Rozhovor s dramaturgem Edgarem Dutkou

Kdy se vám scénář Poupat dostal do rukou a co bylo první, o čem jste se scenáristou Zdeňkem Jiráským vzrušeněji diskutovali?

Páni, to už je hezky dlouho! Na mé otázky musel odpovědět a teprve pak nastala diskuze. Ale známe se tak dlouho a tak dobře, že naše dramaturgie spíš vypadala jako ping-pong.

Absence pevné ruky dramaturga je, bohužel, vidět na mnoha českých filmech. Na tomto jste pracovali dokonce dva – za Českou televizi Kristian Suda. Co když má každý z dramaturgů jiný pohled na věc?

Do titulků byl připsán ještě třetí dramaturg – Jan Coufal, se kterým režisér možná z nás tří konzultoval nejčastěji. Nešlo mu o Aristotela, ale o současnost.

Když scenárista s dramaturgem už znají příběh nazpaměť i pozpátku, někdy zapomínají, že divákově pozornosti mohou uniknout souvislosti, které se tvůrcům zdají naprosto jasné a logické. A mají tendenci určité „polopatismy“ stříhat, zkracovat. Nemají i Poupata nějakou takovou „léčku“, kdy divákovi něco nedojde?

Scénář byl několikrát přepisován, každá postava byla prodiskutována, její motivace dotažena do konce. Jen tak si režisér ve střižně (nikoliv na place) mohl dovolit ostré nůžky. Nejde přece o to, abychom divákovi všechno do detailu přežvýkali, má svou vlastní zkušenost, kterou filmový děj poměřuje. Spoléháme na diváka, jenž si další pokračování osudů postav dovede představit. Jediným momentem, na kterém jsme se neshodli, je vynechání podpisu smlouvy v České pojišťovně, která možná mnohým divákům bude chybět.

V Poupatech jste si také zahrál správce tělocvičny pana Dušánka, jednoho z těch ztracenců, o nichž film vypráví. Jak jste se cítil ve společenství herců a komparsistů, které většinou znáte jen z textu scénáře?

Báječně. Měl jsem po letech opět možnost pozorovat vznik filmu zevnitř. Klobouk dolů před mladými herci a jejich režijním vedením. Výsledek je pro mě omračující.

Dělali jste s režisérem nějaké úpravy v textu i během natáčení? Nechal si do toho mluvit?

Dělali jsme úpravy. Režisér si mé návrhy přečetl a pak si to udělal podle sebe. Proto jsou Poupata tak svrchovaně autorským filmem.