Život a doba Jiřího Křižana, filmového scenáristy a politika, jehož nedožité 75. narozeniny si v těchto dnech připomínáme. Scénář a režie J. Fiedor
00:00:49 Dědo!
00:00:52 Staříčku, kdo to je?
00:01:28 Není to tak, že by se Jura o těchto věcech šířil nějak častěji
00:01:33 nebo že by to akcentoval.
00:01:34 Ale když jsme se o tom bavili, tak já jsem z toho pochopil to,
00:01:39 že tatínek s několika kamarády se rozhodl opustit republiku,
00:01:46 protože se jim zdálo, že je nejvyšší čas.
00:01:52 Naplánovali to na Silvestra přelomu roku 1949 a 1950.
00:01:59 Při tom přechodu se staly dramatické věci.
00:02:05 Údajně mělo dojít k zabití nějakého policajta.
00:02:11 Nebo jiného příslušníka ozbrojených sil.
00:02:15 Ten samotný přechod se nakonec podařil,
00:02:18 dostali se do americké zóny.
00:02:21 Poté došlo někde ve vnitrozemí
00:02:24 k nějakému konfliktu s autobusákem, nebo s někým takovým.
00:02:31 Policie je předala zpátky do ruské zóny,
00:02:35 což bylo tragické,
00:02:36 protože byli předáni zpátky do republiky.
00:02:39 A za zabití toho policajta byli odsouzeni k smrti a popraveni.
00:02:47 Po revoluci vyšly najevo věci, že to možná celé bylo zinscenováno.
00:03:02 Ne, on mi řekl před smrtí, že to bylo všechno jinak.
00:03:08 Ale já na to nebudu vzpomínat. Já o tom nemluvívám.
00:03:13 A kdo vám to říkal před smrtí, že to bylo všechno jinak?
00:03:18 Manžel. Já jsem s ním neměla nikdy žádný rozhovor,
00:03:21 až ten poslední.
00:03:28 Mě k němu nepustili na návštěvu.
00:03:33 A tajili, kde je, ve které věznici je.
00:03:39 To jsem se vždycky dověděla nějak pokoutně.
00:03:46 To bylo v roce 1951, kdy se tato věc stala.
00:03:52 Já jsem tenkrát vůbec nevěděl, co se dělo, nebo tak nějak,
00:03:58 ne, opravdu ne.
00:04:02 Ne. Až potom později jsem se dověděl,
00:04:06 co se stalo, co bylo a tak dále.
00:04:16 Většina i těch děcek se jim, Křižanovým, vyhýbala.
00:04:21 Lidé taky.
00:04:24 Takže lidé měli strach se s nimi bavit.
00:04:31 Když Jura přijel sem za matkou, vždycky jsme se sešli.
00:04:36 A ne že jsme se schovávali. Ne, na dědině do hospody.
00:04:43 A Jura vždycky říkal:
00:04:45 "Ty jediný ses se mnou bavil kdykoliv."
00:05:00 Zeptejte se ho, jestli to udělal. Aby se přiznal.
00:05:05 On to udělal. Kolik to stojí?
00:05:10 Tady přece nejde o peníze. Pochopte, jde o princip.
00:05:15 Taková věc s ním poroste.
00:05:17 Chvála Bohu.
00:05:19 Měl byste mu domluvit, pane Kadavý.
00:05:22 Musíte mu vysvětlit, že to byla špatnost.
00:05:25 Co mu mám vysvětlit?
00:05:28 Že jste mu zabili tátu? A proto mezi vás nepatří?
00:05:34 Že jste mi ho chtěli sebrat
00:05:36 a vychovávat z něj budoucnost národa v jakémsi útulku?
00:05:41 Že je černá ovce, která nepatří mezi vaše děti?
00:05:47 To jste mu právě vysvětlili sami.
00:05:49 - PÍSKNUTÍ -
00:05:52 Rikino, vyprovoď soudruhy!
00:06:34 Kupodivu se dostal na tu jedenáctiletku tenkrát.
00:06:42 A potom mu jeho kreativita nedala spát,
00:06:45 takže napsal básničku, a myslím,
00:06:48 že i nakreslil k tomu nějaký portrét,
00:06:51 Ušaté torpédo, které bylo věnováno
00:06:54 druhému dělnickému prezidentovi Antonínu Zápotockému.
00:06:58 A to vám teď nevím, jestli ho někdo udal
00:07:03 nebo jak k tomu došlo, ale vyletěl.
00:07:13 Neostávej tady, Janku. Není dobré ostávat mezi lidmi,
00:07:16 kterým připomínáš svinstva, kterých se dopustili.
00:07:21 Pro celou dědinu budeš na věky synem člověka, kterého oni zabili.
00:07:26 Anebo přinejmenším dopustili, aby byl zabitý.
00:07:31 Všichni to vědí. A každý se za to velice stydí.
00:07:37 Ale nikdo z nich si není a ani nemůže být jistý,
00:07:41 že by to neudělal znova.
00:07:44 Co se stalo, nikdy se neodstane.
00:08:05 Tož tak na světě.
