Život a doba Jiřího Křižana, filmového scenáristy a politika, jehož nedožité 75. narozeniny si v těchto dnech připomínáme. Scénář a režie J. Fiedor
00:00:49Dědo!
00:00:52Staříčku, kdo to je?
00:01:28Není to tak, že by se Jura o těchto věcech šířil nějak častěji
00:01:33nebo že by to akcentoval.
00:01:34Ale když jsme se o tom bavili, tak já jsem z toho pochopil to,
00:01:39že tatínek s několika kamarády se rozhodl opustit republiku,
00:01:46protože se jim zdálo, že je nejvyšší čas.
00:01:52Naplánovali to na Silvestra přelomu roku 1949 a 1950.
00:01:59Při tom přechodu se staly dramatické věci.
00:02:05Údajně mělo dojít k zabití nějakého policajta.
00:02:11Nebo jiného příslušníka ozbrojených sil.
00:02:15Ten samotný přechod se nakonec podařil,
00:02:18dostali se do americké zóny.
00:02:21Poté došlo někde ve vnitrozemí
00:02:24k nějakému konfliktu s autobusákem, nebo s někým takovým.
00:02:31Policie je předala zpátky do ruské zóny,
00:02:35což bylo tragické,
00:02:36protože byli předáni zpátky do republiky.
00:02:39A za zabití toho policajta byli odsouzeni k smrti a popraveni.
00:02:47Po revoluci vyšly najevo věci, že to možná celé bylo zinscenováno.
00:03:02Ne, on mi řekl před smrtí, že to bylo všechno jinak.
00:03:08Ale já na to nebudu vzpomínat. Já o tom nemluvívám.
00:03:13A kdo vám to říkal před smrtí, že to bylo všechno jinak?
00:03:18Manžel. Já jsem s ním neměla nikdy žádný rozhovor,
00:03:21až ten poslední.
00:03:28Mě k němu nepustili na návštěvu.
00:03:33A tajili, kde je, ve které věznici je.
00:03:39To jsem se vždycky dověděla nějak pokoutně.
00:03:46To bylo v roce 1951, kdy se tato věc stala.
00:03:52Já jsem tenkrát vůbec nevěděl, co se dělo, nebo tak nějak,
00:03:58ne, opravdu ne.
00:04:02Ne. Až potom později jsem se dověděl,
00:04:06co se stalo, co bylo a tak dále.
00:04:16Většina i těch děcek se jim, Křižanovým, vyhýbala.
00:04:21Lidé taky.
00:04:24Takže lidé měli strach se s nimi bavit.
00:04:31Když Jura přijel sem za matkou, vždycky jsme se sešli.
00:04:36A ne že jsme se schovávali. Ne, na dědině do hospody.
00:04:43A Jura vždycky říkal:
00:04:45"Ty jediný ses se mnou bavil kdykoliv."
00:05:00Zeptejte se ho, jestli to udělal. Aby se přiznal.
00:05:05On to udělal. Kolik to stojí?
00:05:10Tady přece nejde o peníze. Pochopte, jde o princip.
00:05:15Taková věc s ním poroste.
00:05:17Chvála Bohu.
00:05:19Měl byste mu domluvit, pane Kadavý.
00:05:22Musíte mu vysvětlit, že to byla špatnost.
00:05:25Co mu mám vysvětlit?
00:05:28Že jste mu zabili tátu? A proto mezi vás nepatří?
00:05:34Že jste mi ho chtěli sebrat
00:05:36a vychovávat z něj budoucnost národa v jakémsi útulku?
00:05:41Že je černá ovce, která nepatří mezi vaše děti?
00:05:47To jste mu právě vysvětlili sami.
00:05:49- PÍSKNUTÍ -
00:05:52Rikino, vyprovoď soudruhy!
00:06:34Kupodivu se dostal na tu jedenáctiletku tenkrát.
00:06:42A potom mu jeho kreativita nedala spát,
00:06:45takže napsal básničku, a myslím,
00:06:48že i nakreslil k tomu nějaký portrét,
00:06:51Ušaté torpédo, které bylo věnováno
00:06:54druhému dělnickému prezidentovi Antonínu Zápotockému.
00:06:58A to vám teď nevím, jestli ho někdo udal
00:07:03nebo jak k tomu došlo, ale vyletěl.
00:07:13Neostávej tady, Janku. Není dobré ostávat mezi lidmi,
00:07:16kterým připomínáš svinstva, kterých se dopustili.
00:07:21Pro celou dědinu budeš na věky synem člověka, kterého oni zabili.
00:07:26Anebo přinejmenším dopustili, aby byl zabitý.
00:07:31Všichni to vědí. A každý se za to velice stydí.
00:07:37Ale nikdo z nich si není a ani nemůže být jistý,
00:07:41že by to neudělal znova.
00:07:44Co se stalo, nikdy se neodstane.
00:08:05Tož tak na světě.
00:08:10Bůh tě ochraňuj, synku.
