Kultovní básník života. Francouzský dokument
00:00:03ČESKÁ TELEVIZE UVÁDÍ FRANCOUZSKÝ DOKUMENT
00:00:08BORIS VIAN
00:00:11Za měsíc mi bude 33. Zní to depresivně.
00:00:14Nevím, jaký budu. Jaký ze mě bude stařík.
00:00:17Pokud jde o literaturu, asi by teď byla ta nejlepší chvíle umřít.
00:00:26Tak co udělám, umřu nebo ne?
00:01:08Borisi, kolik už jsi měl různých profesí?
00:01:13Nejdřív jsem byl inženýr. O matematice jsem nevěděl nic.
00:01:17Je to stejné, jako s italštinou. Taky jsem se ji musel naučit.
00:01:22Nakonec jsem se stal inženýrem. Docela se to hodilo.
00:01:26Musel jsem chodit do školy a dělat různé legrační věci.
00:01:32Musel jsem získat diplom, abych to mohl dělat správně.
00:01:38Místo toho se z tebe stal spisovatel.
00:01:41Nejdřív jsem byl inženýr, ale když jsem měl v pracovní době
00:01:45volnou chvilku, tak jsem psal.
00:02:05Pořádala jenom soukromé koncerty. Yvonne byla dívka z dobré rodiny.
00:02:12Také milovala harfu.
00:02:15Pro operu měla velkou vášeň, která určila i jména
00:02:18jejích prvních dětí.
00:02:21Lelio a Boris, podle Borise Godunova.
00:02:24Yvonne měla především ráda děti.
00:02:27Během dvacátých let se narodili všichni sourozenci.
00:02:31Tři bratři a poslední byla sestra Ninone. Děti lásky.
00:02:37Yvonne byla o 8 let starší než Paul,
00:02:41ale svými city si byla jistá.
00:02:43Paul Vian byl aristokrat. Ve dvaceti měl o svém životě jasno.
00:02:47Byl rentiérem a miloval zábavu.
00:02:51První krůčky udělal v paláci Salé, dnes tam sídlí Picassovo muzeum.
00:02:55Tehdy byl palác majetkem Paulova otce, Henriho Viana,
00:02:59bronzíře, který se oženil s dědičkou papíren Navarre.
00:03:06Pro Borisova otce musel být život zábava, vždycky ho bral s lehkostí.
00:03:11To byla jeho skutečná práce.
00:03:15Svůj život trávil s přáteli ve Ville d Ávray mezi Versailles
00:03:19a Paříží.
00:03:22Pak tu ještě bylo venkovské sídlo, dům le Fauvettes.
00:03:29Pro Lelia, Borise, Alana a Ninone byla každý den neděle.
00:03:36Ve Fauvettes měli celý svůj svět.
00:03:39Byla tu pozoruhodná zahrada, do které skutečný život neproniknul
00:03:43Navazovala na les, park Saint- Cloud, který začínal hned za domem.
00:03:58Pořád si jen hráli.
00:04:00Měli velké štěstí, že rodiče byli stále s nimi.
00:04:05Každý rok v červenci se celá rodina vydávala na výlet.
00:04:12Celých 18 let pokaždé na stejné místo, nedaleko Cherbourgu
00:04:16na poloostrově Cotentin.
00:04:20Na pobřeží nebývali žádní turisté, byla to divoká krajina.
00:04:29Na pahorcích Landemeru stály tři chaty,
00:04:32které přinesla do rodiny Yvonne.
00:04:35Pro děti to bylo další království, daleko od ostatního světa.
00:04:40Možný únik na přilehlou pláž, která jim patřila.
00:04:44Další místo plné her.
00:04:52Yvonne, starostlivá matka, jim byla stále na blízku.
00:04:58Rok 1929, světová krize.
00:05:02Paul vložil veškeré své jmění do operací na burze.
00:05:06Jeho kapitál zmizel. Přišel o všechno.
00:05:10Nezbývalo mu, než pracovat. Neměl přitom žádné povolání.
00:05:15Stal se obchodním zástupcem pro prodej tzv. "zázračných léků".
00:05:20Proniknul do jiného světa, do světa obchodů, příměstských trhů.
00:05:24Projížděl je v malé dodávce.
00:05:29Z finančních důvodů musela rodina opustit dům a pronajmout ho.
00:05:35Přestěhovali se o pár metrů dál do zahradního domku.
00:05:41Pro 7 lidí byl dost malý.
00:05:43Paul tedy s pomocí dvou sloužících přistavěl ještě jedno patro.
00:05:48Beze slova, bez stížností, bez peněz, všechno pokračovalo
00:05:52jako dřív.
00:05:55Radost a hry.
00:05:58Ve velkém domě se usídlila hudební rodina Menuhinů.
00:06:04Jehudi hrál každý den 6 hodin na housle.
00:06:08Geniální dítě bylo o 3 roky starší než Boris.
00:06:12Oba přátelé spolu soupeřili nad šachovnicí.
00:06:18Ve dvanácti letech se u Borise projevilo onemocnění srdce:
00:06:22nedomykavost aortální chlopně.
00:06:25Srdeční vada, kterou v té době neuměli operovat.
00:06:29Tikala v něm časovaná bomba. Byl křehký.
00:06:35Byl nemocné dítě, a proto ho hýčkali.
00:06:39Matčina láska ho až dusila. Hledal oporu u svého otce?
00:06:43Paul byl jako kamarád.
00:06:46Byl to člověk do nepohody, posel ideálního světa,
00:06:50který se snažil předat svému synovi.
00:06:52Opovrhoval penězi, armádou, církví.
00:06:55To byly hodnoty, které od něj Boris přejímal.
00:07:02Šťastný svět se ale taky může stát pastí.
00:07:06Co jsem se načekal, jestli něco přijde.
00:07:09Těžko můžete žít s příliš milující, přecitlivělou matkou,
00:07:13a nebýt jako pudink, neduživý a bledý.
