Šestnáctiletá Vicky Austinová umí komunikovat s delfíny. Americký film (2001). Hrají: M. Bartonová, R. Merriman, J. Whitmore, J. Padalecki, S. Pomersová a další. Režie Greg Beeman
00:00:03 Česká televize uvádí americký film
00:00:08 PRSTEN VĚČNÉHO SVĚTLA
00:01:05 TROUBENÍ LODI
00:01:09 -Hele, Vicky, mám nějaký nový super brouky.
00:01:12 Chceš je vidět?
-Možná později, Robe.
00:01:21 To už jsme tam?
-Ostrov sedmi zátok, před námi.
00:01:32 Bože, dej, ať má letos jiný auto, prosím!
00:01:50 Díky moc.
00:02:02 -Dědečku!
-Robbie!
00:02:05 Oh, tak rád tě vidím, panenko.
00:02:08 Jaká byla cesta?
-Bezva.
00:02:10 -Oh, Suzy, Suzy, má beruško! No moment!
00:02:13 Co se ti nelíbí na mém teleskopu?
-Promiň, dědečku.
00:02:17 Potřebuju výkonnější.
-Oh, tak to jo.
00:02:19 -Kde je pan Rochester a Ned?
-Ale no tak Robe,
00:02:22 s vámi se všemi by se do auta přece nevešli,
00:02:26 ale čekají na vás doma. Tak. Dejte to dovnitř,
00:02:29 dejte si to dovnitř, tak, dobře, správně.
00:02:33 A kdepak je Vicky?
00:02:37 -Ohh. Už zase sní s otevřenýma očima.
00:02:44 -Vicky? Můžem jet.
00:02:48 Jsem tak rád, že vás tu mám.
00:02:50 Váš kočár už čeká.
-Promiň.
00:02:55 -Dědo, a co je tohleto?
-To je moje náhradní střecha.
00:02:58 Radši ho rozevři, možná bude pršet.
00:03:19 Tak děti, honem přeběhněte do domu! Tak honem, všichni!
00:03:25 Já ten déšť cítil v kostech.
00:03:33 -Ty, dědo? Máš letos na zahradě nějaký brouky?
00:03:37 -Jo. Úplný švédský stůl.
00:03:39 -Nevolal někdo?
00:03:42 -Chce se zeptat: Nevolal Zachary Gray?
00:03:44 -Houby.
00:03:46 -Nede! Pane Rochestere!
00:03:50 Ahoj, tak tady jste!
00:03:53 -Od kdy jsou pan Rochester a Ned tak dobrý kamarádi?
00:03:56 -Víš, stárnou, Suzy, a myslím, že se rozhodli,
00:03:59 že je hloupost vyplýtvat všechnu tu cennou energii ve rvačkách.
00:04:04 -Ahoj, mami! Jo, cesta byla skvělá.
00:04:07 Ostrov je překrásnej jako vždycky.
00:04:10 Ještě ne, mami, neměla jsem čas.
00:04:17 Já vím. To já vím.
00:04:23 Mami, jo, slibuju.
00:04:25 Určitě. Dobře.
00:04:27 Hele, mami, Rob chce mluvit s tebou.
00:04:30 Mám tě ráda, pa. Robe, jsi na řadě.
00:04:36 -Ahoj, mami! Jo, to ti byla taková legrace!
00:04:41 Bylo to skvělý. Jo.
00:04:43 Ty jo, chytil jsem obrovskou stonožku!
00:04:47 Byla asi tak 10 centimetrů dlouhá! Byla na tý lodi.
00:05:16 -Ten slejvák už skončil. Napadlo mě, že to Suzy připravím.
00:05:26 -Ten déšť Suzy překazil plány. Má takový kalendář, beze srandy,
00:05:31 a tam má napsáno všechno, co chce tohle léto stihnout.
00:05:34 -To je velice obdivuhodné.
00:05:36 -Já nevím ani to, co chci dělat zítra,
00:05:39 natož po zbytek léta.
-To je taky obdivuhodné.
00:05:43 Cože? "Principy fyziky"? Trocha lehkého čtení před spaním?
00:05:49 -Slíbila jsem to mámě a tátovi.
00:05:52 Na té jejich univerzitě je nějaká výjimečná škola.
00:05:55 Byla jsem tam na testech.
00:05:58 V angličtině skvělý, ale přírodní vědy...
00:06:01 -Mhm.
00:06:04 Vicky, mám pro tebe dárek. Pojď.
00:06:23 -Sebrané básně Viktorie Austinové, díl první
00:06:29 Moje básničky!
00:06:35 -Přišly mi příliš krásné na to, aby zůstaly v těch obálkách,
00:06:39 ve kterýchs mi je poslala.
00:06:41 Líbí se ti to?
-No, strašně!
00:06:45 Připadám si jako...
-Jako básnířka?
00:06:52 Ukázala jsi je ještě někomu kromě mě?
00:06:56 Proč ne?
-Víš, mamka mi vždycky jen řekla:
00:07:00 "Jo, hezký." A tak teď, já nevím.
00:07:03 Asi jsou strašné.
-Nejsou strašné.
00:07:06 Jsou dobré. Jsou upřímné a vtipné.
00:07:09 Občas je tam trocha trápení.
00:07:12 Víš, ti, kdo si myslí, že dospívání je jednoduché,
00:07:15 si to zřejmě moc nepamatují.
00:07:20 -Mám z toho radost.
00:07:23 -Oh! Uh.
-Jsi v pořádku?
00:07:26 -Ano, ano. Fajn, fajn, fajn, fajn.
00:07:28 To ta moje záda.
00:07:31 Měli jste docela těžká zavazadla.
00:07:37 Dobrou noc.
-Dobrou noc, dědečku.
00:07:42 -A moc se těším na druhý díl.
00:08:16 -Nebe bez mraků a úplněk. Skvělý.
00:08:21 -Neviděl někdo moje brouky?
00:08:29 -Vida, kohopak to tu máme?
-Ahoj. Já jsem Adam.
00:08:33 Ty musíš být Vicky. A ty jsi určitě Suzy.
00:08:37 -A jak tohle víš?
00:08:39 -Dědeček mi o vás všechno řekl. Přijel jsem mu vrátit knihy.
00:08:45 -"Lao Tzu"? Ty čteš filozofii?
-Jo.
00:08:48 Váš dědeček má nejlepší knihovnu tady.
00:08:51 Prý jsi vědátorka.
-No, pracuju na projektu,
00:08:54 chci za 2 roky požádat o předčasné přijetí
00:08:57 na massachusettskou techniku.
00:08:59 -Úžasný. Jaký obor?
-Astrofyzika.
00:09:02 Zaznamenávám do grafů hmotnost hvězd tak,
00:09:05 že analyzuji jejich světlo. Co děláš ty?
00:09:07 -Od tohohle podzimu jsem přijatej na Harvard.
00:09:10 -Hm. To je dost dobrý. Jakej obor sis vybral?
00:09:13 -Mořskou biologii. Už pracuju v Mořském centru.
00:09:16 Zkoumáme komunikaci delfínů.
-Delfínů?!
00:09:19 Miluju delfíny. Ale s žádným jsem se nesetkala.
00:09:24 -Víš, jsou úžasní!
00:09:26 Studujeme jejich rozdíly v echolokaci,
00:09:28 což je ultrazvukový impulz, co...
-Já vím, co je echolokace!
00:09:32 -Oh, super. No, zrovna tam jdu, můžeš jít se mnou.
00:09:36 A ty můžeš taky, jestli chceš.
-No, tak jo.
00:09:42 Půjdu se zeptat dědy.
00:09:46 -Máme teď delfíny, kteří byli odchováni v zajetí
00:09:49 kvůli reprodukci, a pak divoké delfíny.
00:09:52 Zkoumáme jejich zvukové vzorce a zjistili jsme, že...
00:09:58 -Hele. Princ jménem "Myslím, že jsem okouzlující".
00:10:06 -Vicky Austinová. Děvče z loňského léta.
00:10:09 -Zachary Grey, kluk, co nikdy neodepíše.
00:10:12 -Á snad mi to nebudeš vyčítat?
00:10:15 Kromě toho moje dopisy jsou proti tvým děsně nudný.