00:08:10 Bůh tě ochraňuj, synku.
00:08:13 Součástí Jirkovy povahy byla určitá tvrdost a nesmlouvavost k lidem,
00:08:18 ve kterých se ať už právem nebo neprávem zklamal.
00:08:21 A to je o tom - to není, jak každý říká, byl to Valach,
00:08:25 typický Valach.
00:08:26 To znamená, když se jednou zabejčil, tak se zabejčil.
00:08:30 To není pravda.
00:08:32 Já si myslím, že Jirkova iniciální zkušenost z dětství
00:08:36 ovlivnila jeho povahu tímto způsobem.
00:08:41 Všichni lidé, kteří vnímali komunismus
00:08:45 jako teror, jako útlak, jako něco hrozného a hnusného,
00:08:49 tak jsou antikomunisti.
00:08:52 Nevím, proč dneska se to bere jako něco příliš, něco neslušného.
00:09:00 Když řekne někdo, já jsem antifašista,
00:09:03 tak to všichni berou, jako že to je v pořádku.
00:09:06 Když někdo řekne, já jsem antikomunista,
00:09:10 tak říkají, no ne, to je příliš silné kafe.
00:09:13 Proč?
00:09:14 To je přece přirozená reakce na to, co se tady dělo za hrůzy,
00:09:21 na to, kolik lidí bylo zabito,
00:09:24 kolik lidí bylo zavražděno,
00:09:27 kolik lidí bylo zničeno a poškozeno,
00:09:31 tak to je přirozená reakce, ten antikomunismus.
00:09:35 Takže to je, to je...
00:09:44 něco - já jsem antikomunista a budu.
00:09:46 A vůbec se za to nestydím ani se s tím nechvástám,
00:09:50 prostě jsem.
00:09:52 Tak Jura dbalý kořenů, i ten valašský folklór
00:09:56 si s námi zabroukal a měl to rád, ale nejradši měl blues.
00:10:00 Jenomže jsme se shodli, že náš dědeček nebyl černoch, nikdy.
00:10:04 Ani jeho, ani můj.
00:10:06 Máme to též rádi, ale toto je geograficky příslušné. Hotovo.
00:10:11 -Raz, dva, tři, čtyři.
00:10:29 - ZPĚV -
00:10:30 Javorník, Javorník, javornický kopec,
00:10:33 moja galánečka zimuje pět ovec,
00:10:37 moja galánečka zimuje pět ovec.
00:10:44 pět ovec, pět ovec, šestého barana,
00:10:48 vyspal sa syneček s dcerečkú do rána,
00:10:53 vyspal sa syneček s dcerečkú do rána.
00:11:08 Po vojně se přesunul do Prahy.
00:11:12 A protože ten talent tam byl, uměl psát,
00:11:15 tak se uchytil určitou dobu v Mladé frontě
00:11:19 jako sportovní redaktor.
00:11:23 Ale psal, psal, psal.
00:11:27 A potom došlo k určitému až zázraku,
00:11:30 že dostal výjimku od tehdejšího rektora Akademie múzických umění
00:11:36 A. M. Brousila a dostal se na FAMU.
00:11:43 Pes čumí.
00:11:47 -Rovně.
-Nabourá.
00:11:49 Normálně.
00:11:52 Potom dokonce byl i zaměstnancem Barrandova.
00:11:56 Vždycky mi vykládal, že...
00:12:00 Představ si, člověče, kolik roků já jsem byl na Barrandově
00:12:04 zaměstnán jako dramaturg,
00:12:06 a já jsem nikdy neudělal ani jeden film.
00:12:11 No ale psal, že jo.
00:12:14 Třeba Stíny horkého léta. Co to je...?
00:12:21 Já si nevzpomenu, já su už marný člověk, starší,
00:12:25 a nějak mi to vypovídá, ta leba.
00:12:30 Ale vzpomněl jsem si na ty Stíny horkého léta.
00:12:33 Ještě předtím něco... Ale já fakt nevím.
00:12:36 Podej ty štamprle.
00:12:41 Tak jo! Ahoj! Vem si to!
00:12:48 Před kamerou.
00:12:54 Á, ježišmarja, tož to je.
00:12:56 Tož toto, tak ještě jsem netočil to tak.
00:13:06 Tak pijou Valaši.
00:13:10 Neboť prokázal v plné míře to,
00:13:14 co je nejvyšším a jediným cílem nás všech,
00:13:17 nejvznešenějším úkolem a posláním našich životů,
00:13:20 nezměrným hrdinstvím podloženou věrnost naší vlasti
00:13:24 a Jeho Veličenstvu císaři.
00:13:57 Najednou prostě návrh, vyznamenání, Státní cena Klementa Gottwalda
00:14:02 pro tvůrce filmu Signum laudis.
00:14:04 A jestli se nemýlím, tak to bylo v roce 1981,
00:14:09 což nebyla léta zrovna nejpříjemnější.
00:14:16 A ten Jura sdělil na Barrandově, že on,
00:14:19 co se týká jeho, že on to nepřijme,
00:14:25 nepřijímá to vyznamenání, nebo to ocenění.