00:07:17Vždycky říkám, že jsem měl svého otce rád.
00:07:21Neudělal ale dobře, že se s matkou nikdy pořádně nepohádal.
00:07:25Musel jsem odtud, musel jsem uniknout.
00:07:28Cítil jsem se jako v pasti.
00:07:33Díky rádiu proniknul do Fauvettes skutečný svět. Z Ameriky.
00:07:37Hudba černochů jazz.
00:08:00Hudba, jejímž ztělesněním byla pro Borise jediná osoba,
00:08:04Duke Elligton.
00:08:15Ellington ho nechával snít. Byla to láska na celý život.
00:08:35Pro Borise znamenal jazz víc, než jenom tóny.
00:08:39Bylo to světlo, vzduch, naděje.
00:08:45Život, jaký si přál. Svobodný, vzrušující.
00:08:52Patřil mezi první jazzmany ve Francii, džemoval s kvintetem
00:08:55Djanga Reinharta.
00:09:03Sám se naučil hrát na trubku.
00:09:08Zároveň však v té době na přání rodiny dojížděl vlakem
00:09:12do Paříže, kde se v lyceu Condorcet připravoval na Ecole centrale.
00:09:23Byly to zkoušky do velké školy. Na ulici spousta hlupců.
00:09:27Asi 200 míst. Vstávání do rána, ve kterém je cítit bouřka.
00:09:32A srdce rozechvělé.
00:09:34Přijali ho. Měl průměrné výsledky, ale to není podstatné.
00:09:39Diplom dostane.
00:09:42Byli to výrostci, které rodiče uzavřeli v parku jejich dětství.
00:09:45Tři bratři teď mají ale jiné starosti.
00:09:48Jak to udělat? Vymyslí nějakou past na holky?
00:10:08Nejmladší Alan hraje na bicí, Lelio na kytaru. První orchestr.
00:10:24V zahradě postavili taneční sál.
00:10:36Sbíhají se sem všechny "myšky" ze západního předměstí Paříže
00:10:41i z Paříže samotné.
00:10:47Večírky bratrů Vianových. Dvakrát týdně, celých 5 let.
00:10:51To byla jistota.
00:10:59Hudba byla jejich dobrá víla. Každý si našel partnerku.
00:11:03Boris má snoubenku, Monet. Ta dívka je jeho první vyvolenou.
00:11:21Rád jsem tančil. Musela taky umět tančit, tělo na tělo.
00:11:25To jsem miloval, přísahám. Nos ve vlasech, hudba.
00:11:30Pěkné trápení.
00:11:32Speciální sportovní spodky. Nepochybně naprostý masochismus.
00:11:37Tehdy mi chyběla kuráž.
00:11:40Měl jsem odvahu k něčemu jinému, jako stálý hostitel.
00:11:44Dva večírky týdně po dobu čtyř nebo pěti let.
00:11:48To už získáte trochu cviku.
00:11:50No a co?
00:11:52Měřil jsem 185, netančil jsem špatně, uměl jsem vybírat desky.
00:11:57Nikdy mi nedalo moc práce přimět dívky,
00:11:59aby se ode mne nechaly trochu obejmout.
00:12:03Líbal jsem i dívky, které se mi moc nelíbily.
00:12:06Sice přiopilý, ale rozjařený.
00:12:09Celý večer jsem pak do sebe lil tvrdý alkohol.
00:12:13Bál jsem se, abych od těch ošklivek něco nechytil.
00:12:25Podzim 1939. Válka.
00:12:28Boris odjíždí do Angouleme, kam se přestěhovala jeho škola.
00:12:39První jiný svět.
00:12:44Škola sídlila v městské knihovně.
00:12:48Budoucího inženýra se brzy zmocnil strach. Téměř denně psal své matce.
00:12:56Mnoho spolužáků ze školy odešlo do války. Boris měl nemocné srdce.
00:13:01Proto byl zproštěn vojenské služby.
00:13:03Jeho život byl tady, ve fyzice kovů.
00:13:09Bydleli jsme v privátu. Na nočním stolku jsem měl fotografii Monet.
00:13:14Psal jsem jí dopisy. Docela nevinné!
00:13:18Styděl jsem se napsat jí "miluji tě".
00:13:21To je znamení, že jsem nemiloval.
00:13:23Leden a únor byly studené měsíce.
00:13:27V březnu zase tak pršelo, že nás to nutilo popíjet.
00:13:32Koupel v Bourgines v Charente, voda plná leknínů.
00:13:36Tolik touhy a nejistoty!
00:13:39A také naprostá lhostejnost k zásadním aktuálním problémům.
00:13:43Ty však byly zásadní jen pro ty, kteří kvůli nim umírali.
00:13:50Červen 1940, exodus.
00:13:54Rodina se vydala směrem k Angouleme,
00:13:57kde se měla setkat s Borisem.
00:14:11Útočiště nalezli v kraji Landes nedaleko Hossegoru v Capbreton.
00:14:17Najali si tu vilu s výhledem na moře.
00:14:20Čekala je nová setkání.
00:14:22Např. s Michelle Legliseovou, mladou Pařížankou.
00:14:26Rodiče ji tu nechali samotnou.
00:14:29A díky ní také s Jacquesem Loustalotem. Bylo mu 15 let,
00:14:32měl skleněné oko a mluvil o sobě jako o majorovi,
00:14:35který se vrátil z Indie.
00:14:39Němci jsou v Paříži. Tedy daleko.
00:14:41V borovém háji tu pro pařížské děti pokračoval čas prázdnin.
00:14:51Množství večírků, na kterých jsem se dvořil zmíněné Michelle
00:14:54při jazzové muzice.
00:14:56Šel jsem do toho naplno, až jsem si v jednom z těch
00:14:59záchvatů upřímnosti někde v hloubi duše říkal,
00:15:03Viane, jsi zřejmě polygamní.
00:15:10Srpen 1940. Došel benzín.
00:15:14Rodina se do Villa d Avray okupované Němci vrátila vlakem.