00:10:24 Chceš se jet projet?
-No, teď mám rande.
00:10:29 -A s kým?
-S delfínem.
00:10:36 -Fajn.
00:10:39 Vem si, Uno. Jen pojď.
-Teda!
00:10:42 -Víte, že podle zákonů hydrodynamiky je nemožné,
00:10:46 aby delfín plaval tak rychle, jak plave?
00:10:49 Vem si, Nini.
00:10:51 Tak. Vědci si myslí, že je to jejich kůží,
00:10:54 která se vlní v souladu s pohybem vody.
00:10:56 Také se jim odlupuje mnohem rychleji. Do toho.
00:10:59 Vemte rybu a hoďte jim ji.
-Ani náhodou.
00:11:02 -Ale mě nejvíc fascinuje, že delfíni byli kdysi zvířata,
00:11:05 žijící na pevnině, savci.
00:11:07 -Ale savci jsou to pořád.
-Ano.
00:11:09 Byly to vlastně malé velryby,
00:11:11 které v pravěku opustily pevninu a vrátily se do moře.
00:11:14 Pokud vím, tak delfíni a velryby jsou jediní tvorové,
00:11:17 kterých se to týká.
-Mořské panny.
00:11:20 Mořské panny, bytosti napůl z pevniny, napůl z moře.
00:11:23 -Vicky, ale to je absurdní.
00:11:25 -Četl jsem teorie o tom, že kdysi námořníci
00:11:27 považovali delfíny za mořské panny.
00:11:30 Z toho ten mýtus vznikl.
-Pro ně to nebyl mýtus.
00:11:33 Byli na moři celé roky. Potřebovali mořské panny.
00:11:38 -A kde máte ten zapisovací přístroj?
00:11:41 -Ten máme támhle. Ukážu ti ho. Víš, používáme pevný disk Q 1027.
00:11:44 Ten zaznamená všechny přijaté delfíní zvuky.
00:11:47 My je digitálně zpracujeme a podle toho...
00:11:50 -Hej! Tenhle nechce jíst.
-Ano.
00:11:52 To je Ynid. Je to divoký delfín.
00:12:03 Co je, Vicky?
-Bojí se o svoje mládě.
00:12:09 -Jak víš, že čeká mladé?
-Já... Já to nevím.
00:12:15 Asi je to na ní vidět.
-Aha.
00:12:31 -Takhle se na tu vejšku nedostaneš.
-To bude tragédie!
00:12:40 Hele, co si myslíš o Adamovi?
-Proč?
00:12:45 -Jsem zvědavá.
-Ten jeho výzkum mě nebere.
00:12:49 V přírodě je moc nepostižitelného. Já mám radši čísla, díky.
00:12:54 -Ale vždyť studuješ hvězdy.
00:12:57 Copak je nepovažuješ za součást přírody?
00:13:48 Ahoj, Ynid. Už je ti líp?
00:13:52 -Ty už je od sebe rozeznáš?
-Jasně.
00:13:56 -A co tady děláš? Kde máš ségru?
-Není tady.
00:14:00 Měla bych odejít?
-Ne.
00:14:02 Mám spoustu práce, potřeboval bych pomoc. Pojď.
00:14:10 Oh, Vicky, tohle je doktorka Zandová.
00:14:12 Tohle je Vicky, vnučka Reverenda Eatona.
00:14:15 -Ráda tě poznávám.
-Dobrý den.
00:14:17 -Jak se daří dědečkovi?
-Dobře, díky.
00:14:20 -Jo, to by šlo. To by ti mělo padnout.
00:14:22 Jedem do zátoky vyzkoušet echolokátor.
00:14:24 -Hodně štěstí.
-Díky. Pojď.
00:14:31 Doktorka nahrála stovky hodin zvuků delfínů.
00:14:34 Chcem zjistit, jestli se dorozumívají nějakým jazykem,
00:14:37 nebo jestli je jejich komunikace instinktivní,
00:14:40 jako u mravenců.
00:14:41 -Mravenci nevypadají, že by si užívali moc zábavu.
00:14:44 -Máš pravdu. Delfíni se baví dobře.
00:14:47 Zdá se, že mají i smysl pro humor, což je znak inteligence.
00:14:50 Tohle vydává ultrazvukové impulzy, něco jako delfíní volání.
00:14:54 V docích jsme na to Basila naučili, ale tady jsme to nezkoušeli.
00:14:58 -Basila?
00:15:02 Říkal jsi "Basila"?
-Jo, to je Ynidin druh.
00:15:07 Tím, že držíme Ynid v docích,
00:15:09 můžeme Basila pustit a on neodplave.
00:15:11 Chceme vědět, že ho můžeme přivolat, až bude Ynid rodit.
00:15:15 -Co je to?
-To je on! Funguje to!
00:15:23 -Teda! No bezva.
00:15:25 -Krása!
-Basile!
00:15:30 -No ne!
00:15:35 -Dej si na něj pozor. Je divočejší než ti,
00:15:38 co máme v docích. Mohl by po tobě chňapnout.
00:15:41 -Divíš se mu? Manželku má zavřenou ve vězení.
00:15:44 -Ty jo! Ty ho hladíš!
-Vždyť to chce.
00:15:48 Svědí ho to pod ploutví.
-Ale jak to víš?
00:15:53 -Nevím to. Jenom se mi zdá, že se mu to líbí.
00:15:59 -No teda! Takového ho neznám.
00:16:19 Počkat. Co je tohle? Má čerstvou jizvu.
00:16:25 -Drsná ostrá chaluha.
-Co?
00:16:32 -Oh, uh, nic.
-Řezná rána od sítě. Musím zpátky.
00:16:40 Basil má stejnou jizvu. Tenhle týden je to potřetí.
00:16:43 Je od tenatových sítí
00:16:44 a jen Marie Rose je tak velká, aby je užívala!
00:16:47 -Co chceš, abych s tím dělala, Adame?
00:16:48 -No, něco udělat musíme! Je to nelegální!
00:16:51 -Jak si můžeš být tak jistý, že to je Marie Rose?
00:16:54 -Hele, všichni kapitáni na ostrově si tohle léto stěžují,
00:16:57 jak je to špatné s úlovky.
00:16:59 A Marie Rose se vrací se záplavou ryb. Musí to být oni!
00:17:02 -To nestačí, Adame. Je mi líto. Taky nenávidím tenatové sítě.
00:17:07 Ale jsme výzkumné středisko, ne policie. Nemůžeme nic dělat.
00:17:24 -Kde mám ten lak na nehty?
00:17:30 -Vidíš? Když jsou mrtví, tak je tímhle potřeš
00:17:33 a ono je to zakonzervuje. Tenhle je z řádu Coleoptera.
00:17:37 Víš, soutěžím s jedním klukem ze školy.
00:17:41 Kdo bude mít do konce léta větší sbírku.
00:17:43 -Proč nesbíráš fotky hokejistů jako ostatní?
00:17:48 -Páni, ten kluk je ale magor!
-To teda je.
00:18:00 Měl bys být opatrnější.
-Já bych měl bejt spoustu věcí.
00:18:04 -Mockrát jsem ti napsala a nedostala ani vánoční přání.
00:18:07 To docela bolí.
-Ok, omlouvám se.
00:18:10 Měl jsem moc práce, jak mě postupně vyhazovali
00:18:14 z různejch soukromejch škol. Otravujou známkama,
00:18:18 kterejch musíš dosáhnout, abys prošel.
00:18:21 Fakt opruz.
00:18:25 No a umřela máma.
-To není vtipný.
00:18:31 -Já vím.
-Oh, bože. To myslíš vážně?
00:18:36 -Bylo to v říjnu.
-To je mi líto.
00:18:41 -Jo, mně taky.
00:18:47 Hele, no tak zapomeň na pusu. Můžeš mě obejmout?
00:18:55 Chyběla jsi mi, Vicky.
00:18:58 -Tak honem, přines! Dělej, přines! Přines!
00:19:04 Ách jo.
00:19:06 -Táta udělá všechno, jen aby o tom nemusel mluvit,
00:19:09 takže, mě poslal k "odbornici na zármutek".