00:14:31 A samozřejmě ani peníze. Tam prý bylo i dost peněz u toho.
00:14:36 No a tak nastal šrumec, kdy měli -
00:14:40 ale paradoxně prý měli ti papaláši barrandovští strach sami o sebe,
00:14:45 jako že vlastně jejich zaměstnanec tady to.
00:14:48 A tam to prý ztlumil někde nějak...
00:14:51 A ten Jura řekl naprosto veřejně, tvrdě:
00:14:55 Jak já můžu převzít cenu, která nese jméno člověka,
00:14:59 který podepsal rozsudek smrti nad mým otcem?
00:15:05 A to prý zarazilo i ty některé otrlé bolšány.
00:15:12 Takže mu to vlastně svým způsobem prošlo.
00:15:18 Navrhuji změnit lokál, pánové. Rusové mají skvělou vodku
00:15:22 a starší důstojníci jsou džentlmeni.
00:15:24 Tím chci říct, abychom se vzdali. Stejně na to všichni myslíte.
00:15:35 A co kaprál?
00:15:40 Je schopný hnát nás před sebou pod bodákem.
00:15:48 Je takový, jakým jste ho udělali.
00:15:52 Namalovali jste si ho k obrazu svému.
00:15:55 Tak ho zase smažeme.
00:15:59 Laden!
00:16:01 Ladet! Fertig!
00:16:05 An!
00:16:50 Asi někdy v roce 1988 se rozhodl, že se stane,
00:16:53 nebo že se přikloní k tomu disidentskému hnutí
00:16:56 a že se vlastně stane jedním z nich.
00:16:58 Aniž by znal Havla, ale najednou se začal seznamovat se spoustou lidí,
00:17:03 které do té doby nepotkal, s lidmi,
00:17:05 jako je třeba Eda Kriseová, s Petrem Kabešem
00:17:08 a tak dál a tak dál.
00:17:10 To, co se možná moc neví, je to, že vlastně Havla poznal
00:17:14 teprve poté, co Havel vylezl v květnu -
00:17:16 myslím, že to bylo v květnu - naposledy z vězení.
00:17:45 Mě tam na tom ještě posléze strašně zaujala jedna věc,
00:17:54 jak ho ti disidenti strašně rychle akceptovali.
00:18:00 Přece jenom byla to šedá zóna, byl to člověk,
00:18:04 který točil filmy a tak.
00:18:06 A oni ho akceptovali nejenom tak, že ho jako přijali,
00:18:11 ale on tam měl svým způsobem dost velké -
00:18:14 nechci říct velké slovo,
00:18:17 ale prostě jeho názor byl brán v potaz, bych řekl jako,
00:18:24 nebo jaksi do hry, včetně toho sepisování.
00:18:30 Já si myslím, že to napsal on a že to Havel potom dramaturgoval -
00:18:35 Několik vět.
00:18:36 Tu petici za propuštění myslím, že napsal Jura.
00:19:00 Značné rozhořčení pak vyvolává i ten fakt,
00:19:04 že chartisté zneužívají a zaštiťují se populárními osobnostmi,
00:19:07 jejichž podpisy pod Několik slov se snaží ovlivňovat veřejné mínění.
00:19:11 Jak napsali například pracovníci ředitelství
00:19:14 Obchodu obuví z Gottwaldova.
00:19:16 V souvislosti s tím pak stojí za zmínku i osobní dopis
00:19:19 Márie Vargové, pracovnice Státní spořitelny Trebišov.
00:19:22 Píše: "Jsem zklamána především tím, že se pod výzvu podepsali
00:19:26 i známí umělci, kteří tak přesvědčivě ztvárnili
00:19:29 filmové či televizní role,
00:19:31 rozdávali radost a pohodu všem lidem po celodenních starostech."
00:19:37 Několik vět byl vlastně plán, se kterým původně přišel
00:19:40 Jirka Křižan, protože on nejvíc ze všech cítil,
00:19:44 jak se probouzí ta komunita těch zastrašených, těch mlčících,
00:19:48 ale přitom známých lidí.
00:19:52 A kdo tehdy napsal ty věty, kdo je redigoval, to už je...
00:19:59 Vždyť je to taky přes 20 let.
00:20:01 Každopádně role dvou pánů, Jirky Křižana a Václava Havla,
00:20:07 byla naprosto zásadní.
00:20:09 Já jsem tam možná také upravoval nějaké větičky.
00:20:15 Mě napadlo těch Několik vět jako jakýsi ozev:
00:20:18 2000 slov, Několik vět.
00:20:22 Což se zalíbilo všem, a tak to vzniklo.
00:20:25 Václav napsal tu základní verzi, pan Havel tedy.
00:20:33 A...
00:20:39 My jsme se Sašou Vondrou jenom jaksi přispívali
00:20:42 nějakými podněty, ale byl to převážně jeho text.
00:20:51 A teď nám to dal, aby Saša v disentu,
00:20:56 aby zjistil, jaký to má ohlas, a já v šedé zóně.