00:15:18Ani jsem netušil, kde se tu vlastně vzali.
00:15:21Moje ignorantství veškerého politického dění trvalo
00:15:24v neskutečné míře nejméně do mých třiceti let.
00:15:27Měl jsem toho příliš na práci - školu, trubku, dívky.
00:15:31Na něco takového jsem neměl čas.
00:15:33Doba byla těžká, ale ve Fauvettes přetrvávala povinnost
00:15:37žít s lehkostí. Vládly tu radost a hry.
00:15:51Vzniknul klub, Cercle le Gateux. Měl několik sekcí, členský průkaz,
00:15:56stanovy, na které bylo nutné přísahat.
00:16:05Pořádali literární soutěž, při které si losovali rýmy,
00:16:08z nichž měli vytvořit alexandrinské verše.
00:16:12"Líbali jsme se, když jsem zahlédl stín tapíra odrážet se,
00:16:15má milovaná, v tvé černé zřítelnici.
00:16:18Vstal jsem. Aniž mohl vydat hlásku, jednou ranou jsem ho zabil."
00:16:25Boris trávil své dny v Paříži, v Ecole Centrale.
00:16:29Skončil 54. ze 72.
00:16:35Michelle mu chodila naproti ke škole.
00:16:38Každý den ho doprovázela na nádraží Saint Lazare.
00:16:43Kupoval jí kytičku fialek. Bylo jim 21.
00:16:51Pár žil nějakou dobu ve Villa d Ávray,
00:16:54pod dohledem starostlivé matky.
00:16:56Michelle pózovala pro Loreal a vydělala si první peníze.
00:17:01Svému muži také porodila syna, Patrika.
00:17:07Boris si jako inženýr vedl dobře.
00:17:10Zvolil si Francouzský úřad normování, byrokratický svět.
00:17:14Vymýšlel normy formátu lahví.
00:17:19"Vteřinu za vteřinou čas protéká, lepkavý, trubkami dní.
00:17:24Chytá se stěn, staví se v záhybech, a pak odplývá.
00:17:28Zůstávám se svou prázdnou duší."
00:17:36Listopad 1944.
00:17:39Paul Vian, Borisův otec, byl zavražděn.
00:17:43Kdo a proč to udělal, to se nikdy nedozvěděli.
00:17:47Ve 4 hodiny ráno prý pronikli do domu 3 muži
00:17:50a v kuchyni padl výstřel.
00:17:58Fauvettes prodali.
00:18:06Do jejich království, zahrady i tanečního sálu pronikla realita.
00:18:12Nábytek a rodinné památky byly prodány v dražbě.
00:18:33Boris celých 15 dní nepromluvil.
00:18:36Bydlel u rodičů své ženy, v ulici Fearbourg-Poissoniére
00:18:41v rozlehlém bytě.
00:18:44Jeho přítelem byla jazztrubka a jazz znovu povzbudil
00:18:47jeho chuť k životu.
00:18:52Všude se objevují kapely mladých muzikantů.
00:19:01Američané neosvobodili jenom Francii.
00:19:04Osvobodili i jazz, hudbu černochů, kterou okupanti zakazovali.
00:19:09Hudba svobody. Vzedmutá vlna v rádiích po celé zemi.
00:19:15S trubkou, kterou dostal od Michelle,
00:19:17se Boris zcela oddal hudbě.
00:19:20Společně se svými bratry, Leliem a Alanem, se stal členem
00:19:24orchestru Claudea Abadieho, který hrál jazzovou tradici.
00:19:29Tu z New Orleansu.
00:19:34Orchestr vystupoval třikrát týdně.
00:19:37Na školních slavnostech, na amatérských soutěžích.
00:19:40Často hrával pro vojáky, kteří tehdy platili v naturáliích.
00:19:44Mohli si tak v období potravinových lístků vylepšit
00:19:48všední život.
00:19:57V 26 letech stál Boris na životní křižovatce.
00:20:01Byl muzikant, slušný trumpetista, ale nedělal si iluze.
00:20:05Jeho nemocné srdce ho omezuje. Stane se spisovatelem.
00:20:11V každém svém zaměstnání dokázal správně využít čas.
00:20:15Objevil instinkt používání pravého šuplíku. Začal psát.
00:20:22Major zcela ignoroval přítomnost Fromental, chytil Zizany za pas
00:20:27oběma rukama a zeptal se: "Zatančíte si se mnou?"
00:20:30Odpověděla: "Ale ano."
00:20:33Jeho pravá ruka sklouzla k jejímu krku, zatímco druhou rukou uchopil
00:20:37prsty toho blonďatého dítěte, které mu položila na rameno.
00:20:43O jeho budoucnosti se rozhodlo jako při šachové partii
00:20:47v oblíbeném klubu.
00:20:49Boris předal rukopis svému tehdejšímu nejlepšímu příteli,
00:20:52Francoisi Rostandovi.
00:20:55Ten ho předal svému otci, biologovi Jeanu Rostandovi,
00:20:57který jej nechal přečíst Raymondu Queneauovi,
00:21:01hlavnímu tajemníkovi vydavatelství Gallimard.
00:21:05Literatura zrozená ze hry.
00:21:08Boris vylíčil večírky ve Villa dÁvray a svět v normalizačním úřadě
00:21:12Vyprávění určené přátelům se stalo knihou vydavatelství Gallimard.
00:21:19Stýkal se s lidmi z literárního prostředí.
00:21:23S Raymondem Queneauem se dokonce spřátelil.
00:21:26Také s Jeanem Paulhanem, obávaným ředitelem NRF.
00:21:30A společně s Michelle také se Sartrem a Simone d Beauvoir,
00:21:35mezi kterými se hned od počátku cítil jako mezi sobě rovnými.
00:21:40Boris vnesl do světa spisovatelů způsoby ze světa jazzu.
00:21:43Uvnitř skupiny neexistovala žádná hierarchie.
00:21:47Každý zůstává svůj, svobodný a tvůrčí.