00:08:13Součástí Jirkovy povahy byla určitá tvrdost a nesmlouvavost k lidem,
00:08:18ve kterých se ať už právem nebo neprávem zklamal.
00:08:21A to je o tom - to není, jak každý říká, byl to Valach,
00:08:25typický Valach.
00:08:26To znamená, když se jednou zabejčil, tak se zabejčil.
00:08:30To není pravda.
00:08:32Já si myslím, že Jirkova iniciální zkušenost z dětství
00:08:36ovlivnila jeho povahu tímto způsobem.
00:08:41Všichni lidé, kteří vnímali komunismus
00:08:45jako teror, jako útlak, jako něco hrozného a hnusného,
00:08:49tak jsou antikomunisti.
00:08:52Nevím, proč dneska se to bere jako něco příliš, něco neslušného.
00:09:00Když řekne někdo, já jsem antifašista,
00:09:03tak to všichni berou, jako že to je v pořádku.
00:09:06Když někdo řekne, já jsem antikomunista,
00:09:10tak říkají, no ne, to je příliš silné kafe.
00:09:13Proč?
00:09:14To je přece přirozená reakce na to, co se tady dělo za hrůzy,
00:09:21na to, kolik lidí bylo zabito,
00:09:24kolik lidí bylo zavražděno,
00:09:27kolik lidí bylo zničeno a poškozeno,
00:09:31tak to je přirozená reakce, ten antikomunismus.
00:09:35Takže to je, to je...
00:09:44něco - já jsem antikomunista a budu.
00:09:46A vůbec se za to nestydím ani se s tím nechvástám,
00:09:50prostě jsem.
00:09:52Tak Jura dbalý kořenů, i ten valašský folklór
00:09:56si s námi zabroukal a měl to rád, ale nejradši měl blues.
00:10:00Jenomže jsme se shodli, že náš dědeček nebyl černoch, nikdy.
00:10:04Ani jeho, ani můj.
00:10:06Máme to též rádi, ale toto je geograficky příslušné. Hotovo.
00:10:11-Raz, dva, tři, čtyři.
00:10:29- ZPĚV -
00:10:30Javorník, Javorník, javornický kopec,
00:10:33moja galánečka zimuje pět ovec,
00:10:37moja galánečka zimuje pět ovec.
00:10:44pět ovec, pět ovec, šestého barana,
00:10:48vyspal sa syneček s dcerečkú do rána,
00:10:53vyspal sa syneček s dcerečkú do rána.
00:11:08Po vojně se přesunul do Prahy.
00:11:12A protože ten talent tam byl, uměl psát,
00:11:15tak se uchytil určitou dobu v Mladé frontě
00:11:19jako sportovní redaktor.
00:11:23Ale psal, psal, psal.
00:11:27A potom došlo k určitému až zázraku,
00:11:30že dostal výjimku od tehdejšího rektora Akademie múzických umění
00:11:36A. M. Brousila a dostal se na FAMU.
00:11:43Pes čumí.
00:11:47-Rovně.
-Nabourá.
00:11:49Normálně.
00:11:52Potom dokonce byl i zaměstnancem Barrandova.
00:11:56Vždycky mi vykládal, že...
00:12:00Představ si, člověče, kolik roků já jsem byl na Barrandově
00:12:04zaměstnán jako dramaturg,
00:12:06a já jsem nikdy neudělal ani jeden film.
00:12:11No ale psal, že jo.
00:12:14Třeba Stíny horkého léta. Co to je...?
00:12:21Já si nevzpomenu, já su už marný člověk, starší,
00:12:25a nějak mi to vypovídá, ta leba.
00:12:30Ale vzpomněl jsem si na ty Stíny horkého léta.
00:12:33Ještě předtím něco... Ale já fakt nevím.
00:12:36Podej ty štamprle.
00:12:41Tak jo! Ahoj! Vem si to!
00:12:48Před kamerou.
00:12:54Á, ježišmarja, tož to je.
00:12:56Tož toto, tak ještě jsem netočil to tak.
00:13:06Tak pijou Valaši.
00:13:10Neboť prokázal v plné míře to,
00:13:14co je nejvyšším a jediným cílem nás všech,
00:13:17nejvznešenějším úkolem a posláním našich životů,
00:13:20nezměrným hrdinstvím podloženou věrnost naší vlasti
00:13:24a Jeho Veličenstvu císaři.
00:13:57Najednou prostě návrh, vyznamenání, Státní cena Klementa Gottwalda
00:14:02pro tvůrce filmu Signum laudis.
00:14:04A jestli se nemýlím, tak to bylo v roce 1981,
00:14:09což nebyla léta zrovna nejpříjemnější.
00:14:16A ten Jura sdělil na Barrandově, že on,
00:14:19co se týká jeho, že on to nepřijme,
00:14:25nepřijímá to vyznamenání, nebo to ocenění.