00:21:03 To bylo jasné, že v něm ten antikomunismus,
00:21:06 velmi vyhraněný, dřímá celý život, a že jenom čeká na chvíli,
00:21:11 kdy ho bude moct otevřeně projevit, což se stalo v tom roce 1989.
00:21:18 A on si tím začal vyrovnávat účty s tím režimem.
00:21:23 Tím nechci říci, že by byl nějaký pomstychtivý
00:21:27 nebo že by to byl člověk, který by chtěl,
00:21:30 aby někdo jaksi byl odsouzen za to, že se provinil.
00:21:34 On byl v tomhle směru velice... velice...
00:21:38 Jakoby ne tolerantní, tolerantní nebyl,
00:21:42 on byl nesmiřitelný, ale nebyl pomstychtivý,
00:21:45 nebyla v něm ta touha jakoby někomu ublížit za to,
00:21:49 co mu ten život nebo ten komunismus v životě udělal.
00:22:19 Ten požadavek na to odstoupení považuji za nutný,
00:22:22 protože pokusy o dialog s touto vládou
00:22:26 trvají ze strany Charty skoro 13 let
00:22:30 a v posledních měsících ze strany dalších iniciativ
00:22:36 a v posledních týdnech vůbec společnosti nejširší,
00:22:42 zastoupené signatáři Několika vět.
00:22:48 Přes urgence na tuto moc nikdy nám nebylo odpověděno
00:22:52 a tato moc současná nám dává jasně najevo naprosté pohrdání,
00:22:58 se kterým o nás píše, jak nás označuje.
00:23:03 Takže já se domnívám, že doba je taková,
00:23:07 že s těmito lidmi nelze vést dialog,
00:23:10 navíc proto, že to jsou prokazatelní zločinci,
00:23:13 kteří spáchali krvavý zločin před dvěma dny.
00:23:21 A já sám si nedovedu představit, že bych s člověkem,
00:23:25 který má být souzen, měl vést dialog.
00:23:34 Jak už začal být poradcem prezidenta,
00:23:39 po roku 1989,
00:23:42 no tak jsme se stýkali nějak tak sporadicky,
00:23:47 by se dalo říct.
00:23:52 Protože on měl pilno furt, jak žebrák o hodech,
00:23:56 a sem tam ještě po pevném telefonu...
00:24:03 No já jsem mu vždycky zavolal, on mně ne,
00:24:06 protože on měl pilno.
00:24:08 Toť podívej, tady mám fotku. Pořád tady se mnou sedí.
00:24:16 A sem tam mu zahrozím: ty Juro!
00:25:00 Na Hradě byla neuvěřitelná atmosféra,
00:25:03 my jsme skutečně přišli někam, jako bych tak řekl
00:25:06 skoro do nepřátelského,
00:25:09 ale zároveň úplně předposaraného prostředí.
00:25:12 Teď obrovské prostory, v tom zoufalí lidé,
00:25:16 kteří vůbec nevěděli, co bude, co mají dělat.
00:25:20 A teď celé se to odehrálo v takové té době
00:25:24 těch revolučních změn, toho dynamického vývoje,
00:25:29 my jsme tam vletěli jako živel.
00:25:35 A teď jsme museli samozřejmě si přitáhnout další lidi,
00:25:39 protože s těmi lidmi, co tam byli,
00:25:42 se nedalo spolupracovat.
00:25:44 Jednak samozřejmě to nešlo asi kvůli minulosti,
00:25:48 ale oni nebyli schopni ani chytit ten vítr a tu dynamiku.
00:25:52 Tam bylo mnoho koupelen a málo pracoven.
00:26:43 Přišel generál Vacek, zavelel vysílačkami
00:26:47 a teď se ozval ten dus, dus, dus, ten dusot
00:26:51 a pochodovali ti vojáci.
00:26:55 Zvedali ty nohy a práskali s nimi do toho betonu,
00:26:59 do té betonové dlažby.
00:27:03 Nesli ty flinty
00:27:04 a takhle jim po každém tom došlápnutí poskočila hlava.
00:27:10 A on mi říkal - poněvadž jsme neměli žádné funkce,
00:27:14 on mi říkal "pane Křižan".
00:27:17 A říkal: "Co tomu říkáte, pane Křižan?"
00:27:20 Já jsem říkal: "No. A musejí zvedat ty nohy tak vysoko?"
00:27:26 To bylo podle té ruské armády, že jo.
00:27:30 On říkal:
00:27:31 "No nemusejí, to se dá změnit. O kolik byste myslel níž?"
00:27:38 Oni je zvedli do výše kolena vždycky.
00:27:41 Tak jsme tam dělali...
00:27:43 Já jsem říkal: "Tak o tolik. Kolik to je?
00:27:50 Třicet?"
00:27:52 On říkal: "Čtyřicet." Já jsem říkal: "To je třicet."
00:27:55 On říkal: "To je čtyřicet." Já jsem říkal: "Počkejte."
00:27:59 Cigarety měly 7 centimetrů, to mám takovou pomůcku,
00:28:02 když nemám metr. Tak on držel tu míru
00:28:05 a já jsem tam tu krabičku cigaret takhle jako měřil.