00:22:09Sartrovi se líbil.
00:22:11Umožnil tomuto mladému muži publikovat ve svém časopise.
00:22:16Nejdřív vydal fragmenty jeho prvotin.
00:22:21Potom mu nabídl vlastní rubriku.
00:22:24Místo naprosté svobody, které se Boris radostně zmocnil.
00:22:28Dokonce přišel s určitými návrhy na vylepšení časopisu.
00:22:32Vyzkoušet postup, který vedl k úspěchu Robinsona
00:22:35nebo dalších týdeníků pro mladé:
00:22:38vydávat malý ilustrovaný časopis s barevnými obrázky,
00:22:41sloupek pro skauty a tak dále.
00:22:44Používat satiru. Vydávat voňavé číslo s oddělitelnými listy.
00:22:49Nakonec byl obětován na oltář serióznosti.
00:22:52Borisovy sloupky odmítli.
00:22:58Vztek, který nosil v sobě, přenesl na plátno.
00:23:02Podepisuje se Bison, nebo Bison Ravi, což je anagram jeho jména.
00:23:13Vystavuje v galerii Gallimard vedle těch největších jmen.
00:23:21Queneau Borisovi věřil.
00:23:23Žádal po něm další rukopis, který by mohl získat cenu
00:23:25vydavatelství Gallimard, cenu Plejády.
00:23:29Boris byl nadšený. Dobré víly jeho dětství nelhaly.
00:23:33Viděl se ve společnosti velkých francouzských spisovatelů.
00:23:36Viděl se jako přítel nejlepšího z nejlepších
00:23:39z vydavatelství Gallimard.
00:23:43Skutečnost na sebe bere barvy snů, nebe je podle Duka Ellingtona.
00:23:49"Neodvážím se! Řekl Colin. Pustil Alice a šel pozvat Chloé.
00:23:54Podívala se na něj.
00:23:57Smála se a pravou ruku mu položila na rameno.
00:24:01Cítil na svém krku její hbité prsty.
00:24:03Vzdálenost mezi jejich dvěma těly rychle zmenšil použitím
00:24:07pravého bicepsu, který jeho mozek ovládal přes kultivovaný pár
00:24:10senzitivních nervů.
00:24:14Chloé se na něj znovu podívala. Měla modré oči."
00:24:19Knihu měl napsanou za dva měsíce. Boris odmítal jakýkoli styl.
00:24:23Na každé téma improvizoval, jako správný jazzman.
00:24:27Milostný příběh viděný očima dítěte.
00:24:30Mladá dívka nesoucí ve svém srdci tragédii, lekníny ji pohltí.
00:24:36Dospívající uvěznění mezi ideálem a skutečností.
00:24:42Marcelovi Arlandovi se kniha nelíbila.
00:24:45Cenu vydavatelství Gallimard dostal Jean Grosjean,
00:24:48Borisův sen narazil na tvrdou realitu.
00:24:51Nevyhrál jsem cenu Plejády. V jednom kuse pláču. Queneau.
00:24:56Sartre zjistí, že mi s posměškem řekli, ať nepíšu tajemnou poezii.
00:25:01Tak se do toho dám. Cítím hlubokou ránu, ale nikdy to nepřiznám.
00:25:08O dva měsíce později se Boris v Saint Jean de Monts vrhnul
00:25:11do dalšího psaní.
00:25:13Prázdninový žert, jehož tíhu ponese celý život.
00:25:17Dobře, řekl jsem, nevím, proč bych dělal drahoty.
00:25:22Schválně jsem si dával na čas.
00:25:25Vím, jak vypadám nahý, a ujišťuji vás, že zatímco jsem se svlékal,
00:25:29měli možnost si to uvědomit.
00:25:33Příběh, v němž je americký černý román okořeněný trochou erotiky.
00:25:41Tehdy to byl vyloženě úspěch.
00:25:44Špatné postavení černochů, segregace, kterou objevil
00:25:47prostřednictvím jazzu.
00:25:49A fantazie vzniklé v lázních v Charante v Bourgines.
00:25:58V Bucktonu se Lee Anderson zmocnil mladé dívky z obchodu.
00:26:02Je to černoch, který překročil hranici. Dívka je totiž bílé pleti.
00:26:10Leea žene touha po pomstě za svého bratra, kterého běloši zabili.
00:26:14Vybral si dvě sestry bílých měšťáků.
00:26:17S oběma se vyspal a obě potom zabil.
00:26:21Sadistické násilí vedoucí k sebedestrukci.
00:26:29Lidé z vesnice ho stejně pověsí, protože je černoch.
00:26:33Podbřišek se mu pod kalhotami ještě stále nadouval.
00:26:39Tuto knihu napsal pro svého přítele vydavatele, který hledal něco,
00:26:43čím by mohl prorazit. Ale také pro potěšení
00:26:46z mystifikace, když si vymyslel autora, který neexistoval.
00:26:52Úspěch se ale nedostavil.
00:26:54Pak jeden obchodní cestující zavraždil svou milenku
00:26:57a vedle jejího těla nechal ležet knihu otevřenou na straně o vraždě.
00:27:02Všichni podezřívali Borise Viana z autorství knihy, která vedla
00:27:05ke zločinu. Bránil se, že se držel fikce amerického autora,
00:27:09Vernona Sullivana, ve své vlasti neuznávaného.
00:27:13Přiznal pouze překlad knihy do francouzštiny.
00:27:16Knihu, která měla příchuť bolesti, chtěl každý. 500.000 výtisků.
00:27:20Pro Borise to znamenalo náhlý úspěch a peníze.
00:27:25Odešel z kanceláře. Konečně svoboda!
00:27:39Ulice Dauphine v Saint Germaine des Pres - dělnický bar.
00:27:44Ve sklepích se scházela mládež z lepších čtvrtí.
00:27:47Mladí lidé, navazující na podzemní život známý z války,
00:27:50teď však jen pro vlastní potěšení.
