Rozhovor s Josefem Láskou

Jak byste charakterizoval svého hrdinu Honzu?

Honza je puberťák, který je hodný, ale prostředí, ve kterém žije, ho tlačí do pózy dospělého drsňáka.

Honza je dosud vaše největší filmová role. Co bylo na natáčení Poupat pro vás nejtěžší?

Kromě ranního vstávání, když se odjíždělo do Chodova, to bylo hlavně to skloubit natáčení se školou, která je taky časově náročná.

Zazlíval jste svému Honzovi, že zničil dlouholeté přátelství kvůli lásce?

Ne, nezazlíval. V tu chvíli byl totiž Honza zamilovaný a jednal tak, jak to cítil. A právě během toho zamilování si Honza na nic nehraje a ukazuje se jeho charakter bez jakýchkoliv póz. Šel si za svým snem a nemyslel na to, jaké budou mít jeho činy dohru, ne snad pro to, že by byl hloupý, ale proto, že je mladý a naivní.

Příběh Poupat se odehrává v bezútěšné kulise kouřících komínů, smogu a šedi. Mladí hrdinové nemají práci, nevidí naději jak se z toho bludného kruhu marasmu dostat. Je to jejich vina, že se víc nesnaží? Že hlavně chlastají, fetují a zevlují?

Myslím si, že to není úplně jejich vina. Člověka totiž hodně ovlivňuje prostředí, ve kterém vyrůstá, a místo kde vyrůstají hrdinové filmu, dá se říct, deformuje jejich charakter. Na to, aby se někdo dokázal dostat z tohoto místa, musí být silný a svým způsobem i bezohledný, což například Honza není.

Měl jste ke své postavě, tak jak jí Zdeněk Jiráský napsal, nějaké zásadní připomínky? Mohl jste je případně uplatnit?

Neměl, Zdeněk napsal Honzu moc dobře. Spíš jen občas se stalo, že jsem za Zdeňkem přišel s tím, že se mi nezdá, jak se Honza vyjadřuje, ale to nikdy nebyl žádný problém pozměnit.

Jaké zkušenosti jste si z placu odnesl, když jste hrál vedle takových herců jako Vladimír Javorský nebo Malgorzata Pikus?

Tím, že jsme se spolu zas tak často na place nepotkávali, jsem si odnesl více ze spolupráce se Zdeňkem Jiráským a kameramanem Vladimírem Smutným.