00:28:08 Takže jsme se shodli, že asi o těch 30 centimetrů
00:28:12 se ten krok sníží.
00:28:13 A já jsem myslel, jak jsem pomohl vojákům, chudákům,
00:28:17 jak jim ty hlavy poskakují, a že budou teď níž zvedat nohy
00:28:22 a že ty údery nebudou tak silné.
00:28:27 Pak jsem se dozvěděl, že ti vojáci když to zjistili,
00:28:31 tak že říkali: To musí být pěkná kurva ten Křižan, hajzl jeden!
00:28:36 Protože oni do rána celou noc přecvičovali ten krok,
00:28:41 protože byli zvyklí na ten vysoký a měli to zafixované.
00:28:45 A museli se naučit ten nižší krok.
00:28:47 Takže to byl můj takový... A zůstalo to tak,
00:28:50 od té doby pochoduje naše armáda níž než ruská.
00:28:53 To je prosím pěkně moje zásluha, tu mi nikdo nevezme.
00:29:01 On to bral jako normální,
00:29:04 prostě součást jeho nové role v této době.
00:29:10 Celá řada lidí z disentu
00:29:12 jakmile se dostala do nějakých vysokých politických pozic,
00:29:17 tak bylo vidět, jak říkají, to je satisfakce.
00:29:20 A trošičku jako zapomněli na to, z čeho vyrostli.
00:29:24 A začali jakoby užívat tu moc plným dechem
00:29:27 a vyvyšovali se, možná někdy byť třeba jenom morálně, nad ostatní.
00:29:31 A proto třeba toho Jirku neměli moc rádi,
00:29:35 protože on najednou jim byl úplně rovný a nemá ten původ.
00:29:40 Jako poradce prezidenta nevydržel tam,
00:29:44 odešel, šel do české vlády jako náměstek ministra vnitra.
00:29:51 Tam to nevydržel taky.
00:29:55 On říkal, s těmi lidmi nejde, nejde žít.
00:30:04 Já bych se musel zbláznit nebo někoho zabít.
00:30:10 No a tak toho taky nechal a dal se zase na ten svůj obor.
00:30:16 Co si budeme povídat,
00:30:18 to se týká i řady současných našich politiků a poslanců zejména,
00:30:23 kteří mají pocit ne že byli zvoleni,
00:30:26 ale že byli vyvoleni, já tomu říkám mojžíšovský komplex.
00:30:32 A teď nějaký strejc odněkud, nebo nějaká tetka,
00:30:37 prostě je zvolený, napsaný...
00:30:41 Vlastně on taky je zvolený,
00:30:43 vlastně je tam dosazený stranickou nějakou - stranickým aparátem.
00:30:51 Ale on nabude pocitu, že je Bohem vyvolený.
00:30:57 A oni se začínají úplně jinak chovat,
00:30:59 a v tom parlamentu po tom zvolení je to nádherné pozorovat.
00:31:04 A pak už sami se považují za polobohy.
00:31:08 Ten Mojžíš aspoň se ptal: Pane Bože, proč?
00:31:11 On nechtěl, Mojžíš byl vyvolený Bohem a křičel:
00:31:14 "Bože, proč já? Já to nechci." A Bůh nedovolil.
00:31:18 Kdežto oni: Ano, já!
00:31:23 Oni jsou spokojení s tím svým vyvolením, jak to vnímají,
00:31:27 a mají pocit, že se stávají sami Bohy,
00:31:30 a podle toho se chovají ve všech - na co si vzpomenete,
00:31:36 až po ty pitomosti okolo těch jejich výhod
00:31:39 a imunit a takové věci.
00:31:45 Takže to je holt nevýhoda toho systému,
00:31:50 že lidé nevolí jednotlivce, ale nějaké kandidátky.
00:31:54 Pak se tam dostane svoloč hrozná.
00:32:16 Že se Boha nebojí!
00:32:18 Jak k životu, ale i k práci
00:32:21 on potřeboval mít velmi přátelský vztah.
00:32:25 Se Zdeňkem Syrovým to bylo celoživotní.
00:32:31 S Martinem Hollým totéž.
00:32:33 Zažil jsem asi dvě nebo tři setkání,
00:32:36 František Vláčil, Jura Křižan, kde dělali teda spolu
00:32:40 jenom ty Stíny horkého léta, to je vynikající,
00:32:43 to je vynikající film.
00:32:45 Vznikl v době Charty, to je zázrak úplný.
00:32:49 I tam byla taková jako vzájemná úcta.
00:32:52 A s Vláďou Michálkem, kde už byl i takový větší věkový rozdíl,
00:32:57 zase to byl vyloženě velmi přátelský vztah.
00:33:43 On měl rád kovbojky, to bylo naprosto jednoznačné,
00:33:46 on to viděl jako černé a bílé.
00:33:48 My jsme si v tom dokonce nerozuměli, vzácně,
00:33:51 ale to nebyl problém.
00:33:53 Já jsem viděl všechno jako škálu šedivosti
00:33:56 a on to viděl jako černé a bílé.
00:33:58 Mně se ne zcela líbily všechny jeho filmy,
00:34:01 i když jsem respektoval.
