Krištof Kintera
(autor sochy, grafika)
Jak jste se dostal k Robertovi Sedláčkovi a práci na filmu Rodina je základ státu?
Oslovil mě Robert a vysvětlil mi, o co mu jde. Chvíli se mi to muselo srovnat v hlavě. Představa ironicky parodické role mojí skulptury mě posléze začala bavit a rozhodl jsem se do toho jít.
Měl jste možnost film zhlédnout? Co na něj říkáte?
Viděl jsem zatím jen offline projekci bez hudby. Myslím, že je to dobrý film. Je náležitě nepříjemně „kyselý“ a intenzivní, svébytný, žádná zbytečná póza k pobavení. K Igorovi Chmelovi i ostatním hercům cítím velký respekt. Jsou výborní!
Jste spolu s Kryštofem Doležalem autory grafického designu celého filmu. Jaká byla hlavní inspirace a sdělení?
Šlo nám o zkratkovitou sdělnost a svébytnost, aby strohá vizuální informace byla vlastně synopsí nebo výpovědí celého filmu a zároveň si podržela jisté tajemství. Taky pro nás bylo důležité, aby byl motiv dobře zapamatovatelný. Nechtěli jsme se držet takového toho důvěrně známého a dokola omílaného stereotypu filmových plakátů. Však taky k finálnímu rozhodnutí vedla celkem složitá cesta. A nakonec jsem opravdu rád, že se podařilo prosadit a ustát námi prosazovanou variantu.
Jak už jste sám nastínil, v Rodině má jeden „part“ i vaše plastika. Byla vytvořena speciálně pro potřeby filmu?
Ano byla. A bude existovat jen a pouze v kontextu filmu. Sochu jsem doslova napasoval do scénáře a prostředí scény filmu.
Socha je nepřehlédnutelná, jako ostatně většina vašich počinů, navíc zvuky, které vydává nelze přeslechnout. Jaký je její příběh a možná interpretace?
Akustická složka je samozřejmě nedílnou součástí sochy. V onen až fatální čas, kdy večer začínají zprávy a celý národ pomyslně bilancuje stav světa ze svých zaprděných pokojíků, se každý den v přesný čas z amplionu rozezní fanfára, která je namíchána z různých znělek televizních zpráv z celého světa. Na domácím dvorečku se tak mísí oficiální globální mišmaš s lokální umolousaností. Mám velmi v oblibě hlášení místního rozhlasu, dikci, echo, tvar tlampačů… Chcete-li, je to ironický monument střetu lokálního s globálním.
Nechal jste se slyšet, že sochařství se chcete nadále věnovat téměř výhradně a nejintenzivněji. Platí to i pro plastiky do českých filmů?
Ale prosím vás, kdo vám to říkal? Já pouze pracuji na tom, abych si mohl svobodně skotačit. Bez zadání, bez diskuzí. Žádnou další skulpturu do filmu dělat nehodlám.