00:14:31A samozřejmě ani peníze. Tam prý bylo i dost peněz u toho.
00:14:36No a tak nastal šrumec, kdy měli -
00:14:40ale paradoxně prý měli ti papaláši barrandovští strach sami o sebe,
00:14:45jako že vlastně jejich zaměstnanec tady to.
00:14:48A tam to prý ztlumil někde nějak...
00:14:51A ten Jura řekl naprosto veřejně, tvrdě:
00:14:55Jak já můžu převzít cenu, která nese jméno člověka,
00:14:59který podepsal rozsudek smrti nad mým otcem?
00:15:05A to prý zarazilo i ty některé otrlé bolšány.
00:15:12Takže mu to vlastně svým způsobem prošlo.
00:15:18Navrhuji změnit lokál, pánové. Rusové mají skvělou vodku
00:15:22a starší důstojníci jsou džentlmeni.
00:15:24Tím chci říct, abychom se vzdali. Stejně na to všichni myslíte.
00:15:35A co kaprál?
00:15:40Je schopný hnát nás před sebou pod bodákem.
00:15:48Je takový, jakým jste ho udělali.
00:15:52Namalovali jste si ho k obrazu svému.
00:15:55Tak ho zase smažeme.
00:15:59Laden!
00:16:01Ladet! Fertig!
00:16:05An!
00:16:50Asi někdy v roce 1988 se rozhodl, že se stane,
00:16:53nebo že se přikloní k tomu disidentskému hnutí
00:16:56a že se vlastně stane jedním z nich.
00:16:58Aniž by znal Havla, ale najednou se začal seznamovat se spoustou lidí,
00:17:03které do té doby nepotkal, s lidmi,
00:17:05jako je třeba Eda Kriseová, s Petrem Kabešem
00:17:08a tak dál a tak dál.
00:17:10To, co se možná moc neví, je to, že vlastně Havla poznal
00:17:14teprve poté, co Havel vylezl v květnu -
00:17:16myslím, že to bylo v květnu - naposledy z vězení.
00:17:45Mě tam na tom ještě posléze strašně zaujala jedna věc,
00:17:54jak ho ti disidenti strašně rychle akceptovali.
00:18:00Přece jenom byla to šedá zóna, byl to člověk,
00:18:04který točil filmy a tak.
00:18:06A oni ho akceptovali nejenom tak, že ho jako přijali,
00:18:11ale on tam měl svým způsobem dost velké -
00:18:14nechci říct velké slovo,
00:18:17ale prostě jeho názor byl brán v potaz, bych řekl jako,
00:18:24nebo jaksi do hry, včetně toho sepisování.
00:18:30Já si myslím, že to napsal on a že to Havel potom dramaturgoval -
00:18:35Několik vět.
00:18:36Tu petici za propuštění myslím, že napsal Jura.
00:19:00Značné rozhořčení pak vyvolává i ten fakt,
00:19:04že chartisté zneužívají a zaštiťují se populárními osobnostmi,
00:19:07jejichž podpisy pod Několik slov se snaží ovlivňovat veřejné mínění.
00:19:11Jak napsali například pracovníci ředitelství
00:19:14Obchodu obuví z Gottwaldova.
00:19:16V souvislosti s tím pak stojí za zmínku i osobní dopis
00:19:19Márie Vargové, pracovnice Státní spořitelny Trebišov.
00:19:22Píše: "Jsem zklamána především tím, že se pod výzvu podepsali
00:19:26i známí umělci, kteří tak přesvědčivě ztvárnili
00:19:29filmové či televizní role,
00:19:31rozdávali radost a pohodu všem lidem po celodenních starostech."
00:19:37Několik vět byl vlastně plán, se kterým původně přišel
00:19:40Jirka Křižan, protože on nejvíc ze všech cítil,
00:19:44jak se probouzí ta komunita těch zastrašených, těch mlčících,
00:19:48ale přitom známých lidí.
00:19:52A kdo tehdy napsal ty věty, kdo je redigoval, to už je...
00:19:59Vždyť je to taky přes 20 let.
00:20:01Každopádně role dvou pánů, Jirky Křižana a Václava Havla,
00:20:07byla naprosto zásadní.
00:20:09Já jsem tam možná také upravoval nějaké větičky.
00:20:15Mě napadlo těch Několik vět jako jakýsi ozev:
00:20:182000 slov, Několik vět.
00:20:22Což se zalíbilo všem, a tak to vzniklo.
00:20:25Václav napsal tu základní verzi, pan Havel tedy.
00:20:33A...
00:20:39My jsme se Sašou Vondrou jenom jaksi přispívali
00:20:42nějakými podněty, ale byl to převážně jeho text.
00:20:51A teď nám to dal, aby Saša v disentu,
00:20:56aby zjistil, jaký to má ohlas, a já v šedé zóně.
00:21:03To bylo jasné, že v něm ten antikomunismus,
00:21:06velmi vyhraněný, dřímá celý život, a že jenom čeká na chvíli,
00:21:11kdy ho bude moct otevřeně projevit, což se stalo v tom roce 1989.