00:19:13 Při šestý návštěvě došla k vynikajícímu závěru,
00:19:16 že jsem hluboce zarmoucenej kvůli tomu, že mi umřela máma.
00:19:20 Řek jsem jí: "Ty jo, za tohle vás platěj?"
00:19:27 Ale hele, je nudný mluvit o mně. Chci slyšet něco o tobě.
00:19:32 Co jsi dělala od loňskýho léta?
-Ani nevím.
00:19:36 Loňské léto se mi zdá být jako před tisíci lety.
00:19:41 -Jsem rád, že jsi tady.
00:19:50 -Ne!
00:19:53 -Chodím na hodiny lítání.
00:19:56 Učí mě ten chlap z druhý strany ostrova.
00:19:58 -Vážně? Lítáš? To je báječný.
-Co kdybych tě vzal sebou?
00:20:03 -Naši mi nedovolí letět letadlem, co řídíš ty.
00:20:07 -Víš, Vicky, tohle to je s tebou těžký.
00:20:09 Bojíš se, se dělat věci, co dělat chceš.
00:20:13 Co je?
-Robe?
00:20:16 Robe!? Robe!
00:20:21 -Robe, kde jsi?!
-Robe!
00:20:24 -Robbie!
-Vicky!
00:20:26 -Robbie, kde jsi? Robe?
-Robe?
00:20:30 -Robe!
-Robbie, kde jsi?
00:20:32 Vicky, kde je?
-Robe! Robe?!
00:20:47 Robe! Robe!
00:20:51 Pomozte mi někdo! Robe!!
00:20:54 Robe!
00:21:01 -Robe!
00:21:08 -Robe!
00:21:23 Jsi v pořádku?
-Jo.
00:21:25 Jen jsem začal bejt unavenej a ta voda mě táhla a já...
00:21:32 Vicky? Jak jsem se sem dostal?
00:21:49 -Vicky, víš, jsi posledních pár dní nějaká zamlklá.
00:21:52 Trápí tě něco?
-Asi...
00:21:55 -Vicky!
00:21:57 Vítej zpátky!
-Dobrý den! Děkuji.
00:21:59 -Fajn. Reverende, jsem rád, že vás vidím venku.
00:22:03 Jak se daří?
-Skvěle. Skvěle, Dane.
00:22:05 Děkuju. Děkuju.
00:22:07 Je možnost, že... Že bys mi řekla, o co jde?
00:22:16 -Dědečku, myslel by sis, že jsem blázen, kdybych ti řekla,
00:22:22 mám pocit, že vím, co si delfíni myslí, cítí?
00:22:28 Jakoby ke mně mluvili. Jenže nemluví.
00:22:33 Věděla jsem, že má Rob potíže. Víš, a nebyla to žádná slova,
00:22:38 byl to jenom pocit v mé mysli a jakoby v mém srdci.
00:22:45 Basil mi chtěl říct, že Roba zachraňuje.
00:22:48 A ve výzkumném středisku, věděla jsem,
00:22:51 že Ynid měla strach o mládě.
00:22:57 Já si to nevymýšlím.
-Já ti věřím. Věřím ti.
00:23:03 Oh, já...
00:23:05 Víš, Vicky, lidé mají tolik možností, jak slyšet.
00:23:09 Tak tvoje babička Cara.
00:23:12 Když byla tvá maminka malá, tak ji dokázala slyšet plakat
00:23:15 ještě před tím, než plakat začala.
00:23:18 Oh, Cara byla citlivá tolika úžasnými způsoby.
00:23:25 -Ale proč já?
-No, máš některé její geny.
00:23:32 A třeba ti delfíni věří.
00:23:35 Třeba je to proto, že jsi básnířka.
00:23:39 Ať je to cokoliv, beruško, ber to jako kompliment.
00:23:45 Tak, tak pojď, jdeme.
00:23:47 -Dědečku, proč se tě všichni ptají, jak se cítíš?
00:23:51 -Když je ti 81, tak jsou lidé ohromeni, že chodíš,
00:23:55 mluvíš a přijímáš potravu. Pojď, jdeme.
00:24:02 -Je to tak divný.
00:24:04 Vždycky, když mě vylejou z nějaký školy,
00:24:06 je úplně nepříčetnej, dokonce se mnou týden nemluví.
00:24:09 A pak mi hned koupí nový auto nebo loď.
00:24:13 -Mluví někdy o mámě?
-Ani náhodou.
00:24:17 Třeba o byznysu, golfu, nebo burze, žádný problém.
00:24:21 Asi ho to vzalo víc, než mě.
00:24:28 Zapomněl jsem, jak je to fajn, jak rád jsem s tebou.
00:24:32 -Ahoj, Vicky.
-Ahoj.
00:24:36 -Adam Ennington, Zachary Gray.
00:24:39 Včera jsem vás nestihla představit.
-Syn Thomase Graye?
00:24:42 -Tak to mám napsáno v rodným listě. Ale prej to popíral.
00:24:46 -Společnost tvýho otce používá na Marie Rose tenatový sítě!
00:24:52 -Dobře, vzdávám se. Co to má být?
00:24:56 -Říká se jim "zdi smrti".
00:24:58 Sahají míle pod vodu a zachytí všechno, co je kolem.
00:25:02 Chytí se do nich i delfíni, i když je rybáři nechtějí.
00:25:05 -A v čem je problém? Tak je zase hoděj zpátky.
00:25:07 -To už jsou mrtví.
00:25:09 Delfíni se musí nadechnout, ale sítě je nepustí, utopí se.
00:25:12 Je to nelegální.
-Ale proč to říkáš mně?
00:25:15 Jdi na policii.
-Opravdu je tvůj otec používá?
00:25:20 -Z tebe se stala záchranářka delfínů?
00:25:26 -Možná.
-No dobře.
00:25:30 É, všechno pro dámu. V noci na to mrknem.
00:25:35 -Nevstupovat.
00:25:40 -Dělejte.
00:25:48 Takže kdo je Dudley Doright?
-Jen kamarád.
00:25:54 -Hele, víte, můj táta nebude nadšenej,
00:25:58 že jsem se mu na loď přikradl s dvěma greenpeace, takže...
00:26:05 Mohla bys tu počkat a hlídat?
-Jasně.
00:26:17 -A znáš Vicky dlouho?
-Ne, teprve pár dní,
00:26:21 ale zdá se, že je skvělá. Podíváme se na tohle.
00:26:24 Pomoz mi s tím.
00:26:31 -Kdo je tam?!
00:26:33 -Zachary Gray, kapitáne.
-Co tady děláš, Zachary?
00:26:39 -Já jen... Jen tady provádím kámoše.
00:26:42 Hej, Adame!
-Jo?
00:26:46 -Tak můžem jít.
-Jo.
00:26:51 -Dobrou noc, kapitáne.
-Jo. Díky, kapitáne.
00:26:55 -Dobrou, kluci.
00:27:02 -Viděl jsem tam plovák. Měl jsem pravdu.
00:27:14 -No, takhle jsem si zrovna neplánoval
00:27:17 zakončení tohohle večera.
-A co sis naplánoval?
00:27:30 -No tak, trochu jsem ti chyběl, ne?
-Jo, trochu.
00:27:42 Dobrou noc.
-Dobrou noc. Ať se ti o mně zdá.
00:28:51 Přístavní stráž
00:28:52 -A podle zákona o záchraně moří z roku 1994...
00:28:55 -Dobře, Adame. Dobře. Přesvědčil jsi mě.
00:28:58 Až se Marie Rose vrátí do přístavu, prověřím to.
00:29:01 -No jo, jenže někdy...
-Ano? Platí?
00:29:08 -Přestaň, Robe! Dej to ode mě pryč! Je to hnusný! Ne!
00:29:12 Fuj, to je odporný!
-Nene, je to hezký!
00:29:15 -Dej to pryč!
-Hele!
00:29:20 -Dej to pryč! Je to nechutný!
-No tak, Suzy!
00:29:24 -Podává se večeře!
-Dědečku, podívej na tu strašilku!
00:29:29 Je obrovská!
-Ta je nádherná, Robe.
00:29:32 -A podle mě je nechutná.
00:29:34 -Vicky. Zatímco jsi byla na pláži, doručili ti sem dárek.
00:29:42 -Hej!
