Kultovní básník života. Francouzský dokument
00:00:03 ČESKÁ TELEVIZE UVÁDÍ FRANCOUZSKÝ DOKUMENT
00:00:08 BORIS VIAN
00:00:11 Za měsíc mi bude 33. Zní to depresivně.
00:00:14 Nevím, jaký budu. Jaký ze mě bude stařík.
00:00:17 Pokud jde o literaturu, asi by teď byla ta nejlepší chvíle umřít.
00:00:26 Tak co udělám, umřu nebo ne?
00:01:08 Borisi, kolik už jsi měl různých profesí?
00:01:13 Nejdřív jsem byl inženýr. O matematice jsem nevěděl nic.
00:01:17 Je to stejné, jako s italštinou. Taky jsem se ji musel naučit.
00:01:22 Nakonec jsem se stal inženýrem. Docela se to hodilo.
00:01:26 Musel jsem chodit do školy a dělat různé legrační věci.
00:01:32 Musel jsem získat diplom, abych to mohl dělat správně.
00:01:38 Místo toho se z tebe stal spisovatel.
00:01:41 Nejdřív jsem byl inženýr, ale když jsem měl v pracovní době
00:01:45 volnou chvilku, tak jsem psal.
00:02:05 Pořádala jenom soukromé koncerty. Yvonne byla dívka z dobré rodiny.
00:02:12 Také milovala harfu.
00:02:15 Pro operu měla velkou vášeň, která určila i jména
00:02:18 jejích prvních dětí.
00:02:21 Lelio a Boris, podle Borise Godunova.
00:02:24 Yvonne měla především ráda děti.
00:02:27 Během dvacátých let se narodili všichni sourozenci.
00:02:31 Tři bratři a poslední byla sestra Ninone. Děti lásky.
00:02:37 Yvonne byla o 8 let starší než Paul,
00:02:41 ale svými city si byla jistá.
00:02:43 Paul Vian byl aristokrat. Ve dvaceti měl o svém životě jasno.
00:02:47 Byl rentiérem a miloval zábavu.
00:02:51 První krůčky udělal v paláci Salé, dnes tam sídlí Picassovo muzeum.
00:02:55 Tehdy byl palác majetkem Paulova otce, Henriho Viana,
00:02:59 bronzíře, který se oženil s dědičkou papíren Navarre.
00:03:06 Pro Borisova otce musel být život zábava, vždycky ho bral s lehkostí.
00:03:11 To byla jeho skutečná práce.
00:03:15 Svůj život trávil s přáteli ve Ville d Ávray mezi Versailles
00:03:19 a Paříží.
00:03:22 Pak tu ještě bylo venkovské sídlo, dům le Fauvettes.
00:03:29 Pro Lelia, Borise, Alana a Ninone byla každý den neděle.
00:03:36 Ve Fauvettes měli celý svůj svět.
00:03:39 Byla tu pozoruhodná zahrada, do které skutečný život neproniknul
00:03:43 Navazovala na les, park Saint- Cloud, který začínal hned za domem.
00:03:58 Pořád si jen hráli.
00:04:00 Měli velké štěstí, že rodiče byli stále s nimi.
00:04:05 Každý rok v červenci se celá rodina vydávala na výlet.
00:04:12 Celých 18 let pokaždé na stejné místo, nedaleko Cherbourgu
00:04:16 na poloostrově Cotentin.
00:04:20 Na pobřeží nebývali žádní turisté, byla to divoká krajina.
00:04:29 Na pahorcích Landemeru stály tři chaty,
00:04:32 které přinesla do rodiny Yvonne.
00:04:35 Pro děti to bylo další království, daleko od ostatního světa.
00:04:40 Možný únik na přilehlou pláž, která jim patřila.
00:04:44 Další místo plné her.
00:04:52 Yvonne, starostlivá matka, jim byla stále na blízku.
00:04:58 Rok 1929, světová krize.
00:05:02 Paul vložil veškeré své jmění do operací na burze.
00:05:06 Jeho kapitál zmizel. Přišel o všechno.
00:05:10 Nezbývalo mu, než pracovat. Neměl přitom žádné povolání.
00:05:15 Stal se obchodním zástupcem pro prodej tzv. "zázračných léků".
00:05:20 Proniknul do jiného světa, do světa obchodů, příměstských trhů.
00:05:24 Projížděl je v malé dodávce.
00:05:29 Z finančních důvodů musela rodina opustit dům a pronajmout ho.
00:05:35 Přestěhovali se o pár metrů dál do zahradního domku.
00:05:41 Pro 7 lidí byl dost malý.
00:05:43 Paul tedy s pomocí dvou sloužících přistavěl ještě jedno patro.
00:05:48 Beze slova, bez stížností, bez peněz, všechno pokračovalo
00:05:52 jako dřív.
00:05:55 Radost a hry.
00:05:58 Ve velkém domě se usídlila hudební rodina Menuhinů.
00:06:04 Jehudi hrál každý den 6 hodin na housle.
00:06:08 Geniální dítě bylo o 3 roky starší než Boris.
00:06:12 Oba přátelé spolu soupeřili nad šachovnicí.
00:06:18 Ve dvanácti letech se u Borise projevilo onemocnění srdce:
00:06:22 nedomykavost aortální chlopně.
00:06:25 Srdeční vada, kterou v té době neuměli operovat.
00:06:29 Tikala v něm časovaná bomba. Byl křehký.
00:06:35 Byl nemocné dítě, a proto ho hýčkali.
00:06:39 Matčina láska ho až dusila. Hledal oporu u svého otce?
00:06:43 Paul byl jako kamarád.
00:06:46 Byl to člověk do nepohody, posel ideálního světa,
00:06:50 který se snažil předat svému synovi.
00:06:52 Opovrhoval penězi, armádou, církví.
00:06:55 To byly hodnoty, které od něj Boris přejímal.
00:07:02 Šťastný svět se ale taky může stát pastí.
00:07:06 Co jsem se načekal, jestli něco přijde.
00:07:09 Těžko můžete žít s příliš milující, přecitlivělou matkou,
00:07:13 a nebýt jako pudink, neduživý a bledý.