00:27:53Mladá začínající devatenáctiletá herečka, Juliette Greco.
00:28:27Alan Vian a Boris. Princ Tabou.
00:28:43Boris využíval svůj talent pro akce, které za to stály.
00:28:47Jako byl například "Bouliran kupuje bazén", s manželkou Michelle.
00:28:53Krátkometrážní ztřeštěný film Jeana Suye, který nikdo neuvidí,
00:28:58ale stane se z něho legenda.
00:29:14Boris s nadšením vytáhnul nůž na policisty, které nesnášel.
00:29:22Ve všech těchto eskapádách mu dělal parťáka jeho přítel
00:29:25Jacques Loustalot - Major.
00:29:28Boris je ve svých knihách vlastně Majorovým historiografem,
00:29:32dokumentuje jeho činy.
00:29:34Jejich duše k sobě mají blízko, ale skutečnost je vzdaluje.
00:29:38Boris byl otcem rodiny.
00:29:40Major, připraven ke všem možným převlekům,
00:29:43všem bláznivým kouskům, byl jako jeho druhé já.
00:29:46Jeho svoboda. Boris a Major mezi sebou soupeří.
00:30:14Soupeří až do dne, kdy Major spadne
- nebo se vrhne - do prázdna.
00:30:21Jacques Loustalot umřel ve 23 letech.
00:30:24Navždycky zůstane pro všechny známý jako Major.
00:30:27Boris ztratil svou spřízněnou duši.
00:30:30V baru Tabou už na trubku hrát nebude.
00:30:33Z Tabou se stal kabaret.
00:30:35V ulici Foabour-Poissoniére, ve 4. patře má Boris podporu
00:30:39celé rodiny.
00:30:416 let po Patrikovi se mu narodila dceruška, Carole.
00:30:47Je hlavou rodiny.
00:30:49Když mu knihy a články dovolí, užívá si i tuhle roli.
00:30:59V Jazz Hot měl svou rubriku, kterou vedl až do smrti.
00:31:04Stvořil tu jazzovou kritiku. Pro svou vášeň měl úplnou svobodu.
00:31:10Když se strhla polemika kolem bee-boppu,
00:31:12přidal se na stranu Dizzyho Gillespieho.
00:31:17Přivítal ho v Paříži.
00:31:39A pozval ho do sklepa v Saint Germaine.
00:31:45Stejně jako Charlieho Parkera, Milese Davise,
00:31:50který byl jeho přítelem, a konečně samotného boha,
00:31:54Duka Ellingtona. Toho také přivedl do klubu v Saint Germaine.
00:32:01Do nového klubu jménem Flore. Chodí sem movitější
00:32:04a taky starší klientela.
00:32:07Veselice v Tabou už jsou jenom vzpomínkou.
00:32:17Slavnost skončila. Lehkomyslnost a bezstarostnost trvala 3 roky.
00:32:26Děti Tabou se už musejí zařadit, přestat se vymykat,
00:32:35připravit se na měšťácký život, rozloučit se se svým mládím.
00:32:42Až na Borise, který potřebuje svobodu stejně jako vzduch
00:32:46k dýchání.
00:32:49Přes nebezpečí, že si zničí pověst, i nadále využíval jméno dvojníka
00:32:53Vernona Sullivana. Už ale není tak populární.
00:33:00Jeho čtvrté knihy se prodalo méně než 7.000 výtisků.
00:33:05Svoboda narušující okolní řád.
00:33:08Moralismus 50. let 20. století.
00:33:14Vernon Sullivan byl v agónii a spravedlnost nad ním vynesla
00:33:17rozsudek smrti.
00:33:19Na Borise byla podána celá řada žalob.
00:33:22Kniha "Naplivu na vaše hroby" byla zakázána.
00:33:26Veřejně známý muž byl prohlášen za pornografa.
00:33:31V soukromí mu hrozilo, že ztratí své děti.
00:33:34Přestože nikdy nebyl otcem na plný úvazek, Patrika a Carole miloval.
00:33:40V poválečném uvolnění se množily hádky s Michelle.
00:33:47Boris už neměl žádné peníze.
00:33:49Nikdy neplatil daně, proto ho pronásledoval finanční úřad.
00:33:55Michelle si musela se vším poradit.
00:34:03Vztah mezi nimi měl povážlivé trhliny, nebyli si věrní.
00:34:12Spisovatel nakonec pod cenou prodal svoje rukopisy
00:34:16vydavatelům brakové literatury, kteří ale stejně zkrachovali.
00:34:20Červenou trávu, a Podzim v Pekingu Gaston Gallimard zdvořile odmítl.
00:34:25Boris mu okamžitě odpověděl.
00:34:29Můj milý Gastone, úřední tón tvého dopisu mě trochu dojal.
00:34:33Abys to chápal správně, sám vtipům rozumím, tak se neboj
00:34:37pozvat mě na ryze pánský večírek.
00:34:39Nepatřím k těm snobům, co příliš dbají na formu.
00:34:43A doufám, že příště necháš promluvit své srdce.
00:34:46Líbám celou tvou rodinu. Tvůj kamarád.
00:34:50Gallimard pro Borise zůstal jediným možným vydavatelem.
00:34:57Mimo něj nebylo literatury, která by za něco stála.
00:35:03Vydavatelství odmítalo jeho rukopisy,
00:35:05ale na čtvrteční koktejly byl nadále zván.
00:35:09Tam se setkával s těmi, které považoval za rodinu.
00:35:13Jacquesem Audibertim, Gastonem Gallimardem.
00:35:27Jednoho dne v červnu 1950 tu potkal dívku Uršulu.
00:35:33Na víčkách očí jako by měla trochu oleje. Obličej do trojúhelníku.
00:35:37Ale do skutečného souměrného Euklidova trojúhelníku.
00:35:43Uršule Küblerové bylo 22. Její otec byl Švýcar, matka Švédka.
00:35:49Tančila u Morise Begarta, později v baletu Rolanda Petita.