00:29:44 -"S láskou, Zachary." Jak hezké!
00:29:47 Co ti poslal Adam? Kýbl ryb?
00:29:50 -Když jsi tak chytrá, jak můžeš být tak nezralá?
00:29:53 -Jen nechápu ty štráchy kolem chození.
00:29:57 -Já s Adamem nechodím.
-Poletování od jednoho k druhýmu,
00:30:00 dokud nenajdeš toho, kterej se ti líbí.
00:30:02 -To je součást celého dobrodružství života.
00:30:06 -Cokoliv, co je takhle nelogické, je hrozné plýtvání časem.
00:30:10 Až já budu starší, najdu si jednoho kluka,
00:30:13 co se mi líbí, a tím to zhasne.
-Jak romantické!
00:30:17 -Nikdy nebudu randit. Holky jsou hrozný.
00:30:19 -Ty tu poletuješ se sklenicí mrtvejch brouků
00:30:22 a holky jsou hrozný?
00:30:23 -A ten kluk, co si ho vybereš co když ty se mu líbit nebudeš?
00:30:27 -Nebuď směšná.
00:30:29 -Zdravím! Další knihy.
00:30:32 -Adame. Nevezmeš si s námi?
-Jo, rád.
00:30:37 Bude to jediné pořádné jídlo.
00:30:42 -Pomodlíme se?
00:30:47 -Víte, vyrůstal jsem v St. Louis, takže jsem neviděl oceán,
00:30:51 dokud mě rodiče v mých deseti nevzali na Floridu.
00:30:54 -Tehdy jsi viděl prvního delfína?
-Ano, ano, tehdy.
00:30:57 Ale nebylo to v nějaké nádrži nebo zábavním parku.
00:31:01 Koupal jsem se v oceánu a v tom se ke mně blíží ploutve.
00:31:05 Myslel jsem, že to jsou žraloci. A tak jsem zpanikařil.
00:31:08 Zůstal jsem naprosto nehybný.
00:31:11 A pak byli blíž a blíž a jeden z nich najednou
00:31:15 bez jakékoliv námahy vyskočil z vody, jako by měl křídla.
00:31:19 Moc jsem toho tenkrát nevěděl, jen to, že žraloci tohle neumí.
00:31:23 Tak jsem se trochu uklidnil
00:31:26 a celé to hejno okolo mě zvolna proplulo.
00:31:30 Pamatuju, že jsem rozpřáhl ruce a cítil jsem je.
00:31:34 Byli tak hebcí a ladní.
00:31:37 Udělali okolo mě kruh a plavali dokola.
00:31:41 A potom, stejně tak rychle zmizeli.
00:31:47 A tehdy jsem věděl, že je chci studovat.
00:31:51 -To muselo být tak krásné.
-Jo. Jo, to bylo,
00:31:55 ale na životní rozhodnutí trochu divný zážitek.
00:32:00 -Proč?
-No, nejsem o ničem přesvědčený,
00:32:04 co nemohu prokázat.
00:32:06 -Ale půjčuješ si dědečkovy filozofické knihy
00:32:09 a filozofii taky nikdo neprokáže!
-Vicky.
00:32:12 -Třeba se delfíni snažili s tebou komunikovat, dotknout se tě.
00:32:15 Jen říkám, že když se ti stane něco krásného, tak hned nemusíš...
00:32:19 Já nevím, vytasit kalkulačku a propočítat to!
00:32:22 -Já jsem vědec, Vicky. Vědci to tak dělají.
00:32:25 Všechno si propočítají.
00:32:27 -Dobrý večer.
-Dane!
00:32:35 -Nevyrušil jsem vás?
-Pojďte dál.
00:32:41 -Díky. Byl jsem u toho, když Marie Rose připlula.
00:32:45 Kapitán mě nechal všechno prohlídnout, což nemusel.
00:32:49 Neměl jsem povolení k prohlídce.
-A?
00:32:51 -Adame, tenatové sítě tam nejsou.
-Ale my je viděli!
00:32:56 -Věděl, že po něm jdeme a schoval je.
00:32:59 -I kdybych je tam opravdu našel, nemohl bych vůbec nic dělat.
00:33:03 Zákon říká, že je musíš chytit při tom, jak je používají,
00:33:07 abys je mohl zažalovat.
-Nebudete nic dělat?
00:33:10 To budete jen sedět a necháte ty delfíny zabíjet?
00:33:13 Díky. Moc díky.
00:33:22 -Adame! Adame!
00:33:33 -Snad jsem vám nezkazil večer.
-Dane, děláte jen svoji práci.
00:33:37 -Tak jo. Dobrou noc.
-Dobrou.
00:33:51 Myslím, že Adam v životě nepotkal nikoho,
00:33:54 kdo by pro něj byl takovou výzvou, jako jsi ty.
00:33:59 -Vůbec mu nerozumím.
00:34:01 Tolik se zajímá, jenže tak málo vidí.
00:34:09 Kdybych byla delfín, rozuměli bychom si.
00:34:23 -Dnes jsou krásné hvězdy.
-Ano.
00:34:34 Suzy má další. Taky moc krásnou.
00:34:38 Chceš se podívat?
-Ne, ne.
00:34:40 Já už se teď do dalekohledů tak často nedívám, Vicky.
00:34:44 Zmizí všechno kouzlo.
00:34:47 A můžu ti přísahat, že Suzy zná jméno té hvězdy,
00:34:51 hmotnost, i všechny detaily.
00:34:54 Hahaha. To je dobře. Je to její vášeň.
00:34:58 Ale někdy si přeju, aby si uměla sednout
00:35:03 a jen obdivovat její krásu.
-Jsou krásné.
00:35:07 -Ale víš, co je na tom ohromující?
00:35:10 Že ta Suzina hvězda už mohla před tisíci lety vyhasnout,
00:35:14 ale její světlo k nám stále dopadá,
00:35:16 takže to, na co se díváš, nemusí být nutně celá pravda.
00:35:19 A to platí i o lidech, víš?
00:35:21 O Adamovi. Ne, ne, ne.
00:35:24 Je možné, že se k tobě Adamovo skutečné světlo ještě nedostalo,
00:35:29 což neznamená, že není.
00:35:32 Pojď se mnou. Chci ti něco ukázat.
00:35:39 Henry Vaughan.
00:35:42 17. století.
-Ty to století máš rád?
00:35:46 -Ano, ano, ano, vyvedlo se.
00:35:52 Ah, poslouchej.
00:35:57 "Onehdá v noci jsem viděl věčnost,
00:36:04 jako prsten průzračného a nekonečného světla,
00:36:09 tak klidný, jak byl jasný.
00:36:14 A pod ním v kruhu čas v hodinách, dnech, letech
00:36:24 poháněný nebeskými tělesy, točil se jak obrovský stín,
00:36:30 v němž se řítil svět s celým svým chvostem."
00:36:41 -To je krásné. A moudré.
-Ano, ano.
00:36:46 17. století bylo moc hluboké.
00:36:50 Holčičko, čti dál. Myslím, že se ti to bude líbit.
00:36:55 Já teď půjdu ty své staré kosti uložit do postele.
00:36:59 Dobrou noc, má milá.
00:37:19 -Dík, že jste mi to řekl.
-V pořádku, pane.
00:37:22 Díky. Na shledanou.
00:37:34 -Slyšel jsem, že jsi byl s nějakými kamarády na Marie Rose.
00:37:38 -Jo, líběj se jim lodě.
00:37:41 -Líbí se ti, jak žijeme, ne, Zachary?
00:37:44 Auta, domy, zvlášť tenhle.
00:37:46 Soukromé školy, co občas navštěvuješ,
00:37:49 to všechno se ti líbí, ne?
00:37:51 Abychom si zachovali tenhle životní styl,
00:37:54 musíme si zachovat podnikání, deset lodí
00:37:57 a největší samostatnou konzervárnu na pobřeží,
00:38:00 podnikání, co založil můj otec,
00:38:03 podnikání, na kterém jsem se já tolik nadřel!
00:38:05 Nedovolím, abys ho zničil!
-Používáme tenatové sítě?
00:38:10 -Zachary, vzpamatuj se.
00:38:13 Už mě nebaví, že se tu potácíš jako čtyřletej harant!