00:07:17 Vždycky říkám, že jsem měl svého otce rád.
00:07:21 Neudělal ale dobře, že se s matkou nikdy pořádně nepohádal.
00:07:25 Musel jsem odtud, musel jsem uniknout.
00:07:28 Cítil jsem se jako v pasti.
00:07:33 Díky rádiu proniknul do Fauvettes skutečný svět. Z Ameriky.
00:07:37 Hudba černochů jazz.
00:08:00 Hudba, jejímž ztělesněním byla pro Borise jediná osoba,
00:08:04 Duke Elligton.
00:08:15 Ellington ho nechával snít. Byla to láska na celý život.
00:08:35 Pro Borise znamenal jazz víc, než jenom tóny.
00:08:39 Bylo to světlo, vzduch, naděje.
00:08:45 Život, jaký si přál. Svobodný, vzrušující.
00:08:52 Patřil mezi první jazzmany ve Francii, džemoval s kvintetem
00:08:55 Djanga Reinharta.
00:09:03 Sám se naučil hrát na trubku.
00:09:08 Zároveň však v té době na přání rodiny dojížděl vlakem
00:09:12 do Paříže, kde se v lyceu Condorcet připravoval na Ecole centrale.
00:09:23 Byly to zkoušky do velké školy. Na ulici spousta hlupců.
00:09:27 Asi 200 míst. Vstávání do rána, ve kterém je cítit bouřka.
00:09:32 A srdce rozechvělé.
00:09:34 Přijali ho. Měl průměrné výsledky, ale to není podstatné.
00:09:39 Diplom dostane.
00:09:42 Byli to výrostci, které rodiče uzavřeli v parku jejich dětství.
00:09:45 Tři bratři teď mají ale jiné starosti.
00:09:48 Jak to udělat? Vymyslí nějakou past na holky?
00:10:08 Nejmladší Alan hraje na bicí, Lelio na kytaru. První orchestr.
00:10:24 V zahradě postavili taneční sál.
00:10:36 Sbíhají se sem všechny "myšky" ze západního předměstí Paříže
00:10:41 i z Paříže samotné.
00:10:47 Večírky bratrů Vianových. Dvakrát týdně, celých 5 let.
00:10:51 To byla jistota.
00:10:59 Hudba byla jejich dobrá víla. Každý si našel partnerku.
00:11:03 Boris má snoubenku, Monet. Ta dívka je jeho první vyvolenou.
00:11:21 Rád jsem tančil. Musela taky umět tančit, tělo na tělo.
00:11:25 To jsem miloval, přísahám. Nos ve vlasech, hudba.
00:11:30 Pěkné trápení.
00:11:32 Speciální sportovní spodky. Nepochybně naprostý masochismus.
00:11:37 Tehdy mi chyběla kuráž.
00:11:40 Měl jsem odvahu k něčemu jinému, jako stálý hostitel.
00:11:44 Dva večírky týdně po dobu čtyř nebo pěti let.
00:11:48 To už získáte trochu cviku.
00:11:50 No a co?
00:11:52 Měřil jsem 185, netančil jsem špatně, uměl jsem vybírat desky.
00:11:57 Nikdy mi nedalo moc práce přimět dívky,
00:11:59 aby se ode mne nechaly trochu obejmout.
00:12:03 Líbal jsem i dívky, které se mi moc nelíbily.
00:12:06 Sice přiopilý, ale rozjařený.
00:12:09 Celý večer jsem pak do sebe lil tvrdý alkohol.
00:12:13 Bál jsem se, abych od těch ošklivek něco nechytil.
00:12:25 Podzim 1939. Válka.
00:12:28 Boris odjíždí do Angouleme, kam se přestěhovala jeho škola.
00:12:39 První jiný svět.
00:12:44 Škola sídlila v městské knihovně.
00:12:48 Budoucího inženýra se brzy zmocnil strach. Téměř denně psal své matce.
00:12:56 Mnoho spolužáků ze školy odešlo do války. Boris měl nemocné srdce.
00:13:01 Proto byl zproštěn vojenské služby.
00:13:03 Jeho život byl tady, ve fyzice kovů.
00:13:09 Bydleli jsme v privátu. Na nočním stolku jsem měl fotografii Monet.
00:13:14 Psal jsem jí dopisy. Docela nevinné!
00:13:18 Styděl jsem se napsat jí "miluji tě".
00:13:21 To je znamení, že jsem nemiloval.
00:13:23 Leden a únor byly studené měsíce.
00:13:27 V březnu zase tak pršelo, že nás to nutilo popíjet.
00:13:32 Koupel v Bourgines v Charente, voda plná leknínů.
00:13:36 Tolik touhy a nejistoty!
00:13:39 A také naprostá lhostejnost k zásadním aktuálním problémům.
00:13:43 Ty však byly zásadní jen pro ty, kteří kvůli nim umírali.
00:13:50 Červen 1940, exodus.
00:13:54 Rodina se vydala směrem k Angouleme,
00:13:57 kde se měla setkat s Borisem.
00:14:11 Útočiště nalezli v kraji Landes nedaleko Hossegoru v Capbreton.
00:14:17 Najali si tu vilu s výhledem na moře.
00:14:20 Čekala je nová setkání.
00:14:22 Např. s Michelle Legliseovou, mladou Pařížankou.
00:14:26 Rodiče ji tu nechali samotnou.
00:14:29 A díky ní také s Jacquesem Loustalotem. Bylo mu 15 let,
00:14:32 měl skleněné oko a mluvil o sobě jako o majorovi,
00:14:35 který se vrátil z Indie.
00:14:39 Němci jsou v Paříži. Tedy daleko.
00:14:41 V borovém háji tu pro pařížské děti pokračoval čas prázdnin.
00:14:51 Množství večírků, na kterých jsem se dvořil zmíněné Michelle
00:14:54 při jazzové muzice.
00:14:56 Šel jsem do toho naplno, až jsem si v jednom z těch
00:14:59 záchvatů upřímnosti někde v hloubi duše říkal,
00:15:03 Viane, jsi zřejmě polygamní.
00:15:10 Srpen 1940. Došel benzín.
00:15:14 Rodina se do Villa d Avray okupované Němci vrátila vlakem.
