Čas, který zbývá
Palestinský režisér Elia Suleiman proslul svým čtvrtým celovečerním snímkem Boží zásah, který v roce 2002 získal cenu poroty na prestižním filmovém festivalu v Cannes. O sedm let později se na filmovou scénu vrátil dalším snímkem, v němž předkládá suše groteskní pohled na ožehavé téma palestinsko-izraelského soužití.
Vyprávění vychází z deníkových záznamů režisérova otce z konce čtyřicátých let, kdy byl členem odboje, a matčiných tehdejších dopisů příbuzným v zahraničí, ale také z autorových vlastních vzpomínek a zážitků. Částečně autobiografický snímek se zaměřuje na absurdní paradoxy ve velkých i malých dějinách Palestiny, které podává Suleimanovým charakteristickým stylem, jenž pro střety uhlazené společnosti s neřízenou bizarností bývá přirovnáván k filmům Jacquese Tatiho či Bustera Keatona.