00:34:03 On mohl mít stejné výhrady k mým, ale to prostě se...
00:34:06 Oba jsme si byli jistí, že si řekneme o tom,
00:34:09 co si myslíme, a tím jsme to smazali a šli do hospody.
00:34:14 V jeho příbězích ale zhusta dobro není vítězným.
00:34:18 Je morálně vítězné, mívá morální vítězství,
00:34:21 ale je to vítězství Pyrrhy a většinou si to
00:34:24 ta hlavní figura odskáče, jestli je to Signum laudis
00:34:28 nebo třeba Sekal.
00:34:33 Je třeba, abyste zabil Sekala, Juro Barane.
00:34:39 Zbláznili jste se?! Nebo blázním já?
00:34:45 Špatně slyším?
00:34:48 -Víte, kdo to je Sekal, Barane?
-To já vím.
00:34:51 A co tady provádí?
00:34:54 A proč se zabila naše Anežka?
00:34:56 Že nás udává Němcům a dostává naše grunty?
00:35:01 Je třeba takového parchanta zabít?
00:35:05 To je vaše trápení a vaše starost.
00:35:09 Je, ale museli jsme najít někoho, kdo to udělá.
00:35:14 Tož hledejte dál.
00:35:17 Víme, že jste pomáhal partyzánům.
00:35:24 Že je na vaše dopadení vypsaná odměna.
00:35:27 Věděl jste to jenom vy.
00:35:31 Kdyby vás snad napadlo utéct, rozmyslete si to.
00:35:34 Víme taky, kde se schovává vaše žena s vaším děckem.
00:35:48 Tož tak jsem si to nepředstavoval.
00:35:58 Chováte se stejně jako Sekal.
00:36:08 Jidáš!
00:36:11 Je nám jedno, kde a jak to uděláte, ale musí to být brzy.
00:36:19 Do úplňku.
00:36:23 Dohodli jsme se, že vám dobře zaplatíme,
00:36:27 ale počítám, že byste peníze nevzal.
00:36:32 Obchod je to jednoduchý, kováři.
00:36:36 Když zabiješ Sekala, budeš žít.
00:36:43 Takhle se on jakoby dostával vlastně k tomu období
00:36:46 začátku komunismu tady a k té tragické události,
00:36:49 která postihla vlastně jeho tatínka.
00:36:52 On hledal vlastně ty kořeny toho. A on přišel na to,
00:36:56 že ty kořeny toho komunistického režimu mimo jiné tkví
00:37:02 taky v udavačství, v kolaboraci, v nečistém svědomí.
00:37:09 Což v tom filmu Je třeba zabít Sekala
00:37:13 je jasně vidět.
00:37:14 Prostě ty malé postavičky, které práskaly
00:37:17 a furt vyhrožovaly, vydíraly. A on takhle vlastně se dostával
00:37:21 jakoby k podstatě toho komunistického režimu,
00:37:25 protože ti lidé, kteří práskali za války,
00:37:28 pak práskali taky za toho komunistického režimu.
00:37:31 A byli to mnohdy představitelé pak na té místní úrovni
00:37:35 toho komunistického režimu.
00:37:39 Jiří Křižan, scenárista filmu Je třeba zabít Sekala.
00:37:43 Já děkuju. Děkuju kolegům, kteří mi dali hlasy,
00:37:47 děkuju skupině Hrůza pod vedením pana Boučka,
00:37:51 která z toho udělala krásný film.
00:37:55 A ještě bych chtěl poděkovat kategorii, která tu není zmiňovaná,
00:38:01 ale dramaturgovi panu Gogolovi, který mi pomohl. Děkuju.
00:38:06 Pro mě osobně nejbližší je
00:38:08 myslím trošičku neprávem opomíjený film Tichá bolest,
00:38:12 který vzniknul a byl uveden do kin v době,
00:38:15 kdy se sem začaly valit právě ty - jako Hollywood a kdeco jiného,
00:38:20 a začaly se otvírat McDonaldy.
00:38:22 A prostě v tom se ta Tichá bolest tak trošičku ztratila.
00:38:26 -Mně se líbil nejvíc Pokoj v duši, protože jsem za ním cítil
00:38:30 největší výhodu Křižana.
00:38:32 A poprvé jsem měl pocit, že jako nepoužívá formu,
00:38:36 aby udělal film, ale že vyjadřuje něco sám za sebe.
00:38:41 Ten příběh je o člověku v koutě, a on se tak cítil.
00:38:45 Jura Křižan se cítil jako člověk...
00:38:48 Jo, zdravotně.
00:39:25 Človeče, drclo!
00:39:28 Nechal postavit barák, že? Na svém pozemku.
00:39:34 No a já nevím... V kterém tom roce se tu nastěhoval?
00:39:38 -Beky?!
-1997, tak nějak?
00:39:43 Tak nějak. No.
00:39:46 Se nastěhoval a hotovo.
00:39:50 A ty první noci říká, no to je balada,
00:39:53 tady je v noci tma.
00:39:55 Já povídám: "A v Praze ne?" "Ne, tam je furt světlo."