00:15:18 Ani jsem netušil, kde se tu vlastně vzali.
00:15:21 Moje ignorantství veškerého politického dění trvalo
00:15:24 v neskutečné míře nejméně do mých třiceti let.
00:15:27 Měl jsem toho příliš na práci - školu, trubku, dívky.
00:15:31 Na něco takového jsem neměl čas.
00:15:33 Doba byla těžká, ale ve Fauvettes přetrvávala povinnost
00:15:37 žít s lehkostí. Vládly tu radost a hry.
00:15:51 Vzniknul klub, Cercle le Gateux. Měl několik sekcí, členský průkaz,
00:15:56 stanovy, na které bylo nutné přísahat.
00:16:05 Pořádali literární soutěž, při které si losovali rýmy,
00:16:08 z nichž měli vytvořit alexandrinské verše.
00:16:12 "Líbali jsme se, když jsem zahlédl stín tapíra odrážet se,
00:16:15 má milovaná, v tvé černé zřítelnici.
00:16:18 Vstal jsem. Aniž mohl vydat hlásku, jednou ranou jsem ho zabil."
00:16:25 Boris trávil své dny v Paříži, v Ecole Centrale.
00:16:29 Skončil 54. ze 72.
00:16:35 Michelle mu chodila naproti ke škole.
00:16:38 Každý den ho doprovázela na nádraží Saint Lazare.
00:16:43 Kupoval jí kytičku fialek. Bylo jim 21.
00:16:51 Pár žil nějakou dobu ve Villa d Ávray,
00:16:54 pod dohledem starostlivé matky.
00:16:56 Michelle pózovala pro Loreal a vydělala si první peníze.
00:17:01 Svému muži také porodila syna, Patrika.
00:17:07 Boris si jako inženýr vedl dobře.
00:17:10 Zvolil si Francouzský úřad normování, byrokratický svět.
00:17:14 Vymýšlel normy formátu lahví.
00:17:19 "Vteřinu za vteřinou čas protéká, lepkavý, trubkami dní.
00:17:24 Chytá se stěn, staví se v záhybech, a pak odplývá.
00:17:28 Zůstávám se svou prázdnou duší."
00:17:36 Listopad 1944.
00:17:39 Paul Vian, Borisův otec, byl zavražděn.
00:17:43 Kdo a proč to udělal, to se nikdy nedozvěděli.
00:17:47 Ve 4 hodiny ráno prý pronikli do domu 3 muži
00:17:50 a v kuchyni padl výstřel.
00:17:58 Fauvettes prodali.
00:18:06 Do jejich království, zahrady i tanečního sálu pronikla realita.
00:18:12 Nábytek a rodinné památky byly prodány v dražbě.
00:18:33 Boris celých 15 dní nepromluvil.
00:18:36 Bydlel u rodičů své ženy, v ulici Fearbourg-Poissoniére
00:18:41 v rozlehlém bytě.
00:18:44 Jeho přítelem byla jazztrubka a jazz znovu povzbudil
00:18:47 jeho chuť k životu.
00:18:52 Všude se objevují kapely mladých muzikantů.
00:19:01 Američané neosvobodili jenom Francii.
00:19:04 Osvobodili i jazz, hudbu černochů, kterou okupanti zakazovali.
00:19:09 Hudba svobody. Vzedmutá vlna v rádiích po celé zemi.
00:19:15 S trubkou, kterou dostal od Michelle,
00:19:17 se Boris zcela oddal hudbě.
00:19:20 Společně se svými bratry, Leliem a Alanem, se stal členem
00:19:24 orchestru Claudea Abadieho, který hrál jazzovou tradici.
00:19:29 Tu z New Orleansu.
00:19:34 Orchestr vystupoval třikrát týdně.
00:19:37 Na školních slavnostech, na amatérských soutěžích.
00:19:40 Často hrával pro vojáky, kteří tehdy platili v naturáliích.
00:19:44 Mohli si tak v období potravinových lístků vylepšit
00:19:48 všední život.
00:19:57 V 26 letech stál Boris na životní křižovatce.
00:20:01 Byl muzikant, slušný trumpetista, ale nedělal si iluze.
00:20:05 Jeho nemocné srdce ho omezuje. Stane se spisovatelem.
00:20:11 V každém svém zaměstnání dokázal správně využít čas.
00:20:15 Objevil instinkt používání pravého šuplíku. Začal psát.
00:20:22 Major zcela ignoroval přítomnost Fromental, chytil Zizany za pas
00:20:27 oběma rukama a zeptal se: "Zatančíte si se mnou?"
00:20:30 Odpověděla: "Ale ano."
00:20:33 Jeho pravá ruka sklouzla k jejímu krku, zatímco druhou rukou uchopil
00:20:37 prsty toho blonďatého dítěte, které mu položila na rameno.
00:20:43 O jeho budoucnosti se rozhodlo jako při šachové partii
00:20:47 v oblíbeném klubu.
00:20:49 Boris předal rukopis svému tehdejšímu nejlepšímu příteli,
00:20:52 Francoisi Rostandovi.
00:20:55 Ten ho předal svému otci, biologovi Jeanu Rostandovi,
00:20:57 který jej nechal přečíst Raymondu Queneauovi,
00:21:01 hlavnímu tajemníkovi vydavatelství Gallimard.
00:21:05 Literatura zrozená ze hry.
00:21:08 Boris vylíčil večírky ve Villa dÁvray a svět v normalizačním úřadě
00:21:12 Vyprávění určené přátelům se stalo knihou vydavatelství Gallimard.
00:21:19 Stýkal se s lidmi z literárního prostředí.
00:21:23 S Raymondem Queneauem se dokonce spřátelil.
00:21:26 Také s Jeanem Paulhanem, obávaným ředitelem NRF.
00:21:30 A společně s Michelle také se Sartrem a Simone d Beauvoir,
00:21:35 mezi kterými se hned od počátku cítil jako mezi sobě rovnými.
00:21:40 Boris vnesl do světa spisovatelů způsoby ze světa jazzu.
00:21:43 Uvnitř skupiny neexistovala žádná hierarchie.
00:21:47 Každý zůstává svůj, svobodný a tvůrčí.