00:35:53Jejím světem bylo jeviště a tanec.
00:35:57Boris poznal, že je to jeho šance, a začal o ni usilovat.
00:36:03Pár se nastěhoval do pokoje pro služebnou o dvanácti metrech
00:36:06čtverečních, nedaleko náměstí Pigalle v 6. patře
00:36:10na bulváru Clichy.
00:36:13Ve třiceti žije stále jako bohém. Za svou svobodu platí.
00:36:17Aby se uživil, musí překládat.
00:36:21Když bude nutné získat čas, hoďte na Carentan 500 nebo tisíc
00:36:24tun bomb a město izolujte! Pak ji chyťte a odvezte!
00:36:39Paměti generála Bradleyho, naprosté galeje pro někoho,
00:36:43kdo napsal dvě protiválečné knihy.
00:36:47Dalším druhem jeho námezdního psaní je honba za řádky.
00:36:50Pod různými pseudonymy psal články pro rozličné časopisy
00:36:54jako Constellation, Art nebo France-Dimanche.
00:37:01Psal tu o svém každodenním životě, pracoval jako redaktor.
00:37:06Stále chodil na koktejly k uvedení různých periodik,
00:37:09jako například časopisu Jacquese Laurenta.
00:37:12Vídal se tam s Marcelem Aymé, kterého zbožňoval,
00:37:17s Paulem Leotaudem, i toho si vážil.
00:37:22Uršula pokračovala v kariéře, trávila svůj život na turné.
00:37:26Pro Borise to znamenalo novou samotu.
00:37:30Jednoho listopadového večera si začal psát deník.
00:37:35Píšu takových věcí, které v sobě nemají nic, jenom abych se uživil.
00:37:40Samo psaní se mi tím oškliví. I když pořád mám do něj chuť
00:37:44a mám i nápady, které bych chtěl uplatnit.
00:37:47Jsou ale nenávratně ztracené, jako tlukot srdce.
00:37:51Čas pádí jako oddíl hulánů. Srdce mi překáží.
00:37:55Nemám už odvahu pokračovat v deníku, a přesto mám pocit,
00:38:00že je to nutnost.
00:38:03Hledám, snažím se vnést světlo do všech těch černých děr,
00:38:07které vleču za sebou.
00:38:09Budu muset ještě hledat, hloubit, kopat.
00:38:12Dnes večer jsem příliš unavený.
00:38:16Musím ale zaznamenat zvuk těch kroků.
00:38:19Poznal jsem ji, když vystoupala do šestého patra.
00:38:22Její nezaměnitelné kroky. Uršula. Bolí mě ruka od psaní.
00:38:27Bude tady nebo jinde, ale vždycky se mnou.
00:38:35Saint Tropez, 32 let, zastavení a pohoda.
00:38:48Boris a jeho milované auto, Brasier 1911, které se stalo
00:38:52hvězdou filmu Paula Paviota.
00:38:55Nutný odpočinek, na který se s radostí vydal,
00:38:58v doprovodu Uršuly a Michela Piccoliho.
00:39:18V ulici D Aumale, nedaleko přístavu, si za babku
00:39:21už čtvrtým rokem pronajímali jeden dům.
00:39:24Museli ho jen trochu opravit.
00:39:27V prostém domě, se svým "medvědem" Uršulou, nezávislou, jemnou
00:39:30a silnou ženou, se Boris cítil dobře.
00:39:38Takhle mu to vyhovovalo.
00:39:45Všude byl vyhledávaným společníkem.
00:39:48Lidé měli rádi jeho šarm, jeho humor, jeho laskavost.
00:39:51Byl ale v očích ostatních skutečným spisovatelem?
00:39:55Nebo jen všeumělem, jehož knihy zapadly, přestože byl na počátku
00:39:58tak slibný?
00:40:04Následující léto trávil v Caen. Hráli tu hudební představení,
00:40:08napsal pro ně libreto. Sněžný rytíř.
00:40:11Sylvia Monfortová se zaloužila o to, že úspěšný kus byl
00:40:15o 3 roky později zpracován jako opera.
00:40:21ZPĚV
00:40:44Spisovatel učinil další pokus.
00:40:46Zpracoval námět, který v sobě nosil dlouho.
00:40:49Zasadil jej do krajiny svého dětství, Landemeru.
00:40:53Tři bratři, jako Lelio, Boris a Alan.
00:40:56Trojčata Joel, Noël a Citroen. Tři mladíci, jako tyhle sošky.
00:41:10Touží vyrůst, vzlétnout, ochutnat pravou svobodu.
00:41:19Pro jejich matku Clementine to představuje příliš velké
00:41:22nebezpečí. V dobrém úmyslu je zavře do tří klecí.
00:41:30Temný příběh, pochmurné prostředí.
00:41:34V řece jeho dětství, lemující okraje rodinného sídla,
00:41:37bydlí muž, který z ní loví lidské zbytky.
00:41:41Musím je vylovit zuby, řekl muž. Mrtvé nebo shnilé věci.
00:41:45Proto je vyhazují.
00:41:47Často je schválně nechají shnít, aby je pak mohli vyhodit.
00:41:50A pak je musím brát do zubů. A tam skončí. Zašpiní mi tvář.
00:41:55Vrhnul se na zbytky, které se vznášely na vodě,
00:41:58a chytil je ústy.
00:42:00Byla to ruka, docela malá, zašpiněná od inkoustu. Vylezl ven.
00:42:06Hele, řekl si při pohledu na úlovek, Charlesovo dítě
00:42:09zase odmítlo psát úkoly.
00:42:14Nakladatelství Gallimard román odmítlo. Kritika o něm nemluvila.
00:42:18Jedno malé vydavatelství prodalo 300 výtisků. Fiasko!
00:42:23Pokusil jsem se vyprávět lidem příběhy, které nikdy nečetli.
00:42:27Úplné hlouposti! Ale mají rádi jenom to, co už znají.
00:42:31Mně v literatuře nedělá radost to, co už znám.