00:40:07 Já abych pravdu řekl, když odešel z Prahy do Branek,
00:40:11 on každému tak okázale furt říkal,
00:40:13 jak je to bezvadný a jak se má skvěle,
00:40:16 že jsem měl podezření, že to tak úplně není,
00:40:20 že mu scházel takový ten kontakt, byť tam lidé za ním jezdili hodně,
00:40:28 že mu ale scházel takový ten každodenní kontakt
00:40:32 jakoby s tou skutečností veřejně politickou nějakou prostě.
00:40:40 A že mu scházeli ti přátelé, kavárny, hospody.
00:40:48 A že to tak trošičku před námi hrál,
00:40:52 že tak strašně šťastný, jak předstíral, nebyl.
00:40:55 No tak v Brankách se do žádné politiky neměl potřebu zapojovat,
00:40:59 protože s kým by to dělal a proč by to dělal.
00:41:02 On měl pocit, že své řekl, své udělal,
00:41:05 a snažil se věnovat tomu, co taky cítil jako povinnost,
00:41:09 ten vrácený nějaký majetek dát dohromady,
00:41:12 naučit se musel fůru věcí, protože když je přervané kontinuum,
00:41:17 tak se ty věci musíš doučit.
00:41:19 Musíš se doučit, co je les atd., jak se to, co se to, proč se to.
00:41:23 Tomu se věnoval, a tak jako je potřeba žít.
00:41:28 My jsme se věnovali podstatnějším věcem,
00:41:31 jako lihopalnictví, v kolika odstavit pálenku a tak.
00:41:36 To je důležité, to jsou ty věci, které se předávají vnukům.
00:42:47 V Brankách takoví ti... No...
00:42:51 Já nevím, jak bych to řekl.
00:42:54 Byli proti němu, že ještě...
00:43:02 Paní Křižanová ještě hned po 90. roku zažádala
00:43:06 o vrácení majetku, tak ty lesy a tak dále,
00:43:11 a to se podařilo.
00:43:17 A takové ty klepny, baby a tak:
00:43:20 Nó, Křižan chce všechno sežrat.
00:43:25 Já vždycky jsem říkal: Jak sežrat? Je to jeho?
00:43:28 Je nebo není? No, že už to nebylo.
00:43:32 Navracejí se majetky?
00:43:34 Vracejí se majetky lidem, co ukradli, že.
00:43:39 Takže proč oni by nemohli také dostat ten majetek zpátky?
00:44:09 Já si myslím, že byl v Brankách na Moravě šťastný.
00:44:12 A mimo jiné se to projevilo tím, že strašlivě nerad jezdil do Prahy.
00:44:17 Čili když někdo chtěl se sejít s Jiřím Křižanem,
00:44:20 tak se musel sebrat a jet těch 350 nebo kolik kilometrů do Branek.
00:44:24 My jsme to dělali relativně často a vždycky velice rádi,
00:44:28 ale mnoho lidí prostě mu to jenom slibovalo,
00:44:31 že se za ním podívá, a jaksi se k tomu nikdy nedostali.
00:44:39 Ale to bylo, ty Branky, to bylo místo,
00:44:42 se kterým on byl bytostně srostlý, tam vyrostl, že jo, a tak dále.
00:45:27 - ZPĚV -
00:45:30 Aspoň sa eště raz prejdime
00:45:37 po tejto zasněženej krajině.
00:45:48 Aspoň sa eště raz prejdime
00:45:56 po tejto zasněženej krajině.
00:46:09 Keď už nič jiné, keď už nič jiné.
00:46:14 Keď už nič jiné...
00:46:46 To by se dalo asi pořád vykládat. Já dodnes se s ním radím.
00:46:50 Pořád to je tak,
00:46:56 jako že na mě z nečekaných koutů vykoukne taková potřeba
00:47:01 se zeptat nebo poradit.
00:47:03 Nebo i něco, co zažiju, tak si říkám:
00:47:06 Jé, to mu udělá radost.
00:47:08 Tak asi až potom mu to musím sdělit,
00:47:11 nějakou svodku udělat za tu dobu,
00:47:14 kdy s námi není. Chybí.
00:47:20 Po někom je jenom dolíček, taková malinká jamečka,
00:47:24 po něm je opravdová propast.
00:47:29 A nejsu sám.
00:47:31 Jsou lidé, kteří třeba měli to potěšení s ním být dva dny,
00:47:36 a stejně to utrpěli jako ránu.
00:47:38 A my jsme za posledních 10 roků
00:47:41 to přibližování dostali do takové fáze,
00:47:44 že když jsme se týden neviděli,
00:47:46 tak jsme si museli aspoň psát nějaké hezké věci.
00:47:49 Pozor, my jsme se i nádherně hádali.
00:47:52 Zase ne, tam nebyl soulad. On byl sparťan.
00:47:55 Takže měli jsme vděčné téma. Když jsme už byli hodně dlouho
00:47:59 v takovém jako nekonfliktním stádiu,
00:48:02 tak někdo z nás to vtipně vytáhl a už jsme byli v sobě,
00:48:06 protože já su rodově slávista.