00:38:21 -Dostaň ji sem, Franku.
00:38:24 Jestli porodí koncem pánevním, mohla by zemřít.
00:38:33 -Co se děje?
-Jde o Ynid. Má moc složitý porod.
00:38:44 -Dej mi tu injekci.
-Ne! Nechce sedativa!
00:38:47 Potřebuje být při smyslech.
-Vicky, běž odtud!
00:38:50 -Moment.
00:38:56 Je tu někde Basil. A ona chce, aby byl s ní.
00:39:00 Támhle!
00:39:06 -Já jsem ho zapomněl zavolat!
-To nevadí. On to ví.
00:39:09 Pusťte ho dovnitř.
00:39:13 Jen klid. Uvolni se.
00:39:18 -Basile.
00:39:28 -Tady ho máš.
00:39:37 Tak a teď všichni ustupte. Chce, aby jí pomohl on.
00:39:50 To mládě už se rodí!
00:40:17 -Co se to stalo?
00:40:25 -Už musím jít.
00:40:27 -Vicky! Vicky, počkej! Vicky!
00:40:32 Vicky, kam jdeš?
-Domů.
00:40:34 -Ty jsi s ní komunikovala?
-Jedu domů.-Komunikovala.
00:40:38 Taky když jsi viděla Ynid poprvé a pak s Basilem v zálivu,
00:40:41 já o tom nepřemýšlel a teď chápu. Komunikovala jsi telepaticky?
00:40:45 -Pusť to kolo!
-Je to tak?-No, já nevím!
00:40:48 A nechci o tom mluvit!
-To dokáže, že delfíni
00:40:50 nekomunikují jen zvukově nebo instinktivně, ale i telepaticky!
00:40:54 -Mně je to jedno.
-Proč jsi tak naštvaná?
00:40:57 Existují případy dětí, které mají určitý stupeň senzitivity.
00:41:00 -Dětí?!-Ano. My jsme tomu nepřikládali
00:41:02 moc důvěryhodnosti, protože...
-Tak to si myslíš, že jsem? Dítě?!
00:41:05 -Vicky, já jsem se tě nechtěl...
-Nejsem tvůj případ a nejsem dítě!
00:41:09 A teď jedu domů!
-Vicky, tak promiň.
00:41:35 -Jo.
00:41:47 -Ahoj.
-Ahoj.
00:41:53 -Eh, Suzy mi řekla, že bych tě tu mohl najít.
00:41:59 Co píšeš?
-Nic. Co tu chceš?
00:42:04 -Hele, promiň, jestli ses kvůli mně cítila jako magor.
00:42:10 -Jo, a jako dítě! Na to nezapomeň.
-Ty jsi mě to nenechala doříct.
00:42:13 Existují tuny vědeckých podkladů o tom, že...
00:42:16 -O ničem jiném neumíš mluvit? Podklady?!
00:42:19 Tak já mám pro tebe novinku. Nevím, proč to dokážu.
00:42:22 Neslyším specifická slova nebo tak něco. Nemluvím "delfínsky".
00:42:26 Je to jenom pocit a trochu mě to děsí, jasný?
00:42:28 -Kdybys nám dovolila, abychom tě studovali, třeba...
00:42:31 -Ale já nechci, aby mě někdo studoval jako Robova brouka!
00:42:35 A já...
-A co?
00:42:38 -Asi nechci, aby se to vysvětlilo.
00:42:40 Myslím si, že jsou na tomhle světě věci, kterým nemáme porozumět.
00:42:48 Zapomeň na to.
-Vicky, já jsem...
00:42:51 Omlouvám se, jo? Dobře, dobře, dobře.
00:42:55 Hele, nechtěl jsem, aby ses cítila blbě.
00:42:59 Byl jsem...
-Co, Adame? Co jsi byl?
00:43:05 -Žárlivej, chápeš? Žárlil jsem. To je všechno.
00:43:10 Chápej, studuju je celý roky. Mohl bych tu práci
00:43:13 napsat třeba zítra, ale nedokážu to, co ty, Vicky.
00:43:16 A dal bych cokoliv, cokoliv, abych to dokázal.
00:43:20 -Aby ti pomohli napsat tu práci?
-No ano!
00:43:23 Mám pro ně tuny otázek, ale...
00:43:28 Jo, teď půjdu za blázna a nesměj se.
00:43:33 Na konci léta bych se s nimi chtěl rozloučit.
00:43:39 Rozumíš, jen bych jim chtěl říct, že mi budou chybět.
00:43:47 Říkalas, že se nebudeš smát.
-To není proto, vážně.
00:43:52 Já jen... zněl jsi tak nějak lidsky a to mě dostalo. Nic víc.
00:44:00 -Takže zase kámoši?
-Jo, jasně. Kámoši.
00:44:07 -Super. Tak já musím do práce. Ahoj.
00:44:10 -Ahoj.
00:44:20 Hej, Suzy.
00:44:22 Myslela jsi vážně to, co jsi tuhle řekla?
00:44:26 O tom, že si najdeš kluka a "bum", víš, že je to on?
00:44:31 -Teda nevím, jestli bude nějaký "bum" nebo ne.
00:44:34 -Hele, já to myslím vážně. Pomoz mi, prosím.
00:44:37 -Jsem mladší sestra. Proč se ptáš mě?
00:44:40 -Protože jsi génius.
-Ne, v tomhle ne.
00:44:44 Je to Adam?
00:44:47 Zachary?
00:44:50 Hele, tak s kterým jsi radši?
-Já nevím.
00:44:53 Adam je tak sebejistý, ví, co udělá se svým životem.
00:45:00 A se Zacharym to je, jak když jsi v bouři:
00:45:04 vzrušující a děsivé zároveň.
-Aha.
00:45:09 No, ehm, tak vědecky zvážíme fakta.
00:45:13 Kdybys šla po fyzických atributech, vyhrál by Zach.
00:45:16 Adam je hezčí a chytřejší,
00:45:19 ale biologové smrdí rybinou a formaldehydem.
00:45:22 Ovšem Adam má pro svůj život plán.
00:45:25 Zachary nikoliv, ale s jeho penězi, to nevadí.
00:45:28 Být tebou, napíšu seznam.
00:45:30 Pro a proti s plusovými a minusovými body podle důležitosti.
00:45:34 A sečti je.
-Díky, Suzy.
00:45:36 -Ráda jsem pomohla.
00:45:44 -Tady prosím.
00:45:48 -Díky.
-Není zač. Prosím.
00:45:53 -Tak, slyšel jsem, že jste na fotříka poštvali poldy.
00:45:59 No bravo.
00:46:03 -Pořád se hádáte?
-Nikdy se nehádáme.
00:46:08 Víš, abychom se mohli hádat, museli bychom spolu mluvit.
00:46:13 Víš, když jsem vyrůstal, naši byli vždycky divný,
00:46:17 protože se nerozvedli, což bylo hlavně proto,
00:46:20 že to považovali za dost nevýhodný.
00:46:24 No, ale když jsem loni poznal tvý rodiče,
00:46:27 tak nejen že nejsou rozvedení, ale vypadají, že se milují.
00:46:31 -Taky že jo.
-To je hustý!
00:46:34 A ty a tvoje rodina spolu mluvíte úplně o všem a chodíte do kostela.
00:46:38 Chci říct, že neznám nikoho, kdo by tohle dělal.
00:46:42 Ale i když tohle všechno děláš, jsi přesto skutečná.
00:46:49 -Děkuju.
00:46:51 -Grayův stůl, tady.
-Oh, zapomněl jsem. Mám překvapení.
00:46:56 -Ahoj.
-V pořádku. Dnes jsem ho pozval.
00:46:59 -Ok, no, tak jsem tady. O co jde?
00:47:03 -Tak takhle se onehdá vyhnul ochrance přístavu.
00:47:06 Míli od břehu jim malá loď předává sítě
00:47:10 a protože vy dva si hrajete na neohrožený,
00:47:13 tak mě napadlo, no, moje úcta.
-Je mi líto, lidi.
00:47:18 Tohle nestačí. Musíme je chytnout při tom,
00:47:21 když ty sítě používají.
-No, třeba se to dá zařídit.
00:47:30 Hele, tady je to pěkná nuda.
