26Nebo něco prostě, kde je tmel.
00:08:28-A to je problém můj. .
00:08:31-A jen mimochodem promiň, že ti do toho skáču,
00:08:33ale to je mimochodem to,
00:08:34co já jsem se snažil vytvořit v Andelově Páně.
00:08:36Ve filmu. Kde to celé nebe, já jsem říkal, to není jako nebe,
00:08:40kde se klečí. Nebo kde se oroduje k Matce Boží.
00:08:43Kde se dvacet čtyři hodin denně člověk modlí.
00:08:46Nebo se zpívají chorály. Ne! To je rodina prostě.
00:08:49Je tam maminka, je tam tatínek. Tam se peče vánoční cukroví.
00:08:53Je to taková parta, která spolu drží pohromadě.
00:08:56-Víš, já jsem nakonec přemýšlel i nad tím,
00:08:59jestli by bylo možné, aby ten film Anděl Páně
00:09:03vznikl v mém rodném Polsku. Protože nepotkal ses, dejme tomu,
00:09:10s takovou připomínkou, že ty děláš z vážných věcí pohádku?
00:09:20-S tím jsem se nesetkal.
00:09:21Já ten film jsem se snažil koncipovat tak,
00:09:24aby to byla taková první čítanka pro děti.
00:09:28Mě ve víře vychovávala babička. Ale dnes ty babičky,
00:09:32co by byly schopny tu víru předat dál.
00:09:35Dědictví otců zachovej nám, Pane, že?
00:09:38Jak zpíváme v jedné cyrilometodějské písni.
00:09:42Tak ty už nejsou. Ty už všechny vymřely.
00:09:45A já jsem chtěl vlastně natočit takovou jakoby
00:09:49obrázkovou Bibli pro děti.
00:09:52Ne doslovnou Bibli, ale trošku převyprávěnou.
00:09:55Ten příběh vánoční nahozený tak,
00:09:58aby mu děti nějakým způsobem rozuměli.
00:10:04-Nic to není. Přijde duše, koukneš se jí do svědomí,
00:10:08všechno zvážíš. Duši buď pustíš dovnitř, anebo šup s ní do pekla.
00:10:12Uriáš ti s tím pomůže.
00:10:14-Sláva, hosana, Bože všemohoucí.
00:10:18-Ale je to po čertech složité. Zodpovědné.
00:10:26-Já ti věřím, Petroneli.
00:10:30-Nezklamu tě! Bože všemohoucí.
00:10:33Žádný hříšník mi neproklouzne.
00:10:36-Co to vyvolalo v české církvi ze začátku. .
00:10:41-To by mě zajímalo.
00:10:42-No, to vyvolalo ze začátku zvláštní mlčení.
00:10:46Zvláštní mlčení.
-Ticho o pěšině.
00:10:49-Ticho po pěšině.
00:10:50Nikdo nevěděl, jak se k tomu postavit.
00:10:52My jsme na premiéru zvali pana kardinála Vlka,
00:10:54který samozřejmě nepřišel,
00:10:56co by chodil na premiéru nějakého Stacha.
00:10:58Nicméně ho to tak nějak zajímalo,
00:11:00tak vyslal svého sekretáře Tomáše Rouleho.
00:11:03A já si pomatuji, že Tomáš Roule vyšel z toho kina,
00:11:07sekretář pana kardinála, kněz,
00:11:09zlomený smíchy a smál se ještě dalších deset minut.
00:11:17Takže ten to jako v první fázi ovlivnil
00:11:19tak jaksi pozitivně, ten film, Takže potom, když jsme vydávali
00:11:22Anděla Páně na DVD, tak už přišel pan kardinál,
00:11:25my jsme DVD nekřtili, ale on nám ho požehnal.
00:11:29A tím ten film získal
00:11:32jakoby oficiální církevní punc, razítko, pečeť.
00:11:36-Tak zvaný inprimator.
-Ano.
00:11:39A od té doby si nikdo jaksi netroufl
00:11:41proti tomu filmu protestovat.
00:11:43Přišly ke mně takové hezké pozitivní hlasy.
00:11:46Jako že v konviktu v Olomouci se z toho stal kultovní film,
00:11:51kde si to ti seminaristi sjížděli zleva, zprava.
00:11:54Naopak z jednoho nejmenovaného pražského kláštera
00:11:57sestřičky osmdesát a výše, tak ty se pohoršovaly.
00:12:03Že prostě Bartoška skutečně není Pánbůh.
00:12:07-To je film, který oslovuje nejen děti.
00:12:10Ale i mě oslovil, spoustu lidí dospělých.
00:12:13A říkám si. Tohle je určitě malý zázrak,
00:12:16že takový film vznikl
00:12:19zrovna v takovém sekulárním českém prostředí.