00:21:18A on si tím začal vyrovnávat účty s tím režimem.
00:21:23Tím nechci říci, že by byl nějaký pomstychtivý
00:21:27nebo že by to byl člověk, který by chtěl,
00:21:30aby někdo jaksi byl odsouzen za to, že se provinil.
00:21:34On byl v tomhle směru velice... velice...
00:21:38Jakoby ne tolerantní, tolerantní nebyl,
00:21:42on byl nesmiřitelný, ale nebyl pomstychtivý,
00:21:45nebyla v něm ta touha jakoby někomu ublížit za to,
00:21:49co mu ten život nebo ten komunismus v životě udělal.
00:22:19Ten požadavek na to odstoupení považuji za nutný,
00:22:22protože pokusy o dialog s touto vládou
00:22:26trvají ze strany Charty skoro 13 let
00:22:30a v posledních měsících ze strany dalších iniciativ
00:22:36a v posledních týdnech vůbec společnosti nejširší,
00:22:42zastoupené signatáři Několika vět.
00:22:48Přes urgence na tuto moc nikdy nám nebylo odpověděno
00:22:52a tato moc současná nám dává jasně najevo naprosté pohrdání,
00:22:58se kterým o nás píše, jak nás označuje.
00:23:03Takže já se domnívám, že doba je taková,
00:23:07že s těmito lidmi nelze vést dialog,
00:23:10navíc proto, že to jsou prokazatelní zločinci,
00:23:13kteří spáchali krvavý zločin před dvěma dny.
00:23:21A já sám si nedovedu představit, že bych s člověkem,
00:23:25který má být souzen, měl vést dialog.
00:23:34Jak už začal být poradcem prezidenta,
00:23:39po roku 1989,
00:23:42no tak jsme se stýkali nějak tak sporadicky,
00:23:47by se dalo říct.
00:23:52Protože on měl pilno furt, jak žebrák o hodech,
00:23:56a sem tam ještě po pevném telefonu...
00:24:03No já jsem mu vždycky zavolal, on mně ne,
00:24:06protože on měl pilno.
00:24:08Toť podívej, tady mám fotku. Pořád tady se mnou sedí.
00:24:16A sem tam mu zahrozím: ty Juro!
00:25:00Na Hradě byla neuvěřitelná atmosféra,
00:25:03my jsme skutečně přišli někam, jako bych tak řekl
00:25:06skoro do nepřátelského,
00:25:09ale zároveň úplně předposaraného prostředí.
00:25:12Teď obrovské prostory, v tom zoufalí lidé,
00:25:16kteří vůbec nevěděli, co bude, co mají dělat.
00:25:20A teď celé se to odehrálo v takové té době
00:25:24těch revolučních změn, toho dynamického vývoje,
00:25:29my jsme tam vletěli jako živel.
00:25:35A teď jsme museli samozřejmě si přitáhnout další lidi,
00:25:39protože s těmi lidmi, co tam byli,
00:25:42se nedalo spolupracovat.
00:25:44Jednak samozřejmě to nešlo asi kvůli minulosti,
00:25:48ale oni nebyli schopni ani chytit ten vítr a tu dynamiku.
00:25:52Tam bylo mnoho koupelen a málo pracoven.
00:26:43Přišel generál Vacek, zavelel vysílačkami
00:26:47a teď se ozval ten dus, dus, dus, ten dusot
00:26:51a pochodovali ti vojáci.
00:26:55Zvedali ty nohy a práskali s nimi do toho betonu,
00:26:59do té betonové dlažby.
00:27:03Nesli ty flinty
00:27:04a takhle jim po každém tom došlápnutí poskočila hlava.
00:27:10A on mi říkal - poněvadž jsme neměli žádné funkce,
00:27:14on mi říkal "pane Křižan".
00:27:17A říkal: "Co tomu říkáte, pane Křižan?"
00:27:20Já jsem říkal: "No. A musejí zvedat ty nohy tak vysoko?"
00:27:26To bylo podle té ruské armády, že jo.
00:27:30On říkal:
00:27:31"No nemusejí, to se dá změnit. O kolik byste myslel níž?"
00:27:38Oni je zvedli do výše kolena vždycky.
00:27:41Tak jsme tam dělali...
00:27:43Já jsem říkal: "Tak o tolik. Kolik to je?
00:27:50Třicet?"
00:27:52On říkal: "Čtyřicet." Já jsem říkal: "To je třicet."
00:27:55On říkal: "To je čtyřicet." Já jsem říkal: "Počkejte."
00:27:59Cigarety měly 7 centimetrů, to mám takovou pomůcku,
00:28:02když nemám metr. Tak on držel tu míru
00:28:05a já jsem tam tu krabičku cigaret takhle jako měřil.
00:28:08Takže jsme se shodli, že asi o těch 30 centimetrů
00:28:12se ten krok sníží.
