Rozhovor s Marikou Šoposkou

Jak byste přiblížila svou filmovou hrdinku Agátu?

Agáta je holka z industriálniho města, kde normální je pracovat ve fabrice, na nádraží a lidé kolem nemají moc jiných možností. Je ve věku, kdy dokončila střední školu, je neukotvená, jak v práci, tak v rodině a neví, co se sebou. Ví, že život, který vede, se jí nelíbí, chtěla by si k něčemu pomoct, ale chybí jí peníze, štěstí a možná i odvaha.

Rozumíte její rozpolcenosti mezi touhou utéct daleko od životní mizérie, a zůstat v touze ochránit ohroženou rodinu?

Naprosto, když člověk leží doma v posteli a představuje si, jak by mohl jeho život vypadat, jaké má sny a čeho chce dosáhnout, je to ta jednodušší varianta. Realizace životních přání už je složitější a chce to víc energie a odvahy než vzdušné zámky stavěné z postele. Člověk si vždycky říká víc věcí, proč nezměnit svůj život, než proč jo. A to je případ i Agáty.

Jaké momenty z natáčení vám nejvíc utkvěly v paměti?

Rozhodně zima. A celkově práce se Zdeňkem Jiráským a Vladimírem Smutným.

Poupata ukazují realitu našeho současného života z té temnější stránky, z pohledu lidí, kteří do vínku nedostali od osudu moc šancí… Dopadal stín toho smutku a beznaděje i na vás, mladé herce, kteří jste filmovým hrdinům propůjčili tváře a hlasy?

No jasně, člověk si váží toho, co má, toho, kde se narodil, komu se narodil, koho v životě potkal. Na to, jaký má štěstí, i když má zrovna trochu smůlu. Protože smůla je pořád ještě v pohodě. Smůla není neštěstí.

Jaké to bylo zahrát si dceru tak uznávaného herce, jakým je Vladimír Javorský?

Skvělý člověk, skvělý herec, skvělé setkáni.