00:48:08 A to tak je pěkné, chlapi se mají mít i o čem pohádat.
00:48:19 Třeba taky kouřil Camelky.
00:48:23 Keď už nič jiné, keď už nič jiné.
00:48:25 Keď už nič jiné...
00:48:54 Pro mě je to stále žijící člověk.
00:49:01 Říká se, že člověk je tak dlouho naživu,
00:49:04 dokud si ho lidé pamatují.
00:49:06 Tak já myslím, že on bude žít ještě dlouho.
00:49:11 Já bych si přál, aby byla oborová nebe,
00:49:14 aby komunisti schůzovali, muzikanti hudli,
00:49:17 milovníci milovali.
00:49:20 A my z Jurou bychom byli v takovém mezinebí,
00:49:24 kde by se četlo, zpívalo, koštovalo, milovalo.
00:49:31 Takové univerzální, takové kumštýřské.
00:49:34 Bylo by to hezké.
00:49:39 Ne že bych spěchal, ale bylo by mně milé,
00:49:42 kdybych se s ním potkal.
00:49:46 Všichni by mi nejradši řekli: Nekuřte, není to zdravé.
00:49:51 Já vím, že to není zdravé, no.
00:49:56 Ale je to dobré.
00:50:02 To kdysi nebožtík Jura říkal svému bráchovi:
00:50:05 Když Arnošt řekne, že se to nedá pít, ještě to není třeba vylévat.
00:50:14 Já jsem možná v životě nenašel laskavějšího člověka,
00:50:19 než byl on.
00:50:20 Člověka, který by měl kromě - protože to byl slušný člověk
00:50:24 a měl pevný charakter, tak který by se tak rád smál.
00:50:28 On měl takový ten vráskový smích.
00:50:31 A který by měl tak dobrou náladu
00:50:34 a který by tak uměl si hezky užívat života:
00:50:38 chlast, cigára, ryby.
00:50:44 On když o tom vyprávěl,
00:50:46 a vždycky když on vyprávěl, tak to byl scénář k nějakému filmu,
00:50:50 tak to byla radost poslouchat.
00:50:53 Já ho fakt mám jako kovboje.
00:50:56 Jo. On westerny miloval a já taky.
00:51:04 Akorát tady to byl takový eastern.
00:51:11 Byl to kluk, který se takzvaně nehodil do dnešní doby,
00:51:16 protože co on nevzal,
00:51:19 je ten relativismus určitý té doby,
00:51:23 pro něj znamenalo ano - ano, ne - ne.
00:51:30 Jirka mě odnaučil takovým tím čecháčkovským způsobem šetřit
00:51:34 a počítat, protože on byl takový ten správný grand.
00:51:40 To je všecko.
00:51:44 Skryté titulky: Alena Kardová, Česká televize 2011
Zažil nemilost, úspěch i odchod do ústraní. Na životním příběhu Jiřího Křižana lze dokonale ilustrovat moderní české dějiny se všemi proměnami, zrůdnostmi i euforickými okamžiky. Komunisté mu v padesátých letech popravili otce, za ironickou básničku, kterou složil na dělnického prezidenta Antonína Zápotockého, ho vyhodili ze střední školy. Z rodného Valašska odešel do Prahy. Začal psát filmové scénáře a sbírat ocenění. S Františkem Vláčilem natočil Stíny horkého léta, s Martinem Holým Signum Laudis. Přímočaře a bez kompromisů dokázal pojmenovat dobro a zlo, kde kladný hrdina byl zhusta „jen“ morální vítěz. „Zlo nemá slabiny,“ říkával. Ale právě morální vědomí Křižanovi nedovolilo přijmout státní cenu Klementa Gottwalda za film Signum Laudis. Nechtěl přebírat ocenění, které neslo pojmenování po muži, jenž podepsal rozsudek smrti nad jeho tátou. Jako jednomu z mála se Křižanovi na sklonku osmdesátých let podařilo vymanit z letargie, která se rozprostírala nad tehdejším komunistickým Československem. Zorganizoval petici za propuštění Václava Havla z vězení a rozšířil ji mezi herce, zpěváky a jiné kulturní pracovníky. Byl spoluautorem Několika vět. Po listopadu 1989 následoval Václava Havla na Hrad, kde působil jako jeho poradce, poté byl náměstkem ministra vnitra. Z obou funkcí odešel, když dospěl k názoru, že už pro věc nemá co udělat. Nedržel si funkcí jen kvůli penězům a vlivu, jak tomu velmi často u dnešních politiků je. Odcházel dobrovolně. Vrátil se na Valašsko. Psal scénáře. Jeho Je třeba zabít Sekala v režii Vladimíra Michálka je jedním z nejoceňovanějších českých filmů. Smyslem bytí každého člověka je život v pravdě. Jiří Křižan tak žil a uměl žít, což je přinejmenším inspirativní. Miloval Valašsko, koně, rybaření, společnost přátel, ženy a slivovici. Námět, scénář a režie Jiří Fiedor, kamera Jaromír Kačer, střih David Zeman, dramaturg Čestmír Franěk.