00:12:24-Ale možná právě proto.
00:12:26Ale možná právě proto, že člověk není svázaný
00:12:29nějakou možná polskou přepjatostí nebo jakoukoliv jinou konvencí,
00:12:35která by člověka svazovala. Já ale musím říct jednu věc.
00:12:40Já jsem se skutečně snažil, a to snad z toho filmu je i vidět.
00:12:43A proto i na tebe funguje.
00:12:45Nebo na mnoho dalších lidí, kteří k té víře mají blízko.
00:12:50Aby ten film byl laskavý.
00:12:52-Tys mi to vzal! Já jsem na to slovo myslel.
00:12:55Já jsem chtěl říct, že je to laskavý film.
00:12:59Který pohladí na srdci každého.
00:13:03-Ale to skutečně byl můj záměr. Já jsem nechtěl víru parodovat.
00:13:06Já jsem ji nechtěl zesměšňovat.
00:13:08Já jsem nechtěl na ni dělat dlouhý nos.
00:13:12Já jsem chtěl skutečně udělat laskavost.
00:13:14Ta dobrá zpráva, ten Pánbůh v nebi, ti svatí, kteří nám pomáhají,
00:13:18i ten Anděl Páně, i když je trochu popleta,
00:13:21tak pořád je v tom nějaká laskavost.
00:13:25-To chce grácii.
00:13:27A švih.
00:13:38-Panebože!
00:13:40Co tu zase provádíte?
00:13:42-Já jsem to švih. .
00:13:46-Trochu zbytečná otázka, když jsi vševědoucí, ne?
00:13:49A neber svoje jméno nadarmo.
00:13:53-To by bylo zajímavé povídání také o humoru v církvi.
00:13:57A vůbec ve víře.
00:13:58Protože já mám pocit, že ten křesťan a ten věřící člověk,
00:14:03by se měl presentovat jako člověk vážný
00:14:06a nejlépe jako smrtelně vážný.
00:14:08Což ty, jako věřící člověk, to nesplňuješ.
00:14:12-To je právě náš velký omyl. My si myslíme, že když ten Pánbůh
00:14:18je tak veliký a tak se mu klaníme v těch kostelích.
00:14:21Já všem říkám, prosím vás pěkně,
00:14:24vždyť to není Bůh trestající, to je náš milující táta.
00:14:29A tak jak si občas dobereme svého vlastního tatínka,
00:14:32laskavě s humorem, tak si můžeme vlastně
00:14:35laskavě dobrat i Pánaboha. Protože on si dobírá nás.
00:14:38A mnohem častěji, než my jeho.
00:14:40Když se podíváme třeba na naše starší bratry ve víře,
00:14:43židy, s jakým nadhledem oni sami sebe berou.
00:14:47I svoje pojetí víry. Jak si z ní dokážou
00:14:50v anekdotách dělat legraci.
00:14:52Oni si nikdy nedělají legraci z Boha.
00:14:54Oni si dělají legraci ze svého pojetí víry.
00:14:57A mnohdy z vážného.
00:15:03-Ty jsi člověk věřící. Ty nejen že se k té víře hlásíš,
00:15:08ale také tou vírou žiješ a vyznáváš ji.
00:15:13A je to zajímavé, jak to snášíš. Protože běžně ve společnosti,
00:15:17tedy obzvlášť české, i když někdo věří,
00:15:20tak se snaží to jakoby skrývat. K tomu se nepřiznává.
00:15:27A ty jsi v takovém prostředí, bych řekl, trochu showbyznysu,
00:15:31jak ti lidé okolo tebe to vnímají?
00:15:36-Já si myslím, že už si zvykli.
00:15:39A ten důvod, proč jsem to vlastně veřejně začal medializovat,
00:15:43a hlásat a přiznávat se k tomu, byl z pocitu dluhu.
00:15:52To je to správné slovo.
00:15:55Když mě s hůry, ať už to nazveme Bůh,
00:15:58osud, jakkoliv, mě přistálo tolik krásných věcí do života. Tolik!
00:16:07Že jestli jsou od Pánaboha,
00:16:09a já věřím, že jsou od Pánaboha,
00:16:11tak jediné, jak já mu to můžu splatit, ty dary,
00:16:16které člověk dostává, tu nádheru života,
00:16:18té mé práce a všeho, co mě obklopuje.
00:16:21Báječných rodičů, klidného života, všeho,
00:16:26tak jediné, jak to můžu splatit je, že se k tomu Pánubohu přiznám.
00:16:32-No a víš, čím to je?
00:16:33-Mě by přišlo strašně srabské ho tajit. Rozumíš mi?