00:47:32 Pojďte tancovat.
-Tancovat? Kam?
00:47:35 -Vezmem si mou loď a zajedem na pevninu.
00:47:38 Znám tam jeden ztřeštěnej klub.
00:47:40 -Dobře, ale já nemůžu přijít domů pozdě.
00:47:45 Adame, pojď!
-Jo, Adame, pojď.
00:47:49 -Ne, já netancuju.
-Tancuješ. Všichni tancujou.
00:47:53 -No, já ne.
-Tak pojď. Nemůžeme čekat.
00:47:56 -Pojď, naučím tě to.
-Ne. Ne, jenom běžte.
00:48:00 Užijte si to.
-Tak jo.
00:48:18 -Vicky!
00:48:20 Hej, Vicky! Vicky!
00:48:34 Co děláš?
-Píšu. A co děláš ty?
00:48:40 -Ta nabídka platí?
-Jaká nabídka?
00:48:43 -Vždyť víš, tancování.
00:48:51 -To je ono. Nepřemýšlej o tom tolik.
00:48:53 Nech se vést tou hudbou.
00:48:59 -Ty hodně píšeš, viď?
-Asi jo.
00:49:05 -A o čem to pořád píšeš?
-O všem možným. Víš?
00:49:10 -Dědeček říká, že píšeš poezii.
-Oh? Možná.
00:49:21 POMALÁ HUDBA
00:49:25 Pojď blíž.
00:49:34 Takže ty si s dědou hodně povídáš?
-Jo.
00:49:39 Jo, než jste sem zas přijeli.
00:49:42 O těch půjčených knihách. On je úžasnej chlap.
00:49:47 A taky je dobrej kuchař.
00:49:50 -Naučil se to, když byl misionář.
-Nevěděl jsem, že byl misionář.
00:49:55 -Ano, kázal v Bostonu v jednom obrovském kostele.
00:49:59 Jeho kázání se taky vysílala v rádiu.
00:50:01 -Páni!
-Já vím. Je to úžasný.
00:50:05 Procestoval celý svět. Pak to objevil tady.
00:50:15 Tak fajn a teď veď ty mě.
00:50:20 Jen dělej, co chceš, a já to zopakuju.
00:50:34 Není to tak hrozný, viď?
-Ne. Není to tak hrozný.
00:51:08 -Radši se vrátím.
-Jo, já taky.
00:51:23 Já fakt potřebuju pomoct s výzkumem delfínů.
00:51:26 Ty jsi ten průlom, na který jsem čekal.
00:51:29 Pomůžeš mi zítra?
-Jasně. Pomůžu, když to budu umět.
00:51:33 -Budeš.
00:51:37 Tak, díky.
00:51:41 Dobrou.
-Dobrou noc.
00:52:02 Páni!
00:52:19 -Jsou volní.
00:52:21 Fajn.
-Co teď?
00:52:25 -Je řada na tobě.
00:52:29 Potřebuju, abys je zavolala.
00:52:31 -To neumím!
-Ne, myslím, že umíš.
00:52:34 Stejně jako dokážeš porozumět co říkají oni,
00:52:38 dokážeš je tak i přivolat.
-Ale co když nepřiplavou?
00:52:42 -Když nepřiplavou, tak nepřiplavou.
00:52:45 Nemusí to vyjít, jen to musíš zkusit.
00:52:49 -Tak jo.
00:53:02 -Povedlo se?
-Ano, myslím, že jo.
00:53:11 Ale proč to udělali?
-Kdo?
00:53:15 -No, delfíni. Proč myslíš, že se vrátili do moře?
00:53:22 -To nevím. A víš, co mě nejvíc dostává?
00:53:26 Že když se jim podíváš na ploutve, jsou to tlapky, prsty pokryté kůží.
00:53:33 Když se vraceli do moře, museli se vzdát rukou.
00:53:36 -Páni! Bez rukou by nebylo žádné psaní.
00:53:40 -Jo. Žádné psaní, žádná hudba, žádné umění.
00:53:44 -Takže když se vraceli do moře,
00:53:47 museli se rozhodnout, že se vzdají rukou?
00:53:50 Že bylo něco tak cenného, že jim to stálo za to?
00:53:54 -Nevím. Možná.
00:54:00 Jé, hele!
00:54:12 Řekni jim, ať něco udělají. Tak honem!
00:54:27 To bylo úžasný! Co jsi jim řekla?
-Aby udělali salto.
00:54:31 -Oh, zkus to ještě jednou.
00:54:38 To je úžasný! Ještě jednou!
00:54:41 -Ne, už ho to nudí. Chce, aby sis s ním hrál ty.
00:55:02 -Ú!
00:55:08 Promluv si s nimi. Zeptej se jich.
-Na co?
00:55:12 -No... Zeptej se jich, o čem jsme se bavili.
00:55:16 Proč se vrátili do moře?
-Tak dobře.
00:55:28 -Vicky? Vicky?
00:55:39 Vicky! Vicky!
00:55:51 Vicky? Jsi v pořádku?
00:55:53 -Co se stalo?
-Já nevím.
00:55:55 Ty vykřikla jsi, a pak jsi klidně vyšla na břeh a posadila ses.
00:55:58 Jsi v pořádku?
-Ano. Ano. Kde jsou Ynid a Basil?
00:56:03 -Odpluli zpátky do moře. Co se stalo?
00:56:06 -Pokusili se mi odpovědět na otázku,
00:56:10 ale myslím, že jsem jim nerozuměla. Bylo to jako světlo.
00:56:15 Hvězdy, co víří kolem sebe navzájem.
00:56:22 Nevím, Adame, ale delfíni jsou absolutně spojení se vším.
00:56:27 Jejich myšlenky jsou navzájem otevřené.
00:56:30 Nemají žádná tajemství.
-Ale to trochu nahání strach.
00:56:35 -Zpočátku, ale pak poznáš tu svobodu, že nemáš tajemství.
00:56:39 Musíš být jen sám sebou. Proto jim stálo za to se vrátit.
00:56:45 -Žádná tajemství.
00:57:00 -Ahoj, Vicky!
-Co tady děláš?
00:57:03 -Je čas.
-Čas na co?
00:57:07 -Chytit nepřítele.
00:57:11 Budem se držet daleko, aby si nás nevšimli.
00:57:13 Ale jak začne Marie Rose spouštět sítě,
00:57:16 použiju zoom a natočím je na video.
00:57:18 Jsem si jistej, že to bude v televizi.
00:57:20 -A co Adam?
00:57:22 -Hele, to, že jsem ho tuhle pozval, neznamená,
00:57:25 že chci, aby s námi byl pořád.
00:57:28 Dnešní dobrodružství je jenom pro nás dva.
00:57:30 -Tak proč jsi ho teda zval?
-Abych předložil důkazy.
00:57:36 Dobře, dobře. Jen zvědavost.
00:57:39 -Na co?
-Na konkurenci.
00:57:43 -Proč vy kluci pořád tohle řešíte?
-Máme to v genech. Tak to je.
00:57:52 Hele, to s tím Adamem je dost vážný, co?
00:57:56 -Asi jo.
-Asi?
00:57:58 Je to, jako bys chodila se starým chlapem.
00:58:01 -Co že tě Adam tak bere?
-Ne. Nebere mě.
00:58:04 Jenom to tak z povzdálí pozoruju.
00:58:06 Je prostě nudnej, nic víc.
-Není nudnej.
00:58:15 -Chceš se pobavit?
00:58:20 -Co to děláš?
00:58:22 -Ty jsi nikdy nehrála "na sraba?
-Ne a nechci s tím začínat!
00:58:30 -Pozor!
-Přestaň, Zachary!
00:58:33 -Neboj, zvládnem to.
-Uhněte!
00:58:38 -Přestaň, Zachary! Myslím to vážně!
-Hej!
00:58:48 -Říkal jsem to.
-Já chci zpátky!
00:58:51 -Co? Vic, já...
-A hned!
00:58:58 -Neblbni. Já ti to vysvětlím.
00:59:01 -Co mi vysvětlíš? Že se chceš zabít?
00:59:03 -Neblbni, byla to sranda. Měl jsem to pod kontrolou.
