Stovku má člověk jednou za život

Dokumentární portrét představuje jednu z nejvýraznějších osobností českého filmu Otakara Vávru (*28. 2. 1911 – †15. 9. 2011), jehož 110. výročí narození si v těchto dnech připomínáme. Filmový režisér, scenárista, spoluzakladatel a profesor pražské FAMU, některými studenty dokonce označovaný za patrona české nové vlny, je autorem několika vrcholných děl české kinematografie ze třicátých, čtyřicátých a šedesátých let. První hraný film Filosofskou historii natočil v roce 1937, tedy v pouhých 26 letech. Z více než půl stovky dalších filmů jmenujme alespoň kostýmní komedii Cech panen kutnohorských (1938), rodové ságy Humoreska (1939) a Turbina (1941), poetickou Pohádku máje (1940), adaptaci Čapkova románu Krakatit (1948), existenciální Zlatou renetu (1965), ale hlavně vynikající Romanci pro křídlovku (1967) a politické podobenství Kladivo na čarodějnice z roku 1969. Snímek zachycuje období jeho života před oslavami stých narozenin a scény ze soužití s režisérkou Jitkou Němcovou prokládá ohlížením za jeho bohatým tvůrčím odkazem.