00:22:09 Sartrovi se líbil.
00:22:11 Umožnil tomuto mladému muži publikovat ve svém časopise.
00:22:16 Nejdřív vydal fragmenty jeho prvotin.
00:22:21 Potom mu nabídl vlastní rubriku.
00:22:24 Místo naprosté svobody, které se Boris radostně zmocnil.
00:22:28 Dokonce přišel s určitými návrhy na vylepšení časopisu.
00:22:32 Vyzkoušet postup, který vedl k úspěchu Robinsona
00:22:35 nebo dalších týdeníků pro mladé:
00:22:38 vydávat malý ilustrovaný časopis s barevnými obrázky,
00:22:41 sloupek pro skauty a tak dále.
00:22:44 Používat satiru. Vydávat voňavé číslo s oddělitelnými listy.
00:22:49 Nakonec byl obětován na oltář serióznosti.
00:22:52 Borisovy sloupky odmítli.
00:22:58 Vztek, který nosil v sobě, přenesl na plátno.
00:23:02 Podepisuje se Bison, nebo Bison Ravi, což je anagram jeho jména.
00:23:13 Vystavuje v galerii Gallimard vedle těch největších jmen.
00:23:21 Queneau Borisovi věřil.
00:23:23 Žádal po něm další rukopis, který by mohl získat cenu
00:23:25 vydavatelství Gallimard, cenu Plejády.
00:23:29 Boris byl nadšený. Dobré víly jeho dětství nelhaly.
00:23:33 Viděl se ve společnosti velkých francouzských spisovatelů.
00:23:36 Viděl se jako přítel nejlepšího z nejlepších
00:23:39 z vydavatelství Gallimard.
00:23:43 Skutečnost na sebe bere barvy snů, nebe je podle Duka Ellingtona.
00:23:49 "Neodvážím se! Řekl Colin. Pustil Alice a šel pozvat Chloé.
00:23:54 Podívala se na něj.
00:23:57 Smála se a pravou ruku mu položila na rameno.
00:24:01 Cítil na svém krku její hbité prsty.
00:24:03 Vzdálenost mezi jejich dvěma těly rychle zmenšil použitím
00:24:07 pravého bicepsu, který jeho mozek ovládal přes kultivovaný pár
00:24:10 senzitivních nervů.
00:24:14 Chloé se na něj znovu podívala. Měla modré oči."
00:24:19 Knihu měl napsanou za dva měsíce. Boris odmítal jakýkoli styl.
00:24:23 Na každé téma improvizoval, jako správný jazzman.
00:24:27 Milostný příběh viděný očima dítěte.
00:24:30 Mladá dívka nesoucí ve svém srdci tragédii, lekníny ji pohltí.
00:24:36 Dospívající uvěznění mezi ideálem a skutečností.
00:24:42 Marcelovi Arlandovi se kniha nelíbila.
00:24:45 Cenu vydavatelství Gallimard dostal Jean Grosjean,
00:24:48 Borisův sen narazil na tvrdou realitu.
00:24:51 Nevyhrál jsem cenu Plejády. V jednom kuse pláču. Queneau.
00:24:56 Sartre zjistí, že mi s posměškem řekli, ať nepíšu tajemnou poezii.
00:25:01 Tak se do toho dám. Cítím hlubokou ránu, ale nikdy to nepřiznám.
00:25:08 O dva měsíce později se Boris v Saint Jean de Monts vrhnul
00:25:11 do dalšího psaní.
00:25:13 Prázdninový žert, jehož tíhu ponese celý život.
00:25:17 Dobře, řekl jsem, nevím, proč bych dělal drahoty.
00:25:22 Schválně jsem si dával na čas.
00:25:25 Vím, jak vypadám nahý, a ujišťuji vás, že zatímco jsem se svlékal,
00:25:29 měli možnost si to uvědomit.
00:25:33 Příběh, v němž je americký černý román okořeněný trochou erotiky.
00:25:41 Tehdy to byl vyloženě úspěch.
00:25:44 Špatné postavení černochů, segregace, kterou objevil
00:25:47 prostřednictvím jazzu.
00:25:49 A fantazie vzniklé v lázních v Charante v Bourgines.
00:25:58 V Bucktonu se Lee Anderson zmocnil mladé dívky z obchodu.
00:26:02 Je to černoch, který překročil hranici. Dívka je totiž bílé pleti.
00:26:10 Leea žene touha po pomstě za svého bratra, kterého běloši zabili.
00:26:14 Vybral si dvě sestry bílých měšťáků.
00:26:17 S oběma se vyspal a obě potom zabil.
00:26:21 Sadistické násilí vedoucí k sebedestrukci.
00:26:29 Lidé z vesnice ho stejně pověsí, protože je černoch.
00:26:33 Podbřišek se mu pod kalhotami ještě stále nadouval.
00:26:39 Tuto knihu napsal pro svého přítele vydavatele, který hledal něco,
00:26:43 čím by mohl prorazit. Ale také pro potěšení
00:26:46 z mystifikace, když si vymyslel autora, který neexistoval.
00:26:52 Úspěch se ale nedostavil.
00:26:54 Pak jeden obchodní cestující zavraždil svou milenku
00:26:57 a vedle jejího těla nechal ležet knihu otevřenou na straně o vraždě.
00:27:02 Všichni podezřívali Borise Viana z autorství knihy, která vedla
00:27:05 ke zločinu. Bránil se, že se držel fikce amerického autora,
00:27:09 Vernona Sullivana, ve své vlasti neuznávaného.
00:27:13 Přiznal pouze překlad knihy do francouzštiny.
00:27:16 Knihu, která měla příchuť bolesti, chtěl každý. 500.000 výtisků.
00:27:20 Pro Borise to znamenalo náhlý úspěch a peníze.
00:27:25 Odešel z kanceláře. Konečně svoboda!
00:27:39 Ulice Dauphine v Saint Germaine des Pres - dělnický bar.
00:27:44 Ve sklepích se scházela mládež z lepších čtvrtí.
00:27:47 Mladí lidé, navazující na podzemní život známý z války,
00:27:50 teď však jen pro vlastní potěšení.