00:59:05 -Ne, neměl!
00:59:07 Zachary, mně je líto, že ti umřela máma
00:59:09 a je mi líto, že si nerozumíš s tátou.
00:59:11 Ale je zbytečný, abys dělal takovýhle pitomosti!
00:59:13 -Vicky, dobře, dobře. Omlouvám se. Prostě jsem jen... Co já vím?
00:59:18 Jen jsem se předváděl nebo co.
-Jo. Dobře.
00:59:24 -Fakt tě mám rád, víš?
-Měj rád sám sebe.
00:59:39 RÁNA
00:59:56 -Dědečku?
-Oh, Caro, Já upadl jsem.
01:00:00 -To jsem já, dědečku, Vicky. Vstávej...
01:00:04 -Vzbudil jsem se a ty jsi tu nebyla, Caro.
01:00:07 Pokusil jsem si podat ten lék a spadnul jsem.
01:00:11 -Já nejsem babička! Já jsem Vicky. Babička nežije.
01:00:15 -Oh. Oh.
01:00:18 Vicky, máš pravdu.
01:00:21 Ano, Vicky. Oh, ano, já...
01:00:25 Já omlouvám se. Ne, já....
01:00:29 Já... Tolik, tolik mi chybí.
01:00:34 Tolik.
-Já vím.
01:00:36 Měli bychom zavolat doktora.
-Ne, ne, ne, ne.
01:00:39 Jenom si musím vzít lék.
01:00:41 Je támhle na zemi. Vidíš ho?
01:00:44 Díky. Dík.
01:00:46 -"Na bolest. Berte podle potřeby"?
-Ano.
01:00:49 -Dědečku, co...?
-Potřebuju jen sklenici vody.
01:00:54 Podáš mi ji?
01:01:09 HŘMĚNÍ
-Oh.
01:01:13 Strašně rád se dívám na to, jak se přibližuje sem bouřka.
01:01:18 Víš, to je jedna z báječných věcí, když bydlíš tady.
01:01:21 Vidíš spoustu úkazů v jejich počátku.
01:01:25 -Dědečku?
-Ano?
01:01:27 -Chci, aby ses mi podíval do očí a odpověděl mi.
01:01:29 -Oh.
-Jsi v pořádku? Tvé zdraví?
01:01:35 -Je skvělé. Na 81 let.
01:01:40 -Moc prosím, odpověz mi.
-Miláčku, miláčku, miláčku.
01:01:44 Vím, že pro tebe tohle léto není jednoduché.
01:01:48 Já to vím, ale možná je čas,
01:01:50 aby ses postavila určitým faktům tváří v tvář.
01:01:53 -Ale...
-Nejsem mladík. Jsem starý pán.
01:01:57 A užívám si každou minutu.
01:01:59 -Dědečku, prosím, odpověz, co ti přesně je?
01:02:04 -Mám leukémii.
01:02:09 -Víš to jistě?
01:02:12 -Naprosto.
-A vědí to naši?
01:02:15 -Ne, řeknu jim to hned, jakmile přijedou, drahoušku.
01:02:18 Tebe bych tím nikdy nezatěžoval, ale trvalas na tom.
01:02:23 -Ale tobě se nemůže nic stát. Já to nechci.
01:02:26 -Ne, ne, ne, ne.
01:02:29 -Jsi jediný člověk na světě, který mi rozumí.
01:02:33 -Potkáš někoho dalšího, slibuju.
01:02:36 Mnoho, mnoho dalších. Díky svojí poezii.
01:02:41 Vicky, prosím, pojď se mnou. Chci, abys mi něco přečetla.
01:02:47 Vicky, smrt je něco tak přirozeného jako támhleta bouřka.
01:02:54 Jak se můžu bát něčeho, co pro mě přichystal Bůh?
01:02:58 Naprosto mu důvěřuji. Věř mi, dává mi to útěchu.
01:03:02 Pojď sem, Vicky.
01:03:05 Vlastně i ty jsi napsala něco, co mi dává útěchu. Tady.
01:03:12 Prosím, přečti to. Přečti mi to.
01:03:21 -Vesmír je součást křiku téhle divné země,
01:03:27 kde smrt i život pomíchány jsou s námi každodenně,
01:03:33 i hvězdy s námi křičí stejně.
01:03:41 Nezmizí život láskou kolíbaný,
01:03:44 nic z něj nezanikne ani nezemře.
01:03:54 -Vždyť ty to chápeš.
01:04:18 -Dědečku?
01:04:24 Dědečku!
01:04:27 -Jak chceš dneska udělat vajíčka?
01:04:53 -Přihraj!
-Hraj, Robe! Dělej, kopej.
01:04:56 -Poslyš, zkusil jsem pro tebe včera něco napsat. Básničku.
01:05:00 -Vážně?
-Jo.
01:05:03 Jo, ale byla dost strašná. Nakonec jsem ji vyhodil.
01:05:07 Všechno, co napíšu, vypadá jako zápis o výzkumu.
01:05:10 -Neměl jsi ji vyhazovat.
-No, jen neříkej.
01:05:14 Taky mi nedáš svoje věci přečíst.
-Jo, ale...
01:05:20 -Co je?
01:05:23 Vicky?
01:05:25 -Co se děje?
01:05:35 -Tenatová síť! Ynid se do ní chytila!
01:05:40 -Musíme zavolat přístavní stráž!
-A co řeknem?
01:05:42 -Že v síti je uvězněný delfín a víme to proto,
01:05:45 že nám to telepaticky řekl?
-Dobře, tak co budem dělat?
01:05:48 -Znám někoho, kdo má loď.
01:05:52 -Haló? Vicky!
01:05:55 Uh, ne. Jen trávím kvalitní čas se svým otcem.
01:05:59 Je dnes na jachtě kvůli svejm obchodním partnerům.
01:06:02 -Tady. Prosím. Hej, Bille, vypadáš skvěle.
01:06:05 -Cože?!
01:06:09 Tak kde je ta chycená ryba?
-Je to delfín.
01:06:11 A je v tenatový síti.
-Hele, to je jedno. Chci pomoct.
01:06:14 -Tak pojďte!
-A jak to najdeme?
01:06:18 -Povede nás.
01:06:25 -Zachary, kam jdeš?
01:06:27 Ihned se sem vrať!
-Dneska ne.
01:06:30 Mám na práci něco opravdu důležitýho.
01:06:48 -Už to není moc daleko.
01:06:51 -Dobrý, vzdávám se. Jak tohle ví?
01:07:16 To je Marie Rose. Je míli od břehu a má sítě ve vodě.
01:07:21 -Jestli je začnou vytahovat, je Ynid mrtvá.
01:07:24 -Zachary, podej mi svůj mobil. Musíme zavolat ostrahu přístavu.
01:07:27 -Ale říkalas, že si budou myslet, že jsme se zbláznili.
01:07:30 -Vím, komu věřit budou.
01:07:37 -Haló?
-Suzy, tady Vicky.
01:07:40 -Vicky, kde jsi? Co to vyvádíš?
-Ukaž, já si ji vezmu, beruško.
01:07:45 Ahoj, Vicky. Co se děje?
-Dědečku? Něco od tebe potřebuju.
01:07:51 -Dobrý, vytáhnout.
-Tak jo, táhněte.
01:08:24 -Tady je!
01:08:29 -Vytahujou sítě!
-Kolik máme času?
01:08:31 -Sítě jsou míle dlouhé. Máme pár minut.
01:08:33 -Musíme ji zachránit.
01:08:36 -Vicky!
01:08:44 -Zavolám, jak něco zjistím.
01:08:46 -Dane, Dane!
-Ano?
01:08:48 -Napadlo mě, můžu jet s vámi?
01:08:50 -A jste na to dost silný?
-Je mi skvěle.
01:08:53 -Dobře. Tak jo. Pojďte.
01:08:59 -Vicky!
01:09:01 -Je tam strašně zamotaná. Nejde mi to.
01:09:06 -Co to děláš?
-Vystříhám ji!
01:09:19 -Je unavená. Už dlouho nevydrží.
-Mluv k ní, Vicky.
01:09:22 Řekni jí, ať vydrží.
-Vydrž, Ynid. Vydrž. Vydrž.
