00:00:00ZNĚLKA:

00:00:02Salvador Dali posvačil na bříšku plavovlasé dívky

00:00:05a já se divit nestačil, když dal si růži do polívky.

00:00:10A zatím kolem běžel čas a mně unikly souvislosti,

00:00:15no, nedivte se, prosím vás, V TAKOVÝ KRÁSNÝ SPOLEČNOSTI.

00:00:26Každé dítě, které se narodí je svým způsobem překvapující

00:00:31v té dokonalosti přírody apod. Vždycky je to záhada.

00:00:39Moje děti naštěstí bezvadně fungují.

00:00:45Myslím, že se teď v tomto stadiu máme opravdu velice rádi.

00:00:53Je to asi tím, že vědí, že já už ty perspektivy nemám tak veliké?

00:01:02Ale je to i tím, že se začínáme víc vnímat.

00:01:10Já pořád sice něco dělám, ale ne už tolik jako dřív.

00:01:17Takže máme víc prostoru se vidět.

00:01:22Ale děti mě vždycky vedou k tomu, že přemýšlím o tom, o čem lidstvo

00:01:27přemýšlí snad od vzniku své existence, a sice o smyslu života.

00:01:35Já vím, že ten se dá vyložit miliony způsoby.

00:01:40Mě vždycky napadá, jestli právě ty děti nejsou jedna veličina,

00:01:47která ten smysl života určuje? A bylo by to i velice hezké.

00:01:55Ovšem ono se na to těžko přijde, protože smyslem života

00:02:03si lidstvo hlavu láme už já nevím kolik tisíciletí.

00:02:08Někdy mě zase napadá, že děti jsou dominantou

00:02:14toho hledání smyslu života, ale že těch smyslů může být moc.

00:02:21A někdy mě napadá takový paradox, jestli není smyslem života

00:02:26hledání smyslu života. To by člověka mohlo i uspokojit.

00:02:33Ale moje děti fungují. Marek bezvadně funguje v tom,

00:02:39že si dal vymluvit svoji hereckou a filmovou budoucnost.

00:02:46A že o ni až tak moc nestál a je daleko víc zaměřený na výtvarničení

00:02:56a že je fixovaný i tou poezií, protože skládá texty k písničkám

00:03:03pro svoji kapelu.

00:03:08Ale když člověk někde zavadí o jeho text, který není zpívaný,

00:03:15tak vidí, že se to opravdu docela slušně poezii přibližuje.

00:03:22Tak to je věc, která mě těší.

00:03:26Ale on má těch zájmů víc včetně toho malování.

00:03:35Ten zájem o malování je takový roztříštěný těmi ostatními zájmy,

00:03:40že si někdy myslím, jestli by se neměl víc soustředit?

00:03:45Ale přišel jsem na to, že nejhorší je radit svým potomkům.

00:03:50Já jsem se stával otcem pozdě.

00:03:54S Markem ve čtyřiceti a s Terezkou skoro v padesáti.

00:03:59Ale domníval jsem se, že to je báječné v tom smyslu,

00:04:04že budu mít jako starší otec zkušenosti, o které je obohatím.

00:04:10A pak jsem v praxi poznal, že zkušenosti se nedají předávat.

00:04:18A kdykoliv jsem se o to pokusil, tak jsem vždycky selhal.

00:04:24Ta argumentace, tatínku, dneska už je to jinak, mě vždycky odzbrojila.

00:04:32Až po pěti letech třeba přišli a řekli, možná jsi měl pravdu.

00:04:38Zkušenosti se musejí získávat a nedají se předávat.

00:04:45Každý si je musí vydobýt sám.

00:04:49Tak jsme na to s Markem přišli, takže nám to dost harmonuje.

00:04:56A totéž se stalo i s Terezkou.

00:04:59Teď už je to ženská, protože je jí dvaatřicet.

00:05:05Ale taky si neradíme.

00:05:09Já se toho jejího herectví nezúčastňuji jinak než jako

00:05:15pozorovatel a nehodnotím, protože to je takový tvůrčí obor, kde

00:05:23člověk musí zodpovídat sám za sebe ze svých vlastních dispozic.

00:05:30Takže ono by nemělo cenu jí k tomu něco říkat.

00:05:36Taky to funguje a navíc jsou takoví dobří, že vyrábějí fajn děti.

00:05:47Takže i vnučka Barborka a vnuk Samuel od Terezky jsou podaření.

00:05:59Musím se oprostit od neobjektivních dědečkovských pohledů.

00:06:07Takže děti fungují, abych to tak shrnul.

00:06:22Já jsem jim nikdy nevyprávěl pohádky, ačkoliv jsem kdysi

00:06:26vešel do povědomí posluchačů jako Hajaja a uspávač dětí.

00:06:32My jsme byli spolu v tak malém kontaktu, že ony možná znají

00:06:37moje pohádky z kazety, ale určitě jsem jim žádnou neříkal.

00:06:44Ze začátku mi to trochu vyčítaly a záviděly těm rozhlasovým

00:06:50dětským posluchačům.

00:06:53Ale myslím, že ony samy ty pohádky v rozhlase moc neposlouchaly,

00:07:00protože to nebyl pro ně skřítek, to byl tatínek.

00:07:05A to už nemá ten půvab pro dětskou dušičku.

00:07:10Tak já nevím, jednou syn o mně napsal v nějakém rozhovoru,

00:07:14že jako dědeček jsem se neosvědčil.

00:07:18Zatímco uspávám děti celého národa, tak jsem se nikdy nepokusil uspat

00:07:27vlastní vnučku.

00:07:30Po mně zdědili něco, co se dá nazvat skepticismem,

00:07:36protože já jsem skeptik. Mnohdy je mi to vyčítáno,

00:07:42ale já všechno budoucí vidím jako eventuálně velmi nevydařené.

00:07:54Já myslím, že oni to zdědili po mně.

00:07:59Tam je nějak geneticky zakódované to, že mají oba strašné nervy,

00:08:06strašnou úzkost, strach z výsledku.

00:08:11Ale má to tu výhodu, že býváme příjemně překvapeni tím,

00:08:16že to dopadne méně blbě, než jsme se báli.

00:08:21Pocit uspokojení vede k lenosti.

00:08:24Já jsem znal několik kolegů, kteří byli tak uspokojeni

00:08:29tou svojí hereckou profesí a svými výsledky,

00:08:34že to retardovalo, až se ztratili z tohoto bitevního pole.

00:08:43A naopak strach z průšvihu a to věčné neuspokojení je sice

00:08:50trýznivé, je to svým způsobem nepříjemný život, ale myslím,

00:08:58že tahle vlastnost navodí lepší výsledky, než kdyby člověk byl

00:09:03spokojený s tím, co dělá nebo s tím, co udělal.

00:09:07Kdyby tím byl předem oblažený, to by byla katastrofa.