00:27:53 Mladá začínající devatenáctiletá herečka, Juliette Greco.
00:28:27 Alan Vian a Boris. Princ Tabou.
00:28:43 Boris využíval svůj talent pro akce, které za to stály.
00:28:47 Jako byl například "Bouliran kupuje bazén", s manželkou Michelle.
00:28:53 Krátkometrážní ztřeštěný film Jeana Suye, který nikdo neuvidí,
00:28:58 ale stane se z něho legenda.
00:29:14 Boris s nadšením vytáhnul nůž na policisty, které nesnášel.
00:29:22 Ve všech těchto eskapádách mu dělal parťáka jeho přítel
00:29:25 Jacques Loustalot - Major.
00:29:28 Boris je ve svých knihách vlastně Majorovým historiografem,
00:29:32 dokumentuje jeho činy.
00:29:34 Jejich duše k sobě mají blízko, ale skutečnost je vzdaluje.
00:29:38 Boris byl otcem rodiny.
00:29:40 Major, připraven ke všem možným převlekům,
00:29:43 všem bláznivým kouskům, byl jako jeho druhé já.
00:29:46 Jeho svoboda. Boris a Major mezi sebou soupeří.
00:30:14 Soupeří až do dne, kdy Major spadne
- nebo se vrhne - do prázdna.
00:30:21 Jacques Loustalot umřel ve 23 letech.
00:30:24 Navždycky zůstane pro všechny známý jako Major.
00:30:27 Boris ztratil svou spřízněnou duši.
00:30:30 V baru Tabou už na trubku hrát nebude.
00:30:33 Z Tabou se stal kabaret.
00:30:35 V ulici Foabour-Poissoniére, ve 4. patře má Boris podporu
00:30:39 celé rodiny.
00:30:41 6 let po Patrikovi se mu narodila dceruška, Carole.
00:30:47 Je hlavou rodiny.
00:30:49 Když mu knihy a články dovolí, užívá si i tuhle roli.
00:30:59 V Jazz Hot měl svou rubriku, kterou vedl až do smrti.
00:31:04 Stvořil tu jazzovou kritiku. Pro svou vášeň měl úplnou svobodu.
00:31:10 Když se strhla polemika kolem bee-boppu,
00:31:12 přidal se na stranu Dizzyho Gillespieho.
00:31:17 Přivítal ho v Paříži.
00:31:39 A pozval ho do sklepa v Saint Germaine.
00:31:45 Stejně jako Charlieho Parkera, Milese Davise,
00:31:50 který byl jeho přítelem, a konečně samotného boha,
00:31:54 Duka Ellingtona. Toho také přivedl do klubu v Saint Germaine.
00:32:01 Do nového klubu jménem Flore. Chodí sem movitější
00:32:04 a taky starší klientela.
00:32:07 Veselice v Tabou už jsou jenom vzpomínkou.
00:32:17 Slavnost skončila. Lehkomyslnost a bezstarostnost trvala 3 roky.
00:32:26 Děti Tabou se už musejí zařadit, přestat se vymykat,
00:32:35 připravit se na měšťácký život, rozloučit se se svým mládím.
00:32:42 Až na Borise, který potřebuje svobodu stejně jako vzduch
00:32:46 k dýchání.
00:32:49 Přes nebezpečí, že si zničí pověst, i nadále využíval jméno dvojníka
00:32:53 Vernona Sullivana. Už ale není tak populární.
00:33:00 Jeho čtvrté knihy se prodalo méně než 7.000 výtisků.
00:33:05 Svoboda narušující okolní řád.
00:33:08 Moralismus 50. let 20. století.
00:33:14 Vernon Sullivan byl v agónii a spravedlnost nad ním vynesla
00:33:17 rozsudek smrti.
00:33:19 Na Borise byla podána celá řada žalob.
00:33:22 Kniha "Naplivu na vaše hroby" byla zakázána.
00:33:26 Veřejně známý muž byl prohlášen za pornografa.
00:33:31 V soukromí mu hrozilo, že ztratí své děti.
00:33:34 Přestože nikdy nebyl otcem na plný úvazek, Patrika a Carole miloval.
00:33:40 V poválečném uvolnění se množily hádky s Michelle.
00:33:47 Boris už neměl žádné peníze.
00:33:49 Nikdy neplatil daně, proto ho pronásledoval finanční úřad.
00:33:55 Michelle si musela se vším poradit.
00:34:03 Vztah mezi nimi měl povážlivé trhliny, nebyli si věrní.
00:34:12 Spisovatel nakonec pod cenou prodal svoje rukopisy
00:34:16 vydavatelům brakové literatury, kteří ale stejně zkrachovali.
00:34:20 Červenou trávu, a Podzim v Pekingu Gaston Gallimard zdvořile odmítl.
00:34:25 Boris mu okamžitě odpověděl.
00:34:29 Můj milý Gastone, úřední tón tvého dopisu mě trochu dojal.
00:34:33 Abys to chápal správně, sám vtipům rozumím, tak se neboj
00:34:37 pozvat mě na ryze pánský večírek.
00:34:39 Nepatřím k těm snobům, co příliš dbají na formu.
00:34:43 A doufám, že příště necháš promluvit své srdce.
00:34:46 Líbám celou tvou rodinu. Tvůj kamarád.
00:34:50 Gallimard pro Borise zůstal jediným možným vydavatelem.
00:34:57 Mimo něj nebylo literatury, která by za něco stála.
00:35:03 Vydavatelství odmítalo jeho rukopisy,
00:35:05 ale na čtvrteční koktejly byl nadále zván.
00:35:09 Tam se setkával s těmi, které považoval za rodinu.
00:35:13 Jacquesem Audibertim, Gastonem Gallimardem.
00:35:27 Jednoho dne v červnu 1950 tu potkal dívku Uršulu.
00:35:33 Na víčkách očí jako by měla trochu oleje. Obličej do trojúhelníku.
00:35:37 Ale do skutečného souměrného Euklidova trojúhelníku.
00:35:43 Uršule Küblerové bylo 22. Její otec byl Švýcar, matka Švédka.
00:35:49 Tančila u Morise Begarta, později v baletu Rolanda Petita.