00:28:13A já jsem myslel, jak jsem pomohl vojákům, chudákům,
00:28:17jak jim ty hlavy poskakují, a že budou teď níž zvedat nohy
00:28:22a že ty údery nebudou tak silné.
00:28:27Pak jsem se dozvěděl, že ti vojáci když to zjistili,
00:28:31tak že říkali: To musí být pěkná kurva ten Křižan, hajzl jeden!
00:28:36Protože oni do rána celou noc přecvičovali ten krok,
00:28:41protože byli zvyklí na ten vysoký a měli to zafixované.
00:28:45A museli se naučit ten nižší krok.
00:28:47Takže to byl můj takový... A zůstalo to tak,
00:28:50od té doby pochoduje naše armáda níž než ruská.
00:28:53To je prosím pěkně moje zásluha, tu mi nikdo nevezme.
00:29:01On to bral jako normální,
00:29:04prostě součást jeho nové role v této době.
00:29:10Celá řada lidí z disentu
00:29:12jakmile se dostala do nějakých vysokých politických pozic,
00:29:17tak bylo vidět, jak říkají, to je satisfakce.
00:29:20A trošičku jako zapomněli na to, z čeho vyrostli.
00:29:24A začali jakoby užívat tu moc plným dechem
00:29:27a vyvyšovali se, možná někdy byť třeba jenom morálně, nad ostatní.
00:29:31A proto třeba toho Jirku neměli moc rádi,
00:29:35protože on najednou jim byl úplně rovný a nemá ten původ.
00:29:40Jako poradce prezidenta nevydržel tam,
00:29:44odešel, šel do české vlády jako náměstek ministra vnitra.
00:29:51Tam to nevydržel taky.
00:29:55On říkal, s těmi lidmi nejde, nejde žít.
00:30:04Já bych se musel zbláznit nebo někoho zabít.
00:30:10No a tak toho taky nechal a dal se zase na ten svůj obor.
00:30:16Co si budeme povídat,
00:30:18to se týká i řady současných našich politiků a poslanců zejména,
00:30:23kteří mají pocit ne že byli zvoleni,
00:30:26ale že byli vyvoleni, já tomu říkám mojžíšovský komplex.
00:30:32A teď nějaký strejc odněkud, nebo nějaká tetka,
00:30:37prostě je zvolený, napsaný...
00:30:41Vlastně on taky je zvolený,
00:30:43vlastně je tam dosazený stranickou nějakou - stranickým aparátem.
00:30:51Ale on nabude pocitu, že je Bohem vyvolený.
00:30:57A oni se začínají úplně jinak chovat,
00:30:59a v tom parlamentu po tom zvolení je to nádherné pozorovat.
00:31:04A pak už sami se považují za polobohy.
00:31:08Ten Mojžíš aspoň se ptal: Pane Bože, proč?
00:31:11On nechtěl, Mojžíš byl vyvolený Bohem a křičel:
00:31:14"Bože, proč já? Já to nechci." A Bůh nedovolil.
00:31:18Kdežto oni: Ano, já!
00:31:23Oni jsou spokojení s tím svým vyvolením, jak to vnímají,
00:31:27a mají pocit, že se stávají sami Bohy,
00:31:30a podle toho se chovají ve všech - na co si vzpomenete,
00:31:36až po ty pitomosti okolo těch jejich výhod
00:31:39a imunit a takové věci.
00:31:45Takže to je holt nevýhoda toho systému,
00:31:50že lidé nevolí jednotlivce, ale nějaké kandidátky.
00:31:54Pak se tam dostane svoloč hrozná.
00:32:16Že se Boha nebojí!
00:32:18Jak k životu, ale i k práci
00:32:21on potřeboval mít velmi přátelský vztah.
00:32:25Se Zdeňkem Syrovým to bylo celoživotní.
00:32:31S Martinem Hollým totéž.
00:32:33Zažil jsem asi dvě nebo tři setkání,
00:32:36František Vláčil, Jura Křižan, kde dělali teda spolu
00:32:40jenom ty Stíny horkého léta, to je vynikající,
00:32:43to je vynikající film.
00:32:45Vznikl v době Charty, to je zázrak úplný.
00:32:49I tam byla taková jako vzájemná úcta.
00:32:52A s Vláďou Michálkem, kde už byl i takový větší věkový rozdíl,
00:32:57zase to byl vyloženě velmi přátelský vztah.
00:33:43On měl rád kovbojky, to bylo naprosto jednoznačné,
00:33:46on to viděl jako černé a bílé.
00:33:48My jsme si v tom dokonce nerozuměli, vzácně,
00:33:51ale to nebyl problém.
00:33:53Já jsem viděl všechno jako škálu šedivosti
00:33:56a on to viděl jako černé a bílé.
00:33:58Mně se ne zcela líbily všechny jeho filmy,
00:34:01i když jsem respektoval.
