00:00:00 ZNĚLKA:

00:00:02 Salvador Dali posvačil na bříšku plavovlasé dívky

00:00:05 a já se divit nestačil, když dal si růži do polívky.

00:00:10 A zatím kolem běžel čas a mně unikly souvislosti,

00:00:15 no, nedivte se, prosím vás, V TAKOVÝ KRÁSNÝ SPOLEČNOSTI.

00:00:26 Každé dítě, které se narodí je svým způsobem překvapující

00:00:31 v té dokonalosti přírody apod. Vždycky je to záhada.

00:00:39 Moje děti naštěstí bezvadně fungují.

00:00:45 Myslím, že se teď v tomto stadiu máme opravdu velice rádi.

00:00:53 Je to asi tím, že vědí, že já už ty perspektivy nemám tak veliké?

00:01:02 Ale je to i tím, že se začínáme víc vnímat.

00:01:10 Já pořád sice něco dělám, ale ne už tolik jako dřív.

00:01:17 Takže máme víc prostoru se vidět.

00:01:22 Ale děti mě vždycky vedou k tomu, že přemýšlím o tom, o čem lidstvo

00:01:27 přemýšlí snad od vzniku své existence, a sice o smyslu života.

00:01:35 Já vím, že ten se dá vyložit miliony způsoby.

00:01:40 Mě vždycky napadá, jestli právě ty děti nejsou jedna veličina,

00:01:47 která ten smysl života určuje? A bylo by to i velice hezké.

00:01:55 Ovšem ono se na to těžko přijde, protože smyslem života

00:02:03 si lidstvo hlavu láme už já nevím kolik tisíciletí.

00:02:08 Někdy mě zase napadá, že děti jsou dominantou

00:02:14 toho hledání smyslu života, ale že těch smyslů může být moc.

00:02:21 A někdy mě napadá takový paradox, jestli není smyslem života

00:02:26 hledání smyslu života. To by člověka mohlo i uspokojit.

00:02:33 Ale moje děti fungují. Marek bezvadně funguje v tom,

00:02:39 že si dal vymluvit svoji hereckou a filmovou budoucnost.

00:02:46 A že o ni až tak moc nestál a je daleko víc zaměřený na výtvarničení

00:02:56 a že je fixovaný i tou poezií, protože skládá texty k písničkám

00:03:03 pro svoji kapelu.

00:03:08 Ale když člověk někde zavadí o jeho text, který není zpívaný,

00:03:15 tak vidí, že se to opravdu docela slušně poezii přibližuje.

00:03:22 Tak to je věc, která mě těší.

00:03:26 Ale on má těch zájmů víc včetně toho malování.

00:03:35 Ten zájem o malování je takový roztříštěný těmi ostatními zájmy,

00:03:40 že si někdy myslím, jestli by se neměl víc soustředit?

00:03:45 Ale přišel jsem na to, že nejhorší je radit svým potomkům.

00:03:50 Já jsem se stával otcem pozdě.

00:03:54 S Markem ve čtyřiceti a s Terezkou skoro v padesáti.

00:03:59 Ale domníval jsem se, že to je báječné v tom smyslu,

00:04:04 že budu mít jako starší otec zkušenosti, o které je obohatím.

00:04:10 A pak jsem v praxi poznal, že zkušenosti se nedají předávat.

00:04:18 A kdykoliv jsem se o to pokusil, tak jsem vždycky selhal.

00:04:24 Ta argumentace, tatínku, dneska už je to jinak, mě vždycky odzbrojila.

00:04:32 Až po pěti letech třeba přišli a řekli, možná jsi měl pravdu.

00:04:38 Zkušenosti se musejí získávat a nedají se předávat.

00:04:45 Každý si je musí vydobýt sám.

00:04:49 Tak jsme na to s Markem přišli, takže nám to dost harmonuje.

00:04:56 A totéž se stalo i s Terezkou.

00:04:59 Teď už je to ženská, protože je jí dvaatřicet.

00:05:05 Ale taky si neradíme.

00:05:09 Já se toho jejího herectví nezúčastňuji jinak než jako

00:05:15 pozorovatel a nehodnotím, protože to je takový tvůrčí obor, kde

00:05:23 člověk musí zodpovídat sám za sebe ze svých vlastních dispozic.

00:05:30 Takže ono by nemělo cenu jí k tomu něco říkat.

00:05:36 Taky to funguje a navíc jsou takoví dobří, že vyrábějí fajn děti.

00:05:47 Takže i vnučka Barborka a vnuk Samuel od Terezky jsou podaření.

00:05:59 Musím se oprostit od neobjektivních dědečkovských pohledů.

00:06:07 Takže děti fungují, abych to tak shrnul.

00:06:22 Já jsem jim nikdy nevyprávěl pohádky, ačkoliv jsem kdysi

00:06:26 vešel do povědomí posluchačů jako Hajaja a uspávač dětí.

00:06:32 My jsme byli spolu v tak malém kontaktu, že ony možná znají

00:06:37 moje pohádky z kazety, ale určitě jsem jim žádnou neříkal.

00:06:44 Ze začátku mi to trochu vyčítaly a záviděly těm rozhlasovým

00:06:50 dětským posluchačům.

00:06:53 Ale myslím, že ony samy ty pohádky v rozhlase moc neposlouchaly,

00:07:00 protože to nebyl pro ně skřítek, to byl tatínek.

00:07:05 A to už nemá ten půvab pro dětskou dušičku.

00:07:10 Tak já nevím, jednou syn o mně napsal v nějakém rozhovoru,

00:07:14 že jako dědeček jsem se neosvědčil.

00:07:18 Zatímco uspávám děti celého národa, tak jsem se nikdy nepokusil uspat

00:07:27 vlastní vnučku.

00:07:30 Po mně zdědili něco, co se dá nazvat skepticismem,

00:07:36 protože já jsem skeptik. Mnohdy je mi to vyčítáno,

00:07:42 ale já všechno budoucí vidím jako eventuálně velmi nevydařené.

00:07:54 Já myslím, že oni to zdědili po mně.

00:07:59 Tam je nějak geneticky zakódované to, že mají oba strašné nervy,

00:08:06 strašnou úzkost, strach z výsledku.

00:08:11 Ale má to tu výhodu, že býváme příjemně překvapeni tím,

00:08:16 že to dopadne méně blbě, než jsme se báli.

00:08:21 Pocit uspokojení vede k lenosti.

00:08:24 Já jsem znal několik kolegů, kteří byli tak uspokojeni

00:08:29 tou svojí hereckou profesí a svými výsledky,

00:08:34 že to retardovalo, až se ztratili z tohoto bitevního pole.

00:08:43 A naopak strach z průšvihu a to věčné neuspokojení je sice

00:08:50 trýznivé, je to svým způsobem nepříjemný život, ale myslím,

00:08:58 že tahle vlastnost navodí lepší výsledky, než kdyby člověk byl

00:09:03 spokojený s tím, co dělá nebo s tím, co udělal.

00:09:07 Kdyby tím byl předem oblažený, to by byla katastrofa.