00:35:53 Jejím světem bylo jeviště a tanec.
00:35:57 Boris poznal, že je to jeho šance, a začal o ni usilovat.
00:36:03 Pár se nastěhoval do pokoje pro služebnou o dvanácti metrech
00:36:06 čtverečních, nedaleko náměstí Pigalle v 6. patře
00:36:10 na bulváru Clichy.
00:36:13 Ve třiceti žije stále jako bohém. Za svou svobodu platí.
00:36:17 Aby se uživil, musí překládat.
00:36:21 Když bude nutné získat čas, hoďte na Carentan 500 nebo tisíc
00:36:24 tun bomb a město izolujte! Pak ji chyťte a odvezte!
00:36:39 Paměti generála Bradleyho, naprosté galeje pro někoho,
00:36:43 kdo napsal dvě protiválečné knihy.
00:36:47 Dalším druhem jeho námezdního psaní je honba za řádky.
00:36:50 Pod různými pseudonymy psal články pro rozličné časopisy
00:36:54 jako Constellation, Art nebo France-Dimanche.
00:37:01 Psal tu o svém každodenním životě, pracoval jako redaktor.
00:37:06 Stále chodil na koktejly k uvedení různých periodik,
00:37:09 jako například časopisu Jacquese Laurenta.
00:37:12 Vídal se tam s Marcelem Aymé, kterého zbožňoval,
00:37:17 s Paulem Leotaudem, i toho si vážil.
00:37:22 Uršula pokračovala v kariéře, trávila svůj život na turné.
00:37:26 Pro Borise to znamenalo novou samotu.
00:37:30 Jednoho listopadového večera si začal psát deník.
00:37:35 Píšu takových věcí, které v sobě nemají nic, jenom abych se uživil.
00:37:40 Samo psaní se mi tím oškliví. I když pořád mám do něj chuť
00:37:44 a mám i nápady, které bych chtěl uplatnit.
00:37:47 Jsou ale nenávratně ztracené, jako tlukot srdce.
00:37:51 Čas pádí jako oddíl hulánů. Srdce mi překáží.
00:37:55 Nemám už odvahu pokračovat v deníku, a přesto mám pocit,
00:38:00 že je to nutnost.
00:38:03 Hledám, snažím se vnést světlo do všech těch černých děr,
00:38:07 které vleču za sebou.
00:38:09 Budu muset ještě hledat, hloubit, kopat.
00:38:12 Dnes večer jsem příliš unavený.
00:38:16 Musím ale zaznamenat zvuk těch kroků.
00:38:19 Poznal jsem ji, když vystoupala do šestého patra.
00:38:22 Její nezaměnitelné kroky. Uršula. Bolí mě ruka od psaní.
00:38:27 Bude tady nebo jinde, ale vždycky se mnou.
00:38:35 Saint Tropez, 32 let, zastavení a pohoda.
00:38:48 Boris a jeho milované auto, Brasier 1911, které se stalo
00:38:52 hvězdou filmu Paula Paviota.
00:38:55 Nutný odpočinek, na který se s radostí vydal,
00:38:58 v doprovodu Uršuly a Michela Piccoliho.
00:39:18 V ulici D Aumale, nedaleko přístavu, si za babku
00:39:21 už čtvrtým rokem pronajímali jeden dům.
00:39:24 Museli ho jen trochu opravit.
00:39:27 V prostém domě, se svým "medvědem" Uršulou, nezávislou, jemnou
00:39:30 a silnou ženou, se Boris cítil dobře.
00:39:38 Takhle mu to vyhovovalo.
00:39:45 Všude byl vyhledávaným společníkem.
00:39:48 Lidé měli rádi jeho šarm, jeho humor, jeho laskavost.
00:39:51 Byl ale v očích ostatních skutečným spisovatelem?
00:39:55 Nebo jen všeumělem, jehož knihy zapadly, přestože byl na počátku
00:39:58 tak slibný?
00:40:04 Následující léto trávil v Caen. Hráli tu hudební představení,
00:40:08 napsal pro ně libreto. Sněžný rytíř.
00:40:11 Sylvia Monfortová se zaloužila o to, že úspěšný kus byl
00:40:15 o 3 roky později zpracován jako opera.
00:40:21 ZPĚV
00:40:44 Spisovatel učinil další pokus.
00:40:46 Zpracoval námět, který v sobě nosil dlouho.
00:40:49 Zasadil jej do krajiny svého dětství, Landemeru.
00:40:53 Tři bratři, jako Lelio, Boris a Alan.
00:40:56 Trojčata Joel, Noël a Citroen. Tři mladíci, jako tyhle sošky.
00:41:10 Touží vyrůst, vzlétnout, ochutnat pravou svobodu.
00:41:19 Pro jejich matku Clementine to představuje příliš velké
00:41:22 nebezpečí. V dobrém úmyslu je zavře do tří klecí.
00:41:30 Temný příběh, pochmurné prostředí.
00:41:34 V řece jeho dětství, lemující okraje rodinného sídla,
00:41:37 bydlí muž, který z ní loví lidské zbytky.
00:41:41 Musím je vylovit zuby, řekl muž. Mrtvé nebo shnilé věci.
00:41:45 Proto je vyhazují.
00:41:47 Často je schválně nechají shnít, aby je pak mohli vyhodit.
00:41:50 A pak je musím brát do zubů. A tam skončí. Zašpiní mi tvář.
00:41:55 Vrhnul se na zbytky, které se vznášely na vodě,
00:41:58 a chytil je ústy.
00:42:00 Byla to ruka, docela malá, zašpiněná od inkoustu. Vylezl ven.
00:42:06 Hele, řekl si při pohledu na úlovek, Charlesovo dítě
00:42:09 zase odmítlo psát úkoly.
00:42:14 Nakladatelství Gallimard román odmítlo. Kritika o něm nemluvila.
00:42:18 Jedno malé vydavatelství prodalo 300 výtisků. Fiasko!
00:42:23 Pokusil jsem se vyprávět lidem příběhy, které nikdy nečetli.
00:42:27 Úplné hlouposti! Ale mají rádi jenom to, co už znají.
00:42:31 Mně v literatuře nedělá radost to, co už znám.