00:34:03On mohl mít stejné výhrady k mým, ale to prostě se...
00:34:06Oba jsme si byli jistí, že si řekneme o tom,
00:34:09co si myslíme, a tím jsme to smazali a šli do hospody.
00:34:14V jeho příbězích ale zhusta dobro není vítězným.
00:34:18Je morálně vítězné, mívá morální vítězství,
00:34:21ale je to vítězství Pyrrhy a většinou si to
00:34:24ta hlavní figura odskáče, jestli je to Signum laudis
00:34:28nebo třeba Sekal.
00:34:33Je třeba, abyste zabil Sekala, Juro Barane.
00:34:39Zbláznili jste se?! Nebo blázním já?
00:34:45Špatně slyším?
00:34:48-Víte, kdo to je Sekal, Barane?
-To já vím.
00:34:51A co tady provádí?
00:34:54A proč se zabila naše Anežka?
00:34:56Že nás udává Němcům a dostává naše grunty?
00:35:01Je třeba takového parchanta zabít?
00:35:05To je vaše trápení a vaše starost.
00:35:09Je, ale museli jsme najít někoho, kdo to udělá.
00:35:14Tož hledejte dál.
00:35:17Víme, že jste pomáhal partyzánům.
00:35:24Že je na vaše dopadení vypsaná odměna.
00:35:27Věděl jste to jenom vy.
00:35:31Kdyby vás snad napadlo utéct, rozmyslete si to.
00:35:34Víme taky, kde se schovává vaše žena s vaším děckem.
00:35:48Tož tak jsem si to nepředstavoval.
00:35:58Chováte se stejně jako Sekal.
00:36:08Jidáš!
00:36:11Je nám jedno, kde a jak to uděláte, ale musí to být brzy.
00:36:19Do úplňku.
00:36:23Dohodli jsme se, že vám dobře zaplatíme,
00:36:27ale počítám, že byste peníze nevzal.
00:36:32Obchod je to jednoduchý, kováři.
00:36:36Když zabiješ Sekala, budeš žít.
00:36:43Takhle se on jakoby dostával vlastně k tomu období
00:36:46začátku komunismu tady a k té tragické události,
00:36:49která postihla vlastně jeho tatínka.
00:36:52On hledal vlastně ty kořeny toho. A on přišel na to,
00:36:56že ty kořeny toho komunistického režimu mimo jiné tkví
00:37:02taky v udavačství, v kolaboraci, v nečistém svědomí.
00:37:09Což v tom filmu Je třeba zabít Sekala
00:37:13je jasně vidět.
00:37:14Prostě ty malé postavičky, které práskaly
00:37:17a furt vyhrožovaly, vydíraly. A on takhle vlastně se dostával
00:37:21jakoby k podstatě toho komunistického režimu,
00:37:25protože ti lidé, kteří práskali za války,
00:37:28pak práskali taky za toho komunistického režimu.
00:37:31A byli to mnohdy představitelé pak na té místní úrovni
00:37:35toho komunistického režimu.
00:37:39Jiří Křižan, scenárista filmu Je třeba zabít Sekala.
00:37:43Já děkuju. Děkuju kolegům, kteří mi dali hlasy,
00:37:47děkuju skupině Hrůza pod vedením pana Boučka,
00:37:51která z toho udělala krásný film.
00:37:55A ještě bych chtěl poděkovat kategorii, která tu není zmiňovaná,
00:38:01ale dramaturgovi panu Gogolovi, který mi pomohl. Děkuju.
00:38:06Pro mě osobně nejbližší je
00:38:08myslím trošičku neprávem opomíjený film Tichá bolest,
00:38:12který vzniknul a byl uveden do kin v době,
00:38:15kdy se sem začaly valit právě ty - jako Hollywood a kdeco jiného,
00:38:20a začaly se otvírat McDonaldy.
00:38:22A prostě v tom se ta Tichá bolest tak trošičku ztratila.
00:38:26-Mně se líbil nejvíc Pokoj v duši, protože jsem za ním cítil
00:38:30největší výhodu Křižana.
00:38:32A poprvé jsem měl pocit, že jako nepoužívá formu,
00:38:36aby udělal film, ale že vyjadřuje něco sám za sebe.
00:38:41Ten příběh je o člověku v koutě, a on se tak cítil.
00:38:45Jura Křižan se cítil jako člověk...
00:38:48Jo, zdravotně.
00:39:25Človeče, drclo!
00:39:28Nechal postavit barák, že? Na svém pozemku.
00:39:34No a já nevím... V kterém tom roce se tu nastěhoval?
00:39:38-Beky?!
-1997, tak nějak?
00:39:43Tak nějak. No.
00:39:46Se nastěhoval a hotovo.
00:39:50A ty první noci říká, no to je balada,
00:39:53tady je v noci tma.
00:39:55Já povídám: "A v Praze ne?" "Ne, tam je furt světlo."
