Vzhůru pod vodu

Jedna z linií příběhu – lékařky, která tragicky ztratila své dítě – předpokládala natáčení u moře, ale také přímo v moři. Režisérka i aktéři museli absolvovat poněkud náročnější přípravu.

Klikněte pro větší obrázek „Já sama mám potápěčskou licenci již několik let a pár desítek ponorů jsem před natáčením měla za sebou, mnohem větší výkon to byl ze strany Zuzany Bydžovské a Vaška Jiráčka, kteří si kurs dělali přímo pro tento film a před samotným natáčením měli ve vodě pouze jeden ponor – a to v Čechách v lomu,“ říká Alice Nellis

„První den u moře měli jeden ponor ve volné vodě, aby se rozkoukali a hned pak jsme začali točit. A nebylo to jen nějaké poplavávání mezi rybičkami – Vašek hrál zkušeného potápěče a Zuzana měla zase samostatné scény, kdy byla v patnácti metrech ve volné vodě na nádech. Oba dva – a s nimi i celý štáb – byli neuvěřitelně stateční. Pamatuji si, že některé dny, když jsme šli na třetí ponor, bylo vidět, že poslední, po čem by toužili, bylo navléknout zase mokrý neopren, nasoukat se do dvacetikilové výstroje a mrsknout sebou do vody, ale přesto to bez řečí udělali…“

Klikněte pro větší obrázek Jak prakticky vlastně vypadá režie pod vodní hladinou? „Několik lidí se tam motá a snaží se udržet v dané hloubce, mezi nimi plavu já a nesmyslně mávám a ukazuji jim nápisy na tabulce a pak je zase konec, láhve jsou vydýchané a my musíme znovu nahoru… Je to prostě dost složité. Každý záběr je třeba předem připravit a promyslet, pořádně prozkoumat lokaci a dané podmínky – proud, hloubky, viditelnost… To se dělo ještě před natáčením. Pak před samotným ponorem se všichni musí sesednout a projde se záběr po záběru plán. Měla jsem tabulku, na které byly jednotlivé záběry rozepsány tak, abychom se podle ní mohli pod vodou orientovat.

Další věc byly domluvené signály – mimo potápěčských signálů to byly i naše vlastní, filmové signály, kterými jsme si ukazovali začátky záběrů, konce, opakování, změny. Ale nejdůležitější byla absolutní pozornost a vzájemné pochopení – pod vodou nemůžete štáb svolat – jen doufáte, že oni vás sledují. Faktem je, že první jsem měla většinou láhev vydýchanou já, protože zatímco kameraman a herci byli na svých pozicích, já jsem jako podvodní fretka rejdila od jednoho ke druhému, popisovala tabulky, ukazovala záběry a snažila se docílit jakési vzájemné komunikace.“¨Štáb film Mamas & Papas se však rozhodně nemůže měřit s velkými hollywoodskými produkcemi. Rozpočet filmu předurčoval k tomu, že se všichni musí uskrovnit. Protože však všichni šli do filmu srdcem a přálo jim štěstí.

Klikněte pro větší obrázek „Nic z toho by nebylo asi možné, kdybychom sebou neměli ještě další část štábu – jistící potápěče, kteří se starali o herce,“ přiznává režisérka. „Měli jsme veliké štěstí, že jsme v Egyptě v Hurgadě narazili na úžasnou českou základnu Lighthouse Divers. Honza Musil a Pavla Charousková byli opravdu neuvěřitelní. Díky nim panoval pod vodou klid a důvěra. To byli ti opravdoví hrdinové… takoví ti nenápadní, co pak najednou předvedou něco hodné Jamese Bonda…“