00:42:36 Skutečný svět o jeho texty nestojí.
00:42:39 Boris Vian už žádný román nenapíše.
00:42:42 Další smutek, z nedostatku uznání literárního světa.
00:42:47 Nový život, nové prostředí.
00:42:49 Úzká ulička s výhledem na bulvár d Clichy nedaleko náměstí Blanche.
00:42:56 V posledním patře doupě "medvěda a bisona".
00:43:03 Původně dokonalé staveniště pro inženýra.
00:43:12 Z Borise se stal architekt a zároveň dělník.
00:43:22 Sám vyrobil vnitřní vybavení, kam mohl uložit všechny své knihy
00:43:26 a především stovky jazzových desek.
00:43:47 Pár bydlel v novém prostoru, který se na střeše Moulin Rouge
00:43:50 zvětšil o obrovskou terasu, sdíleli ji s Jacquesem Prevertem.
00:44:01 Science fiction to je ta správná literatura pro překladatele Borise.
00:44:13 Prozkoumat a obohatit skutečnost, to bylo vždy součástí jeho psaní.
00:44:20 Vydal první manifest svého druhu ve Francii.
00:44:24 Boris vynalézá gumové kolečko, které si nechal patentovat.
00:44:28 Píše filmové scénáře, příliš fantastické,
00:44:31 než aby je někdo natočil. Píše také hudbu a texty.
00:44:35 Už dlouho psal písně pro svoje vlastní potěšení.
00:44:48 Poté, co se setkal s Jacquesem Canetim, uměleckým ředitelem firmy
00:44:52 Philips a klíčovým mužem francouzského šansonu,
00:44:56 se ze záliby stala profese.
00:44:58 Boris se tomuto povolání učil s klavíristou Jimmy Walterem.
00:45:03 To byla práce pro něj.
00:45:05 Velice rychle napsal desítky písní, svobodných písní, nezařaditelných,
00:45:09 které ve své době nikdo nechtěl, a ze kterých se brzy stala klasika.
00:45:45 Dvě desky se prodaly po tisíci exemplářích.
00:45:48 Boris učinil další krok.
00:45:51 Na popud Jacquese Canetiho se odvážil předvést své písně
00:45:53 na scéně, v podniku 3 Baudets.
00:46:22 Boris byl ztuhlý trémou a publikum si příliš nezískal.
00:46:26 Přesto se vydal na turné.
00:46:29 I pro tu radost řídit svůj Austin.
00:47:01 Dramatické turné, na kterém se musel vyrovnat
00:47:04 s úšklebky a někdy i s pískáním odmítavého publika.
00:47:07 Otřásla jím i reakce na jednu píseň, kterou napsal během války
00:47:10 ve Vietnamu.
00:47:55 V Dinard se střetnul s vysloužilými vojáky,
00:47:58 kteří vystoupili na scénu a přinutili ho přerušit
00:48:01 pěvecké představení.
00:48:04 Turné tedy skončilo, a skončilo i Borisovo veřejné vystupování.
00:48:08 Další smutek, tentokrát jako zpívajícího autora.
00:48:13 Vysilující turné. Boris měl edém plic.
00:48:16 V plicích se mu hromadila voda. Jeho život visel na vlásku.
00:48:23 Smrt pro něj byla známým společníkem. Byl s ní v kontaktu.
00:48:27 Věnoval jí své básně, které nikomu neukázal.
00:48:34 "Umřu, aniž bych si povšiml, že umírám.
00:48:37 Umřu, pod vysušenými ruinami tisíců metrů sesuté bavlny.
00:48:43 Umřu, utopím se ve vyjetém oleji, sražen na kolena
00:48:47 lhostejnými zvířaty, a pak jimi i pošlapán."
00:49:02 Celé hodiny trávil v kuchyni.
00:49:05 V 36 letech, mladý stařík.
00:49:13 Uršula ukončila své turné, aby mohla být s ním.
00:49:16 Zestárnou spolu?
00:49:22 Jazz ho znovu dokázal postavit na nohy.
00:49:28 Boris se stal u firmy Philips zástupcem Canetiho.
00:49:31 Byl členem uměleckého vedení firmy a vytvořil tu kolekci,
00:49:35 která se brzy stala slavnou.
00:49:40 Kolekci, která měla poselství.
00:49:46 Snažil se předat vášeň pro tuhle hudbu.
00:49:49 Byl to úkol ve veřejném zájmu.
00:49:55 Pro nemocného člověka to byl náročný styl života.
00:49:59 Borise zchvátil další edém plic.
00:50:05 Opět Saint Tropez, tentokrát na rekonvalescenci.
00:50:09 Navrátilec do ráje, který musí často zůstávat doma.
00:50:16 Venku je už jiný svět, který je mu cizí.
00:50:49 V noci psal příběh, nosil ho v sobě od dětství.
00:50:55 Velký dům, ve kterém bydlí jedna rodina.
00:50:58 Všechno se odehrává vevnitř.
00:51:00 Jednoho dne dostane otec dopis a rodina, která žila v přízemí,
00:51:03 se přestěhuje o patro výš.
00:51:06 Děti, ještě malé, poslouchají své rodiče.
00:51:09 Vidí jejich strach, když mluví o dopisu a o "nich".
00:51:11 O těch, kvůli nimž se museli přestěhovat.
00:51:14 A tak pořád dokola, stěhují se z patra do patra.
00:51:16 Strop je čím dál tím níž a nábytek je čím dál tím chudší.
00:51:20 Po nočních poradách probíhá v tichosti stěhování.
00:51:23 Dítě, které příběh vypráví, z bytu nikdy nevychází.
00:51:26 Všichni žijí vevnitř, s knihami, nábytkem, dalšími věcmi,
00:51:29 včetně vzpomínek.
00:51:33 Jean Vilar z toho vytvořil divadelní hru,
00:51:35 kterou uvedl po Borisově smrti.
00:51:42 O 3 měsíce později, televizní pořad Juliette Greco.
00:51:46 Sešli se tu bývalí návštěvníci baru Tabou.
00:51:49 Např. bouřlivák Marc Doelnitz.