00:40:07Já abych pravdu řekl, když odešel z Prahy do Branek,
00:40:11on každému tak okázale furt říkal,
00:40:13jak je to bezvadný a jak se má skvěle,
00:40:16že jsem měl podezření, že to tak úplně není,
00:40:20že mu scházel takový ten kontakt, byť tam lidé za ním jezdili hodně,
00:40:28že mu ale scházel takový ten každodenní kontakt
00:40:32jakoby s tou skutečností veřejně politickou nějakou prostě.
00:40:40A že mu scházeli ti přátelé, kavárny, hospody.
00:40:48A že to tak trošičku před námi hrál,
00:40:52že tak strašně šťastný, jak předstíral, nebyl.
00:40:55No tak v Brankách se do žádné politiky neměl potřebu zapojovat,
00:40:59protože s kým by to dělal a proč by to dělal.
00:41:02On měl pocit, že své řekl, své udělal,
00:41:05a snažil se věnovat tomu, co taky cítil jako povinnost,
00:41:09ten vrácený nějaký majetek dát dohromady,
00:41:12naučit se musel fůru věcí, protože když je přervané kontinuum,
00:41:17tak se ty věci musíš doučit.
00:41:19Musíš se doučit, co je les atd., jak se to, co se to, proč se to.
00:41:23Tomu se věnoval, a tak jako je potřeba žít.
00:41:28My jsme se věnovali podstatnějším věcem,
00:41:31jako lihopalnictví, v kolika odstavit pálenku a tak.
00:41:36To je důležité, to jsou ty věci, které se předávají vnukům.
00:42:47V Brankách takoví ti... No...
00:42:51Já nevím, jak bych to řekl.
00:42:54Byli proti němu, že ještě...
00:43:02Paní Křižanová ještě hned po 90. roku zažádala
00:43:06o vrácení majetku, tak ty lesy a tak dále,
00:43:11a to se podařilo.
00:43:17A takové ty klepny, baby a tak:
00:43:20Nó, Křižan chce všechno sežrat.
00:43:25Já vždycky jsem říkal: Jak sežrat? Je to jeho?
00:43:28Je nebo není? No, že už to nebylo.
00:43:32Navracejí se majetky?
00:43:34Vracejí se majetky lidem, co ukradli, že.
00:43:39Takže proč oni by nemohli také dostat ten majetek zpátky?
00:44:09Já si myslím, že byl v Brankách na Moravě šťastný.
00:44:12A mimo jiné se to projevilo tím, že strašlivě nerad jezdil do Prahy.
00:44:17Čili když někdo chtěl se sejít s Jiřím Křižanem,
00:44:20tak se musel sebrat a jet těch 350 nebo kolik kilometrů do Branek.
00:44:24My jsme to dělali relativně často a vždycky velice rádi,
00:44:28ale mnoho lidí prostě mu to jenom slibovalo,
00:44:31že se za ním podívá, a jaksi se k tomu nikdy nedostali.
00:44:39Ale to bylo, ty Branky, to bylo místo,
00:44:42se kterým on byl bytostně srostlý, tam vyrostl, že jo, a tak dále.
00:45:27- ZPĚV -
00:45:30Aspoň sa eště raz prejdime
00:45:37po tejto zasněženej krajině.
00:45:48Aspoň sa eště raz prejdime
00:45:56po tejto zasněženej krajině.
00:46:09Keď už nič jiné, keď už nič jiné.
00:46:14Keď už nič jiné...
00:46:46To by se dalo asi pořád vykládat. Já dodnes se s ním radím.
00:46:50Pořád to je tak,
00:46:56jako že na mě z nečekaných koutů vykoukne taková potřeba
00:47:01se zeptat nebo poradit.
00:47:03Nebo i něco, co zažiju, tak si říkám:
00:47:06Jé, to mu udělá radost.
00:47:08Tak asi až potom mu to musím sdělit,
00:47:11nějakou svodku udělat za tu dobu,
00:47:14kdy s námi není. Chybí.
00:47:20Po někom je jenom dolíček, taková malinká jamečka,
00:47:24po něm je opravdová propast.
00:47:29A nejsu sám.
00:47:31Jsou lidé, kteří třeba měli to potěšení s ním být dva dny,
00:47:36a stejně to utrpěli jako ránu.
00:47:38A my jsme za posledních 10 roků
00:47:41to přibližování dostali do takové fáze,
00:47:44že když jsme se týden neviděli,
00:47:46tak jsme si museli aspoň psát nějaké hezké věci.
00:47:49Pozor, my jsme se i nádherně hádali.
00:47:52Zase ne, tam nebyl soulad. On byl sparťan.
00:47:55Takže měli jsme vděčné téma. Když jsme už byli hodně dlouho
00:47:59v takovém jako nekonfliktním stádiu,
00:48:02tak někdo z nás to vtipně vytáhl a už jsme byli v sobě,
00:48:06protože já su rodově slávista.
00:48:08A to tak je pěkné, chlapi se mají mít i o čem pohádat.
