Hlad

Film popisuje události z roku 1981 v neblaze proslulé věznici Maze nedaleko severoirského Belfastu, v níž byli vězněni členové Irské republikánské armády, usilující o připojení Severního Irska k Irsku. Odsouzenci usilovali o status politických vězňů a po selhání tzv. protestu dek a špinavého protestu jeden z vůdců odporu Bobby Sands prosadil hladovku, při níž on a dalších devět vězňů zemřelo. Jejich zdánlivě nesmyslné gesto bylo o to silnější, že v rámci katolické víry měli zakázáno ubírat se takto sebedestruktivní cestou.

Hlad je filmovým debutem čelného představitele videoartu a držitele prestižní Turnerovy ceny Stevea McQueena, který v pozoruhodném díle nezapře své výtvarné cítění. Jeho dílo je protikladem historické fresky, je to spíš obraz až abstraktní, snažící se vytáhnout z dějinné události její esenci. McQueen se osvědčuje jako mistr minimalistických výtvarných kompozic, každý obraz, každá scéna by se mohla promítat jako samostatná videosmyčka v galerii. Příběh se tu nerozvíjí na základě toho, že bychom znali postavy a chápali, co chtějí. Politický kontext, reakce veřejnosti i to, že byl Sands během své hladovky zvolen do britského parlamentu, postihuje jen úvodními a závěrečnými titulky. Film nezkoumá podstatu skutečnosti a příčiny situací. Zdržuje se úsudku a nabízí jen kontakt s tím, jak se věci jeví. Jeho největší síla tkví v jeho fyzičnosti. Snímek, koncipovaný jako triptych v první části zachycuje život ve věznici a jednání vězňů i dozorců, druhá část přináší dlouhý rozhovor Sandse s knězem a třetí část naturalisticky líčí průběh hladovky a Sandsovo umírání. Snímek posbíral řadu cen, včetně Zlaté kamery na MFF v Cannes 2008. Obdiv zaslouží obětavý fyzický výkon Michaela Fassbendera v roli Bobbyho Sandse.