00:16:39Jakoby nepřiznat se. Říkat jakoby aaa,eee. . .
00:16:44A do kostela chodit potají někde.
00:16:46-A víš, čím to je?
00:16:48Já si myslím, že to je tím tvým nazíráním.
00:16:51Což je pro mě také další důležitá myšlenka,
00:16:53že my pořád koukáme po tom, co nemáme. Milujeme, co nemáme.
00:16:57Místo abychom se dívali na to, co máme. A milovali to, co máme.
00:17:02-Umám si představit,
00:17:03že asi mnohdy to je pro ledaskoho těžké.
00:17:08Že chce mít třeba víc peněz. Víc vlivu, víc slávy.
00:17:13Víc popularity třeba někdy. Ale je fakt, že i to moje
00:17:18jaksi pozitivní nazírání na život a na všechny věci,
00:17:21které dostávám, to je vlastně už ta optika boží.
00:17:27Vždyť už to máme v tom otčenáši, buď vůle tvá.
00:17:31A když tohle skutečně chce člověk naplnit a akceptuje to,
00:17:34tak musí brát i ty pozitivní věci, a i ty negativní.
00:17:40Ale ty negativní jaksi tím Pánembohem,
00:17:42tou přítomností, že víš že, je pořád s tebou,
00:17:45tak ty se jako rozmělní v prach během mikrovteřiny.
00:17:49Já, kdyby ses mě zeptal teď,
00:17:51co jsem kdy zažil špatného během třeba loňského roku,
00:17:55tak já bych musel hrozně dlouho vzpomínat.
00:17:59Ten Pánbůh totiž dává jeden zvláštní dar.
00:18:07On dává dar zlozamopětlivosti.
00:18:13A to je pro člověka lék. Já nejsem zlopamětný.
00:18:20Já nejsem zlopamětný.
00:18:22A nejsem zlopamětný proto, protože ani Bůh není zlopamětný.
00:18:27-Ty jsi věřící člověk, který nejenom to proklamuje,
00:18:31ale snaží se tou vírou žít.
00:18:33Ale na druhou stranu ten showbyznys spousta lidí má v podvědomí,
00:18:38jako takový trochu hříšný svět.
00:18:44-Ano.
00:18:48-Krásné herečky, ty jsi taková ta ikona
00:18:52na kterou tihle ti lidé vzhlíží, tak to je spousta různých pokušení.
00:18:57-Já strašně rozumím otázce a přemýšlím, co na ni odpovědět.
00:19:01Tak samozřejmě, že nejsme lidé, kteří pracují v továrně.
00:19:10Já pracuji s lidskou emocí na place.
00:19:13Režíruji lásku, režíruji nenávist,
00:19:15režíruji třeba scény, které jsou intimní.
00:19:18V posteli a tak dále.
00:19:24Takže tím vztahem s těmi herci, kolegy, partnery a tak dále,
00:19:29tím že pracujeme s emocí, tak to je samozřejmě
00:19:33v jiné kategorii důvěry a důvěrnosti, než ten,
00:19:37kdo pracuje v továrně. To je asi přirozené a logické.
00:19:43A já třeba když se potkám
00:19:45s Klárkou Issovou, s Táňou Vilhelmovou,
00:19:48tak si padneme kolem krku, dáme si pusynu, řekneme si
00:19:51jak se milujeme a tak dál. A kdyby nás při tom
00:19:54vyfotil nějaký paparazzi,
00:19:56tak si z toho udělají třeba titulní stranu.
00:19:58Že podívejte, nevěra a tak dále.
00:20:05Ale já se takhle stejně obejmu s Ivanem Trojanem.
00:20:09Nebo stejně tak miluji pana Somra, nebo Viktora Praise.
00:20:14Ale já si myslím, že s tím nic nenaděláme.
00:20:16Respektive s tím pohledem lidí na nás potom v tomto ohledu.
00:20:24Jak říká české přísloví hezké,
00:20:26kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.
00:20:29To znamená, ať uděláš cokoliv, i kdybys neudělal vůbec nic,
00:20:32tak si stejně najdou nějaký důvod,
00:20:34pro který: podívejte se, jak on je hrozný.
00:20:41-Ty máš zvláštní vztah k historii.
00:20:44Mě by zajímal třeba tvůj názor na odsun Němců.
00:20:50-Stejně tak, jako nebylo hrdinství připnout si na klopy,
00:20:53nebo nechat si vytetovat na paži SS.
00:20:59To nebylo hrdinství v roce 1941. Tak stejně tak v roce 1945
00:21:04nebylo hrdinství vzít si rudou pásku, a jít s flintičkou,
00:21:10kterou jsem měl srabsky šest let po dobu protektorátu
00:21:14schovanou na seníku, tak pak jít vykonávat spravedlnost.