00:51:51 Boris je z téhle slavné společnosti, kterou Juliette Greco
00:51:55 představila producentovi Darylu Zanuckovi ten nejvíc nesmělý,
00:51:58 nejuzavřenější, nejskromnější.
00:52:01 To je Boris Vian. Borise Viana všichni známe.
00:52:04 Boris píše písně, píše knihy, Borise máme nesmírně rádi.
00:52:09 Jediný, kdo neřekl nic, nebo téměř nic.
00:52:13 Nikdo neměl o jeho nemoci ani zdání.
00:52:17 Boris v té chvíli pracoval na edici Fontana.
00:52:21 Ostrov svobody, který společnost Philips vytvořila jen pro něj.
00:52:25 Byl z něj zaneprázdněný člověk, který žil v nahrávacích studiích.
00:52:29 Napsal více než 400 písní.
00:52:33 Produkoval slavné nahrávky. Posměch už je dávno zapomenutý.
00:53:26 Salvador nebyl jenom zpěvák. Byl to život sám.
00:53:30 Společně napsali desítky písní.
00:53:34 Boris ho přijal do své nové rodiny, kolegia patafyziky.
00:53:40 Ačkoliv se to nezdálo, pro Borise byla patafyzika mnohem víc,
00:53:43 než jen filozofický humor.
00:53:49 Byla to moderní rozvaha.
00:53:52 Opora, která mu pomáhala přijmout své smutky, relativizovat neúspěch.
00:53:59 Byla to rodina, kterou si považoval.
00:54:02 Dokonce tak, že si do svého příbytku umístil trůn
00:54:05 jeho Magnificence, vice-kurátora kolegia.
00:54:11 Jedním ze základních principů patafyziky je princip rovnocennosti
00:54:16 Možná tím se vysvětlí náš odmítavý postoj,
00:54:18 který dáváme jasně najevo, pokud jde o to, co je vážné,
00:54:21 a co ne. Protože pro nás je to jedno a totéž.
00:54:28 Znovu trpí dušností.
00:54:30 Čerstvý vzduch hledal až na konci poloostrova, v Goury.
00:54:36 V hotelu u moře napsal rezignaci na své místo.
00:54:41 Můj drahý Louisi, tímto dopisem Vám oznamuji své rozhodnutí
00:54:45 neobnovit mou smlouvu se společností,
00:54:47 kterou oba dobře známe.
00:54:50 Tím chci říct, že pokud se nedohodneme jinak,
00:54:52 odcházím od Vás k 15. dubnu.
00:54:55 Je mi to líto, protože se mi s vámi dobře pracovalo,
00:54:57 ale už se mi to vážně nevyplatí.
00:55:00 Přikládám pohled z tohohle konce světa.
00:55:05 U moře mezi skalami si představoval,
00:55:07 jak si nechá postavit dům.
00:55:13 Pouhých 15 kilometrů od Landemer, od schodů,
00:55:16 kde prožil dětství.
00:55:20 Objevil je úplně zakryté okolní džunglí. Dům po válce zmizel.
00:55:29 Bujná vegetace pohltila veškeré stopy lidské činnosti.
00:55:35 Noční můra z "Pěny dní" .
00:55:46 Už nemám příliš chuť psát poezii.
00:55:49 Kdyby to bylo jako dřív, psal bych častěji.
00:55:53 Teď si připadám starý, cítím se moc vážný.
00:55:58 Jsem příliš svědomitý a příliš líný.
00:56:13 Vernon Sullivan nezemřel.
00:56:15 Dokonce o něm natočili film, čemuž Boris nedokázal zabránit.
00:56:19 Viděl ho na předpremiéře v červnu 1959.
00:56:42 Boris zemřel 10 minut po začátku promítání na srdeční selhání.
00:56:47 Bylo mu 39 let. Autora pohltilo vlastní dílo.
00:56:53 Zemřel v exilu, v zemi skandálů.
00:56:56 Přátelé hudebníci se s ním přišli rozloučit.
00:56:59 Georges Brassens, Henri Salvador.
00:57:05 Na jeho náhrobku není žádný nápis, nezávislost až za hrob.
00:57:10 Nedaleko lesů Villa dÁvray, lesů jeho dětství.
00:57:19 60. léta. Nová generace, která nepoznala válku.
00:57:27 Mládež toužící po svobodě.
00:57:30 Zákony jejich otců, svět povinností, už pro ně neplatí.
00:57:33 Doba, kterou Boris předpovídal.
00:57:37 Jeho kniha - manifest - se stává jejím symbolem.
00:57:48 Je to manifest, kterému se všude dostává stejné reakce.
00:57:58 Knihu znají po celém světě.
00:58:11 Vydalo ji dokonce i vydavatelství Gallimard ve své edici Plejády.
00:58:18 Boris Vian se spletl. Nebo to snad trefil?
00:58:22 Jeho sen se dotknul pravdy. Vystihnul skutečnost.
00:58:33 ZPĚV
00:59:06 Skryté titulky: Jana Hrušková Česká televize 2011
Ač Boris Vian zemřel velmi předčasně v devětatřiceti letech na zástavu srdce, stihl toho během svého krátkého života požehnaně. Spíše než jako spisovatel tak bývá uvozován přízvisky jako prozaik, novinář, hudební skladatel, dramatik, herec, malíř, trumpetista, kritik, překladatel, scenárista a snad nejvíce jako člen Collegia Pataphysicum, tedy společností bojující satirou proti lidské hlouposti inspirované posmrtně vydaným dílkem Alfreda Jarryho Skutky a názory doktora Faustrolla, patafyzika.
Z výčtu činností, kterými se Vian vážně zabýval, zřejmě vyplývá, že literatura nebyla zdaleka tou činností, kterou by se mohl soustavněji zabývat. Jeho literární období lze vymezit mezi roky 1945, kdy Vian z nouze přijal místo ve Francouzském normalizačním úřadu, a 1949, kdy mu úspěch jeho xenofobně laděné parodie na detektivní román Naplivu na vaše hroby, kterou napsal pod fiktivním jménem zesnulého amerického spisovatele Vernona Sullivana, zajistila krom soudního procesu i dostatek financí, aby mohl žít na volné noze.