01:09:29 -Kapitáne! Loď. Přímo u sítě.
01:09:37 -To je kluk pana Graye. Co tu sakra dělá?
01:09:39 -Neměli bychom toho nechat?
-Ne. Mohl by z toho být problém.
01:09:42 Tahejte dál.
01:09:50 -Vydrž, Ynid.
01:09:56 -Tak co, jde to?
-Zatím ne. Je to tu strašně pevný.
01:10:14 -Je volnější. Už to skoro máš.
01:10:21 -Jde to.
-Ynid, vydrž. Už jsi skoro volná.
01:10:30 -No tak, Ynid. Prosím.
-Už to je. Dokázal jsi to.
01:10:36 Dokázal jsi to!
01:10:46 -Oh, uh, oh.
01:10:48 -Adame! Adame?
01:10:50 -To ta síť!
-Adame!
01:10:59 -Vicky, podej mi ruku!
01:11:03 Opatrně. Jsi vevnitř?
-Jo.
01:11:06 Adame? Adame!
01:12:11 -Dělejte. No tak.
01:12:23 Hele, tohle mi nedělejte!
01:12:26 -Půjčte mi ten dalekohled, reverende!
01:12:35 -Co se děje?
-Máme je. Přistiženi při činu.
01:12:41 -Hele, támhle!
01:12:43 -Někdo přijel s ním.
01:12:46 -Vytoč pana Graye. Asi nebude mít radost.
01:12:50 -Hele!
01:12:55 -To je děda!
01:12:57 -Kapitáne! Spadla klec!
-Jo!
01:13:17 -Mluvili na tebe, že jo? Ti delfíni.
01:13:22 -Jo. Jen jednou.
01:13:27 Jen vteřinu.
01:13:30 Oni řekli, abych vydržel, že musím ještě moc udělat.
01:13:38 -Jsem ráda.
01:14:01 -Vicky!
-Co se stalo?
01:14:03 -Vicky, co se stalo? Co se stalo?
-Vicky, co se stalo?
01:14:06 Budeš nám to vyprávět?
-Ano!
01:14:08 -Dědečku, kam jsi odjel? Co se stalo?
01:14:11 -Děti, počkejte. Vicky vám to všechno bude vyprávět.
01:14:14 Ale já si půjdu na chvilku lehnout. Musím si jít lehnout.
01:14:18 -Vicky, povídej! Vůbec nic nevím.
-Dobře, dobře. Uklidněte se.
01:14:21 Počkejte chvilku.
-To není fér.
01:14:24 Proč nám nechceš nic říct? Povídej Vicky.
01:14:27 Nebuď protivná. Řekni nám něco! Vicky!
01:14:29 -Ale my máme taky právo to vědět! To není spravedlivý.
01:14:33 Proč nám to nechceš říct? No tak, Vicky, povídej!
01:15:05 -Dědečku, nedal by sis čaj?
01:15:08 -Viktorie. Ohh, ohh.
01:15:11 -Dědečku?
-Pojď sem.
01:15:16 -Zavolám sanitku.
-Ne, holčičko. Pojď sem.
01:15:20 Pojď sem. Je...
01:15:22 Už nadešel můj čas, beruško. Vím to.
01:15:25 -Neměl jsi dneska chodit ven. Všechno je to má chyba.
01:15:28 -Vůbec nevíš, co jsi pro mě udělala.
01:15:31 Díky tobě jsem zažil jeden z nejlepších dní života.
01:15:34 -Dovol, mi zavolat doktora.
-Ne, drahoušku, ne.
01:15:38 Pojď sem. Pojď ke mně blíž. Blíž.
01:15:40 Chci ti říct něco, co je... Co je důležité.
01:15:46 Máš v sobě světlo, Vicky, úžasný dar.
01:15:53 Máš neobyčejný hlas. Nikdy ho neskrývej.
01:15:56 Svět potřebuje veškerou krásu, kterou může dostat, miláčku.
01:16:01 Se všemi ji sdílej. Sdílej ji.
01:16:03 Slib mi to.
-Slibuju.
01:16:07 -Nikdy, nikdy se neboj, holčičko, ukázat,
01:16:11 jak mimořádný jsi člověk.
01:16:17 Nikdy se neb... Nikdy se neboj...
01:17:39 -Suzy!
01:17:59 Sebrané básně Viktorie Austinové, díl druhý
01:18:16 -Trajekt už přistál. Vaši tu budou za chvíli.
01:18:23 -Díky.
01:18:41 -Vicky?
01:18:43 Myslíš, že by mohla být planeta, kde by nikdo neměl oči?
01:18:48 -Asi mohla.
01:18:52 -Kdyby nikdo neměl oči,
01:18:54 tak by se bez nich v pohodě obešli, viď?
01:18:57 -Jistě. Asi by jim je vynahradil sluch, čich a taky hmat.
01:19:04 -Ale nevěděli by, jak všechno vypadá.
01:19:08 -Ne, to by určitě nevěděli.
-Napadlo mě...
01:19:14 Když ti lidé na planetě bez očí zemřou,
01:19:18 dostanou se někam, kde oči jsou.
-Možná.
01:19:23 -Takže, když zemřem my, získáme něco nového,
01:19:27 tak důležitého jako je schopnost vidět.
01:19:30 Ale když nevíme, co to je, nikdo nám o tom neřekne,
01:19:34 jako my nevysvětlíme lidem na planetě bez očí,
01:19:37 jaké to je vidět.
-Asi máš pravdu.
01:20:05 -Vicky, pojď ke mně.
01:20:23 Tak děti, pojedeme.
-Ano. Děkujem za všechno, Dane.
01:20:26 -Moc mě těšilo. Máte skvělé děti.
01:20:30 -Tak šup, je čas.
01:20:36 -Hej, Vicky!
01:20:43 Dík, za půjčení. Jsou skvělý.
01:20:46 -Díky, ale ty jsi předpojatej.
-Jo, možná.
01:20:51 Ale stejně jsou skvělý.
01:20:56 -Asi je ukážu vydavatelům školního časopisu.
01:21:00 -Na staré škole nebo na té nové?
-Mluvila jsem s mamkou.
01:21:04 Nepůjdu na novou školu. Nepatřím tam.
01:21:16 Už musím jít.
01:21:21 -Bude z tebe básnířka,
-A z tebe bude skvělej vědec.
01:21:29 -Tvůj dědeček říkal, že umění a věda "jedno jsou".
01:21:42 -Ahoj.
01:21:46 -Napíšu ti.
01:21:51 -Dobře. Já taky.
01:22:25 -(dědeček) "Onehdá v noci jsem viděl věčnost,
01:22:29 jako velký prsten průzračného a věčného světla,
01:22:33 tak klidný, jak byl jasný.
01:22:37 A pod ním v kruhu čas v hodinách, dnech, letech
01:22:42 poháněný nebeskými tělesy, točil se jako obrovský stín,
01:22:47 v němž se řítil svět s celým svým chvostem."
01:23:11 Připravili: Překlad: Michaela Ebrová
01:23:13 Dramaturgie: Lenka Lukešová Asistentka režie: Eva Maxová
01:23:17 Vedoucí produkce: Miloslava Herynková
01:23:20 Vedoucí dramaturg: Alena Poledňáková
01:23:24 Šéfproducent: Vladimír Tišnovský Dialogy a režie: Jana Semschová
01:23:28 Skryté titulky: Stanislav Vyšín
01:23:31 Vyrobila Česká televize 2011
Film natočený podle stejnojmenné knihy známé básnířky a autorky knih pro děti a mládež Madeleine L’Engleové vypráví o nádherném létě, jež u svého dědy prožívá šestnáctiletá Vicky Austinová. Citlivá dívka zjišťuje, že má zvláštní dar – dokáže komunikovat s delfíny. Než léto skončí, podaří se jí právě díky těmto neobvyklým schopnostem zachránit rodinu mořských savců před ilegálním odchytem, prožít první citové vzplanutí ke studentovi Adamovi Eddingtonovi, který se specializuje na komunikaci s delfíny, vyrovnat se se smíšenými pocity ke starému Zacharymu a přijmout skutečnost, že dědeček není zdráv. Přesto Vicki zažije neobyčejné léto, na které nikdy nezapomene.