00:42:36Skutečný svět o jeho texty nestojí.
00:42:39Boris Vian už žádný román nenapíše.
00:42:42Další smutek, z nedostatku uznání literárního světa.
00:42:47Nový život, nové prostředí.
00:42:49Úzká ulička s výhledem na bulvár d Clichy nedaleko náměstí Blanche.
00:42:56V posledním patře doupě "medvěda a bisona".
00:43:03Původně dokonalé staveniště pro inženýra.
00:43:12Z Borise se stal architekt a zároveň dělník.
00:43:22Sám vyrobil vnitřní vybavení, kam mohl uložit všechny své knihy
00:43:26a především stovky jazzových desek.
00:43:47Pár bydlel v novém prostoru, který se na střeše Moulin Rouge
00:43:50zvětšil o obrovskou terasu, sdíleli ji s Jacquesem Prevertem.
00:44:01Science fiction to je ta správná literatura pro překladatele Borise.
00:44:13Prozkoumat a obohatit skutečnost, to bylo vždy součástí jeho psaní.
00:44:20Vydal první manifest svého druhu ve Francii.
00:44:24Boris vynalézá gumové kolečko, které si nechal patentovat.
00:44:28Píše filmové scénáře, příliš fantastické,
00:44:31než aby je někdo natočil. Píše také hudbu a texty.
00:44:35Už dlouho psal písně pro svoje vlastní potěšení.
00:44:48Poté, co se setkal s Jacquesem Canetim, uměleckým ředitelem firmy
00:44:52Philips a klíčovým mužem francouzského šansonu,
00:44:56se ze záliby stala profese.
00:44:58Boris se tomuto povolání učil s klavíristou Jimmy Walterem.
00:45:03To byla práce pro něj.
00:45:05Velice rychle napsal desítky písní, svobodných písní, nezařaditelných,
00:45:09které ve své době nikdo nechtěl, a ze kterých se brzy stala klasika.
00:45:45Dvě desky se prodaly po tisíci exemplářích.
00:45:48Boris učinil další krok.
00:45:51Na popud Jacquese Canetiho se odvážil předvést své písně
00:45:53na scéně, v podniku 3 Baudets.
00:46:22Boris byl ztuhlý trémou a publikum si příliš nezískal.
00:46:26Přesto se vydal na turné.
00:46:29I pro tu radost řídit svůj Austin.
00:47:01Dramatické turné, na kterém se musel vyrovnat
00:47:04s úšklebky a někdy i s pískáním odmítavého publika.
00:47:07Otřásla jím i reakce na jednu píseň, kterou napsal během války
00:47:10ve Vietnamu.
00:47:55V Dinard se střetnul s vysloužilými vojáky,
00:47:58kteří vystoupili na scénu a přinutili ho přerušit
00:48:01pěvecké představení.
00:48:04Turné tedy skončilo, a skončilo i Borisovo veřejné vystupování.
00:48:08Další smutek, tentokrát jako zpívajícího autora.
00:48:13Vysilující turné. Boris měl edém plic.
00:48:16V plicích se mu hromadila voda. Jeho život visel na vlásku.
00:48:23Smrt pro něj byla známým společníkem. Byl s ní v kontaktu.
00:48:27Věnoval jí své básně, které nikomu neukázal.
00:48:34"Umřu, aniž bych si povšiml, že umírám.
00:48:37Umřu, pod vysušenými ruinami tisíců metrů sesuté bavlny.
00:48:43Umřu, utopím se ve vyjetém oleji, sražen na kolena
00:48:47lhostejnými zvířaty, a pak jimi i pošlapán."
00:49:02Celé hodiny trávil v kuchyni.
00:49:05V 36 letech, mladý stařík.
00:49:13Uršula ukončila své turné, aby mohla být s ním.
00:49:16Zestárnou spolu?
00:49:22Jazz ho znovu dokázal postavit na nohy.
00:49:28Boris se stal u firmy Philips zástupcem Canetiho.
00:49:31Byl členem uměleckého vedení firmy a vytvořil tu kolekci,
00:49:35která se brzy stala slavnou.
00:49:40Kolekci, která měla poselství.
00:49:46Snažil se předat vášeň pro tuhle hudbu.
00:49:49Byl to úkol ve veřejném zájmu.
00:49:55Pro nemocného člověka to byl náročný styl života.
00:49:59Borise zchvátil další edém plic.
00:50:05Opět Saint Tropez, tentokrát na rekonvalescenci.
00:50:09Navrátilec do ráje, který musí často zůstávat doma.
00:50:16Venku je už jiný svět, který je mu cizí.
00:50:49V noci psal příběh, nosil ho v sobě od dětství.
00:50:55Velký dům, ve kterém bydlí jedna rodina.
00:50:58Všechno se odehrává vevnitř.
00:51:00Jednoho dne dostane otec dopis a rodina, která žila v přízemí,
00:51:03se přestěhuje o patro výš.
00:51:06Děti, ještě malé, poslouchají své rodiče.
00:51:09Vidí jejich strach, když mluví o dopisu a o "nich".
00:51:11O těch, kvůli nimž se museli přestěhovat.
00:51:14A tak pořád dokola, stěhují se z patra do patra.
00:51:16Strop je čím dál tím níž a nábytek je čím dál tím chudší.
00:51:20Po nočních poradách probíhá v tichosti stěhování.
00:51:23Dítě, které příběh vypráví, z bytu nikdy nevychází.
00:51:26Všichni žijí vevnitř, s knihami, nábytkem, dalšími věcmi,
00:51:29včetně vzpomínek.
00:51:33Jean Vilar z toho vytvořil divadelní hru,
00:51:35kterou uvedl po Borisově smrti.
00:51:42O 3 měsíce později, televizní pořad Juliette Greco.
00:51:46Sešli se tu bývalí návštěvníci baru Tabou.
00:51:49Např. bouřlivák Marc Doelnitz.