00:21:20To prostě je srabské. Oba dva případy.
00:21:24A já zpochybňuji a myslím, že na ni nikdo neměl morální právo,
00:21:28na takovou tu lidovou spravedlnost.
00:21:32Na to, vezmeme si flintičky a jdeme se pomstít.
00:21:35Protože pomsta, to je něco, co já ve svém slovníku nerad.
00:21:41Ale ty ses mě před tím ptal,
00:21:43jako co mě baví na těch historických látkách obecně.
00:21:46Já si totiž myslím, že naše dnešní současnost
00:21:48není příliš inspirativní. Jak já s nadsázkou říkám,
00:21:52nejhorší co se nám může stát,
00:21:53že na nás přijde kontrola z berňáku.
00:21:57Ale vlastně ta doba je zoufale jakoby nedramatická.
00:22:00-Někdy mám takový problém, rozumíš,
00:22:03co my zanecháme jakoby budoucím generacím?
00:22:06Protože my pořád restaurujeme něco.
00:22:09Já to potkávám i v církvi, že pořád něco obnovujeme.
00:22:12A se sentimentem vzpomínáme jakoby do minulosti, jak to bylo.
00:22:16-Promiň. Zase je to o té pokoře.
00:22:17Jsme tak dobří, abychom měli něco zanechávat?
00:22:22Jsme fakt jako dobří stavitelé,
00:22:25že zrovna po naší generaci má něco zůstat?
00:22:28Pakliže jsme, tak to zůstane.
00:22:32-Ne. Já ti budu oponovat. My tady máme v Lanškrouně
00:22:35vybudovaný dejme tomu krásný barokní kostel.
00:22:41A co já teď restauruji v tom kostele?
00:22:44Já tam v tom kostele z baroka, odstraňuji tak zvané sgrafito.
00:22:49To znamená, tam jsou lavice a někdo si tam vyřezával něco.
00:22:53To nedělali děti, to dělali dospělí lidé.
00:22:56A na těch stěnách v tomhle tom kostele
00:22:58tyhle ty vzkazy milostné psali dospělí lidé.
00:23:03V tom kostele. Dnes kdyby to někdo udělal,
00:23:05vzal si nůž a teď tam vyřezával něco, všichni by se pohoršili.
00:23:11Takže já si nemyslím, že tihle ti lidé zase
00:23:14byli lepší, než ti lidé dnes.
00:23:20Já si myslím, jak to někdo říkal, že je to zajímavé,
00:23:24že z čím dál horších dětí máme čím dál lepší rodiče.
00:23:34Jirko, ty jsi ve filmu Anděl Páně
00:23:36nějakým způsobem vykreslil Pánaboha.
00:23:40Taková možná trošku filozofická otázka.
00:23:44Kdyby Bůh točil film o nás, jak by ten film vypadal?
00:23:54-To není ani filozofická otázka.
00:23:56To je otázka, která spíš atakuje Boží vševědoucnost teď.
00:24:00Já nevím.
00:24:01Vím, že žánrově by to byla komedie.
00:24:07A byl by to nekonečný seriál.
00:24:15A já vím, že při tom natáčení bych v té Boží režii,
00:24:22která je asi nejdokonalejší ze všech režií,
00:24:26tak já bych jí chtěl dělat asistenta.
00:24:29A něco se od něj naučit.
00:24:34-Tak a to byly poslední slova našeho hosta
00:24:37dnešního pořadu Uchem jehly.
00:24:42Doufám, že se nám skrze to ucho jehly podařilo . .
00:24:46-Tak Strach je hubený,
00:24:48Strach proleze uchem jehly celkem snadno.
00:24:52-Takže Jirko, já ti moc děkuji.
-Děkuji za pozvání.
00:24:56-Že jsi přijal toto pozvání a že si mohl být s námi.
00:25:01A já se loučím s televizními diváky a doufám, že si neřeknou,
00:25:06že sledovat Uchem jehly je ztracený čas.
00:25:34Skryté titulky M.Vrbská Česká televize Brno, 2010
Setkání Zbigniewa Czendlika s režisérem Jiřím Strachem (2011). Režie L. Cmíral
Zbigniew Czendlik přivítá na své faře ve východočeském Lanškrouně dalšího hosta. Bude jím herec a režisér Jiří Strach. Co ho přivedlo z prostoru před kamerou na režisérskou židli za kamerou? Jaká je role víry v Boha v jeho životě? A jaký historický mýtus se ve své filmové nebo televizní tvorbě chystá zbořit? Na to všechno se ho bude ptát známý katolický kněz.
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2020 | English | 13