00:48:19Třeba taky kouřil Camelky.
00:48:23Keď už nič jiné, keď už nič jiné.
00:48:25Keď už nič jiné...
00:48:54Pro mě je to stále žijící člověk.
00:49:01Říká se, že člověk je tak dlouho naživu,
00:49:04dokud si ho lidé pamatují.
00:49:06Tak já myslím, že on bude žít ještě dlouho.
00:49:11Já bych si přál, aby byla oborová nebe,
00:49:14aby komunisti schůzovali, muzikanti hudli,
00:49:17milovníci milovali.
00:49:20A my z Jurou bychom byli v takovém mezinebí,
00:49:24kde by se četlo, zpívalo, koštovalo, milovalo.
00:49:31Takové univerzální, takové kumštýřské.
00:49:34Bylo by to hezké.
00:49:39Ne že bych spěchal, ale bylo by mně milé,
00:49:42kdybych se s ním potkal.
00:49:46Všichni by mi nejradši řekli: Nekuřte, není to zdravé.
00:49:51Já vím, že to není zdravé, no.
00:49:56Ale je to dobré.
00:50:02To kdysi nebožtík Jura říkal svému bráchovi:
00:50:05Když Arnošt řekne, že se to nedá pít, ještě to není třeba vylévat.
00:50:14Já jsem možná v životě nenašel laskavějšího člověka,
00:50:19než byl on.
00:50:20Člověka, který by měl kromě - protože to byl slušný člověk
00:50:24a měl pevný charakter, tak který by se tak rád smál.
00:50:28On měl takový ten vráskový smích.
00:50:31A který by měl tak dobrou náladu
00:50:34a který by tak uměl si hezky užívat života:
00:50:38chlast, cigára, ryby.
00:50:44On když o tom vyprávěl,
00:50:46a vždycky když on vyprávěl, tak to byl scénář k nějakému filmu,
00:50:50tak to byla radost poslouchat.
00:50:53Já ho fakt mám jako kovboje.
00:50:56Jo. On westerny miloval a já taky.
00:51:04Akorát tady to byl takový eastern.
00:51:11Byl to kluk, který se takzvaně nehodil do dnešní doby,
00:51:16protože co on nevzal,
00:51:19je ten relativismus určitý té doby,
00:51:23pro něj znamenalo ano - ano, ne - ne.
00:51:30Jirka mě odnaučil takovým tím čecháčkovským způsobem šetřit
00:51:34a počítat, protože on byl takový ten správný grand.
00:51:40To je všecko.
00:51:44Skryté titulky: Alena Kardová, Česká televize 2011
Zažil nemilost, úspěch i odchod do ústraní. Na životním příběhu Jiřího Křižana lze dokonale ilustrovat moderní české dějiny se všemi proměnami, zrůdnostmi i euforickými okamžiky. Komunisté mu v padesátých letech popravili otce, za ironickou básničku, kterou složil na dělnického prezidenta Antonína Zápotockého, ho vyhodili ze střední školy. Z rodného Valašska odešel do Prahy. Začal psát filmové scénáře a sbírat ocenění. S Františkem Vláčilem natočil Stíny horkého léta, s Martinem Holým Signum Laudis. Přímočaře a bez kompromisů dokázal pojmenovat dobro a zlo, kde kladný hrdina byl zhusta „jen“ morální vítěz. „Zlo nemá slabiny,“ říkával. Ale právě morální vědomí Křižanovi nedovolilo přijmout státní cenu Klementa Gottwalda za film Signum Laudis. Nechtěl přebírat ocenění, které neslo pojmenování po muži, jenž podepsal rozsudek smrti nad jeho tátou. Jako jednomu z mála se Křižanovi na sklonku osmdesátých let podařilo vymanit z letargie, která se rozprostírala nad tehdejším komunistickým Československem. Zorganizoval petici za propuštění Václava Havla z vězení a rozšířil ji mezi herce, zpěváky a jiné kulturní pracovníky. Byl spoluautorem Několika vět. Po listopadu 1989 následoval Václava Havla na Hrad, kde působil jako jeho poradce, poté byl náměstkem ministra vnitra. Z obou funkcí odešel, když dospěl k názoru, že už pro věc nemá co udělat. Nedržel si funkcí jen kvůli penězům a vlivu, jak tomu velmi často u dnešních politiků je. Odcházel dobrovolně. Vrátil se na Valašsko. Psal scénáře. Jeho Je třeba zabít Sekala v režii Vladimíra Michálka je jedním z nejoceňovanějších českých filmů. Smyslem bytí každého člověka je život v pravdě. Jiří Křižan tak žil a uměl žít, což je přinejmenším inspirativní. Miloval Valašsko, koně, rybaření, společnost přátel, ženy a slivovici. Námět, scénář a režie Jiří Fiedor, kamera Jaromír Kačer, střih David Zeman, dramaturg Čestmír Franěk.