00:51:51Boris je z téhle slavné společnosti, kterou Juliette Greco
00:51:55představila producentovi Darylu Zanuckovi ten nejvíc nesmělý,
00:51:58nejuzavřenější, nejskromnější.
00:52:01To je Boris Vian. Borise Viana všichni známe.
00:52:04Boris píše písně, píše knihy, Borise máme nesmírně rádi.
00:52:09Jediný, kdo neřekl nic, nebo téměř nic.
00:52:13Nikdo neměl o jeho nemoci ani zdání.
00:52:17Boris v té chvíli pracoval na edici Fontana.
00:52:21Ostrov svobody, který společnost Philips vytvořila jen pro něj.
00:52:25Byl z něj zaneprázdněný člověk, který žil v nahrávacích studiích.
00:52:29Napsal více než 400 písní.
00:52:33Produkoval slavné nahrávky. Posměch už je dávno zapomenutý.
00:53:26Salvador nebyl jenom zpěvák. Byl to život sám.
00:53:30Společně napsali desítky písní.
00:53:34Boris ho přijal do své nové rodiny, kolegia patafyziky.
00:53:40Ačkoliv se to nezdálo, pro Borise byla patafyzika mnohem víc,
00:53:43než jen filozofický humor.
00:53:49Byla to moderní rozvaha.
00:53:52Opora, která mu pomáhala přijmout své smutky, relativizovat neúspěch.
00:53:59Byla to rodina, kterou si považoval.
00:54:02Dokonce tak, že si do svého příbytku umístil trůn
00:54:05jeho Magnificence, vice-kurátora kolegia.
00:54:11Jedním ze základních principů patafyziky je princip rovnocennosti
00:54:16Možná tím se vysvětlí náš odmítavý postoj,
00:54:18který dáváme jasně najevo, pokud jde o to, co je vážné,
00:54:21a co ne. Protože pro nás je to jedno a totéž.
00:54:28Znovu trpí dušností.
00:54:30Čerstvý vzduch hledal až na konci poloostrova, v Goury.
00:54:36V hotelu u moře napsal rezignaci na své místo.
00:54:41Můj drahý Louisi, tímto dopisem Vám oznamuji své rozhodnutí
00:54:45neobnovit mou smlouvu se společností,
00:54:47kterou oba dobře známe.
00:54:50Tím chci říct, že pokud se nedohodneme jinak,
00:54:52odcházím od Vás k 15. dubnu.
00:54:55Je mi to líto, protože se mi s vámi dobře pracovalo,
00:54:57ale už se mi to vážně nevyplatí.
00:55:00Přikládám pohled z tohohle konce světa.
00:55:05U moře mezi skalami si představoval,
00:55:07jak si nechá postavit dům.
00:55:13Pouhých 15 kilometrů od Landemer, od schodů,
00:55:16kde prožil dětství.
00:55:20Objevil je úplně zakryté okolní džunglí. Dům po válce zmizel.
00:55:29Bujná vegetace pohltila veškeré stopy lidské činnosti.
00:55:35Noční můra z "Pěny dní" .
00:55:46Už nemám příliš chuť psát poezii.
00:55:49Kdyby to bylo jako dřív, psal bych častěji.
00:55:53Teď si připadám starý, cítím se moc vážný.
00:55:58Jsem příliš svědomitý a příliš líný.
00:56:13Vernon Sullivan nezemřel.
00:56:15Dokonce o něm natočili film, čemuž Boris nedokázal zabránit.
00:56:19Viděl ho na předpremiéře v červnu 1959.
00:56:42Boris zemřel 10 minut po začátku promítání na srdeční selhání.
00:56:47Bylo mu 39 let. Autora pohltilo vlastní dílo.
00:56:53Zemřel v exilu, v zemi skandálů.
00:56:56Přátelé hudebníci se s ním přišli rozloučit.
00:56:59Georges Brassens, Henri Salvador.
00:57:05Na jeho náhrobku není žádný nápis, nezávislost až za hrob.
00:57:10Nedaleko lesů Villa dÁvray, lesů jeho dětství.
00:57:1960. léta. Nová generace, která nepoznala válku.
00:57:27Mládež toužící po svobodě.
00:57:30Zákony jejich otců, svět povinností, už pro ně neplatí.
00:57:33Doba, kterou Boris předpovídal.
00:57:37Jeho kniha - manifest - se stává jejím symbolem.
00:57:48Je to manifest, kterému se všude dostává stejné reakce.
00:57:58Knihu znají po celém světě.
00:58:11Vydalo ji dokonce i vydavatelství Gallimard ve své edici Plejády.
00:58:18Boris Vian se spletl. Nebo to snad trefil?
00:58:22Jeho sen se dotknul pravdy. Vystihnul skutečnost.
00:58:33ZPĚV
00:59:06Skryté titulky: Jana Hrušková Česká televize 2011
Ač Boris Vian zemřel velmi předčasně v devětatřiceti letech na zástavu srdce, stihl toho během svého krátkého života požehnaně. Spíše než jako spisovatel tak bývá uvozován přízvisky jako prozaik, novinář, hudební skladatel, dramatik, herec, malíř, trumpetista, kritik, překladatel, scenárista a snad nejvíce jako člen Collegia Pataphysicum, tedy společností bojující satirou proti lidské hlouposti inspirované posmrtně vydaným dílkem Alfreda Jarryho Skutky a názory doktora Faustrolla, patafyzika.
Z výčtu činností, kterými se Vian vážně zabýval, zřejmě vyplývá, že literatura nebyla zdaleka tou činností, kterou by se mohl soustavněji zabývat. Jeho literární období lze vymezit mezi roky 1945, kdy Vian z nouze přijal místo ve Francouzském normalizačním úřadu, a 1949, kdy mu úspěch jeho xenofobně laděné parodie na detektivní román Naplivu na vaše hroby, kterou napsal pod fiktivním jménem zesnulého amerického spisovatele Vernona Sullivana, zajistila krom soudního procesu i dostatek financí, aby mohl žít na volné noze.
